14. neděle v mezidobí

Slova o příjezdu krále Izraele v prvním čtení by mohla zaznívat světským triumfem nebýt poznámky  o oslu (neválečném, i když v tamějších krajích ceněném a užitečném zvířeti). Způsob Ježíšovy služby a jeho přístup (i k lidem hříšným) nám zpětně dokresluje přesné obrysy tohoto obrazu.

Ježíšovy modlitby zaznamenané v evangeliích mají veliký význam pro naše poznání (jeho osobní modlitby probíhaly zřejmě beze slov).

Slova: "Velebím tě, Otče,  nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými  a zjevil jsi je maličkým", nám znějí zvláštně.   

Samozřejmě, že Bůh nemá zvláštní zalíbení v lidech bez vzdělání nebo s nízkým IQ. 

Ježíš říká: "Otče, gratuluji ti, žes dokázal překlenout rozdíly mezi vzdělaností lidí tak, že mou nauku pochopí každý, i ten nejprostší člověk.

To, co lidi učíš (učíme spolu), je nejvyšším poznáním. Nikdo z lidí, ani nejbystřejší mozky, nemohou sami od sebe poznat tvé myšlení a tvé názory."

(Co všechno my lidé odedávna zkoumáme - lidský mozek, složitosti našich vztahů, mikrokosmos i makrokosmos, ale k Bohu sami nedohlédneme. /1 )

"Otče, tys své vyučování vymyslel tak geniálně, že je i prostý člověk, i malé dítě, dokáže pochopit". /2                     

Někteří učitelé jsou odborníci, ale neumějí učit, jsou nesrozumitelní a "uspavači hadů". Ježíš vyučuje srozumitelně a umí jednoduchým způsobem vysvětlit nejsložitější věci.

I to, co je pro nás nepředstavitelné - boží myšlení, můžeme pochopit díky Ježíšovu způsobu vyučování. Ale je třeba přistoupit na Ježíšovu metodu vyučování, dodržet jeho postup, sled

pořadí, v kterém Ježíš učil. Jeho vyučování je srozumitelně a pochopitelné, že je látku pochopí i prostý člověk.

Slova: "Otče, tys tyto věci skryl před moudrými a chytrými," tedy neznamenají, že by Bůh diskriminoval vzdělané lidi (někteří lenoši by si to možná zlomyslně přáli), ale Ježíš tím chce říct, že Boží zjevení je tak obsažné, že bez jeho "učebnice", bez Otcovy (a Ježíšovy) metody, Boha nepochopí nikdo z lidí.

Naopak, kdo Ježíšovo vyučování a jeho metodu přijme, Bohu porozumí - i když je prostým, obyčejným posluchačem (nepotřebuje žádné veliké vzdělání a nemusí mít nadprůměrnou inteligenci). Ježíši porozuměli i lidé nevzdělaní, např. žena krvotoká, pohanský setník, slepci.

Je dobré si toho všimnout.

Navíc Ježíš začal vzdělávat i ženy. /3

Ježíšův způsob vyučování používá v hojné míře podobenství.

Podobenství je modelem. Bez výkladu je ale neúplné. Podobenstvím si Ježíš vytřídil posluchače. Někteří nad podobenstvím ohrnuli nos. Někteří teologové prohlásili: "Pane kolego, ten nazaretský katecheta je primitivní, o božím království vykládá, jako když sedlák seje obilí nebo ženská zadělává těsto na chleba. Pane kolego, to není žádná teologie. Pojďme na fakultu." Tak odešli "moudří". A "chlapi z hospody, kteří všemu rozumí" (od politiky, sportu, ekonomiky až po náboženství), prohlásili: "Franto, jdem na pivo, to je nějakej filozof". "Chytrolíni" tedy odešli také. 

S těmito lidmi se nedá nic dělat. Škoda času. Nehledají. Všechno vědí.

Těm, kteří naopak za Ježíšem přišli a ptali se: "Ježíši, já jsem tomu úplně nerozuměl, mohl bys mi to vysvětlit?" - těm Ježíš rád podobenství vyložil.

Ježíš všechna podobenství vyložil. Výklady jeho nejdůležitějších podobenství máme v evangeliích zapsány (aby nebyly zapomenuty), ostatní má vykládat církev, což mnoho neděláme (ani po 2. vatikánském koncilu a výzvách posledních papežů k velikému naslouchání slovu Božímu).

Když se křesťanství šířilo do Římského světa, vzdělaného antickou filosofií, někteří apoštolové a jejich pomocníci ještě podobenství používali. Ale jiní, možná už i apoštol Pavel (který pronikl i do antické vzdělanosti), se částečně přizpůsobili antickému způsobu myšlení. Další generace učeníků v antickém světě už trochu styděly za podobenství, připadala jim trochu primitivní. Postupně přešli na antický způsob vyučování.

Jenže vtip je v tom, že Ježíšova podobenství a jeho názorná výuka je jednoduchá a rychle probíhá. Škoda, že my nejsme zvyklí se učit podle Ježíšova způsobu. Píšeme nové a nové katechismy... (Proč Ježíš tento způsob výuky nezvolil?) Systém hotových katechismových odpovědí svádí k "opisování". V životě a ve vztazích se ale opisovat nedá. /4

V katechismu se nevyučuje pomocí podobenství, ta jsou nanejvýš jen vzpomínaná, ale u Ježíše jsou základní prvkem jeho způsobu vyučování.

Potřebovali bychom také zrekonstruovat Ježíšovo pořadí vyučovaných lekcí. Ježíš učil v určitém pořadí. Neučil jako my: "Bůh je jeden ve třech osobách. Já jsem ta druhá. Mým otcem není Josef , ale Otec nebeský.

Často Ježíše titulujeme mnoha převznešenými tituly, ale podceňujeme jeho způsob vyučování. Čte-li se při evangeliu o jednom Mistru a Učiteli, přitakáme: " Slyšeli jsme slovo boží", případně to vylepšíme okuřováním a svíčkami. Podkuřujeme Ježíši, ale ve skutečnosti jej za nejlepšího a nejgeniálnějšího učitele nepokládáme.

Samozřejmě vina vychází především z nás (kněží), my máme učit druhé. Ale pro nás všechny platí, že se nechceme snížit k těm "prostým věcem" a udělat si v nich jasno. Často se ženeme za náboženskou literaturou, která se vysoko vznáší.

Potřebujeme se začíst do evangelií a zamýšlet se nad Ježíšovým vyučováním. Jenže my jsme si zvykli na určitý "zbožný" způsob myšlení a tím si vlastně zavíráme cestu k pochopení.

Kdybychom se psychicky "snížili" k podobenstvím a kdybychom odložili pár zlozvyků, které máme při četbě vůbec, tak by se nám i evangelium stalo pochopitelným.

Ale k tomu potřebujeme být "maličcí".

Jenže my máme sklon se na jednoduché věci dívat zpatra a pak patříme mezi "moudré" a "chytré". Jak bychom my, letití návštěvníci kostela mohli dát najevo, že něčemu (natož mnohému) nerozumíme. Raději se v kostele tváříme... /5

Jak to, že si na Ježíšovo slovo neuděláme čas? Proč tolik slov a tolik času věnujeme opačným směrem (mluvením k Ježíši) než naslouchání Ježíšovi (a ještě to nazýváme úctou a zbožností). Doporučujeme adorace a pobožnosti. Nic proti nim - ale nejprve potřebuji, jako v manželství - druhému mnoho (léta) naslouchat a ptát se, než mu hlubším způsobem porozumím. Koukat se na druhého jako na svatý obrázek a myslet si, že mě něco osvítí, je bláhové. (Komu to funguje, ať se mi přihlásí a vyvrátí mi moje tvrzení. Říkám to pokorně. Sám pracně hledám cestu. Neradím druhým, co mě samotnému nefunguje.)

Proč se Ježíš tak namáhal a pečlivě volil každé slovo? (My se raději dohadujeme, co je v evangeliu Ježíšovo slovo a co je pozdější přídavek, ale nepřistoupili jsme na Ježíšovo vyučování. Ježíš nebyl neumětel, aby si nechal napsat evangeliu hůř než byl napsán Starý zákon.)

"Bůh přebývá v nedostupném světle", ale rád se nám dává poznat, nevystupuje jako Záhadný, Neznámý a Nepoznatelný.

Kdo nechce pochopit, kdo je "moudrý a chytrý", i kdyby byl sebevzdělanější, nepochopí, pokud si nenechá ukázat Ježíšem cestu. Kdo pochopit nechce, není mu pomoci.

Bůh se nám dá rád poznat, poslal někoho, kdo jej důvěrně zná a umí zajímavě srozumitelně o Bohu vyprávět. Ježíš chce Otce ukázat všem.

"Maličcí"  jej Ježíšovo vyučování vděčně přijímají. Netváří se, co už vše znají a nestydí se přiznat, že jsou na začátku poznávání o Bohu. "Maličcí" se chtějí o Bohu dozvědět něco nového. /6

Sláva, mají možnost pít z nejčistšího pramene.

Ježíšovo vyučování je příjemné, občerstvující a snadné - proti těžkopádnému našemu vyučování - nás, lidských "učitelů", kteří se rádi vydáváme "Mistry" (nebo jsme dnes ozdobeni jinými tituly).

Svého Učitele máme možnost si vybrat ...

----------------------------------------

Poznámky:

                 /1       K nám se ale sklání sám Bůh a vypráví nám o sobě.

Bůh je úplně jinou bytostí než my. Pohané jsou jako děti němých rodičů, nějakým způsobem Boha poznávají, ale my máme proti nim výhodu, my jsme jako děti rodičů, kteří nám vyprávějí o sobě i o nás - kým pro ně jsme a co pro ně znamenáme.  

                 /2      Boží vyučování samozřejmě začíná Hebrejskou biblí - Starým zákonem. (Židovské děti se vzdělávají od pěti let.) Ježíšovo vyučování je ale ještě dokonalejší. Ježíš zná Otce přímo, důvěrně, ne jako lidští svatopisci. "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl." (J 1,18

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Slavnost Narození Páně (B) (Bible na neděli) 4. neděle adventní a Slavnost Narození Pána (B) (Václav Vacek) Slavnost Ježíšovy Matky (A) (Václav Vacek) Slavnost Narození Páně (A) (Bible na neděli) Slavnost Narození Páně (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

                 /3       Do židovských škol chodili pouze kluci. Když Marta před Ježíšem nepřímo vytýkala Marii, že jí nepomáhá s obsluhou mužským, že vyučování o Bohu ženské stejně nepochopí (což bylo tehdejší všeobecné myšlení), Ježíš to Martě vyvracel: "Pojď si to poslechnout a uvidíš, že i ty, žena - tomu budeš rozumět. (O Ježíšově pozornosti a úctě k ženám svědčí i řada jeho podobenství vzatá z ženského světa.) Ježíš dokáže vyučovat i začátečníky.

               /4       Nic proti katechismům. Proč nemít sbírku výsledků matematických příkladů ke kontrole správného počítání? Ale to neznamená, že se místo matematiky budeme učit nazpaměť výsledky příkladů. (Je důležité se naučit počítat obsah kruhu. Naučit se obsah všech kruhů ani nelze, je jich nekonečný počet.)

Katechismy vznikly z pečlivosti a také ze strachu, aby lidé "dobře a správně věřili", přesněji řečeno, aby uměli správně odpovídat. V našich školách učitel něco studentům nadiktuje a pak je zkouší, zda po něm umí opakovat jeho názory. Ježíš je praktický, chce, abychom se naučili přemýšlet a porozumět si s Bohem. (Až z porozumění, z blízkosti a z přijetí jeho přátelství, vychází nový způsob života. Jako v rodině: My se máme rádi, přejeme si jeden druhému a nemáme zapotřebí dělat něco nerozumného a zlého.)

                 /5      Teď právě jsme na Manželských setkáních mluvili několik hodin o vzkříšení Lazara. V tom příběhu je tolik nádherných věcí, které se nikde jinde nedočteme!

- Největší Ježíšovo znamení, aby mohli lidé uvěřit, že Ježíš je výjimečný posel od Boha.

- Ježíš i jeho přátele to stálo mnoho bolesti - prožili bolest z Lazarovi smrti ..., to není legrace.

Mnoho židů tuto událost nepřijalo. My ji nepoznanou a nepromyšlenou - míjíme také (my přece "víme", jak to dopadlo, Ježíš Lazara vzkřísil!?) 

Na pohřbu přečtu úryvek z této události, ale co o tom mohu za 15 minut říci? Jak mám lidi potěšit?

Proč nestojíme o porozumění tomu, co nám Ježíš říká?

Nedivme se, že se naše pohřby o mnoho neliší od pohřbů nekostelových lidí. (A jestli se někdo nutí předvádět, jak věří - že smrt blízkého lehko snáší, je otázkou, jak je daleko. Ježíš se nestyděl plakat - ale ptejme se proč plakal).  

                 /6        V evangeliu patří "maličcí" k "chudým" a "dětem" ("nebudete-li jako děti"- ty se ptají a chtějí vyrůst). 

Pokusím se ukázat na příkladu, kdo patří mezi "maličké".

S bratry Poláky jsme se na kněžské vikariátní konferenci dostali do debaty o způsobu pastorace v Čechách.

Každý máme svůj pohled, svou zkušenost, každý jsme vyšli ze své tradice a od jiných učitelů...  K porozumění bylo málo prostoru ... Ale uvědomil jsem si znovu k hledání pár obecných věcí:

Nikdo z nás neobsáhneme celou pravdu.

K poznávání něčeho nám velice poslouží rozhovor s druhým. Tak si mohu porovnat svůj názor s názorem druhého.

Často vidí situaci jinak mladý a jinak starý, zkušený a nezkušený, domorodec a cizinec, vzdělaný a nevzdělaný, muž nebo žena. Zdravý nebo nemocný, silný nebo oslabený, zamilovaný a podvedený, matka nemocného nebo postiženého dítěte, nezaměstnaný, nadřízený jinak než podřízený, hladový a sytý, chudý nebo bohatý, sangvinik nebo melancholik ...

Dvě oči vidí p�esněji než jedno. Čím více pohledů obsáhnu, tím se mi zvětšuje zorné pole. Dům vidím z jednoho místa nanejvýš ze dvou stran. S druhým se mohu přiblížit k pravdě snadněji než sám.

Pokud druhého podceňuji, nevážím si jej a pokud přeceňuji sám sebe, zůstává mi jen výseč mého vidění na věc.

Pokud mám druhého rád, pokud si o něm nemyslím, že je lajdák, pokud mě zajímá jeho pohled, pokud se zeptám na jeho názor a jsem ochoten mu dostatečně s úctou naslouchat - pak mohu dojít k širšímu poznání a porozumění.

(K tomu, abych zjistil zda mám druhého rád, používám jednoduchou zkoušku: zda se raduji z jeho úspěchů nebo neúspěchů.)   

Názor druhého můj pohled buď potvrdí, rozšíří nebo poopraví. Často také poznávám, že k jednomu cíli vede více cest.

Při řešení sporu je nezbytné dodržet starou (už pohanskou) zásadu: "Nechť je vyslechnutá druhá strana". Ježíš tomu dodává ještě další moudrost.

Umění naslouchat druhému a společně hledat nám je trenažérem k umění naslouchat Ježíši. Potřebuji se učit jemnému způsobu naslouchání. Ježíšův názor lehčeji odsunu než názor člověka - který stojí přede mnou tváří v tvář  - stačí otočit stránku v evangeliích.

S Vlastíkem Bartošem jsme si pak povídali dál. Přidal k tomu několik cenných pohledů: k poznávání nám slouží informace, rozum, city (pocity), intuice a osvícení.

My si můžeme dopřát osvícení Ježíšem. Ten se nám natolik věnuje a natolik nás srozumitelně vyučuje, že si můžeme své názory a vidění porovnávat s názory Ježíšovými. Tomuto osvícení Bible říká: "poznání srdcem" ("Dám vám nové srdce a svého Ducha").;