Velikonoce 2008
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mt 28,1-10
Datum: 23. 3. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mt 28,1-10
Datum: 23. 3. 2008
Před
pár dny jsem uvedl několik příkladů lidské obětavosti a ptal jsem se, který by se hodil na
Ježíšovy Velikonoce. Téměř nikdo se neozval. Zkusíme to znova třeba za rok.
Češi, Francouzi i Němci pokládají za důležité se třeba ptát, jak to bylo za války. Kde stáli lidé z naší rodiny a kde máme stát my dnes. Nestačí si jen užívat dnešní svobody.
Mělo smysl se bránit proti Němcům, ptáme se my? Měli jsme bojovat, měl smysl atentát na Heydricha?
Proč po válce tolik lidí žádalo smrt Milady Horákové, jak je to s Mašíny, proč se obětoval Palach? ... O tom všem dokážeme mluvit. Horší je to s otázkami po smyslu Ježíšových Velikonoc a hledání odpovědí.
Židovští kluci u sederové večeře kladou svým tátům několik otázek. A tátové umí odpovídat.
Kamarád položil dobrou otázku: "Proč přišel Ježíš mezi nás, proč nepřišel nějaký další prorok?"
Není jednoduché pro Boha získat nějakého člověka, aby byl jeho mluvčím. Většina proroků za tu odvahu zaplatila životem ...
Už řeč o politice může být mezi námi tenkým ledem. O náboženství teprve. Neumíme snést jiný názor. Často nesneseme ani názory boží.
Naši starší bratři ve víře před 2000 lety vytvořili z náboženství natolik vlastní systém, že se jim do něj Bůh už nevešel.
Po řadě proroků přišel mezi nás v Ježíši Bůh (srov. podobenství o zlých vinařích (Mt 21,13-42
Velikonoce nastavují zrcadlo naší zbožnosti. Naštěstí nejsou jen usvědčením naší náboženské pýchy, ale zároveň velikým a do té doby neslýchaným projevem bezmezného Božího přátelství.
O Velikonocích se po řadu dní krok za krokem snažíme nechat vtáhnout do toho velikého dobrodružství.
Už "Mojžíšovými Velikonocemi" slaví Hospodin své přátelství se svým lidem.
Slavnost Ježíšových Velikonoc je ještě větší. Ježíš se projevuje vůči své nevěstě ještě velkoryseji. Nevěsta doby Ezechielovy je děvkou (srov. Ez 16
I my patříme mezi pozvané, kteří mají být nevěstou ...
Jsme nevěstou slavnou i neslavnou.
Slavnou tím, že o nás má Bůh zájem.
Neslavnou naší tvrdohlavostí.
Jsme nevěstou, které je třeba, aby dorostla lásky svého milého.
Neřekl jsem: "zasloužila", to nelze a není toho - díky boží velkorysosti - třeba.
Ale na boží spravedlnost máme odpovědět svou spravedlností. Samozřejmě nejen vůči němu, i vůči lidem.
Na Boží věrnost máme odpovědět svou věrností Bohu i lidem.
Na Ježíšovu statečnost, statečností k lidem i k Bohu.
Na Boží lásku máme odpovědět láskou lidem i Bohu.
Jak se to dělá? Kde se tomu vyučit?
Když se dítě narodí, nejprve se dlouho rozkoukává. Pak skrze péči nejbližších zakouší libost. A pomalu se učí nejen brát, ale také dávat. (V dávání objevujeme zvláštní radost.)
Podobně si všímáme péče Boží. (Není úplně samozřejmé objevit přátelství druhých.) Přátelství nás ovlivňuje. Boží přátelství nám dodává motiv a sílu. (Ochotná služba druhým samozřejmě není privilegiem těch, kteří chodí do kostela.)
Bůh nezradil. Boží lid zradil. Boží láska se zaskvěla.
Podle spravedlnosti vrazi zasluhují smrt. /1
Ježíš nejen nikoho neztrestal, ale nic ze své láskyplnosti neubral.
ZELENÝ ČTVRTEK (Ex 12,1-8.11-14
Ježíš s námi slaví nové přátelství (novou smlouvu - obnovenou). Souvisí se starou smlouvou, ale v mnoha ohledech je nová. Všichni jsme zváni - i my z nežidů.
I proto se všem apoštolům dostává konkrétní zkušenosti s přátelstvím. (Apoštolové zastupují lid boží.)
Všem myje Ježíš nohy, Jidášovi i Janovi. /2
Všem dává pít z kalicha. /3
Ta zkušenost s Ježíšovou láskou - je "napsáním do srdce". /4
Zkušenost je poznáním. Jiným než intelektuálním pochopením. /5
S Ježíšem jsme hmatatelně udělali (a děláme) svou zkušenost.
VELKÝ PÁTEK ( Iz 52,13-53,12
V poznámce /6
nabízím krásný překlad textu o trpícím božím služebníku ThDr. Radivoje Jakovjeviče.
Ježíš vytýkal svým současníkům, že si myslí, že lezením po kolenou nahradí spravedlnost. /7
Německý stihač lituje, že za války sestřelil Exupéryho. (Jiné Francouze nelituje.)
My litujeme zavražděného Ježíše.
Jiné už tolik nelitujeme, nebo vůbec ne. (Tibeťané nám jsou vzdálení.)
Jak to, že my - stojící proti sobě - často čteme stejnou Bibli nebo Malého prince a přesto na sebe útočíme?
Dojímáme se stejnými příběhy, ale ponecháváme si svou nesnášenlivost.
Může s k nám Exupéry (nebo Ježíš) hlásit jako ke svým přátelům?
Ježíš vytýká jeruzalémským ženám, že jej litují, jaký je chudák. "Plačte nad sebou, jak jste zblblí a jak blbě jste vychovaly své děti".
Ukřižování Ježíše ukazuje, že Ježíš nepřeháněl, když varoval, že Mesiáše zákeřně zavraždí zbožní. /8
Na spravedlnosti a statečnosti stojí život. Ničím ji nelze nahradit. /9
O Velikonocích se znovu rozhodujeme, že budeme usilovat o spravedlnost (v rodině především) a že si budeme cílevědomě pěstovat statečnost.
SLAVNOST VZKŘÍŠENÍ (8 čtení vigilie Mt 28,1-10
Je možné, že velekněz v životě nepřinesl ze školy jedinou poznámku a neukradl ani bonbón. Jak to, že "pro církev" se dopustil těžkých podvodů (nejen okolo vzkříšení)?
Možná si pamatujete z Markových pašijí Květnové neděle: "A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51-53
Je možné, že se třeba Kaifášovi zjevil zemřelý pradědeček (aby neměl výmluvu): "Já se za tebe stydím. Vedl jsi monstrproces proti spravedlivému, jako prokurátor Urválek proti Miladě Horákové". /10
Ti, co jsou přesvědčení o své pravdě a o svých dobrých úmyslech, nikdo nepřesvědčí. Ani milovaný pradědeček ani vzkříšený Lazar z Betanie ani samotný Mesiáš.
K víře (důvěře) vedou tři kroky: poznat, ověřit a přitakat.
Velekněží si podrobně nechali vylíčit události okolo Ježíšova hrobu. Ale Ježíšovi za pravdu nedali, nepřitakali mu. Nebyli spravedliví.
V náboženství používáme často vznešená slova. (Vloni jsem napsal: "Těšíme se na vzkříšení?" Jak to, že o tom nemluvíme? Copak to je neslušné?)
Ukážu na něco zdánlivě primitivního. Ježíš dostal nové vzkříšené tělo. (Několikráte apoštolům říkal: "Syn člověka bude třetího dne vzkříšen, ukřižování nebude konečným řešením.)
Možná by Ježíš rád svým přátelům předvedl, jak vzkříšené tělo vypadá, aby se měli na co těšit.
Ježíš si vážil svého pozemského těla. Jako uživatel si vyzkoušel dílo, na němž se spolupodílel v týmu Stvořitele. To my bereme tělo jako něco samozřejmého. (My se modlíme všelijakými vznešenými slovy a zapomínáme žasnout a děkovat nad genialitou ruky, za to, kam nás nohy donesly, k čemu všemu nám slouží čich ... Nestojíme užaslí nad tím, že tělo matky "vyrobí" dítě ...)
Ježíš zůstal člověkem a má vzkříšené tělo, radoval se ze všeho, co se mu povedlo.
My si představujeme Ježíše neslaně nemastně podle ne zdařilých obrazů v kostele a nevšímáme si, v jaké kráse nám Ježíše líčí evangelia.
Přece jako se my radujeme ze svého díla, úspěchu nebo daru, tak se raduje i Bůh z toho, co se podařilo nám nebo jemu. Zapomínáme na to, a proto se nám Bůh leckdy zdá cizí. Neumíme najít, co s ním máme společného. A mluvíme o Bohu vznešenými slovy, často prázdnými.
Ježíš si šel odzkoušet to svoje tělo, ale napřed čekal na lidi. Přišly jenom ženy (i když nepřišli na vzkříšení). Petr a Jan přišli až k prázdnému hrobu. Kdyby si řekli, půjdeme se podívat, co se tam vlastně stalo, zastihli by Ježíše. A Ježíš by jim rád ukázal vzkříšené tělo s novými vlastnostmi. Ale větší radost by pro něj byla, kdyby se tam na něj přišli podívat, šli si ho osahat: "Ježíši, my ti gratulujeme k vítězství nad smrtí. Tak ty jsi vstal z mrtvých, ukaž se nám, jak to vzkříšené tělo vypadá".
Petr a Jan se šli podívat jen na prázdný hrob, ostatní se hádali se ženami.
Nejsme zvyklí ani takto uvažovat. Dovedu si představit, že si ledaskdo řekne, co zas Vacek blázní.
Z plných plic v kostele si zazpíváme nějakou tu velikonoční píseň z 19. století a máme pocit, jak jsme dobří a Kristu blízcí.
Jsme dobří na ten bugr fanoušků. Ať už "Hosana, Synu Davidovu" nebo "Kdo neskáče, není Čech".
Místo pořádné práce jsme jen fanoušky a už nevnímáme, že Ježíšovo vzkříšení bylo trochu smutné - pro nevěru těch, kteří se tolikráte dušovali jak jsou Ježíšovými blízkými přáteli.
Dejme si pozor, abychom nějakými průvody nenahrazovali skutečné porozumění Kristu.
Skutečné porozumění je pracnější než "hurá akce".
Našim posláním je připravit se na setkání s Ježíšem. Měli bychom vědět, že máme v sobě řadu nedořešených věcí, pro které nám Ježíš není dost přitažlivý.
Někdo řekne: "Ale já po něm toužím celým srdcem!" To si myslíme všichni. Jenže něco jiného je toužit po Ježíšovi, kterého neznám, a něco jiného je být s ním v pravidelném kontaktu. To je náročnější.
Je to podobné jako u lidské známosti. Když spolu chodí dva mladí lidé, jsou přesvědčení, že je to láska jako trám, ale později se ukáže, že být spolu nejsou jen slavnostní okamžiky, ale i spory, hádky, mrzutosti, třeba i rozvod.
Počítejme s tím, že při setkání s Ježíšem také může docházet ke střetu mezi člověkem a Bohem, člověkem a Ježíšem. Nebuďme povrchní.
Ale vězme, že si můžeme s Ježíšem poctivě porozumět a to je veliká krása.
----------------------
Poznámky:
/1 Nakonec hospodář poslal svého syna; řekl si: "Na mého syna budou mít přece ohled!" Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: "To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!" Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
Ježíš se zeptal velekněží a starších lidu: "Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?"
Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Mt 21,37-41
/2 Péče o nohy a boty byla u izraelitů ponižující. Majitel nemohl požádat židovského otroka o umytí nohou nebo vyčištění bot.
/3 Hostitel dal nejvýznamnějšímu hostu napít ze svého poháru.
/4 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa ... budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Srov. Ez 36,24-28
/5 O manželích Písmo říká: "Muž poznal svou ženu" (ne prostitutku).
/6 Iz 52,13-53,12
Hle, můj služebník bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
Jak mnozí ztrnuli
úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak nelidsky poničené,
a jeho vzhled nebyl vzhledem lidských synů.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl královský vzhled ani důstojnost.
Prohlédli jsme si ho: Byl nevzhledný.
Nedychtili jsme po něm.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si Bůh zakrývá tvář.
Byl v opovržení, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše nemoci
a vzal na sebe naše bolesti.
A my? Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit od Boha a pokořen.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
naše výchova k pokoji na něj byla vložena
a naše uzdravení do jeho podlitin.
Všichni jsme vrávorali jako ovce,
každý se obrátil na vlastní cestu,
a Hospodin způsobil, že v něm byla sražena
nepravost nás všech.
Byl trápen, ale on se pokořil
a neotevřel ústa.
Jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl vzat na popravu bez vazby, bez soudu.
Na jeho rod kdo pomyslí?
Neboť byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Ačkoliv se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti,
zalíbilo se Hospodinu,
aby byl rozdrcen. Dopustil, aby onemocněl
a dal svůj život v oběť smíření.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Co vzejde z jeho útrap,
uvidí a nasytí se.
Svým poznáním učiní spravedlivými
můj spravedlivý služebník mnohé:
On vezme na sebe břemeno jejich nepravostí.
A tak mu dávám podíl mezi mnohými
kořist rozdělí s četnými,
protože obnažil svůj život vstříc smrti
a mezi nevěrníky byl počítán.
Ale on nesl hřích mnohých
a dal se srazit mezi nevěrné.
Překlad Radivoje Jakovjeviče (R .J. je starozákonní biblista, m.j. člen překladatelského týmu Ekumenického překladu Bible, 40 let byl pravoslavným farářem v Mariánských Lázních, v r. 1998 byl vysvěcen na biskupa, v r. 2000 jmenován biskupem olomoucko-brněnským.)
Vřele doporučuji jeho skvostnou knihu "Tajemství starozákonního proroctví" Izajášův EBED JAHVE a smysl jeho utrpení, Fontána 2005
Je to úlevné proti primitivnímu filmu Gibsona: "Umučení Krista".
/7 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: spravedlnost, milosrdenství a věrnost. (Mt 23,23
/8 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. (Mt 16,21
Ukřižování bylo zákeřné, kruté a potupné. Židé popravovali ukamenováním.
/9 Stejně nelze ničím nahradit poctivou a pečlivou práci nebo slušné a rovné jednání. To vše patří do spravedlnosti.
/10 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51-53
V Ježíšově proroctví říká boháč Abrahámovi: "Prosím tě, otče, pošli Lazara do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk."
Ale Abraham mu odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!"
Boháč řekl: "Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, obrátí se."
Abrahám mu odpověděl: "Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." (Srov Lk 16,1-31
Češi, Francouzi i Němci pokládají za důležité se třeba ptát, jak to bylo za války. Kde stáli lidé z naší rodiny a kde máme stát my dnes. Nestačí si jen užívat dnešní svobody.
Mělo smysl se bránit proti Němcům, ptáme se my? Měli jsme bojovat, měl smysl atentát na Heydricha?
Proč po válce tolik lidí žádalo smrt Milady Horákové, jak je to s Mašíny, proč se obětoval Palach? ... O tom všem dokážeme mluvit. Horší je to s otázkami po smyslu Ježíšových Velikonoc a hledání odpovědí.
Židovští kluci u sederové večeře kladou svým tátům několik otázek. A tátové umí odpovídat.
Kamarád položil dobrou otázku: "Proč přišel Ježíš mezi nás, proč nepřišel nějaký další prorok?"
Není jednoduché pro Boha získat nějakého člověka, aby byl jeho mluvčím. Většina proroků za tu odvahu zaplatila životem ...
Už řeč o politice může být mezi námi tenkým ledem. O náboženství teprve. Neumíme snést jiný názor. Často nesneseme ani názory boží.
Naši starší bratři ve víře před 2000 lety vytvořili z náboženství natolik vlastní systém, že se jim do něj Bůh už nevešel.
Po řadě proroků přišel mezi nás v Ježíši Bůh (srov. podobenství o zlých vinařích (Mt 21,13-42
). Kdo jiný by
snesl takové nepřátelství zbožných od začátku až do konce? (Už za primiční kázání
chtěli Ježíše zabít.)
Velikonoce nastavují zrcadlo naší zbožnosti. Naštěstí nejsou jen usvědčením naší náboženské pýchy, ale zároveň velikým a do té doby neslýchaným projevem bezmezného Božího přátelství.
O Velikonocích se po řadu dní krok za krokem snažíme nechat vtáhnout do toho velikého dobrodružství.
Už "Mojžíšovými Velikonocemi" slaví Hospodin své přátelství se svým lidem.
Slavnost Ježíšových Velikonoc je ještě větší. Ježíš se projevuje vůči své nevěstě ještě velkoryseji. Nevěsta doby Ezechielovy je děvkou (srov. Ez 16
. kap.), nevěsta doby Ježíšovy (ta doba stále
trvá) se stala vražednicí.
I my patříme mezi pozvané, kteří mají být nevěstou ...
Jsme nevěstou slavnou i neslavnou.
Slavnou tím, že o nás má Bůh zájem.
Neslavnou naší tvrdohlavostí.
Jsme nevěstou, které je třeba, aby dorostla lásky svého milého.
Neřekl jsem: "zasloužila", to nelze a není toho - díky boží velkorysosti - třeba.
Ale na boží spravedlnost máme odpovědět svou spravedlností. Samozřejmě nejen vůči němu, i vůči lidem.
Na Boží věrnost máme odpovědět svou věrností Bohu i lidem.
Na Ježíšovu statečnost, statečností k lidem i k Bohu.
Na Boží lásku máme odpovědět láskou lidem i Bohu.
Jak se to dělá? Kde se tomu vyučit?
Když se dítě narodí, nejprve se dlouho rozkoukává. Pak skrze péči nejbližších zakouší libost. A pomalu se učí nejen brát, ale také dávat. (V dávání objevujeme zvláštní radost.)
Podobně si všímáme péče Boží. (Není úplně samozřejmé objevit přátelství druhých.) Přátelství nás ovlivňuje. Boží přátelství nám dodává motiv a sílu. (Ochotná služba druhým samozřejmě není privilegiem těch, kteří chodí do kostela.)
Bůh nezradil. Boží lid zradil. Boží láska se zaskvěla.
Podle spravedlnosti vrazi zasluhují smrt. /1
Ježíš nejen nikoho neztrestal, ale nic ze své láskyplnosti neubral.
ZELENÝ ČTVRTEK (Ex 12,1-8.11-14
1 Kor 11,23-26
J 13,1-15
)
Ježíš s námi slaví nové přátelství (novou smlouvu - obnovenou). Souvisí se starou smlouvou, ale v mnoha ohledech je nová. Všichni jsme zváni - i my z nežidů.
I proto se všem apoštolům dostává konkrétní zkušenosti s přátelstvím. (Apoštolové zastupují lid boží.)
Všem myje Ježíš nohy, Jidášovi i Janovi. /2
Všem dává pít z kalicha. /3
Ta zkušenost s Ježíšovou láskou - je "napsáním do srdce". /4
Zkušenost je poznáním. Jiným než intelektuálním pochopením. /5
S Ježíšem jsme hmatatelně udělali (a děláme) svou zkušenost.
VELKÝ PÁTEK ( Iz 52,13-53,12
Žd 4,14-16
; Žd 5,7-9
J 18,1-19,42
)
V poznámce /6
nabízím krásný překlad textu o trpícím božím služebníku ThDr. Radivoje Jakovjeviče.
Ježíš vytýkal svým současníkům, že si myslí, že lezením po kolenou nahradí spravedlnost. /7
Německý stihač lituje, že za války sestřelil Exupéryho. (Jiné Francouze nelituje.)
My litujeme zavražděného Ježíše.
Jiné už tolik nelitujeme, nebo vůbec ne. (Tibeťané nám jsou vzdálení.)
Jak to, že my - stojící proti sobě - často čteme stejnou Bibli nebo Malého prince a přesto na sebe útočíme?
Dojímáme se stejnými příběhy, ale ponecháváme si svou nesnášenlivost.
Může s k nám Exupéry (nebo Ježíš) hlásit jako ke svým přátelům?
Ježíš vytýká jeruzalémským ženám, že jej litují, jaký je chudák. "Plačte nad sebou, jak jste zblblí a jak blbě jste vychovaly své děti".
Ukřižování Ježíše ukazuje, že Ježíš nepřeháněl, když varoval, že Mesiáše zákeřně zavraždí zbožní. /8
Na spravedlnosti a statečnosti stojí život. Ničím ji nelze nahradit. /9
O Velikonocích se znovu rozhodujeme, že budeme usilovat o spravedlnost (v rodině především) a že si budeme cílevědomě pěstovat statečnost.
SLAVNOST VZKŘÍŠENÍ (8 čtení vigilie Mt 28,1-10
)
Je možné, že velekněz v životě nepřinesl ze školy jedinou poznámku a neukradl ani bonbón. Jak to, že "pro církev" se dopustil těžkých podvodů (nejen okolo vzkříšení)?
Možná si pamatujete z Markových pašijí Květnové neděle: "A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51-53
)
Je možné, že se třeba Kaifášovi zjevil zemřelý pradědeček (aby neměl výmluvu): "Já se za tebe stydím. Vedl jsi monstrproces proti spravedlivému, jako prokurátor Urválek proti Miladě Horákové". /10
Ti, co jsou přesvědčení o své pravdě a o svých dobrých úmyslech, nikdo nepřesvědčí. Ani milovaný pradědeček ani vzkříšený Lazar z Betanie ani samotný Mesiáš.
K víře (důvěře) vedou tři kroky: poznat, ověřit a přitakat.
Velekněží si podrobně nechali vylíčit události okolo Ježíšova hrobu. Ale Ježíšovi za pravdu nedali, nepřitakali mu. Nebyli spravedliví.
V náboženství používáme často vznešená slova. (Vloni jsem napsal: "Těšíme se na vzkříšení?" Jak to, že o tom nemluvíme? Copak to je neslušné?)
Ukážu na něco zdánlivě primitivního. Ježíš dostal nové vzkříšené tělo. (Několikráte apoštolům říkal: "Syn člověka bude třetího dne vzkříšen, ukřižování nebude konečným řešením.)
Možná by Ježíš rád svým přátelům předvedl, jak vzkříšené tělo vypadá, aby se měli na co těšit.
Ježíš si vážil svého pozemského těla. Jako uživatel si vyzkoušel dílo, na němž se spolupodílel v týmu Stvořitele. To my bereme tělo jako něco samozřejmého. (My se modlíme všelijakými vznešenými slovy a zapomínáme žasnout a děkovat nad genialitou ruky, za to, kam nás nohy donesly, k čemu všemu nám slouží čich ... Nestojíme užaslí nad tím, že tělo matky "vyrobí" dítě ...)
Ježíš zůstal člověkem a má vzkříšené tělo, radoval se ze všeho, co se mu povedlo.
My si představujeme Ježíše neslaně nemastně podle ne zdařilých obrazů v kostele a nevšímáme si, v jaké kráse nám Ježíše líčí evangelia.
Přece jako se my radujeme ze svého díla, úspěchu nebo daru, tak se raduje i Bůh z toho, co se podařilo nám nebo jemu. Zapomínáme na to, a proto se nám Bůh leckdy zdá cizí. Neumíme najít, co s ním máme společného. A mluvíme o Bohu vznešenými slovy, často prázdnými.
Ježíš si šel odzkoušet to svoje tělo, ale napřed čekal na lidi. Přišly jenom ženy (i když nepřišli na vzkříšení). Petr a Jan přišli až k prázdnému hrobu. Kdyby si řekli, půjdeme se podívat, co se tam vlastně stalo, zastihli by Ježíše. A Ježíš by jim rád ukázal vzkříšené tělo s novými vlastnostmi. Ale větší radost by pro něj byla, kdyby se tam na něj přišli podívat, šli si ho osahat: "Ježíši, my ti gratulujeme k vítězství nad smrtí. Tak ty jsi vstal z mrtvých, ukaž se nám, jak to vzkříšené tělo vypadá".
Petr a Jan se šli podívat jen na prázdný hrob, ostatní se hádali se ženami.
Nejsme zvyklí ani takto uvažovat. Dovedu si představit, že si ledaskdo řekne, co zas Vacek blázní.
Z plných plic v kostele si zazpíváme nějakou tu velikonoční píseň z 19. století a máme pocit, jak jsme dobří a Kristu blízcí.
Jsme dobří na ten bugr fanoušků. Ať už "Hosana, Synu Davidovu" nebo "Kdo neskáče, není Čech".
Místo pořádné práce jsme jen fanoušky a už nevnímáme, že Ježíšovo vzkříšení bylo trochu smutné - pro nevěru těch, kteří se tolikráte dušovali jak jsou Ježíšovými blízkými přáteli.
Dejme si pozor, abychom nějakými průvody nenahrazovali skutečné porozumění Kristu.
Skutečné porozumění je pracnější než "hurá akce".
Našim posláním je připravit se na setkání s Ježíšem. Měli bychom vědět, že máme v sobě řadu nedořešených věcí, pro které nám Ježíš není dost přitažlivý.
Někdo řekne: "Ale já po něm toužím celým srdcem!" To si myslíme všichni. Jenže něco jiného je toužit po Ježíšovi, kterého neznám, a něco jiného je být s ním v pravidelném kontaktu. To je náročnější.
Je to podobné jako u lidské známosti. Když spolu chodí dva mladí lidé, jsou přesvědčení, že je to láska jako trám, ale později se ukáže, že být spolu nejsou jen slavnostní okamžiky, ale i spory, hádky, mrzutosti, třeba i rozvod.
Počítejme s tím, že při setkání s Ježíšem také může docházet ke střetu mezi člověkem a Bohem, člověkem a Ježíšem. Nebuďme povrchní.
Ale vězme, že si můžeme s Ježíšem poctivě porozumět a to je veliká krása.
----------------------
Poznámky:
/1 Nakonec hospodář poslal svého syna; řekl si: "Na mého syna budou mít přece ohled!" Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: "To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!" Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
Ježíš se zeptal velekněží a starších lidu: "Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?"
Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." (Mt 21,37-41
)
/2 Péče o nohy a boty byla u izraelitů ponižující. Majitel nemohl požádat židovského otroka o umytí nohou nebo vyčištění bot.
/3 Hostitel dal nejvýznamnějšímu hostu napít ze svého poháru.
/4 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa ... budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Srov. Ez 36,24-28
)
/5 O manželích Písmo říká: "Muž poznal svou ženu" (ne prostitutku).
/6 Iz 52,13-53,12
Hle, můj služebník bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
Jak mnozí ztrnuli
úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak nelidsky poničené,
a jeho vzhled nebyl vzhledem lidských synů.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl královský vzhled ani důstojnost.
Prohlédli jsme si ho: Byl nevzhledný.
Nedychtili jsme po něm.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si Bůh zakrývá tvář.
Byl v opovržení, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše nemoci
a vzal na sebe naše bolesti.
A my? Mysleli jsme, že je zasažen,
ubit od Boha a pokořen.
Ale on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
naše výchova k pokoji na něj byla vložena
a naše uzdravení do jeho podlitin.
Všichni jsme vrávorali jako ovce,
každý se obrátil na vlastní cestu,
a Hospodin způsobil, že v něm byla sražena
nepravost nás všech.
Byl trápen, ale on se pokořil
a neotevřel ústa.
Jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl vzat na popravu bez vazby, bez soudu.
Na jeho rod kdo pomyslí?
Neboť byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Ačkoliv se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti,
zalíbilo se Hospodinu,
aby byl rozdrcen. Dopustil, aby onemocněl
a dal svůj život v oběť smíření.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Co vzejde z jeho útrap,
uvidí a nasytí se.
Svým poznáním učiní spravedlivými
můj spravedlivý služebník mnohé:
On vezme na sebe břemeno jejich nepravostí.
A tak mu dávám podíl mezi mnohými
kořist rozdělí s četnými,
protože obnažil svůj život vstříc smrti
a mezi nevěrníky byl počítán.
Ale on nesl hřích mnohých
a dal se srazit mezi nevěrné.
Překlad Radivoje Jakovjeviče (R .J. je starozákonní biblista, m.j. člen překladatelského týmu Ekumenického překladu Bible, 40 let byl pravoslavným farářem v Mariánských Lázních, v r. 1998 byl vysvěcen na biskupa, v r. 2000 jmenován biskupem olomoucko-brněnským.)
Vřele doporučuji jeho skvostnou knihu "Tajemství starozákonního proroctví" Izajášův EBED JAHVE a smysl jeho utrpení, Fontána 2005
Je to úlevné proti primitivnímu filmu Gibsona: "Umučení Krista".
/7 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: spravedlnost, milosrdenství a věrnost. (Mt 23,23
)
/8 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. (Mt 16,21
)
Ukřižování bylo zákeřné, kruté a potupné. Židé popravovali ukamenováním.
/9 Stejně nelze ničím nahradit poctivou a pečlivou práci nebo slušné a rovné jednání. To vše patří do spravedlnosti.
/10 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. (Mt 27,51-53
)
V Ježíšově proroctví říká boháč Abrahámovi: "Prosím tě, otče, pošli Lazara do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk."
Ale Abraham mu odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!"
Boháč řekl: "Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, obrátí se."
Abrahám mu odpověděl: "Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." (Srov Lk 16,1-31
)