2. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 20,19-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,42-47
Datum: 30. 3. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 20,19-31 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,42-47
; 1 P 1,3-9
; Jan 20,19-31
Datum: 30. 3. 2008
Dnešní lekce předbíhá text příští neděle o emauzských učednících, ale
to není podstatné. Alespoň si znovu všimneme, co je k víře potřebné.
Evangelia jsou nabitá informacemi a události po vzkříšení zvláště.
Co znamenají slova: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili"?
Často používáme některé věty z Písma jako náboženské fráze.
Asi by nešlo psát v kostele občas písemky, ale možná by bylo užitečné, kdyby někdo vytvořil test na nějaké náboženské téma, které by nám ukázalo, jak na tom jsme s porozuměním Ježíšovu vyučování. Nechcete se toho někdo ujmout?
Nedívejme se na Tomáše zpatra, ale považujme si poctivosti Písma. My sami, neradi slyšíme kritiku na sebe. Písmo neodsuzuje člověka, ale zve nás k vyučování, k porozumění a k přátelství.
Lenoši se ohánějí náboženskými frázemi, "tajemstvím" a tvrzením, že Písmu nemůžeme rozumět.
"Blahoslavení, kteří neuviděli a uvěřili". Zdá se to jasné, ale bohužel často špatně vykládané.
Když něčemu věřím, měl bych vědět, čemu věřím. Uchází-li se někdo o mou důvěru, měl bych jej poznat. (I Hitler si hrál na spasitele.) Když podepisuji stvrzenku, přečtu si, kolik a komu platím.
Někteří rádi namítnou, že se nedá všechno změřit a zvážit a že Pán Ježíš říkal: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili". Těm nelze danou věc vysvětlit, nevědí a nezkoumají za jakých okolností Ježíš tuto větu říkal. Jsou přesvědčení: "Já musím věřit, o tom nesmím přemýšlet, musím se modlit za dar víry". Tím se ale dostávají do odmítavé pozice (nevěřícího Tomáše). /1
Tak si i letos něco opět zopakujme.
Už při Ježíšově zatčení se učedníkům začalo hroutit přesvědčení, že Ježíš je Mesiáš. Smrt Ježíše byla tečkou za jejich "vírou". /2
Učedníci - podle rabínského vyučování náboženství - nemohli přijmout předpovědi utrpení Mesiáše. Natož řeči o jeho zmrtvýchvstání. "O co jde, to je úplný nesmysl, proč by vstával z mrtvých, ten nás přece všechny přežije, bude kralovat na Davidově trůně ..."
Petr za všechny prohlásil: "Nic takového se ti nestane". Nikdo z učedníků tuto informaci nepřijal, úplně ji vytěsnili (přesto, že se k ní Ježíš mnohokráte vracel).
V této otázce byl Ježíš v očích apoštolů "malý" proti rabínovi. Rabínovi by si učedníci netroufli dříve říci: "Kdepak takhle to není".
S Ježíšem měli diskutovat, protože diskusí (společným hledáním) se prohloubí vědomosti.
Petr byl (s Janem) nejlepší a jak dostal vynadáno.
U židů existovaly dva rozdílné pohledy na Mesiáše. Pohled proroků (zapomenutý) a Ježíšův - a pohled rabínů. Oba si dělali nárok na pravou náboženskou výuku.
Tomáš i Petr byli prolezlí rabínskou naukou, i když to mysleli dobře. Tam, kde do jejich představ nezasahovala rabínská nauka, tam přijali Ježíšovo vyučování bez problémů. Ale v oblastech, které učedníci "znali z náboženství", z vyučování rabínů, tam se Ježíš u učedníků neprosadil.
Ježíš při zatýkání ukázal učeníkům, že by se mohl bránit. Utekli strachy. Zřejmě jim tento zázrak nic neřekl. (Zázrak nevyrábí víru.)
Z naprosto nepochopitelných důvodů - pro apoštoly - se nechal Ježíš svázat.
Mysleli si, že Ježíš také nějak selhal, udělal chybu. "Ale nás proháněl!" ("Této noci se nade mnou pohoršíte").
Učedníci snížili Ježíše ve svých představách z Mesiáše na pouhého proroka. (Ve své "víře"? Co to bylo? Jak bychom to pojmenovali? I slovo "víra" používáme, aniž pořádně rozumíme, o co jde.)
Degradovali tedy Ježíše na proroka, vždyť proroci byli zabíjeni, a proto ho nemůžeme odsuzovat.
Se vzkříšením nepočítali v žádném případě.
Nejdříve ženy viděly anděla - (nepochybovaly o jeho slovech) ...
Petr a Jan šli a zjistili, že hrob nebyl vykraden - začínali pomalu věřit ve zmrtvýchvstání ...
Pro Kleofáše a toho druhého bylo vše absurdní, oni si "zachovali chladnou hlavu", ženské blázní, už i Petrovi a Janovi přeskočilo, jdeme pryč, dokud nás tady nezatkne veleknězova stráž.
Ale cestou dokázali diskutovat s " cizincem...."
To je pokrok!
Předtím apoštolové nikdy Ježíšovi nedovolili, aby jim vysvětlil jak a proč to s Mesiášem bude! Hned na začátku mu skákali do řeči. Nenaslouchali, nechtěli si nic nechat vysvětlovat. Věděli jak to je. Věděli to správně. TENTO PŘÍSTUP JE VELICE NEBEZPEČNÝ, K TOMU BYCHOM SE MĚLI ČASTO VRACET A KONTROLOVAT SI, JAK SI V PODOBNÝCH PŘÍPADECH POČÍNÁME MY.
Teď konečně emauzské zajímalo, co je v Písmu o Mesiáši psáno!
Předtím jen opakovali, co se naučili v náboženství.
Ježíš "dělal drahoty", ale oni ho dokonce přinutili, aby jim dopověděl své názory.
Pak v cizinci poznali Ježíše. Okamžitě se vrátili a potvrdili apoštolům, že Petr a Jan, i ženské, mají pravdu.
Mezi učedníky se strhla pře - na jedné straně Petr, Jan, Kleofáš s kamarádem a na druhé straně ostatní učedníci. (Tomáš tam nebyl.)
Když byla hádka v plném proudu, přišel Ježíš. Ta druha část učedníků si myslela, že je to strašidlo. Ježíš je musel přesvědčit, povídal, jedl s nimi ...
Když se přesvědčili, že Ježíš vstal z mrtvých, když si nechali vše vysvětlit podle Písma a došlo jim Ježíšovo vítězství, velice se radovali. Zřejmě Ježíše poplácali po ramenou, možná jej nosili na ramenou a vyhazovali vzhůru.
Všimněme si, že učedníci měli s Ježíšem neliturgické, neformální jednání a vztahy. /3
Tomáš stále vzdoroval (poslední). "Dokud si nesáhnu, neuvěřím," neřěkl proto, že by si chtěl ověřit, co apoštolové tvrdil. Nějaké vzkříšení v žádném případě nepřipouštěl. Stále zůstával v rabínských názorech na Mesiáše.
Ježíš přišel kvůli němu: "Tak si, Tomáši, sáhni". A Tomáš zkroušeně a zahanbeně řekl: "Pán můj a Bůh můj".
Blahoslavení Petr a Jan - ti si šli ověřit tvrzení žen ke hrobu a neustrnuli v rabínské mentalitě. Blahoslavení ti, kteří mají pružnou mysl, nevězí tvrdohlavě ve svých názorech a jsou schopni si je opravovat.
Blahoslavení Kleofáš a jeho druh, kteří byli ochotni diskutovat s "cizincem".
Ježíš chválí lidi schopné diskuse o náboženství.
Blahoslavení, kteří se nepotřebují s Ježíšem srazit, zakopnout o něj, blahoslavení, kteří jsou schopní bez krizí a havárií přijmout pravdu.
Blahoslavení Petr a Jan, kteří dovedli vyhodnotit minimum informací (plátna srovnaná v hrobě) a opravit své názory.
Být psychicky pružný a diskutovat o svých názorech je ctností!
V žádném případě zde není vychvalováno slepé přijímání pouček víry, ale naopak, promýšlení toho, co nám Písmo nabízí. Než mohu DÁT BOHU ZA PRAVDU, potřebuji tomu rozumět.
Tedy ne blahoslavení naivní, kteří věří všemu, co se jim řekne, ne blahoslavení "ortodoxní", kteří se něco naučí a celý život s nimi nic nehne. Ale blahoslavení, kteří mají svůj přístup k Bohu uvážený, dovedou ho celý život opravovat a vylepšovat. Blahoslavení, kdo se dokáží učit z vlastních chyb i chyb druhých (např. Ježíšových učedníků).
Ideálem jsou pro nás Petr a Jan. Ti dokázali na začátku nejasností vyhmátnout správné řešení.
Kéž bychom byli alespoň jako Kleofáš, který si v diskusi od "cizince" dal říci.
Je jenom na nás, jaký způsob hledání a "víry" přijmeme. To za nás nikdo neudělá.
Dobré je být Kleofášem, ideálem je Petr a Jan.
Tomáš byl z náboženství od pana rabína skálopevně přesvědčen, jak to s Mesiášem bude. Vše nové rozhodně odmítal: "S tím na mě nechoďte. Dokud si na něj nesáhnu, nevěřím."
Tomášovi chybělo: "Já si to chci ověřit."
Nepřipouštěl hledání: "Já se s vámi o tom bavit nehodlám".
"Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili" - blahoslavení pružní duchem, kteří se dokáží zamyslet nad slovy proroků, kteří se ptají, kteří vědí, že nevědí vše.
Blahoslavení, kteří nemají postoj stáda ani nábožného davu, který slepě odkývá tvrzení autority.
Začíná to ve škole. Blahoslavený student, který nepapouškuje něco, čemu nerozumí, nespokojí se jen s dobrou známkou, ale snaží se vyučované látce porozumět.
Blahoslavený, který se nespokojí jen s opakováním vět Katechismu, ale zamýšlí se nad všemi zprávami evangelistů - neboť u každého je vylíčeno něco. A kdo hledá, nalézá.
Jistě, že je to trochu náročné, ale někomu to za námahu stojí. Porozumět fyzice i nejbližšímu člověku dá práci, natož porozumět Ježíši. Někomu Ježíš za námahu stojí.
A Ježíš má rád přemýšlivé lidi - jsou schopní spolupráce a hlubokého vztahu.
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Modlitba za pomoc při studiu má smysl, ale studium nelze nahradit modlitbou
/2 Jakou měli apoštolové víru? Na čem stojí víra? To se apoštolové málo modlili? Obdrželi málo milostí? Kde se stala chyba?
Všimněme si, že jsme takto nebyli k přemýšleni vedeni.
Často jen opakujeme své fráze. A nakonec prohlásíme: "Ale svatý apoštol Tomáš jediný prohlásil: Pán můj a Bůh můj." Tak se vykroutíme z otázek a přesvědčujeme sami sebe, že s tím Tomášem se vlastně mnoho nestalo a všechno dobře dopadlo.
Vše uzavřeme prohlášením: "Blahoslavení, kteří neuviděli a uvěřili," a o to více se modlíme za dar víry.
Jenže, tak bychom nebyli moudřejší než předtím, než jsme o Tomášovi četli.
Jak dítě získá nebo nezíská důvěru k rodičům, jak k učiteli?
Jak stoupenci strany ke svému vůdci? Fanouškové ke svému idolu?
Když to promyslíme, hned uvidíme dva rozdílné přístupy.
K Hitlerovi se také oddaně upínali: "Já svému vůdci bezmezně věřím. Nemám žádné pochybnosti, nic mně neříkej, vůdce to myslí dobře a nejlépe."
Nepodobaly se některé projevy vůči Hitlerovi našim modlitbám?
Co je slepá víra víme po 20. stol. o něco více než lidé dříve.
/3 Nenechme se ve svých představách o Ježíši ovlivňovat některými obrazy 19. stol. např. "Večeře Páně" a "Vzkříšený Ježíš s apoštoly" (klečení, paprsky, sepjaté ruce, atd.).
Evangelia jsou nabitá informacemi a události po vzkříšení zvláště.
Co znamenají slova: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili"?
Často používáme některé věty z Písma jako náboženské fráze.
Asi by nešlo psát v kostele občas písemky, ale možná by bylo užitečné, kdyby někdo vytvořil test na nějaké náboženské téma, které by nám ukázalo, jak na tom jsme s porozuměním Ježíšovu vyučování. Nechcete se toho někdo ujmout?
Nedívejme se na Tomáše zpatra, ale považujme si poctivosti Písma. My sami, neradi slyšíme kritiku na sebe. Písmo neodsuzuje člověka, ale zve nás k vyučování, k porozumění a k přátelství.
Lenoši se ohánějí náboženskými frázemi, "tajemstvím" a tvrzením, že Písmu nemůžeme rozumět.
"Blahoslavení, kteří neuviděli a uvěřili". Zdá se to jasné, ale bohužel často špatně vykládané.
Když něčemu věřím, měl bych vědět, čemu věřím. Uchází-li se někdo o mou důvěru, měl bych jej poznat. (I Hitler si hrál na spasitele.) Když podepisuji stvrzenku, přečtu si, kolik a komu platím.
Někteří rádi namítnou, že se nedá všechno změřit a zvážit a že Pán Ježíš říkal: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili". Těm nelze danou věc vysvětlit, nevědí a nezkoumají za jakých okolností Ježíš tuto větu říkal. Jsou přesvědčení: "Já musím věřit, o tom nesmím přemýšlet, musím se modlit za dar víry". Tím se ale dostávají do odmítavé pozice (nevěřícího Tomáše). /1
Tak si i letos něco opět zopakujme.
Už při Ježíšově zatčení se učedníkům začalo hroutit přesvědčení, že Ježíš je Mesiáš. Smrt Ježíše byla tečkou za jejich "vírou". /2
Učedníci - podle rabínského vyučování náboženství - nemohli přijmout předpovědi utrpení Mesiáše. Natož řeči o jeho zmrtvýchvstání. "O co jde, to je úplný nesmysl, proč by vstával z mrtvých, ten nás přece všechny přežije, bude kralovat na Davidově trůně ..."
Petr za všechny prohlásil: "Nic takového se ti nestane". Nikdo z učedníků tuto informaci nepřijal, úplně ji vytěsnili (přesto, že se k ní Ježíš mnohokráte vracel).
V této otázce byl Ježíš v očích apoštolů "malý" proti rabínovi. Rabínovi by si učedníci netroufli dříve říci: "Kdepak takhle to není".
S Ježíšem měli diskutovat, protože diskusí (společným hledáním) se prohloubí vědomosti.
Petr byl (s Janem) nejlepší a jak dostal vynadáno.
U židů existovaly dva rozdílné pohledy na Mesiáše. Pohled proroků (zapomenutý) a Ježíšův - a pohled rabínů. Oba si dělali nárok na pravou náboženskou výuku.
Tomáš i Petr byli prolezlí rabínskou naukou, i když to mysleli dobře. Tam, kde do jejich představ nezasahovala rabínská nauka, tam přijali Ježíšovo vyučování bez problémů. Ale v oblastech, které učedníci "znali z náboženství", z vyučování rabínů, tam se Ježíš u učedníků neprosadil.
Ježíš při zatýkání ukázal učeníkům, že by se mohl bránit. Utekli strachy. Zřejmě jim tento zázrak nic neřekl. (Zázrak nevyrábí víru.)
Z naprosto nepochopitelných důvodů - pro apoštoly - se nechal Ježíš svázat.
Mysleli si, že Ježíš také nějak selhal, udělal chybu. "Ale nás proháněl!" ("Této noci se nade mnou pohoršíte").
Učedníci snížili Ježíše ve svých představách z Mesiáše na pouhého proroka. (Ve své "víře"? Co to bylo? Jak bychom to pojmenovali? I slovo "víra" používáme, aniž pořádně rozumíme, o co jde.)
Degradovali tedy Ježíše na proroka, vždyť proroci byli zabíjeni, a proto ho nemůžeme odsuzovat.
Se vzkříšením nepočítali v žádném případě.
Nejdříve ženy viděly anděla - (nepochybovaly o jeho slovech) ...
Petr a Jan šli a zjistili, že hrob nebyl vykraden - začínali pomalu věřit ve zmrtvýchvstání ...
Pro Kleofáše a toho druhého bylo vše absurdní, oni si "zachovali chladnou hlavu", ženské blázní, už i Petrovi a Janovi přeskočilo, jdeme pryč, dokud nás tady nezatkne veleknězova stráž.
Ale cestou dokázali diskutovat s " cizincem...."
To je pokrok!
Předtím apoštolové nikdy Ježíšovi nedovolili, aby jim vysvětlil jak a proč to s Mesiášem bude! Hned na začátku mu skákali do řeči. Nenaslouchali, nechtěli si nic nechat vysvětlovat. Věděli jak to je. Věděli to správně. TENTO PŘÍSTUP JE VELICE NEBEZPEČNÝ, K TOMU BYCHOM SE MĚLI ČASTO VRACET A KONTROLOVAT SI, JAK SI V PODOBNÝCH PŘÍPADECH POČÍNÁME MY.
Teď konečně emauzské zajímalo, co je v Písmu o Mesiáši psáno!
Předtím jen opakovali, co se naučili v náboženství.
Ježíš "dělal drahoty", ale oni ho dokonce přinutili, aby jim dopověděl své názory.
Pak v cizinci poznali Ježíše. Okamžitě se vrátili a potvrdili apoštolům, že Petr a Jan, i ženské, mají pravdu.
Mezi učedníky se strhla pře - na jedné straně Petr, Jan, Kleofáš s kamarádem a na druhé straně ostatní učedníci. (Tomáš tam nebyl.)
Když byla hádka v plném proudu, přišel Ježíš. Ta druha část učedníků si myslela, že je to strašidlo. Ježíš je musel přesvědčit, povídal, jedl s nimi ...
Když se přesvědčili, že Ježíš vstal z mrtvých, když si nechali vše vysvětlit podle Písma a došlo jim Ježíšovo vítězství, velice se radovali. Zřejmě Ježíše poplácali po ramenou, možná jej nosili na ramenou a vyhazovali vzhůru.
Všimněme si, že učedníci měli s Ježíšem neliturgické, neformální jednání a vztahy. /3
Tomáš stále vzdoroval (poslední). "Dokud si nesáhnu, neuvěřím," neřěkl proto, že by si chtěl ověřit, co apoštolové tvrdil. Nějaké vzkříšení v žádném případě nepřipouštěl. Stále zůstával v rabínských názorech na Mesiáše.
Ježíš přišel kvůli němu: "Tak si, Tomáši, sáhni". A Tomáš zkroušeně a zahanbeně řekl: "Pán můj a Bůh můj".
Blahoslavení Petr a Jan - ti si šli ověřit tvrzení žen ke hrobu a neustrnuli v rabínské mentalitě. Blahoslavení ti, kteří mají pružnou mysl, nevězí tvrdohlavě ve svých názorech a jsou schopni si je opravovat.
Blahoslavení Kleofáš a jeho druh, kteří byli ochotni diskutovat s "cizincem".
Ježíš chválí lidi schopné diskuse o náboženství.
Blahoslavení, kteří se nepotřebují s Ježíšem srazit, zakopnout o něj, blahoslavení, kteří jsou schopní bez krizí a havárií přijmout pravdu.
Blahoslavení Petr a Jan, kteří dovedli vyhodnotit minimum informací (plátna srovnaná v hrobě) a opravit své názory.
Být psychicky pružný a diskutovat o svých názorech je ctností!
V žádném případě zde není vychvalováno slepé přijímání pouček víry, ale naopak, promýšlení toho, co nám Písmo nabízí. Než mohu DÁT BOHU ZA PRAVDU, potřebuji tomu rozumět.
Tedy ne blahoslavení naivní, kteří věří všemu, co se jim řekne, ne blahoslavení "ortodoxní", kteří se něco naučí a celý život s nimi nic nehne. Ale blahoslavení, kteří mají svůj přístup k Bohu uvážený, dovedou ho celý život opravovat a vylepšovat. Blahoslavení, kdo se dokáží učit z vlastních chyb i chyb druhých (např. Ježíšových učedníků).
Ideálem jsou pro nás Petr a Jan. Ti dokázali na začátku nejasností vyhmátnout správné řešení.
Kéž bychom byli alespoň jako Kleofáš, který si v diskusi od "cizince" dal říci.
Je jenom na nás, jaký způsob hledání a "víry" přijmeme. To za nás nikdo neudělá.
Dobré je být Kleofášem, ideálem je Petr a Jan.
Tomáš byl z náboženství od pana rabína skálopevně přesvědčen, jak to s Mesiášem bude. Vše nové rozhodně odmítal: "S tím na mě nechoďte. Dokud si na něj nesáhnu, nevěřím."
Tomášovi chybělo: "Já si to chci ověřit."
Nepřipouštěl hledání: "Já se s vámi o tom bavit nehodlám".
"Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili" - blahoslavení pružní duchem, kteří se dokáží zamyslet nad slovy proroků, kteří se ptají, kteří vědí, že nevědí vše.
Blahoslavení, kteří nemají postoj stáda ani nábožného davu, který slepě odkývá tvrzení autority.
Začíná to ve škole. Blahoslavený student, který nepapouškuje něco, čemu nerozumí, nespokojí se jen s dobrou známkou, ale snaží se vyučované látce porozumět.
Blahoslavený, který se nespokojí jen s opakováním vět Katechismu, ale zamýšlí se nad všemi zprávami evangelistů - neboť u každého je vylíčeno něco. A kdo hledá, nalézá.
Jistě, že je to trochu náročné, ale někomu to za námahu stojí. Porozumět fyzice i nejbližšímu člověku dá práci, natož porozumět Ježíši. Někomu Ježíš za námahu stojí.
A Ježíš má rád přemýšlivé lidi - jsou schopní spolupráce a hlubokého vztahu.
-----------------------------------
Poznámky:
/1 Modlitba za pomoc při studiu má smysl, ale studium nelze nahradit modlitbou
/2 Jakou měli apoštolové víru? Na čem stojí víra? To se apoštolové málo modlili? Obdrželi málo milostí? Kde se stala chyba?
Všimněme si, že jsme takto nebyli k přemýšleni vedeni.
Často jen opakujeme své fráze. A nakonec prohlásíme: "Ale svatý apoštol Tomáš jediný prohlásil: Pán můj a Bůh můj." Tak se vykroutíme z otázek a přesvědčujeme sami sebe, že s tím Tomášem se vlastně mnoho nestalo a všechno dobře dopadlo.
Vše uzavřeme prohlášením: "Blahoslavení, kteří neuviděli a uvěřili," a o to více se modlíme za dar víry.
Jenže, tak bychom nebyli moudřejší než předtím, než jsme o Tomášovi četli.
Jak dítě získá nebo nezíská důvěru k rodičům, jak k učiteli?
Jak stoupenci strany ke svému vůdci? Fanouškové ke svému idolu?
Když to promyslíme, hned uvidíme dva rozdílné přístupy.
K Hitlerovi se také oddaně upínali: "Já svému vůdci bezmezně věřím. Nemám žádné pochybnosti, nic mně neříkej, vůdce to myslí dobře a nejlépe."
Nepodobaly se některé projevy vůči Hitlerovi našim modlitbám?
Co je slepá víra víme po 20. stol. o něco více než lidé dříve.
/3 Nenechme se ve svých představách o Ježíši ovlivňovat některými obrazy 19. stol. např. "Večeře Páně" a "Vzkříšený Ježíš s apoštoly" (klečení, paprsky, sepjaté ruce, atd.).