27. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 5,1-7
Datum: 5. 10. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 5,1-7
; Flp 4,6-9
; Mt 21,33-43
Datum: 5. 10. 2008
Oba texty o vinici (z prvního čtení i z evangelia) jsou
důležité.
Podobenství je modelem.
Bůh zbudoval Izrael jako svou vinici! Ne jako bramborové pole, ne jako skleník na zeleninu, ne jako chmelnici, ne jak lán obilí, ale jako vinici.
Zvolení obrazu vinice si Izraelité váží. /1
Hospodaření na vinohradu Bůh nesvěřil jen tak někomu, ale vinařům - profesionálům, odborníkům
- Bůh si Izraelity velice vzdělával. "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní." (Mt 23,2-3
Samozřejmě, že Bůh žádné poplatky z pronájmu nevybírá. Ani skrze proroky, ani prostřednictvím syna. Nesmíme všechno z podobenství promítnout na Izrael. Podobenství má svůj určitý prostor a určitý rozsah působnosti.
Ježíš nechtěl mluvit přímo o sobě, nechtěl podobenstvím sdělit, že je Mesiášem, /2 ale chtěl varovat lidi před tím, kam se řítí jejich vlak (který jede po špatné koleji už od dob proroků).
Nezapomeňme také, že podobenství vyprávěl před svým koncem.
Ježíš i proroci učili, že Mesiáš přichází kvůli vyučování. Proroci i Mesiáš říkají: "Obraťte se."
Posluchači Ježíšovi se mohli dobrat smyslu toho, co důležitého jim Ježíš chce podobenstvím sdělit.
Kdyby Ježíš mluvil tak, že by posluchači hned poznali, že dědicem je Ježíš, ihned by se začali vztekat a už vůbec by Ježíšovým slovům nenaslouchali.
Podobenství jim mělo napomoci, aby domysleli jednání nájemců i co nájemce od hospodáře čeká, přesněji řečeno, co si nájemci za své jednání zaslouží.
"Co myslíte, jak se hospodář zachová?"
A posluchači podobenství sami logicky prohlásili: "Naloží s nimi podle práva ..."
Na to Ježíš prohlásil: "Počítejte s tím".
Všimněme si, že Ježíš neřekl: "Vy mně zabijete a pak to s vámi dopadne špatně", ale cituje Písmo: "Nečetli jste nikdy v Písmu, že kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním ..." (Ž 118,22-23
Podobenství nám ukazuje, jak svět nájemců (svět zbožných) hrůzně stojí proti samotnému Hospodáři.
Ježíšovo základní upozornění pro zbožné lidi - včetně nás - zní: "Kolik proroků zabili vaši předkové? Dávejte si pozor, abyste dobře zacházeli s Mesiášem."
(Copak dnes pečlivě vážíme Ježíšova slova? Mluví se někde o nich? Vede se o nich někde v církvi řeč? Natož ve společnosti. Vidí na nás lidé zvenku, že Ježíše bereme vážně, že se řídíme jeho názory?)
Podobenství tedy platí i pro nás. Dříve než se setkáme s Mesiášem (ať už jím je kdokoliv) - potřebujeme se naučit zacházet s pravdou. Hledat ji, umět ji rozpoznat v hlasité konkurenci falešných mesiášů.
Pak se nemineme s Ježíšem, budeme si jej patřičně vážit a budeme s ním vycházet.
My - dnešní křesťané - příliš brzy stavíme Ježíši slavobránu a zatím nemáme odzkoušeno, jak se k němu zachováme tváří v tvář. Lacině a zbrkle si namlouváme, jak bychom se s Ježíšem snesli. Podobáme se zamilovanému párku, který je přesvědčen, "jak se láskou snědí". /3
Někteří velice rychle prohlašují: "Já se modlím a Bůh mě nevyslyší" - a naštvou se na Boha, aniž vůbec připustí, že by chyba mohla být na jejich straně. "Bůh je přece od toho, aby mě vyplnil všechna má přání."
Jiní dělají stejnou chybu, když nadšeně po prvním náboženském "zážitku" prohlásí: "Bůh mě vyslyšel", a mají za to, jakým vyvolencem jsou. Stačí maličkost a už si myslí, jak na ně Bůh čeká s vyznamenáním za jejich úžasnou lásku a milování Boha.
Jak to, že zapomínáme jak hroznou srážkou bylo setkání zbožných lidí s Ježíšovou zbožností. Pro většinu tehdejších zbožných lidí. Co nás opravňuje k tomu, že si myslíme, že jsme lepší než židé?
To není žádné strašení. Ježíš také nikoho nestrašil.
Něco jiného je citově se vylévat v kostele a objímat se s lidmi stejné krevní skupiny - a něco jiného je stát před Ježíšem, který vidí do člověka, "do poslední nitky", je naprosto poctivý a nenechá se ošidit našimi zbožnými prohlášeními. /4
Všimněme si ještě obrazu vinice z prvního čtení: "Zazpívám píseň svého přítele, píseň svého miláčka, o jeho vinici ... Udělal všechno co měl a ona mu rodí pláňata."
Je to básnický obraz, který dokáže vyjádřit víc než referát o pěstování vinné révy.
Na vinici se dobrý a pracovitý vinař, pokud je příznivé počasí, dočká vždy dobré úrody.
S lidmi je to ovšem jinak, my lidé se - na rozdíl od révy - můžeme vzepřít, můžeme nést špatné plody.
Např. učitel vyučuje více žáků stejným způsobem a někteří mu rozumí a jiní nerozumí.
Některým žákům se chce přemýšlet, jiným ne. Jedni s učitelem spolupracují, jiní myslí při vyučování na něco jiného a pak pomlouvají učitele.
Boží práce je dokonalá, ale my lidé můžeme nabídku Boha odmítnout.
Bůh dělá vše co má, ale my jeho úsilí někdy nevyužíváme, odmítáme, maříme, děláme naprostý opak. Odpovědnost za výsledek je pak na nás.
Někdo prohlašuje: "Já se snažím, já dělám všechno a Bůh mě přesto neslyší" (mnoho lidí si to nedovolí takto prohlásit, ale takto si to myslí).
Tito lidé jsou přesvědčení, že "věří" a přitom se bojí důsledně jednat a položit si otázku : "Kde je chyba, že mně Bůh nevyslyšel?"
Samozřejmě tento druh "věřících" neřekne, že Bůh je vinen jeho nezdary.
Pokud by Bůh jednal jako člověk, mohli bychom chybu hledat u něj, ale pokud Bůh dělá vše, co má, pak mám hledat chyby u sebe.
Mám se ptát, zda se Boží názory shodují s mými názory - na to, co je dobré, zbožné, jak má vypadat modlitba a moje zbožnost.
Ježíš nás přece dost upozorňuje na naše chyby v modlitbě, ve víře. Nekritizuje pohany, ale lidi pravého "náboženství" - tedy i nás.
My se při našem zpytování ptáme: "Modlil jsem se nebo ne ?"
"Ano, klečel jsem, až mě brněla kolena."
A už si neporovnáme, jak má naše modlitba vypadat podle Ježíšových přestav. /5
Jak to, že se o Ježíšova upozornění, o jeho vyučování, nezajímáme a že se Ježíšem neřídíme?
Copak jeho slova např. o modlitbě jsou vzduch?
Opakujeme chyby těch, kteří se pohoršovali nad Ježíšem, jak si vůbec dovoluje pochybovat o úrovni jejich modlitby. Často jeho kritéria správné modlitby ani neznáme.
To nás ale neomlouvá. /6
(Nedivme se, že pak řada našich dětí pošilhává po nekřesťanských náboženstvích. Jak by jim naše pokřivená modlitba mohla chutnat?)
Ale pak je mou hlavní chybou to, že se vůbec neptám, jak si moji modlitbu představuje Ježíš.
(Ještě jsem neslyšel, že se z toho někdo kál.)
Samotné odříkávání slov není nijak zázračné.
Záleží na každém, kdo se s Bohem setkává, co z toho setkání udělá, nakolik Bohu porozumí, jak s ním dokáže spolupracovat, jak poctivě žije a jaké ovoce ve svém životě nese.
Jeden dobrý "Otče náš" může dát víc práce než 1000 "Otčenášů", jak se je modlíme my.
Kdo produkuje "Otčenáše" ve velkém, vůbec nechápe, co Ježíš chce, přestože opakuje Ježíšova slova. (Omlouvám se za primitivní vyjadřování, používám je pro stručné vyjádření.)
Bůh nám vrchovatě přeje, takže rozhodující podíl na "úrodě vinice" je už jen na nás.
Bůh nám nabízí své dary a na nás je, jak na sobě pracujeme. My jsme vinaři. Bůh je v podobenství jako majitel vinice.
Podobenství není alegorie. Proto si to vykládáme. Abychom mohli Ježíši porozumět a přijmout jeho rady do svého života.
Někteří lidé tvrdí, že v kostele stačí vystavit se působení krásy obřadů, otevřít se milostem, vypnout rozum a otevřít srdce.
Pak nechápu, proč Ježíš tolik vyučoval a proč Tóra znamená vyučování.
V manželství nelze vzájemné rozhovory nahradit tím, že se budeme jen držet za ruce. Manželské poradny nebo manželská setkání nelze nahradit návštěvou koncertů nebo pouhým zážitkem ze západu slunce nebo výletem k moři.
Vážíme si možnosti nechat se vyučit jak se s Bohem setkat. Je jen jeden prostředník.
To není výrok náboženské nesnášenlivosti. Žádný náboženský učitel ani žádný svatý neviděl Boha tváří v tvář. "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl." (J 1,18
--------------------
Poznámky:
/1 Vinařství je šlechtou mezi zemědělskými obory, podobně jako chov koní mezi chovatelskými obory.
/2 Připomínám, že Ježíš zakazoval apoštolům i zlým duchům někomu prozrazovat, že je Mesiášem.
(Tvrzení některých zbožných knížek: "Zlý duch chtěl vědět, zda-li je Ježíš Mesiáš nebo ne", je, s prominutím, nesmysl. Zlý duch se o nějakou pravdu nebo zbožnost nezajímá. Ti zlí jsou kazisvěti, dokáží jen pokoušet, aby lidi strhli do propasti. Nejrafinovanější formy pokušení mají formu zbožnosti. Obyčejná pokušení, se kterými se běžně setkáváme, jsou pouze krycím manévrem pro veliké tahy ďábla.)
Ježíš nechtěl, aby lidé propadli lacinému nadšení: "Mesiáš je tady", protože by buď vedlo k povstání proti Římanům nebo k rychlému náboženskému vzplanutí nebo k lacinému poznání jako u nás. (My v náboženství okamžitě dětem prozradíme, že Ježíš je Spasitel a děti už nemají žádnou práci zamýšlet se nad obdivuhodnou postavou Nazaretského, kým asi je. Ošidíme je o krásný zážitek objevování a osahání Ježíšovy velikosti.)
/3 Když to Ježíšovy učedníci slyšeli, co jim řekl, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří."
Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (J 6,60-67
Stojí za to si přečíst text od 26. verše.
/4 Vzpomeňme, jak Ježíš prokoukl zbožného mladíka: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal věčný život?" A oproti tomu ocenil "nezbožná" slova Samaritánky (dosaďme si tam třeba svědkyni Jehovovu) nebo kananejské ženy (pohanky).
/5 Místo toho se Bohu často snažíme ucpat pusu super zbožnými osloveními a prohlášeními, jak silně mu věříme, neochvějně doufáme a nadevšechno, ale opravdu nadevšechno, jej milujeme.
/6 My se držíme pochybných návodů, kolikrát se modlit tu kterou modlitbu a v jakém pořadí a pak si vymýšlíme zázračné mechanismy a prémie. (Představme si, že by někdo řekl: "Když se bude 10 manželů spolu bavit každý večer 10 minut, bude to mít takový účinek - porozumí si tak, jako kdyby každý pár spolu mluvil 100 minut.)
My hledáme, která modlitba je silnější, účinnější a záslužnější. Na některé jsme pak vypsali větší na některé i veliký bonus.
Jak vypadáme nejen v očích normálních lidí, ale jak vypadáme před Bohem?
Podobenství je modelem.
Bůh zbudoval Izrael jako svou vinici! Ne jako bramborové pole, ne jako skleník na zeleninu, ne jako chmelnici, ne jak lán obilí, ale jako vinici.
Zvolení obrazu vinice si Izraelité váží. /1
Hospodaření na vinohradu Bůh nesvěřil jen tak někomu, ale vinařům - profesionálům, odborníkům
- Bůh si Izraelity velice vzdělával. "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní." (Mt 23,2-3
)
Samozřejmě, že Bůh žádné poplatky z pronájmu nevybírá. Ani skrze proroky, ani prostřednictvím syna. Nesmíme všechno z podobenství promítnout na Izrael. Podobenství má svůj určitý prostor a určitý rozsah působnosti.
Ježíš nechtěl mluvit přímo o sobě, nechtěl podobenstvím sdělit, že je Mesiášem, /2 ale chtěl varovat lidi před tím, kam se řítí jejich vlak (který jede po špatné koleji už od dob proroků).
Nezapomeňme také, že podobenství vyprávěl před svým koncem.
Ježíš i proroci učili, že Mesiáš přichází kvůli vyučování. Proroci i Mesiáš říkají: "Obraťte se."
Posluchači Ježíšovi se mohli dobrat smyslu toho, co důležitého jim Ježíš chce podobenstvím sdělit.
Kdyby Ježíš mluvil tak, že by posluchači hned poznali, že dědicem je Ježíš, ihned by se začali vztekat a už vůbec by Ježíšovým slovům nenaslouchali.
Podobenství jim mělo napomoci, aby domysleli jednání nájemců i co nájemce od hospodáře čeká, přesněji řečeno, co si nájemci za své jednání zaslouží.
"Co myslíte, jak se hospodář zachová?"
A posluchači podobenství sami logicky prohlásili: "Naloží s nimi podle práva ..."
Na to Ježíš prohlásil: "Počítejte s tím".
Všimněme si, že Ježíš neřekl: "Vy mně zabijete a pak to s vámi dopadne špatně", ale cituje Písmo: "Nečetli jste nikdy v Písmu, že kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním ..." (Ž 118,22-23
)
Podobenství nám ukazuje, jak svět nájemců (svět zbožných) hrůzně stojí proti samotnému Hospodáři.
Ježíšovo základní upozornění pro zbožné lidi - včetně nás - zní: "Kolik proroků zabili vaši předkové? Dávejte si pozor, abyste dobře zacházeli s Mesiášem."
(Copak dnes pečlivě vážíme Ježíšova slova? Mluví se někde o nich? Vede se o nich někde v církvi řeč? Natož ve společnosti. Vidí na nás lidé zvenku, že Ježíše bereme vážně, že se řídíme jeho názory?)
Podobenství tedy platí i pro nás. Dříve než se setkáme s Mesiášem (ať už jím je kdokoliv) - potřebujeme se naučit zacházet s pravdou. Hledat ji, umět ji rozpoznat v hlasité konkurenci falešných mesiášů.
Pak se nemineme s Ježíšem, budeme si jej patřičně vážit a budeme s ním vycházet.
My - dnešní křesťané - příliš brzy stavíme Ježíši slavobránu a zatím nemáme odzkoušeno, jak se k němu zachováme tváří v tvář. Lacině a zbrkle si namlouváme, jak bychom se s Ježíšem snesli. Podobáme se zamilovanému párku, který je přesvědčen, "jak se láskou snědí". /3
Někteří velice rychle prohlašují: "Já se modlím a Bůh mě nevyslyší" - a naštvou se na Boha, aniž vůbec připustí, že by chyba mohla být na jejich straně. "Bůh je přece od toho, aby mě vyplnil všechna má přání."
Jiní dělají stejnou chybu, když nadšeně po prvním náboženském "zážitku" prohlásí: "Bůh mě vyslyšel", a mají za to, jakým vyvolencem jsou. Stačí maličkost a už si myslí, jak na ně Bůh čeká s vyznamenáním za jejich úžasnou lásku a milování Boha.
Jak to, že zapomínáme jak hroznou srážkou bylo setkání zbožných lidí s Ježíšovou zbožností. Pro většinu tehdejších zbožných lidí. Co nás opravňuje k tomu, že si myslíme, že jsme lepší než židé?
To není žádné strašení. Ježíš také nikoho nestrašil.
Něco jiného je citově se vylévat v kostele a objímat se s lidmi stejné krevní skupiny - a něco jiného je stát před Ježíšem, který vidí do člověka, "do poslední nitky", je naprosto poctivý a nenechá se ošidit našimi zbožnými prohlášeními. /4
Všimněme si ještě obrazu vinice z prvního čtení: "Zazpívám píseň svého přítele, píseň svého miláčka, o jeho vinici ... Udělal všechno co měl a ona mu rodí pláňata."
Je to básnický obraz, který dokáže vyjádřit víc než referát o pěstování vinné révy.
Na vinici se dobrý a pracovitý vinař, pokud je příznivé počasí, dočká vždy dobré úrody.
S lidmi je to ovšem jinak, my lidé se - na rozdíl od révy - můžeme vzepřít, můžeme nést špatné plody.
Např. učitel vyučuje více žáků stejným způsobem a někteří mu rozumí a jiní nerozumí.
Některým žákům se chce přemýšlet, jiným ne. Jedni s učitelem spolupracují, jiní myslí při vyučování na něco jiného a pak pomlouvají učitele.
Boží práce je dokonalá, ale my lidé můžeme nabídku Boha odmítnout.
Bůh dělá vše co má, ale my jeho úsilí někdy nevyužíváme, odmítáme, maříme, děláme naprostý opak. Odpovědnost za výsledek je pak na nás.
Někdo prohlašuje: "Já se snažím, já dělám všechno a Bůh mě přesto neslyší" (mnoho lidí si to nedovolí takto prohlásit, ale takto si to myslí).
Tito lidé jsou přesvědčení, že "věří" a přitom se bojí důsledně jednat a položit si otázku : "Kde je chyba, že mně Bůh nevyslyšel?"
Samozřejmě tento druh "věřících" neřekne, že Bůh je vinen jeho nezdary.
Pokud by Bůh jednal jako člověk, mohli bychom chybu hledat u něj, ale pokud Bůh dělá vše, co má, pak mám hledat chyby u sebe.
Mám se ptát, zda se Boží názory shodují s mými názory - na to, co je dobré, zbožné, jak má vypadat modlitba a moje zbožnost.
Ježíš nás přece dost upozorňuje na naše chyby v modlitbě, ve víře. Nekritizuje pohany, ale lidi pravého "náboženství" - tedy i nás.
My se při našem zpytování ptáme: "Modlil jsem se nebo ne ?"
"Ano, klečel jsem, až mě brněla kolena."
A už si neporovnáme, jak má naše modlitba vypadat podle Ježíšových přestav. /5
Jak to, že se o Ježíšova upozornění, o jeho vyučování, nezajímáme a že se Ježíšem neřídíme?
Copak jeho slova např. o modlitbě jsou vzduch?
Opakujeme chyby těch, kteří se pohoršovali nad Ježíšem, jak si vůbec dovoluje pochybovat o úrovni jejich modlitby. Často jeho kritéria správné modlitby ani neznáme.
To nás ale neomlouvá. /6
(Nedivme se, že pak řada našich dětí pošilhává po nekřesťanských náboženstvích. Jak by jim naše pokřivená modlitba mohla chutnat?)
Ale pak je mou hlavní chybou to, že se vůbec neptám, jak si moji modlitbu představuje Ježíš.
(Ještě jsem neslyšel, že se z toho někdo kál.)
Samotné odříkávání slov není nijak zázračné.
Záleží na každém, kdo se s Bohem setkává, co z toho setkání udělá, nakolik Bohu porozumí, jak s ním dokáže spolupracovat, jak poctivě žije a jaké ovoce ve svém životě nese.
Jeden dobrý "Otče náš" může dát víc práce než 1000 "Otčenášů", jak se je modlíme my.
Kdo produkuje "Otčenáše" ve velkém, vůbec nechápe, co Ježíš chce, přestože opakuje Ježíšova slova. (Omlouvám se za primitivní vyjadřování, používám je pro stručné vyjádření.)
Bůh nám vrchovatě přeje, takže rozhodující podíl na "úrodě vinice" je už jen na nás.
Bůh nám nabízí své dary a na nás je, jak na sobě pracujeme. My jsme vinaři. Bůh je v podobenství jako majitel vinice.
Podobenství není alegorie. Proto si to vykládáme. Abychom mohli Ježíši porozumět a přijmout jeho rady do svého života.
Někteří lidé tvrdí, že v kostele stačí vystavit se působení krásy obřadů, otevřít se milostem, vypnout rozum a otevřít srdce.
Pak nechápu, proč Ježíš tolik vyučoval a proč Tóra znamená vyučování.
V manželství nelze vzájemné rozhovory nahradit tím, že se budeme jen držet za ruce. Manželské poradny nebo manželská setkání nelze nahradit návštěvou koncertů nebo pouhým zážitkem ze západu slunce nebo výletem k moři.
Vážíme si možnosti nechat se vyučit jak se s Bohem setkat. Je jen jeden prostředník.
To není výrok náboženské nesnášenlivosti. Žádný náboženský učitel ani žádný svatý neviděl Boha tváří v tvář. "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl." (J 1,18
)
--------------------
Poznámky:
/1 Vinařství je šlechtou mezi zemědělskými obory, podobně jako chov koní mezi chovatelskými obory.
/2 Připomínám, že Ježíš zakazoval apoštolům i zlým duchům někomu prozrazovat, že je Mesiášem.
(Tvrzení některých zbožných knížek: "Zlý duch chtěl vědět, zda-li je Ježíš Mesiáš nebo ne", je, s prominutím, nesmysl. Zlý duch se o nějakou pravdu nebo zbožnost nezajímá. Ti zlí jsou kazisvěti, dokáží jen pokoušet, aby lidi strhli do propasti. Nejrafinovanější formy pokušení mají formu zbožnosti. Obyčejná pokušení, se kterými se běžně setkáváme, jsou pouze krycím manévrem pro veliké tahy ďábla.)
Ježíš nechtěl, aby lidé propadli lacinému nadšení: "Mesiáš je tady", protože by buď vedlo k povstání proti Římanům nebo k rychlému náboženskému vzplanutí nebo k lacinému poznání jako u nás. (My v náboženství okamžitě dětem prozradíme, že Ježíš je Spasitel a děti už nemají žádnou práci zamýšlet se nad obdivuhodnou postavou Nazaretského, kým asi je. Ošidíme je o krásný zážitek objevování a osahání Ježíšovy velikosti.)
/3 Když to Ježíšovy učedníci slyšeli, co jim řekl, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří."
Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (J 6,60-67
)
Stojí za to si přečíst text od 26. verše.
/4 Vzpomeňme, jak Ježíš prokoukl zbožného mladíka: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal věčný život?" A oproti tomu ocenil "nezbožná" slova Samaritánky (dosaďme si tam třeba svědkyni Jehovovu) nebo kananejské ženy (pohanky).
/5 Místo toho se Bohu často snažíme ucpat pusu super zbožnými osloveními a prohlášeními, jak silně mu věříme, neochvějně doufáme a nadevšechno, ale opravdu nadevšechno, jej milujeme.
/6 My se držíme pochybných návodů, kolikrát se modlit tu kterou modlitbu a v jakém pořadí a pak si vymýšlíme zázračné mechanismy a prémie. (Představme si, že by někdo řekl: "Když se bude 10 manželů spolu bavit každý večer 10 minut, bude to mít takový účinek - porozumí si tak, jako kdyby každý pár spolu mluvil 100 minut.)
My hledáme, která modlitba je silnější, účinnější a záslužnější. Na některé jsme pak vypsali větší na některé i veliký bonus.
Jak vypadáme nejen v očích normálních lidí, ale jak vypadáme před Bohem?