4. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kron 36,14-16.19-23
Datum: 22. 3. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kron 36,14-16.19-23
; Ef 2,4-10
; J 3,14-21
Datum: 22. 3. 2009
O rozhovoru Nikodéma s Ježíšem jsme si už
něco říkali.
I o zvláštní (a klíčové) větě: "Syn člověka musí být vyvýšen" (nic přece nemusíme...).
Nikodém byl vzdělaný a slušný člověk, kterému budoucnost Izraele ležela na srdci. I proto vyhledal Nazaretského. (K 1. čtení by nám zřejmě posloužil výstižným komentářem.)
1. čtení nám připomíná příčinu našich trápení. Nejednáme s Bohem slušně.
Osvobození Izraelité byli na poušti drzí. /1
Chrám pokaždé padl proto, že Izraelité dlouhodobě nedodržovali to, co ze své strany slíbili.
Do otroctví byli Izraelité odvlečeni, protože dlouho a dlouho jednali nemilosrdně.
Nikodém znal Janovo ponořování do Jordánu a jeho slova o Mesiáši, který má lidi ponořovat do Ducha a ohně.
Ježíš vysvětloval Nikodémovi, že je třeba se "znovu narodit" a zaujmout postoje malých dětí: nestydět se ptát jako malé dítě, učit se jako malé dítě a chtít růst jako dítě ("nebudete-li jako děti ...", "blahoslavení chudí v duchu"). O Bohu přece víme jenom malinko a nikdo z lidí jej zatím nespatřil.
Pak Ježíš pokračoval o sebejistotě Izraelitů, kteří nejen nehledají, protože si myslí, že Bohu rozumí, ale stále nenaslouchají ani starým ani novým prorokům.
Jenže, dokud nespáchají hrozný zločin, dokud "nepovýší Syna člověka, jako Mojžíš hada na kůl", dokud se nedopustí zákeřné vraždy, nic a nikdo s nimi neotřese a slušní lidé - jako třeba Nikodém -budou věřit svým názorům a názorům svých učitelů o Bohu a budou věřit svým představeným a ještě je budou omlouvat.
Pak snad lidé prohlédnou, teprve pak uznají, že je třeba se obrátit čelem vzad, protože se nejen od Boha vzdalují, ale dokonce proti němu válčí.
Mám sto chutí se věnovat závratné větě: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna ..."
- mějme ji před sebou, ledacos z toho už zakoušíme - ale nepřestávejme vystupovat vzhůru. Každým krokem se nám zvětšuje rozhled, ale zdaleka ještě nejsme na vrcholu. Tam se budeme kochat navždy.
Ale nemůžeme přeskočit Ježíšovo varování. Nejsme lepší než židé tenkráte.
Bůh poslal Syna k záchraně. Kdo mu dá za pravdu (podstatou "víry" je přitakání Ježíši), bude zachráněn. Bude schopen důvěřovat Bohu, dá na něj ve svém jednání.
Nám slovo "soud" navodí instituci soudu, případně vynešení rozsudku. Ale řecké slovo "krísis" znamená také spor.
Ježíš přišel a říká něco jiného o Bohu než my. Dostáváme se s ním do sporu. Kdo má pravdu? Přesněji řečeno, kde je pravda?
(Každý spor v běžném životě máme dobře řešit, tam se můžeme mnoho naučit.)
Ježíš přišel jako světlo do tmy. Přichází s otevřeným hledím, s otevřenými kartami, s otevřeným srdcem.
Ti druzí kličkují, mlží, zakrývají, pomlouvají, hází špínu, vyhrožují, vydírají, lžou, podplácejí, podvádějí, intrikují, nezastaví se ani před vražděním.
Ježíš neuhýbá, ale ta druhá strana pokaždé vyhledává stín a bojí se světla, má špatné svědomí, má co zakrývat.
Tak je to dodneška; nejen v politice, nejen v manželství, nejen ve vztazích doma nebo v zaměstnání.
Je to i v náboženském životě.
Na každém pak záleží, jak se zachová, na čí stranu se přidá, komu přitaká.
Ježíšův spor trvá. V naší době probíhá s námi.
Jak to? Je to spor o Boha, o to, co se Bohu líbí, jak si Bůh představuje spravedlnost, milosrdenství, modlitbu a svěcení sedmého dne, jaká obětavost se Bohu líbí a jaké oběti se mu nelíbí. Jak si Ježíš představuje řešení střetů, cestu k odpuštění, co je povyšování a co nás vylučuje z domluvy s druhými.
Jak si Ježíš přestavuje Boží království a jak my, co jsme my udělali z církve?
Samozřejmě se vždy bráníme, jak jsme v pořádku, jak to myslíme dobře, zaštiťujeme se svými autoritami a vůdci ...
I my tvrdíme, že vidíme a slyšíme - vzpomínáte na Ježíšův spor s církevními autoritami nad uzdraveným slepcem od narození? "Kdybyste byli slepí, kdybyste neuměli číst, neměli Písmo po ruce, hřích byste neměli, ale takto váš hřích trvá." /2
Ale buď je naším jediným Učitelem, Mistrem a Pánem Kristus, nebo není.
Všichni ostatní - větší nebo menší - jsme jen učedníci.
Každý umíme číst a každý si může porovnat, co říká Ježíš.
Neupřímný, nepoctivý, shání všechny možné vytáčky a autority, které mu potvrdí jeho názory. Jenže nejde o to, co říká Petr nebo Pavel, ale co říká Ježíš. Jde o život s Bohem.
Ježíš dal život za Petra, Pavla i za mě, abychom neuhýbali a viděli na vlastní oči, že Ježíš přichází od Boha.
Někteří Petrové, Pavlové a další, dali život pro Ježíše a pro jeho věc, a ne za Ježíše.
Já jsem život nedal ani pro nikoho ani za nikoho.
"Nezáleží na tom, kdo něco říká, ale jestli je pravda to, co říká", nás učí Ježíš.
Proto přišel Ježíš v civilu. Aby se nikdo neoháněl jeho uniformou, jeho hodností nebo úřadem. Ale aby každý rozpoznal vlastním úsudkem, zda má nebo nemá pravdu. /3
Rozpoznání pravdy, přesněji řečeno přiznání si vlastní chyby třeba v rodině, je v našich silách.
Nikodém byl profesorem a členem Nejvyššího církevního soudu. Ježíš byl laik a začínající učitel náboženství. Nikodém byl spravedlivý člověk, nad Ježíše se nijak nepovyšoval, nehleděl na tituly a úřední vzdělání. Vysoce Ježíše cenil: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha".
Po rozhovoru s Ježíšem ale Nikodém odešel zklamán. Ježíšova slova se mu zdála příliš vyhrocená. Podle sebe soudil druhé. "Že by naši náboženští představitelé byli schopni zločinu, ne tomu nevěřím.
Jsou to muži modlitby, oddaní Izraeli".
Navíc se nedovedl vzdát svých "teologických" představ a vlivu svých učitelů a autorit.
Bylo pro něj nepochopitelné, proč by si měl "sednout mezi prvňáčky" v Ježíšově škole.
Už jsme si říkali, že i kvůli Nikodémovi, i kvůli apoštolům "musel" být Ježíš ukřižován. Aby všichni prokoukli.
Teď jsme na řadě my. K nám také Ježíš přichází a vypráví nám o Bohu. Můžeme si u něj ověřovat své názory. Nikdo neví tolik o Bohu jako on. (To odkýváme jako samozřejmost, ale nejdeme s ním do sporu na konkrétních slovech - tam už obyčejně utíkáme - otáčíme stránku Bible.)
I nám - stejně jako Nikodémovi - brání naše dosavadní představy o Bohu, naše tradice a po staletí opakovaná tvrzení.
Ježíš nebude soudit, to řekl vícekrát.
"Soud je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo" - Spor nastává tím, že Ježíš (světlo od Boha) přišlo na svět ... Záleží na nás, jestli stojíme o pravdu, která nás osvobodí.
Někdo se brání jít k lékaři, svléknout se a říci, co jej kde bolí. Nemůže být proto léčen.
Je to zvláštní, jak se bráníme přiznat chybu, a přitom nám Ježíš hlavu netrhá, neodsuzuje, naopak nabízí pomoc.
Vše je na nás. Kdo nechce hledat, kdo nechce uznat, co je naprosto jasné, ten se vyřazuje z upřímných vztahů. Nepřiznává chybu a tím brání polepšení.
Začíná to v běžných vztazích.
Na dětech nepřiznání chyb nesnášíme tím více, nakolik jsme sami nepoctiví.
Kdo si nerad přiznává nepříjemnou skutečnost, tomu se soužití hroutí a hrozí mu, že se mu jednou při setkání s Bohem všechno zhroutí.
Přitom to je zbytečné, chyby se přece dají napravit (některé jen díky odpuštění a pomoci Boží, ale dají se napravit). Na co však Bůh nedosáhne, co nemůže přímo ovlivnit, je lidská poctivost, upřímnost a ochota se změnit.
Kdo chce, může si k tomu přidat slova Richarda Rohra. Uvádím je ne proto, že bych se jej dovolával. Kdo je schopen naslouchat, stačí mu, aby si otevřel evangelia a poctivě četl. /2
----------------
Poznámky:
/1 Hospodin je chtěl naučit, aby se na něj v nouzi obraceli. "Hospodine, nemáme vodu, mana je jednotvárnou stranou, nebylo by občas trochu masa?" Slyšeli by: Samozřejmě". Místo toho reptali, pomlouvali a byli drzí. Proč tvrdili, že se měli v Egyptě dobře? Proč byli na Mojžíše hnusní?
/2 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu (krísis - do sporu): aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
/3 Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli Ježíše; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.
2 On však jim odpověděl: "Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.'
3 A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.' Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?" (Mt 16,1-3
/4 Z knihy Richarda Rohra: Radikální milost
Milujeme Krista?
Jednoho dne mne nějaký muž šokoval, když mi řekl: "Vy, křesťané, Boha nemilujete. Nenávidíte Krista. Nenávidíte, co Kristus představuje". Pak pokračoval: "Zakrýváte svou nenávist a strach z Krista tím, že mluvíte o tom, jak mnoho milujete Ježíše. A jestliže Ježíše milujete, proč nemilujete své nepřátele? Jestliže milujete Ježíše, proč opravdu nejste poslušni evangelia, jež většina z vás ignoruje?"
Naslouchal jsem těm slovům a uvnitř jsem se zachvěl a říkal jsem si: "Bože, platí to o mně?"
Bratři a sestry, jen si otevřete Markovo evangelium. Většina z nás mu z devíti desetin nevěnovala pozornost. Většina pasáží je tam institucionální církví i námi pohodlně ignorována. Ve skutečnosti přicházím na to, že velmi často konáme pravý opak toho, co Ježíš učí - jako by zakrývat větší lež bylo snazší.
Křesťané i jejich biskupové po staletí přivírali oči a podíleli se na válkách, chamtivosti a falešném hájení bezpečnosti, zatím co se nazývali Tělem Kristovým - nebo dokonce Magisteriem! Jako by nás snad Matouš ve 23. kapitole nabádal k tomu, abychom už nikdy nenosili dlouhou róbu nebo třásně? Divné že?
Kdy jste naposledy slyšeli, že by byl někdo vyhozen z chrámu za to, že se neradoval a nejásal, když ho kritizovali? Napadlo by tohle někdy někoho? Ano, Ježíš to tak učil (viz Mt 5,11-13
I o zvláštní (a klíčové) větě: "Syn člověka musí být vyvýšen" (nic přece nemusíme...).
Nikodém byl vzdělaný a slušný člověk, kterému budoucnost Izraele ležela na srdci. I proto vyhledal Nazaretského. (K 1. čtení by nám zřejmě posloužil výstižným komentářem.)
1. čtení nám připomíná příčinu našich trápení. Nejednáme s Bohem slušně.
Osvobození Izraelité byli na poušti drzí. /1
Chrám pokaždé padl proto, že Izraelité dlouhodobě nedodržovali to, co ze své strany slíbili.
Do otroctví byli Izraelité odvlečeni, protože dlouho a dlouho jednali nemilosrdně.
Nikodém znal Janovo ponořování do Jordánu a jeho slova o Mesiáši, který má lidi ponořovat do Ducha a ohně.
Ježíš vysvětloval Nikodémovi, že je třeba se "znovu narodit" a zaujmout postoje malých dětí: nestydět se ptát jako malé dítě, učit se jako malé dítě a chtít růst jako dítě ("nebudete-li jako děti ...", "blahoslavení chudí v duchu"). O Bohu přece víme jenom malinko a nikdo z lidí jej zatím nespatřil.
Pak Ježíš pokračoval o sebejistotě Izraelitů, kteří nejen nehledají, protože si myslí, že Bohu rozumí, ale stále nenaslouchají ani starým ani novým prorokům.
Jenže, dokud nespáchají hrozný zločin, dokud "nepovýší Syna člověka, jako Mojžíš hada na kůl", dokud se nedopustí zákeřné vraždy, nic a nikdo s nimi neotřese a slušní lidé - jako třeba Nikodém -budou věřit svým názorům a názorům svých učitelů o Bohu a budou věřit svým představeným a ještě je budou omlouvat.
Pak snad lidé prohlédnou, teprve pak uznají, že je třeba se obrátit čelem vzad, protože se nejen od Boha vzdalují, ale dokonce proti němu válčí.
Mám sto chutí se věnovat závratné větě: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna ..."
- mějme ji před sebou, ledacos z toho už zakoušíme - ale nepřestávejme vystupovat vzhůru. Každým krokem se nám zvětšuje rozhled, ale zdaleka ještě nejsme na vrcholu. Tam se budeme kochat navždy.
Ale nemůžeme přeskočit Ježíšovo varování. Nejsme lepší než židé tenkráte.
Bůh poslal Syna k záchraně. Kdo mu dá za pravdu (podstatou "víry" je přitakání Ježíši), bude zachráněn. Bude schopen důvěřovat Bohu, dá na něj ve svém jednání.
Nám slovo "soud" navodí instituci soudu, případně vynešení rozsudku. Ale řecké slovo "krísis" znamená také spor.
Ježíš přišel a říká něco jiného o Bohu než my. Dostáváme se s ním do sporu. Kdo má pravdu? Přesněji řečeno, kde je pravda?
(Každý spor v běžném životě máme dobře řešit, tam se můžeme mnoho naučit.)
Ježíš přišel jako světlo do tmy. Přichází s otevřeným hledím, s otevřenými kartami, s otevřeným srdcem.
Ti druzí kličkují, mlží, zakrývají, pomlouvají, hází špínu, vyhrožují, vydírají, lžou, podplácejí, podvádějí, intrikují, nezastaví se ani před vražděním.
Ježíš neuhýbá, ale ta druhá strana pokaždé vyhledává stín a bojí se světla, má špatné svědomí, má co zakrývat.
Tak je to dodneška; nejen v politice, nejen v manželství, nejen ve vztazích doma nebo v zaměstnání.
Je to i v náboženském životě.
Na každém pak záleží, jak se zachová, na čí stranu se přidá, komu přitaká.
Ježíšův spor trvá. V naší době probíhá s námi.
Jak to? Je to spor o Boha, o to, co se Bohu líbí, jak si Bůh představuje spravedlnost, milosrdenství, modlitbu a svěcení sedmého dne, jaká obětavost se Bohu líbí a jaké oběti se mu nelíbí. Jak si Ježíš představuje řešení střetů, cestu k odpuštění, co je povyšování a co nás vylučuje z domluvy s druhými.
Jak si Ježíš přestavuje Boží království a jak my, co jsme my udělali z církve?
Samozřejmě se vždy bráníme, jak jsme v pořádku, jak to myslíme dobře, zaštiťujeme se svými autoritami a vůdci ...
I my tvrdíme, že vidíme a slyšíme - vzpomínáte na Ježíšův spor s církevními autoritami nad uzdraveným slepcem od narození? "Kdybyste byli slepí, kdybyste neuměli číst, neměli Písmo po ruce, hřích byste neměli, ale takto váš hřích trvá." /2
Ale buď je naším jediným Učitelem, Mistrem a Pánem Kristus, nebo není.
Všichni ostatní - větší nebo menší - jsme jen učedníci.
Každý umíme číst a každý si může porovnat, co říká Ježíš.
Neupřímný, nepoctivý, shání všechny možné vytáčky a autority, které mu potvrdí jeho názory. Jenže nejde o to, co říká Petr nebo Pavel, ale co říká Ježíš. Jde o život s Bohem.
Ježíš dal život za Petra, Pavla i za mě, abychom neuhýbali a viděli na vlastní oči, že Ježíš přichází od Boha.
Někteří Petrové, Pavlové a další, dali život pro Ježíše a pro jeho věc, a ne za Ježíše.
Já jsem život nedal ani pro nikoho ani za nikoho.
"Nezáleží na tom, kdo něco říká, ale jestli je pravda to, co říká", nás učí Ježíš.
Proto přišel Ježíš v civilu. Aby se nikdo neoháněl jeho uniformou, jeho hodností nebo úřadem. Ale aby každý rozpoznal vlastním úsudkem, zda má nebo nemá pravdu. /3
Rozpoznání pravdy, přesněji řečeno přiznání si vlastní chyby třeba v rodině, je v našich silách.
Nikodém byl profesorem a členem Nejvyššího církevního soudu. Ježíš byl laik a začínající učitel náboženství. Nikodém byl spravedlivý člověk, nad Ježíše se nijak nepovyšoval, nehleděl na tituly a úřední vzdělání. Vysoce Ježíše cenil: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha".
Po rozhovoru s Ježíšem ale Nikodém odešel zklamán. Ježíšova slova se mu zdála příliš vyhrocená. Podle sebe soudil druhé. "Že by naši náboženští představitelé byli schopni zločinu, ne tomu nevěřím.
Jsou to muži modlitby, oddaní Izraeli".
Navíc se nedovedl vzdát svých "teologických" představ a vlivu svých učitelů a autorit.
Bylo pro něj nepochopitelné, proč by si měl "sednout mezi prvňáčky" v Ježíšově škole.
Už jsme si říkali, že i kvůli Nikodémovi, i kvůli apoštolům "musel" být Ježíš ukřižován. Aby všichni prokoukli.
Teď jsme na řadě my. K nám také Ježíš přichází a vypráví nám o Bohu. Můžeme si u něj ověřovat své názory. Nikdo neví tolik o Bohu jako on. (To odkýváme jako samozřejmost, ale nejdeme s ním do sporu na konkrétních slovech - tam už obyčejně utíkáme - otáčíme stránku Bible.)
I nám - stejně jako Nikodémovi - brání naše dosavadní představy o Bohu, naše tradice a po staletí opakovaná tvrzení.
Ježíš nebude soudit, to řekl vícekrát.
"Soud je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo" - Spor nastává tím, že Ježíš (světlo od Boha) přišlo na svět ... Záleží na nás, jestli stojíme o pravdu, která nás osvobodí.
Někdo se brání jít k lékaři, svléknout se a říci, co jej kde bolí. Nemůže být proto léčen.
Je to zvláštní, jak se bráníme přiznat chybu, a přitom nám Ježíš hlavu netrhá, neodsuzuje, naopak nabízí pomoc.
Vše je na nás. Kdo nechce hledat, kdo nechce uznat, co je naprosto jasné, ten se vyřazuje z upřímných vztahů. Nepřiznává chybu a tím brání polepšení.
Začíná to v běžných vztazích.
Na dětech nepřiznání chyb nesnášíme tím více, nakolik jsme sami nepoctiví.
Kdo si nerad přiznává nepříjemnou skutečnost, tomu se soužití hroutí a hrozí mu, že se mu jednou při setkání s Bohem všechno zhroutí.
Přitom to je zbytečné, chyby se přece dají napravit (některé jen díky odpuštění a pomoci Boží, ale dají se napravit). Na co však Bůh nedosáhne, co nemůže přímo ovlivnit, je lidská poctivost, upřímnost a ochota se změnit.
Kdo chce, může si k tomu přidat slova Richarda Rohra. Uvádím je ne proto, že bych se jej dovolával. Kdo je schopen naslouchat, stačí mu, aby si otevřel evangelia a poctivě četl. /2
----------------
Poznámky:
/1 Hospodin je chtěl naučit, aby se na něj v nouzi obraceli. "Hospodine, nemáme vodu, mana je jednotvárnou stranou, nebylo by občas trochu masa?" Slyšeli by: Samozřejmě". Místo toho reptali, pomlouvali a byli drzí. Proč tvrdili, že se měli v Egyptě dobře? Proč byli na Mojžíše hnusní?
/2 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu (krísis - do sporu): aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
)
/3 Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli Ježíše; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.
2 On však jim odpověděl: "Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.'
3 A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.' Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?" (Mt 16,1-3
)
/4 Z knihy Richarda Rohra: Radikální milost
Milujeme Krista?
Jednoho dne mne nějaký muž šokoval, když mi řekl: "Vy, křesťané, Boha nemilujete. Nenávidíte Krista. Nenávidíte, co Kristus představuje". Pak pokračoval: "Zakrýváte svou nenávist a strach z Krista tím, že mluvíte o tom, jak mnoho milujete Ježíše. A jestliže Ježíše milujete, proč nemilujete své nepřátele? Jestliže milujete Ježíše, proč opravdu nejste poslušni evangelia, jež většina z vás ignoruje?"
Naslouchal jsem těm slovům a uvnitř jsem se zachvěl a říkal jsem si: "Bože, platí to o mně?"
Bratři a sestry, jen si otevřete Markovo evangelium. Většina z nás mu z devíti desetin nevěnovala pozornost. Většina pasáží je tam institucionální církví i námi pohodlně ignorována. Ve skutečnosti přicházím na to, že velmi často konáme pravý opak toho, co Ježíš učí - jako by zakrývat větší lež bylo snazší.
Křesťané i jejich biskupové po staletí přivírali oči a podíleli se na válkách, chamtivosti a falešném hájení bezpečnosti, zatím co se nazývali Tělem Kristovým - nebo dokonce Magisteriem! Jako by nás snad Matouš ve 23. kapitole nabádal k tomu, abychom už nikdy nenosili dlouhou róbu nebo třásně? Divné že?
Kdy jste naposledy slyšeli, že by byl někdo vyhozen z chrámu za to, že se neradoval a nejásal, když ho kritizovali? Napadlo by tohle někdy někoho? Ano, Ježíš to tak učil (viz Mt 5,11-13
). Jak to přijde, že z toho neuděláme
důvod pro exkomunikaci? Taková myšlenka nám nikdy nepřišla na mysl.