Svátek Křtu Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 42,1-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-4.6-7; Sk 10,34-38; Mk 1,6b-11
Datum: 11. 1. 2009
Než budeme číst příslušná čtení, připomenu, jak to je s našimi pocity.

Přiznat si vlastní pocity a vyslovit je nahlas, je velice důležité. Pocity vyjadřují naši momentální náladu. Pocity si nemáme zakazovat, ale máme se naučit s nimi pracovat.

Občas si některé dítě stěžuje, že jej rodiče nemají dost rádi. Samozřejmě beru děcko vážně a snažím se mu pomoci, aby si svůj pocit porovnalo s objektivní skutečností. Naše citová prožívání nemusí být objektivní. Ptám se děcka, zda mu jeho maminka dělá svačiny do školy, zda vaří, jak to je o narozeninách, svátcích a Vánocích ... A vyprávím, že znám špatné rodiče, jejichž děti opravdu strádají, chci děcku pomoci, aby si porovnalo rozdíly a nahlídlo, jak to u nich doma opravdu je.

Každá generace dětí pochopitelně pokládá péči svých rodičů za samozřejmou, neboť neznají nic jiného - rodiče jim vždy sloužili. Možná to řada z vás zažila od svých dětí.

My dospělí to máme podobně se svými pocity vůči partnerovi, dětem a dalším lidem. I vůči Bohu.

Nemáme nikomu - ani sobě, pocity vyčítat nebo je zakazovat. Jen se potřebujeme naučit s nimi pracovat, abychom nebyli v jejich vleku nebo v područí.

Kdo z nás neměl někdy pocit, že Ježíš a Bůh pro nás málo dělá?

Každou chvíli někdo vyčítá, že jej Bůh nechává na holičkách, že o něj nepečuje, že mu na nás nezáleží.

Nad nikým se nepohoršujme, naslouchejme takovým lidem, a pokud jsou schopni poctivě hledat, pomozme jim ke spravedlivému posuzování Boha.

Pokusme se naslouchat dnešním textům, jako bychom je slyšeli poprvé.

Mohou nám otevřít oči.

My lidé si odedávna často představujeme Boha buď podle sebe, nebo podle naších vládců. Pak se nelze divit ...

I z biblických textů často dáváme přednost obrazům o Bohu, ve kterých vystupuje jako bojovník, král, bohatýr ..., rádi bychom, aby to za nás nandal naším protivníkům.

Máme se krotit a usilovat o spravedlnost!

Izajášův text o Božím služebníku je velice překvapivý. Popisované postoje - soucit a pomoc slabým bychom zařadili spíše do ženského světa. Poučeni Biblí, říkáme: "Bůh má i ženské rysy".

Izajáš ale nezapomíná na prosazení spravedlnosti ...

Vykročme ze svých dosavadních představ o Bohu, pozorujme ho jen nezaujatýma očima a užasneme.

Své rodiče, děti a příbuzné jsme si nezvolili. Nemůžeme je dost dobře změnit.

(Partnery jsme si zvolili sami a oni nás. Někdy později se pak někdo z kterékoliv strany chytá za hlavu, kam dal oči a rozum.)

Boha také nemůžeme ovlivňovat. Kdyby byl např. tvrdý, nemohli bychom ani ceknout.

Jestli je ovšem spravedlivý, milosrdný, nezištný a velkorysý, pak máme proč jásat!

Pak jsme zpívali chvalozpěv "Sláva na výsostech Bohu", z přesvědčení, z vlastní zkušenosti Boží dobroty, z vnitřní potřeby, protože nemůžeme jinak, protože tu radost v sobě nemůžeme vydržet.

Pokud to tak nebylo, pak se do ničeho nenuťme a vraťme se někam na začátek nebo zpracovávejme momentální pocit - třeba že nám Bůh připadá vzdálený.

Nad Petrovou větou z druhého čtení: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé (srov. Sk 10,34-35), neznalý pokývá spokojeně hlavou (to ještě neznamená, že podle toho jedná).

Pečlivější čtenář Písma je překvapen, jak dlouho svatému Petrovi trvalo, než Kristu v této věci přitakal. /1

Z evangelia nejprve zopakuji, co událost na břehu Jordánu znamenala pro Jana a co znamená pro nás.

Opět to není jen záznam nějaké historie, ale veliký program pro nás - pokřtěné.

"Já jsem vás ponořoval do vody, Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého".

Jan nekřtil - ani Ježíše, ale ponořoval. /2

Však také Římský misál nazývá dnešní svátek: Baptismatis Domini. /3

Křtít znamená dělat z někoho druhého Krista (učedníka Mesiáše).

Z Ježíše nikdo Mesiáše (Krista) nemusel dělat, on jím byl. Duch na něj nesestupoval až při Janově ponoření. Z Ducha byl počat, s Duchem je podstatně propojen odvždy.

Co znamená setkání Jana s Ježíšem u Jordánu?

1. Sestoupení Ducha na Ježíše bylo znamením pro Jana, možná ještě pro někoho dalšího, že Ježíš je Mesiáš. Je plný Ducha. A hlas z nebe potvrzuje: "Toto je můj milovaný Syn, tomu můžete důvěřovat."

Jan pak o Ježíšovi svědčí druhým. /4

2. Ježíš tím, že se nechal ponořit od Jana, potvrdil důležitost Janova konání: výzvy k obrácení, změny myšlení a života a rituálu ponoření do vody.

Kdo chce být pokřtěn, přichází ke Kristu touto cestou, jiná neexistuje. Ti, kteří si mysleli, že půjdou za Mesiášem vlastní cestou, se s Ježíšem minuli.

3. Událost na břehu Jordánu je také vyhlášením programu Mesiáše pro Mesiášovy učedníky.

Všimněme si těchto významů postupně.

Nechme si Janem ukázat nazaretského tesaře.

Jan je velikou osobností, je prorokem velikého významu, jeho slova jsou závažná, mají vysoký kurz. Jan nás upozorňuje, že nazaretský tesař je někdo tak veliký, že on sám není hoden, ani aby mu mohl zavázat tkaničku u boty. /5

Jan si Mesiáše nesmírně váží. Pro Jana je ctí, může-li cokoliv pro Mesiáše vykonat. /6

Nepřehlédněme, že Jan později v Herodově kriminále nenaříká, že je vězněn, nevyčítá Mesiáši, aby jej zachránil od popravy.

Vzpomeňme také na mladíky uvrhnuté pohanským králem do pece ohnivé. I jejich zkušenost s Hospodinem něco váží a znamená. Mladíci se hrdě hlásili k Hospodinu: "Králi, náš Bůh je mocný a je samozřejmě schopný nás vysvobodit z tvých rukou. Ale pokud shoříme v tvé peci - neboť kdo jsme my, aby si nás Hospodin vůbec všiml - ještě to neznamená, že jsi mocnější než Hospodin." /7

Je důležité si všimnout velikosti Boha a jeho Mesiáše!! Bez osobního vztahu k Bohu nás nebude "víra" bavit a dáme přednost něčemu jinému.

(Pokud na Boha vrčíme, ukazuje to, že jsme si ještě dostatečně nevšimli, kdo je Bůh a kdo jsme my, a co vše pro nás Bůh dělá.)

Znovu se vrátím k prvnímu čtení z Izajáše, o božím Služebníku, doslova o božím Otroku.

S vděčností řekneme: "Bůh nám nezištně slouží". Ale slyšíme-li: "Bůh je naším otrokem" - to je šokující. Na Ježíšově jednání vidíme, že to je pravda. Došel až k otrocké službě mytí nohou, až k potupné smrti otroků (římský občan nemohl být ukřižován).

Mít někoho, kdo nás má rád víc než nejlepší rodiče, má pro nás naprosto zásadní význam. Mění to naše postavení. Netušili jsme, že máme pro Boha takovou cenu.

Ovlivňuje nás to. Jestli nám Bůh "otročí", pak i nám není zatěžko "otročit" své ženě, svým dětem a možná ještě někomu.

"Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili".

Exupéry by řekl: jednáme spolu na úrovni vyslanců.

Samozřejmě je Ježíš potěšen, je-li někdo ochoten se přidat k jeho způsobu služby (chcete-li lásky).

Proč se někdo chce stát Ježíšovým učedníkem? Ne pro spásu. Spaseni budou i ti, kteří o Ježíši nikdy neslyšeli. /8

Řada lidí, kteří si váží, že si jich Ježíš všiml, s obdivem a vděčností říkají: "Pane, získal sis mé srdce. Co mohu pro tvé dílo udělat?"

Víme, že být pokřtěn neznamená jen podstoupit obřad a přijmout milost, ale také přijmout poslání. Odpovědět na Ježíšovu lásku a spolupracovat s ním na záchraně nemocného a poničeného světa.

Křesťanovi Bůh krásně voní. Toužíme touto vůní vonět jiným.

Pěstujeme si dobrý čich na rozpoznání dobra a zla. Zlo nám nevoní, od zla se s ošklivostí odvracíme. Obřad pomazání voňavým olejem "chrisma" při křtu nebo biřmování o tom vypovídá. /9

---------------------

Poznámky:

/1 Už jsme o tom někdy mluvili. Kdo chce, alespoň si prolistuje Skutky apoštolské a pokusí se urči,t v kterém roce po seslání Ducha svatého na apoštoly tuto větu Petr pronesl. A kolik úsilí Ježíš (z nebe) věnoval, aby Petra doučil a přesvědčil. Nepřehlédněme, co vše tomu předcházelo.

/2 Do 13. století se v Čechách při křtu ponořovalo do vody.

Dnešní lidové povědomí je přesvědčeno, že křtít znamená polít trochou vody. Někteří nepoctiví hospodští "křtili" víno. Dnes se "křtí" kdeco.

/3 Římský misál je liturgickou knihou naší - římské liturgie. Národní misály, např. Český misál, jsou překladem Římského misálu.

Katolická církev používá několik svébytných ritů (obřadů), vedle římského ritu také řadu východních - mezi ně patří např. řecký, používaný řeckokatolíky.

/4 Jan řekl: "Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem ponořovat do vody, proto, aby ho poznal Izrael."

Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.

A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého.' "Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží." (J 1,31-34)

/5 Nepřehlédněme, co tím Jan chce říci, co to v souřadnicích tehdejší židovské kultury znamenalo, Žid nemohl požádat židovského otroka, aby mu vyčistil boty nebo umyl nohy.

/6 Nedávno jsem připomínal, že Jan se - oproti apoštolům - nikam necpal. To sv. Jan a sv. Jakub chtěli rychle obsadit nejdůležitější ministerstva v Mesiášově království, ostatní apoštolové nebyli o nic lepší.

/7 Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: "Nebúkadnesare, jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme." (Srov. Dan 3,17-18)

/8 Všimněte si, jaký druh lidí tvrdí, že do nebe se prý dostanou jen pokřtění.

Ježíš ale v podobenství o posledním soudu říká: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." (Srov. Mt 25,31-46)

/9 Každý rituál má být doprovázen vysvětlujícími slovy, jinak je nesrozumitelný a v lidové zbožnosti se sesouvá k falešným výkladům.