30. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 22,20-26; 1 Sol 1,5c-10; Mt 22,34-40
Datum: 26. 10. 2008
Sociální péče o potřebné v Izraeli byla na vysoké úrovni. Které jiné náboženství mělo lepší?

Textu evangelia lépe porozumíme, přečteme-li si tuto událost v Markově podání (Mk 12,28-34), kde Ježíš tazatele nakonec pochválil.

A pak je užitečné se podívat na zdánlivě stejný text: Lk 10,25-37.

Evangelia jsou inteligentně pedagogicky napsaná. Setkání zákoníka s Ježíšem není v evangeliích dvěma verzemi jednoho příběhu, ale dvěma příběhy s odlišnými tazateli. Z každého z nich se můžeme něco naučit.

V obou případech zákoníci přišli s tenkráte často diskutovanou otázkou o nejdůležitějším přikázání.

"Milovat Boha celou bytostí je největším přikázáním. /1 Je nad všechny oběti a celopaly". /2

Všechno ostatní je druhořadé. To je důležité promyslet i do našich poměrů.

Modlitba i bohoslužba mají vycházet ze správného vztahu s Bohem. Mám vědět, proč do kostela chodím.

Chci-li najít příčinu kteréhokoliv hříchu, potřebuji se ptát: "Kým je pro mě Bůh?"

K příteli bych se nechoval tak, jak se někdy chovám k Bohu. (Nenamlouvejme si, jak Boha milujeme.)

U nás katolíků se převážně klade důraz na 6. přikázání (to je v biblickém textu na jiném místě). /3

Proč si své názory nekontrolujeme s Ježíšem, na co on klade největší důraz?

Copak naše přátelství s Bohem už je samozřejmostí? (Např. my katolíci si většinou nevztahujeme na sebe podobenství o svatební hostině a zlých vinařích a další texty Písma.)

Copak porozumění a přátelství nejsou pracnou záležitostí? Copak jsme je už naplnili?

Už před časem jsme si všímali Ježíšova varování - ještě nebezpečnější než hřích je namyšlenost zbožního člověka, který si myslí, jak si s Bohem rozumí.

"Běda tobě, Korozaim, Betsaido, Kafarnaum ... Sodomské zemi bude v soudný den snesitelněji než tobě". (Srov. Mt 11,20-24

Nepřehlédněme, že zbožní lidé se dopustili na Ježíši strašlivějších hříchů než sodomští (v Sodomě nešlo jen o sex, ale o znásilnění). Sodoma byla hrozná, ale Ježíše by neukřižovala (to říká autorita).

Naštěstí víme, odkud se vychází na cestu k nejdůležitějšímu přikázání.

Abych mohl Boha a jeho přátelství objevit jako největší krásu a na jeho přátelství mohl odpovědět svým přátelstvím, k tomu je třeba, abych se nechal uzdravit od své slepoty. "Přišel jsem na tento svět k soudu, aby slepí viděli a kdo vidí, oslepli." (srov. J 9,39-41) Neboť je pravda, že trpím stejným druhem očního zákalu jako Ježíšovi zbožní současníci (srov. 23. kap. Matoušovu) a bez Ježíše bych se s Bohem lehce minul. /4

"Nejsi daleko od Božího království, umíš i protivníkovi uznat v čem má pravdu". /5

Už jen tato věta stojí ze důkladné promyšlení ...

Zákoníka v Markově evangeliu Ježíš pochválil.  

Zákoník z Lukášova evangelia - "od Samaritána" zůstal v útočném postoji až do konce./6

Jiné je umět něco odříkat nebo hlásat, a jiné je něčemu porozumět a přijmout do svého jednání.

Opět jsme u základních předpokladů slušnosti a poctivosti - umět uznat pravdu.

Jestli víra v novém zákoně znamená dát za pravdu Ježíšovi, pak toto umění začíná tam, když umím dát za pravdu manželce, dítěti i nepříteli - když má pravdu. Pak dokážu uznat poctivost  nazaretského tesaře a neminu se s Mesiášem.

Někdy se vrátíme k přátelství, k sympatiím a nesympatiím.

-----------------------

Poznámky:

                  /1       O výrazu "přikázání" jsme už mluvili, přikázání je ukazatelem cesty.

Mít někoho rád ani nařídil nelze. Ježíš nás zve: "Pojď, ukáži ti jaký je Bůh, že si jej zamiluješ celou svou bytostí. A ukáži ti, že lze mít rád druhého jako sebe."

                  /2       Oběti v jeruzalémském chrámu byly vrcholem bohoslužby. A nebyly výmyslem lidí.

                  /3       Všimněme si otázek ve zpovědním zrcadle: mluvil, jsem, myslel jsem, zpíval jsem, kreslit jsem,  sám nebo s jinými ..., kolikráte ...?

Jak to, že se u jiných přikázání tolik podrobných otázek nevyskytuje?

                          Ve skriptech morálky bylo šesté a deváté přikázání třikráte obsáhlejší než ostatní přikázání Desatera. Bohoslovci se jednou zeptali: "Mistře, které přikázání je největší?"

"Šesté", odpověděl pan profesor, "a druhé je mu podobné, deváté".

                /4      Říkali jsme si, jak nebezpečné je farizejské tvrzení: "Vídíme!" Nechceme patřit k těm, co tvrdí: "Nejsme slepí, co nás pronásleduješ nesmyslným obviňováním, že je naše víra povrchní?"

Díky Ježíšově vyučování máme cenné informace, abychom nepřehlédli to prvořadé.

Že se o tom v našich křesťanských kruzích nemluví, není omluvou.

To "vidíme" je nadřazené nad problémem hříchu.

Až budeme mít vyřešenou otázku "vidíme", pak budou naše hříchy mizet. Nebo si už nebudeme myslet, že náš názor je lepší než Ježíšův.

Kdo si myslí, že je dál, ať si opět přečte Mt 23. kap. a ať se k Ježíšovým slovům postaví tak poctivě, jak vyžaduje od svých dětí (aby se nevymlouvaly, když je na něco jako rodič upozorňuje).

Máme plná slova Mariánské úcty, ale příklad z Marie si nebereme. Marie prožila kruté chvíle, když s manželem hledali dvanáctiletého kluka v Jeruzalémě plném poutníků - i tenkrát se kradly děti. (Věděl Ježíš, že jej budou rodiče hledat?)

Tato drastická lekce Ježíšovým rodičům pomohla. Uznali, že je syn přerostl (nečekaně brzy). Už nikdy netvrdili: "My vidíme dál než ty, rodiče mají více zkušenosti než děti, nevíš, jaký je život, jsi naivní idealista, bouráš naše posvátné náboženské zvyky ...  

Přestaňme Marii lichotit a odkoukejme její postoj v této základní otázce.

Vyřeším-li problém "vidíme", naleznu i lásku k Bohu.

                             V katechismu najdeme, že pýcha je nejtěžší hřích. (Je to pravda.).

Evangelia v několika vyprávěních ukazují, jak povýšenost a neochota přiznat pravdu, vypadá.

                  /5       Ježíš nemluví lacině, není pochlebník. Má zdravé sebevědomí. Neříká nám, návštěvníkům kostela: "To jste hodní, že jste sem přišli." Tak nemluví ani profesor ke studentům, ani maminka dětem, které přišly k obědu.

                  /6        Zákoník možná nejdůležitější přikázání odrecitoval s patřičným patosem jako ten, který přece zná Písmo. Proto Ježíš na jeho předváděčku říká: "Tak to dělej."

Aby teolog neztratil svou důstojnost, namítl: "No, jo, ale to není tak jednoduché ..."

Proto mu Ježíš připomenul událost, které byl plný Jeruzalém.

(V některých vydáních Bible je vyprávění nadepsáno: "Podobenství o milosrdném  Samaritánovi". Už jsme si kdysi říkali, že to nemohlo být podobenství, to by se Ježíšovi všichni vysmáli.)

To, že se učenec nezmohl na žádný odpor, potvrzuje, že to musela být skutečná událost, jíž byla plná tehdejší "media".

Když se Ježíš nakonec ptal, kdo byl nablízku zraněnému, zákoník nechtěl slovo "Samaritán" ani vyslovit, jen procedil mezi zuby: "Ten, který mu prokázal milosrdenství."