25. neděle v mezidobí

Slavením sedmého dne si pokaždé  připomínáme zájem Boha o každého z nás.

Naše společné setkáni a slavení dává smysl všemu našemu dobrému snažení všedních dnů.

Bůh žije s námi. Není místo, kdy bychom byli sami, bez Boží  přejícnosti.

Bůh není jen naším partnerem, je přítelem.

Přijímáme pozvání  k jeho hostině a chceme naslouchat jeho slovům - obojí je projevem jeho péče.

Starověcí autoři, včetně  biblických, neznali ještě psychologické literární  druhy jako naše literatura.

Dnešní text 1. čtení  vkládá bezbožníkům do úst slova, která by nikdo takto neřekl, ale ukazuje na pýchu a nesnášenlivost těch, kteří si "tykají s Bohem" a myslí si, že u něj mají našplháno svou zbožností.

Inkvizice také tvrdila, že spravedlivého se Bůh zastane a dá mu sílu odolat bolesti mučení. 

Text je velikým varováním pro nás.

S naším vlastním přístupem si můžeme porovnat následující věty: 

Moudrý ví o svých slabostech a o nebezpečí pádů. Je vděčný za upozornění Desatera a dalších ustanovení: "Nebudeš ..." /1

Pyšný je přesvědčen o své zbožnosti (dokonalosti, vědomostech, neomylnosti ...).

Zbožný ví, že se dopouští mnoha hříchů. Neriskuje pád.

Pokorný ví, že neví nic nebo že neví vše.

Určitá skupina lidí  si přeje, aby byl Bůh.

Někteří z nich tvoří podskupinu těch, kteří se nesnaží Boha opravovat. Snaží se porozumět, aby mu mohli důvěřovat a spolupracovat s ním.

To vše patří k základním postojům učedníka Ježíšova. 

Ježíš vzal své  tři nejlepšími učedníky na " horu proměnění". (V kázáních se často pějí ódy na tuto událost, podobně jako na "nevěřícího Tomáše". Dáme-li si s textem trochu práci, ukáže se, že v těchto případech učedníci propadli u zkoušky". Jindy byli skvělí.)

Ježíš se už poněkolikáté  pokoušel otevřít téma ukřižování a vzkříšení Mesiáše.

Když učedníci z nudy nad rozpravou Ježíše s Mojžíšem a Eliášem usnuli (o hořkém údělu všech proroků), zavedl Ježíš řeč na Mesiášův konec. 

Marně.

Báli se ho zeptat. /2

"O čem jste se cestou z hory bavili?"

Nepřiznali to. (Kdyby naslouchali při "proměnění" na hoře, nemohli by si cestou dolů rozdělovat ministerstva božího království a představovat si, jak si před své jméno budou psát Mons. /3

Většinou nás láká  vyšší a vyšší postavení, uznání druhých, lesk, sláva, moc. /4

Člověk je závislý, potřebuje jíst, spát, potřebuje pomoc, žije z přijímání. Využívá sílu tažných zvířat, veze se, spotřebovává nejen jejich maso a kůže. Stejně přijímá bohatství života a milosrdenství od Boha.

To Bůh dává a nežádá  zpět, nevyžaduje pro sebe oslavu, nemusíme mu stavět trůn, korunovat jej, nosit jej na nosítkách nebo vozit v kočáře. Nepotřebuje zlato ani oběti.

Nepovyšuje se. Nemá  to zapotřebí. Přišel obyčejně mezi nás.

Boha těší,  když  nám jeho dary prospívají, když je nezneužíváme nebo nenecháme ležet ladem.

Ježíš umí přijímat a umí obdarovávat. /5

Ježíš mluví o vlastním přístupu - který jej těší: "Kdo chce být první, ať je tu pro druhé".

Být služebníkem (otrokem božím) neznamená nepřijmout  důstojnost syna Božího (dcery Boží), ale nezištně pracovat pro druhé. Služebník je fascinován službou Boha člověku, přijímá ji coby největší bohatství a slouží druhým. Často rád, s potěšením slouží jiným.

Pohled na maminku pečující o dítě je jedinečný.

Máme sklon vybírat si náboženství, které nám vyhovuje, nebo si z náboženství vybíráme to, co se nám líbí.

Ten, kdo se poctivě vydá  po cestě (křesťanství, buddhismu ...), ten někam dojde.

V lidských oborech můžeme přerůst učitele. Na Krista nemáme. To není ponižující, to je výhoda. Existuje někdo tak vysoký! Nemusíme soutěžit.

Ježíš nás zve nad hranici, kterou bychom sami, bez něj nedosáhli.

Ježíš vedl s učedníky rozhovor, neučil je katechismové definice ani neprohlašoval dogmata.

Vážíme si jeho způsobu vyučování, jeho trpělivému vysvětlování, stojíme o něj.

Nepohoršujeme se nad apoštoly, že se v rozhovoru s Mistrem dopouštěli chyb.

Vážíme si jich, že nás skrze evangelia znovu na své chyby upozorňují. Názorně vidíme, jak příslušnost k pravé církvi ještě neznamená, že svému náboženství pořádně rozumíme.

Přiznání, že v evangeliích některým místům nerozumím, některá opomíjím nebo je vytrhávám ze souvislostí, mně otevírá cestu vzhůru.   

Chci počítat s tím, že můj rozhovor s evangeliem nemusí probíhat bez chyb. (Kampak se na apoštoly hrabu.) Vícekrát jsem říkal, že bych rád přerostl Jidáše (dostal se dost vysoko). Proto nelituji námahy k porozumění tak velikého poznání jako je porozumění samotnému Bohu.

Jistý pan profesor shazuje ty, kteří mu kladou otázky, např. redaktory: "A vy toto nevíte? To přece ví každý člověk."

Ježíš nám vše pečlivě  vysvětluje. 

Můžeme si udělat ještě  jeden test Ježíšových učedníků.

Ježíš nám dal za vzor dítě, máme objevit z jakých důvodů. (Tenkráte mělo dítě v rodině nejnižší postavení.)

Které postoje dítěte jsou pro Ježíšovy učedníky nejdůležitější?

Nehádejme, podložme svá  tvrzení evangeliem.

Srovnejme si je podle závažnosti. (Příště si porovnáme své názory.)

To, co Ježíš prohlašuje za klíčové, je záhodno přijmout a  pěstovat. /6

----------------------------

Poznámky:

                  /1     "Jsi bohatý  a svobodný, nebudeš (mít zapotřebí) brát z cizího, lhát, podvádět, dychtit ..."

                  /2     Jakých učitelů  se bojíme ptát?

Jaký  druh studentů se bojí zeptat? 

Dobrý  učitel vyloží to, co začal. 

Ptám se druhých, když  něčemu nerozumím?

Ptám se sebe (a Boha) jestli je třeba pravda, co mě moje dítě  říká, že dělám špatně?

                  /3     V naší vesnici, někdy za 1. republiky, byl zvolen jako náhradník do obecního zastupitelstva i jeden chalupník (do vedení obce tenkráte volili nejlepší podnikatele a osobnosti). Řádně to oslavil a když přicházel ke své chaloupce hlasitě recitoval: "Chalupo, chalupo, kdyby tys věděla, kdo do tebe vchází. Já, Václav Hejgrlík, právě zvolený náhradník."

                  /4     Kdo si nehlídá  svou pokoru, špatně dopadne.

Slyšel jsem od jedné  významné osobnosti, že Pius XII. si každý večer lehal na zem a jeho sekretář nad ním musel stát s nohou položenou na jeho hrudník a musel pronést slova: "Pamatuj si, že jsi úplný hovno".

Už  sv. Pavel to o sobě prohlásil: "Bez Krista jsem jen ... (velbloudí  bobek). 

                  /5     Je dobře si všímat, jak Ježíš uměl přijmout péči pozemských rodičů, učitelů i všech lidí, kteří mu nějakým způsobem posloužili (jídlem, oděvem, přístřeškem, různými službami, přijal drahý parfém, prosil o blízkost přátele, když mu bylo úzko ...)

Za práci na stavbě  ve firmě svého otce si nechal vyplatit mzdu, ale zdarma učil, naslouchal, těšil, uzdravoval. Přijímal od lidí  jen jídlo, pití a střechu nad hlavou - jako otrok.

                  /6     V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?"

Ježíš  zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském." (Mt 18,1-4

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 2. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 16. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) Svátek Svaté Rodiny (A) (Václav Vacek) 16. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 12. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)