9. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 7,15-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 11,18.26-28; Ř 3,21-25a.28; Mt 7,21-27
Datum: 1. 6. 2008
Biblická modlitba vychází z jiných pozic než pohanská. Dvořané u "knížecích dvorů" všech dob a

variací se často snaží vrchnosti zalichotit a získat si u ní "voko". Vztah poddaných směřuje zdola nahoru.

Vztah Boha k nám je rodinný, přichází seshora dolů. Bůh se k nám sklání (a pozvedá nás k sobě). 

Posláním rodičů a rodinného života je ukázat (svým životem) dětem řadu dovedností a pomoci jim osvojit si pěkný způsob života. Pracovitost, pravdivost, spravedlnost, obětavost, statečnost, štědrost, velkorysost, milosrdenství ... - aby děti dorostly k dospělosti (a byly schopny to vše předávat dál - ve svých rodinách).

Bůh nám toto všechno bez chyb ukazuje na svém jednání s námi (na Ježíšově životě to v mnoha situacích názorně vidíme).

Zatímco my často pokládáme za vrchol modlitby oslavné proslovy, biblická modlitba spočívá především v naslouchání Božímu slovu, opakováním Božích nabídek a zkušenosti s Bohem. (Připomínají nám to i počty - máme dvě uši a jen jedna ústa.)

Žid si denně znovu "ukládá Boží slova do svého srdce a do své duše a přivazuje si je jako znamení na svou ruku a mezi své oči" (modlitební krabičky tefilin).

Samozřejmě Boží slova zná, ale stále si je znovu a znovu připomíná a jsou mu modlitbou. /1

Zatímco my učíme: "Toto musíš a toto nesmíš" a mluvíme o Deseti přikázáních, židé žasnou nad Boží péčí a přátelstvím. Zatím co my se "tlačíme" a nutíme k morálce, židé jsou Bohem přitahováni.

My to děláme v opačném směru než židé - a to je škoda.

Hospodin se vyvolenému národu v úmluvě navždy zavázal přesně vypočítanou a popsanou péčí. Židé si znovu a znovu nahlas opakují co všechno s Bohem zažili, kolikrát je už vysvobodil, co jim i nadále nabízí, jaké u něj mají postavení, o jaká práva se mohou hlásit a - co mají dělat a co nebudou dělat.

Židé se cítí u Boha doma.

My si také v rodině říkáme: "Je nás spolu dobře. Pomáháme jeden druhému, důvěřujeme si, říkáme si pravdu, nikdo nikomu nic nesní, nikoho nepodvádí a neokrádá. Proč bychom měli dělat něco špatného?"

Starozákonní přikázání jsou vyslovena v tomto přístupu. /2

I samotné Desatero začíná:  "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví."

Až pak se říká: "(Proto) nebudeš ... nezobrazíš ... nezneužiješ ... (nemáš to zapotřebí)".  (Srov. Ex 20,1n)

Ten, kdo zakouší krásný domov, nebude dělat nic špatného. - Proto je třeba si stále všímat krásy domova a přátelství. Proto židovská modlitba znovu připomíná a vypočítává skutky boží slitovnosti.

(Vícekrát jsme si říkali, že "přikázání" jsou židům ukazateli cesty k pěknému životu a přátelství s Bohem a nezní jim jako příkaz.

Kdo si přečetl celou 11. kap. páté knihy Mojžíšovy, ten tomu rozumí.)

Poznámka: "klatba" nebo "zlořečení" (ekumenický překlad) není vynesením ortelu, prokletím, ale konstatováním špatného života, v kterém se hříšník už octl (žiješ v prokletí, o tvém jednání a životě nelze říkat nic dobrého, tvé jednání je zlé, zlo-řečené).   

K evangeliu:

Často si hlídáme, abychom se nemodlili roztržitě, neuctivě, v nedostatečném množství ...

Většinou si myslíme, že naše modlitba je ucházející (nebo dobrá), ale že ne vždy je vyslyšena.

Jenže Ježíš zdůrazňuje, že ne každá modlitba je dobrá. "Ne každý kdo mi říká: ,Pane, Pane', vejde do nebeského království ..." /3

My, tím, že jsme chybně vynechali starozákonní školu, lehce v modlitbě sklouzáváme do lichocení Bohu a proseb, co vše má Bůh zařídit, ale už si neporovnáme své jednání s nabídkou Boží úmluvy a s jeho návodem k životu.

Nezajímá nás, že většina 613 přikázání platí a že nám navíc Ježíš poradil další pravidla k soužití (Ježíšova přikázání).                        (Viz poznámky ke Slavnosti Seslání Ducha sv. z  11.5. 2008)

Každý jsme chybující, ale jestli si v modlitbě budeme připomínat boží "přikázání" a budeme-li si své jednání porovnávat s návodem k životu, hned nám budou "přikázání" v tom a v tom hlásit poruchu: "Tvůj vztah k Bohu není v pořádku".

Vzpomeňme na příčinu selhání prvních lidí v Ráji.     (Viz poznámky k 1. neděli postní 10.2. 2008)

Pokud si nebudu všímat toho pěkného, čím mě Bůh slouží a obdarovává a budu si pouze zpytovat svědomí podle Desatera, bude mé křesťanství drhnout. Bude bez šťávy, bude jen otázkou výkonu a povinností, příkazů a zákazů. Budu jen donekonečna zápolit s Desaterem.

Biblické texty jsou k nezaplacení. Upozorňují nás, jak budovat vztah s Bohem. Pomáhají nám opravovat naše myšlení a přístup k Bohu. Upozorňují nás na otcovsko-mateřskou náruč boží.

Ježíš nás - své učedníky - zve jako sourozence do rodiny Boží. /4

Kdo by si nepřál, aby se naše modlitby líbili Bohu a mohly být vyslyšeny?

Ježíš nás obrací od našich "vznešených" výlevů v modlitbách ke spolupráci. K budování naší osobnosti a vztahů s druhými (k božímu království) podle Božích slov.

"Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce.

Mnoho z nich mi řekne: ,Pane, Pane  ...'  a já mu budu muset namítnout: ,Co my dva máme společného? (Nikdy jsem vás neznal)"

Ježíš nás důrazně upozorňuje (jako upozorňoval své současníky), že není každá modlitba dobrá.

Jako židům psychologicky vadila jejich koncepce o náboženství, tak může naše koncepce o vztahu k Bohu překážet i nám. Vadné pojetí o modlitbě a vztahu k Bohu je velikou překážkou.

(Proto si máme dávat pozor na svou "lidovou" zbožnost, proto si ji máme opravovat podle Božího slova a obracet se k Bohu podle Ježíše.)

Ježíš nás bere za ruku (je nám otevřenými Dveřmi, je Cestou do boží náruče).

Pokud si ponecháme své zkreslené představy z dětství (jako židé), pak budeme sice možná číst evangelium, ale to nám nebude mít co říct.

Podobně se budeme možná mnoho modlit a naše modlitba nebude vyslyšena (nebude fungovat) a přestane nás těšit a bavit.

Ježíšova slova: "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane..." nás upozorňuje na příměsi, deformace a chybnost našich psychických přístupů.

Židům zbyla z jejich chrámu jenom "zeď nářků".

Prosíme Boha, aby nám pomohl s hříchy a přehlížíme, kde máme hledat příčinu naší malé a pokroucené víry.

Ježíš nás upozorňuje, kde máme hledat chyby naší "víry" - dbát na jeho slova. Jsou návodem, jak si postavit dům své osobnosti a svého života. Opravovat si svůj způsob myšlení, dát na názory o Bohu podle evangelií. (Pak budou moci být naše modlitby vyslyšeny.)

Dnešní pasáž nepopisuje ten problém celý, ale pouze jej nakousne k přemýšlení.

Nezapomeňme, že Ježíšova kázání a následující debaty s učedníky trvaly hodiny (a promýšlení jeho slov i několik dní). "Myšlenka na den" toho mnoho nespraví. (Texty zachycené v evangeliích jsou jen zachycenými hlavními body.)

Je důležité si připustit, že naše modlitby nemusí ladit s Ježíšovými názory na modlitbu (a nehlídat si jen "roztržitost v modlitbě").

Když učedníci prosili: "Mistře, nauč nás modlit se", neřekl jim jen zázračnou formuli, ale laskavě a trpělivě jim ukazoval "Otcovu tvář" a opravoval jim jejich myšlení.

Je důležité se modlit: "Ježíši, pomoz mi objevit Otce a opravit, co mám dělat lépe, aby to bylo podle Tebe. Pomoz mi to, prosím, poznat".

Ježíš to velice rád udělá, ale nečekejme jeho odpověď jako nějaké zvláštní vnuknutí. Nečekejme až zahřmí. Naslouchejme jeho slovům, která s velikou pečlivostí zvolit tak, abychom jim byli schopni porozumět.

------------------------

Poznámky:

               /1        Modlitbu Šema říkají židé ráno i večer (zřejmě byla i Ježíšovou nejčastější modlitbou):    "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.  Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány." (Dt 6,4-9)

                            Modlitbu Šema a další texty (Dt 6,10-25Dt 11,13-21 ; Ex 13,1-16)  mají židé napsány v kožených krabičkách tefilin, které používají k ranní modlitbě.  

             /2       Mojžíš oznámil Izraeli Boží slovo: "Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým..."

Všechen lid odpověděl jednomyslně: "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." (Ex 19,3-8)

              /3      Jinde přece říká, že každá dobrá modlitba je vyslyšena. Ovšem my rychle vyklouzneme a zbožně vzdechneme: "Pane přidej nám víru", vždyť jsi řekl: "Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko... - takovéto zkratky nejsou od ducha božího.

Máme ještě hodně daleko k tomu, abychom se dovedli modlit ve jménu Ježíše Krista. Nedávno jsme si to zmiňovali.

               /4      To my jsme rychle přebudovali církev podle svého - podle uspořádání římského právního státu.;