Slavnost Nejsvětější Trojice
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 34,6-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
Datum: 18. 5. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 34,6-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
; 2 Kor 13,11-13
; Jan 3,16-18
Datum: 18. 5. 2008
Židé dávno vědí, že jim Bůh nabídl mnohem a mnohem více, než kolik
požaduje od lidí. Vědí, jak výhodná je pro ně smlouva s Hospodinem.
O minulých nedělích jsme si připomínali, co způsobil nedobrý překlad hebrejského slova "smlouva" jako "zákon" ..., jak Písmo vede člověka ke spravedlnosti a nepoužívá slova zbožnost a že "přikázání" není židům rozkazem, ale ukazatelem cesty k žádoucímu cíli.
Politici se před volbami naparují, co vše pro lidi vykonají ... To Hospodin nejprve vysvobodil Izraelity z egyptského otroctví a pak teprve řekl: "Jsem Bůh slitovávající, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích ..."
Mojžíš si vážil Božího zájmu a pokorně prosil: "Pane, putuj, prosím, uprostřed nás ..."
První čtení určitě stojí za samostatnou pozornost - kdo přijme jeho nabídku, změní se mu život!! /1
My jsme Boha uvěznili do kostelů (dům boží) a do svatostánků a všechno ostatní jsme okupovali pro sebe ...
Přesto o nás Bůh stále pečuje.
Spravedlnost vyžaduje dávat čemukoliv, co se patří.
Bůh od počátku přichází s láskou. Ta je víc než spravedlností, dává přednost druhému.
Důležitá poznámka. Věřit neznamená vědět, že Nazaretský je synem Božím (to ví i Ďábel).
Věřit znamená - dát za pravdu Ježíšovi svým způsobem života (nejen slovy).
Slova z evangelia: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný", se nám mohou stát buď frází nebo největším pokladem.
Abychom nepřijali Ježíšovo tvrzení o Boží lásce lacině, znovu a znovu si všímáme Boží přízně.
Připomenu dvě důležité věci.
Na vztahu mezi rodiči a dětmi chci ukázat jak to je s Bohem.
1. Dětem mnoho nepomůžeme, slyší-li: "Vaši tě mají rádi". Děti potřebují zažít dlouhodobou péči rodičů. Podobně je to s naším vztahem s Bohem.
Děti potřebují objevit obětavost rodičů. Pochopitelně ji dlouho pokládají za samozřejmost. Co si pamatují, rodiče je obskakovali; maminka vždycky vařila, prala, uklízela, táta vstával ráno do práce a vracel se pozdě ...
Nedojít už jen ke spravedlivému posuzování, neobjevit velkorysost druhých, je neštěstím. Takový člověk nebude v životě šťastný.
Proto je důležité si podobně všímat co všechno od Boha a od Ježíše dostáváme.
Např. Ježíšova vyprávění o Bohu, jeho jednání s lidmi ... jeho lásku už za hrob, jeho příklad, jak se v nejrůznějších - i vypjatých - životních situacích zachovat ...
Bůh dovolil, aby se nám jeho Syn věnoval. O takové lásce Boha se nikomu z lidí nikdy nesnilo. (Kdybychom řekli před židy nebo muslimy, že se Bůh stal člověkem, budeme za rouhače. Mají tak velikou úctu k Bohu, že by jim to připadlo jako nesmírné ponížení Boha. My řekneme, Bůh je tak veliký, že mu žádný člověk není malý.)
2. Malým dětem rodiče jen slouží. Až časem je začínají vést také k práci a odpovědnosti. To se dětem nemusí vždy líbit. Pak kladou rodičům otázky (někdy bývají drzé). Rodiče se hájí a slušné děti časem rozpoznají, zda jednání rodičů bylo moudré nebo ne.
Časem také děti přejdou od obviňování rodičů ke kladení otázek sobě samým - zdali ony samy nedělají nějakou chybu. To vše je cestou k dospělosti a odpovědnosti za sebe (a za druhé).
I Bohu smíme a máme (slušně) klást otázky. To je cestou k dospělosti.
Někteří si stěžují, že Bůh neodpovídá.
Jeho odpovědi jsou poněkud jiné než naše řeč, kterou vedeme s dětmi.
Všechny výpovědi o Bohu v Písmu začínají velikou péči Boha o lidi!
Pochopitelně nás v Bibli také řada věcí zarazí. Strašně nám třeba zní slova Hospodina k Abrahá-movi: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ a obětuj ho ..." (srov. Gn 22,2
Kdo se ptá, ten se dozví.
Léta jsem hledal odpověď a nespokojil jsem se s lacinými názory. (I doma mě léta trvalo, než jsem objevil velikost svých rodičů.)
Bůh nás vede k hledání a přemýšlení, ke kladení otázek k umění spravedlivě posuzovat.
Kdo neklade otázky, vyřazuje se s debaty. Buď ohne hlavu jako nevolník a je nepoužitelný pro samostatnou práci nebo se s Bohem rozvede.
Ve čtvrtek jsme v brněnském divadle "U stolu" viděli divadelní hru Elieho Wiesela: "Šamhorodský proces". Dějištěm je ruská vesnice 17. stol. v době velikých pogromů na Židy.
Na jednu židovskou svatbu vtrhla chátra; ženicha umučili k smrti, svatebčany krutě pobili a nevěstu znásilnili. Otec nevěsty, známý spravedlivý člověk, začal bránil své lidi, ale svázali ho, aby všechnu tu hrůzu viděl. Dcera se z toho pomátla.
Její otec ve hře obžalovává Boha: "Rád bych porozuměl, ale Bůh na nás zanevřel, nenávidí nás, nezastal se nás ..."
To sám Elie Wiesel (přežil Osvětim, Nobelova cena za mír), tiše vede spor s Bohem, klade mu otázky. Neodepsal Boha, ale slušně žádá vysvětlení. Stále čeká odpověď ... (Hru každému doporučuji.)
Hrůza a násilí ve světě nás pochopitelně děsí. Nechceme patřit k davu, který se na kanapi před televizí nechává šimrat horory, ale před skutečným trápením strká ruce do kapes. I my klademe vyděšeně Bohu vážné otázky. To smíme a máme.
Mnoho Židů řekne: "Skoro všechny mé příbuzné zavraždili ..."
Stačilo by nám, kdyby Bůh řekl: "I mě zahubili 6 milionů židů a miliony dalších?
V Alšově jihočeské galerii v Hluboké n. Vlt. je nádherné sousoší "Boží Trojice" (počátek 16. stol.) Bůh Otec drží v rukách zbité, mrtvé tělo syna. (Velice mně vadí nedodržení přikázání o zobrazování Boha, ale toto zobrazení se mi líbí ...) Bůh nám poslal pěkného syna (ne k umučení) a my jsme mu hodili před dveře poníženou mrtvolu!
Ani tato výpověď by úplně neuspokojila naše palčivé otázky.
Ani to, že se Bůh nemstí. /2
Ledaskdo by se ptal: "Bože, proč jsi nebránil svého Syna"?
Kdo by se odvážil Elie Wieselovi poukazovat na umučeného Žida na kříži?
Mohl by namítnout: "Proč Bůh posiluje ruce katů? Co vy křesťané, nedodržující ani Desatero nabízíte nám, řídícím se 613 přikázáními? Jak žijete Ježíšova přikázání? Vy mluvíte o lásce, my jsme střízlivější, usilujeme o spravedlnost. Za vámi je větší stopa krve než za námi."
Nemá smysl lacině obhajovat Boha, ale otázky je třeba klást.
Ale jako dospívající děti začínají, vedle obviňování rodičů, klást také otázky sami sobě a hledají, kde dělají chybu - tak my buďme spravedliví k Bohu a hledejme, kde děláme my chyby. (Nebuďme jako Eva s Adamem v ráji, svalující vinu na někoho jiného a nakonec na Boha.)
V Letohradě slavíme pouť se sv. Janem Nepomuckým. Než půjdeme s dětmi na kolotoč, mluvme doma o Janu Nepomuckém, co se stalo a kde bral sílu k překonání strachu. Jak to, že "křesťanský" král s katem propálili Janovi bok až do dutiny břišní? Jak to, že se Václav IV., syn skvělého otce, stal opilcem a násilníkem?
Karel IV, byl na své děti měkký.
Mluvme doma s dětmi o výchově. (To už se ocitáme v současných trápeních a úkolech a dnešní nabídce pomoci Boha nám.) Co je přísné a co je rozmazlování a neodpovědnost?
Ať se nikdo nevymlouvá. Někde to vždy jednou začíná. Opilý (čímkoliv, třeba mocí) někdy poprvé ochutnal...
(Rozmazlujeme své děti a kazíme je. Mládež hodně pije. Hospodský, který prodá mladistvému alkohol, je postižen, ale řada rodičů svým vlastním dětem dovolí pít alkohol ve větším množství?!)
Potřebujeme vidět, jak se má slušný člověk v náročných situacích zachovat. A jak má odolat všemu, co život podrývá.
Kdo uvěří Ježíšovi, kdo dá na jeho milující moudré rady, zachrání se. Víra je přitakání Kristu způsobem života. Kdo neodolá svodu a nechá se zlákat ke špatnosti, nedopadne dobře. (Ježíš nebyl abstinent, ale neopíjel se. Ani mocí, ani svým postavením ...) Umí žít a umí nám dávat přednost před sebou - dodneška.
Na spravedlnosti život stojí, obětavost a láska život zachraňuje.
Kdo Boží lásku oceňuje a kdo dá v kritických situacích víc na Boha než na sebe, bude zachráněn.
---------------------
Poznámky:
/1 Potřebujeme znovu sdělení 1. čtení promyslet. Kde najdeme přítele tak příjemného a mocného jakým je Bůh? Kdo stojí o toto bohatství, tomu se změní zásadně život. Bude se radovat, že Bůh s námi žije a bydlí. Získá nový motiv k životu.
Pak mohu mít jinou chuť do života, k pečlivé práci, pak nebudu nedbale chodit, hltat jídlo, pouštět bezohledně hlasitě hudbu, budu tíhnout k pořádku v sobě a okolo sebe (dříví může být vyrovnané do pěkné hranice, okolo stavby může být pořádek, veřejný prostor nemusí být zasviněný reklamami). Pak už nebudeme muset dětem říkat: "Hezky si uklízej, všichni si pěkně uklízejí!" Budou s námi žít v jiném vědomí: Budeme si uklízet, aby se Bohu u nás a mezi námi líbilo...
Tak byli Židé vychováváni: "Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý, aby u tebe nespatřil nic mrzkého a neodvrátil se od tebe. (Dt 23,13-17
Už jen tato skutečnost stojí za samostatné promýšlení!
/2 Nakonec k vinařům poslal svého syna; řekl si: "Na mého syna budou mít přece ohled!" Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: "To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!" Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům? Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Srov. Mt 21,33-46
O minulých nedělích jsme si připomínali, co způsobil nedobrý překlad hebrejského slova "smlouva" jako "zákon" ..., jak Písmo vede člověka ke spravedlnosti a nepoužívá slova zbožnost a že "přikázání" není židům rozkazem, ale ukazatelem cesty k žádoucímu cíli.
Politici se před volbami naparují, co vše pro lidi vykonají ... To Hospodin nejprve vysvobodil Izraelity z egyptského otroctví a pak teprve řekl: "Jsem Bůh slitovávající, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích ..."
Mojžíš si vážil Božího zájmu a pokorně prosil: "Pane, putuj, prosím, uprostřed nás ..."
První čtení určitě stojí za samostatnou pozornost - kdo přijme jeho nabídku, změní se mu život!! /1
My jsme Boha uvěznili do kostelů (dům boží) a do svatostánků a všechno ostatní jsme okupovali pro sebe ...
Přesto o nás Bůh stále pečuje.
Spravedlnost vyžaduje dávat čemukoliv, co se patří.
Bůh od počátku přichází s láskou. Ta je víc než spravedlností, dává přednost druhému.
Důležitá poznámka. Věřit neznamená vědět, že Nazaretský je synem Božím (to ví i Ďábel).
Věřit znamená - dát za pravdu Ježíšovi svým způsobem života (nejen slovy).
Slova z evangelia: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný", se nám mohou stát buď frází nebo největším pokladem.
Abychom nepřijali Ježíšovo tvrzení o Boží lásce lacině, znovu a znovu si všímáme Boží přízně.
Připomenu dvě důležité věci.
Na vztahu mezi rodiči a dětmi chci ukázat jak to je s Bohem.
1. Dětem mnoho nepomůžeme, slyší-li: "Vaši tě mají rádi". Děti potřebují zažít dlouhodobou péči rodičů. Podobně je to s naším vztahem s Bohem.
Děti potřebují objevit obětavost rodičů. Pochopitelně ji dlouho pokládají za samozřejmost. Co si pamatují, rodiče je obskakovali; maminka vždycky vařila, prala, uklízela, táta vstával ráno do práce a vracel se pozdě ...
Nedojít už jen ke spravedlivému posuzování, neobjevit velkorysost druhých, je neštěstím. Takový člověk nebude v životě šťastný.
Proto je důležité si podobně všímat co všechno od Boha a od Ježíše dostáváme.
Např. Ježíšova vyprávění o Bohu, jeho jednání s lidmi ... jeho lásku už za hrob, jeho příklad, jak se v nejrůznějších - i vypjatých - životních situacích zachovat ...
Bůh dovolil, aby se nám jeho Syn věnoval. O takové lásce Boha se nikomu z lidí nikdy nesnilo. (Kdybychom řekli před židy nebo muslimy, že se Bůh stal člověkem, budeme za rouhače. Mají tak velikou úctu k Bohu, že by jim to připadlo jako nesmírné ponížení Boha. My řekneme, Bůh je tak veliký, že mu žádný člověk není malý.)
2. Malým dětem rodiče jen slouží. Až časem je začínají vést také k práci a odpovědnosti. To se dětem nemusí vždy líbit. Pak kladou rodičům otázky (někdy bývají drzé). Rodiče se hájí a slušné děti časem rozpoznají, zda jednání rodičů bylo moudré nebo ne.
Časem také děti přejdou od obviňování rodičů ke kladení otázek sobě samým - zdali ony samy nedělají nějakou chybu. To vše je cestou k dospělosti a odpovědnosti za sebe (a za druhé).
I Bohu smíme a máme (slušně) klást otázky. To je cestou k dospělosti.
Někteří si stěžují, že Bůh neodpovídá.
Jeho odpovědi jsou poněkud jiné než naše řeč, kterou vedeme s dětmi.
Všechny výpovědi o Bohu v Písmu začínají velikou péči Boha o lidi!
Pochopitelně nás v Bibli také řada věcí zarazí. Strašně nám třeba zní slova Hospodina k Abrahá-movi: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ a obětuj ho ..." (srov. Gn 22,2
).
Kdo se ptá, ten se dozví.
Léta jsem hledal odpověď a nespokojil jsem se s lacinými názory. (I doma mě léta trvalo, než jsem objevil velikost svých rodičů.)
Bůh nás vede k hledání a přemýšlení, ke kladení otázek k umění spravedlivě posuzovat.
Kdo neklade otázky, vyřazuje se s debaty. Buď ohne hlavu jako nevolník a je nepoužitelný pro samostatnou práci nebo se s Bohem rozvede.
Ve čtvrtek jsme v brněnském divadle "U stolu" viděli divadelní hru Elieho Wiesela: "Šamhorodský proces". Dějištěm je ruská vesnice 17. stol. v době velikých pogromů na Židy.
Na jednu židovskou svatbu vtrhla chátra; ženicha umučili k smrti, svatebčany krutě pobili a nevěstu znásilnili. Otec nevěsty, známý spravedlivý člověk, začal bránil své lidi, ale svázali ho, aby všechnu tu hrůzu viděl. Dcera se z toho pomátla.
Její otec ve hře obžalovává Boha: "Rád bych porozuměl, ale Bůh na nás zanevřel, nenávidí nás, nezastal se nás ..."
To sám Elie Wiesel (přežil Osvětim, Nobelova cena za mír), tiše vede spor s Bohem, klade mu otázky. Neodepsal Boha, ale slušně žádá vysvětlení. Stále čeká odpověď ... (Hru každému doporučuji.)
Hrůza a násilí ve světě nás pochopitelně děsí. Nechceme patřit k davu, který se na kanapi před televizí nechává šimrat horory, ale před skutečným trápením strká ruce do kapes. I my klademe vyděšeně Bohu vážné otázky. To smíme a máme.
Mnoho Židů řekne: "Skoro všechny mé příbuzné zavraždili ..."
Stačilo by nám, kdyby Bůh řekl: "I mě zahubili 6 milionů židů a miliony dalších?
V Alšově jihočeské galerii v Hluboké n. Vlt. je nádherné sousoší "Boží Trojice" (počátek 16. stol.) Bůh Otec drží v rukách zbité, mrtvé tělo syna. (Velice mně vadí nedodržení přikázání o zobrazování Boha, ale toto zobrazení se mi líbí ...) Bůh nám poslal pěkného syna (ne k umučení) a my jsme mu hodili před dveře poníženou mrtvolu!
Ani tato výpověď by úplně neuspokojila naše palčivé otázky.
Ani to, že se Bůh nemstí. /2
Ledaskdo by se ptal: "Bože, proč jsi nebránil svého Syna"?
Kdo by se odvážil Elie Wieselovi poukazovat na umučeného Žida na kříži?
Mohl by namítnout: "Proč Bůh posiluje ruce katů? Co vy křesťané, nedodržující ani Desatero nabízíte nám, řídícím se 613 přikázáními? Jak žijete Ježíšova přikázání? Vy mluvíte o lásce, my jsme střízlivější, usilujeme o spravedlnost. Za vámi je větší stopa krve než za námi."
Nemá smysl lacině obhajovat Boha, ale otázky je třeba klást.
Ale jako dospívající děti začínají, vedle obviňování rodičů, klást také otázky sami sobě a hledají, kde dělají chybu - tak my buďme spravedliví k Bohu a hledejme, kde děláme my chyby. (Nebuďme jako Eva s Adamem v ráji, svalující vinu na někoho jiného a nakonec na Boha.)
V Letohradě slavíme pouť se sv. Janem Nepomuckým. Než půjdeme s dětmi na kolotoč, mluvme doma o Janu Nepomuckém, co se stalo a kde bral sílu k překonání strachu. Jak to, že "křesťanský" král s katem propálili Janovi bok až do dutiny břišní? Jak to, že se Václav IV., syn skvělého otce, stal opilcem a násilníkem?
Karel IV, byl na své děti měkký.
Mluvme doma s dětmi o výchově. (To už se ocitáme v současných trápeních a úkolech a dnešní nabídce pomoci Boha nám.) Co je přísné a co je rozmazlování a neodpovědnost?
Ať se nikdo nevymlouvá. Někde to vždy jednou začíná. Opilý (čímkoliv, třeba mocí) někdy poprvé ochutnal...
(Rozmazlujeme své děti a kazíme je. Mládež hodně pije. Hospodský, který prodá mladistvému alkohol, je postižen, ale řada rodičů svým vlastním dětem dovolí pít alkohol ve větším množství?!)
Potřebujeme vidět, jak se má slušný člověk v náročných situacích zachovat. A jak má odolat všemu, co život podrývá.
Kdo uvěří Ježíšovi, kdo dá na jeho milující moudré rady, zachrání se. Víra je přitakání Kristu způsobem života. Kdo neodolá svodu a nechá se zlákat ke špatnosti, nedopadne dobře. (Ježíš nebyl abstinent, ale neopíjel se. Ani mocí, ani svým postavením ...) Umí žít a umí nám dávat přednost před sebou - dodneška.
Na spravedlnosti život stojí, obětavost a láska život zachraňuje.
Kdo Boží lásku oceňuje a kdo dá v kritických situacích víc na Boha než na sebe, bude zachráněn.
---------------------
Poznámky:
/1 Potřebujeme znovu sdělení 1. čtení promyslet. Kde najdeme přítele tak příjemného a mocného jakým je Bůh? Kdo stojí o toto bohatství, tomu se změní zásadně život. Bude se radovat, že Bůh s námi žije a bydlí. Získá nový motiv k životu.
Pak mohu mít jinou chuť do života, k pečlivé práci, pak nebudu nedbale chodit, hltat jídlo, pouštět bezohledně hlasitě hudbu, budu tíhnout k pořádku v sobě a okolo sebe (dříví může být vyrovnané do pěkné hranice, okolo stavby může být pořádek, veřejný prostor nemusí být zasviněný reklamami). Pak už nebudeme muset dětem říkat: "Hezky si uklízej, všichni si pěkně uklízejí!" Budou s námi žít v jiném vědomí: Budeme si uklízet, aby se Bohu u nás a mezi námi líbilo...
Tak byli Židé vychováváni: "Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý, aby u tebe nespatřil nic mrzkého a neodvrátil se od tebe. (Dt 23,13-17
)
Už jen tato skutečnost stojí za samostatné promýšlení!
/2 Nakonec k vinařům poslal svého syna; řekl si: "Na mého syna budou mít přece ohled!" Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: "To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!" Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům? Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Srov. Mt 21,33-46
);