28. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 22,1-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 25,6-10a
Datum: 12. 10. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 22,1-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 25,6-10a
; Flp 4,12-14.19-20
; Mt 22,1-14
Datum: 12. 10. 2008
Už před týdnem jsme naslouchali textům pro dospělé křesťany (těm, co
váhají vstoupit do manželství, není dobré líčit hrůzy těch, co se
rozvedli...).
Podobenství vyžaduje pokorné naslouchání.
Obraz svatby v Písmu má své výsostné postavení ...
Je dobré si přečíst Lk 14,15-24
Čteme-li si v Písmu, je dobré najít otázku, na kterou vyprávění odpovídá.
Dnes - jak to je s vejitím do nebe.
Stále se mi vnucuje otázka, zda Ježíš nepřehání ..., chtěl bych tak slyšet něco jiného!
Překvapující je, že hostitel posílá své služebníky k "lidem na ulici": "Koho najdete, přiveďte, dobré i zlé, bez ohledu na osobní kvality".
My se většinou snažíme žít bez hříchu, dělat si zásluhy. Jindy zase říkáme: "Záleží na Bohu, na jeho milosrdenství". Zůstáváme u svých představ o Bohu a zapomínáme na Ježíšovo vyučování, např. na toto podobenství: "Ten, kdo odmítá nebe, je člověk".
Neexistuje člověk, který během života nedostal nebo nedostane pozvánku. Buď za živa nebo ve chvíli umírání. V podobenství u Lukáše dokonce říká Pán služebníkovi: "Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Jak to, že přátelé nejen nepřijímají pozvání, ale dokonce královské služebníky zabíjejí? /1 To je děsivé! Proč patřičně nereagujeme. Kdyby nám hořela stavení, hned budeme utíkat domů!
Kde má nějaký narkoman zloděj nebo žebrák vzít svatební šaty?
Ty mu hostitel dal. /2
Použijme obraz žebráka: Natlačili jej na svatbu, umyli ho, oblékli do pěkných šatů ...
Kdyby šlo jen o jeden den nebo týden, žebrák by to vydržel, ale to má už natrvalo přestat žebrat a žit jiným životem? To má pracovat, když jemu se jeho způsob života líbí?
V parádních šatech mu nikdo nedá ani korunu.
Proto odmítá "svatební roucho". Nechce se měnit.
Ze stejných důvodů odmítli pozvání na svatbu královi "přátelé".
Měli svoje názory a představy o Mesiáši, s kterými nikdo nepohnul, ani proroci ani sám Mesiáš.
Ježíš si nic nevymýšlel, pokračoval v linii Mojžíše a proroků. Proto v první řadě mluvil o opravě názorů. "Vaše názory na program Mesiáše jsou nesprávné. Váš způsob myšlení a to, jak čtete Mojžíše a proroky, jsou nesprávné. Potřebujete si je opravit."
To bylo obsahem jeho prvního kázání o změně myšlení.
Jenže pro nás co víme "jak to je správně", je to těžko přijatelné. Jsme přece "dobří".
"Nač já bych měnil svoje myšlení, proč mám zkoumat, jestli dobře věřím?
Co mě stále pronásleduješ nějakými výčitkami. Nekradu, nevraždím, modlím se, chodím do kostela a ke zpovědi, dodržuji posty a něco navíc ..." /3
Přáteli královými z podobenství byli Ježíšovi zbožní součastníci, my jsme jejich dědici, my máme od křtu své místo u Ježíšova stolu ...
Nejsem nadšený z toho, že v podobenství všichni lidé tohoto druhu pozvání odmítli. /4
Hříšníci jsou v jiné pozici než přátelé krále. Moc dobře vědí, že nejsou dobří. Ale oproti těm prvním pozvaným si pozvání váží. Až na jednoho (samozřejmě, že to nebude jeden jediný člověk).
Ježíš nám ukazuje veliký, nápadný, nečekaný rozdíl mezi jednáním obou skupin.
Obě skupiny jsou zvány na svatbu a obě skupiny (i tu natlačenou na svatbu) Ježíš nejprve vybízí ke změně myšlení. Bez tohoto prvního kroku nedojde k dalšímu kroku.
My bychom rádi opravili svoje jednání, ale myšlení ne.
Jenže jednání je důsledkem přemýšlení. A my, abychom se snesli s Bohem, potřebujeme mít správné názory na Boha, správný způsob myšlení.
Proto Ježíš zdůrazňuje, obraťte se - změňte myšlení.
My jsme "obrácení" zaměnili za pojmem pokání (půst, odpírání, sebezápory, více modliteb a chození do kostela), ale to není "obrácení" (metanoja) v biblickém smyslu, které požaduje Ježíš.
Ten "dotlačený" na svatbu se bude klepat hrůzou. Ten, který nedbal na Boha, nechodil do kostela, až bude umírat a najednou uvidí, že po smrti přece jenom něco existuje, ten bude mít "nahnáno", bude mít strach. Nepůjde do toho suverénně jako my zbožní /5, , kteří máme předplacené místenky v nebi (záruky šťastné smrti nabízí řada cestovních kanceláří a agentur pod zaručeným logem a se solidními cenami). Nijak nesnižuji úsilí o spravedlivý život!
Očekáváme - podobně jako kdysi židé - že nám v nebi staví slavobránu, nám, kteří přece milujeme, věříme a zpíváme krásné a zbožné písně.
Na každého z nás čeká otázka: "Jsi ochoten opravit svůj způsob myšlení?"
Drtivá většina "celníků a hříšníků" řekne: "Co, já že mohu jít na svatbu? Prosím tě jak ?"
Nás má zarazit, že vejde tak málo pozvaných, kteří se zaživa setkali s křesťanstvím.
Ježíš to říká o židech a v jejich případě je to historický fakt, ale kdo nám zaručí, že se to netýká nás?
Evangelia nejsou dějepisem. Ježíš neměl v úmyslu pouze vyrábět historii. To, co se týká židů, se týká zrovna tak i nás. Na to si máme dát pozor.
Pro setkání s bohem potřebujeme určité předpoklady. Podobně jako v jiných oborech lidské činnosti a vztahů.
Setkali jste se někdy s barvoslepými? (Např. nemohou být strojvedoucími.)
Všimli jste si někdy zamilovaných, jak nevidí chyby toho druhého, ale ani svoje?
Zažili jste někdy rodinnou hádku vašich známých? Všimli jste si jejich častého zúženého vidění?
Kdo to viděl, snadněji se zamýšlí nad sebou: "Že bych já byl stejně omezený ve svém vidění?"
Tak uvažuje moudrý člověk.
Lidé s vadou vidění rozdílně reagují. Někteří nejsou schopni přijmout možnosti svého omylu, jiní vůbec nepřipouštějí možnost své chyby. Podobně reagujeme v nejrůznějších případech. Někteří lidé "mají vždy pravdu".
Krádež se dá lehce dokázat, když nás chytnou s nezaplaceným zbožím v tašce, ale těžko přesvědčíte
barvoslepého, že červené třešně vypadají jinak, než jak je vidí on. Těžko dokázat vadnou představu o Bohu. Koho ovšem zajímá, zda z jeho modlitby Bůh jásá?
Za zpochybnění zbožnosti se ovšem zkrvavovaly hlavy, dnes - po odebrali zbrojních pasů - se spokojujeme s účinným jedem pomluv.
Někdo je sám ochoten se nechat "přezkoušet" (u očního lékaře, změřit si tlak nebo si zaplatit technickou kontrolu vozidla ...), někdo si je naprosto a neochvějně jist svou zbožností.
Řada lidé o své "barvosleposti" vůbec neví.
Zrovna tak je to s myšlením. Ježíš často mluví o psychické slepotě, o lidech, kteří sice čtou evangelium, ale nerozumí mu správně.
Ti, co nechtějí připustit možnost své psychické slepoty, nejsou ochotní přijmout tu první, kritickou Ježíšovu lekci: "Opravte své smýšlení".
"Já myslím dobře!" "Já to přece myslím tak dobře!"
"Ano, občas přinesu ze školy pětku, ale to je tím, že si na mě ten protivný učitel zasedl. Ale jiným dává jedničky.
Byli byste pro zavedení kontrolních testů v kostele?
Ne, že by se známkovaly a uveřejňovaly výsledky. Ale pro osobní kontrolu každého učedníka. Kdo z vás byste byl pro?
Bůh ví, že se manželé známkovat nenechají. Ani návštěvníci bohoslužeb. Jeho by ani nebavilo známkovat. Ježíš se nám věnuje, abychom se ke svatebnímu stolu dostali. To stačí. Ostatní je na každém z nás.
Každý máme zrcadlo, abychom se viděli, jak jsme učesaní, jak jsou dámy namalované nebo zda máme pěkně uvázanou kravatu.
Přednášel tu Orko Vácha. Velice milý člověk. Ale na studenty má své nároky. Pochopitelně, jinak byl by špatným učitelem.
Bůh má velice milé srdce, ale také má své nároky. V nebi nebudou žádné zmatky a nic nepečlivého. Jak to, že od druhých vyžadujeme pečlivost a od svých selhání utíkáme?
Ježíš neklade nemožné nároky. Je ochoten uzdravit každého.
Jenže neochota lidí uznat chyby v myšlení - v základních představách o Bohu - šla tak daleko, že "od toho nazaretského tesaře" se nenechali uzdravit. Uráželo je, že si jim Ježíš dovolil říkat, že se musejí nejdříve pořádně naučit přemýšlet. Že jejich způsob myšlení a jejich způsob četby Bible je nesprávný.
Naučit se žít jako Boží synové a dcery něco stojí, to je vysoká úroveň.
Kdo chce, může přemýšlet o dnešním podobenství. V některých rodinách se o tom povede vážná řeč. /6
Prvním pozvaným i (malé) menšině lidí z ulice hrozí, že prohlásí: "Co mne bude kdo otravovat, vždyť já přemýšlím dobře".
Ti první se budou zapřísahat svými náboženskými výkony. Druzí se budou vymlouvat: "Jó, kradl jsem, ale za to mohou rodiče, okolí, ten a onen atd. Já jsem oběť, já jsem chudák. Jak mohu měnit své myšlení a svůj život?"
V Nazaretě se drtivá většina nemocných nedala uzdravit, protože jim Ježíšovo kázání šlo na nervy. Neměli ochotu připustit možnost, že nevidí správně a na Ježíše si vytvořili alergii.
Dnes se to opakuje, raději vyhledáváme duchovní směry, které přicházejí s "pozitivními" přístupy.
Všimněme si, že Bůh nepoužívá reklamní sliby.
Kdo je alergický na Ježíšova slova, ten je alergický na Boha.
Dokud si nepřipustíme možnost špatného viděni, nezvládli jsme ani první Ježíšovu lekci.
Máme počítat s tím, že řadu věcí nechápeme, vadně vyhodnocujeme, že máme zkreslený pohled, že nejme ochotní připustit, že to "zelené" může být ve skutečnosti "červené".
Barvoslepému nemůže lékař pomoci. Ale Ježíš je ochoten pomoci každému, kdo touží po uzdravení své psychické slepoty. (Už jsme se podrobněji zamýšleli nad příběhem "slepce od narození". /)
Ježíš se nehádal. Upozorňuje, že hřích přichází proto, že nechceme hýbat se svým myšlením, se svou rozlišovací schopností a nechceme si nechat poradit. To je klíčové.
Nepomůže nám ani milionové konto, z kterého se budou každý týden sloužit zádušní mše za vysvobození naší duše z očistce.
Zavrženec neřešil klíčovou otázku, co potřebuje k soužití s nebešťany. Chybí mu ochota opravit si myšlení podle Ježíšova vkusu.
Každý jsme zván do nebe, někdo je nahnán.
Do pekla se nechodí za hříchy, ale pro tvrzení hříšníka: "Já vidím dobře, co bych měnil? Křivdíš mě Bože. Zasedl sis na mě."
-------------------
Poznámky:
/1 Kdyby se to nestávalo, neuvěřili bychom tomu.
Co proroci dělali tak špatného, copak to byli zločinci?
Kde se bere ta veliká nesnášenlivost u těch, kteří se pokládají za boží přátele?
/2 "Šaty dělají člověka." Podle šatu se i ve středověku poznalo, kým člověk je (šlechtic, kněz, voják, vesničan ...) Pokřtění oblékali nové šaty, nového člověka ... stali se někým jiným.
/3 Ježíše často kritizovali: "Co ten farář pořád mluví o tom přemýšlení, kdyby raději říkal něco milounkého pro povzbuzení, copak není zač můžeme být pochválení?"
/4 Nemáte někdo na Ježíše nějaký vliv? Nemohli byste někdo u Ježíše přimluvit, aby počty a obsazení změnil? Nemohli byste mu někdo poradit? Někdo, kdo je milosrdnější než On?
Jenže Ježíš nepíše scénář divadelní hry. Ví, jak to s námi chodí, má své zkušenosti. Ví, že Bůh zve každého.
Jedinou možností je umenšení naší svobody, víc přitlačit na lidi.
/5 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: "Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!"
On jim odpověděl: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: `Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'"
Učedníci řekli Ježíšovi: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?"
Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy." (srov. Mt 15,1-14
/6 Někdo si k nedělnímu obědu, raději než Ježíše, pustí politiky z pořadu "Otázky Václava Moravce". Je na každém, koho si pustíme přes práh.
/7 "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli, se na Ježíše utrhli: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
Podobenství vyžaduje pokorné naslouchání.
Obraz svatby v Písmu má své výsostné postavení ...
Je dobré si přečíst Lk 14,15-24
o pozvaných na
hostinu.
Čteme-li si v Písmu, je dobré najít otázku, na kterou vyprávění odpovídá.
Dnes - jak to je s vejitím do nebe.
Stále se mi vnucuje otázka, zda Ježíš nepřehání ..., chtěl bych tak slyšet něco jiného!
Překvapující je, že hostitel posílá své služebníky k "lidem na ulici": "Koho najdete, přiveďte, dobré i zlé, bez ohledu na osobní kvality".
My se většinou snažíme žít bez hříchu, dělat si zásluhy. Jindy zase říkáme: "Záleží na Bohu, na jeho milosrdenství". Zůstáváme u svých představ o Bohu a zapomínáme na Ježíšovo vyučování, např. na toto podobenství: "Ten, kdo odmítá nebe, je člověk".
Neexistuje člověk, který během života nedostal nebo nedostane pozvánku. Buď za živa nebo ve chvíli umírání. V podobenství u Lukáše dokonce říká Pán služebníkovi: "Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Jak to, že přátelé nejen nepřijímají pozvání, ale dokonce královské služebníky zabíjejí? /1 To je děsivé! Proč patřičně nereagujeme. Kdyby nám hořela stavení, hned budeme utíkat domů!
Kde má nějaký narkoman zloděj nebo žebrák vzít svatební šaty?
Ty mu hostitel dal. /2
Použijme obraz žebráka: Natlačili jej na svatbu, umyli ho, oblékli do pěkných šatů ...
Kdyby šlo jen o jeden den nebo týden, žebrák by to vydržel, ale to má už natrvalo přestat žebrat a žit jiným životem? To má pracovat, když jemu se jeho způsob života líbí?
V parádních šatech mu nikdo nedá ani korunu.
Proto odmítá "svatební roucho". Nechce se měnit.
Ze stejných důvodů odmítli pozvání na svatbu královi "přátelé".
Měli svoje názory a představy o Mesiáši, s kterými nikdo nepohnul, ani proroci ani sám Mesiáš.
Ježíš si nic nevymýšlel, pokračoval v linii Mojžíše a proroků. Proto v první řadě mluvil o opravě názorů. "Vaše názory na program Mesiáše jsou nesprávné. Váš způsob myšlení a to, jak čtete Mojžíše a proroky, jsou nesprávné. Potřebujete si je opravit."
To bylo obsahem jeho prvního kázání o změně myšlení.
Jenže pro nás co víme "jak to je správně", je to těžko přijatelné. Jsme přece "dobří".
"Nač já bych měnil svoje myšlení, proč mám zkoumat, jestli dobře věřím?
Co mě stále pronásleduješ nějakými výčitkami. Nekradu, nevraždím, modlím se, chodím do kostela a ke zpovědi, dodržuji posty a něco navíc ..." /3
Přáteli královými z podobenství byli Ježíšovi zbožní součastníci, my jsme jejich dědici, my máme od křtu své místo u Ježíšova stolu ...
Nejsem nadšený z toho, že v podobenství všichni lidé tohoto druhu pozvání odmítli. /4
Hříšníci jsou v jiné pozici než přátelé krále. Moc dobře vědí, že nejsou dobří. Ale oproti těm prvním pozvaným si pozvání váží. Až na jednoho (samozřejmě, že to nebude jeden jediný člověk).
Ježíš nám ukazuje veliký, nápadný, nečekaný rozdíl mezi jednáním obou skupin.
Obě skupiny jsou zvány na svatbu a obě skupiny (i tu natlačenou na svatbu) Ježíš nejprve vybízí ke změně myšlení. Bez tohoto prvního kroku nedojde k dalšímu kroku.
My bychom rádi opravili svoje jednání, ale myšlení ne.
Jenže jednání je důsledkem přemýšlení. A my, abychom se snesli s Bohem, potřebujeme mít správné názory na Boha, správný způsob myšlení.
Proto Ježíš zdůrazňuje, obraťte se - změňte myšlení.
My jsme "obrácení" zaměnili za pojmem pokání (půst, odpírání, sebezápory, více modliteb a chození do kostela), ale to není "obrácení" (metanoja) v biblickém smyslu, které požaduje Ježíš.
Ten "dotlačený" na svatbu se bude klepat hrůzou. Ten, který nedbal na Boha, nechodil do kostela, až bude umírat a najednou uvidí, že po smrti přece jenom něco existuje, ten bude mít "nahnáno", bude mít strach. Nepůjde do toho suverénně jako my zbožní /5, , kteří máme předplacené místenky v nebi (záruky šťastné smrti nabízí řada cestovních kanceláří a agentur pod zaručeným logem a se solidními cenami). Nijak nesnižuji úsilí o spravedlivý život!
Očekáváme - podobně jako kdysi židé - že nám v nebi staví slavobránu, nám, kteří přece milujeme, věříme a zpíváme krásné a zbožné písně.
Na každého z nás čeká otázka: "Jsi ochoten opravit svůj způsob myšlení?"
Drtivá většina "celníků a hříšníků" řekne: "Co, já že mohu jít na svatbu? Prosím tě jak ?"
Nás má zarazit, že vejde tak málo pozvaných, kteří se zaživa setkali s křesťanstvím.
Ježíš to říká o židech a v jejich případě je to historický fakt, ale kdo nám zaručí, že se to netýká nás?
Evangelia nejsou dějepisem. Ježíš neměl v úmyslu pouze vyrábět historii. To, co se týká židů, se týká zrovna tak i nás. Na to si máme dát pozor.
Pro setkání s bohem potřebujeme určité předpoklady. Podobně jako v jiných oborech lidské činnosti a vztahů.
Setkali jste se někdy s barvoslepými? (Např. nemohou být strojvedoucími.)
Všimli jste si někdy zamilovaných, jak nevidí chyby toho druhého, ale ani svoje?
Zažili jste někdy rodinnou hádku vašich známých? Všimli jste si jejich častého zúženého vidění?
Kdo to viděl, snadněji se zamýšlí nad sebou: "Že bych já byl stejně omezený ve svém vidění?"
Tak uvažuje moudrý člověk.
Lidé s vadou vidění rozdílně reagují. Někteří nejsou schopni přijmout možnosti svého omylu, jiní vůbec nepřipouštějí možnost své chyby. Podobně reagujeme v nejrůznějších případech. Někteří lidé "mají vždy pravdu".
Krádež se dá lehce dokázat, když nás chytnou s nezaplaceným zbožím v tašce, ale těžko přesvědčíte
barvoslepého, že červené třešně vypadají jinak, než jak je vidí on. Těžko dokázat vadnou představu o Bohu. Koho ovšem zajímá, zda z jeho modlitby Bůh jásá?
Za zpochybnění zbožnosti se ovšem zkrvavovaly hlavy, dnes - po odebrali zbrojních pasů - se spokojujeme s účinným jedem pomluv.
Někdo je sám ochoten se nechat "přezkoušet" (u očního lékaře, změřit si tlak nebo si zaplatit technickou kontrolu vozidla ...), někdo si je naprosto a neochvějně jist svou zbožností.
Řada lidé o své "barvosleposti" vůbec neví.
Zrovna tak je to s myšlením. Ježíš často mluví o psychické slepotě, o lidech, kteří sice čtou evangelium, ale nerozumí mu správně.
Ti, co nechtějí připustit možnost své psychické slepoty, nejsou ochotní přijmout tu první, kritickou Ježíšovu lekci: "Opravte své smýšlení".
"Já myslím dobře!" "Já to přece myslím tak dobře!"
"Ano, občas přinesu ze školy pětku, ale to je tím, že si na mě ten protivný učitel zasedl. Ale jiným dává jedničky.
Byli byste pro zavedení kontrolních testů v kostele?
Ne, že by se známkovaly a uveřejňovaly výsledky. Ale pro osobní kontrolu každého učedníka. Kdo z vás byste byl pro?
Bůh ví, že se manželé známkovat nenechají. Ani návštěvníci bohoslužeb. Jeho by ani nebavilo známkovat. Ježíš se nám věnuje, abychom se ke svatebnímu stolu dostali. To stačí. Ostatní je na každém z nás.
Každý máme zrcadlo, abychom se viděli, jak jsme učesaní, jak jsou dámy namalované nebo zda máme pěkně uvázanou kravatu.
Přednášel tu Orko Vácha. Velice milý člověk. Ale na studenty má své nároky. Pochopitelně, jinak byl by špatným učitelem.
Bůh má velice milé srdce, ale také má své nároky. V nebi nebudou žádné zmatky a nic nepečlivého. Jak to, že od druhých vyžadujeme pečlivost a od svých selhání utíkáme?
Ježíš neklade nemožné nároky. Je ochoten uzdravit každého.
Jenže neochota lidí uznat chyby v myšlení - v základních představách o Bohu - šla tak daleko, že "od toho nazaretského tesaře" se nenechali uzdravit. Uráželo je, že si jim Ježíš dovolil říkat, že se musejí nejdříve pořádně naučit přemýšlet. Že jejich způsob myšlení a jejich způsob četby Bible je nesprávný.
Naučit se žít jako Boží synové a dcery něco stojí, to je vysoká úroveň.
Kdo chce, může přemýšlet o dnešním podobenství. V některých rodinách se o tom povede vážná řeč. /6
Prvním pozvaným i (malé) menšině lidí z ulice hrozí, že prohlásí: "Co mne bude kdo otravovat, vždyť já přemýšlím dobře".
Ti první se budou zapřísahat svými náboženskými výkony. Druzí se budou vymlouvat: "Jó, kradl jsem, ale za to mohou rodiče, okolí, ten a onen atd. Já jsem oběť, já jsem chudák. Jak mohu měnit své myšlení a svůj život?"
V Nazaretě se drtivá většina nemocných nedala uzdravit, protože jim Ježíšovo kázání šlo na nervy. Neměli ochotu připustit možnost, že nevidí správně a na Ježíše si vytvořili alergii.
Dnes se to opakuje, raději vyhledáváme duchovní směry, které přicházejí s "pozitivními" přístupy.
Všimněme si, že Bůh nepoužívá reklamní sliby.
Kdo je alergický na Ježíšova slova, ten je alergický na Boha.
Dokud si nepřipustíme možnost špatného viděni, nezvládli jsme ani první Ježíšovu lekci.
Máme počítat s tím, že řadu věcí nechápeme, vadně vyhodnocujeme, že máme zkreslený pohled, že nejme ochotní připustit, že to "zelené" může být ve skutečnosti "červené".
Barvoslepému nemůže lékař pomoci. Ale Ježíš je ochoten pomoci každému, kdo touží po uzdravení své psychické slepoty. (Už jsme se podrobněji zamýšleli nad příběhem "slepce od narození". /)
Ježíš se nehádal. Upozorňuje, že hřích přichází proto, že nechceme hýbat se svým myšlením, se svou rozlišovací schopností a nechceme si nechat poradit. To je klíčové.
Nepomůže nám ani milionové konto, z kterého se budou každý týden sloužit zádušní mše za vysvobození naší duše z očistce.
Zavrženec neřešil klíčovou otázku, co potřebuje k soužití s nebešťany. Chybí mu ochota opravit si myšlení podle Ježíšova vkusu.
Každý jsme zván do nebe, někdo je nahnán.
Do pekla se nechodí za hříchy, ale pro tvrzení hříšníka: "Já vidím dobře, co bych měnil? Křivdíš mě Bože. Zasedl sis na mě."
-------------------
Poznámky:
/1 Kdyby se to nestávalo, neuvěřili bychom tomu.
Co proroci dělali tak špatného, copak to byli zločinci?
Kde se bere ta veliká nesnášenlivost u těch, kteří se pokládají za boží přátele?
/2 "Šaty dělají člověka." Podle šatu se i ve středověku poznalo, kým člověk je (šlechtic, kněz, voják, vesničan ...) Pokřtění oblékali nové šaty, nového člověka ... stali se někým jiným.
/3 Ježíše často kritizovali: "Co ten farář pořád mluví o tom přemýšlení, kdyby raději říkal něco milounkého pro povzbuzení, copak není zač můžeme být pochválení?"
/4 Nemáte někdo na Ježíše nějaký vliv? Nemohli byste někdo u Ježíše přimluvit, aby počty a obsazení změnil? Nemohli byste mu někdo poradit? Někdo, kdo je milosrdnější než On?
Jenže Ježíš nepíše scénář divadelní hry. Ví, jak to s námi chodí, má své zkušenosti. Ví, že Bůh zve každého.
Jedinou možností je umenšení naší svobody, víc přitlačit na lidi.
/5 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: "Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!"
On jim odpověděl: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: `Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'"
Učedníci řekli Ježíšovi: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?"
Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy." (srov. Mt 15,1-14
)
/6 Někdo si k nedělnímu obědu, raději než Ježíše, pustí politiky z pořadu "Otázky Václava Moravce". Je na každém, koho si pustíme přes práh.
/7 "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli, se na Ježíše utrhli: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41
)