12. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 21,5-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Job 38,1.8-11; 2 Kor 5,14-17; Mk 4,35-41
Datum: 21. 6. 2009


Opět slavíme při farní bohoslužbě křest.

Proč jsme se nechali pokřtít? Co pro nás křest znamená?

Potřebujeme vědět, co dítě čeká, čím projde, co se s ním stane a jakou roli u toho hrajeme my.

V 19. století se nemluvilo o sexualitě. Ve 20. století se nemluvilo o smrti. V 21. století se nemluví o Bohu.

Neumíme o Bohu mluvit. O fotbale, o práci, o politice nám to jde lépe. /1

Kdo hledá a ptá se, tenobjeví, že nás Bůh miluje bezpodmínečnou láskou (ne až podle našeho výkonu).

Bůh nám zasvětil život. Podobně rodiče zasvěcují život svým dětem. 

Křest je bránou k tomu, abych se stal "kristupodobným" (křesťanem). /2

Jak se stanu křesťanem? (Základním katechumenem je dospělý člověk.)

Jako dítě vyrůstá v náruči rodičů, tak křtěného člověka ponořujeme do Boží lásky, do boží náruče./3

Ponořovaný se potřebuje otevřít Bohu. /4

Kdo touží stát se podobným Kristu, vyprazdňuje se od všeho starého. Zbavuje se sobecké skořápky, krunýře uzavřenosti, odkládá útočné praktiky, rozchází se se starým člověkem, odříká se zla a zkaženosti.  

Jako je dítě dlouhou dobu zahrnováno nezištnou láskou, než pomalu začíná pomáhat (podá lžíci, noviny, odnese špinavou plenu, nabídne čokoládu ...), tak je i "mladý" křtěnec dostatečně dlouhou dobu vymazlován Bohem a vzděláván božím slovem. (Vzpomeňme na oddělené těsto, určené k tomu, aby se stalo kvasem. Něco nového se sním děje. Začíná jinak vonět, změní se jeho konsistence, získá nové vlastnosti, novou působnost, nové dary a schopnosti.)

A jako je kvas časem vmísen do těsta, tak je časem "mladý" křesťan poslán k lidem "venku".

Víra (důvěra) není skokem do neznáma, nehazardujeme. Důvěřovat můžeme jen tomu, s kým máme dobrou zkušenost.

Než se Janovi učedníci nechali ponořit do vody Jordánu, měli s Hospodinem dostatečně velkou zkušenost.

Než Ježíš definitivně poslal učedníky do světa, připomněl jim:

"Žiji z Otcovy lásky. Stejnou lásku vám už dlouho projevuji. Stejnou lásku si dávejte, touto láskou se mějte rádi mezi sebou a stejnou lásku projevujte ostatním".

"Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.

Zůstaňte v mé lásce. ... To je mé přání, abyste se milovali navzájem.

Jste mými přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Vyvolil jsem si vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo;

a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu."                    (Srov. J 15,12-17)  

Tomu dobře rozumíme (Ježíš k vyučování používá naše slova a pojmy, naši životní zkušenost. Máme zkušenost s láskou svých rodičů a se svou láskou k dětem.)

Rodiče mohou (a mají) svému dítěti před svatbou říci: Měli jsme tě rádi, dospěl jsi, naučil ses mít rád, bude z tebe dobrý manžel a táta, jsi odpovědný, jsi schopen se oženit a založit rodinu.

"Jako mě miluje Otec, tak jsem já miloval vás, teď už jsi schopen milovat sebe a další lidi."

Stejný proces je nabízen každému, kdo se nechává křtít, kdo se chce stát křesťanem. Bohužel některé děti projdou jen rituálem křtu, ale k tomu dalšímu procesu nedojde, dítě se už nedostane k setkávání s Bohem, rodiče už ho dál nevedou. Je z něj člověk, který byl jen polit vodou, ale nestal se z něj kristupodbný, křesťan.

Nemáme pochyby o porušenosti světa. Hledali jsme a našli jsme lék a lékaře. 

Pro svou zkušenost s Bohem otevíráme křtem dítěti dveře do Boží náruče.

Samozřejmě, že božím dítětem je každé dítě, i to, které se narodilo někde v pralese nebo posledním slumu. Ale někteří lidé o Božím přátelství ještě nevědí.

My Boží bezpodmínečnou láskou zakoušíme. /5

Můžeme svým dětem dát mnohem více než mnoho jiných rodičů

Od nás ale také Bůh očekává, že budeme dítěti cestu do Boží náruče ukazovat. (To je podmínka ke křtu dítěte.)

Křest je smluveným znamením mezi Bohem a námi. Křtem Bůh vyhlašuje: "To dítě je také mým dítětem. I já jsem za ně odpovědný, i já nad ním budu bdít. Nabízím mu svou veškerou pomoc. Mám jej rád "jen tak". ne jestli podá nějaký výkon.

I kdyby ode mne odešlo, kdykoliv se ke mně může vrátit. U mě má vždy dveře otevřené. Rodiče a vy ostatní, vyřiďte to vašemu dítěti a znovu a znovu mu to říkejte. Tisíckráte je to málo."

Proč je to tisíckráte připomínat málo?

Protože svět je hodně porušený.

Jedna bolest nám často zaslepí pohled ke všemu pěknému a dobrému okolo nás. Leckterá nespravedlnost jitří naše stará zranění a naše vlastní zbabělost hledá obětního beránka.

První, kdo je na ráně, je Bůh. Naše pokřivené představy o Bohu o denně posazují na lavici obžalovaných. /6

Dnešní texty jsou velice důležité, ale můžeme se jim lehko vyhnout.

Moře je od nás daleko. Nám nikdo na moři o život nepřišel.

Jenže moře je v biblických souřadnicích symbolem zla a protibožských sil.

Bůh staví hráz proti zlu - "Až sem smíš přijít, ne dál..." /7

Nedovolí, aby zlo ve světě převážilo.

Biblická znamení (zázraky) ukazuj� mnohem dál než vlastní událost. Ježíš ví, co se děje a co se nám děje.

Objevit to ovšem není jednoduché, bolest nám často zaslepí oči.

Před časem jsme si říkali, že objevit Boha jako dobrého pastýře vyžaduje veliké naslouchání Bohu. Otázka zla ve světě je příliš palčivá.

Není lehké porozumět slovům: "Ani vlas z vaší hlavy se neztratí (i když vám hlavu třeba useknou)". /8

Lehko je odkýváme, když nás nic netrápí. 

Náš svět je mnohem bezpečnější než dříve. Nemusíme hájit život se zbraní v ruce.

Mnoho bolesti umíme odstranit (i při trhání zubů dostaneme znecitlivující injekci)

Žijeme ve velikém pohodlí (koupeme se v teplé vodě) a máme hojnost jídla.

S tím vším je Bůh náramně spokojen.

Ale to neznamená, že zlo v dnešním světě neexistuje. A není to jen rakovina.

Křesťan je člověk, který narukoval s Ježíšem proti zlu ve světě. Proto si máme také pěstovat odvahu a statečnost. K tomu máme vést i své děti.

Bylo by špatné, kdybychom byli salónními křesťany, kteří vlastní zbabělost zakrývají falešnou zbožností. Falešná zbožnost zbaběle tvrdí, že máme vyjít i s lumpem, falešná zbožnost mlčí ke zlu a nezastane se oběti.

My Češi nevynikáme statečností, jsme dokonce předposraní.

S nepěknou samozřejmostí (a opovážlivou drzostí) jsme očekávali, že nás spojenci za poslední války osvobodí. S nepěknou samozřejmostí přijímáme Ježíšovu smrt.

Připomenu pozoruhodné texty, z pátku, ze Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Doplní ním dnešní texty: Oz 11,1-9

1. Bůh se něžně sklání k lidskému synáčkovi, kterého zachránil z koncentráku, bere jej na ramena, poskakuje s ním, hraje si sním, sklání se k němu, sedá si k němu na bobek, zdvihá jej do náruče, aby mu udělal radost. Uchází se o jeho důvěru ...

2. Když pak syn vyroste a opovrhne jím, Bůh se nezatvrdí, neurazí se nenaštve se, nezatvrdí. Nesmete Izrael v hněvu - "Nejsem jako vy, nejsem člověk", říká.

3. V evangeliu jsme četli o posledních chvílích Velkého pátku než začala sobota - veliký svátek židů.

    Na kříži visí Ježíšova mrtvola. 

Ježíš je padlý voják v boji.

(My raději říkáme: "Obětovaný beránek Bohu" - abychom vytěsnili svou úlohu těch, kteří nesnášenlivě pronásledují druhého.)

Ty tři obrazy dávají dohromady celkovější pohled na Boha. Na jeho roli uprostřed lidí, které jsou ohrožovány zlem. Které se ohrožují zlem.

Připomínáme si, že Ježíše zavraždili zbožní lidé, kteří byli přesvědčeni, že Boha znají lépe než nějaký tesař.

Mezi námi je až příliš nesnášenlivosti a zbabělosti. Neumíme žít podle Ježíšova návodu k dobrému soužití.

Dříve měl chlap na stěně pověšenou nabitou flintu - aby byla okamžitě po ruce. To dnes už mít nemusíme. 

Ale máme obyčejně na stěně pověšenou mrtvolu na kříži!

To není ozdoba, ani posvátný amulet, to je varování, před vlastním zlem.

A znamení, že jsme ochotní vyrukovat proti zlu.

Na prvním místě proti vlastnímu zlu a proti vlastní zbabělosti.

Bůh před zlem neskládá ruce do klína a nedívá se stranou. Jeho syn dokonce padl.

Ani my nechceme stát stranou, když se děje vedle nás nějaká nespravedlnost. 

-------------------

Poznámky: 

                  /1     Dodneška nám schází výrazy o sexualitě, používají se buď odborné nebo vulgární pojmenování.

Se smrtí si nevíme rady, znejišťuje nás, vypadá jako konec všemu.

Podobně jsme nejistí v otázkách o Bohu. Nevěrecký komunismus všechno shazoval a my jsme se nevzdělávali a  nevytvořili jsme si zdravé sebevědomí.

                  /2    Křest je od řeckého slova "christos" - pomazaný.

                 /3    Při křtu se původně ponořovalo (v Čechách až do 13. století), až pak se lila voda.

Od toho vzniklo "křtěné víno" nepoctivými hostinskými. Dnes "křtíme" knihy, CD a cizokrajná zvířata v ZOO.

                  /4     I nádoba ponořovaná do tekutiny - aby se naplnila novým obsahem - musí být správně obrácená (dnem dolů), jinak zůstane prázdná. Je-li před tím něčeho plná, je třeba obsah vyklopit, odstranit a nádobu vyčistit. Já ještě pamatuji, jak se voda vytahovala kbelíkem ze studně - kbelík se musel správně ponořit (a samozřejmě musel čistý).

                  /5     Bezpodmínečná láska neznamená, že neexistují pravidla přátelství. 

                  /6   Např. úmrtí některého z rodičů malých děti právem pokládáme za neštěstí. Děti tím budou velice poznamenány. Hned obviňujeme Boha: "Jaks to mohl dopustit?"

Ale rozvod je ještě vetší tragedií než smrt rodiče. Poznamená děti mnohem více. Jenže to už se tak naléhavě neptáme, jak jsem to já - coby rodič mohl dopustit?

To na Boha si troufneme, na toho jsme tvrdí. Sebe sama šetříme.

Tím se nechci trefovat do rozvedených, každý máme svůj podíl na zlu ve světě. Já také.

                  /7    Vzpomeňme alespoň obrazu potopy - aby  nebylo zkaženo veškeré lidstvo, je zlo spláchnuto a ze zbytku spravedlivých začíná nové pokolení. (Gn 6 kp. n)

                  /8     Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagogám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. ...

Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. (Lk 21,13-18);