4. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 22,35-36 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12; 1 Jan 3,1-2; Jan 10,11-18
Datum: 3. 5. 2009
K Ježíšovým slovům o dobrém pastýři se učedníci jinak stavěli před Velikonocemi a jinak po nich.

I nám hrozí, že nadšeně přitakáme, aniž hlouběji porozumíme, co ta slova obnášejí.

Viděli jste někdy dobrý obraz dobrého pastýře? Většina jich je nedobrých. Nasládlé kýče bez obsahu. Nedávno jsem na jednom viděl vymydleného Ježíše s napomádovanými vlasy a vyšamponovaným jehňátkem okolo krku.

Ježíšova slova jsou velice vážná. Řekl-li nám, že o nás bude pečovat "na život a na smrt", pak jeho slovo platí. (Velikonoce to ověřily.) /1

Všichni víme, jak je důležité, aby děti zažily laskavou péči rodičů, aby děti mohly rodičům důvěřovat. Jenže víme, co se s námi lidmi stalo. Svět je porušený naší svévolí. Často, až když si nevíme rady, voláme na pomoc Boha, nebo si navzájem jdeme bezbožně po krku.

Nerozumíme Bohu, zdá se nám necitelný, vzdálený, lhostejný. Nic nezanedbal v dětství lidstva, to my jsme marnotratní synové. Lehkomyslní, pohodlní a namyšlení.

Apoštolové nebyli marnotratnými syny, rádi se stali Ježíšovými učedníky, ale míra jejich ochoty důvěřovat svému Mistru nestačila na životní zatížení v porušeném světě. Máme čerstvě v paměti jejich selhání na konci Ježíšova života.

Začalo to u Jidáše: "Mistr nemá dobrou taktiku, neumí to s lidmi, neví, jak se pracuje s lidmi. Proč tak váhá s korunovací na krále? Náš národ je ochotný povstat proti těm hnusným Římanům."

Petr mluvil nejen za sebe: "Co máš pořád s tím ukřižováním? To je nesmysl. K čemu by to bylo dobré?

Proč pochybuješ o naší oddanosti? Kdo jiný by mohl být naším králem?"

Všechno bylo jinak. Ježíš ví, že podstatné je získat vnitřní svobodu - i od falešných náboženských představ.

Některým dětem dlouho trvá, než dají rodičům zapravdu, že to s nimi vždy mysleli dobře, když na ně měli určité nároky.

Dobrý rodič, dobrý pastýř, dobrý hospodář, dobrý kapitán na lodi má nároky na sebe i na druhé.

Škoda každého potraceného díla, natož vlastního života. Bůh nám nedal život k tomu, abychom jej mařili, abychom nedonosili vlastní charakter. Jiný pohled na školní vzdělávání mívá dítě a jiný rodič.

Jiný pohled na věc má zloděj a jiný okradený.

Co si mysleli, jaké pocity mají lidé, nevážící si ráje, když slyší: "Ženo, tvoje svévole ti přinese trápení a bolesti, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout. Adame, nedal jsi na mou radu, nejedl jsi ze stromu života, ale jedl jsi ze stromu jedovatého, strhl jsi zemi do neštěstí, neumíš s ní hospodařit, budeš se dřít a dosáhneš jen hubených výsledků. Proč si nenecháš poradit?"

Dodneška si mnoho lidí myslí, že ta slova jsou vynešením rozsudku. Jenže tak přemýšlí vzdorující puberťák.

Jednou se učedníci ptali Ježíše, co by jim poradil k lepšímu porozumění Bohu. Poradil jim: "Když mluvíte s Bohem, proste jej, Otče, prosím tě, pomoz mi objevit mé chyby na začátku, včas, dřív, než narostou do velikých rozměrů - abys na ně nemusel upozorňovat drastickým způsobem."

"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.

Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím." /2

(Prosil Ježíš jen za Petra?

Za Jidáše ne?

Jak to je s účinností modlitby /naší a Ježíšovy/? Jaké představy máme o fungování přímluvné modlitby? Jak se naše představy liší od biblického vyučování o modlitbě?

Jak to dopadlo, známe. Porovnejme si tři skupiny zbožných židů.

1. skupina - Ježíšovi rodiče si brzy všimli, že je jejich syn přerostl. (Po třech dnech hledání našli svého dvanáctiletého syna v chrámě v diskuzi s profesory teologie. Synu, tos' nám nemohl říci, že se zde zdržíš? Víš, jaký strach jsme s tatínkem měli, jestli tě třeba někdo unesl do otroctví?"

"Proč jste měli strach? Nejsem malej kluk. Choval jsem se snad někdy k vám neodpovědně? Copak jsem vám vícekrát neříkal, že mám od Boha své poslání?"

2. skupina - Svatý Petr káral(!) svého Mistra jako malého kluka: "Ježíši, ty tomu vůbec nerozumíš! Mesiáš bude v Izraeli vládnout na věky. Co to plácáš za nesmysly o popravě Mesiáše? Kdyby ti hrozilo nebezpečí, budeme  tě - my tvojí věrní a stateční přátelé - bránit! Doufám, že nepochybuješ, že tě ubráníme!"

3. skupina - (židovský) papež Kaifáš "ex cathedra" prohlásil: "Ten chlap je zločinec, na vlastní uši jste slyšeli jeho rouhání!"

    "Je hoden smrti!", řvali ostatní (židovští) biskupové.

"Vykoupený", "spasený" - zachráněný je ten, kdo objeví, že Ježíš je dobrý pastýř a dokáže dát na Boha víc než na sebe. Ušetří si zbytečné chyby a selhání.

Takový člověk bude rozumět Bohu a v těžkých chvílích nebude mít pocit, že se od něj Bůh odvrátil.

Např.: Mojžíš netrpěl pocitem ukřivděnosti, když mu Hospodin řekl: "Nevstoupíš do zaslíbené země." (O tom jsme si vyprávěli. Kdo to neví, může se zeptat: např. na našich web. stránkách v rubrice diskuze.)

Jeremiáš nevyčítal Bohu, když jej s ostatními odvlekli do otroctví.

Ale také ani jeden z nich netvrdil, že je to boží vůle a že Bůh potřebuje jeho utrpení!!

Porozumět druhému dá určitou práci. I člověku, natož Bohu. Ale přináší to velikou krásu.

Je něco krásnějšího než bytostné poznání, že mě Bůh miluje jako svou milovanou dceru nebo milovaného syna?

Vědět, že Ježíš je obrazem milujícího, moudrého, odpovědného a statečného Boha, dobrého pastýře?

---------------------

Poznámky:

                  /1     Být dobrým pastýřem vyžadovalo mít přirozenou autoritu, veliké znalosti a statečnost. Znát krajinu, počasí, rozumět zvířatům, být prozíravý ..., kočovné pastevecké kmeny byly bojovné, život v tamních krajinách je sporý a udržet si mezi pastýři a sběrači (zloději) životní prostor není jednoduché. Uhájit pastviny, stáda a své lidi proti lupičům a šelmám vyžadovalo často i nasazení života. Hebrejský pastýř se navíc i ve styku s nepřáteli musel chovat spravedlivě (pohané jednali s nepřítelem často svévolně).

                  /2    Ježíš řekl apoštolům: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím." ...

Vzal chléb ... vzal kalich ...

"Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.

Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."

Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."

Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."

Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?"

Oni mu odpověděli: "Neměli."

Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: `Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."

Oni mu řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."   (Lk 22,15-38)

                  (Proč Ježíš nejprve nabádá učedníky, aby se ozbrojili a pak Petra - když ho Petr neohroženě brání - seřve?) ;