23. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 33,7-9; Ř 13,8-10; Mt 18,15-20
Datum: 7. 9. 2008
Nespravedlnost se kdysi řešila mstou. Bývala neúprosná, "za život sto životů, za oko sto ok".

Starozákonní příkaz oko za oko byl ohromným pokrokem. /1

Přikázání Izraele byla na vysoké úrovni. /2

Krýt zlo, i jen mlčet ke zlu, je spoluvinou.

Izraelité dobře věděli o Boží štědrosti a péčí, proto nadšeně přijali smlouvu o přátelství. /3

Ježíš obdarovává Nový Izrael dalšími dary.

Mimochodem: "V čem je výhodné být křesťanem?" /4

K bohatství božího království patří, jak starozákonní přísliby, tak i přísliby Ježíše. Ale i my jsme kývli na Ježíšův způsob jednání: "Bůh nás má rád, jsme u něj doma - proto i my se mezi sebou snažíme být k sobě upřímní, přející, ochotní ... odpovědní jeden za druhého.

Nebudeme pomlouvat, donášet a udávat. (Ďábel je pomlouvač, donašeč, udavač, šiřitel rozbrojů).

Má-li někdo něco proti druhému, běž si to s ním vyříkat.  /5

Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima.

Dá-li si od tebe říct, získal jsi svého bratra.

Nedohodnete-li se, je třeba to řešit v druhém, případně ve třetím kole."

Každý totiž má právo dostat možnost se obhájit.

Každý má povinnost vyslechnout druhého.

Obě strany mají spolu jednat s vzájemnou úctou (víme, že to někdy vyžaduje dlouhého zpracovávání v modlitbě - v rozhovoru s Bohem). 

Kdekdo si myslí, jak je zbožní, kdekdo je ochoten obětovat své utrpení dokonce za druhé, ale k dodržování Ježíšova přikázání se nezná.

Pak se nedivme, že nám nefungují přísliby Boha.

To, co říkám, myslím velice pokorně. Víte, že čas od času veřejně přiznávám, že se mi nedaří vždy jednat podle božího slova.

Moje povinnost je říkat, jak máme jednat podle Ježíše. Netvrdím, že už všechno zvládám, ale nemohu neříkat, jak to má podle Ježíše být.

Naše maminka nám říkávala: "Děti, prosím vás, neberte si příklad z toho, co my s tatínkem neděláme správně".

I mě Ježíšovo slovo usvědčuje z pochybení jako každého jiného. Na mě, stejně jako na druhé, se vztahuje Ježíšovo slovo: "Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského". (Mt 5,20)

Když hubujeme na poměry, většinou nám vadí chyby druhých. Ne už tolik naše chyby.

Ježíš nás učí: "Vytrhni nejprve trám ze svého oka, abys dobře viděl třísku s oku svého bratra..."

- ale to neznamená, že mě moje chyby zabavují povinnosti, abych vystoupil proti zlu.

Naopak, moje povinnost nemlčet ke zlu druhého mě má dotlačit k tomu, abych sám tím více pracoval na sobě.

V božím království to není tak, že já pomlčím o tvých krádežích, a ty se budeš tvářit, že nevíš o mých záletech. To jsou pravidla mafie, ale ne Ježíšovy rodiny.   

Povinnost nemlčet ke zlu, má ovšem jít ruku v ruce s povinností odpouštět. /6

Jen tak dojdeme k vyplnění Ježíšova přání: "Aby jedno byli".

Každou bohoslužbu si podáváme ruce s přáním Pokoje. /7

Přijetí Ježíšova životního stylu je velikým dobrodiním.

Ježíš nás zve k ušlechtilosti a k vysoké úrovni jednání.

Vždy jsem si přál vidět, jak - v nejrůznějších situacích - jedná šlechtic. Evangelia nám ukazují Ježíše v nejnáročnějších situacích, můžeme od něj mnoho odkoukat. 

Opět připomenu, že Ježíš nepřichází jako nadnesený zákonodárce nebo povýšený Soudce, ale jako Přítel a Lékař (který nás nejprve jednou rukou objímá, druhou hojí naše rány a staví nás na nohy.)

I pohané usilují o čestný a soucitný život, který nese podivuhodné ovoce, ale my máme navíc Ježíšovo osobní přátelství a možnost být obdarováni jeho Duchem.

Přestavte si, že někdo špatně jedná. Čím déle se to nechá bez povšimnutí, tím hůř se to napravuje.

Lidová zbožnost radí:

"Nastav druhou tvář".

"Miluj i nepřítele".

"Žena má zástěru proto, aby vše přikryla."

"Máme 77x odpouštět".

To je špatný postup! Nerozumíme Písmu a máme v tom nepořádek.

Potřebujeme se naučit správnému postupu z Písma!

Násilí, jakákoliv závislost (gamblerství, alkoholismus ...), život ve lži, krádeže, nevěry, spory, války, to vše někde začalo a někdo k tomu dal příležitost.

Jedno manželství začalo velikou zamilovaností. Ale mužský pil. Manželka si myslela, že přestane pít, jak sliboval. Pak se přidalo lhaní, zatajování části výplaty, násilí...

Ohýbala hlavu, starala se o něj, uklízela zvratky, prala mu, spala sním - až jednou zase přišel z hospody, urážel ji, ponižoval jí, napadl ji.

Na stole ležel nůž. Ženu za minulého režimu odsoudili na 12 let vězení.

Znám mnoho jiných, které se udřou a uponižují k smrti.

Když některá odejde z domu, většinou ji i její příbuzenstvo odsoudí. "Slibovala, že ponese se svým mužem vše dobré i zlé, nebo ne?"

Protože zbabělec neřekne: "Pane švagře, a kde je to, cos sliboval ty? Sliboval si, že svou ženu budeš mít rád jako Kristus."

Celou dobu její bratři zbaběle mlčeli a pak ji opět zbaběle odsoudí.

Mimochodem, víte, kdo takovou ženskou odsoudí nejtvrději? Ženy podobného osudu, které ale neměly odvahu se vzepřít.

Se zlem ve světovém měřítku je to podobné. Stalin, Hitler, Brežněv, Miloševič a Putin nechávají ve velkém vraždit lidi a někteří presidenti a někteří církevní funkcionáři jim podávají ruce a zbaběle tvrdí, že zachraňují mír.

Mlčet ke zlu je hříchem.

Už malé děti učíme, že žijeme nejen ve své rodině doma, ale také v rodině církve. Učíme je, že cokoliv uděláme - dobrého nebo špatného - má široký dopad. 

Víme, co nám lidé předhazují. Že se ze svých hříchů vyzpovídáme, aniž napravíme škodu a  chodíme, jakoby se nic nestalo.

Ježíš tvrdí: "Když tvůj bratr zhřeší, neodkládej rozhovor s ním. Běž za ním a laskavě a pevně mu řekni, co vidíš špatného na jeho jednání. Buď se obhájí nebo uzná chybu.

Nedomluvíte-li se, je třeba jít do druhého kola jednání. Vyberte si dvě osobnosti, na kterých se oba shodnete, že to jsou uvážliví a spravedliví lidé.  Pokud nedojde k porozumění, je nutné! podstoupit třetí kolo jednání.

Muslimové a židé uznávají své náboženské autority. Židé jsou navíc vzděláváni, aby byly sami schopni kontrolovat rozhodnutí podle pravidel z Písma.

Kdo nepřijímá tato pravidla, vylučuje se z rodiny Boží. Ježíš říká: "Neodpovídejte mu na pozdrav, nepodávejte mu ruku, nesedejte si s ním ke stolu, nedávejte mu práci a nic od něj nepřijímejte. Nezavaďte o něj ani pohledem." (To je tvrdý a účinný postih.

Jenže my jsme si to ani nezavedli. Raději provozujeme zbožnost podle svého vkusu.)

"Ale pravdu s ním hledejte pokorně, vědomi si svých vlastních chyb. Pokud viník hledá pravdu, uzná chybu, prosí o odpuštění a snaží se napravit způsobenou nespravedlnost - pomožte mu. Odpusťte mu. A nastavte mu svou tvář - k bratrskému políbení.  

To, co si vyříkáte a odpustíte, bude respektováno na nebi.

Odpustíš-li podle pravidel svému bratu (splnil-li provinilec podmínky k odpuštění podle Boha),  rozvážete-li správně něco na zemi - pak to bude respektováno na nebi a nikdo už nebude provinilci nikdy nic vyčítat."

-------------------------------

Poznámky:

                  /1      Život dáš za život. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu. Když někdo udeří do oka svého otroka nebo otrokyni a vyrazí mu je, v náhradu za oko ho propustí na svobodu. Jestliže vyrazí zub svému otroku nebo otrokyni, v náhradu za zub ho propustí na svobodu. Když býk potrká muže nebo ženu, takže zemřou, musí být býk ukamenován a jeho maso se nesmí jíst; majitel býka však bude bez viny. Jestliže však jde o býka trkavého již od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho, a býk usmrtí muže nebo ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel zemře. Jestliže mu bude uloženo výkupné, dá jako výplatu za svůj život všechno, co mu bude uloženo. Jestliže býk potrká syna nebo dceru, bude s ním naloženo podle téhož právního ustanovení. Jestliže býk potrká otroka nebo otrokyni, dá majitel býka třicet šekelů stříbra jejich pánu a býk bude ukamenován. Když někdo odkryje nebo vyhloubí studnu a nepřikryje ji, takže do ní spadne býk nebo osel, majitel studny poskytne jeho majiteli náhradu ve stříbře a mrtvé zvíře bude patřit jemu.  (Ex 21,23-34)

Nalézt spravedlnost nebývá jednoduché. Všechny kultury se jí učily hledat a stanovily určitá pravidla, zákony.

                 /2      Oddělíš si tři města uprostřed své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil. Upravíš si k nim cestu a rozdělíš na tři díly území své země, kterou ti přiděluje do dědictví Hospodin, tvůj Bůh, aby tam mohl utéci každý, kdo zabil. A tak tomu bude s tím, kdo zabil a uteče se tam, aby zůstal naživu: Kdo zabil svého bližního neúmyslně, aniž jej kdy předtím nenáviděl, třeba ten, kdo by šel se svým bližním do lesa rubat dříví a rozmáchl se sekerou při kácení stromu a železo by se vysmeklo z topůrka a zasáhlo jeho bližního tak, že by zemřel, ten ať se uteče do jednoho z těch měst, aby zůstal naživu. (Dt 19,2-5)

                  /3      Smlouva Hospodina s námi je nerovnoměrná, od nás si Bůh pouze přeje, abychom mezi sebou přátelsky žili. 

                  /4     Kdo to neví pochopitelně odchází jinam. Mnozí nevědí o pokladu, který mají u nohou, jen jej zvednout. Jestli nejsme jako jednotlivci i jako farnost zdravější (na těle, na duchu, v soužití s druhými), pak je někde v našem křesťanství chyba. Ale nesvádějme na Boha: "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".

                  /5     Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. (Mt 5,23-26)

                  /6      Lukášovo evangeliu připomíná nezbytnost omluvy. "Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.  A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto', odpustíš mu!" (Lk 17,3b-4)

Matouš ukazuje navíc ukazuje, jak k odpuštění může dojít - poznáním velkoryseho a milosrdného jednání Boha se mnou - proto jsem schopen odpustit druhému. (Srov. Mt 18,21-35 Tento úryvek bychom četli za týden, kdyby nebylo svátku Povýšení sv. Kříže.)

                  /7      Ježíš se mnou úžasně jedná. I já s tebou chci jednat jakoby s tebou jednal On. Chci s tebou jednat jako bych jednal s Kristem.

Pozdravení pokoje nelze konat jen napůl, jen trochu. Ano, s někým si nemáme podat ruce. Jestli se někdo nehodlá ve sporu domlouvat, hledat pravdu, přiznávat pravdu, omlouvat se a odpouštět - vyřazuje se z rodiny.;