17. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 3,5.7-12
Datum: 27. 7. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 3,5.7-12
; Ř 8,28-30
; Mt 13,44-52
Datum: 27. 7. 2008
Každou chvíli Boha o něco prosíme.
Slyšíme-li slova sv. Pavla: "Duch přichází na pomoc naší slabosti, vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním" (Ř 8.26
Písmo nám ukazuje, jak si Bůh cení moudrosti. Nepřehlédněme, že prosba krále Šalomouna je velice oceněna. Zapamatujme si to a poučme se (pokud jsme to už neudělali) a zařaďme si prosbu o pomoc k získání moudrosti na přední místo.
Každý si může promyslet, jak k ní lze dojít. /1
Podobenství o pokladu a perle jsme se už někdy věnovali. Kdo neobjeví osobní přátelský vztah k Bohu, přestane se časem o Boha hlouběji zajímat. Jeho "víra" nevydrží nebo nebude použitelná.
Podobenství o síti je třetím z klíčových podobenství (proto má také originální - Ježíšův výklad). /2
Co je sítí hozenou do moře?
Síť zabere všechny možné ryby, dobré a špatné, ale některé jsou nepoužitelné. Stejně je to s královstvím Božím. To je nabídnuto všem, dostane se do něj ledaskdo (ve vyvoleném národě byli lidé dobří i špatní), ale záleží na každém k čemu doroste a dospěje (viz podobenství o jílku). Čas nám je dán k uskutečnění, případně k obrácení. Ale rozpoznat kde se nacházíme a nakolik žijeme podle božích představ lze hned, nemusíme čekat na posouzení poroty.
Kdo nedbá, kdo není snesitelný, tomu hrozí, že o něj druzí nebudou stát v dalším soužití.
Většina věřících Izraelitů v Ježíšově době se těšila na Mesiáše, ale Ježíšovy názory přijala jen hrstka.
Ježíš (s učeníky) nořil svou síť (svou nabídku, své vyučování, své názory, svou pomoc, svůj přístup k životu, své uspořádání vztahů s Bohem a s lidmi) do tehdejší společnosti. Někteří před jeho síti uhnuli, jiní za ním šli - z těch se pak ukázali někteří použitelní a jiní nepoužitelní.
Spousta lidí pro Ježíše nejprve horovala, křičela: "Hosana, Synu Davidovu" a potom: "Ukřižuj!" Část učedníků od Ježíše odešla, někteří se zkazili (Jidáš) - šli svou cestou, cestou "chytřejších". Jenom někteří z těch, kteří Ježíše slyšeli, přijali nabídku Ježíšovy záchrany (síť). /3
I my v kostele (ale i křesťané, kteří do kostela mnoho nechodí), jsme jako ryby v síti pro Ježíšovu věc dobrými nebo špatnými rybami (ať už na kterékoliv straně oltáře).
Zřejmě řada z nás neobstojí podle Ježíšových kriterií. /4
Ježíšova slova nejsou výhrůžkou. Není strašením, řekneme-li snoubencům: "Pokud chcete vytvořit pěkné manželství, je třeba, abyste si vybrali nadprůměrného partnera, sami byli nadprůměrným člověkem a oba se nadprůměrným způsobem ve svém vztahu vytrvale - věrně snažili".
Pokládáme za samozřejmost, že než začneme jezdit autem, projdeme nejprve autoškolou. Bez patřičného lékařského vzdělání bychom nikoho nenechali operovat. To jenom o manželství, o výchově dětí a o božím království, si bláhově myslíme, že nám stačí zamilovanost, nadšení a nábožné pocity.
Ježíš nepřehání! Nemůžeme si říkat: "My, co chodíme do kostela, jsme dobří a ti, co do kostela nechodí, jsou špatní". Podobenství o síti vyvádí z omylu každého, kdo by si bláhově myslel, že samo chození do kostela nebo příslušnost i k té nejpravější církvi zaručuje, že budu dobrou rybou v Ježíšově síti.
Podobenství o síti můžeme zúžit na naše shromáždění v kostele. I tady jsme různě kvalitními rybami.
Každý zodpovídáme za sebe. Každý můžeme s tímto podobenstvím pracovat na sobě - abych byl dobrou rybou.
Co mám se sebou dělat, abych měl záruku, že jednou tou dobrou rybou budu?
Můj život zahrnuje (jako síť) řadu dobrých a špatných skutků. Potřebuji přijmout, že ať se začnu cokoliv učit, budu dělat chyby. "Hrubky" v češtině i angličtině, špatně spočítané příklady, chyby za volantem, v manželství, ve výchově dětí (v evangeliích je popsána chyba Ježíšových rodičů), v přátelství, v soudech o druhých, v myšlení... "nikdo nespadl učený z nebe."
Potřebuji vědět, že mě Bůh ani za hřích, natož za chybu, nevyřadí z "chovu", z božího království, ze své přízně.
Důležité je, jak se k chybě nebo selhání postavím.
Získání jakékoliv dovednosti se nedá nahradit modlitbami nebo zpěvem v kostele. Musím počítat s tím, že v sobě mám řadu dobrých a špatných názorů o náboženství. Častěji si všímáme, že se naše "víra" každou chvíli liší od Ježíšových představ o "víře". (I sv. apoštol Petr dělal hrubé chyby - i po Seslání Ducha svatého - zůstával trčet ve svých náboženských představách z mládí.)
Máme řadu nesprávných názorů. Nejen o Bohu.
Můj tatínek měl někdy antisemitistické názory: "Pan kaplan nám říkal, že "Siónské protokoly" jsou pravé".
Mnoho lidí už neví, jak se katolický tisk zapojil do aféry s Židem Leopoldem Hilsnerem z Polné. Ani za nás se o tom ve škole nemluvilo, protože komunisté Židům nepřáli.
O našich názorech na Husa a Luthera ani nemluvě. Kdyby v semináři někdo mluvil tak, jako později Jan Pavel II., nevím jak by dopadl.
Já jsem 45 let tvrdil, že církev nikdy nežehnala zbraně, že šlo vždy o modlitby za vojáky. Až po revoluci jsem uztrnul, když polští biskupové žehnali polské stíhačky.
Minule jsme si říkali, co nedobrého můžeme do svých dětí a vnuků zasít svými nesprávnými názory.
Nevěřili byste, kolik pěkných a ušlechtilých starých lidí má strach ze smrti. Mají veliké obavy, zda jim Bůh odpustí jejich viny. Byli nedobře nábožensky vychováni (především námi - duchovenstvem a pak pochopitelně v rodinách) a dnes už nejsou "na stará kolena" schopni přestavět svou nesprávnou představu o Bohu. Je mi jich líto, oni sami jsou ušlechtilejší, než jejich představa o Bohu) .
Oháněním se pravostí církve mnoho nespravíme. Copak si asi o mě mysleli lidé, kterým jsem nesprávně odporoval, když přišli se svými námitkami? Jakoupak službu jsem tím Kristu prokázal? Byl jsem horlivý, ministroval jsem, chodil jsem do kostela víc než jiní, ale co naplat, byl jsem naivní, nedovzdělaný, špatně jsem přemýšlel a na tvrzení jiných jsem odpovídal naučenými a neověřenými tvrzeními. O Písmu ani nemluvě.
Nedávno jsme si říkali: v náboženství raději méně tvrdit. Jen to, co máme svým životem ověřené. "Články víry" z Katechismu se dají opisovat, ale v soužití s člověkem nebo s Bohem se opisovat nedá.
Zbožné vzdechy ani fanatismus nám nepomohou. Jen poctivé hledání.
V Bibli je hodně míst, která vypadají jako rozpor (to má svůj význam).
Hodně lidí na nich ztroskotá. Někdo se nechá odradit a odejde. Jiný si řekne: "Já tomu nerozumím, ale já věřím", a přestane přemýšlet a jeho duševní vývoj se zastaví na stadiu předbiblického vývoje.
Kdo hledá, může odpověď objevit.
Na tvrzení, že v Bibli je mnoho rozporů, pomůže jen poctivé hledání. A ne tvrzení, že to není pravda.
Např. v 7. kapitole Janova evangelia je popsáno, jak Ježíš, když se ho ptali příbuzní v Nazaretě, zda půjde na svátky do Jeruzaléma, řekl: "Já tam nepůjdu". A pak šel.
Lhal nebo ne?
Nepomůže nám tvrzení: "Pán Ježíš nemůže lhát". (Jsem zvědav, jestli se někdo ozve a zeptá?) Někdo si myslí, že k životu podle víry nepotřebuje Písmu rozumět (tím ukazuje, že má jinou představu o "víře" než Ježíš).
Samozřejmě, že ta složitější místa v Bibli dají dost práce a přemýšlení.
Dokud Bibli pořádně a soustavně nečtu, možná mi žádné velké potíže nevyvstanou. Pokud slyším nebo si čtu jen úryvky na neděli a zůstávám jen u kázání na tyto úryvky (nebo u myšlenky na den), pokud si ty úseky nedávám dohromady, ani nevím, že mám ve svých v názorech veliké mezery.
Začnu-li číst Bibli soustavně, vidím: toto místo a tamhleto nejdou dohromady a začnu si klást otázku, jak je to možné.
Kdo přijme fakt, že jsme rozum dostali k přemýšlení a vydá se na cestu, může objevit, že ta sporná místa mají řešení. Objeví, že to, co se mu zdálo jako rozpor, bylo způsobeno tím, že správně nechápal ty jednotlivé texty.
Mnoho lidí rozumí co je software a hardware v počítači, mnoho lidí ví, co je ofsajd ve fotbale, většina českých ženských umí velký počet druhů vánočního cukroví, většina lidí si umí vyměnit SIM kartu v mobilu, ale mnoho lidí neví, proč by měli rozumět Bibli.
Navíc nás sráží to, že nemáme zatím dobré vyučování Písma. Kdo by se divil, že se lidé k porozumění Písmu nehrnou.
Začnu-li si číst některé místo, podsunu mu (pochopitelně) význam, o kterém si myslím, že je správný. Je-li ale skutečný význam toho místa jiný, pak mi můj názor ale neladí s jiným místem v Písmu. Potřebuji proto hledat takový význam, který bude ladit s dalšími místy v Bibli (je to jako puzzle).
Vytrvám-li ve vzdělávání, budu časem čím dál víc Písmu rozumět, bude mě to bavit a těšit. Pak se mi budou objevovat souvislosti, které nejsou přímo v textu napsané, ale vyvstanou v souvislostech několika textů. Tím objevím mnoho nových poznatků. Pak budu žasnout, jak veliké množství informací a jak veliká krása v té malé knížečce evangelií je.
To už ale patří do podobenství o dobrém hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré.
Každý učitel Zákona (to se týká nejen každého kněze a rodiče) vyučený Ježíšem, začne Písmu rozumět. A bude schopen "vynášet věci nové a staré".
Např. ten, kdo si dá práci s hledáním, proč Ježíš nejdříve řekl: "Nepůjdu na svátky do Jeruzaléma", a pak tam šel, - ten objeví něco nového, co v Písmu není vysloveně napsáno a přece je velice důležité pro život, pro řešení řady náročných situací.
Ve vědě je stálý pokrok. Zrovna tak to má být v porozumění Bohu. V dnešním křesťanství by mělo být všechno daleko silnější a rychlejší než v křesťanství před 100 lety. Jenže my se pohybu a vanutí Ducha svatého bojíme. Mohli bychom si to názorně ukázat na strachu v církvi, který zbrzdil pohyb 2. vatikánského koncilu a jeho ovoce ...
Platí obecně, že ten, kdo ustrnul, dostává z dalšího vývoje strach. Čím dál méně rozumí a má pocit, že mu je vše bouráno.
Podobenství o hospodáři vynášejícím nové i staré věci říká: "Každý věk může v křesťanství přinášet nové objevy".
Jako se ten, kdo si nepřizná pravdu, odsuzuje k životu ve lži, tak se ten, kdo se bojí a nehledá moudrost boží, odsuzuje k ustrnutí. Tradice mu nepomůže. Tradice je paměť na řešení (dobré řešení nebo špatné) v minulosti. Jenže náš život přináší nezřídka situace naprosto nové. K jejich řešení ale v Písmu klíč je - a my jej máme najít.
Potřebujeme se vrátit k důkladnému a poctivému čtení evangelia. /5
-------------------------------
Poznámky:
/1 Moudrost patří mezi dary Ducha božího (srov. Iz 11,2
Opakem moudrosti je hloupost. Moudrost je ctností - cesta k ní je pracná. Jejím opakem je hloupost, ta je hříchem - je ovocem lenosti a zbabělosti. (Nedostatek inteligence není hloupostí.)
/2 Ježíš vykládal všechna podobenství, ale v evangeliích máme zaznamenány jen výklady o rozsévači, jílku a síti.
Ježíš učedníkům řekl: "Nerozumíte podobenství o rozsévači? Jak porozumíte všem ostatním? ... Mluvil k nim v mnoha podobenstvích ... Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal." (Mk 4,13.33-34
/3 Vzpomeňme na Ježíšovo přirovnání učedníků k rybářům (před sto lety by možná místo: "Budete rybáři lidí", řekl: "Budete hasiči", dnes možná: Budete záchranáři"). "Jako rybáři vytahují ryby z moře. Tak vy, učedníci, budete vytahovat lidi z moře zla" Moře je dodnes nespoutaným živlem, tenkráte bylo mnohem a mnohem více místem ohrožení pro rybáře, námořníky ...
/4 Nejde jen o hříchy.
Např. mnoha manželům se jejich soužití nepodaří. Bláhoví, kteří si myslí, že je to jen tím, že si špatně vybrali partnera. Soužití je velice a velice náročné.
Do nebe se dostanou jen ti, kteří jsou schopní krásného a tedy i náročného soužití. Hrát ve významném orchestru, fotbalovém mužstvu, vychovávat společně děti, naslouchat druhým a snažit se jim porozumět, to vše je náročným uměním. V nebi to nebude jako na pouti nebo v lázních. Komu by se taková věčnost líbila?
/5 Naše přežvykování a rozmělňování toho mála z Písma nikam nevede. Podívejte se třeba na Katolický týdeník (kolik tam najdete zájmu o porozumění Ježíšovu vyučování)? Nejde mi o kritiku redakce. Jde o celkové zaměření církve.
Nedávno jsem v autě poslouchal Proglas. Varhaník krásně zpíval litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Rád zpívám, s chutí jsem se přidal. Litanie je modlitbou zamilovaných, ale kdy nás začne zajímat porozumění tomu, co nám Ježíš říká? To mi modlitba litanií nenahradí.
Má to ovšem jedno nebezpečí - kdo bude naslouchat Ježíšovi, nebude pak možná už schopen říkat modlitbu následující po litaniích.;
Slyšíme-li slova sv. Pavla: "Duch přichází na pomoc naší slabosti, vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním" (Ř 8.26
), obyčejně se s úlevou zbožně
uklidníme, jak je o nás postaráno. Ale nepřehlédněme, že nám moudrost nebude vlita. Kdo
k ní chce dojít, potřebuje se vydat na cestu, "bez práce nebudou koláče".
Písmo nám ukazuje, jak si Bůh cení moudrosti. Nepřehlédněme, že prosba krále Šalomouna je velice oceněna. Zapamatujme si to a poučme se (pokud jsme to už neudělali) a zařaďme si prosbu o pomoc k získání moudrosti na přední místo.
Každý si může promyslet, jak k ní lze dojít. /1
Podobenství o pokladu a perle jsme se už někdy věnovali. Kdo neobjeví osobní přátelský vztah k Bohu, přestane se časem o Boha hlouběji zajímat. Jeho "víra" nevydrží nebo nebude použitelná.
Podobenství o síti je třetím z klíčových podobenství (proto má také originální - Ježíšův výklad). /2
Co je sítí hozenou do moře?
Síť zabere všechny možné ryby, dobré a špatné, ale některé jsou nepoužitelné. Stejně je to s královstvím Božím. To je nabídnuto všem, dostane se do něj ledaskdo (ve vyvoleném národě byli lidé dobří i špatní), ale záleží na každém k čemu doroste a dospěje (viz podobenství o jílku). Čas nám je dán k uskutečnění, případně k obrácení. Ale rozpoznat kde se nacházíme a nakolik žijeme podle božích představ lze hned, nemusíme čekat na posouzení poroty.
Kdo nedbá, kdo není snesitelný, tomu hrozí, že o něj druzí nebudou stát v dalším soužití.
Většina věřících Izraelitů v Ježíšově době se těšila na Mesiáše, ale Ježíšovy názory přijala jen hrstka.
Ježíš (s učeníky) nořil svou síť (svou nabídku, své vyučování, své názory, svou pomoc, svůj přístup k životu, své uspořádání vztahů s Bohem a s lidmi) do tehdejší společnosti. Někteří před jeho síti uhnuli, jiní za ním šli - z těch se pak ukázali někteří použitelní a jiní nepoužitelní.
Spousta lidí pro Ježíše nejprve horovala, křičela: "Hosana, Synu Davidovu" a potom: "Ukřižuj!" Část učedníků od Ježíše odešla, někteří se zkazili (Jidáš) - šli svou cestou, cestou "chytřejších". Jenom někteří z těch, kteří Ježíše slyšeli, přijali nabídku Ježíšovy záchrany (síť). /3
I my v kostele (ale i křesťané, kteří do kostela mnoho nechodí), jsme jako ryby v síti pro Ježíšovu věc dobrými nebo špatnými rybami (ať už na kterékoliv straně oltáře).
Zřejmě řada z nás neobstojí podle Ježíšových kriterií. /4
Ježíšova slova nejsou výhrůžkou. Není strašením, řekneme-li snoubencům: "Pokud chcete vytvořit pěkné manželství, je třeba, abyste si vybrali nadprůměrného partnera, sami byli nadprůměrným člověkem a oba se nadprůměrným způsobem ve svém vztahu vytrvale - věrně snažili".
Pokládáme za samozřejmost, že než začneme jezdit autem, projdeme nejprve autoškolou. Bez patřičného lékařského vzdělání bychom nikoho nenechali operovat. To jenom o manželství, o výchově dětí a o božím království, si bláhově myslíme, že nám stačí zamilovanost, nadšení a nábožné pocity.
Ježíš nepřehání! Nemůžeme si říkat: "My, co chodíme do kostela, jsme dobří a ti, co do kostela nechodí, jsou špatní". Podobenství o síti vyvádí z omylu každého, kdo by si bláhově myslel, že samo chození do kostela nebo příslušnost i k té nejpravější církvi zaručuje, že budu dobrou rybou v Ježíšově síti.
Podobenství o síti můžeme zúžit na naše shromáždění v kostele. I tady jsme různě kvalitními rybami.
Každý zodpovídáme za sebe. Každý můžeme s tímto podobenstvím pracovat na sobě - abych byl dobrou rybou.
Co mám se sebou dělat, abych měl záruku, že jednou tou dobrou rybou budu?
Můj život zahrnuje (jako síť) řadu dobrých a špatných skutků. Potřebuji přijmout, že ať se začnu cokoliv učit, budu dělat chyby. "Hrubky" v češtině i angličtině, špatně spočítané příklady, chyby za volantem, v manželství, ve výchově dětí (v evangeliích je popsána chyba Ježíšových rodičů), v přátelství, v soudech o druhých, v myšlení... "nikdo nespadl učený z nebe."
Potřebuji vědět, že mě Bůh ani za hřích, natož za chybu, nevyřadí z "chovu", z božího království, ze své přízně.
Důležité je, jak se k chybě nebo selhání postavím.
Získání jakékoliv dovednosti se nedá nahradit modlitbami nebo zpěvem v kostele. Musím počítat s tím, že v sobě mám řadu dobrých a špatných názorů o náboženství. Častěji si všímáme, že se naše "víra" každou chvíli liší od Ježíšových představ o "víře". (I sv. apoštol Petr dělal hrubé chyby - i po Seslání Ducha svatého - zůstával trčet ve svých náboženských představách z mládí.)
Máme řadu nesprávných názorů. Nejen o Bohu.
Můj tatínek měl někdy antisemitistické názory: "Pan kaplan nám říkal, že "Siónské protokoly" jsou pravé".
Mnoho lidí už neví, jak se katolický tisk zapojil do aféry s Židem Leopoldem Hilsnerem z Polné. Ani za nás se o tom ve škole nemluvilo, protože komunisté Židům nepřáli.
O našich názorech na Husa a Luthera ani nemluvě. Kdyby v semináři někdo mluvil tak, jako později Jan Pavel II., nevím jak by dopadl.
Já jsem 45 let tvrdil, že církev nikdy nežehnala zbraně, že šlo vždy o modlitby za vojáky. Až po revoluci jsem uztrnul, když polští biskupové žehnali polské stíhačky.
Minule jsme si říkali, co nedobrého můžeme do svých dětí a vnuků zasít svými nesprávnými názory.
Nevěřili byste, kolik pěkných a ušlechtilých starých lidí má strach ze smrti. Mají veliké obavy, zda jim Bůh odpustí jejich viny. Byli nedobře nábožensky vychováni (především námi - duchovenstvem a pak pochopitelně v rodinách) a dnes už nejsou "na stará kolena" schopni přestavět svou nesprávnou představu o Bohu. Je mi jich líto, oni sami jsou ušlechtilejší, než jejich představa o Bohu) .
Oháněním se pravostí církve mnoho nespravíme. Copak si asi o mě mysleli lidé, kterým jsem nesprávně odporoval, když přišli se svými námitkami? Jakoupak službu jsem tím Kristu prokázal? Byl jsem horlivý, ministroval jsem, chodil jsem do kostela víc než jiní, ale co naplat, byl jsem naivní, nedovzdělaný, špatně jsem přemýšlel a na tvrzení jiných jsem odpovídal naučenými a neověřenými tvrzeními. O Písmu ani nemluvě.
Nedávno jsme si říkali: v náboženství raději méně tvrdit. Jen to, co máme svým životem ověřené. "Články víry" z Katechismu se dají opisovat, ale v soužití s člověkem nebo s Bohem se opisovat nedá.
Zbožné vzdechy ani fanatismus nám nepomohou. Jen poctivé hledání.
V Bibli je hodně míst, která vypadají jako rozpor (to má svůj význam).
Hodně lidí na nich ztroskotá. Někdo se nechá odradit a odejde. Jiný si řekne: "Já tomu nerozumím, ale já věřím", a přestane přemýšlet a jeho duševní vývoj se zastaví na stadiu předbiblického vývoje.
Kdo hledá, může odpověď objevit.
Na tvrzení, že v Bibli je mnoho rozporů, pomůže jen poctivé hledání. A ne tvrzení, že to není pravda.
Např. v 7. kapitole Janova evangelia je popsáno, jak Ježíš, když se ho ptali příbuzní v Nazaretě, zda půjde na svátky do Jeruzaléma, řekl: "Já tam nepůjdu". A pak šel.
Lhal nebo ne?
Nepomůže nám tvrzení: "Pán Ježíš nemůže lhát". (Jsem zvědav, jestli se někdo ozve a zeptá?) Někdo si myslí, že k životu podle víry nepotřebuje Písmu rozumět (tím ukazuje, že má jinou představu o "víře" než Ježíš).
Samozřejmě, že ta složitější místa v Bibli dají dost práce a přemýšlení.
Dokud Bibli pořádně a soustavně nečtu, možná mi žádné velké potíže nevyvstanou. Pokud slyším nebo si čtu jen úryvky na neděli a zůstávám jen u kázání na tyto úryvky (nebo u myšlenky na den), pokud si ty úseky nedávám dohromady, ani nevím, že mám ve svých v názorech veliké mezery.
Začnu-li číst Bibli soustavně, vidím: toto místo a tamhleto nejdou dohromady a začnu si klást otázku, jak je to možné.
Kdo přijme fakt, že jsme rozum dostali k přemýšlení a vydá se na cestu, může objevit, že ta sporná místa mají řešení. Objeví, že to, co se mu zdálo jako rozpor, bylo způsobeno tím, že správně nechápal ty jednotlivé texty.
Mnoho lidí rozumí co je software a hardware v počítači, mnoho lidí ví, co je ofsajd ve fotbale, většina českých ženských umí velký počet druhů vánočního cukroví, většina lidí si umí vyměnit SIM kartu v mobilu, ale mnoho lidí neví, proč by měli rozumět Bibli.
Navíc nás sráží to, že nemáme zatím dobré vyučování Písma. Kdo by se divil, že se lidé k porozumění Písmu nehrnou.
Začnu-li si číst některé místo, podsunu mu (pochopitelně) význam, o kterém si myslím, že je správný. Je-li ale skutečný význam toho místa jiný, pak mi můj názor ale neladí s jiným místem v Písmu. Potřebuji proto hledat takový význam, který bude ladit s dalšími místy v Bibli (je to jako puzzle).
Vytrvám-li ve vzdělávání, budu časem čím dál víc Písmu rozumět, bude mě to bavit a těšit. Pak se mi budou objevovat souvislosti, které nejsou přímo v textu napsané, ale vyvstanou v souvislostech několika textů. Tím objevím mnoho nových poznatků. Pak budu žasnout, jak veliké množství informací a jak veliká krása v té malé knížečce evangelií je.
To už ale patří do podobenství o dobrém hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré.
Každý učitel Zákona (to se týká nejen každého kněze a rodiče) vyučený Ježíšem, začne Písmu rozumět. A bude schopen "vynášet věci nové a staré".
Např. ten, kdo si dá práci s hledáním, proč Ježíš nejdříve řekl: "Nepůjdu na svátky do Jeruzaléma", a pak tam šel, - ten objeví něco nového, co v Písmu není vysloveně napsáno a přece je velice důležité pro život, pro řešení řady náročných situací.
Ve vědě je stálý pokrok. Zrovna tak to má být v porozumění Bohu. V dnešním křesťanství by mělo být všechno daleko silnější a rychlejší než v křesťanství před 100 lety. Jenže my se pohybu a vanutí Ducha svatého bojíme. Mohli bychom si to názorně ukázat na strachu v církvi, který zbrzdil pohyb 2. vatikánského koncilu a jeho ovoce ...
Platí obecně, že ten, kdo ustrnul, dostává z dalšího vývoje strach. Čím dál méně rozumí a má pocit, že mu je vše bouráno.
Podobenství o hospodáři vynášejícím nové i staré věci říká: "Každý věk může v křesťanství přinášet nové objevy".
Jako se ten, kdo si nepřizná pravdu, odsuzuje k životu ve lži, tak se ten, kdo se bojí a nehledá moudrost boží, odsuzuje k ustrnutí. Tradice mu nepomůže. Tradice je paměť na řešení (dobré řešení nebo špatné) v minulosti. Jenže náš život přináší nezřídka situace naprosto nové. K jejich řešení ale v Písmu klíč je - a my jej máme najít.
Potřebujeme se vrátit k důkladnému a poctivému čtení evangelia. /5
-------------------------------
Poznámky:
/1 Moudrost patří mezi dary Ducha božího (srov. Iz 11,2
). V Písmu je o ní
mnohokráte řeč. Šalomoun ví, že si ji nelze vyprosit (jako si nelze vyprosit jakoukoliv
dovednost). Cesta k moudrosti je známá: vyhledávat ji, naslouchat moudrým a především
moudrosti Boží, učit se používat rozum (který patří mezi největší boží dary), učit se
správně a logicky myslet, přesně používat slova, porovnávat a
rozlišovat.
Opakem moudrosti je hloupost. Moudrost je ctností - cesta k ní je pracná. Jejím opakem je hloupost, ta je hříchem - je ovocem lenosti a zbabělosti. (Nedostatek inteligence není hloupostí.)
/2 Ježíš vykládal všechna podobenství, ale v evangeliích máme zaznamenány jen výklady o rozsévači, jílku a síti.
Ježíš učedníkům řekl: "Nerozumíte podobenství o rozsévači? Jak porozumíte všem ostatním? ... Mluvil k nim v mnoha podobenstvích ... Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal." (Mk 4,13.33-34
)
/3 Vzpomeňme na Ježíšovo přirovnání učedníků k rybářům (před sto lety by možná místo: "Budete rybáři lidí", řekl: "Budete hasiči", dnes možná: Budete záchranáři"). "Jako rybáři vytahují ryby z moře. Tak vy, učedníci, budete vytahovat lidi z moře zla" Moře je dodnes nespoutaným živlem, tenkráte bylo mnohem a mnohem více místem ohrožení pro rybáře, námořníky ...
/4 Nejde jen o hříchy.
Např. mnoha manželům se jejich soužití nepodaří. Bláhoví, kteří si myslí, že je to jen tím, že si špatně vybrali partnera. Soužití je velice a velice náročné.
Do nebe se dostanou jen ti, kteří jsou schopní krásného a tedy i náročného soužití. Hrát ve významném orchestru, fotbalovém mužstvu, vychovávat společně děti, naslouchat druhým a snažit se jim porozumět, to vše je náročným uměním. V nebi to nebude jako na pouti nebo v lázních. Komu by se taková věčnost líbila?
/5 Naše přežvykování a rozmělňování toho mála z Písma nikam nevede. Podívejte se třeba na Katolický týdeník (kolik tam najdete zájmu o porozumění Ježíšovu vyučování)? Nejde mi o kritiku redakce. Jde o celkové zaměření církve.
Nedávno jsem v autě poslouchal Proglas. Varhaník krásně zpíval litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Rád zpívám, s chutí jsem se přidal. Litanie je modlitbou zamilovaných, ale kdy nás začne zajímat porozumění tomu, co nám Ježíš říká? To mi modlitba litanií nenahradí.
Má to ovšem jedno nebezpečí - kdo bude naslouchat Ježíšovi, nebude pak možná už schopen říkat modlitbu následující po litaniích.;