7. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Petr 4,13-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,12-14
Datum: 4. 5. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Petr 4,13-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,12-14
; 1 P 4,13-16
; Jan 17,1-11a
Datum: 4. 5. 2008
Jsme v období mezi svátkem Nanebevstoupení a svátkem Seslání Sv.
Ducha.
O kterýchsi svátcích jsem říkal, že každý rok vystupujeme po točitém schodišti liturgického roku k většímu porozumění Bohu. Zatímco o Vánocích a Velikonočních spolkne mnoho našeho času příprava svátků a různého gruntování, před Svatodušními svátky můžeme mít větší klid na podstatné - pokud od nich něco očekáváme.
Janovo evangelium nás nejvíce uvádí k porozumění s Ježíšem. (Jan jej nejvíc pochopil.)
Místo "vyprošování" darů Ducha sv. /1 bychom si měli promýšlet 14. - 17. kapitolu Janova evangelia, jen tak Ježíšovi více porozumíme.
Nedělní liturgie zaměřuje pozornost opět na jednu část z tohoto velikého celku.
Ježíš oslavil Otce - svým životem /2 a svou službou lidem. Ke stejné oslavě Boha jsme přizvání my.
"Nikdo nezná Otce - jen Syn."
Ježíš nám svým životem ukazuje, jak s námi jedná Bůh (přesto, že jsme hříšní). Objevujeme, kým jsme pro Boha, jakou cenu pro něj máme. To je velice příjemné.
Ježíš nám ukazuje, jak si Bůh představuje život člověka. "Poznat" Boha znamená jej objevit, porozumět mu a přitakat mu způsobem života - přijmout Ježíšův životní styl za svůj.
Bůh nám vypráví o sobě i o nás - proto nám je Slovo Boží pokladem nadevše. Nemusíme tápat v mlze svých pocitů, tušení a osvícení o Bohu.
Boží slovo je naprosto výstižné, neboť:
Ježíš zná Otce jako nikdo jiný,
Ježíš zná náš jazyk a náš život, žil mezi námi,
Ježíš je nejlepší pedagog.
Ježíš prosil Otce, aby jej oslavil před lidmi, aby se prokázalo, že není podvodník - vzkříšením, nanebevstoupením a seslání Ducha. Ale také znameními, která apoštolové znovu ve jménu Ježíšově - konali. To není jako sláva světa. Boží sláva spočívá v jeho obětavosti a péči o své děti (to známe - dobří rodiče pro nás mají jedinečnou cenu).
Všechny tyto události mají sloužit tomu, abychom mohli Bohu snadněji přitakat.
(Je naším mínusem, že jsme oslavu Boha - skutky ve jménu Ježíše - vyměnili jen za slávu liturgickou. Je škoda, že nám, dnešním křesťanům, že tento druh oslavy Boha už neschází.)
Ježíš žije u Otce. (Nevšímáme si mnoho, že také nezanedbatelným způsobem žije s námi.)
Nijak mnoho se nám nestýská a Ježíš nám nijak neschází (setkání Ježíše se Šavlem pokládáme za poslední výjimku), ještě by nám do toho mluvil.
Přitom Ježíš by nám rád sloužil třeba svým královstvím na zemi. /3
K tomu naštěstí jednou dojde, ale to má své podmínky a pravidla.
My si stačíme, s ostatními lidmi nadáváme na politiku a drahotu, a jen když je nám moc zle, "zapalujeme svíčku".
Živé společenství s Ježíšem jsme zaměnili za chození do kostela a dodržování Desatera (za to očekáváme v nebi ocenění).
Ježíš nám tady mnoho nechybí, ani nevíme, že bychom měli připravovat Ježíšův příchod a ani nehledáme, jak si Ježíš přípravu představuje.
Bylo by pěkné mít dary Ducha svatého, ale zdají se nám nedosažitelné.
Zkusme si nechat pootevřít dveře k životu s Duchem svatým. Ale nejprve potřebuje odstranit všelijaké staré krámy, které jsme k těm dveřím přisunuli - když se dlouho neotvíraly.
Židé se učili spolupracovat s Hospodinem (kterého neviděli). Vyzkoušeli si, alespoň v některých obdobích a v krizových situacím jejich národa - že smlouva Hospodina s nimi je výhodná.
Učedníci se učili spolupracovat nejprve s Ježíšem a velice se jim to líbilo.
Později se učili spolupracovat i s Duchem svatým.
My potřebuje také přijmout moudrost Izraele, pochopit Ježíše a pak teprve můžeme čekat plnou moc Ducha Svatého.
Duch Svatý nám neřekne nic nového, než co řekl Ježíš. /4
Ale ten, kdo odmítá Ježíše, ten klidně odmítne i Ducha Svatého a ještě snáz.
Když Ježíš něco říkal, třeba apoštolům nebo farizeům, Ježíš na to reagoval. Spolupráce s Duchem vyžaduje "určitý cvik", pokročilost, určitou jemnost na podněty Ducha. .
Duch Svatý se před námi neobjevuje jako viditelný partner, ale - napadne nás "myšlenka".
Ten, kdo odporuje Ježíši umlčí i Ducha svatého.
Ten, kdo dokázal umlčet Ježíše (kterého chvilku předtím viděl dělat zázraky a pak řekl: "Kdepak, Pane, to se ti nestane", a jednal s Ježíšem jako s malým klukem), ten tím spíš umlčí Ducha Svatého (jehož hlas se projeví v člověku jenom jako "nápad").
Jestli někdo řekne: "Ježíši, co to říkáš za hloupost", ten si lehce pomyslí: "Co mě to napadlo za hloupost".
Duch Svatý je ze všech Božích osob nejsnáze umlčitelný.
Když Mojžíš mluvil na Sinaji s Bohem, všichni se třásli.
Ze Sinaje bylo slyšet hřmění, hlahol trub, zemětřesení, všichni se báli přijít blíže. Jen Mojžíš směl vystoupit na Sinaj. Když proti Mojžíšovi vyvstala opozice, Mojžíš prohlásil: Vy, co máte jiný názor, si stoupněte ke Korachovi.
Kdo souhlasí se mnou, stoupněte si ke mně. Tak a teď ať Bůh rozhodne. Otevřela se země a Mojžíšova opozice se propadla a zahynula. (Srov. Nm 16
Ježíš neměl zapotřebí zasahovat tímto způsobem. Např. když apoštolové chtěli vypálit samařskou vesnici, Ježíš je tvrdě pokáral. /5
Petr označil Petra za začínajícího satana, /6 ale Duch Svatý nám "satane" neřekne.
Duch sv. nám přihraje nápad, myšlenku, ale ten, kdo není vyladěn na Ježíše, nerozumí si s ním, ještě s Ježíšem nesouzní, takový má "přihrávku od Ducha Sv. za bláhovost. Za nepoužitelný nápad. "To je hloupost, co mě to teď napadlo."
Proč si to říkáme ?
Abychom si bláhově nemysleli, že z nás Duch Svatý udělá křesťany, když se necháme obiřmovat a že budeme samozřejmě mít pocit: "Duch Svatý je ve mě".
Je to jinak. Aby v nás mohl Duch Svatý pracovat, potřebuji být plně ztotožněn s tím, co říká Ježíš.
Pak mi Duch Svatý jen připomene, co Ježíš řekl. A jestli uděláme další krok podle Ježíšovy rady, pak nás Duch podpoří svým obdarováním.
Duch Sv. je nejsnáze umlčitelná božská osoba. (V minulých letech jsme si říkali, že symbol Ducha Sv. - holubice - je neobyčejně výstižně vybrán. Holub nikoho nenapadá, není jestřáb nebo kohout, stačí udělat rychlý pohyb proti němu a ulítne.)
Proto, chceme-li být pořádnými křesťany, potřebujeme se Ježíšově nauce otevřít. Pak tu "holubičku" nebudeme odhánět, a Duch nám bude moci všechno připomenout. Říkali jsme si, že Duch se přimlouvá při nás. Boha nepotřebuje být přemlouván, není sklerotický ani neochotný. To nám se do některých věcí nechce. Maminka mně připomínala a přemlouvala: "Udělej si nejprve úkol".
Ještě jednu věc připomenu. Zdravé sebevědomí křesťana nemá nic společného s pýchou.
Zrovna tak pokora není pocit méněcennosti.
Pokorný není ten, kdo si nevěří. Pyšný člověk, který zkrachoval, může mít mindráky. Ale pokorný člověk má jasný postoj.
Pokora nepřináší to, že automaticky přebírám všecko, co mi někdo říká. Pokora dokáže správně reagovat na podněty. Pokora si umí přiznat - když čtu evangelium a narazím tam na nějaké místo, které mi říká něco jiného, než jsem byl zvyklí si představovat - že tomu nerozumím. Pomůže mi ptát se, hledat. Pokorný je ten, kdo chce porozumět, kdo přemýšlí a nemávne nad tím rukou. Pokorný si nemyslí, že se bez toho obejde a stačí mu jen se řídit Desaterem.
Pokora vede ke zdravému sebevědomí a vůbec není na překážku ke zdravému sebevědomí, k rozvoji člověka.
Kdyby Petr nebyl tak závislý na rabínské nauce, nebyl pokažený tím, že "poslušně" přebíral to, co se učil jako kluk v náboženství, neřekl by Ježíšovi: "To se nemůže stát, aby tě někdo ukřižoval". Petr dává přednost rabínské nauce.
Kdyby měl Petr dost sebevědomí (a pokory), řekl by: "Ježíši, já s tebou nesouhlasím, prosím tě, zdůvodni, proč říkáš, že tě naši náboženští představitelé zlikvidují? /7
A Ježíš by se nezlobil. Naopak Ochotně by s ním diskutoval. /8
Jenže Petr byl vychovaný od pana rabína k falešné "pokoře". "Ty musíš věřit tomu, co ti já, rabín, říkám. Já jsem duchovní osoba, ty ne."
A tak byl Petr bezpodmínečně podroben panu rabínovi a s čistým svědomím Ježíšovi odporoval. (Nepomohlo, že to s Ježíšem myslel upřímně a dobře.)
Kdyby Petr měl zdravé sebevědomí, řekl by: "Ježíši, já si to musím přebrat, prosím tě, vysvětli mně, jak to myslíš, jinak bych musel jít od tebe".
Ježíš by jej pochválil a Petr by si nezasloužil ono "satane".
Pokud tedy čekáme pomoc od Ducha Svatého, potřebujeme vědět, jak Duch Sv. pracuje a co ode mne očekává.
Potřebuji se naučit spolupracovat s Ježíšem - a pak budu reagovat na podněty Ducha božího a dostane se mi jeho krásné výbavy.
------------------------------------
Poznámky:
/1 Duch nám je nabízen k dispozici, už je jen nás, zda jej přijmeme.)
� /2 Je důležité a objevné si všímat, jak Ježíš oslavuje Otce. Už jen tím, jak (pěkně) chodil, jedl, jak se oblékal, jaký měl pořádek okolo sebe i v sobě, poctivou prací ...
/3 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" (Sk 1,6
/4 Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,
ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (J 14,26
/5 Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice. (Lk 9,49-56
Další příklady si doplňte!
/6 Ježíš řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Mt 16,23
/7 Ježíši, copak naši představení nejsou zástupci Boha na zemi? Copak jim Bůh nedal svého Ducha? Nesvěřil jim Bůh náš národ? Nevybavil je svých Duchem?
/8 Ježíš by Petrovi vysvětlil, jak to je. "Předáci byli vybaveni od Boha, ale to neznamená, že se nemohou mýlit nebo selhat. Petře, uč se přemýšlet nad tím, co ti kdo říká a srovnávat to kriticky s Božím slovem."
Ježíš by připomněl Petrovi třeba příběh, krále Saula, který byl velikou osobností, dostal se duchovně na velikou úroveň, takže někdy "prorokoval", a přesto se dostal do protisměru. ;
O kterýchsi svátcích jsem říkal, že každý rok vystupujeme po točitém schodišti liturgického roku k většímu porozumění Bohu. Zatímco o Vánocích a Velikonočních spolkne mnoho našeho času příprava svátků a různého gruntování, před Svatodušními svátky můžeme mít větší klid na podstatné - pokud od nich něco očekáváme.
Janovo evangelium nás nejvíce uvádí k porozumění s Ježíšem. (Jan jej nejvíc pochopil.)
Místo "vyprošování" darů Ducha sv. /1 bychom si měli promýšlet 14. - 17. kapitolu Janova evangelia, jen tak Ježíšovi více porozumíme.
Nedělní liturgie zaměřuje pozornost opět na jednu část z tohoto velikého celku.
Ježíš oslavil Otce - svým životem /2 a svou službou lidem. Ke stejné oslavě Boha jsme přizvání my.
"Nikdo nezná Otce - jen Syn."
Ježíš nám svým životem ukazuje, jak s námi jedná Bůh (přesto, že jsme hříšní). Objevujeme, kým jsme pro Boha, jakou cenu pro něj máme. To je velice příjemné.
Ježíš nám ukazuje, jak si Bůh představuje život člověka. "Poznat" Boha znamená jej objevit, porozumět mu a přitakat mu způsobem života - přijmout Ježíšův životní styl za svůj.
Bůh nám vypráví o sobě i o nás - proto nám je Slovo Boží pokladem nadevše. Nemusíme tápat v mlze svých pocitů, tušení a osvícení o Bohu.
Boží slovo je naprosto výstižné, neboť:
Ježíš zná Otce jako nikdo jiný,
Ježíš zná náš jazyk a náš život, žil mezi námi,
Ježíš je nejlepší pedagog.
Ježíš prosil Otce, aby jej oslavil před lidmi, aby se prokázalo, že není podvodník - vzkříšením, nanebevstoupením a seslání Ducha. Ale také znameními, která apoštolové znovu ve jménu Ježíšově - konali. To není jako sláva světa. Boží sláva spočívá v jeho obětavosti a péči o své děti (to známe - dobří rodiče pro nás mají jedinečnou cenu).
Všechny tyto události mají sloužit tomu, abychom mohli Bohu snadněji přitakat.
(Je naším mínusem, že jsme oslavu Boha - skutky ve jménu Ježíše - vyměnili jen za slávu liturgickou. Je škoda, že nám, dnešním křesťanům, že tento druh oslavy Boha už neschází.)
Ježíš žije u Otce. (Nevšímáme si mnoho, že také nezanedbatelným způsobem žije s námi.)
Nijak mnoho se nám nestýská a Ježíš nám nijak neschází (setkání Ježíše se Šavlem pokládáme za poslední výjimku), ještě by nám do toho mluvil.
Přitom Ježíš by nám rád sloužil třeba svým královstvím na zemi. /3
K tomu naštěstí jednou dojde, ale to má své podmínky a pravidla.
My si stačíme, s ostatními lidmi nadáváme na politiku a drahotu, a jen když je nám moc zle, "zapalujeme svíčku".
Živé společenství s Ježíšem jsme zaměnili za chození do kostela a dodržování Desatera (za to očekáváme v nebi ocenění).
Ježíš nám tady mnoho nechybí, ani nevíme, že bychom měli připravovat Ježíšův příchod a ani nehledáme, jak si Ježíš přípravu představuje.
Bylo by pěkné mít dary Ducha svatého, ale zdají se nám nedosažitelné.
Zkusme si nechat pootevřít dveře k životu s Duchem svatým. Ale nejprve potřebuje odstranit všelijaké staré krámy, které jsme k těm dveřím přisunuli - když se dlouho neotvíraly.
Židé se učili spolupracovat s Hospodinem (kterého neviděli). Vyzkoušeli si, alespoň v některých obdobích a v krizových situacím jejich národa - že smlouva Hospodina s nimi je výhodná.
Učedníci se učili spolupracovat nejprve s Ježíšem a velice se jim to líbilo.
Později se učili spolupracovat i s Duchem svatým.
My potřebuje také přijmout moudrost Izraele, pochopit Ježíše a pak teprve můžeme čekat plnou moc Ducha Svatého.
Duch Svatý nám neřekne nic nového, než co řekl Ježíš. /4
Ale ten, kdo odmítá Ježíše, ten klidně odmítne i Ducha Svatého a ještě snáz.
Když Ježíš něco říkal, třeba apoštolům nebo farizeům, Ježíš na to reagoval. Spolupráce s Duchem vyžaduje "určitý cvik", pokročilost, určitou jemnost na podněty Ducha. .
Duch Svatý se před námi neobjevuje jako viditelný partner, ale - napadne nás "myšlenka".
Ten, kdo odporuje Ježíši umlčí i Ducha svatého.
Ten, kdo dokázal umlčet Ježíše (kterého chvilku předtím viděl dělat zázraky a pak řekl: "Kdepak, Pane, to se ti nestane", a jednal s Ježíšem jako s malým klukem), ten tím spíš umlčí Ducha Svatého (jehož hlas se projeví v člověku jenom jako "nápad").
Jestli někdo řekne: "Ježíši, co to říkáš za hloupost", ten si lehce pomyslí: "Co mě to napadlo za hloupost".
Duch Svatý je ze všech Božích osob nejsnáze umlčitelný.
Když Mojžíš mluvil na Sinaji s Bohem, všichni se třásli.
Ze Sinaje bylo slyšet hřmění, hlahol trub, zemětřesení, všichni se báli přijít blíže. Jen Mojžíš směl vystoupit na Sinaj. Když proti Mojžíšovi vyvstala opozice, Mojžíš prohlásil: Vy, co máte jiný názor, si stoupněte ke Korachovi.
Kdo souhlasí se mnou, stoupněte si ke mně. Tak a teď ať Bůh rozhodne. Otevřela se země a Mojžíšova opozice se propadla a zahynula. (Srov. Nm 16
.
kap.)
Ježíš neměl zapotřebí zasahovat tímto způsobem. Např. když apoštolové chtěli vypálit samařskou vesnici, Ježíš je tvrdě pokáral. /5
Petr označil Petra za začínajícího satana, /6 ale Duch Svatý nám "satane" neřekne.
Duch sv. nám přihraje nápad, myšlenku, ale ten, kdo není vyladěn na Ježíše, nerozumí si s ním, ještě s Ježíšem nesouzní, takový má "přihrávku od Ducha Sv. za bláhovost. Za nepoužitelný nápad. "To je hloupost, co mě to teď napadlo."
Proč si to říkáme ?
Abychom si bláhově nemysleli, že z nás Duch Svatý udělá křesťany, když se necháme obiřmovat a že budeme samozřejmě mít pocit: "Duch Svatý je ve mě".
Je to jinak. Aby v nás mohl Duch Svatý pracovat, potřebuji být plně ztotožněn s tím, co říká Ježíš.
Pak mi Duch Svatý jen připomene, co Ježíš řekl. A jestli uděláme další krok podle Ježíšovy rady, pak nás Duch podpoří svým obdarováním.
Duch Sv. je nejsnáze umlčitelná božská osoba. (V minulých letech jsme si říkali, že symbol Ducha Sv. - holubice - je neobyčejně výstižně vybrán. Holub nikoho nenapadá, není jestřáb nebo kohout, stačí udělat rychlý pohyb proti němu a ulítne.)
Proto, chceme-li být pořádnými křesťany, potřebujeme se Ježíšově nauce otevřít. Pak tu "holubičku" nebudeme odhánět, a Duch nám bude moci všechno připomenout. Říkali jsme si, že Duch se přimlouvá při nás. Boha nepotřebuje být přemlouván, není sklerotický ani neochotný. To nám se do některých věcí nechce. Maminka mně připomínala a přemlouvala: "Udělej si nejprve úkol".
Ještě jednu věc připomenu. Zdravé sebevědomí křesťana nemá nic společného s pýchou.
Zrovna tak pokora není pocit méněcennosti.
Pokorný není ten, kdo si nevěří. Pyšný člověk, který zkrachoval, může mít mindráky. Ale pokorný člověk má jasný postoj.
Pokora nepřináší to, že automaticky přebírám všecko, co mi někdo říká. Pokora dokáže správně reagovat na podněty. Pokora si umí přiznat - když čtu evangelium a narazím tam na nějaké místo, které mi říká něco jiného, než jsem byl zvyklí si představovat - že tomu nerozumím. Pomůže mi ptát se, hledat. Pokorný je ten, kdo chce porozumět, kdo přemýšlí a nemávne nad tím rukou. Pokorný si nemyslí, že se bez toho obejde a stačí mu jen se řídit Desaterem.
Pokora vede ke zdravému sebevědomí a vůbec není na překážku ke zdravému sebevědomí, k rozvoji člověka.
Kdyby Petr nebyl tak závislý na rabínské nauce, nebyl pokažený tím, že "poslušně" přebíral to, co se učil jako kluk v náboženství, neřekl by Ježíšovi: "To se nemůže stát, aby tě někdo ukřižoval". Petr dává přednost rabínské nauce.
Kdyby měl Petr dost sebevědomí (a pokory), řekl by: "Ježíši, já s tebou nesouhlasím, prosím tě, zdůvodni, proč říkáš, že tě naši náboženští představitelé zlikvidují? /7
A Ježíš by se nezlobil. Naopak Ochotně by s ním diskutoval. /8
Jenže Petr byl vychovaný od pana rabína k falešné "pokoře". "Ty musíš věřit tomu, co ti já, rabín, říkám. Já jsem duchovní osoba, ty ne."
A tak byl Petr bezpodmínečně podroben panu rabínovi a s čistým svědomím Ježíšovi odporoval. (Nepomohlo, že to s Ježíšem myslel upřímně a dobře.)
Kdyby Petr měl zdravé sebevědomí, řekl by: "Ježíši, já si to musím přebrat, prosím tě, vysvětli mně, jak to myslíš, jinak bych musel jít od tebe".
Ježíš by jej pochválil a Petr by si nezasloužil ono "satane".
Pokud tedy čekáme pomoc od Ducha Svatého, potřebujeme vědět, jak Duch Sv. pracuje a co ode mne očekává.
Potřebuji se naučit spolupracovat s Ježíšem - a pak budu reagovat na podněty Ducha božího a dostane se mi jeho krásné výbavy.
------------------------------------
Poznámky:
/1 Duch nám je nabízen k dispozici, už je jen nás, zda jej přijmeme.)
� /2 Je důležité a objevné si všímat, jak Ježíš oslavuje Otce. Už jen tím, jak (pěkně) chodil, jedl, jak se oblékal, jaký měl pořádek okolo sebe i v sobě, poctivou prací ...
/3 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" (Sk 1,6
)
/4 Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,
ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (J 14,26
)
/5 Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice. (Lk 9,49-56
)
Další příklady si doplňte!
/6 Ježíš řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Mt 16,23
)
/7 Ježíši, copak naši představení nejsou zástupci Boha na zemi? Copak jim Bůh nedal svého Ducha? Nesvěřil jim Bůh náš národ? Nevybavil je svých Duchem?
/8 Ježíš by Petrovi vysvětlil, jak to je. "Předáci byli vybaveni od Boha, ale to neznamená, že se nemohou mýlit nebo selhat. Petře, uč se přemýšlet nad tím, co ti kdo říká a srovnávat to kriticky s Božím slovem."
Ježíš by připomněl Petrovi třeba příběh, krále Saula, který byl velikou osobností, dostal se duchovně na velikou úroveň, takže někdy "prorokoval", a přesto se dostal do protisměru. ;