Slavnost sv. Václava
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Mdr 6,9-21
Datum: 28. 9. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Mdr 6,9-21
; 1 P 1,3-6
; Mt 16,24-27
Datum: 28. 9. 2008
K prvnímu čteni:
Každému z nás je někdo nebo něco svěřeno. V každém případě máme mít vládu nad sebou. Komu není třeba moudrosti?
- - -
S Ježíšovými závažnými slovy: "Kdo chce jít za mnou ...", jsou spjaty velice důležité věci: naše štěstí, neštěstí, radost, porozumění, utrpení i zármutek.
(Nikdy u nás nebyla společnost tak bohatá jako dnes, ale boží království nám nabízí ještě mnohem víc. Koho to zajímá, je do něj zván.)
Nedávno jsme se tímto Ježíšovým výrokem zabývali a tak už snad zbožně nevzdychneme: "Náš veliký světec svatý Václav umřel mučednickou smrtí s velikou láskou. Máme tedy v nebi velikého patrona naší země, který se za nás přimlouvá u Boha."
Dáváme si pozor, abychom Ježíšova slova nevytrhávali ze souvislostí a správně jim rozuměli. Už jsme si říkali, že dnešní úryvek je reakcí na zatvrzelost apoštolů (kteří v určitých chvílích opakovali jako kolovrátek to, co se kdysi naučili v náboženství a nenaslouchali pečlivě svému Mistru). /1
Ježíš nás upozorňuje na naše předsudky v náboženství. Než se staneme křesťany podle Ježíšova příkladu, čeká nás na sobě dost práce.
Ne každé trápení přináší dobré ovoce a vede ke svatosti. (Na světě trpí mnoho lidí. I v jiných církvích a náboženstvích. Trpí i mnoho nevěřících.) To by těch svatých muselo být velmi mnoho.
Mnoho utrpení je právě proto, že si žijeme podle svého a nestojíme o soužití s Bohem.
Ale vraťme se k prvnímu čtení, k nabídce moudrosti od Boha (texty jsou pro naši slavnost dobře vybrány).
Dnešní svátek - den naší státnosti - nám připomíná důležité věci pro život naší země i pro život osobní.
V letošním roce také slavíme 90 let od vzniku samostatného československého státu.
Poučit se můžeme i z "osmičkových" výročí.
V r. 1938 nás nechali na holičkách naši spojenci.
V r. 1948 se části našich lidí podařilo prosadit bezprávný režim.
V r. 1968 naši zem okupovala vojska zemí, které se předtím chvástaly přátelstvím.
V r. 1988 jsme konečně začali trochu pozvedat své hlavy.
(V roce 1945 a 1989 jsme si naivně mysleli, že nám vnější svoboda všechno zajistí.)
Nejen tyto události ukazují, že existence státu něco vyžaduje od svých občanů.
Máme tedy svou trpkou zkušenost s neochotou jiných (spojenců) i s vlastní zbabělostí.
Napříště už nesmíme dopustit něco podobného. Nechceme být lhostejnými občany, nebo zbabělým státem, který se neumí zastat těch, kterým někdo svobodu bere (mám teď na mysli třeba Čečensko a Gruzii).
Kudy k tomu vede cesta?
Kristus nám něco nabízí. Kníže Václav jeho nabídku objevil a přijal.
Než jsme zakryli na stropě orlického kostela neumělou malůvku sv. Václava, varovaly některé hlasy, že zapomeneme na význam sv. Václava.
Pokud se ovšem nebudeme zajímat o Václavovu zkušenost s Kristem a nebudeme doma mluvit o jeho prozíravosti a objevu křesťanství jako programu pro naši zemi, ošidíme se.
Máme proč se hlásit ke sv. Václavu. /2
To ovšem v historii vykřikoval kdekdo, i čeští nacionalisté za války.
Podstatné je, přijmout - jako Václav - křesťanský životní styl za svůj.
Soužití s druhými (i v rodině), udržení si svobody, osobní i naší země, je náročné. Zatím jsme to vždy v historii podcenili.
Dnešní slavnost nám nabízí pomoc, abychom už příště nebyli lhostejnými občany a zbabělým státem, který se neumí zastat těch, kterým někdo svobodu bere.
Aby to nebylo jen teoretické, připomenu několik věcí.
Řada lidí si dnes myslí, že pohanské kultury byly laskavější a na vyšší úrovni než křesťanství.
(Nejen etnografové, etnologové a religionisté vědí své ...)
Sv. Benedikt, Patrik, Cyril a Metoděj, Vojtěch, František z Assii, František Saleský, Roger Schulz nešířili křesťanství mečem a ohněm.
Často připomínám, že každé slušné náboženství pozvedalo lidi výš a je pěkné, že se z jiných kultur můžeme ledacos naučit, ale také je máme čím obdarovat a rozhodně před nimi nemusíme mít mindrák. Stačí si třeba porovnat jednu z irských modliteb s keltským myšlením ... /3
Sv. Václav vyrostl v mocném vlivu pohanství a nejen dokázal rozpoznat přednost křesťanství, ale odvážně se pustit do jeho prosazování. Ne mečem a ohněm.
Pohanství dodneška nevymizelo, jen mluví jinou řečí. Prohlédnout nebezpečí pohanství je důležité. Velcí bohové vyžadují obrovské oběti. Malí bohové oběti menší.
Hitler obětoval na oltář Říše miliony vlastních mužů ... o milionech dalších mrtvých ani nemluvě.
Miliony životů stálo pohanství komunismu v SSSR, Číně, Korei ...
Dnes se nemluví o bohu války Marsovi a přece má své vyznavače a své oběti (na silnicích, v politice, mafiích, v etnických čistkách, bombardovaných vesnicích a obětech teroristů, v řádění fotbalových fanoušků ...)
Místo bohyně Venuše zaujala erotika a nikdo nemusí pochybovat o mnoha obětech a otročení těmto silám ...
Kolik různých obětí vyžaduje sláva sportu a zábavy ...
Kolik poškozených lidí a zničených existencí má na svědomí všelijaké sázení, výherní automaty ...
O velkých drogách mluvit nemusím.
Jak může okupovat prostor v rodině závislost na práci, alkoholu, na penězích, televizi, počítači ...
Nakolik nás od péče o vlastní osobnost může odvést reklama, móda, nezdravá péče o zdraví ...
Jak může ohloupnout člověka pouhé holdování zážitkům, k útěku před každým smutkem a před hledáním odpovědí na hlubší otázky života ...
To vše je moderním pohanstvím.
Křesťanství nás zbavuje strachu a vede k radosti ze života jako žádná jiná kultura. My za krásou života navíc rozpoznáváme štědrost a přejícnost Dárce. Nechceme jen brát a přijímat, máme také zkušenost s radostí toho, kdo umí dávat. A hlavně chceme na přátelství Boha odpovědět svým přátelstvím.
Staré pohanství se snažilo manipulovat s božstvy a nadpřirozenými silami, získat co nejvíce za každou cenu. Staré čarování vyžadovalo dojít v ten a ten čas na určité místo a vykonat určité obřady k získání moci a nadvlády.
Novodobá touha po moci ve velkém - drancuje přírodu.
V malém - uctívá přírodní nebo domnělé síly, ve snaze je využít pro sebe nebo získat moc nad druhými. Novodobý pohan je závislý na pověrách, na fetiších, na vlivu planet, horoskopů, snů, vody, na různých energiích, na magnetických a nejrůznějších silách, přirozených a nadpřirozených.
Novodobý pohan už nevidí Stvořitele, už nepracuje na pokorném budování své osobnosti, nechce sloužit božímu království. Aby nemusel přiznávat svá provinění, všechno prohlašuje za dobré.
Je důležité také rozpoznávat pohanské prvky tlačící se do našeho náboženského života.
Porozumění Bohu a osobní přátelství s Bohem, nelze nenahradit zbožnými výkony, vyhledáváním soukromých zjevení, určitými modlitbami, svěcenou vodou, posvěcenými předměty, obřady a energií z nich získanou nebo vymítáním ďábla.
Kristus byl i jako člověk vzdělaný, moudrý, střízlivý, neokázalý v náboženském životě.
Jako nikdo jiný se uměl radovat ze všeho pěkného, jako nikdo jiný uměl vychutnat dary života.
Žil přátelstvím s lidmi a s Otcem nebeským.
Jako nikdo jiný rozuměl lidem. Nikdo pro nás nežije víc než on.
Vy jste dobří rodiče a víte, jak se vám změnil život, když se vám narodily děti - jak silně jste na ně od té doby začali myslet a jak je váš život spojen s jejich životy.
Ježíš nám svým životem ukazuje, jak silně je Bůh propojen s námi - svými milovanými dcerami a syny - a jak nám dává přednost.
Ježíšova obětavost až k potupné popravě je toho svědectvím.
To objevil sv. Václav před 11. stoletími. Půjdeme-li s ním za Kristem, získáme mnohem víc než kolik bychom si mohli obstarat sami.
-----------------------------
Poznámky:
/1 Celá událost začíná přinejmenším Ježíšovou otázkou: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" (Mt 16,13
Pak přes gratulaci Petrovi: "Blaze tobě Šimone, ...",
ke káravé reakci Petrově: "To se ti, Ježíši, nemůže stát ...",
až Ježíšovým slovům: "Jdi mi z cesty, satane, ..."
Ježíš citoval proroky o smrti Mesiáše, ale Petr se oháněl panem katechetou.
"Chlapi, poslouchejte: Jestli chce být někdo mým učedníkem, a zapře se ve svém přesvědčení, jak dobře rozumí náboženství, ať si vytrhne svůj trám - z kolového opevnění své zbožnosti - a "následuje" mě (termín pro vyučování učedníků) a nechá se o Bohu vyučit ode mne a od proroků.
"Petře, nedělej si iluze, lidé Mesiáše nepřijmou, jde jim jen o svobodu od Římanů, ale ve svém náboženství nic nepotřebují, jsou přesvědčeni, že jsou v pořádku!"
/2 Jsme hrdí, že jsme měli na začátku našich dějin tak obdivuhodného vládce. Václav byl na svou dobu velice vzdělaný, prozíravý a silný. Uměl tři jazyky (i v pozdním středověku se řada králů neuměla ani podepsat), byl statečný - ubránil se s holýma rukama bratru Boleslavovi, který jej napadl s mečem v ruce (zavraždila jej zákeřně až přesila u zamčených dveří kostela), vedl prozíravou politiku, kterou od něj později přebral zčásti i jeho bratr Boleslav. Byl člověkem, který nevyhrocuje spory. /3 Štít svatého Patrika
Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám Svatou Trojici,
věřím v Boha trojjediného,
vyznávám Boha jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli
Vstávám dnes
v moci Kristova narození a křtu,
v moci jeho ukřižování a pohřbu,
v moci jeho zmrtvýchvstání a vstupu do nebe.
Kriste, buď dnes mým ochráncem:
Kriste, buď se mnou,
Kriste, buď přede mnou,
Kriste, buď za mnou,
Kriste, buď ve mně,
Kriste, buď pode mnou,
Kriste, buď nade mnou,
Kriste, buď vpravo,
Kriste, buď vlevo,
Kriste, buď se mnou, když ležím,
Kriste, buď se mnou, když sedím,
Kriste, buď se mnou, když vstávám.
Kriste, buď v srdci každého,
kdo si na mne vzpomene,
Kriste, buď v ústech každého,
kdo o mně mluví,
Kriste, buď v očích každého,
kdo se na mne podívá,
Kriste, buď v uších každého,
kdo mě bude poslouchat.
Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám Svatou Trojici;
věřím v Boha trojjediného,
vyznávám Boha jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.
Amen.
Každému z nás je někdo nebo něco svěřeno. V každém případě máme mít vládu nad sebou. Komu není třeba moudrosti?
- - -
S Ježíšovými závažnými slovy: "Kdo chce jít za mnou ...", jsou spjaty velice důležité věci: naše štěstí, neštěstí, radost, porozumění, utrpení i zármutek.
(Nikdy u nás nebyla společnost tak bohatá jako dnes, ale boží království nám nabízí ještě mnohem víc. Koho to zajímá, je do něj zván.)
Nedávno jsme se tímto Ježíšovým výrokem zabývali a tak už snad zbožně nevzdychneme: "Náš veliký světec svatý Václav umřel mučednickou smrtí s velikou láskou. Máme tedy v nebi velikého patrona naší země, který se za nás přimlouvá u Boha."
Dáváme si pozor, abychom Ježíšova slova nevytrhávali ze souvislostí a správně jim rozuměli. Už jsme si říkali, že dnešní úryvek je reakcí na zatvrzelost apoštolů (kteří v určitých chvílích opakovali jako kolovrátek to, co se kdysi naučili v náboženství a nenaslouchali pečlivě svému Mistru). /1
Ježíš nás upozorňuje na naše předsudky v náboženství. Než se staneme křesťany podle Ježíšova příkladu, čeká nás na sobě dost práce.
Ne každé trápení přináší dobré ovoce a vede ke svatosti. (Na světě trpí mnoho lidí. I v jiných církvích a náboženstvích. Trpí i mnoho nevěřících.) To by těch svatých muselo být velmi mnoho.
Mnoho utrpení je právě proto, že si žijeme podle svého a nestojíme o soužití s Bohem.
Ale vraťme se k prvnímu čtení, k nabídce moudrosti od Boha (texty jsou pro naši slavnost dobře vybrány).
Dnešní svátek - den naší státnosti - nám připomíná důležité věci pro život naší země i pro život osobní.
V letošním roce také slavíme 90 let od vzniku samostatného československého státu.
Poučit se můžeme i z "osmičkových" výročí.
V r. 1938 nás nechali na holičkách naši spojenci.
V r. 1948 se části našich lidí podařilo prosadit bezprávný režim.
V r. 1968 naši zem okupovala vojska zemí, které se předtím chvástaly přátelstvím.
V r. 1988 jsme konečně začali trochu pozvedat své hlavy.
(V roce 1945 a 1989 jsme si naivně mysleli, že nám vnější svoboda všechno zajistí.)
Nejen tyto události ukazují, že existence státu něco vyžaduje od svých občanů.
Máme tedy svou trpkou zkušenost s neochotou jiných (spojenců) i s vlastní zbabělostí.
Napříště už nesmíme dopustit něco podobného. Nechceme být lhostejnými občany, nebo zbabělým státem, který se neumí zastat těch, kterým někdo svobodu bere (mám teď na mysli třeba Čečensko a Gruzii).
Kudy k tomu vede cesta?
Kristus nám něco nabízí. Kníže Václav jeho nabídku objevil a přijal.
Než jsme zakryli na stropě orlického kostela neumělou malůvku sv. Václava, varovaly některé hlasy, že zapomeneme na význam sv. Václava.
Pokud se ovšem nebudeme zajímat o Václavovu zkušenost s Kristem a nebudeme doma mluvit o jeho prozíravosti a objevu křesťanství jako programu pro naši zemi, ošidíme se.
Máme proč se hlásit ke sv. Václavu. /2
To ovšem v historii vykřikoval kdekdo, i čeští nacionalisté za války.
Podstatné je, přijmout - jako Václav - křesťanský životní styl za svůj.
Soužití s druhými (i v rodině), udržení si svobody, osobní i naší země, je náročné. Zatím jsme to vždy v historii podcenili.
Dnešní slavnost nám nabízí pomoc, abychom už příště nebyli lhostejnými občany a zbabělým státem, který se neumí zastat těch, kterým někdo svobodu bere.
Aby to nebylo jen teoretické, připomenu několik věcí.
Řada lidí si dnes myslí, že pohanské kultury byly laskavější a na vyšší úrovni než křesťanství.
(Nejen etnografové, etnologové a religionisté vědí své ...)
Sv. Benedikt, Patrik, Cyril a Metoděj, Vojtěch, František z Assii, František Saleský, Roger Schulz nešířili křesťanství mečem a ohněm.
Často připomínám, že každé slušné náboženství pozvedalo lidi výš a je pěkné, že se z jiných kultur můžeme ledacos naučit, ale také je máme čím obdarovat a rozhodně před nimi nemusíme mít mindrák. Stačí si třeba porovnat jednu z irských modliteb s keltským myšlením ... /3
Sv. Václav vyrostl v mocném vlivu pohanství a nejen dokázal rozpoznat přednost křesťanství, ale odvážně se pustit do jeho prosazování. Ne mečem a ohněm.
Pohanství dodneška nevymizelo, jen mluví jinou řečí. Prohlédnout nebezpečí pohanství je důležité. Velcí bohové vyžadují obrovské oběti. Malí bohové oběti menší.
Hitler obětoval na oltář Říše miliony vlastních mužů ... o milionech dalších mrtvých ani nemluvě.
Miliony životů stálo pohanství komunismu v SSSR, Číně, Korei ...
Dnes se nemluví o bohu války Marsovi a přece má své vyznavače a své oběti (na silnicích, v politice, mafiích, v etnických čistkách, bombardovaných vesnicích a obětech teroristů, v řádění fotbalových fanoušků ...)
Místo bohyně Venuše zaujala erotika a nikdo nemusí pochybovat o mnoha obětech a otročení těmto silám ...
Kolik různých obětí vyžaduje sláva sportu a zábavy ...
Kolik poškozených lidí a zničených existencí má na svědomí všelijaké sázení, výherní automaty ...
O velkých drogách mluvit nemusím.
Jak může okupovat prostor v rodině závislost na práci, alkoholu, na penězích, televizi, počítači ...
Nakolik nás od péče o vlastní osobnost může odvést reklama, móda, nezdravá péče o zdraví ...
Jak může ohloupnout člověka pouhé holdování zážitkům, k útěku před každým smutkem a před hledáním odpovědí na hlubší otázky života ...
To vše je moderním pohanstvím.
Křesťanství nás zbavuje strachu a vede k radosti ze života jako žádná jiná kultura. My za krásou života navíc rozpoznáváme štědrost a přejícnost Dárce. Nechceme jen brát a přijímat, máme také zkušenost s radostí toho, kdo umí dávat. A hlavně chceme na přátelství Boha odpovědět svým přátelstvím.
Staré pohanství se snažilo manipulovat s božstvy a nadpřirozenými silami, získat co nejvíce za každou cenu. Staré čarování vyžadovalo dojít v ten a ten čas na určité místo a vykonat určité obřady k získání moci a nadvlády.
Novodobá touha po moci ve velkém - drancuje přírodu.
V malém - uctívá přírodní nebo domnělé síly, ve snaze je využít pro sebe nebo získat moc nad druhými. Novodobý pohan je závislý na pověrách, na fetiších, na vlivu planet, horoskopů, snů, vody, na různých energiích, na magnetických a nejrůznějších silách, přirozených a nadpřirozených.
Novodobý pohan už nevidí Stvořitele, už nepracuje na pokorném budování své osobnosti, nechce sloužit božímu království. Aby nemusel přiznávat svá provinění, všechno prohlašuje za dobré.
Je důležité také rozpoznávat pohanské prvky tlačící se do našeho náboženského života.
Porozumění Bohu a osobní přátelství s Bohem, nelze nenahradit zbožnými výkony, vyhledáváním soukromých zjevení, určitými modlitbami, svěcenou vodou, posvěcenými předměty, obřady a energií z nich získanou nebo vymítáním ďábla.
Kristus byl i jako člověk vzdělaný, moudrý, střízlivý, neokázalý v náboženském životě.
Jako nikdo jiný se uměl radovat ze všeho pěkného, jako nikdo jiný uměl vychutnat dary života.
Žil přátelstvím s lidmi a s Otcem nebeským.
Jako nikdo jiný rozuměl lidem. Nikdo pro nás nežije víc než on.
Vy jste dobří rodiče a víte, jak se vám změnil život, když se vám narodily děti - jak silně jste na ně od té doby začali myslet a jak je váš život spojen s jejich životy.
Ježíš nám svým životem ukazuje, jak silně je Bůh propojen s námi - svými milovanými dcerami a syny - a jak nám dává přednost.
Ježíšova obětavost až k potupné popravě je toho svědectvím.
To objevil sv. Václav před 11. stoletími. Půjdeme-li s ním za Kristem, získáme mnohem víc než kolik bychom si mohli obstarat sami.
-----------------------------
Poznámky:
/1 Celá událost začíná přinejmenším Ježíšovou otázkou: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" (Mt 16,13
)
Pak přes gratulaci Petrovi: "Blaze tobě Šimone, ...",
ke káravé reakci Petrově: "To se ti, Ježíši, nemůže stát ...",
až Ježíšovým slovům: "Jdi mi z cesty, satane, ..."
Ježíš citoval proroky o smrti Mesiáše, ale Petr se oháněl panem katechetou.
"Chlapi, poslouchejte: Jestli chce být někdo mým učedníkem, a zapře se ve svém přesvědčení, jak dobře rozumí náboženství, ať si vytrhne svůj trám - z kolového opevnění své zbožnosti - a "následuje" mě (termín pro vyučování učedníků) a nechá se o Bohu vyučit ode mne a od proroků.
"Petře, nedělej si iluze, lidé Mesiáše nepřijmou, jde jim jen o svobodu od Římanů, ale ve svém náboženství nic nepotřebují, jsou přesvědčeni, že jsou v pořádku!"
/2 Jsme hrdí, že jsme měli na začátku našich dějin tak obdivuhodného vládce. Václav byl na svou dobu velice vzdělaný, prozíravý a silný. Uměl tři jazyky (i v pozdním středověku se řada králů neuměla ani podepsat), byl statečný - ubránil se s holýma rukama bratru Boleslavovi, který jej napadl s mečem v ruce (zavraždila jej zákeřně až přesila u zamčených dveří kostela), vedl prozíravou politiku, kterou od něj později přebral zčásti i jeho bratr Boleslav. Byl člověkem, který nevyhrocuje spory. /3 Štít svatého Patrika
Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám Svatou Trojici,
věřím v Boha trojjediného,
vyznávám Boha jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli
Vstávám dnes
v moci Kristova narození a křtu,
v moci jeho ukřižování a pohřbu,
v moci jeho zmrtvýchvstání a vstupu do nebe.
Kriste, buď dnes mým ochráncem:
Kriste, buď se mnou,
Kriste, buď přede mnou,
Kriste, buď za mnou,
Kriste, buď ve mně,
Kriste, buď pode mnou,
Kriste, buď nade mnou,
Kriste, buď vpravo,
Kriste, buď vlevo,
Kriste, buď se mnou, když ležím,
Kriste, buď se mnou, když sedím,
Kriste, buď se mnou, když vstávám.
Kriste, buď v srdci každého,
kdo si na mne vzpomene,
Kriste, buď v ústech každého,
kdo o mně mluví,
Kriste, buď v očích každého,
kdo se na mne podívá,
Kriste, buď v uších každého,
kdo mě bude poslouchat.
Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám Svatou Trojici;
věřím v Boha trojjediného,
vyznávám Boha jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.
Amen.