6. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 21,1-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,25-26.34-35.44-48
Datum: 17. 5. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 21,1-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 10,25-26.34-35.44-48
; 1 Jan 4,7-10
; Jan 15,9-17
Datum: 17. 5. 2009
V Poznámkách na minulou neděli jsem zapomněl napsat konec.
Starý biblický obraz vinné révy je povznášející. Bůh nás povzbuzuje a má s námi veliké plány. Nemáme být nějakým nevýznamným keřem na skládce.
Aby větve mohly rodit sladké a chuťově zajímavé hrozny, musejí být vyživovány mízou, která přichází ze zdroje, jež není vidět. Míza v rostlinách podivuhodně působí ...
Je dopravována do ratolestí, vyživuje je, aby mohly rodit ovoce.
V Janově 6. kapitole nám Ježíš říká: "Jsem pro vás a pro váš nový život důležitý jako chleba". /1 Ježíš nemluvil hned o Těle a Krvi. Vše z Ježíšova života, vše co řekl a co udělal, je pro nás důležité a výživné. /2
Jednou jsem řekl, že ten Chléb je "dvousložkový": Slovo Boží a Tělo s Krví. (Však nás také Ježíš na své Hostině vyživuje bohatě prostřeným stolem svého slova a stolem eucharistickým.)
Míza a její význam nám může ledacos napovědět.
Ratolest "spolupracuje" s kmenem a kořeny víc než kladívko nebo kleště s rukou řemeslníka.
Naše spolupráce "větve" s "kmenem a kořeny" je vědomá, jako spolupráce učedníka s Mistrem, jako mezi manžely (i to je jedním z biblických obrazů).
Podobenství o vinné révě - model o práci kmene a kořenů a spolupráci naší - spolupráci ratolestí a kmenem - vysvětluje to, co se má odehrávat v naší reakci na Ježíšovo slovo a při Ježíšově hostině jeho Těla a Krve.
Víme, že u Stolu Páně nestačí zbožně polknout, říci nějakou modlitbu a vzbudit v sobě nějaký zbožný pocit, případně klečet. Dobré manželství se také nevytváří pouhým naládováním se u stolu nebo ojedinělým výrokem v posteli: "Já tě miluji".
Vztah má vyústit v přátelství, k domluvě, k porozumění, spolupráci, soužití, vyladění se na jednu notu, k souznění, propojení, sjednocení, v obětavost jednoho pro druhého a pro druhé ...
Ježíš nemluví o svatém přijímání (kdo koho přijímá?), mluví o sjednocení. To vyžaduje náročnější práci a umění spolupráce s Ježíšem. Ovocem je pak veliký užitek a veliká sladkost (hroznů).
V přátelství s Bohem se pochopitelně můžeme dostat ještě výš, k ještě bližšímu vztahu než v přátelství s člověkem. Bůh nás obdarovává v�tšími a mocnějšími dary než jaké je nám schopen nabídnout člověk.
Velikost Boha se projevuje v jeho zájmu o nás, v jeho umění objevit nám krásu svého vztahu k nám a v jeho umění nás vyučit svému životního stylu - být tu jeden pro druhého a pro druhé. Můžeme tomu dobře porozumět, vždyť to zakoušíme na své lidské úrovni - jako manželé mezi sebou a ve vztahu rodičů a dětí.
Podobenství o vinném keři nám ledacos napoví i o spolupráci dětí s rodiči.
Bůh nepotřebuje naše ovace a nečeká na slavobrány, není narcis, ale raduje se, když se mu jeho dílo daří (my se také radujeme z úspěchu svých dětí). Pro nás je ovšem důležité vědět, čím mu můžeme radost udělat.
(Druhé čtení - z 1. Janova listu - skvostným způsobem ukazuje závratnou velikost a věrnost božího přátelství.)
-------------------
Poznámky:
/1 Ježíš řekl zástupům: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit." (J 6,32-35
/2 Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Mt 4,4
Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil. (Mt 8,16
Když se učedníci vrátili z města, prosili: "Mistře, pojez něco!"
On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte".
Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" (J 4,30-33
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
K evangeliu 6. neděle velikonoční.
Řada lidí před svou smrtí sdělila svým nejbližším něco důležitého (nejen Milada Horáková napsala svým drahým před popravou dopis).
V našem překladu Ježíšova odkazu poněkud drhne slovo "přikázání". Vztah nelze přikázat. Je třeba tomu slovu rozumět. /1
Velikost a věrnost božího přátelství je hmatatelná v Ježíšově "neuvěřitelném" příběhu ...
I Ježíš je nesen závratným Otcovým přátelstvím. Proto dokázal unést všechno hloupé, omezené, zapšklé, pyšné, primitivní a nesnášenlivé jednání z naší strany (od vlastních lidí). Otcova lásku mu vše vynahrazovala. Nevyhořel, nezatrpknul, nevzdal své plány s námi.
Do vztahu mezi Otcem a sebou nás zve. (My také k něčemu krásnému zveme své blízké a litujeme nejsou-li u té krásy s námi. Mnohokráte jsme doma svým blízkým třeba řekli: "Venku je krásná duha".)
Ježíš nás miluje stejným způsobem, stejnou úrovní jako Otec.
Ukazuje nám, jak se jedná v boží rodině s druhými, jak se má správně a ušlechtilé myslet, jak a k čemu se používá řeč.
Slova o bezpodmínečné lásce nám zní příjemně.
Lehko by nás třeba inspirovala k hezkému přání novomanželům. Ale dobře víme o nebezpečí sklouznutí do sladkých řečí, do křesťanského maloměš�áctví, ve kterém se předstírá upřímnost a nahrazuje se sladkými frázemi, ale poctivost chybí a nesnášenlivost a zbabělost bohatě kvete.
Ovšem - čest, poctivost, pravdivost, pečlivost, obětavost - jsou velice drahým zbožím. Je ale zvláštní, že u mnoha lidí nezřídka vyvolávají veliké nepřijetí a nesnášenlivost. Ježíš na to vícekráte upozorňuje.
I Jan Nepomucký zašel na to, že toto drahé zboží pěstoval (v Letohradě slavíme pouť se sv. Janem Nepomuckým) ...
Nemáme vést laciné řeči o lásce!
Apoštolové "Velikonocemi" konečně zkrotli. /2
Za minulého režimu jsme byli otrávení frázemi politiků o přednostech tehdejšího režimu. Dnes jsme otráveni ujišťováním současných politických lží.
Ale my, křesťané, si především nesmíme lhát do vlastní kapsy. Odsoudili bychom se k přetvářce, k životu ve lži. To se týká našich vztahů, našich manželství i životu v Církvi.
"Zůstaňte v mé lásce ... Zachovávejte má přikázání - učte se mít navzájem rádi jako mám rád vás.
Máte z čeho žít, o vše jsme se s vámi rozdělil ...
Nepožaduji, abyste byli bez chyb, ale abyste je napravovali - dal jsem vám k tomu recept.
Pokud půjdete touto cestou (ne až budete dokonalí) Otec vám dá všechno, oč jej budete prosit."
I před týdnem jsme slyšeli: "Zůstanou-li má slova ve vás, můžete prosit o co chcete - pak budou vaše modlitby vyslyšeny".
Podle vyslyšení nebo nevyslyšení našich modliteb si můžeme porovnat, nakolik zůstáváme nebo nezůstáváme v Ježíšově lásce.
Student může něco papouškovat, aniž tomu rozumí. Učedník položí na stůl výsledek své práce a hned je patrné, jak se mu jeho dílo podařilo.
Vyslyšení modliteb nám poskytuje kontrolu, zpětnou vazbu, jak Ježíšovými slovy žijeme, nakolik v nás zakořenily a nakolik jsme si je osvojili, kolik jsme z jeho životního stylu přijali za svůj.
Buď v nás Ježíšova slova jsou nebo nejsou. Pokud máme trochu úcty k Pánu Ježíši, nesmíme si lhát do vlastní kapsy. Můžeme použít jednoduchou zkoušku.
Velice jsme se v devadesátých letech modlili za mír v Jugoslávii. Přesto propuklo šílené vraždění a strašná nenávist.
Nestačí se jen modlit. Tamější křesťané nebyli už léta před válkou v dostatečné míře v Ježíšově lásce, v jejich životě nebyla dostatečně Ježíšova slova.
Škoda, že my křesťané nejsme schopni být prostředníky mezi Araby a Židy. (Samotný papež to nespraví.)
Abychom ale nemluvili jen o jiných - my nejsme prostředníky mezi Romy a Čechy (na Slovensku chodí víc lidí do kostela, ale slovenští katolíci nejsou lepšími prostředníky než my).
Nebo: nedávno jsme se v našich diecézích modlili za nová kněžská a řeholní povolání. Uvidíme, zda se budou plnit naše semináře novými bohoslovci.
Zatím se nám to nedařilo.
Kde je chyba?
V r. 1943 řekl P. František Mikulášek SJ v Praze na kněžském dnu: "Pokud nebude církev do dvaceti let světit ženaté muže na kněze, připraví se o mnohá dobrodiní."
Uplynulo více jak třikráte dvacet let a přišli jsme o mnohá dobrodiní.
Kdo čte evangelia, v kom Ježíšova slova zůstávají, lehko si může porovnat, zda si to František Mikulášek vycucal z prstu (v 50. letech jej řadu let komunisté věznili, v r. 1968 byl výborným šéfredaktorem Katolických novin). Ostatně čeští biskupové přišli na 1. vatikánský koncil se stejným návrhem.
Mohli bychom si dále porovnávat, nakolik v našich manželstvích a ve vztazích s našimi nejbližšími jednáme podle Ježíšových pravidel a jak se nám daří. "Podle ovoce se pozná strom."
Slavením Božího těla na ulicích nebo návštěvou papeže to nespravíme.
Masaryk řekl: "Nelhat, nekrást a nebát se".
Kdybychom odváděli poctivou práci, nepomlouvali jeden druhého a zastávali se druhých, lidé by si nás měli pro co vážit. A přinášeli bychom Pánu Ježíši radost.
Za minulého režimu mluvili veřejně (nepočítám-li kolaboranty) jen ti odvážní. Vážili slova a hájili podstatné věci. Dnes mluví v církvi kde kdo a naše slova ztratila hodnotu. Tenkráte křest nebo svatba každého něco stála, dnes mnoho věcí dáváme pod cenu. Proto jsme ztratili mnohou vážnost
u svých spoluobčanů.
Ježíš nám nabízí svou pomoc, přijmeme-li ji budeme schopni nést jeho ovoce.
Uvidí-li na nás přinejmenším naše děti, že si vážíme charakteru a uvidí-li na nás, jak vypadá charakterní jednání, otevíráme jim dveře k touze přidat se k Ježíšovým přátelům.
--------------------
Poznámky
/1 Starozákonní "přikázání" jsou ukazateli cesty. Jsou ustanovením. Doma si také stanovíme a dohodneme, kde bude stát koš na špinavé prádlo, kam se dává chleba, jak stolujeme nebo zda si budeme tykat či vykat.
Ježíš nám ukazuje cestu, zve nás do své rodiny. Vyjevuje nám své "přání". Přání velikého a milovaného přítele nám je posvátné.
Pravidla přátelství a soužití jsou geniálně vymyšlena; zformuloval a navrhl je architekt života.
/2 Před Velikonocemi se (nejen) sv. Petr holedbal: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci. (Mt 25,36
Když se pak po vzkříšení Ježíš Petra ptal, zda jej má rád, Petr už nevedl silácké řeči.
Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.
Řekl mu: "Pas mé beránky."
Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?"
Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád."
Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?"
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." (J 21,15-17
Starý biblický obraz vinné révy je povznášející. Bůh nás povzbuzuje a má s námi veliké plány. Nemáme být nějakým nevýznamným keřem na skládce.
Aby větve mohly rodit sladké a chuťově zajímavé hrozny, musejí být vyživovány mízou, která přichází ze zdroje, jež není vidět. Míza v rostlinách podivuhodně působí ...
Je dopravována do ratolestí, vyživuje je, aby mohly rodit ovoce.
V Janově 6. kapitole nám Ježíš říká: "Jsem pro vás a pro váš nový život důležitý jako chleba". /1 Ježíš nemluvil hned o Těle a Krvi. Vše z Ježíšova života, vše co řekl a co udělal, je pro nás důležité a výživné. /2
Jednou jsem řekl, že ten Chléb je "dvousložkový": Slovo Boží a Tělo s Krví. (Však nás také Ježíš na své Hostině vyživuje bohatě prostřeným stolem svého slova a stolem eucharistickým.)
Míza a její význam nám může ledacos napovědět.
Ratolest "spolupracuje" s kmenem a kořeny víc než kladívko nebo kleště s rukou řemeslníka.
Naše spolupráce "větve" s "kmenem a kořeny" je vědomá, jako spolupráce učedníka s Mistrem, jako mezi manžely (i to je jedním z biblických obrazů).
Podobenství o vinné révě - model o práci kmene a kořenů a spolupráci naší - spolupráci ratolestí a kmenem - vysvětluje to, co se má odehrávat v naší reakci na Ježíšovo slovo a při Ježíšově hostině jeho Těla a Krve.
Víme, že u Stolu Páně nestačí zbožně polknout, říci nějakou modlitbu a vzbudit v sobě nějaký zbožný pocit, případně klečet. Dobré manželství se také nevytváří pouhým naládováním se u stolu nebo ojedinělým výrokem v posteli: "Já tě miluji".
Vztah má vyústit v přátelství, k domluvě, k porozumění, spolupráci, soužití, vyladění se na jednu notu, k souznění, propojení, sjednocení, v obětavost jednoho pro druhého a pro druhé ...
Ježíš nemluví o svatém přijímání (kdo koho přijímá?), mluví o sjednocení. To vyžaduje náročnější práci a umění spolupráce s Ježíšem. Ovocem je pak veliký užitek a veliká sladkost (hroznů).
V přátelství s Bohem se pochopitelně můžeme dostat ještě výš, k ještě bližšímu vztahu než v přátelství s člověkem. Bůh nás obdarovává v�tšími a mocnějšími dary než jaké je nám schopen nabídnout člověk.
Velikost Boha se projevuje v jeho zájmu o nás, v jeho umění objevit nám krásu svého vztahu k nám a v jeho umění nás vyučit svému životního stylu - být tu jeden pro druhého a pro druhé. Můžeme tomu dobře porozumět, vždyť to zakoušíme na své lidské úrovni - jako manželé mezi sebou a ve vztahu rodičů a dětí.
Podobenství o vinném keři nám ledacos napoví i o spolupráci dětí s rodiči.
Bůh nepotřebuje naše ovace a nečeká na slavobrány, není narcis, ale raduje se, když se mu jeho dílo daří (my se také radujeme z úspěchu svých dětí). Pro nás je ovšem důležité vědět, čím mu můžeme radost udělat.
(Druhé čtení - z 1. Janova listu - skvostným způsobem ukazuje závratnou velikost a věrnost božího přátelství.)
-------------------
Poznámky:
/1 Ježíš řekl zástupům: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit." (J 6,32-35
)
/2 Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Mt 4,4
)
Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil. (Mt 8,16
)
Když se učedníci vrátili z města, prosili: "Mistře, pojez něco!"
On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte".
Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" (J 4,30-33
)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
K evangeliu 6. neděle velikonoční.
Řada lidí před svou smrtí sdělila svým nejbližším něco důležitého (nejen Milada Horáková napsala svým drahým před popravou dopis).
V našem překladu Ježíšova odkazu poněkud drhne slovo "přikázání". Vztah nelze přikázat. Je třeba tomu slovu rozumět. /1
Velikost a věrnost božího přátelství je hmatatelná v Ježíšově "neuvěřitelném" příběhu ...
I Ježíš je nesen závratným Otcovým přátelstvím. Proto dokázal unést všechno hloupé, omezené, zapšklé, pyšné, primitivní a nesnášenlivé jednání z naší strany (od vlastních lidí). Otcova lásku mu vše vynahrazovala. Nevyhořel, nezatrpknul, nevzdal své plány s námi.
Do vztahu mezi Otcem a sebou nás zve. (My také k něčemu krásnému zveme své blízké a litujeme nejsou-li u té krásy s námi. Mnohokráte jsme doma svým blízkým třeba řekli: "Venku je krásná duha".)
Ježíš nás miluje stejným způsobem, stejnou úrovní jako Otec.
Ukazuje nám, jak se jedná v boží rodině s druhými, jak se má správně a ušlechtilé myslet, jak a k čemu se používá řeč.
Slova o bezpodmínečné lásce nám zní příjemně.
Lehko by nás třeba inspirovala k hezkému přání novomanželům. Ale dobře víme o nebezpečí sklouznutí do sladkých řečí, do křesťanského maloměš�áctví, ve kterém se předstírá upřímnost a nahrazuje se sladkými frázemi, ale poctivost chybí a nesnášenlivost a zbabělost bohatě kvete.
Ovšem - čest, poctivost, pravdivost, pečlivost, obětavost - jsou velice drahým zbožím. Je ale zvláštní, že u mnoha lidí nezřídka vyvolávají veliké nepřijetí a nesnášenlivost. Ježíš na to vícekráte upozorňuje.
I Jan Nepomucký zašel na to, že toto drahé zboží pěstoval (v Letohradě slavíme pouť se sv. Janem Nepomuckým) ...
Nemáme vést laciné řeči o lásce!
Apoštolové "Velikonocemi" konečně zkrotli. /2
Za minulého režimu jsme byli otrávení frázemi politiků o přednostech tehdejšího režimu. Dnes jsme otráveni ujišťováním současných politických lží.
Ale my, křesťané, si především nesmíme lhát do vlastní kapsy. Odsoudili bychom se k přetvářce, k životu ve lži. To se týká našich vztahů, našich manželství i životu v Církvi.
"Zůstaňte v mé lásce ... Zachovávejte má přikázání - učte se mít navzájem rádi jako mám rád vás.
Máte z čeho žít, o vše jsme se s vámi rozdělil ...
Nepožaduji, abyste byli bez chyb, ale abyste je napravovali - dal jsem vám k tomu recept.
Pokud půjdete touto cestou (ne až budete dokonalí) Otec vám dá všechno, oč jej budete prosit."
I před týdnem jsme slyšeli: "Zůstanou-li má slova ve vás, můžete prosit o co chcete - pak budou vaše modlitby vyslyšeny".
Podle vyslyšení nebo nevyslyšení našich modliteb si můžeme porovnat, nakolik zůstáváme nebo nezůstáváme v Ježíšově lásce.
Student může něco papouškovat, aniž tomu rozumí. Učedník položí na stůl výsledek své práce a hned je patrné, jak se mu jeho dílo podařilo.
Vyslyšení modliteb nám poskytuje kontrolu, zpětnou vazbu, jak Ježíšovými slovy žijeme, nakolik v nás zakořenily a nakolik jsme si je osvojili, kolik jsme z jeho životního stylu přijali za svůj.
Buď v nás Ježíšova slova jsou nebo nejsou. Pokud máme trochu úcty k Pánu Ježíši, nesmíme si lhát do vlastní kapsy. Můžeme použít jednoduchou zkoušku.
Velice jsme se v devadesátých letech modlili za mír v Jugoslávii. Přesto propuklo šílené vraždění a strašná nenávist.
Nestačí se jen modlit. Tamější křesťané nebyli už léta před válkou v dostatečné míře v Ježíšově lásce, v jejich životě nebyla dostatečně Ježíšova slova.
Škoda, že my křesťané nejsme schopni být prostředníky mezi Araby a Židy. (Samotný papež to nespraví.)
Abychom ale nemluvili jen o jiných - my nejsme prostředníky mezi Romy a Čechy (na Slovensku chodí víc lidí do kostela, ale slovenští katolíci nejsou lepšími prostředníky než my).
Nebo: nedávno jsme se v našich diecézích modlili za nová kněžská a řeholní povolání. Uvidíme, zda se budou plnit naše semináře novými bohoslovci.
Zatím se nám to nedařilo.
Kde je chyba?
V r. 1943 řekl P. František Mikulášek SJ v Praze na kněžském dnu: "Pokud nebude církev do dvaceti let světit ženaté muže na kněze, připraví se o mnohá dobrodiní."
Uplynulo více jak třikráte dvacet let a přišli jsme o mnohá dobrodiní.
Kdo čte evangelia, v kom Ježíšova slova zůstávají, lehko si může porovnat, zda si to František Mikulášek vycucal z prstu (v 50. letech jej řadu let komunisté věznili, v r. 1968 byl výborným šéfredaktorem Katolických novin). Ostatně čeští biskupové přišli na 1. vatikánský koncil se stejným návrhem.
Mohli bychom si dále porovnávat, nakolik v našich manželstvích a ve vztazích s našimi nejbližšími jednáme podle Ježíšových pravidel a jak se nám daří. "Podle ovoce se pozná strom."
Slavením Božího těla na ulicích nebo návštěvou papeže to nespravíme.
Masaryk řekl: "Nelhat, nekrást a nebát se".
Kdybychom odváděli poctivou práci, nepomlouvali jeden druhého a zastávali se druhých, lidé by si nás měli pro co vážit. A přinášeli bychom Pánu Ježíši radost.
Za minulého režimu mluvili veřejně (nepočítám-li kolaboranty) jen ti odvážní. Vážili slova a hájili podstatné věci. Dnes mluví v církvi kde kdo a naše slova ztratila hodnotu. Tenkráte křest nebo svatba každého něco stála, dnes mnoho věcí dáváme pod cenu. Proto jsme ztratili mnohou vážnost
u svých spoluobčanů.
Ježíš nám nabízí svou pomoc, přijmeme-li ji budeme schopni nést jeho ovoce.
Uvidí-li na nás přinejmenším naše děti, že si vážíme charakteru a uvidí-li na nás, jak vypadá charakterní jednání, otevíráme jim dveře k touze přidat se k Ježíšovým přátelům.
--------------------
Poznámky
/1 Starozákonní "přikázání" jsou ukazateli cesty. Jsou ustanovením. Doma si také stanovíme a dohodneme, kde bude stát koš na špinavé prádlo, kam se dává chleba, jak stolujeme nebo zda si budeme tykat či vykat.
Ježíš nám ukazuje cestu, zve nás do své rodiny. Vyjevuje nám své "přání". Přání velikého a milovaného přítele nám je posvátné.
Pravidla přátelství a soužití jsou geniálně vymyšlena; zformuloval a navrhl je architekt života.
/2 Před Velikonocemi se (nejen) sv. Petr holedbal: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci. (Mt 25,36
)
Když se pak po vzkříšení Ježíš Petra ptal, zda jej má rád, Petr už nevedl silácké řeči.
Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.
Řekl mu: "Pas mé beránky."
Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?"
Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád."
Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?"
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." (J 21,15-17
);