4. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,1b.6-7.10-13a - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
Datum: 2. 3. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,1b.6-7.10-13a - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
(najít další); Ef 5,8-14
; Jan 9,1-41
Datum: 2. 3. 2008
K přípravě biblických textů na nedělní liturgii
4. neděle postní 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
(najít předchozí) Ef 5,8-14
J 9,1-41
2. března 2008
Příběh s uzdravením slepého je velice bohatý. Co slovo nebo věta, to bohatství. Chci Vás trochu nalákat řadou otázek, stihnu ale jen kousek.
Slepý nemá jméno, tím spíše se příběh může týkat nás...
"Proč jsou nemoci?" se pochopitelně ptáme. Někteří si dovolí obviňovat Stvořitele. Málokdo si s tím dá větší práci. Jsme slepí. Kdo chce vidět, kdo se chce dozvědět, může se vydat cestou poznávání (ale Písmo nedává hotové odpovědi jako Katechismus). /1
Všimli jste si, že slepec od narození také patří mezi výjimky, kterým se Ježíš představuje? "Věříš v Syna Božího"? (Tak uvádí řecký text, stejně i Col. Náš lekcionář: "Věříš v Syna člověka?" Ale všechny tyto tituly patří Mesiáši.)
Opět platí: "Kdo má, bude mu dáno a přidáno."
Porovnejme si jednání zbožných židů (vyšetřujících bývalého slepce), s jednáním Samaritánky. Samaritánka přijala Ježíšovo jednání s vděčností, "Zbožní" židé se dostali do střetu se slepcem i s Ježíšem.
Samaritánka na Ježíšova slova: "Byla jsi pětkrát vdaná, ale ten chlap, kterého máš teď ráda, si tě nechce vzít", zůstala stát s pusou otevřenou: "Pane, vidím, že jsi prorok".
Viděla malinký zázrak, a to ji (s tím zážitkem Ježíšova krásného zájmu o ní) stačilo. Hned položila zásadní otázku: "Prosím tě, je naše náboženství pravé, nebo je pravé náboženství židů"? /2
Zato zbožní židé (farizeové) slyšeli o uzdravení slepce od narození (to je veliký kalibr - znak Mesiášův) a hned zavětřili (už jen proto, že se uzdravení odehrálo v sobotu). Navíc to bylo v době, kdy se židé usnesli, aby každý, kdo vyzná Ježíše jako Mesiáše, bude vyloučen ze synagógy (z církve).
Znovu a znovu vyslýchali uzdraveného, chtěli od něj slyšet, že slepotu jen předstíral, aby mohl žebrat a nemusel pracovat. V tomto případě by podvod dokonce uvítali a ještě by "slepce" poplácali po ramenou.
Výslech byl vážný, po dobrém a po zlém. Stále dokola hledali něco, za co by mohli Ježíše obvinit z podvodu, dokonce předvolali rodiče.
Všimněme si jejich úporného boje se skutečností, která se dala ověřit. Měli před sebou zázrak, doložený svědky, všechno si zjistili, mohli dokonce Ježíše požádat: "My nevěříme, že ten člověk byl slepý, mohl bys před námi uzdravit někoho slepého?"
Nic takového ale nechtěli. Nehledali pravdu. Nechci zdržovat popisem události, zkusme si ji znovu pečlivě přečíst a pozorujme zaťatost těch, kteří se dokolečka ptají, ale chtějí slyšet jen to svoje. /3
To, co řeknu, bude znít podivně, ale nerad bych, abychom to přehlédli:
Zřejmě musíme počítat s tím, že setkání s Bohem není jednoduché a ti, "kteří nemají čisté srdce," narážejí. Pokud nejsme lidmi neustálého "obracení", /4 pravděpodobně nám hrozí, že se v nás při setkání s Bohem objeví postoje, o kterých často nemáme potuchy, protože jsme je nikdy nechtěli vidět (k řadě věcí zůstáváme slepí).
Až se setkáme s Ježíšem, zřejmě budeme dělat stejné chyby jako židé. A budeme moci mluvit o velikém štěstí, pokud se vůči Ježíšovi zachováme jako sv. Petr nebo sv. Jan. Nechci za někoho mluvit, ale sám počítám s tím, že to může být náraz (přitakat Ježíšovi není stejné jako přitakat Katechismu).
Sv. Petr i sv. Jan se v dialogu s Ježíšem dopustili řady chyb.
Co uděláme my, řekne-li nám Ježíš:"Jdi mi z očí satane?"
Uzdravený slepec skvěle obstál, byl statečný a charakterní.
Když farizeové (raději říkejme zbožní) prohlásili Ježíše za bludaře a napomínali uzdraveného: "Poděkuj Bohu. Máš štěstí, že jsme tě zachránili. Ten člověk je hříšník a málem tě svedl z pravé cesty k Bohu!", uzdravený se nedal a zastával se Ježíše. (Vybral jsem si jej kdysi jako patrona vyslýchaných. Před výslechem StB jsem si vždy v duchu přehrával jeho statečný postoj.) Překonal svůj strach a navíc byl sympaticky ironický: "Pánové, ale to je zvláštní, vy nevíte odkud ten člověk je a uzdravil mě ze slepoty! Přece jste nás v náboženství vždy učili, že hříšníky Bůh neslyší."
Ti, co jsou přesvědčení, že "vidí", ovšem tvrdí: "Celý jsi se narodil v hříších a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Pro setkání těch zbožných s Ježíšem je typické, že zavírají oči před jasnými fakty. /5
Všimněme si i dalšího:
Jak je možné, že Samaritánka na minizázrak reaguje tím, že se dokáže zeptat, které náboženství je pravé? A že na jedno výsostných Mesiášských znamení - zázrak - vzdělaní a zbožní reagují tím, že uzdraveného slepce i Ježíše prohlásí za hříšníka?
Opět jsme u otázky "čistý - nečistý".
Židé jsou "nečistí", mají špatnou představu o Mojžíšovi a prorocích, špatně čtou Mojžíše i proroky. Výsledek - nerozumí Ježíšovi.
Samaritáni také nečetli dobře Mojžíše a proroky, náboženské názory měli ještě pokroucenější než židé, ale nebyli ve své víře fanatičtí, nebyli si tak jisti.
Samaritáni byli v Ježíšově době menšinou, která si nemohla vyskakovat, nebyla u moci (ani náboženské). Možná byla v Sycharu nějaká vážená osobnost, třeba nějaký pastýř, rabín nebo starosta, která říkala: "Ne všichni Židé jsou darebáci. A je otázkou, kdo má lepší poznání o Bohu, jestli my nebo oni (dnes bychom takového člověka označili za ekumenickou osobnost)".
Jak Samařanka, tak ostatní Samařané uznávali, že je na Mesiáši, aby řekl, která "víra" je Bohu blíž. Dopředu přijali Mesiáše jako soudce.
Zřejmě věděli o lidských předsudcích a byli pokorní, věděli, že se každý můžeme mýlit a že někdy může mít pravdu ten druhý.
Pro tyto lidi byl rozhodující výrok Mesiáše.
Židé se oháněli Mesiášem, ale pak se s ním minuli. Nebyli schopní jej ani rozpoznat.
Proč? Nebyli hledači pravdy.
Samaritánka se ptala Ježíše na Mesiáše jako na nejvyšší autoritu a neměla potíž Mesiáše přijmout, přesto, že přišel z nepřátelského tábora. "Mesiáš nám to řekne", a Ježíš jí mohl říct, já jsem to.
"Zbožní" židé se nikdy nezeptali na pravost a kvalitu své víry. Oni mají pravou víru, čistou pravdu a jsou přece dobři (až na nějaké nedokonalosti a malé hříchy), přesně vědí jak to vše je. /6
"Uzdravený ze slepoty" se po Ježíšových slovech okamžitě ptal.
"Věříš v Syna Božího?" (Máš důvěru k Synu Božímu? Je pro tebe autoritou? Dáš na něj?)
"A kdo to, je pane, abych se od něj mohl nechat vést, abych na něj mohl dát, rád bych znal jeho názory. To víš, že na něj dám."
Židé se neptali, nepotřebují to, oni přece vědí vše.
"Ty nevíš nic, už jsi se v hříších narodil a nás chceš poučovat?" To říkají tváří v tvář člověku, který kterého Ježíš uzdravil ze slepoty, který na vlastní kůži zažil, na vlastní oči viděl pomoc Mesiáše.
Ježíšovo prohlášení: "Přišel jsem tento svět soudit, aby kdo nevidí, viděli a ti, kdo vidí, aby oslepli," je velice důležité.
Jak to, že mu nevěnujeme pozornost?
Kde jsme my, jak se zachováme a jak se chováme? /7
Někteří farizeové to slyšeli a řekli: "Jsme snad i my slepí?"
"Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích.
Vy však říkáte, ,vidíme,' a proto váš hřích trvá."
Starozákonní nečistotu způsobovalo něco vnějšího. Novozákonní nečistotu - vyřazení ze setkání, z komunikace, z porozumění - způsobují nesprávné názory a nedobré návyky.
Bůh nám naštěstí přichází naproti. Upozorňuje nás na tyto chyby Na Ježíši to je viditelné, naprosto zřejmé. Nabízí nám pomoc, abychom prohlédli, mohli si porovnat Boží názory se svými.
Kdo ale nechce vidět, tomu není pomoci.
Vyrůstat ve společnosti, která má zkreslené vidění, není hříchem. Vyrůstat v rodině Samaritánů, komunistů, židů, katolíků, evangelíků ... (nikdo ještě nevidíme Boha přesně) není tragédií.
Ale oprava myšlení, kterou nám nabízí Ježíš (a Bůh) je darem, za jehož použití, nebo nepoužití, jsme odpovědní.
Kdo nechce vidět, upadá do zla (dopouští se hříchů, každá chyba a omyl má následky.)
Když se ke špatnému poznání připojí druhá chyba: "Já vím jak to je, já přeci věřím", pak se takový člověk se stává nepoučitelným, zůstává v nečistotě víry a při setkání s Ježíšem dojde ke konfliktu, buď k mírnému, to se potom dohrává v "očistci," anebo třeba i k velkému a to je peklo.
Podstata nečistoty spočívá v postoji: "Já vím, jak to je, ty mi do toho nemluv, já věci chápu dobře, moje víra je v pořádku, moje skutky byly dobré, mně se děje křivda, ty mi ,Bože, ubližuješ, dělal jsem podle svého čistého vědomí a svědomí, ty sis na mě zasedl."
S takovým člověkem (nebo ďáblem) už nikdo nehne.
Být slepým není hříchem, ale je zdrojem chyb, malérů a hříchů.
"Říkáte: ,vidíme,' a proto váš hřích trvá." Toto: "vidíme" je nesmírně těžký a nebezpečný stav!!
Je cestou do pekla.
"Jdi mi z očí, satane", říká Ježíš Petrovi (víme, že to nebyla nadávka, ale stanovení diagnózy: "Takto začínal satan".)
Nemáme čistý pohled na Boha, čisté poznání, ale pokud s tím nechceme hýbat, a jen tvrdíme, moje víra (poznání a vztah, přátelství s Bohem) je v pořádku - dostáváme se na scestí.
Nakonec nás při setkání s Bohem ale čeká náraz, střet a pak z toho kouká očistec nebo peklo.
Proto máme pěstovat čistotu svého srdce, myšlení a ryzosti úmyslů.
Ješitnost, touha po moci, neústupnost, zaťatost a vše, co nám brání hledat a poznat pravdu a chybu - to vše nás znečišťuje.
"Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
Pružnost v myšlení, ochota hledat a opravovat chyby je důležitá obecně (pro vztahy s nejbližšími, pro poznávání svého pracovního oboru i pro jakákoliv pokrok) natož ve vztahu s Bobem. Kdo není osobnostně a sociálně dospělý, těžko se domlouvá a naráží kdekoliv.
Ježíš nás přichází uzdravit a jeho uzdravení nemusí bolet.
"Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou viděti Boha".
---------------------
Poznámky:
/1 Roztřídíme-li si uzdravené z evangelií do určitých skupin, ledacos se dozvíme.
Alespoň načrtnu osnovu k dosazení:
Někteří prosí Ježíše sami,
některým zařídí Ježíšovu pomoc kamarádi,
některých si všimne sám Ježíš.
Některým uzdravení pomůže k náboženskému růstu,
jiným ne.
Někteří jsou pak lepší,
jiní ne.
Někteří si nemoc uhnali.
Jiní ne.
Co znamená: "Mají se na něm zjevit skutky Boží?"
/2 Dobře víme, že nestačí mít doma koupelnu, pokud se nemyjeme. Stejně nestačí jen být v pravém náboženství.
/3 Ne každý, kdo klade otázku, hledá pravdu. Někdo jen stále prosazuje "svou pravdu"!
/4 "Obrácení je celoživotní proces a program. Lidé čistého srdce jsou natolik pružní, že si dokáží poctivě porovnávat své názory s názory Božími (Samaritánka a obyvatelé města Sychar, slepý od narození, Zacheus, mudrci od Východu, kananejská žena ...).
/5 Zaťatost těch, co mají vždy pravdu se ale projevuje kdekoliv. A vylučuje dialog a společné hledání pravdy.
/6 Ano, přesně např. věděli, kdy a kde se má Mesiáš narodit. Ale do Betléma nešli (jako Mudrci nebo pastýři). Nestačí jen vědět.
/ 7 Nemylme se, co je víra. "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích." (Mt 7,21
)
Pak budete říkat: "Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!" On však odpoví: "Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví." (Lk 13,26-27
)
Stránka 1 / 1
Skrýt obrázky
Domovská stránka Google
Stránka upravená pro mobilní telefony. Zobrazit v HTML.
Nahlásit problém.