3. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 20,1-17
Datum: 15. 3. 2009
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 20,1-17
; 1 Kor 1,22-25
; Jan 2,13-25
Datum: 15. 3. 2009
O řadě věcí si myslíme, že je známe ...
Kdo by neznal Desatero? Dříve je uměl skoro každý vyjmenovat. Dodnes je mnozí pokládají za omezení v životě.
Znáte "Čtyři dohody"?
Jaroslav Dušek a někteří naši chlapi o nich dobře mluví.
Ve společnosti, kde mnoho zásad upadá a šíří se heslo: "Nevaž se, odvaž se", potřebujeme objevovat, na čem život stojí a co podkopává vztahy.
Kdybychom řekli: "Desatero je víc než Čtyři dohody", byla by to pravda, ale kdyby nás slyšel žid, možná by si s hrdostí pomyslel: "To my máme ve smlouvě "613" pravidel k životu. /1
Která věta z Desatera je nejdůležitější?
Ta, která se před naším Desaterem v náboženství neříkala. /2
Opět připomenu, že "Desatero" slyšeli Izraelité po vysvobození z Egypta. To bylo víc, než když jsme byli před dvaceti léty na Letné, dokonce víc než pro mnohé lidi konec války v r. 1945.
"Já jsem tvůj Bůh, který tě zachránil z koncentráku ..., který ti nabízí ruku a vezme si tě za manželku, aby tě navždy ochraňoval a pečoval o tebe.
Nic ti v životě nebude chybět, nebudeš si muset, jako třeba v koncentráku, zachraňovat život krádeží chleba, nebudeš muset smekat před kápem nebo esesákem, kteří se staví na místo Boha, nebudeš muset lhát, nejen při výslechu ..."
Boží péče jde ještě dál než jen k vnějšímu osvobození. K veliké vnitřní svobodě božích dcer a synů. "Nikdy jsem s tebou nemanipuloval a nikdy s tebou manipulovat nebudu. Jsi svobodný. Věřím, že se ti život se mnou bude líbit. Ty sám budeš toužit osvojit si šlechetné jednání, ukážu ti, co to znamená mít rád, jak to vypadá a jak se to dělá. Budeš-li chtít, naučíš se to. Pomohu ti."
S tím vším máme své zkušenosti, i s odpouštěním. /3
"Izraeli, budu o tebe tak pečovat, že nebudeš v ničem strádat, jeden den v týdnu si uděláme čas na sebe a své bl�zké, nebudeš zneužívat mé jméno a ani jména druhých, nebudeš podvádět a manipulovat, nebudeš mít zapotřebí krást z cizího talíře, peněženky ani cizí postele. Budeš tak bohatý, že nebudeš dychtit po tom, co mají druzí. /4 Já jsem Tvůj Bůh, který se o tebe stará, který je milujícím manželem."
My této větě - po zkušenosti s Ježíšovým přátelstvím (až na smrt) - můžeme rozumět více než židé.
Máme někoho, kdo přeje našemu životu, kdo o nás pečuje a obdarovává nás. O Ježíši říkáme: "Získal si naše srdce, zamilovali jsme si jej a chceme se mu podobat".
Ustanovení popsaná v Desateru nám nepřipadají jako rozkazy omezující náš život. Jsou moudrými radami k pěknému životu. /5
Vyprávěl manžel: Uprostřed noci mě moje manželka, která byla v sedmém měsíci těhotenství a čekala naše další dítě, probudila a pošeptala mi: "Já vím, že je noc, ale já mám strašnou chuť na čokoládovou tyčinku - nejraději s arašídy".
Po hodině ježdění po městě jsem si vzpomněl na jednu benzinovou pumpu, kde přesně tyto tyčinky prodávají.
Že je to pěkný příklad láskyplného projevu? Zamilovaní tomu neporozumí tolik jako lidé žijící spolu v manželství řadu let.
Tím manželem byl americký rabín Lawrence Kushner. Svou ochotu udělat své ženě radost živí
také z vnímání Boží lásky k sobě.
Kdokoliv může říci: "K tomu, abych splnil i po letech manželství své ženě její přání, nepotřebuji být věřící". To je pravda. Sláva každému, kdo umí mít rád a plní přání toho druhého.
Ale pokorně říkáme: "My to máme lehčí, máme z čeho rozdávat, jsme obletovaní láskou boží".
I z dítěte, které nezažilo rodičovskou lásku, může vyrůst milující manžel a rodič. Tomu, kdo měl pěkné dětství, to půjde snadněji.
Z Desatera je nejdůležitější první věta, připomínající rodinnou zkušenost s Bohem (takovou zkušenost, v takové míře ve "Čtyřech dohodách" nenajdeme), která připomíná Boží péči.
Každý vztah potřebuje udržovat jako plamen ohně!
Žijeme v přátelstvích rovnoměrných i nerovnoměrných. /6
K životu je třeba nejen jídla a pití, také přátelství a služby. Přijímání i dávání. Potřebujeme někde čerpat, abychom měli z čeho obdarovávat.
V dětství jsme mnoho a mnoho přijímali. Postupně jsme se učili také druhému posloužit, něco pro druhého udělat. Postupně jsme čím dál víc zakoušeli, že udělat radost druhému je pěkné a je zdrojem zvláštní radosti. ("Blaženější je dávat než přijímat.")
Výchozím stavem je přijímat lásku druhých - včetně Boha (třeba neuvědoměle).
Ale stále potřebujeme někde čerpat.
Pro zamilovaného není těžké udělat radost tomu, koho máme rádi. Díky hormonům, nebo co to je, se dokážeme vypnout k výkonu. Jenže zamilovanost asi do dvou roků přejde. Co dál?
Ten, kdo chce mít rád - kdo se pokouší mít druhého rád - je vděčný své manželce, když jej v noci vzbudí a řekne mu, že má chuť na čokoládovou tyčinku.
Zamilovaný si naivně myslí, že díky své "pravé" lásce umí uhodnout přání toho druhého.
To až když láska trochu vyzraje, pozná, že i veliká láska jen zřídka nahlédne do duše druhého.
Bůh je moudrý - nenechá nás hádat, čím mu uděláme radost, čeho se máme vyvarovat nebo v čem se máme polepšit. Bůh nám vše ukazuje a vysvětluje - jako milující rodiče, jako přítel příteli. /7
Chápeme strádání chudého nebo toho, s kým manželka nespí. Od strádání je jen krok k dychtění. Dychtění si možná lze tvrdě zakázat. Bůh nad námi nestojí s bičem v ruce.
Ten, kdo se nechá vést láskyplným vztahem a milující moudrostí Boha, ten "dostane za odměnu", že už nebude nezřízeně dychtit po tom, co má druhý. Přesněji řečeno, ten, kdo spočívá v boží náruči a nechává se Bohem vést, ten zakouší, že jeho touha bude naplňována víc, než kdy vůbec pomyslel ... Takový už nebude
(V Bibli je mnoho vět na způsob: "Já jsem Tvůj Bůh, který tě má rád, chrání tě a nedá nikomu ...".
V Bibli je také mnoho další moudrosti vedoucí k naplnění našich přání.
V kostele se scházíme s druhými jako rodina dětí, které vědí, koho ve svých rodičích mají.
Máme proč slavit, zakoušíme, jak nám je Bůh blízký a kým i my pro něj jsme.)
Vyhnání z chrámu je velice závažnou událostí. Mělo řadu příčin.
Někdy jsme na návštěvě svědky hádky hostitelů. Může se nám zdát, že hádka vznikla pro malichernou věc. Ale ta malicherná věc mohla být poslední kapkou, kterou přetekla nádoba trpělivosti.
Ježíš nás vede k řešení sporů hned na začátku.
Máme se je naučit řešit dobrým způsobem.
K vyhnání kupců z chrámu nemuselo dojít. Není to nic pěkného.
Ta scéna pro nás platí ne méně než pro tenkráte vyháněné. K našemu vyhánění by už nemuselo docházet..
Máme si - konečně - porovnat, jaké názory má Bůh na oběť a naše modlitby. (Pozor, oběti v chrámě byly ustanovené Hospodinem a to, co se odehrávalo na nádvoří pohanů - vlastně "před kostelem" bylo dobrodiním pro poutníky.) Už jsme si to někdy dost podrobně vysvětlovali.
-----------------------
Poznámky:
/1 Rozdíl mezi "4", "10" a "613" je jako rozdíl mezi koloběžkou, kolem a autem.
"613" (pravidel k životu) je součtem 365 dnů slunečního roku a 248 částí lidského těla (podle dávných představ). Je to číslo symbolické (biblických pravidel - přikázání - je prý 611), pokrývající vše, co člověk potřebuje k životu a ke vztahu s Bohem a lidmi.
Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš. (Dt 13,1
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,17-19
/2 V katolických Katechismech bylo uváděno Desatero nešťastně zestručněné. Porovnejte si biblický text s vaší pamětí. Které ustanovení se v katechismové verzi Desatera nevyskytuje? Je to dobře?
Všimněte si, na kterém místě v Bibli je ustanovení "nezcizoložíš" (i když v Písmu nejsou jednotlivá ustanovení očíslována).
Pohlavní jednání bylo podle "katechismového" číslování pojmenováno "šestkou" - sexem. ("Měli spolu šestku", "Skončilo to šestkou".)
Pan farář říkal: "Děti, letos půjdete poprvé ke svatému příjímání. Nejdřív se naučíme hříchy."
/3 Nedávno jsem říkal, je to jako v rodině, máme se rádi, přejeme jeden druhému, u nás nikdo nic druhému nesní, na nic si nemusíme hrát, můžeme být k sobě upřímní, můžeme poprosit druhého a ten se nám nevysměje a nenechá nás v nouzi ...
/4 Poslední ustanovení Desatera říká: "Nebudeš dychtit" .
Když jsme vyhodili třetí ustanovení Desatera, rozdělili jsme desáté ustanovení na dvě - tak se zachovala "Desítka".
Dnešní svět na nás útočí nejen reklamou a trhem (který je postaven na uspokojování stále větších potřeb - jinak bude krize!?). Svět nás svádí k dychtění.
/5 Kdo je poučen, naslouchá i ostatním ustanovením z "613". Jsou víc než jen inspirací k spravedlivému životu. Jen některá jsou překonána. Řadu z nich Ježíš dotáhl výš, k většímu umění v soužití s druhými.
Kdo udělá s druhým dobrou zkušenost, zajímá se o jeho další nabídku, zboží, služby, knihy, filmy, zábavu ... Podobně nás zajímá další a další Moudrost Boží sloužící našemu životu.
/6 Vztah Boha k nám je nerovnoměrný stejně jako vztah rodičů k dětem. Manželství je rovnoměrným vztahem.
/7 Pětiletá dcera prostitutky si mně stěžovala: "Máma mě hned bije a neřekne mi, jak to mám dělat dobře. Když se mámy zeptám, co mám dělat líp, řekne: "Na to si musíš přijít sama."
Kdo by neznal Desatero? Dříve je uměl skoro každý vyjmenovat. Dodnes je mnozí pokládají za omezení v životě.
Znáte "Čtyři dohody"?
Jaroslav Dušek a někteří naši chlapi o nich dobře mluví.
Ve společnosti, kde mnoho zásad upadá a šíří se heslo: "Nevaž se, odvaž se", potřebujeme objevovat, na čem život stojí a co podkopává vztahy.
Kdybychom řekli: "Desatero je víc než Čtyři dohody", byla by to pravda, ale kdyby nás slyšel žid, možná by si s hrdostí pomyslel: "To my máme ve smlouvě "613" pravidel k životu. /1
Která věta z Desatera je nejdůležitější?
Ta, která se před naším Desaterem v náboženství neříkala. /2
Opět připomenu, že "Desatero" slyšeli Izraelité po vysvobození z Egypta. To bylo víc, než když jsme byli před dvaceti léty na Letné, dokonce víc než pro mnohé lidi konec války v r. 1945.
"Já jsem tvůj Bůh, který tě zachránil z koncentráku ..., který ti nabízí ruku a vezme si tě za manželku, aby tě navždy ochraňoval a pečoval o tebe.
Nic ti v životě nebude chybět, nebudeš si muset, jako třeba v koncentráku, zachraňovat život krádeží chleba, nebudeš muset smekat před kápem nebo esesákem, kteří se staví na místo Boha, nebudeš muset lhát, nejen při výslechu ..."
Boží péče jde ještě dál než jen k vnějšímu osvobození. K veliké vnitřní svobodě božích dcer a synů. "Nikdy jsem s tebou nemanipuloval a nikdy s tebou manipulovat nebudu. Jsi svobodný. Věřím, že se ti život se mnou bude líbit. Ty sám budeš toužit osvojit si šlechetné jednání, ukážu ti, co to znamená mít rád, jak to vypadá a jak se to dělá. Budeš-li chtít, naučíš se to. Pomohu ti."
S tím vším máme své zkušenosti, i s odpouštěním. /3
"Izraeli, budu o tebe tak pečovat, že nebudeš v ničem strádat, jeden den v týdnu si uděláme čas na sebe a své bl�zké, nebudeš zneužívat mé jméno a ani jména druhých, nebudeš podvádět a manipulovat, nebudeš mít zapotřebí krást z cizího talíře, peněženky ani cizí postele. Budeš tak bohatý, že nebudeš dychtit po tom, co mají druzí. /4 Já jsem Tvůj Bůh, který se o tebe stará, který je milujícím manželem."
My této větě - po zkušenosti s Ježíšovým přátelstvím (až na smrt) - můžeme rozumět více než židé.
Máme někoho, kdo přeje našemu životu, kdo o nás pečuje a obdarovává nás. O Ježíši říkáme: "Získal si naše srdce, zamilovali jsme si jej a chceme se mu podobat".
Ustanovení popsaná v Desateru nám nepřipadají jako rozkazy omezující náš život. Jsou moudrými radami k pěknému životu. /5
Vyprávěl manžel: Uprostřed noci mě moje manželka, která byla v sedmém měsíci těhotenství a čekala naše další dítě, probudila a pošeptala mi: "Já vím, že je noc, ale já mám strašnou chuť na čokoládovou tyčinku - nejraději s arašídy".
Po hodině ježdění po městě jsem si vzpomněl na jednu benzinovou pumpu, kde přesně tyto tyčinky prodávají.
Že je to pěkný příklad láskyplného projevu? Zamilovaní tomu neporozumí tolik jako lidé žijící spolu v manželství řadu let.
Tím manželem byl americký rabín Lawrence Kushner. Svou ochotu udělat své ženě radost živí
také z vnímání Boží lásky k sobě.
Kdokoliv může říci: "K tomu, abych splnil i po letech manželství své ženě její přání, nepotřebuji být věřící". To je pravda. Sláva každému, kdo umí mít rád a plní přání toho druhého.
Ale pokorně říkáme: "My to máme lehčí, máme z čeho rozdávat, jsme obletovaní láskou boží".
I z dítěte, které nezažilo rodičovskou lásku, může vyrůst milující manžel a rodič. Tomu, kdo měl pěkné dětství, to půjde snadněji.
Z Desatera je nejdůležitější první věta, připomínající rodinnou zkušenost s Bohem (takovou zkušenost, v takové míře ve "Čtyřech dohodách" nenajdeme), která připomíná Boží péči.
Každý vztah potřebuje udržovat jako plamen ohně!
Žijeme v přátelstvích rovnoměrných i nerovnoměrných. /6
K životu je třeba nejen jídla a pití, také přátelství a služby. Přijímání i dávání. Potřebujeme někde čerpat, abychom měli z čeho obdarovávat.
V dětství jsme mnoho a mnoho přijímali. Postupně jsme se učili také druhému posloužit, něco pro druhého udělat. Postupně jsme čím dál víc zakoušeli, že udělat radost druhému je pěkné a je zdrojem zvláštní radosti. ("Blaženější je dávat než přijímat.")
Výchozím stavem je přijímat lásku druhých - včetně Boha (třeba neuvědoměle).
Ale stále potřebujeme někde čerpat.
Pro zamilovaného není těžké udělat radost tomu, koho máme rádi. Díky hormonům, nebo co to je, se dokážeme vypnout k výkonu. Jenže zamilovanost asi do dvou roků přejde. Co dál?
Ten, kdo chce mít rád - kdo se pokouší mít druhého rád - je vděčný své manželce, když jej v noci vzbudí a řekne mu, že má chuť na čokoládovou tyčinku.
Zamilovaný si naivně myslí, že díky své "pravé" lásce umí uhodnout přání toho druhého.
To až když láska trochu vyzraje, pozná, že i veliká láska jen zřídka nahlédne do duše druhého.
Bůh je moudrý - nenechá nás hádat, čím mu uděláme radost, čeho se máme vyvarovat nebo v čem se máme polepšit. Bůh nám vše ukazuje a vysvětluje - jako milující rodiče, jako přítel příteli. /7
Chápeme strádání chudého nebo toho, s kým manželka nespí. Od strádání je jen krok k dychtění. Dychtění si možná lze tvrdě zakázat. Bůh nad námi nestojí s bičem v ruce.
Ten, kdo se nechá vést láskyplným vztahem a milující moudrostí Boha, ten "dostane za odměnu", že už nebude nezřízeně dychtit po tom, co má druhý. Přesněji řečeno, ten, kdo spočívá v boží náruči a nechává se Bohem vést, ten zakouší, že jeho touha bude naplňována víc, než kdy vůbec pomyslel ... Takový už nebude
(V Bibli je mnoho vět na způsob: "Já jsem Tvůj Bůh, který tě má rád, chrání tě a nedá nikomu ...".
V Bibli je také mnoho další moudrosti vedoucí k naplnění našich přání.
V kostele se scházíme s druhými jako rodina dětí, které vědí, koho ve svých rodičích mají.
Máme proč slavit, zakoušíme, jak nám je Bůh blízký a kým i my pro něj jsme.)
Vyhnání z chrámu je velice závažnou událostí. Mělo řadu příčin.
Někdy jsme na návštěvě svědky hádky hostitelů. Může se nám zdát, že hádka vznikla pro malichernou věc. Ale ta malicherná věc mohla být poslední kapkou, kterou přetekla nádoba trpělivosti.
Ježíš nás vede k řešení sporů hned na začátku.
Máme se je naučit řešit dobrým způsobem.
K vyhnání kupců z chrámu nemuselo dojít. Není to nic pěkného.
Ta scéna pro nás platí ne méně než pro tenkráte vyháněné. K našemu vyhánění by už nemuselo docházet..
Máme si - konečně - porovnat, jaké názory má Bůh na oběť a naše modlitby. (Pozor, oběti v chrámě byly ustanovené Hospodinem a to, co se odehrávalo na nádvoří pohanů - vlastně "před kostelem" bylo dobrodiním pro poutníky.) Už jsme si to někdy dost podrobně vysvětlovali.
-----------------------
Poznámky:
/1 Rozdíl mezi "4", "10" a "613" je jako rozdíl mezi koloběžkou, kolem a autem.
"613" (pravidel k životu) je součtem 365 dnů slunečního roku a 248 částí lidského těla (podle dávných představ). Je to číslo symbolické (biblických pravidel - přikázání - je prý 611), pokrývající vše, co člověk potřebuje k životu a ke vztahu s Bohem a lidmi.
Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš. (Dt 13,1
)
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,17-19
)
/2 V katolických Katechismech bylo uváděno Desatero nešťastně zestručněné. Porovnejte si biblický text s vaší pamětí. Které ustanovení se v katechismové verzi Desatera nevyskytuje? Je to dobře?
Všimněte si, na kterém místě v Bibli je ustanovení "nezcizoložíš" (i když v Písmu nejsou jednotlivá ustanovení očíslována).
Pohlavní jednání bylo podle "katechismového" číslování pojmenováno "šestkou" - sexem. ("Měli spolu šestku", "Skončilo to šestkou".)
Pan farář říkal: "Děti, letos půjdete poprvé ke svatému příjímání. Nejdřív se naučíme hříchy."
/3 Nedávno jsem říkal, je to jako v rodině, máme se rádi, přejeme jeden druhému, u nás nikdo nic druhému nesní, na nic si nemusíme hrát, můžeme být k sobě upřímní, můžeme poprosit druhého a ten se nám nevysměje a nenechá nás v nouzi ...
/4 Poslední ustanovení Desatera říká: "Nebudeš dychtit" .
Když jsme vyhodili třetí ustanovení Desatera, rozdělili jsme desáté ustanovení na dvě - tak se zachovala "Desítka".
Dnešní svět na nás útočí nejen reklamou a trhem (který je postaven na uspokojování stále větších potřeb - jinak bude krize!?). Svět nás svádí k dychtění.
/5 Kdo je poučen, naslouchá i ostatním ustanovením z "613". Jsou víc než jen inspirací k spravedlivému životu. Jen některá jsou překonána. Řadu z nich Ježíš dotáhl výš, k většímu umění v soužití s druhými.
Kdo udělá s druhým dobrou zkušenost, zajímá se o jeho další nabídku, zboží, služby, knihy, filmy, zábavu ... Podobně nás zajímá další a další Moudrost Boží sloužící našemu životu.
/6 Vztah Boha k nám je nerovnoměrný stejně jako vztah rodičů k dětem. Manželství je rovnoměrným vztahem.
/7 Pětiletá dcera prostitutky si mně stěžovala: "Máma mě hned bije a neřekne mi, jak to mám dělat dobře. Když se mámy zeptám, co mám dělat líp, řekne: "Na to si musíš přijít sama."