Slavnost Těla a Krve Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 19,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 24,3-8
Datum: 14. 6. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 19,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 24,3-8
; Žid 9,11-15
; Mk 14,12-16.22-26
Datum: 14. 6. 2009
U nás třeťáci poprvé přijmou pozvání ke Stolu Páně.
Proto spíš jen zopakujeme základní přístup, který nám otvírá dveře k porozumění Večeři Páně.
Dnešní slavnost je příležitostí, abychom si my, dospělí, uvědomili, kdo jsme, k čemu nás Kristus pozval, čím nás vyznamenává a obdarovává, co máme na práci a kam a k čemu můžeme a máme vést své děti.
Ježíš při svém vyučování používal jako model (podobenství) něco známého (např. růst obilí ze zrna nebo proces při pečení chleba), abychom porozuměli něčemu novému - jak to je mezi námi a Bohem.
Začněme od chleba. Jídlo nevyhnutelně potřebujeme k životu. Ze společného jídla jsme navíc udělali slavnost. Ježíš použil rodinnou slavnost k největší modlitbě, k největšímu rituálu - k největší slavnosti jakou máme.
Jedna židovská modlitba u stolu říká: "Buď požehnán ten, který přivádí přátele k jednomu stolu".
Vyprávějte dětem, jak se dříve pekl chléb. /1
Vysvětlete jim, k čemu byl a co způsobil kvas v těstě. Před pečením se část těsta oddělila stranou, za pár dní to těsto zkvasilo, stal se zněj kvas. Ten byl zamíchán do příštího nového těsta a prokvasil je - stalo se z něj kynuté těsto.
Na modelu procesu pečení chleba Ježíš ukazuje jak se člověk stává křesťanem a k čemu nás Ježíš potřebuje.
Jako se nejprve těsto nějaký čas stávalo kvasem, tak se má učedník vzdělat, vyučit.
Pak křesťan slouží uprostřed druhých jako kvas prokvasí nové těsto.
Kvas nadýchá těsto (vzpomeňme na Ducha, dech a pohyb).
Připomeňte dětem bubliny v těstu, i jak se těsto hýbe, když maminka zadělává na buchty.
Děcko bystře řekne: "Tatínku, tak ten oddělený kus těsta, z kterého byl pak kvas, měl další práci?"
"Ano, napomohl něčemu důležitému. I ten kvas se nakonec stal potravou, ale předtím odvedl svou vlastní práci, prokvasil těsto, způsobil v těstu změnu. Novou jakost, kvalitu; kvašený chléb je měkčí a chutnější, nadýchanější. /2
Přinesl několikanásobný užitek."
"To po nás Bůh chce, abychom také pracovali víc než ti ostatní?" zeptá se děcko.
"Proč máme pracovat víc než ostatní? Co z toho budeme mít?"
A vy jim vysvětlíte: Bůh rád pracuje (a práce jej baví, velice rád nám pomáhá), ale Bůh také umí odpočívat a slavit.
V Bibli čteme: Bůh šest dní pracoval a sedmý den odpočíval (to neznamená, že ležel na gauči v teplákách a jen čučel do bedny). Bůh se na nás se zalíbením dívá, těší se z toho, když se nám daří, když si s lidmi a s ním rozumíme. Bůh má radost, když s druhými pěkně jednáme a když s ním dokážeme dobře spolupracovat.
Protože my lidé jsme ale život hodně pokazili, potřebuje svět záchranáře, a Bůh si k tomu vybral nás. To je pro nás veliká čest.
Hned uvidíme, že si nás nevybral jen pro dřinu.
Hospodin si oddělil nejprve Izrael. /3
"Oddělený" lid - jako oddělený kus těsta určený na kvas (slovo "vyvolený" lid je nepřesné).
Později si Ježíš vybral, oddělil učedníky (nový Izrael - křesťany). /4
Jsme "odděleni" pro zvláštní a krásné poslání.
Máme "prokvasit" společnost tam, kde jsme, máme přinášet do života společnosti nového ducha, Ježíšova Ducha. Aby život už nebyl tvrdý jako okoralý chleba, který se ani nedá ukousnout. Nebo aby nebyl jako plesnivý chleba.
Nejsme jen na práci, dostalo se nám veliké cti, velikého vyznamenání a velikého obdarování.
Ježíš si vybíral přemýšlivé, šikovné, odvážné a ochotné lidi za své spolupracovníky, kamarády a přátele. Vyprávěl jim o Bohu, jak má rád lidi a jak o ně pečuje. Svou péčí o učedníky jim ukazoval jakou cenu mají pro Boha. /5
Ježíš naučil své učedníky rozumět Písmu, učit další lidi, uzdravovat nemocné, stavět se proti zlu a křísit mrtvé.
Když se učedníci u Ježíše vyučili, když mu už hodně rozuměli a pomáhali mu, řekl: "Už vás nenazývám zaměstnanci, protože zaměstnanec jen plní příkazy zaměstnance, ale nerozumí si ve větší míře se zaměstnavatelem. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám vyprávěl všechno, co vím o Bohu." /6
S přáteli si rozumíme, máme s nimi stejný cíl, pomáháme si, navštěvujeme se, povídáme si, navzájem se obdarováváme, dělíme se s nimi o to nejlepší co máme, slavíme svátky, chodíme spolu na výlety a na dovolenou ...
Bůh nám projevuje velikou přízeň mnoha pozornostmi a způsoby.
To je potřebné dětem objevovat, učit je pozorovat, rozpoznávat hlubší smysl - osvěcovat je. /7
S Bohem se můžeme přátelit, naslouchat mu a povídat si s ním. /8
Nejsme jen pro práci, Bůh nás - své přátele - zve do nové krásy, do své blízkosti a náruče.
Škoda, že se tam zatím mnoho lidí nevydává. Zváni jsou všichni, stůl Boha nemá omezený počet míst, ale někteří lidé ještě Bohu nedůvěřují, ještě jej neznají. Nebo se jim nechce, mají své zábavy.
Jsme zváni do vysoké nadmořské výšky. Setkávání s Bohem něco vyžaduje ... /9
Jako vy, rodiče, ze své zkušenosti a poznání učíte děti, jak se stoluje, jak přecházet ulici, jak pěkně mluvit s druhými, jak se rozdělit, jak se umět omluvit, jako dětem pomáháte se školou - tak máte svým dětem objevovat krásu Boží blízkosti a jeho přátelství. /10
Samozřejmě, že zkušenost je nepřenosná, ale můžeme ukázat dětem cestu k setkávání s Bohem.
Dítě vidí, co nás baví a co nás nebaví (zda půllitr, televize, peníze, jakou zábavu vyhledáváme, zda jsme otroky práce, co odkládáme, co nám chutná a co nás nebaví ...).
Děti na nás vidí, zda nás setkání s Bohem těší. Před dětmi nic neutajíme. /11
Slavnost Těla a Krve Páně (lidový název Boží tělo je podivný) nás opět zve, abychom se nejprve sami znovu a hlouběji věnovali porozumění Ježíšovu daru jeho Hostiny.
Čemu rozumím a čemu nerozumím?
Co z té zvláštní Ježíšova hostiny mohou pochopit děti?
Na chuť je lepší zmrzlina než malá oplatečka bez vůně a téměř bez chuti.
Tou první slavností se dětem otevírají dveře. Kam až je dovedeme?
Nemůžeme dát druhým to, co nemáme. (Neumím-li uvařit svíčkovou, nemohu to naučit dceru, neovládám-li počítač nebo japonsky, nemohu to dětem objevit.)
Čím je pro mě Ježíšova hostina?
Je to největší modlitba - nejbližší setkání s Ježíšem, největší rituál jaký známe. Ale je třeba se jí snažit porozumět, přijít jí na chuť. /12
Někomu stačí nesrozumitelný rituál. Nevadí mu, že nerozumí těm "zvláštním" slovům, které - Bohu žalováno - v liturgii používáme. Někteří mě okřikují, když se snažím to popsat slovem srozumitelnějším. (Ježíš nám svěřil nejen svou Hostinu, ale také péči o ní, aby byla srozumitelná.)
Někteří si nalhávají: "Nepotřebujeme tomu rozumět, to je tajemství". /13
Ale k setkání s Ježíšem nestačí zbožné polknout a nutit se do zbožných pocitů.
Nedejme na ty, kteří tvrdí:"Nepotřebujeme rozum, ale mystické zážitky". /14
Mluví o něčem, co neznají. Podobají se člověku, který by si zacpával uši, aby neslyšel.
O Ježíši je řečeno, že je Slovem /15 , nejen Obrazem.
Hluchoněmí mají těžší život než slepí.
Ježíš nám mnoho o Bohu vypráví, abychom zbytečně netápali.
Jsme o mnoho bohatší než pohané, kteří se snaží porozumět Bohu (někdy více než my), ale nemají průvodcovskou službu Božího vyprávění, božího slova.
Kdo neumí stolovat, nepochopí Večeři Páně. U stolu se setkávají přátelé, kteří tu jsou jeden pro druhého. Ježíš nám vše krok za krokem podrobně vysvětluje. Srozumitelně. Kdo chce může naslouchat, aby měl z Večeře Páně nejen potěšení, ale i užitek, zisk. Aby z nabízeného bohatství mohl rozdávat - sloužit božímu záměru na uzdravení světa.
----------------------
Poznámky:
/1 Začněte od zrna, přes "domluvu a spolupráci" zrn a jejich "smrt" - obětavost, když "se nechají rozemlít". A pak jim popište, jak se z mouky upeče jídlo, které má svou chutí a poživatelností mnohem vyšší kvalitu než zrní.
To kdysi dávno lidé žvýkali syrové zrní. Později je drtili, pražili nebo namáčeli ve vodě. Až později postupně objevili pečení chleba, nekvašeného a pak kvašeného.
/2 Nepleťme sem, zda je knekebrot zdravější než náš chléb.
Dnes se používá vyšlechtěná pšenice velikých výnosů, která byla původně spíše pšenicí krmnou. Nemá tu kvalitu jako "tvrdá" pšenice (i v Bibli se píše o pšenici špaldě), z které naši předkové pekli chléb. V té není v ní mnoho lepku.
/3 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
;Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým" (Ex 19,3-6a
/4 Slovo křesťan je od řeckého slova "christos", to znamená "pomazaný". Izraelský král nenosil zlatou korunu (to je nepraktické a král ji měl na hlavě korunu jen když zasedal na trůně). Izraelský král byl ovoněn parfémem (pomazán vonným olejem). Proto se izraelský král nenazýval "Korunovaný", ale "Pomazaný" - měl stále svým jednáním vonět po Bohu (ne jen na chvíli, když seděl na trůně).
Každý křesťan je ovoněn - pomazán při křtu a při biřmování. Máme být lidem okolo nás příjemní pěkným životem, jako příjemná krásná vůně.
/5 Jako rodičům není nic zatěžko v jejich péči o děti, tak Bohu není nic zatěžko v jeho péči o nás. Dal nám to nejcennější, co má, svého milovaného syna.
Boha zatím nevidíme, ale na lidském Ježíšově jednání snadno vidíme, jak nás má Bůh rád. Proto Bůh Ježíši dovolil, aby s námi žil - i když věděl, že se k němu budeme velice ošklivě chovat; věděl, že jej nakonec ve své nesnášenlivosti utrápíme a umučíme k smrti. Ale také věděl, že se Ježíši podaří získat dost lidí, kteří začali důvěřovat Bohu, dali na něj a mohli žít lépe.
/6 Jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. ( J 15,14-16
/7 Svět, rodiče, děti, sourozence, život, zdraví, přátelství ... tyto nejcennější poklady jsme si nevyrobili, neuchvátili, nenašli jsme je na cestě, ale dostali jsme je od Boha.
Vážíme si jich, děkujeme za ně Bohu, a učíme se s nimi dobře hospodařit.
Bůh nám k tomu radí a pomáhá, aby se nám to povedlo, aby nám spolu bylo dobře. Učíme se k sobě navzájem hezky chovat.
Táta má dětem pomáhat objevovat, co pro to dělá maminka. Maminka má dětem objevovat, co všechno má na starosti táta. Rodiče mají dětem objevovat, jak o nás pečuje Bůh, co všechno od něj přímo nebo nepřímo máme.
Potraviny jsou nejen k udržení života, lidé vymysleli zmrzlinu, čokoládu ...
Voda není jen k pití, ale i k plavání a bruslení ...
Sníh je i k lyžování a stavění sněhuláka ...
Šaty nemáme jen k tomu, aby nám nebylo zima, jsou často velice pěkné ...
...
/8 Rodiče mohou a mají to vše dětem objevit a učit je tomu.
Jako malé děti nebereme na koncert Stabat Mater nebo do divadla Shakespearova Hamleta, tak nemá smysl je nutit, aby odříkávali modlitbu "Otče náš" ("Andělíčku, můj strážníčku" by ani neměli slyšet.) Postupně je máme vést k umění setkávání se s Bohem. To není nic nemožného nebo nesrozumitelného.
/9 Porozumění Bohu vyžaduje od nás, mimo jiné, trpělivost, vnitřního ticho a hlavně "touhu dítěte" po růstu a poznání, otevřenost učedníka, který se chce něco naučit, postoj začátečníka, který si nehraje na Mistra.
/10 Jako učíte děti pěknému stolování, učíte je, jak spolu pěkně mluvit, jak se přechází ulice, jak se pěkně chováme ke zvířatům, jak se jezdí na kole, jak se vaří nebo jak se zachází se sekerou, jako jim předáváte, co jste se naučili ve školách a v životě, jako jim předáváte své dovednosti a životní zkušenosti - tak jim můžete předávat to, co jste se naučili od Boha ...
/11 Jestli některé děti od rodičů děti slyší: "To bylo v kostele zase dlouhé", jak by je Bůh mohl přitahovat?
O hokeji rodiče neřeknou: "To byl nemožně dlouhý zápas. To bylo neúnosné, jak nastavovali po třetí třetině čas. Mě už to přestalo bavit. Těch branek už bylo mnoho. Mě by stačila jej jedna třetina."
Inu, co v kom je, to se dere ven.
/12 Napsal jsem o Večeři Páně knihu, snažil jsem se srozumitelně popsat, co Ježíš do té slavnosti vložil a co máme udělat my, abychom se s ním setkali a porozuměli řeči té slavnosti.
/13 Také nás zajímá, co se děje na fotbalovém hřišti nebo v játrech, co se odehrává v mysli druhého člověka, pro malíř namaloval tento obraz nebo co skladatele vedlo k napsání tak krásné muziky. Jak pracuje motor a jak se ovládá nový typ mobilního telefonu.
Někoho zajímá, jak je možné Bohu porozumět a spolupracovat s ním. Záleží, na co si kdo troufne.
Někteří bezdomovci opovrhují prací, řádem a námahou těch druhých - ale rádi se od těch snaživých přiživují.
Někteří nevzdělanci opovrhují těmi, kteří se namáhají poznávat.
V náboženství někteří zakrnělí nahlas opovrhují těmi, kteří se ptají na to, čemu nerozumí.
/14 Mystická modlitba je niterné setkání se s Bohem v sobě. Bytostné porozumění Bohu. (To dá velikou práci.)
Sympatický mladý muž si pochvaloval obřadnost východní liturgie: "U nás se uděluje požehnání jen tak jednoduše, ale u Pravoslavných se nejdříve okouří celý kostel, hlasitě se zpívá a pak se obřadně a dlouho slova požehnání zpívají a všichni mnohokráte křižují ..."
Je uchvácen krásou obřadu, ale už se tolik neptá, jak to s požehnáním je, co mě Bůh nabízí a jak se mám Boží nabídce otevírat, co Bůh očekává ode mě, jak s ním mám spolupracovat.
Podobá se člověku, který je uchvácen pouze krásným zpěvem v cizím jazyku, ale nerozumí slovům a ani se o ně mnoho nezajímá.
Obdivuje pravoslavnou liturgii (také mám velice rád její zpěvy) , ale už si nevšiml, jak velice málo pravoslavných přistupuje ke Stolu Páně. Pošilhává o velebnosti způsobu udělování jejich požehnání (protože mu je cizokrajná), ale nedochází mu o co větší je Ježíšova Hostina. Ta nám zevšedněla a neptáme se co obnáší a proč nám "svaté přijímání" příliš nepomáhá. Neptá se, co mi Ježíš nabízí a jak mám spolupracovat.
Podobně lidé obdivují náboženské obřady jiných náboženství a nevědí jak mnoho je nabízeno nám.
Čechy vždy přitahovalo zboží krásných obalů. Čokoláda z Tuzexu jim chutnala více než stejná čokoláda s mizerným obalem. (Obaly mají svůj význam. Líbí se mi pěkné obaly, nejvíc ty od "matky přírody": skořápky ořechů, slupky ovoce, makovice ...);
Proto spíš jen zopakujeme základní přístup, který nám otvírá dveře k porozumění Večeři Páně.
Dnešní slavnost je příležitostí, abychom si my, dospělí, uvědomili, kdo jsme, k čemu nás Kristus pozval, čím nás vyznamenává a obdarovává, co máme na práci a kam a k čemu můžeme a máme vést své děti.
Ježíš při svém vyučování používal jako model (podobenství) něco známého (např. růst obilí ze zrna nebo proces při pečení chleba), abychom porozuměli něčemu novému - jak to je mezi námi a Bohem.
Začněme od chleba. Jídlo nevyhnutelně potřebujeme k životu. Ze společného jídla jsme navíc udělali slavnost. Ježíš použil rodinnou slavnost k největší modlitbě, k největšímu rituálu - k největší slavnosti jakou máme.
Jedna židovská modlitba u stolu říká: "Buď požehnán ten, který přivádí přátele k jednomu stolu".
Vyprávějte dětem, jak se dříve pekl chléb. /1
Vysvětlete jim, k čemu byl a co způsobil kvas v těstě. Před pečením se část těsta oddělila stranou, za pár dní to těsto zkvasilo, stal se zněj kvas. Ten byl zamíchán do příštího nového těsta a prokvasil je - stalo se z něj kynuté těsto.
Na modelu procesu pečení chleba Ježíš ukazuje jak se člověk stává křesťanem a k čemu nás Ježíš potřebuje.
Jako se nejprve těsto nějaký čas stávalo kvasem, tak se má učedník vzdělat, vyučit.
Pak křesťan slouží uprostřed druhých jako kvas prokvasí nové těsto.
Kvas nadýchá těsto (vzpomeňme na Ducha, dech a pohyb).
Připomeňte dětem bubliny v těstu, i jak se těsto hýbe, když maminka zadělává na buchty.
Děcko bystře řekne: "Tatínku, tak ten oddělený kus těsta, z kterého byl pak kvas, měl další práci?"
"Ano, napomohl něčemu důležitému. I ten kvas se nakonec stal potravou, ale předtím odvedl svou vlastní práci, prokvasil těsto, způsobil v těstu změnu. Novou jakost, kvalitu; kvašený chléb je měkčí a chutnější, nadýchanější. /2
Přinesl několikanásobný užitek."
"To po nás Bůh chce, abychom také pracovali víc než ti ostatní?" zeptá se děcko.
"Proč máme pracovat víc než ostatní? Co z toho budeme mít?"
A vy jim vysvětlíte: Bůh rád pracuje (a práce jej baví, velice rád nám pomáhá), ale Bůh také umí odpočívat a slavit.
V Bibli čteme: Bůh šest dní pracoval a sedmý den odpočíval (to neznamená, že ležel na gauči v teplákách a jen čučel do bedny). Bůh se na nás se zalíbením dívá, těší se z toho, když se nám daří, když si s lidmi a s ním rozumíme. Bůh má radost, když s druhými pěkně jednáme a když s ním dokážeme dobře spolupracovat.
Protože my lidé jsme ale život hodně pokazili, potřebuje svět záchranáře, a Bůh si k tomu vybral nás. To je pro nás veliká čest.
Hned uvidíme, že si nás nevybral jen pro dřinu.
Hospodin si oddělil nejprve Izrael. /3
"Oddělený" lid - jako oddělený kus těsta určený na kvas (slovo "vyvolený" lid je nepřesné).
Později si Ježíš vybral, oddělil učedníky (nový Izrael - křesťany). /4
Jsme "odděleni" pro zvláštní a krásné poslání.
Máme "prokvasit" společnost tam, kde jsme, máme přinášet do života společnosti nového ducha, Ježíšova Ducha. Aby život už nebyl tvrdý jako okoralý chleba, který se ani nedá ukousnout. Nebo aby nebyl jako plesnivý chleba.
Nejsme jen na práci, dostalo se nám veliké cti, velikého vyznamenání a velikého obdarování.
Ježíš si vybíral přemýšlivé, šikovné, odvážné a ochotné lidi za své spolupracovníky, kamarády a přátele. Vyprávěl jim o Bohu, jak má rád lidi a jak o ně pečuje. Svou péčí o učedníky jim ukazoval jakou cenu mají pro Boha. /5
Ježíš naučil své učedníky rozumět Písmu, učit další lidi, uzdravovat nemocné, stavět se proti zlu a křísit mrtvé.
Když se učedníci u Ježíše vyučili, když mu už hodně rozuměli a pomáhali mu, řekl: "Už vás nenazývám zaměstnanci, protože zaměstnanec jen plní příkazy zaměstnance, ale nerozumí si ve větší míře se zaměstnavatelem. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám vyprávěl všechno, co vím o Bohu." /6
S přáteli si rozumíme, máme s nimi stejný cíl, pomáháme si, navštěvujeme se, povídáme si, navzájem se obdarováváme, dělíme se s nimi o to nejlepší co máme, slavíme svátky, chodíme spolu na výlety a na dovolenou ...
Bůh nám projevuje velikou přízeň mnoha pozornostmi a způsoby.
To je potřebné dětem objevovat, učit je pozorovat, rozpoznávat hlubší smysl - osvěcovat je. /7
S Bohem se můžeme přátelit, naslouchat mu a povídat si s ním. /8
Nejsme jen pro práci, Bůh nás - své přátele - zve do nové krásy, do své blízkosti a náruče.
Škoda, že se tam zatím mnoho lidí nevydává. Zváni jsou všichni, stůl Boha nemá omezený počet míst, ale někteří lidé ještě Bohu nedůvěřují, ještě jej neznají. Nebo se jim nechce, mají své zábavy.
Jsme zváni do vysoké nadmořské výšky. Setkávání s Bohem něco vyžaduje ... /9
Jako vy, rodiče, ze své zkušenosti a poznání učíte děti, jak se stoluje, jak přecházet ulici, jak pěkně mluvit s druhými, jak se rozdělit, jak se umět omluvit, jako dětem pomáháte se školou - tak máte svým dětem objevovat krásu Boží blízkosti a jeho přátelství. /10
Samozřejmě, že zkušenost je nepřenosná, ale můžeme ukázat dětem cestu k setkávání s Bohem.
Dítě vidí, co nás baví a co nás nebaví (zda půllitr, televize, peníze, jakou zábavu vyhledáváme, zda jsme otroky práce, co odkládáme, co nám chutná a co nás nebaví ...).
Děti na nás vidí, zda nás setkání s Bohem těší. Před dětmi nic neutajíme. /11
Slavnost Těla a Krve Páně (lidový název Boží tělo je podivný) nás opět zve, abychom se nejprve sami znovu a hlouběji věnovali porozumění Ježíšovu daru jeho Hostiny.
Čemu rozumím a čemu nerozumím?
Co z té zvláštní Ježíšova hostiny mohou pochopit děti?
Na chuť je lepší zmrzlina než malá oplatečka bez vůně a téměř bez chuti.
Tou první slavností se dětem otevírají dveře. Kam až je dovedeme?
Nemůžeme dát druhým to, co nemáme. (Neumím-li uvařit svíčkovou, nemohu to naučit dceru, neovládám-li počítač nebo japonsky, nemohu to dětem objevit.)
Čím je pro mě Ježíšova hostina?
Je to největší modlitba - nejbližší setkání s Ježíšem, největší rituál jaký známe. Ale je třeba se jí snažit porozumět, přijít jí na chuť. /12
Někomu stačí nesrozumitelný rituál. Nevadí mu, že nerozumí těm "zvláštním" slovům, které - Bohu žalováno - v liturgii používáme. Někteří mě okřikují, když se snažím to popsat slovem srozumitelnějším. (Ježíš nám svěřil nejen svou Hostinu, ale také péči o ní, aby byla srozumitelná.)
Někteří si nalhávají: "Nepotřebujeme tomu rozumět, to je tajemství". /13
Ale k setkání s Ježíšem nestačí zbožné polknout a nutit se do zbožných pocitů.
Nedejme na ty, kteří tvrdí:"Nepotřebujeme rozum, ale mystické zážitky". /14
Mluví o něčem, co neznají. Podobají se člověku, který by si zacpával uši, aby neslyšel.
O Ježíši je řečeno, že je Slovem /15 , nejen Obrazem.
Hluchoněmí mají těžší život než slepí.
Ježíš nám mnoho o Bohu vypráví, abychom zbytečně netápali.
Jsme o mnoho bohatší než pohané, kteří se snaží porozumět Bohu (někdy více než my), ale nemají průvodcovskou službu Božího vyprávění, božího slova.
Kdo neumí stolovat, nepochopí Večeři Páně. U stolu se setkávají přátelé, kteří tu jsou jeden pro druhého. Ježíš nám vše krok za krokem podrobně vysvětluje. Srozumitelně. Kdo chce může naslouchat, aby měl z Večeře Páně nejen potěšení, ale i užitek, zisk. Aby z nabízeného bohatství mohl rozdávat - sloužit božímu záměru na uzdravení světa.
----------------------
Poznámky:
/1 Začněte od zrna, přes "domluvu a spolupráci" zrn a jejich "smrt" - obětavost, když "se nechají rozemlít". A pak jim popište, jak se z mouky upeče jídlo, které má svou chutí a poživatelností mnohem vyšší kvalitu než zrní.
To kdysi dávno lidé žvýkali syrové zrní. Později je drtili, pražili nebo namáčeli ve vodě. Až později postupně objevili pečení chleba, nekvašeného a pak kvašeného.
/2 Nepleťme sem, zda je knekebrot zdravější než náš chléb.
Dnes se používá vyšlechtěná pšenice velikých výnosů, která byla původně spíše pšenicí krmnou. Nemá tu kvalitu jako "tvrdá" pšenice (i v Bibli se píše o pšenici špaldě), z které naši předkové pekli chléb. V té není v ní mnoho lepku.
/3 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
;Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým" (Ex 19,3-6a
)
/4 Slovo křesťan je od řeckého slova "christos", to znamená "pomazaný". Izraelský král nenosil zlatou korunu (to je nepraktické a král ji měl na hlavě korunu jen když zasedal na trůně). Izraelský král byl ovoněn parfémem (pomazán vonným olejem). Proto se izraelský král nenazýval "Korunovaný", ale "Pomazaný" - měl stále svým jednáním vonět po Bohu (ne jen na chvíli, když seděl na trůně).
Každý křesťan je ovoněn - pomazán při křtu a při biřmování. Máme být lidem okolo nás příjemní pěkným životem, jako příjemná krásná vůně.
/5 Jako rodičům není nic zatěžko v jejich péči o děti, tak Bohu není nic zatěžko v jeho péči o nás. Dal nám to nejcennější, co má, svého milovaného syna.
Boha zatím nevidíme, ale na lidském Ježíšově jednání snadno vidíme, jak nás má Bůh rád. Proto Bůh Ježíši dovolil, aby s námi žil - i když věděl, že se k němu budeme velice ošklivě chovat; věděl, že jej nakonec ve své nesnášenlivosti utrápíme a umučíme k smrti. Ale také věděl, že se Ježíši podaří získat dost lidí, kteří začali důvěřovat Bohu, dali na něj a mohli žít lépe.
/6 Jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. ( J 15,14-16
)
/7 Svět, rodiče, děti, sourozence, život, zdraví, přátelství ... tyto nejcennější poklady jsme si nevyrobili, neuchvátili, nenašli jsme je na cestě, ale dostali jsme je od Boha.
Vážíme si jich, děkujeme za ně Bohu, a učíme se s nimi dobře hospodařit.
Bůh nám k tomu radí a pomáhá, aby se nám to povedlo, aby nám spolu bylo dobře. Učíme se k sobě navzájem hezky chovat.
Táta má dětem pomáhat objevovat, co pro to dělá maminka. Maminka má dětem objevovat, co všechno má na starosti táta. Rodiče mají dětem objevovat, jak o nás pečuje Bůh, co všechno od něj přímo nebo nepřímo máme.
Potraviny jsou nejen k udržení života, lidé vymysleli zmrzlinu, čokoládu ...
Voda není jen k pití, ale i k plavání a bruslení ...
Sníh je i k lyžování a stavění sněhuláka ...
Šaty nemáme jen k tomu, aby nám nebylo zima, jsou často velice pěkné ...
...
/8 Rodiče mohou a mají to vše dětem objevit a učit je tomu.
Jako malé děti nebereme na koncert Stabat Mater nebo do divadla Shakespearova Hamleta, tak nemá smysl je nutit, aby odříkávali modlitbu "Otče náš" ("Andělíčku, můj strážníčku" by ani neměli slyšet.) Postupně je máme vést k umění setkávání se s Bohem. To není nic nemožného nebo nesrozumitelného.
/9 Porozumění Bohu vyžaduje od nás, mimo jiné, trpělivost, vnitřního ticho a hlavně "touhu dítěte" po růstu a poznání, otevřenost učedníka, který se chce něco naučit, postoj začátečníka, který si nehraje na Mistra.
/10 Jako učíte děti pěknému stolování, učíte je, jak spolu pěkně mluvit, jak se přechází ulice, jak se pěkně chováme ke zvířatům, jak se jezdí na kole, jak se vaří nebo jak se zachází se sekerou, jako jim předáváte, co jste se naučili ve školách a v životě, jako jim předáváte své dovednosti a životní zkušenosti - tak jim můžete předávat to, co jste se naučili od Boha ...
/11 Jestli některé děti od rodičů děti slyší: "To bylo v kostele zase dlouhé", jak by je Bůh mohl přitahovat?
O hokeji rodiče neřeknou: "To byl nemožně dlouhý zápas. To bylo neúnosné, jak nastavovali po třetí třetině čas. Mě už to přestalo bavit. Těch branek už bylo mnoho. Mě by stačila jej jedna třetina."
Inu, co v kom je, to se dere ven.
/12 Napsal jsem o Večeři Páně knihu, snažil jsem se srozumitelně popsat, co Ježíš do té slavnosti vložil a co máme udělat my, abychom se s ním setkali a porozuměli řeči té slavnosti.
/13 Také nás zajímá, co se děje na fotbalovém hřišti nebo v játrech, co se odehrává v mysli druhého člověka, pro malíř namaloval tento obraz nebo co skladatele vedlo k napsání tak krásné muziky. Jak pracuje motor a jak se ovládá nový typ mobilního telefonu.
Někoho zajímá, jak je možné Bohu porozumět a spolupracovat s ním. Záleží, na co si kdo troufne.
Někteří bezdomovci opovrhují prací, řádem a námahou těch druhých - ale rádi se od těch snaživých přiživují.
Někteří nevzdělanci opovrhují těmi, kteří se namáhají poznávat.
V náboženství někteří zakrnělí nahlas opovrhují těmi, kteří se ptají na to, čemu nerozumí.
/14 Mystická modlitba je niterné setkání se s Bohem v sobě. Bytostné porozumění Bohu. (To dá velikou práci.)
Sympatický mladý muž si pochvaloval obřadnost východní liturgie: "U nás se uděluje požehnání jen tak jednoduše, ale u Pravoslavných se nejdříve okouří celý kostel, hlasitě se zpívá a pak se obřadně a dlouho slova požehnání zpívají a všichni mnohokráte křižují ..."
Je uchvácen krásou obřadu, ale už se tolik neptá, jak to s požehnáním je, co mě Bůh nabízí a jak se mám Boží nabídce otevírat, co Bůh očekává ode mě, jak s ním mám spolupracovat.
Podobá se člověku, který je uchvácen pouze krásným zpěvem v cizím jazyku, ale nerozumí slovům a ani se o ně mnoho nezajímá.
Obdivuje pravoslavnou liturgii (také mám velice rád její zpěvy) , ale už si nevšiml, jak velice málo pravoslavných přistupuje ke Stolu Páně. Pošilhává o velebnosti způsobu udělování jejich požehnání (protože mu je cizokrajná), ale nedochází mu o co větší je Ježíšova Hostina. Ta nám zevšedněla a neptáme se co obnáší a proč nám "svaté přijímání" příliš nepomáhá. Neptá se, co mi Ježíš nabízí a jak mám spolupracovat.
Podobně lidé obdivují náboženské obřady jiných náboženství a nevědí jak mnoho je nabízeno nám.
Čechy vždy přitahovalo zboží krásných obalů. Čokoláda z Tuzexu jim chutnala více než stejná čokoláda s mizerným obalem. (Obaly mají svůj význam. Líbí se mi pěkné obaly, nejvíc ty od "matky přírody": skořápky ořechů, slupky ovoce, makovice ...);