1. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rim 1,21-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-17.19b
Datum: 30. 11. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rim 1,21-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-17.19b
; Iz 64,2b-7
; 1 Kor 1,3-9
; Mk 13,33-37
Datum: 30. 11. 2008
Co si budeme za měsíc navzájem přát? "Šťastné a veselé ... a bohatého
Jéžiška?"
Co očekávám od letošních Vánoc? To stojí za promyšlení - v rodinné konferenci.
Dárky nemohou nahradit čas s druhými a opravdový zájem, který si zůstáváme dlužní.
Adventem začínáme číst slovo Boží v dalším roce Ježíšova vyučování.
Nebude jednoduché přečíst nahlas první čtení. (Nejen v kostele. Je dobré si Písmo číst nahlas.)
Jak se Izajáš ptal: "Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest?" Je to otázka, výčitka nebo nářek nad sebou? (Před třemi lety jsme se tím zabývali.)
Slova: "Dejte si pozor, bděte, nevíte kdy přijde poslední den", jsou různě vykládána. Katolíci se tím nijak nevzrušují, některé církve straší Posledním soudem.
Ale každý si to varování potřebujeme poctivě vztáhnout na svá setkávání s Ježíšem - nejen na to konečné.
Vše se zakládá už v pozemském životě (často už v dětství). Zájem o práci, sport, literaturu nebo hlubší vztahy. Buď nám bude Ježíš někým, s kým si rozumíme, nebo zůstane někým vnitřně cizím.
Hříchy jsou samozřejmě velikým nebezpečím. /1
Nebezpečné je ale i "zabydlenost" ve svých náboženských názorech. (Mnoho zbožných židů bylo přesvědčeno, jak si s Mesiášem padnou do náruče.)
V podobenství o služebnících čekajících na svého pána (v evangeliích je několik verzí) nás Ježíš učí, jak se zachovat, když nám Ježíš něco vysvětluje.
Všimněme si, že je to úplně něco jiného než všelijaké předpovědi o konci světa.
V jednom podobenství Ježíš mluví o hospodáři, který se dozvěděl, že ho mají přijít vykrást (Mt 24,42-44
I my máme být při setkání s Božím slovem ve střehu, aby nám žádné ze slov božích neuteklo (hospodář nemávne rukou - ať si zloděj ukradne, co potřebuje).
Máme-li v zaměstnání nějaký zlepšující nápad, nepustíme jej k vodě. Tam děláme kariéru!!
Jenže kupodivu ve vztazích (v manželství nebo ve vztahu s Bohem) jednáme často překvapivě povrchně. /2
Proč nejednáme jako v práci, když nás napadne nějaká myšlenka k evangeliu? Nemáme ji nechat být, máme vzít do ruky evangelium, hledat a srovnávat.
Občas vidím, jak se někteří lidé pohoršují nad tím, co říkám při kázání - mrzí mě, že nepřijdou. Třeba by mě mohli obohatit. Společné hledání bývá přínosem.
Svatý Petr se ptal. Např: "Říkáš to podobenství nám nebo všem?" A Ježíš mu odpověděl dalším podobenstvím: "Kdo myslíš, že je věrný a rozvážný služebník, kterého pán ustanovil nad svou čeledí?" (Lk 12,41-48
Navíc tam je ještě zajímavý detail. "Služebník, který nerozdělil druhým jídlo a věděl, co je jeho povinností, dostane velký výprask. Služebník, který nevěděl a neuděl jak měl, dostane ran méně" (má menší zodpovědnost), ale postihu se nevyhne. Měl se starat o poznání, měl se ptát.
My se často jen ptáme: "Byl to hřích, nebyl to hřích?"
Nebylo by dobré - když na nás přicházejí nějaké trampoty a utrpení a nenajdeme hříchy, které považujeme za důležité - usoudit, to mě asi Pán Bůh vyznamenává: "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje". Nebo: "Já svá trápení obětuji Bohu za hříšníky". Utíkali bychom od Ježíšových slov. V tom nás žádné vymlouvání nezachrání.
Když přijde utrpení, měli bychom hledat i to, co jsme měli udělat a neudělali. Měli bychom vědět, co o Bohu vědět máme. Naivní názory a špatné názory o Bohu nás neomluví. Potřebujeme se snažit o nápravu toho, co neděláme a máme dělat.
Svůj vztah k Bohu nemůžeme měřit svými náboženskými city. Zda milujeme Boha se podle Ježíše pozná podle toho, do jaké míry bereme vážně Boží slova a do jaké míry se jim snažíme porozumět. Ve vztazích s nejbližšími to přece není jiné. Kdo nepečuje o porozumění s druhými, tomu se nedaří - i služebník, který nepoznal vůli svého pána, byl potrestán. Sám se potrestal, co si uvařil, to jí.
Apoštol Pavel v litu Římanům vysvětluje proč na nás v určitých případech přicházejí hříchy: "Nestáli o správné poznání Boha, proto je Bůh vydal". /3
Jsou tam vyjmenované všechny možné hříchy a zvrácenosti. To se týká nejen pohanů, může se to týkat i nás. Často nestojíme o správné poznání Boha. Řídíme se svým vkusem a nezajímá nás, co nám říká Ježíš:
- "Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den." /4
- "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova." /5
- "Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu." /6
Dávno víme, že nestačí jen nepáchat přímo něco zlého. Zlé je i to, co jsme neudělali, ač jsme mohli.
Uvedu velice závažný a častý příklad. Napadne-li nejsilnější nejslabšího a já, slabší než nejsilnější, mlčím - nezastanu se napadeného a tím umožňuji zlo - jsem spoluviníkem. Zbožností to nedohoním!
K mnoha křivdám jsme my, křesťané, mnohokráte mlčeli. K sociálním nespravedlnostem, k antisemitismu, k násilí nacistů, komunistů, policie, skinům nebo Romům. Proto je stále tolik trápení na světě.
Mohl bych vyprávět o řadě situací, kdy jsem se já zachoval zbaběle.
Je třeba se stále otužovat proti strachu. Kupodivu neplatí, že když jednou svůj strach přemůžu, zachovávám se příště opět statečně.
Máme ohromnou výhodu, že si znovu a znovu říkáme, že chyby se dají napravit. Dokonce mohu prosit Boha, aby se ujal toho, co já sám nemůžu napravit. Bůh je ochoten nám pomoci neopakovat dřívější chyby.
Ježíš nepřišel jako povýšený karatel neřádných, nepoužil ohně a meče, ani nezakládal domobranu. Nabízel pomoc těm, kteří si přiznali, že jsou chybující a na spravedlivý život krátcí.
Ježíš je největším prorokem, poctivým, statečným a milosrdným. "Nalomenou třtinu nedolomil a doutnajícího knotu neuhasil". Nemlčel ke zlu a nikdy nikoho nenastrčil za sebe. /7
Je třeba přiznat, že jsem viník. Přinejmenším mám počítat s tím, že budu dělat chyby.
Je neštěstím si myslet, že jsem spravedlivý. Tvrzení: "Já mám čisté svědomí!", je podezřelé. To tvrdí kdekdo: od válečných zločinců a komunistů až po zloděje, opilce, záletníky a rodiče, kteří přísně trestají své děti a sami se dopouštějí nejrůznějších podvodů.
Ježíš nabízí pomoc tomu, kdo nese svou vinu a nezahrabává ji na smetiště vin nakupených druhými ("Kdo nekrade, okrádá rodinu"). Proto se nemusíme bát přiznat si svá selhání.
Mlčel jsem k násilí druhých, vícekrát jsem říkal o druhých něco, co jsem neměl ověřené, vícekrát jsem nezašel nejprve za tím, koho jsme nahlas kritizoval, vícekrát jsem ohrožoval za volantem druhé a mohl tak způsobit neštěstí, ve volbách jsem špatně odhadl ty, kterým jsem dal hlas, nebuduji dostatečně vztahy s nejbližšími, měřím druhým přísněji než sobě, vícekrát jsem se neomluvil dětem ..., co jsem udělal nebo neudělal komukoliv - jako bych prokázal nebo neprokázal samotnému Kristu. Zřejmě bych se nezachoval vůči Ježíšovi lépe než sv. Petr nebo sv. Jan.
Kdo z nás nezažil, že lidé okolo nás mlčeli, když nám někdo ubližoval nebo křivdil?
I Ježíš zná ten těžký pocit zrady. / 8 Apoštol Pavel v podobné situaci naříkal: "Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili" (2 Tim 4,16
Rádi bychom, aby nikdo neubližoval našim dětem, aby se uměli bránit. Rádi bychom, aby nás nikdo neponižoval. Rádi bychom, aby naše společnost nebyla bezmocná proti svévolným a bezohledným. Bez našeho přičinění a bez osobní usilovné výchovy k občanské statečnosti se ale nehne svět k lepšímu. Co máme udělat, za nás nikdo neudělá.
Ježíš nám nejen dal příklad, přišel nám na pomoc. V tom je hluboký smysl Vánoc. Bůh přišel v Nazaretském a ten není lhostejný, přemohl strach před ponížením a bolestí. Můžeme se k němu připojit. Nejsme sami a nesme odkázáni jen na své síly.
Jak a kde začínat, stojí za porady s přáteli, rodinou počínajíc. Síla společenství (včetně společenství s Ježíšem) nás dokáže nést.
Je to řešení k ozdravění života a společnosti, je to změna postojů. Třeba se k nám někdo přidá.
Ještě se k tomuto tématu někde vrátím.
-------------------------
Poznámky:
/1 Pokud si nepěstujeme citlivé svědomí a neporovnáváme si s Ježíšem, co je dobré a zlé, ohrožujeme sebe i druhé.
Sebe v tom, že otupíme. Druhé ohrožujeme např. svádíme-li někoho ke hříchu (nejen tím, že jej zveme k něčemu zlému, ale i tím, že nás děti vidí nezřízeně pít alkohol, tím, že dovolujeme pít alkohol svým nezletilým dětem, tím, že jsme nevěrní v manželství - i když nás děti nevidí, tím že mlčíme k jakékoliv nemravnosti: lži , nepoctivosti a nespravedlnosti) .
/2 Přitahuje nás koupě nového kabátu, počítače nebo další vymoženosti do auta od posilovače řízení až k navigaci ... Ale jet na Manželská setkání nebo zajít do Manželské poradny, jet na duchovní cvičení nebo jít na biblickou přednášku - to nás nikdo nedostane, to nepotřebujeme.
/3 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého ...
Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství ...
Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli ...
Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují. (Srov. Řím 1,16-32
/4 Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: "Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím." Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. (Srov. Jan 12,27-50
/5 Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. (Srov. J 14,23-31
/6 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. (Srov. J 15,22-24
/7 Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl těm, kteří jej přišli zatknout: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Řekl jim: "To jsem já. ... Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Tak se mělo naplnit slovo: "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho." (Srov. J 18,4-9
/8 Tu ho všichni učedníci opustili a utekli. (Mt 26,56
Co očekávám od letošních Vánoc? To stojí za promyšlení - v rodinné konferenci.
Dárky nemohou nahradit čas s druhými a opravdový zájem, který si zůstáváme dlužní.
Adventem začínáme číst slovo Boží v dalším roce Ježíšova vyučování.
Nebude jednoduché přečíst nahlas první čtení. (Nejen v kostele. Je dobré si Písmo číst nahlas.)
Jak se Izajáš ptal: "Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest?" Je to otázka, výčitka nebo nářek nad sebou? (Před třemi lety jsme se tím zabývali.)
Slova: "Dejte si pozor, bděte, nevíte kdy přijde poslední den", jsou různě vykládána. Katolíci se tím nijak nevzrušují, některé církve straší Posledním soudem.
Ale každý si to varování potřebujeme poctivě vztáhnout na svá setkávání s Ježíšem - nejen na to konečné.
Vše se zakládá už v pozemském životě (často už v dětství). Zájem o práci, sport, literaturu nebo hlubší vztahy. Buď nám bude Ježíš někým, s kým si rozumíme, nebo zůstane někým vnitřně cizím.
Hříchy jsou samozřejmě velikým nebezpečím. /1
Nebezpečné je ale i "zabydlenost" ve svých náboženských názorech. (Mnoho zbožných židů bylo přesvědčeno, jak si s Mesiášem padnou do náruče.)
V podobenství o služebnících čekajících na svého pána (v evangeliích je několik verzí) nás Ježíš učí, jak se zachovat, když nám Ježíš něco vysvětluje.
Všimněme si, že je to úplně něco jiného než všelijaké předpovědi o konci světa.
V jednom podobenství Ježíš mluví o hospodáři, který se dozvěděl, že ho mají přijít vykrást (Mt 24,42-44
a Lk 12,35-40
). To se ví, že se hospodář nehne z domu. Pozve si na pomoc
přátelé nebo policii a bude čekat, aby zloděje zneškodnil.
I my máme být při setkání s Božím slovem ve střehu, aby nám žádné ze slov božích neuteklo (hospodář nemávne rukou - ať si zloděj ukradne, co potřebuje).
Máme-li v zaměstnání nějaký zlepšující nápad, nepustíme jej k vodě. Tam děláme kariéru!!
Jenže kupodivu ve vztazích (v manželství nebo ve vztahu s Bohem) jednáme často překvapivě povrchně. /2
Proč nejednáme jako v práci, když nás napadne nějaká myšlenka k evangeliu? Nemáme ji nechat být, máme vzít do ruky evangelium, hledat a srovnávat.
Občas vidím, jak se někteří lidé pohoršují nad tím, co říkám při kázání - mrzí mě, že nepřijdou. Třeba by mě mohli obohatit. Společné hledání bývá přínosem.
Svatý Petr se ptal. Např: "Říkáš to podobenství nám nebo všem?" A Ježíš mu odpověděl dalším podobenstvím: "Kdo myslíš, že je věrný a rozvážný služebník, kterého pán ustanovil nad svou čeledí?" (Lk 12,41-48
) (Rozhovory s Ježíšem a o
Ježíšových slovech jsou zajímavé a užitečné.)
Navíc tam je ještě zajímavý detail. "Služebník, který nerozdělil druhým jídlo a věděl, co je jeho povinností, dostane velký výprask. Služebník, který nevěděl a neuděl jak měl, dostane ran méně" (má menší zodpovědnost), ale postihu se nevyhne. Měl se starat o poznání, měl se ptát.
My se často jen ptáme: "Byl to hřích, nebyl to hřích?"
Nebylo by dobré - když na nás přicházejí nějaké trampoty a utrpení a nenajdeme hříchy, které považujeme za důležité - usoudit, to mě asi Pán Bůh vyznamenává: "Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje". Nebo: "Já svá trápení obětuji Bohu za hříšníky". Utíkali bychom od Ježíšových slov. V tom nás žádné vymlouvání nezachrání.
Když přijde utrpení, měli bychom hledat i to, co jsme měli udělat a neudělali. Měli bychom vědět, co o Bohu vědět máme. Naivní názory a špatné názory o Bohu nás neomluví. Potřebujeme se snažit o nápravu toho, co neděláme a máme dělat.
Svůj vztah k Bohu nemůžeme měřit svými náboženskými city. Zda milujeme Boha se podle Ježíše pozná podle toho, do jaké míry bereme vážně Boží slova a do jaké míry se jim snažíme porozumět. Ve vztazích s nejbližšími to přece není jiné. Kdo nepečuje o porozumění s druhými, tomu se nedaří - i služebník, který nepoznal vůli svého pána, byl potrestán. Sám se potrestal, co si uvařil, to jí.
Apoštol Pavel v litu Římanům vysvětluje proč na nás v určitých případech přicházejí hříchy: "Nestáli o správné poznání Boha, proto je Bůh vydal". /3
Jsou tam vyjmenované všechny možné hříchy a zvrácenosti. To se týká nejen pohanů, může se to týkat i nás. Často nestojíme o správné poznání Boha. Řídíme se svým vkusem a nezajímá nás, co nám říká Ježíš:
- "Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den." /4
- "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova." /5
- "Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu." /6
Dávno víme, že nestačí jen nepáchat přímo něco zlého. Zlé je i to, co jsme neudělali, ač jsme mohli.
Uvedu velice závažný a častý příklad. Napadne-li nejsilnější nejslabšího a já, slabší než nejsilnější, mlčím - nezastanu se napadeného a tím umožňuji zlo - jsem spoluviníkem. Zbožností to nedohoním!
K mnoha křivdám jsme my, křesťané, mnohokráte mlčeli. K sociálním nespravedlnostem, k antisemitismu, k násilí nacistů, komunistů, policie, skinům nebo Romům. Proto je stále tolik trápení na světě.
Mohl bych vyprávět o řadě situací, kdy jsem se já zachoval zbaběle.
Je třeba se stále otužovat proti strachu. Kupodivu neplatí, že když jednou svůj strach přemůžu, zachovávám se příště opět statečně.
Máme ohromnou výhodu, že si znovu a znovu říkáme, že chyby se dají napravit. Dokonce mohu prosit Boha, aby se ujal toho, co já sám nemůžu napravit. Bůh je ochoten nám pomoci neopakovat dřívější chyby.
Ježíš nepřišel jako povýšený karatel neřádných, nepoužil ohně a meče, ani nezakládal domobranu. Nabízel pomoc těm, kteří si přiznali, že jsou chybující a na spravedlivý život krátcí.
Ježíš je největším prorokem, poctivým, statečným a milosrdným. "Nalomenou třtinu nedolomil a doutnajícího knotu neuhasil". Nemlčel ke zlu a nikdy nikoho nenastrčil za sebe. /7
Je třeba přiznat, že jsem viník. Přinejmenším mám počítat s tím, že budu dělat chyby.
Je neštěstím si myslet, že jsem spravedlivý. Tvrzení: "Já mám čisté svědomí!", je podezřelé. To tvrdí kdekdo: od válečných zločinců a komunistů až po zloděje, opilce, záletníky a rodiče, kteří přísně trestají své děti a sami se dopouštějí nejrůznějších podvodů.
Ježíš nabízí pomoc tomu, kdo nese svou vinu a nezahrabává ji na smetiště vin nakupených druhými ("Kdo nekrade, okrádá rodinu"). Proto se nemusíme bát přiznat si svá selhání.
Mlčel jsem k násilí druhých, vícekrát jsem říkal o druhých něco, co jsem neměl ověřené, vícekrát jsem nezašel nejprve za tím, koho jsme nahlas kritizoval, vícekrát jsem ohrožoval za volantem druhé a mohl tak způsobit neštěstí, ve volbách jsem špatně odhadl ty, kterým jsem dal hlas, nebuduji dostatečně vztahy s nejbližšími, měřím druhým přísněji než sobě, vícekrát jsem se neomluvil dětem ..., co jsem udělal nebo neudělal komukoliv - jako bych prokázal nebo neprokázal samotnému Kristu. Zřejmě bych se nezachoval vůči Ježíšovi lépe než sv. Petr nebo sv. Jan.
Kdo z nás nezažil, že lidé okolo nás mlčeli, když nám někdo ubližoval nebo křivdil?
I Ježíš zná ten těžký pocit zrady. / 8 Apoštol Pavel v podobné situaci naříkal: "Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili" (2 Tim 4,16
)
Rádi bychom, aby nikdo neubližoval našim dětem, aby se uměli bránit. Rádi bychom, aby nás nikdo neponižoval. Rádi bychom, aby naše společnost nebyla bezmocná proti svévolným a bezohledným. Bez našeho přičinění a bez osobní usilovné výchovy k občanské statečnosti se ale nehne svět k lepšímu. Co máme udělat, za nás nikdo neudělá.
Ježíš nám nejen dal příklad, přišel nám na pomoc. V tom je hluboký smysl Vánoc. Bůh přišel v Nazaretském a ten není lhostejný, přemohl strach před ponížením a bolestí. Můžeme se k němu připojit. Nejsme sami a nesme odkázáni jen na své síly.
Jak a kde začínat, stojí za porady s přáteli, rodinou počínajíc. Síla společenství (včetně společenství s Ježíšem) nás dokáže nést.
Je to řešení k ozdravění života a společnosti, je to změna postojů. Třeba se k nám někdo přidá.
Ještě se k tomuto tématu někde vrátím.
-------------------------
Poznámky:
/1 Pokud si nepěstujeme citlivé svědomí a neporovnáváme si s Ježíšem, co je dobré a zlé, ohrožujeme sebe i druhé.
Sebe v tom, že otupíme. Druhé ohrožujeme např. svádíme-li někoho ke hříchu (nejen tím, že jej zveme k něčemu zlému, ale i tím, že nás děti vidí nezřízeně pít alkohol, tím, že dovolujeme pít alkohol svým nezletilým dětem, tím, že jsme nevěrní v manželství - i když nás děti nevidí, tím že mlčíme k jakékoliv nemravnosti: lži , nepoctivosti a nespravedlnosti) .
/2 Přitahuje nás koupě nového kabátu, počítače nebo další vymoženosti do auta od posilovače řízení až k navigaci ... Ale jet na Manželská setkání nebo zajít do Manželské poradny, jet na duchovní cvičení nebo jít na biblickou přednášku - to nás nikdo nedostane, to nepotřebujeme.
/3 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého ...
Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství ...
Vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli ...
Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují. (Srov. Řím 1,16-32
)
/4 Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: "Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím." Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. (Srov. Jan 12,27-50
)
/5 Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. (Srov. J 14,23-31
)
/6 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. (Srov. J 15,22-24
)
/7 Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl těm, kteří jej přišli zatknout: "Koho hledáte?"
Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského."
Řekl jim: "To jsem já. ... Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Tak se mělo naplnit slovo: "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho." (Srov. J 18,4-9
)
/8 Tu ho všichni učedníci opustili a utekli. (Mt 26,56
)