4. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 10,8-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14a.36-41; 1 Petr 2,20b-25; Jan 10,1-10
Datum: 13. 4. 2008
Ježíš je Slovem ...

             Životem ...

             Pravdou ...

             Cestou ...

             Dveřmi ...

             Pastýřem ...

To nejsou definice. Objevování těchto obrazů je na celý život. Krásné objevování ...

Kdo dokáže i v dobách temných a těžkých důvěřovat, že Ježíš je dobrým pastýřem, je zachráněn. (Sv. Pavel by řekl vykoupen. Vykoupen z otroctví strachu.) Někteří lidé v koncentráku doufali přes všechnu tu nevyslovitelnou hrůzu, tím pádem měli lehčí život než ti, kteří se bez naděje také rozhodli zemřít vestoje.

Projevem úcty k dobrému Pastýři je úsilí o spravedlivý život.

Koho to zajímá, může postoupit k dalším závažným slovům: "Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči."

To jsou silná slova a silná obvinění. Kdo jsou ti zloději a lupiči? K pochopení nám pomůže vrátíme-li se k 9. kap. Janově o uzdravení slepce.

Co vše farizeové podnikli, aby dokázali, že Ježíš je podvodník. Nechtěli připustit, že by Ježíš dělal zázraky. Trvali na svém způsobu myšlení a osobovali si nárok na (náboženské) vedení národa.

Jejich vinou bylo, že nedali na Mojžíše a proroky a okřikovali druhé, že nikdo nesmí jít za Ježíšem. Uzdravenému mladíkovi láli: "My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomto nevíme, odkud pochází." Okrádali mladíka i druhé o poznání, kým Ježíš je.

Ježíš označuje tyto učitele náboženství a představené lidu božího za zloděje a lupiče.

Samozřejmě Ježíš ví, že i oni byli okradeni svými učiteli náboženství, protože jim od dětství byly vštěpovány neúplné, nekvalitní názory.

My klidně sneseme označení dávných židů za zloděje a lupiče. Ovšem, kdo se snaží o vlastní poctivost, přizná, že i my jsme šizunkové.

I nám se nedostalo pořádného biblického vzdělávání o Bohu a neděláme mnoho pro porozumění Bohu. Jsme ošizení, ale šidíme sami sebe a jiné. Okrádáme, i když nelezeme do kapes jiným.

Většina přikázání desatera se dá převést na společného jmenovatele: Nekrást!

Krádež života, manželky, cti, času na setkání s druhými i s Bobem ...

Nedávno jsem říkal, že Hebrejská bible (Starý zákon) nepoužívá slovo zbožný, ale spravedlivý. /1

Jestli něco zanedbám, nevyužiji-li výhodné možnosti, ošidím (okradu) se (nebo i druhé). /2

Děti nešidíme hudební výchovu, taneční nebo autoškolu. Uznáváme, že umět plavat nebo znát cizí jazyk je potřebné pro život. Ale nevedu-li sebe nebo děti ke kázni, jsem zloděj. Nechám-li děti lenošit, poškodím je.

My faráři, kteří učíme z Písma jen něco, jsme lupiči.

Rodiče, kteří nepečlivě vedou své děti k Bohu, jsou zloději.

Jestli někdo, místo umění rozmlouvat s Bohem, nabídne druhému jen slova modliteb, ošidí jej.

Jestli místo porozumění Bohu vnucuji formulky, jsem lupič, stejně jako učitel, který je líný učit tak, aby studenti pochopili látku a naučili se myslet. Okrade je a škodí je jestli jen zkouší, zda na jeho otázky odpovídají tím, co jim nadiktoval, co se on sám kdysi nabifloval ve škole.

Zamyslíme-li se nad tím, jak se z židů stali zloději Božího slova, pak - budeme-li chtít - se najdeme i my mezi zloději.

Nebudeme-li chtít, nikdo nám sebelepším výkladem nepomůže porozumět tomu, co Ježíš nazývá zlodějstvím a lupičstvím.

Víme, jak se zbožní nad Ježíšem pohoršovali. Víme, v jakých představách o Mesiáši byli vychovaní. Vynechali, že Mesiáš nejdříve udělá náboženskou reformu a soud nad židy. /3

První generace "zlodějů" některá místa z Písma přehlížela, další generace už byla okradená a slepě přebírala to, co je rodiče a rabíni zkresleně učili.

Jestli tedy židovský tatínek nevykládal dětem o Mesiášovi to, co o něm psali proroci, ale živil v nich  "nadšenectví," jak Mesiáš příjde a osvobodí jejich národ, pak tím okradl děti o důležitá slova proroků, okradl je o porozumění toho, proč a k čemu má Mesiáš přijít. Oloupil děti o možné pochopení Ježíše.

Ježíš by rád dal židům svobodu, ale nejdříve by museli přijmout výzvu k obrácení. Ježíš přece plakal nad Jeruzalémem.: "Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti ..., ale nepoznali jste čas svého navštívení." /4

Tátové "milující své děti" byli přesvědčení, že Ježíš je bludař.

Byli také okradení, narodili se do vykuchané náboženské výuky, ale nebyli nevinní.

Starý Simeón a další, kteří "očekávali boží království," nepřehlédli proroky a uměli rozpoznat poctivost Ježíše. 

Ti "okradení" se přece mohli uzdravit. Ježíšovo označení "zlodějů a lupičů" je - přinejmenším pro nás -  stanovením diagnózy (ne ortelem). Diagnóza je k uzdravení.

I k tehdejším židům přece přišel Ježíš jako lékař. Mohli naslouchat Písmu, prorokům a poslední generace měla příležitost naslouchat Janovi a přinejmenším Ježíšovi. "Pane, ponech fíkovník ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím". (Srov. Lk 1,8)  

Kdyby pořádně četli Mojžíše a proroky, řekli by: "Milé děti, pozor, naši otcové nerozuměli prorokům a nám by se také mohlo stát, že špatně pochopíme Mesiáše. Proto si pečlivě přečteme, co o Mesiáši říkají proroci".

Pak by nebyli zloději. Vedli by děti za Ježíšem dveřmi božího slova a ne cestou vlastních názorů (přelézáním zdí).

Jenže oni se obrátit nechtěli!

"Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.") /5

Přenesme se do našich (novozákonních) poměr�. Co kolikrát říkáme my kněží, rodiče a prarodiče dětem o Bohu? (Např. o "sv. přijímání". Ježíš ani taková slova "svaté přijímání" nepoužívá. Kdo vychází z Ježíšových slov a zajímá se, co znamenají? Okrádáme sebe i děti o správné poznání.)

"Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."  (Lk 11,52 )  A to se přenáší na další generace.

Kde to končí? I my, když někdo začne od proroků, číháme na něj a hledáme, za co jej chytit. Horliví vždy něco najdou co nepasuje do jejich systému. (Něco na způsob: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.")

"Kdo má uši, slyš."

Kdo chce slyšet, porozumí a rád si opraví svoje názory podle Ježíše. Pochopí podobenství o dveřích.

Pak bude vědět, proč chodí do kostela, proč jde ke Stolu Páně, jaká jsou pravidla k odpuštění ...

Slova o lupičích a zlodějích nejsou dvakráte příjemná, zvláště tomu, kdo by si už teď přál vyznamenání za víru. Ale tomu, kdo trpí tím, že v mnohém Bohu nerozumí, jsou cestou, jsou diagnózou lékaře, která může vést k uzdravení.

--------------------------

Poznámky.

                  /1        Co to je zbožnost?

Spravedlnost lze poznat. Světec je ten, kdo je spravedlivý i vůči Bohu".

Bůh je každodenně nejčastějším z obžalovaných.

Josef je "muž spravedlivý", velice mu záleží na tom, aby nebyl nespravedlivý k Marii, když čeká dítě ...

Spravedlnost nelze nahradit nějakým lezením po kolenou.

                  /2       V manželství je vše společné. Každý má své kapesné a čas, který nutně potřebuje pro sebe, ale jestli si vezmu více (času nebo peněz) pro sebe, kradu z toho, co patří rodině.

                 /3     "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu.

I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.

Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro.

I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.

Předtím vás však přijdu soudit ...

"Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.

Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: >>Jak se máme vrátit?>Jak se máme vrátit?Jak se máme vrátit?

Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: >>Jak tě okrádáme?>Jak tě okrádáme?Jak tě okrádáme?

                 /4   Říkáte: "Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků." Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.

Dovršte tedy činy svých otců!

Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.

Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!

Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově." (Matouš 23,30-39)  

                  /5      Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."

Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"

Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: 'Vidíme'. A tak zůstáváte v hříchu."  (J 9,39-41)

                         Kdo má uši, slyš. (např.:  Mt 11,15)  

                         Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli.  (Za 7,11 )i>