10. neděle v mezidobí

Láska nevydírá, ale zve k odpovědi.

Ozeášův život mi připadá jako otevřená rána. /1

"V nouzi poznáš přítele."  Bůh se neuráží, ale smilovává se i nad padlými. 

Než se celník Levi stal Ježíšovým apoštolem Matoušem a evangelistou, propadl se do společnosti opovrhovaných. Než se dal k výběrčím daní, rozešel se Hospodinem i s Božím lidem. Dal přednost okupační moci. Opovržení vůči kolaborantům je pochopitelné, byli to zrádci.

Je překvapivé, že Ježíš říká kolaborantovi: "Buď mým učedníkem".

Proč to neříká řadě jiných lidí? (Obyčejně si učedníci vybírali svého rabína. Ježíš to dělá opačně, on si vybírá učedníky.)

Proč si vybral zrovna Matouše? Není to nespravedlivé protekcionářství? (Řada lidí si to netroufne vyslovit. "Nelze kritizovat autoritu", tak někteří řeknou: "To je tajemství".)

Ježíš chce, abychom mu porozuměli a jelikož zná naše myšlení, jde nám ve svém vyučování předvídavě naproti. Ukazuje, podle jakých pravidel jedná a jaké jsou předpoklady k tomu, aby se někdo mohl stát jeho učedníkem. /2

Proto máme v evangeliích zaznamenán příběh bohatého mládence.

Bohatému mládenci, který tvrdil: "Všechna přikázání jsem dodržoval", Ježíš odpověděl: "Jedna věc ti schází ...".

"Co by mě sházelo?" Já jsem pro boží království čehokoliv schopen".

A jelikož Ježíš vidí do jeho srdce a ví na čem mladík lpí, vyzval jej k rozdání majetku (některým tuto podmínku neukládal (např. Lazarovi a jeho sestrám, Zacheovi). Hned se ukázalo, co je pro mládence podstatné. Bublina mladíkovy zbožnosti splaskla, majetek u něj převážil.

Na příkladu mládence Ježíš ukazuje, jak určité smýšlení zabraňuje následování Ježíše.

Mladík, patřící k náboženské smetánce, se nedokázal odpoutat od svého majetku a od "své" zbožnosti. Měl za to, že se nepotřebuje "obrátit".

O Matoušovi by samozřejmě mladík řekl: "Ten ať se obrátí, to je neznaboh a lupič okrádající poctivé Izraelity. Ale já přece pečlivě dodržuji všechna přikázání. Nikoho jsem neokradl a nikoho nezabil."

Zatímco mladík odešel od Ježíše s pocitem neocenění, Matouš vyskakoval radostí: "Kamarádi, to že si Mistr všiml, mě - kolaboranta, to se musí oslavit. Mistr z Nazareta mně daroval novou důstojnost, dal mi novou příležitost, smím patřit mezi jeho učedníky."

Ježíšova věta: "Přišel jsem pro hříšníky", patří mezi základní kameny evangelia.

S nadsázkou řeknu, abychom se k takovému lékaři dostali, máme na sobě honem najít alespoň nějakou rýmu.

Fakt, že "Bůh je ochoten odpustit i tomu největšímu hříšníkovi", je řešením budoucnosti lidstva, každého člověka. Je nám nabízen nový program, nemusíme žít a skončit jako provinilci. 

Ježíšova kázání byla velikým pozváním. Někdo to viděl, někdo ne. Někdo se radoval, jiný se naštval, že nedostal vyznamenání za svou zbožnost.

Jak to, že mládence nelákala příležitost chodit s Ježíšem a dělat zázraky? Jak to, že neměl potřebu se od Ježíše něco naučit?

Bohatý mládenec patřil mezi významné sloupy farnosti. Proč by se měl obracet, copak je hříšník? S takovými by si ani nesedl ke stolu, například k tomu rybáři Petrovi, který se s Ježíšem kamarádíčkuje. O toho Leviho by nezavadil ani pohledem. Mládenec je přece "Někdo".

Na Ježíši ale mladík nerozpoznal, že je NĚKDO. Matouš to rozpoznal.

Ježíš si Matouše získal. Mládence Ježíš přitahoval jen chvilku, malinko. 

Jedna věta ("Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky") vyvolává u různých lidí různou reakci. Člověka se sebou spokojeného naplňuje nechutí, pobouří jej, vyvolá naštvání. Hříšníka, vědomého si hříchů, naplňuje radostí.

Matouš vyskočil, nechal majetek a "následoval" Ježíše. /3

Matouš viděl Ježíšova znamení a uznal, že Ježíš přichází od Boha. "Jak to, že já, vyděděnec společnosti, mám možnost změnit, co jsem svým špatným životem spáchal?" Matouš se radoval.

Věta: "Nepřišel jsem  povolat spravedlivé, ale hříšníky", neznamená, že se musíme nejprve stát hříšníky a že si Ježíš za učeníky vybírá jen lidi na okraji společnosti.. Mezi Ježíšovými učedníky byli lidé vynikající (např. Jan syn Zachariášův - i když ten mohl naslouchat Ježíšovi až po své smrti.)

Příběh Matouše a příběh bohatého mládence jsou názorným vyučováním evangelia o nutných podmínkách k přijetí mezi Ježíšovy učedníky. "Přijímací zkoušky" jsou otevřené všem. Ježíš nevyžaduje k přijetí mezi své přátelé skutky zbožnosti a zásluhy. (Až pak se učeníci nechají uvádět do porozumění Božímu slovu a Ježíšova životního stylu.)

Jak to, že někdo byl Ježíšem nadšen a druhý se opovržlivě ušklíbl? Jedni byli Ježíšovými slovy nadšení a druzí nového kazatele pomlouvali.

Petr si považoval, že  smí chodit s Ježíšem. Petr se nepovyšoval nad výběrčího Matouše.

Ježíš věděl co je v Petrovi a co v Matoušovi. Věděl, že bohatý mládenec je spokojený sám se sebou.

Matouše Ježíš bez zkoušení pozval. Řadu jiných Ježíš odmítl. Ježíš samozřejmě věděl, co v bohatém mládenci je, ale to "prozkoušení" se událo kvůli nám, abychom viděli a pochopili čeho je nám třeba.

My máme velikou výhodu oproti Ježíšovým současníkům. Známe dopředu "otázky přijímacích zkoušek".

Jsem Bohem pozván!!  - proto teď už jen já sám rozhoduji, zda budu patřit k mladíkovi bohatému svou zbožností nebo k těm, kteří jsou přitahováni Ježíšovými slovy a jeho jednáním.

Každého z nás Ježíš zve - i když ví, že mnozí odřekneme.

Pokud vím, že nikdo není bez hříchu a přijmu pozvání, pak se mohu stát velikým světcem. Záleží na mně, co si připustím a o co stojím.

Ježíš zve každého, i když ne každému říká, pojď za mnou. Záleží na mně, jestli se cítím jako Matouš nebo jako bohatý mládenec.

Bohatý mládec nebyl žádný vyvrhel (nevíme, zda pak patřil mezi Ježíšovy nepřátele), možná se dál snažil být slušným člověkem.

Matouš zřejmě - jako výběrčí daní - ublížil mnoha lidem a rozešel se s Hospodinem. Jeho rodáci mu byli jen zdrojem k získání peněz. Přesto mu Ježíš říká: "Chceš v životě něco podstatného uhrát? Pojď za mnou!"

Matouš ctnostného mladíka předběhl. (Bez Ježíše by se mu to ale nepovedlo.)

Ty, které zajímá, proč jsou rozdíly mezi jednotlivými světci, je určena poznámka /4.

----------------------------------

Poznámky:

                /1      Kniha proroka Ozeáše je plná citu, bolesti a naděje. Prorok ve svém manželství s nevěstskou (kultickou) prožíval to, co Hospodin s Izraelem, který mu "zahejbá" s Baalem (božstvo plodnosti a bohatství). Děti kultických nevěstek byly pokládány za zasvěcence Baala.

Ozeášova žena nedbala dobré vůle manžela, odešla a žila si "po svém" ("za dva fíkové koláče"). Jako opuštěnou, starou a již bez půvabu ji prorok vykoupil a časem jí vrátil postavení své manželky.

Stejně se Hospodin smilovává nad námi hříšnými.

                /2        Na Slavnost Těla a Krve Páně jsme si připomněli, že v každé době část Ježíšových učedníků odchází.

Židé proti Ježíšovi reptali. (Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.")

Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"

Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? ..."

Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"

Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." "Srov. J 6,35-69)

              /3      Římané měli vybírání daní chytře vymyšlené. Výběrčí dopředu zaplatil státu určené peníze a pak si je vybíral u obyvatel. Výběrčími se stávali domorodci, znalí místních poměrů a samozřejmě jazyka. Místní obyvatelé nemohli židovského výběrčího snadno ošidit, znal počet jejich dětí a jejich majetkové poměry (cizince by obelhali snadněji). Řím vybavil výběrčí úřadem (mocí).  

                       Matouš po setkání s Ježíšem nechal "firmu" být, i když do ní předtím vložil peníze, které se mu pak nevrátily. Majetek pro něj už nebyl tak důležitý.

             /4      Proč někteří světci umírají a jiní ne? Proč je někdo mučedníkem? Říká se, že obětovat život je vrcholem při následování Krista.

To není tak jednoduché. Nejmilejší Ježíšův učedník Jan umřel přirozenou smrtí (stejně Ježíšovi rodiče).

Obrovská postava "Starého zákona" Eliáš a v "předpotopní době" Enoch, jsou lidmi, kteří dokázali  pozvání k Bohu tak dalece pochopit a přijmout, že je Bůh nechal žít bez omezení.

Eliáš odešel z tohoto světa, ale ne skrze smrt. Biblická řeč říká - byl pozván někam jinam, k pokračování svého růstu někam, kde už nemusel válčit s lidmi (kteří se pokládali za lid boží).

Eliáše zmáhalo a zdržovalo bojování a nepřáteli. Měl z Izraelitů strach, ale to neznamená, že by se nemohl bránit. (Víme, jak dopadly pokusy Eliáše zatknout. Byl dostatečně vyzbrojen zlikvidovat každého protivníka.) Eliáš nechtěl pobíjet židy, kteří jako stádo poslouchali namyšleného a krutého krále (přesněji řečeno, královu Ježibabu) a byli ochotní proroka pronásledovat a bít se s ním.

Eliáš se dostal hodně vysoko (a nebyl namyšlený jako bohatý mládenec), přiznal si svoje slabosti (oproti bohatému mladíkovi), a proto prosil: "Bože, prosím tě, nech mě umřít, nejsem o nic lepší". (Srov. 1 Kr 19,4) A Bůh ho nechal odejít, dal mu "nové dějství života", aby na sobě mohl dál pracovat.

Vyprávění o Eliášově nanebevzetí nám ukazuje, že Eliáš ještě nedosáhl stropu svého rozvoje. Byl  schopen dalšího růstu, nemusel zemřít, mohl žít dál. Když nemohl žít v tomto světě, žije v jiném světě, aby mohl růst dále..

Elizeus (Elíša) je také velikým světcem, ale svého stropu už dosáhl v pozemském životě. Elizeus zvolil "nižší soustavu", nižší způsob myšlení než Eliáš, dosáhl nižšího stropu, a proto umřel.

Vyprávění o Eliášovi a Elizeovi nám odkrývá velikost pozvání od Boha a velikost možností našeho duchovního rozvoje.

Vícekrát jsme si říkali, že Nový zákon ještě neměl takového světce jakým byl Eliáš (tolik alespoň říká Písmo). Stojí to vše za úvahu.

Můžeme být světcem "Matoušovy" úrovně, ale i světcem eliášovského typu. Záleží na každém z nás o co stojíme, kam se vydáváme a nakolik chceme Ježíše následovat. Vlastní strop si volíme sami.

Matouš i Eliáš dokázali správně posoudit sami sebe. Objevili své nedostatky a slabá místa ve vztahu k Bohu, nedořešené věci s Bohem.

Na výběrčím Matoušovi je nám ukázán výchozí bod k růstu s Bohem.