Slavnost Těla a Krve Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 1,51 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 8,2-3.14b-16a
Datum: 25. 5. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 1,51 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 8,2-3.14b-16a
; 1 Kor 10,16-17
; J 6,51-58
Datum: 25. 5. 2008
Aby nám z 1. čtení neznělo podivně "pokoření" Izraele,
připomenu:
Jákobovi synové a jejich potomci zůstali hloupě trčet v Egyptě. Mysleli si, že jim farao nabízí víc než Hospodin (i my opakovaně tomuto pokušení podléháme). V Egyptě byli pokořeni jako otroci, ale v sebeponížení zůstali zbytečně dlouho i později. Čtyřicet let se motali na poušti (vzdálenost z Egypta do země otců mohli zvládnout za pár týdnů), dokud stará generace "ohnutých hřbetů" nevymřela ... To pokoření nepřišlo od Boha, Bůh jim netlačil hlavu k zemi. Byl s nimi /1,
ale nedal jim úplně vše zadarmo. Museli se vymotat ze dřívějších špatných návyků.
Něco jiného je dostat svobodu a něco jiného je narovnat se a jednat přímo.
Srovnejme si současné stěžování některých lidí na svobodu a přešlapování společnosti, která se neumí vymotat z poddanských zlozvyků (ať se někdo postará), je bez hrdosti a neumí si prosadit právo, trčí v sobectví a neodpovědnosti. (Koho a co volíme, to máme.)
Text evangelia je náročný. Porozumět může ten, kdo z evangelia hodně zná. Je důležité si znovu přečíst celou l. kapitolu Janovu (Jan 1
V prvé části 6. kap.: "Já jsem Chléb", ještě Ježíš nemluví o Eucharistii. Všechno, co Ježíš konal,
je pro nás životodárné. Jeho slova ("člověk je živ každým slovem, které vychází z úst Božích"), jeho činy i jeho hostina.
Při Večeři Páně máme prostřené dva stoly - stůl Slova a stůl Hostiny (Pokrmu a Nápoje).
Ježíš nás jednou rukou přátelsky objímá a druhou ukazuje kudy jít.
To, co pochopíme rozumem a přijmeme srdcem, pak v nás Ježíš vyživuje svým Tělem a Krví.
K porozumění druhému (i Bohu) jsou důležitá a výhodná slova (je třeba naslouchání a vyjádření se). Boží slovo je nám přesnou informací. Bůh vypráví o sobě i o nás. To je jedinečné bohatství židovství a křesťanství. Jsme vzdělávaní z první ruky. /2
"Víra je ze slyšení, ze zvěstování" (Srov. Ř 10,17
V každé době od Ježíše část učedníků po čase otráveně odchází. /3
V našem úryvku už je řeč o hostině Těla a Krve Páně.
Ježíš je pro nás také: "darovaným chlebem, tělem obětovaným za život světa" (Život stojí na dávání a na obětavosti).
"Kdo jí moje tělo a pije mou krev, zůstává ve mě a já v něm. To je ten chléb, který s nebe sestoupil, ne takový, jako jedli vaši otcové a zemřeli."
Ježíš je chlebem - ale chlebem jiného typu, z tohoto chleba vyrůstá nová forma života.
Žijeme život tělesný, duchovní a duševní.
Maminka vyživuje dítě nejprve svou krví, pak mlékem, později jídlem. Ale jestli jí není dobře (netěší se na dítě, má veliké trápení ...), bude děcku něco důležitého chybět.
Jestli člověk neobjeví přátelství s Bohem, bude žít nanejvýše v přátelství s lidmi, ošidí se.
Židé v Terezíně za války říkali, jak pro ně byla důležitá hudba: "Víc než jídlo."
Ježíšova hostina je přátelským gestem. (On se na nás těší víc než my na něj, on nám dává víc než my jemu. Dávání je pro něj potřebou.) Ale tím její význam nekončí.
Ježíšova hostina má tři účely:
Ježíšova hostina nás živí k věčnému životu. /4
Sjednocuje nás s Ježíšem. /5
Sjednocuje nás s druhými. - viz 2. čtení /6
O všech těchto účelech potřebujeme vědět (dozvídáme se o tom skrze slovo Boží), a ve všech potřebujeme vědomě spolupracovat.
Mně se lámou nehty. Jím stejné jídlo jako druzí, ale moje tělo neumí z potravy vytěžit potřebné látky pro zdravý růst nehtů.
Někdo celý život chodí ke svatému přijímání a nic. Nestačí zbožně polknout a zbožně si něco přát.
(Název "svaté přijímání" není výstižný a vlastně je zavádějící. Latina říká comunio - sjednocení spolusjednocení.)
Potřebujeme s Ježíšem spolupracovat. Znát jeho přikázání (Mojžíšova přikázání se předpokládají /7), přijmout je do svého způsobu života a řídit se jimi. ("Buď vůle tvá." /8) To vše slouží i k příjemnému soužití s druhými.
Kdo jde touto cestou, ten je vnitřně tajuplně vyživován Tělem a Krví Páně.
Možná bych mohl říci, potřebujeme: informace, spolupráci a výživu.
Abych mohl jíst, potřebuji pracovat. /9
Abych mohl hrát na housle musím pracovat - osvojit si hraní. Porozumění druhému také vyžaduje nějakou "práci".
Porozumět Bohu a přitakat mu svým životem opět vyžaduje "práci".
Žijeme z darů, obdarování (potrava, bohatství krásy a nabídky přátelství), ale pokaždé jsme zváni ke spolupráci.
"Vydej se na cestu."
Ježíš je otevřenými dveřmi k Bohu. Zve nás, ale nechytá nás za límec, aby nás vtáhl dovnitř.
Bůh je štědrý a bere nás vážně.
A usmívá se.
Ježíšova Hostina je také radostí Otce a Ducha.
(Dovolím si odkázat na několik kapitol ve své knize "Pozvání k Večeři Páně". )
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Bůh má "cit", nejme mu lhostejní. Má "slzy a bezesné noci".
Před týdnem jsme slyšeli: "Jsem Bůh slitovávající, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, odpouští vinu, přestoupení a hřích ..." Byl s Izraelity v Egyptě, putoval s nimi na poušti - Mojžíš prosil: "Pane, putuj, prosím, uprostřed nás ..."
/2 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1,18
/3 Kdo nenajde k Bohu osobní vztah, přestane jej Bůh bavit. Lidé, kteří se nenamáhají Ježíšovým slovům porozumět, to v kostele přestane bavit. Časem najdou nějaká výmluvu a přestanou do kostela chodit: "To je hrozná řeč. Kdo to může poslouchat?"
(Mimochodem - špatné kázání nás může vyprovokovat více než průměrné. Za předpokladu, že nás Bůh zajímá.)
/4 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,54
/5 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mě a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. (J 6,56-57
/6 Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. (1 K 10,16-17
/7 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20
/8 Ze slova Božího víme, co si Bůh přeje, co nám Bůh přeje a kudy se k němu dostaneme.
/9 Kdo nechce pracovat, ať nejí. (2 Tes 3,10b
Jákobovi synové a jejich potomci zůstali hloupě trčet v Egyptě. Mysleli si, že jim farao nabízí víc než Hospodin (i my opakovaně tomuto pokušení podléháme). V Egyptě byli pokořeni jako otroci, ale v sebeponížení zůstali zbytečně dlouho i později. Čtyřicet let se motali na poušti (vzdálenost z Egypta do země otců mohli zvládnout za pár týdnů), dokud stará generace "ohnutých hřbetů" nevymřela ... To pokoření nepřišlo od Boha, Bůh jim netlačil hlavu k zemi. Byl s nimi /1,
ale nedal jim úplně vše zadarmo. Museli se vymotat ze dřívějších špatných návyků.
Něco jiného je dostat svobodu a něco jiného je narovnat se a jednat přímo.
Srovnejme si současné stěžování některých lidí na svobodu a přešlapování společnosti, která se neumí vymotat z poddanských zlozvyků (ať se někdo postará), je bez hrdosti a neumí si prosadit právo, trčí v sobectví a neodpovědnosti. (Koho a co volíme, to máme.)
Text evangelia je náročný. Porozumět může ten, kdo z evangelia hodně zná. Je důležité si znovu přečíst celou l. kapitolu Janovu (Jan 1
).
V prvé části 6. kap.: "Já jsem Chléb", ještě Ježíš nemluví o Eucharistii. Všechno, co Ježíš konal,
je pro nás životodárné. Jeho slova ("člověk je živ každým slovem, které vychází z úst Božích"), jeho činy i jeho hostina.
Při Večeři Páně máme prostřené dva stoly - stůl Slova a stůl Hostiny (Pokrmu a Nápoje).
Ježíš nás jednou rukou přátelsky objímá a druhou ukazuje kudy jít.
To, co pochopíme rozumem a přijmeme srdcem, pak v nás Ježíš vyživuje svým Tělem a Krví.
K porozumění druhému (i Bohu) jsou důležitá a výhodná slova (je třeba naslouchání a vyjádření se). Boží slovo je nám přesnou informací. Bůh vypráví o sobě i o nás. To je jedinečné bohatství židovství a křesťanství. Jsme vzdělávaní z první ruky. /2
"Víra je ze slyšení, ze zvěstování" (Srov. Ř 10,17
)
V každé době od Ježíše část učedníků po čase otráveně odchází. /3
V našem úryvku už je řeč o hostině Těla a Krve Páně.
Ježíš je pro nás také: "darovaným chlebem, tělem obětovaným za život světa" (Život stojí na dávání a na obětavosti).
"Kdo jí moje tělo a pije mou krev, zůstává ve mě a já v něm. To je ten chléb, který s nebe sestoupil, ne takový, jako jedli vaši otcové a zemřeli."
Ježíš je chlebem - ale chlebem jiného typu, z tohoto chleba vyrůstá nová forma života.
Žijeme život tělesný, duchovní a duševní.
Maminka vyživuje dítě nejprve svou krví, pak mlékem, později jídlem. Ale jestli jí není dobře (netěší se na dítě, má veliké trápení ...), bude děcku něco důležitého chybět.
Jestli člověk neobjeví přátelství s Bohem, bude žít nanejvýše v přátelství s lidmi, ošidí se.
Židé v Terezíně za války říkali, jak pro ně byla důležitá hudba: "Víc než jídlo."
Ježíšova hostina je přátelským gestem. (On se na nás těší víc než my na něj, on nám dává víc než my jemu. Dávání je pro něj potřebou.) Ale tím její význam nekončí.
Ježíšova hostina má tři účely:
Ježíšova hostina nás živí k věčnému životu. /4
Sjednocuje nás s Ježíšem. /5
Sjednocuje nás s druhými. - viz 2. čtení /6
O všech těchto účelech potřebujeme vědět (dozvídáme se o tom skrze slovo Boží), a ve všech potřebujeme vědomě spolupracovat.
Mně se lámou nehty. Jím stejné jídlo jako druzí, ale moje tělo neumí z potravy vytěžit potřebné látky pro zdravý růst nehtů.
Někdo celý život chodí ke svatému přijímání a nic. Nestačí zbožně polknout a zbožně si něco přát.
(Název "svaté přijímání" není výstižný a vlastně je zavádějící. Latina říká comunio - sjednocení spolusjednocení.)
Potřebujeme s Ježíšem spolupracovat. Znát jeho přikázání (Mojžíšova přikázání se předpokládají /7), přijmout je do svého způsobu života a řídit se jimi. ("Buď vůle tvá." /8) To vše slouží i k příjemnému soužití s druhými.
Kdo jde touto cestou, ten je vnitřně tajuplně vyživován Tělem a Krví Páně.
Možná bych mohl říci, potřebujeme: informace, spolupráci a výživu.
Abych mohl jíst, potřebuji pracovat. /9
Abych mohl hrát na housle musím pracovat - osvojit si hraní. Porozumění druhému také vyžaduje nějakou "práci".
Porozumět Bohu a přitakat mu svým životem opět vyžaduje "práci".
Žijeme z darů, obdarování (potrava, bohatství krásy a nabídky přátelství), ale pokaždé jsme zváni ke spolupráci.
"Vydej se na cestu."
Ježíš je otevřenými dveřmi k Bohu. Zve nás, ale nechytá nás za límec, aby nás vtáhl dovnitř.
Bůh je štědrý a bere nás vážně.
A usmívá se.
Ježíšova Hostina je také radostí Otce a Ducha.
(Dovolím si odkázat na několik kapitol ve své knize "Pozvání k Večeři Páně". )
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Bůh má "cit", nejme mu lhostejní. Má "slzy a bezesné noci".
Před týdnem jsme slyšeli: "Jsem Bůh slitovávající, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, odpouští vinu, přestoupení a hřích ..." Byl s Izraelity v Egyptě, putoval s nimi na poušti - Mojžíš prosil: "Pane, putuj, prosím, uprostřed nás ..."
/2 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1,18
)
/3 Kdo nenajde k Bohu osobní vztah, přestane jej Bůh bavit. Lidé, kteří se nenamáhají Ježíšovým slovům porozumět, to v kostele přestane bavit. Časem najdou nějaká výmluvu a přestanou do kostela chodit: "To je hrozná řeč. Kdo to může poslouchat?"
(Mimochodem - špatné kázání nás může vyprovokovat více než průměrné. Za předpokladu, že nás Bůh zajímá.)
/4 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,54
)
/5 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mě a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. (J 6,56-57
)
/6 Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. (1 K 10,16-17
)
/7 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20
)
/8 Ze slova Božího víme, co si Bůh přeje, co nám Bůh přeje a kudy se k němu dostaneme.
/9 Kdo nechce pracovat, ať nejí. (2 Tes 3,10b
)
;