Posvěcení lateránské baziliky
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 12,20-33 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 47,1-2.8-9.12
Datum: 9. 11. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 12,20-33 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 47,1-2.8-9.12
; 1 Kor 3,9c-11.16-17
; J 2,13-22
Datum: 9. 11. 2008
Dnes se v kostele římského biskupa slaví posvícení.
Z 1. čtení vytušíme, že chrám je něčím velice důležitým...
Ježíšovo vyhnání kupců z chrámu bylo tenkráte pro mnohé urážlivé.
Apoštol Pavel připomíná Ježíšova slova, že Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
To vše jsou veliká téma (ve kterých si ale nesmíme popouštět uzdu své zbožné fantazie podle svého).
Málokdo z nás byl v lateránské bazilice. Není to nutné. Bohoslužby kdekoliv nám nabízejí mohutný uzdravující zdroj živé vody.
Také si občas říkáte, jak se asi daří lidem, kteří ve vašem kostele byli pokřtěni, měli svatbu nebo jsme je vyprovodili před Tvář boží?
Důležité je vědět proč do kostela chodíme a co si odnášíme. Podle toho zda pochopíme, co nám je tam nabízeno, podle toho, kolik přijmeme, se stáváme lepšími nebo horšími křesťany, nejen lidmi.
(Nepřehlédněme, že špatné pochopení je zmetkem, který může ublížit.)
S kostelem je to stejné jako s Ježíšem. Řada lidí se setkala s Ježíšem a nerozuměla mu.
Ledaskdo může přijít do kostela a nemusí rozumět.
"Za koho lidé považují Nazaretského tesaře?"
"Jedni za Jana Baptistu, druzí za Eliáše, jiní za některého z proroků..."
Všichni byli přesvědčeni, že mají s hodnocením Ježíše pravdu. Přitom neuměli přemýšlet.
S představou, co kostel znamená, co nám je při bohoslužbě nabízeno a co tam máme dělat, je to podobné. /1
Kostel nás myslet nenaučí. Kvůli tomu chodíme na bohoslužby, Slovo k nám mluví a my je potřebujeme promýšlet. /2
To vyučování je ovšem zasazeno do jedinečné Hostiny přátel: "Vezměte, jezte a pijte". Proto se můžeme v kostele cítit doma. (Skutečný domov přitahuje víc než hospoda nebo fotbalové hřiště.) Kuchař je skvělý, ale je pravdou, že atmosféru může kazit číšník nebo hosté. Na každém z nás záleží, jaká atmosféra v kostele je.
Připomenu, že "vyhnání z chrámu" se odehrálo na "náměstí před kostelem", v prostoru, kam měli přístup i pohané. Je dobré si prohlédnout plánek jeruzalémského chrámu.
(Pár podrobností jsem napsal v Poznámkách na 3. neděle postní 19. března 2006.)
Celá událost je velice překvapivou scénou, která nutně ukazuje na něco velice důležitého. To, že Bůh je ochotný se s námi bavit, setkávat se s námi a pouštět si nás do svého srdce, je skutečnost zajisté nadmíru krásná, ale také závažná. U Boha se smíme cítit jako doma, jen to neznamená, že si budeme dělat, co chceme. /3
Život doma má svá pravidla. Přátelství má svá pravidla, stavění domu, zacházení s el. proudem, veřejná doprava... V ničem takovém si nemůžeme beztrestně dělat co chceme.
Text o vyhnání prodavačů je nabitý mnoha významy, od ústředního až po další detaily. /4
Nechce se mi mnoho popisovat vnější událost. Anášovi synové vybírali poplatky od trhovců. Asi se ozvalo více "potrefených": "Co si to dovoluješ?" /5
"Za provoz k chrámu odpovídáme my, jakým právem ty tady něco rušíš?" "Jakým znamením dokážeš, že tohle smíš dělat?" To není otázka, ale výpad. .
Jenže to je příklad pro kdekoho z nás, jak neumíme jednat a vést rozpravu. Místo toho útočíme: "Já jsem v právu". Neklademe otázky, všechno víme a známe! "A ty (tesaři), buď ticho a vypadni nebo tě srovnáme."
Rozčilená matka při spravedlivém kárání puberťáka zvedne hlas a ten zaútočí: "Co na mně řveš!" Mnohokráte stejně jednají nedospělí jakéhokoliv věku.
Není Ježíšovou chybou, že rozhovor dopadl "jeden o voze a druhý o koze".
"Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím!" - Samozřejmě lidé okolo Ježíše nevěděli, že Ježíš bude zabit a vstane mrtvých, ale měli jednat jinak. Viděli nebo slyšeli o jeho znameních (zázracích). V každém případě ta věta ukazuje, že Ježíš je ochoten dokázat, že má ke svému jednání kompetence od Boha. Židé se přece odmala v náboženství učili o provokativním jednání proroků i jejich znameních (např. Eliáše, např. souboj s Bálovými proroky).
Chtějte po mně nějaké znamení, jsem ochoten se vám jako prorok legitimovat.
Ti lidé mohli říci, nemusíme bourat chrám, ale uzdrav tady toho nemocného. Ježíš by to udělal. A byl by to doklad, že je poslán Bohem a že má větší pravomoci než chrámová policie a vrchní velekněz.
Apoštolové sice od Ježíše o smrti a vzkříšení Mesiáše slyšeli několikráte, ale nechtěli tomu za žádnou cenu rozumět.
Dopřejme si k dnešnímu úryvku poslední verše kapitoly: Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Druhý smysl výroku: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím!", je určen nám. Jenže i my jsme "už dost chytří". Většinou jsme přesvědčení, že víme, proč byl Ježíš ukřižován: "Přece, aby nám mohly být odpuštěny naše hříchy".
Nezarazí nás děs této věty. Nevadí nám, že v tomto případě by byl Hospodin krutý jako pohanské božstvo, kterému je třeba např. obětovat lidské oběti, aby mohlo druhý den vyjít slunce. Životodárné Slunce!
Kněží a vládcové vždy obětují božstvu syny (třeba ve válce) a dcery poddaných. Děti těch druhých, ne svoje.
Nejsme jim podobní? Proč neřekneme: "Bože, neobětuj svého syna. Toho mám tak rád, že raději zemřu sám. Nemohu přijmout, aby zemřel místo mě."
Místo toho raději ubezpečujeme Boha, jak jej nadevšechno milujeme. Rádi při každé mši obětujeme Otci: "Tělo a krev a utrpení našeho milovného Pána Ježíše Krista na odpuštění našich hříchů a celého světa". Neboť víme, jak milá je Otci oběť jeho Syna. A ještě Boha přemlouváme, aby se smiloval nad dušemi v očistci, které toho nejvíce potřebují. Jsme ochotni za ně ztratit i nějakou tu modlitbičku, abychom měli nějakou zásluhu. Případně měli v záloze někoho, kdo nás bude vysvobozovat, kdybychom se dostali do podobné bryndy. Což se nám ale nestane, neboť se nekamarádíme s rouhači.
Jsme namyšleně přesvědčení, že dobře víme, proč byl Ježíš ukřižován. Proč bychom se měli namáhat nějakým čtením jeho slov? /6
Nemálo lidí tenkráte (i "kostelových") mělo svůj rychlý úsudek o Ježíši: "Je to zhýralec, posedlý, pomatenec, spolupracovník s peklem..."
Proti pomluvám není obrany. Ježíši zbyla poslední možnost. "Chci zachránit co nejvíce lidi. Ani moji nebližší mi úplně nevěří. Mnoho lidí mě pomlouvá. Nevěří, že se vzdalují od Boha a že jejich způsob zbožnosti je nebezpečný nejen jim, ale likviduje i nevinné. Nemám jinou možnost než abych se přestal skrývat před pronásledovateli a přestal se bránit. Není jiné možnosti než jim nechat volnou ruku. Až se na mě dopustí zločinu, snad uznají svou bídu a nechají se zachránit.
Snad pak uznají, že nejsem lump. Snad jim konečně dojde, že mně jde o ně, že mám rád je i Otce. Vždyť jsem se Otci nabídl, že mu přivedu ztracené ovce do jeho náruče. Nemám už jinou možnost, jak si lidi získat. Proto volím menší zlo (nebo větší dobro)."
Tím si Ježíš získal srdce mnohých, zamilovali si jej a konečně mu dávají za pravdu.
Ale krev jsme vyžadovali MY! Ne Bůh. /7
"Bohu-žel, žádné znamení na vás neplatí, musíte napřed v tomto chrámu křičet: ,Ukřižuj! Krev jeho na nás a naše děti!' Dostanete rozum teprve až mně zabijete."
Ježíš ale sdělil apoštolům ještě jednu závažnou věc: "Z toho krásného chrámu nezůstane kámen na kameni. Nebude to trest od Boha. Ale důsledek špatného a suverénního hospodaření lidí s přátelstvím Boha. Sami se připravíte o chrám, o tuto zemi, o ochranu Boha. (40 let - dostatečně dlouhou dobu - dostali zbožní lidé na to, aby dali Ježíši za pravdu. Pak byl chrám vypálen. /8
Tenkrát nedali na Ježíšovo varování. Při náboženství sice učili své děti, jak proroci vícekráte přicházeli se zvláštním provokativním obrazným jednáním (když lidé nenaslouchali jejich slovům), ale sami "Ježíšovu vyčištění chrámu" neporozuměli. Byli pyšně přesvědčeni, že jsou v pořádku a úchylný je nazaretský tesař.
My nejsme o moc lepší. Nedáme-li na rady Ježíše, můžeme i my přijít o své kostely, o vztah s Bohem, o svá manželství, porozumění s dětmi a rodiči, o přátele ...
Dokonce o svobodu ... Nebylo by to poprvé. /9
Bylo by škoda, kdybychom přešli provokativní událost s "vyhnáním prodavačů", jako něco, co se nás netýká. Nabízí nám to mnoho materiálu k přemýšleni ...
Každý vztah - s lidmi i s Bohem - je pracný. Každý se může stát jedinečným klenotem - pokud na něm obě strany pracují, ale každý se také může rozsypat.
Ježíš přišel, aby naše vztahy nesly to nejlepší ovoce.
--------------------
Poznámky:
/1 Kostel není chrámem. Chrám byl prostorem, ve kterém přebývalo božstvo. Naše kostely vyšly ze synagógy (ta byla původně školou) a z jídelny (večeřadla). Při Večeři Páně k nám nejprve Bůh mluví ve svém slově a my se učíme, a pak nás Bůh zve ke své hostině my s ním stolujeme.
Společná modlitba má větší hodnotu. Židé se mohou některé modlitby modlit jen sejde-li se nejméně deset mužů. Pak s nimi přebývá šechina (přítomnost boží).
Ježíš nám ten počet snížil: "Stačí i tři, v nouzi stačí i dva a mohou to být i ženy".
/2 Sv. Cyril v "Předzpěvu k evangeliím" našim předkům napsal: "Nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší ... Ty kdo přijmou tyto knihy - Moudrost Kristus v nich mluví a vaše duše posiluje ..." (Celý předzpěv je uveden v katolické verzi Ekumenické bible, na konci knihy.
"Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce". (J 15.15
/3 Už Mojžíšovi před hořícím keřem, říká Hospodin: "Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. (Ex 3,5-6
/4 Např. jak je Ježíš pánem svého hněvu (na bohaté obchodníky s dobytkem bere bič, na chudé - prodávající ptáky - jen houkne, aby vypadli).
/5 Oběti byly nařízené Hospodinem, možnost koupit si zvíře u chrámu byla pomocí poutníkům. Ovce je stádovité zvíře. Pořídíte-li si na zahradu jednu ovečku, nevyspíte se, bude pořád bečet. Potřebuje k sobě alespoň jednu další. Také jednu ovci nelze hnát, bude zmateně pobíhat, to byste se uštvali a nadřeli.
/6 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo mu přitaká měl život věčný.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo mu důvěřuje, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn. (srov. J 3,14
Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že jsem to já (přesvědčíte se, že jsem měl s ukřižování a vzkříšením Mesiáše pravdu a že nic nevymýšlím ) ...a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.(Jan 8,28
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce. (Jan 10,17-18
"Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. (Jan 12,32-33
Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám.
Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. (Jan 14,28-31a
Proto Kristus říká, když přichází na svět: "Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno." (Srov. Žd 10,5-7
/7 Znovu a znovu se to opakuje. Např. při procesu s Miladou Horákovou veliké davy mohutně žádaly její hlavu. Až dnes - když jsme prohlédli - se konečně mnoho lidí děsí.
/8 V r. 132 Židé povstali proti Římanům. Do dvou roků byl konec, císař Hadrián přísně zakázal Židům vstup do Jeruzaléma a městu dal nové jméno Aelia Capitolina.
/9 Není to tak dlouho (pár let po válce), co u nás byli i hodní a nevinní lidé připravení o možnost zajít do kostela (byli třeba v kriminále), jejich přátelé se je báli potkávat na ulici, řada jejich manželství se rozpadla. Mnoho lidí nemohlo číst Bibli (neboť nevycházela), nemohli jsme se bez rizika postihu svobodně setkávat. Mnoho lidí bylo vystaveno tlaku, aby udávali své blízké a další nevinné lidi. Mnoho lidí přišlo ve svých krizích o charakter i vztah k Bohu.
Z 1. čtení vytušíme, že chrám je něčím velice důležitým...
Ježíšovo vyhnání kupců z chrámu bylo tenkráte pro mnohé urážlivé.
Apoštol Pavel připomíná Ježíšova slova, že Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
To vše jsou veliká téma (ve kterých si ale nesmíme popouštět uzdu své zbožné fantazie podle svého).
Málokdo z nás byl v lateránské bazilice. Není to nutné. Bohoslužby kdekoliv nám nabízejí mohutný uzdravující zdroj živé vody.
Také si občas říkáte, jak se asi daří lidem, kteří ve vašem kostele byli pokřtěni, měli svatbu nebo jsme je vyprovodili před Tvář boží?
Důležité je vědět proč do kostela chodíme a co si odnášíme. Podle toho zda pochopíme, co nám je tam nabízeno, podle toho, kolik přijmeme, se stáváme lepšími nebo horšími křesťany, nejen lidmi.
(Nepřehlédněme, že špatné pochopení je zmetkem, který může ublížit.)
S kostelem je to stejné jako s Ježíšem. Řada lidí se setkala s Ježíšem a nerozuměla mu.
Ledaskdo může přijít do kostela a nemusí rozumět.
"Za koho lidé považují Nazaretského tesaře?"
"Jedni za Jana Baptistu, druzí za Eliáše, jiní za některého z proroků..."
Všichni byli přesvědčeni, že mají s hodnocením Ježíše pravdu. Přitom neuměli přemýšlet.
S představou, co kostel znamená, co nám je při bohoslužbě nabízeno a co tam máme dělat, je to podobné. /1
Kostel nás myslet nenaučí. Kvůli tomu chodíme na bohoslužby, Slovo k nám mluví a my je potřebujeme promýšlet. /2
To vyučování je ovšem zasazeno do jedinečné Hostiny přátel: "Vezměte, jezte a pijte". Proto se můžeme v kostele cítit doma. (Skutečný domov přitahuje víc než hospoda nebo fotbalové hřiště.) Kuchař je skvělý, ale je pravdou, že atmosféru může kazit číšník nebo hosté. Na každém z nás záleží, jaká atmosféra v kostele je.
Připomenu, že "vyhnání z chrámu" se odehrálo na "náměstí před kostelem", v prostoru, kam měli přístup i pohané. Je dobré si prohlédnout plánek jeruzalémského chrámu.
(Pár podrobností jsem napsal v Poznámkách na 3. neděle postní 19. března 2006.)
Celá událost je velice překvapivou scénou, která nutně ukazuje na něco velice důležitého. To, že Bůh je ochotný se s námi bavit, setkávat se s námi a pouštět si nás do svého srdce, je skutečnost zajisté nadmíru krásná, ale také závažná. U Boha se smíme cítit jako doma, jen to neznamená, že si budeme dělat, co chceme. /3
Život doma má svá pravidla. Přátelství má svá pravidla, stavění domu, zacházení s el. proudem, veřejná doprava... V ničem takovém si nemůžeme beztrestně dělat co chceme.
Text o vyhnání prodavačů je nabitý mnoha významy, od ústředního až po další detaily. /4
Nechce se mi mnoho popisovat vnější událost. Anášovi synové vybírali poplatky od trhovců. Asi se ozvalo více "potrefených": "Co si to dovoluješ?" /5
"Za provoz k chrámu odpovídáme my, jakým právem ty tady něco rušíš?" "Jakým znamením dokážeš, že tohle smíš dělat?" To není otázka, ale výpad. .
Jenže to je příklad pro kdekoho z nás, jak neumíme jednat a vést rozpravu. Místo toho útočíme: "Já jsem v právu". Neklademe otázky, všechno víme a známe! "A ty (tesaři), buď ticho a vypadni nebo tě srovnáme."
Rozčilená matka při spravedlivém kárání puberťáka zvedne hlas a ten zaútočí: "Co na mně řveš!" Mnohokráte stejně jednají nedospělí jakéhokoliv věku.
Není Ježíšovou chybou, že rozhovor dopadl "jeden o voze a druhý o koze".
"Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím!" - Samozřejmě lidé okolo Ježíše nevěděli, že Ježíš bude zabit a vstane mrtvých, ale měli jednat jinak. Viděli nebo slyšeli o jeho znameních (zázracích). V každém případě ta věta ukazuje, že Ježíš je ochoten dokázat, že má ke svému jednání kompetence od Boha. Židé se přece odmala v náboženství učili o provokativním jednání proroků i jejich znameních (např. Eliáše, např. souboj s Bálovými proroky).
Chtějte po mně nějaké znamení, jsem ochoten se vám jako prorok legitimovat.
Ti lidé mohli říci, nemusíme bourat chrám, ale uzdrav tady toho nemocného. Ježíš by to udělal. A byl by to doklad, že je poslán Bohem a že má větší pravomoci než chrámová policie a vrchní velekněz.
Apoštolové sice od Ježíše o smrti a vzkříšení Mesiáše slyšeli několikráte, ale nechtěli tomu za žádnou cenu rozumět.
Dopřejme si k dnešnímu úryvku poslední verše kapitoly: Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Druhý smysl výroku: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím!", je určen nám. Jenže i my jsme "už dost chytří". Většinou jsme přesvědčení, že víme, proč byl Ježíš ukřižován: "Přece, aby nám mohly být odpuštěny naše hříchy".
Nezarazí nás děs této věty. Nevadí nám, že v tomto případě by byl Hospodin krutý jako pohanské božstvo, kterému je třeba např. obětovat lidské oběti, aby mohlo druhý den vyjít slunce. Životodárné Slunce!
Kněží a vládcové vždy obětují božstvu syny (třeba ve válce) a dcery poddaných. Děti těch druhých, ne svoje.
Nejsme jim podobní? Proč neřekneme: "Bože, neobětuj svého syna. Toho mám tak rád, že raději zemřu sám. Nemohu přijmout, aby zemřel místo mě."
Místo toho raději ubezpečujeme Boha, jak jej nadevšechno milujeme. Rádi při každé mši obětujeme Otci: "Tělo a krev a utrpení našeho milovného Pána Ježíše Krista na odpuštění našich hříchů a celého světa". Neboť víme, jak milá je Otci oběť jeho Syna. A ještě Boha přemlouváme, aby se smiloval nad dušemi v očistci, které toho nejvíce potřebují. Jsme ochotni za ně ztratit i nějakou tu modlitbičku, abychom měli nějakou zásluhu. Případně měli v záloze někoho, kdo nás bude vysvobozovat, kdybychom se dostali do podobné bryndy. Což se nám ale nestane, neboť se nekamarádíme s rouhači.
Jsme namyšleně přesvědčení, že dobře víme, proč byl Ježíš ukřižován. Proč bychom se měli namáhat nějakým čtením jeho slov? /6
Nemálo lidí tenkráte (i "kostelových") mělo svůj rychlý úsudek o Ježíši: "Je to zhýralec, posedlý, pomatenec, spolupracovník s peklem..."
Proti pomluvám není obrany. Ježíši zbyla poslední možnost. "Chci zachránit co nejvíce lidi. Ani moji nebližší mi úplně nevěří. Mnoho lidí mě pomlouvá. Nevěří, že se vzdalují od Boha a že jejich způsob zbožnosti je nebezpečný nejen jim, ale likviduje i nevinné. Nemám jinou možnost než abych se přestal skrývat před pronásledovateli a přestal se bránit. Není jiné možnosti než jim nechat volnou ruku. Až se na mě dopustí zločinu, snad uznají svou bídu a nechají se zachránit.
Snad pak uznají, že nejsem lump. Snad jim konečně dojde, že mně jde o ně, že mám rád je i Otce. Vždyť jsem se Otci nabídl, že mu přivedu ztracené ovce do jeho náruče. Nemám už jinou možnost, jak si lidi získat. Proto volím menší zlo (nebo větší dobro)."
Tím si Ježíš získal srdce mnohých, zamilovali si jej a konečně mu dávají za pravdu.
Ale krev jsme vyžadovali MY! Ne Bůh. /7
"Bohu-žel, žádné znamení na vás neplatí, musíte napřed v tomto chrámu křičet: ,Ukřižuj! Krev jeho na nás a naše děti!' Dostanete rozum teprve až mně zabijete."
Ježíš ale sdělil apoštolům ještě jednu závažnou věc: "Z toho krásného chrámu nezůstane kámen na kameni. Nebude to trest od Boha. Ale důsledek špatného a suverénního hospodaření lidí s přátelstvím Boha. Sami se připravíte o chrám, o tuto zemi, o ochranu Boha. (40 let - dostatečně dlouhou dobu - dostali zbožní lidé na to, aby dali Ježíši za pravdu. Pak byl chrám vypálen. /8
Tenkrát nedali na Ježíšovo varování. Při náboženství sice učili své děti, jak proroci vícekráte přicházeli se zvláštním provokativním obrazným jednáním (když lidé nenaslouchali jejich slovům), ale sami "Ježíšovu vyčištění chrámu" neporozuměli. Byli pyšně přesvědčeni, že jsou v pořádku a úchylný je nazaretský tesař.
My nejsme o moc lepší. Nedáme-li na rady Ježíše, můžeme i my přijít o své kostely, o vztah s Bohem, o svá manželství, porozumění s dětmi a rodiči, o přátele ...
Dokonce o svobodu ... Nebylo by to poprvé. /9
Bylo by škoda, kdybychom přešli provokativní událost s "vyhnáním prodavačů", jako něco, co se nás netýká. Nabízí nám to mnoho materiálu k přemýšleni ...
Každý vztah - s lidmi i s Bohem - je pracný. Každý se může stát jedinečným klenotem - pokud na něm obě strany pracují, ale každý se také může rozsypat.
Ježíš přišel, aby naše vztahy nesly to nejlepší ovoce.
--------------------
Poznámky:
/1 Kostel není chrámem. Chrám byl prostorem, ve kterém přebývalo božstvo. Naše kostely vyšly ze synagógy (ta byla původně školou) a z jídelny (večeřadla). Při Večeři Páně k nám nejprve Bůh mluví ve svém slově a my se učíme, a pak nás Bůh zve ke své hostině my s ním stolujeme.
Společná modlitba má větší hodnotu. Židé se mohou některé modlitby modlit jen sejde-li se nejméně deset mužů. Pak s nimi přebývá šechina (přítomnost boží).
Ježíš nám ten počet snížil: "Stačí i tři, v nouzi stačí i dva a mohou to být i ženy".
/2 Sv. Cyril v "Předzpěvu k evangeliím" našim předkům napsal: "Nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší ... Ty kdo přijmou tyto knihy - Moudrost Kristus v nich mluví a vaše duše posiluje ..." (Celý předzpěv je uveden v katolické verzi Ekumenické bible, na konci knihy.
"Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce". (J 15.15
)
/3 Už Mojžíšovi před hořícím keřem, říká Hospodin: "Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. (Ex 3,5-6
) Proto se i k životnímu
prostředí chováme s velikou úctou.
/4 Např. jak je Ježíš pánem svého hněvu (na bohaté obchodníky s dobytkem bere bič, na chudé - prodávající ptáky - jen houkne, aby vypadli).
/5 Oběti byly nařízené Hospodinem, možnost koupit si zvíře u chrámu byla pomocí poutníkům. Ovce je stádovité zvíře. Pořídíte-li si na zahradu jednu ovečku, nevyspíte se, bude pořád bečet. Potřebuje k sobě alespoň jednu další. Také jednu ovci nelze hnát, bude zmateně pobíhat, to byste se uštvali a nadřeli.
/6 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo mu přitaká měl život věčný.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo mu důvěřuje, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn. (srov. J 3,14
)
Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že jsem to já (přesvědčíte se, že jsem měl s ukřižování a vzkříšením Mesiáše pravdu a že nic nevymýšlím ) ...a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.(Jan 8,28
)
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce. (Jan 10,17-18
)
"Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. (Jan 12,32-33
)
Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám.
Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. (Jan 14,28-31a
)
Proto Kristus říká, když přichází na svět: "Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno." (Srov. Žd 10,5-7
)
/7 Znovu a znovu se to opakuje. Např. při procesu s Miladou Horákovou veliké davy mohutně žádaly její hlavu. Až dnes - když jsme prohlédli - se konečně mnoho lidí děsí.
/8 V r. 132 Židé povstali proti Římanům. Do dvou roků byl konec, císař Hadrián přísně zakázal Židům vstup do Jeruzaléma a městu dal nové jméno Aelia Capitolina.
/9 Není to tak dlouho (pár let po válce), co u nás byli i hodní a nevinní lidé připravení o možnost zajít do kostela (byli třeba v kriminále), jejich přátelé se je báli potkávat na ulici, řada jejich manželství se rozpadla. Mnoho lidí nemohlo číst Bibli (neboť nevycházela), nemohli jsme se bez rizika postihu svobodně setkávat. Mnoho lidí bylo vystaveno tlaku, aby udávali své blízké a další nevinné lidi. Mnoho lidí přišlo ve svých krizích o charakter i vztah k Bohu.