20. neděle v mezidobí

Dnešní čtení jsou opět skvostná. Izajášova 56. kapitola rozhodně stojí za přečtení celá! Možná je ještě důležitější než příběh s kananejskou ženou z evangelia!!

Židé se často ve své škole učili texty Písma nazpaměť. Dnešní první čtení patří mezi texty, které bychom měli znát. Ta slova jsou schopná v zárodku dezinfikovat všechnu případnou infekci nesnášenlivosti k "jiným" a hloupé povýšenosti nad druhými.

Ježíšovo setkání s kananejskou ženou ukazuje úroveň křesťanství. S tím se můžeme nejen chlubit, ale také si tu velkorysost přisvojit.

Nejprve připomenu, že Ježíš častokráte neuzdravil ty, kteří o uzdravení stáli. Uzdravení Ježíšem není tedy samozřejmé.

Ježíš míjel kananejskou ženu, tvářil se, jakoby ji neviděl a neslyšel. Jednal naoko tvrdě, nezvykle a odmítavě (ale uvnitř měl z ženy velikou radost).

Vžijme se do situace té ženy.

Místo, kde se tento příběh odehrál, byl národnostně a náboženským smíšeným územím (vedle židů žili pohané - třeba jako kdysi v našich Sudetech).

Matka nemocné dcery se musela rozhodovat, zda-li půjde za Ježíšem nebo ne. To není tak jednoduché, jak si myslíme. Mnoho židů k Ježíšovi nešlo - "věděli", že je to podvodník! /1

Ježíš znal myšlenkové pochody té ženy. My - na rozdíl od něho - nevíme, co všechno možná dříve už podnikla pro uzdravení své dcery. Zřejmě došla k přesvědčení, že Bůh Izraele funguje - na rozdíl od pohanských božstev.

Jenže Ježíš na prosbu ženy nereagoval!

Mlčení je výrazem veliké agrese. Nebavit se s druhým je pro postiženého hrozné!

Učedníci na Ježíše naléhali: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí".

(Je docela možné, že žena svou prosbu vícekrát opakovala, možná i učedníci opakovaně naléhali na Ježíše ...)

Věta učedníků může mít dvojí význam. Učedníci jsou buď na ženu alergičtí nebo je jim ženy líto.

Věta znamená buď: "Pošli ji pryč! Otravuje, pořád za námi chodí."

Nebo, a to nemůžeme vyloučit, je učedníkům té ženy líto: "Chápeme, Ježíši, že nechceš uzdravit její dceru, ale tak jí to řekni rovnou, aby si chudák nedělala zbytečnou naději." /2

Žena znovu a znovu prosí.

Opět tvrdé odmítnutí: "Jsem poslán pouze ke ztraceným ovcím domu izraelského." Ježíš přišel pro pokročilé - pro Židy. (Neměl čas se věnovat pohanům. K nim poslal až své učedníky.) /3

Ježíš své odmítání stupňoval!

Žena snesla i Ježíšovu tvrdou narážku na psy.

"Nevěřící psi" byla běžná židovská nadávka pro pohany. Zřejmě i pohané měli nějakou nadávku pro židy. /4

Řada vykladačů Písma se snaží Ježíšova slova změkčit poukazem na výraz "psíkům".

Židé měli ke psům negativní vztah. Psi patřili mezi nečistá zvířata - potulovali se venku a žrali kdejaký neřád, odpadky, mršiny ... Žid by se psa nedotkl, natož aby jej pohladil. Do domu se pes mohl dostat jen nedopatřením, jako velice drzý zloděj.

Výraz "psíci" nám tedy nepomůže, pro židy nebyla štěňátka roztomilá.

Naopak chléb byl vzácný, kdepak by jej někdo dopřál psům.

Pohané neměli na psy tak přísné hledisko. Neznali pojem kultické nečistoty. Dotyk se psem pohana nijak nevyřazoval z bohoslužby nebo společnosti jako Žida.

Ale i my - milovníci psů - bychom se mohli na místě té ženy urazit. Jsme velice citliví na své postavení a přecitlivělí na své děti, zvláště na děti nějak postižené. Nedivil bych se, kdyby se žena ohnala: "Co si to dovoluješ? Moje ubohá nemocná dceruška není nějaká čubka!"

Nezapomeňme, že to bylo na území nábožensky a národnostně smíšeném s častými náboženskými třenicemi.

Žena, když šla za Ježíšem, si uvědomovala, že je z toho druhého tábora (těch pohanských psů). Ale všimněme si, že není pokornou chudinkou, která si nechá všechno líbit. Není poníženou otrokyní, jež líbá ruku toho, kdo jí bije nebo ponižuje. Málem bychom o ženě řekli, že je hubatá jako trhovkyně.

Nedala se. A to se Ježíšovi na ženě líbí.

"Kdo tluče, tomu bude otevřeno."  /5

Kolik lidí se urazí, když od Boha nedostanou, co chtějí.

Kolik jiných ohne hřbet.

Žena přijala své postavení pohanky - je před Bohem, jako nečistý pes.

Na další Ježíšovo drsné slovo odmítnutí odpověděla poukazem: "Ale člověk přece někdy dopřeje i potulným psům něco lepšího ze svého jídla". Za tím nevysloveně říká: "Když se člověk někdy smiluje nad ubohým psem, jak by se nesmiloval Bůh - ten je přece mnohem ušlechtilejší než my." /6

Není vyloučeno, že žena někdy viděla, jak pes sežral jídlo, které někomu spadlo ze stolu. Bůh často zaranžuje takové situace, ze kterých se můžeme poučit.

Je možné, že žena, když viděla Ježíše, si řekla, využiji toho a zkusím (u toho Žida) štěstí. Snad se Bůh, ke mně - pohance, zachová, jako jsem se já zachovala vůči tomu psovi (je to jedna z více možností).

Vychutnejme si náročnost celé situace, oceňme tu paní. Můžeme se od ní mnoho naučit.  

Jsme povrchní, často se hlásíme k různým světcům - hlavně, když něco potřebujeme. /7 A často o nich ani nic nevíme a ani nemáme zájem se od nich něco naučit. A přitom máme v Písmu řadu lidí, které chválí přímo Ježíš. Ti jsou pro nás pramenem poučení!

Ježíš postoj ženy označuje (a chválí) za čin víry!

Chválí ji, nejen za tu poslední větu, ale za celý myšlenkový přístup, až k tomu, k čemu žena došla. Ta žena je nositelkou jednoho z nejvyšších Ježíšových vyznamenání.

Ježíš nechválí nikdy lacině, i když umí ocenit vše dobré. Zatímco apoštoly (vedle pochval) občas kárá za jejich malověrnost, kananejskou ženu s obdivem chválí: "Paní, tvoje víra je velká".

Všimněme si také, že v odpovědi (a představě) ženy o Bohu se neobjevuje slovo "láska", ani slovo "víra" (zatímco v našich řečech o Bohu hojně taková slova používáme).

Slova "láska" a "víra" ještě nejsou zárukou naší lásky a víry. Zrovna tak nepřítomnost slov víra, láska, milovat, věřit atd., neznamená vždycky nedostatek víry a lásky.

Ale tato žena, neznalá "Mojžíše", je otevřená pro Boha. Umí přemýšlet a vytrvale hledat - je tedy použitelná - proto jí Ježíš dopomohl k setkání s Mesiášem (nešlo jen o uzdravení její dcery).

Ta žena pak svědčila o židovském Mesiáši ve svých pohanských končinách. Mesiáš přichází pro všechny - tak jak bylo proroky předpovězeno (viz první čtení z Izajáše a dalších proroků). Byla z ní pak misionářka Kananejců.

Ježíš ji vystavil zkoušce, aby mohla být přijata do jeho "vyšší školy". A ona přijímací zkoušky složila s vyznamenáním - za velký projev víry. (Víra není sázkou do loterie: "Když to nepomůže neuškodí".)

Víra není jen slovním prohlášením, že je něco nad námi.

Víra je postojem a konáním. Projevuje se jednáním, činy. Přitakáním Ježíšovi, touhou o přijetí Ježíšových postojů za své. Touhou stát se Ježíšovým učedníkem, abych od něj mohl být vyučen - a pak poslán k druhým.

My každou chvilku prohlašujeme: "V Tebe věřím, v Tebe doufám, moje víra je v pořádku ..." .

Jenže, to není projevem víry podle Ježíše.

Apoštolům Ježíš vícekrát vytýká: "Kde je vaše víra?", "malověrní", "pokolení nevěřící", "jak dlouho mám být s vámi", "jak dlouho vás mám snášet?" nebo dokonce "jdi mi z očí, satane".

Tuto ženu Ježíš chválí: "Ženo, jak velká je tvá víra, staň se ti, jak si přeješ."

Bylo by neuvážené uchýlit se k modlitbě:  "Pane Ježíši, dej nám víru", nebo dokonce: "Ty neznámá ženo kananejská, přimlouvej se za nás, abychom i my měli víru jako ty."

Škoda, že se to tak běžně děje.

Ježíš nás chce vyprovokovat ke stejnému postoji a jednání jako tu ženu.

Kdo není jen Ježíšovým pohodlným lokajem, kdo si váží Ježíšových slov, jeho přízně a jeho vyučování, ten si pečlivě shromažduje ty případy, ve kterých Ježíš někoho za víru chválí. Tam se můžeme mnoho poučit. Kananejská žena mezi ty následováníhodné osobnosti patří.

-----------------------

Poznámky:

                  /1      "K tomu bych ke zpovědi nikdy nešel". "K tomuto doktorovi nepůjdu". Tak se rozhodujeme někdy z oprávněných důvodů, jindy ze špatných.

"Nováka (tesaře z Nazareta) nikdy o uzdravení nepožádám." To se mnohokráte stalo Ježíši a mnohokráte se děje i dnes; nejen Ježíšovi.

Inu, kdo nepřijde, nebude odcházet. Každý svého štěstí strůjcem.

                  /2       Věta připouští tyto dva významy. Jednou z častých chyb při četbě  Písma je, že vezmeme jeden z více možných významů (zpravidla ten špatný) a na něm stavíme. Zatímco Ježíš chce, abychom pečlivě hledali jak mu porozumět (a neztráceli ze zřetele ostatní místa - aby s nimi náš názor ladil).

                  /3       Židé se už řadu století učili v "Mojžíšově škole". Přijali nabídku Hospodina a snažili se být vyvoleným národem - být použitelní pro boží záměr se světem. 

Ježíš jedná podle zásady: "Kdo má, tomu bude dáno".

Učitel má dát příležitost všem žákům, ale pak se má více věnovat těm, kteří mají větší zájem a více se snaží. Z nich mohou b�t ti, kteří pak posunují společnost.

                  /4       Porovnejme situaci této ženy se situací Nazaretských. Nazaretští se tak strašně urazili, že chtěli Ježíše za jeho primiční kázání zabít.

Jakpak my reagujeme, když nám někdo říká pravdu? Jak vypadá naše jednání, naše ignorace nebo urážení se, když nám někdo něco vytkne? Jak vypadá naše pokora, kterou tolik proklamujeme? Jaký příklad dáváme druhým - my faráři, rodiče, preláti? Nakolik stojíme o pravdu a o proroky?

Kdypak naposled jsme vážně přemýšleli nad Božím slovem, které nám nebylo příjemné? Nebo nad kritikou současné církve?  

                  /5      "Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno". (Mt 7,8

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Proste, a bude vám dáno (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 20. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 7. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) Narození Jana Baptisty (B) (Václav Vacek) 3. neděle čtyřicetidenní (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

) My jsme si zapamatovali jen to první a stali se z nás pohodlní žebráci.

                  /6     Jsem někdy smutný nad představami některých lidí o Bohu. "Jejich Bůh" bývá tvrdší než oni sami.

Za to může špatná náboženská výchova některých učitelů náboženství a jejich vina, že se proti tomuto "jejich krutému Bohu" nevzbouřili. 

                  /7     Obracíme se na sv. Antoníčka, jemuž jsme přisoudili rezort "ztráty a nálezy" nebo si v autě připevníme placku se sv. Krištofem ... );