2. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 12,1-4a
Datum: 17. 2. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 12,1-4a
; 2 Tim 1,8b-10
; Mt 17,1-9
Datum: 17. 2. 2008
Setkání Abráma s Hospodinem popisované v 1. čtení nemohlo být takto
stručné (a zřejmě nebylo první.) Příslib Hospodina je nabídnut i nám.
Stále ovšem platí výzva k vycházení z příliš lidských představ o Bohu a ze všelijakých zatížení rodiny a společnosti. I učedníci Ježíše potřebovali "vyjít". V něčem se jim to podařilo, v něčem ne.
I apoštolové se několikrát dostali do sporu s Ježíšem. I my se někdy s Bohem ve svých názorech míjíme. Zřejmě nás ještě spor s Bohem čeká. Bůh má často jiné názory než my, má jinou představu o spravedlnosti, odpuštění, zbožnosti, atd. než my. Písmo nás kolikráte překvapí něčím, co bychom my řešili jinak.
Už vícekrát jsme se zamýšleli nad událostí na hoře Proměnění. Říkali jsme si: pokud čteme pouze Mt 17,1-9
Ježíšovi odpůrci nebyli ochotní naslouchat Ježíšovi. /1
Předpokládám znalost toho, co jsme si už o Proměnění Páně říkali. /2
Vyjděme z nenápadné věci - spánku učedníků. /3
Pokud nás něco nebaví, buď lelkujeme nebo pospáváme. Dobře to víme ze školy i z kostela. U napínavého filmu neusneme. Zajímavou knížku musím násilím odložit. /4
Aby se vyučování povedlo, je třeba, aby mezi učitelem a žákem proběhla sympatie, aby spolu ladili a aby žáka zajímalo téma, nejlépe, aby mezi oběma proběhla diskuze. /5
Učedníky nebavilo, co Ježíš projednával s Mojžíšem a Eliášem.
Abychom pochopili o čem byla řeč, je nutné se vrátit zpět :
"Od té doby začal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí do Jeruzaléma, trpět od starších, velekněží, vykladatelů Písma, být zabit a třetí dne vzkříšen." Petr však vzal Ježíše stranou: "Bůh uchovej, to se ti nestane".Ježíš se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane!" ... (Srov. Mt 16,21-23
"Petře, takhle začíná a tak jedná satan. Myslí si, že je chytřejší než Bůh. Jestli ty budeš takhle jednat, stane se z tebe zavrženec jako satan."
Toto je velice kritické místo. Takové jednání je velice nebezpečné. Všimněme si toho. Z této chyby
apoštolů (nejen Petra) se můžeme mnoho naučit. Mnohokráte jednáme podobně.
Ježíšovi učedníci jsou v prvním semestru a už opravují svého profesora. Každou chvíli někdo z křesťanů, který by ani "neudělal základní zkoušku z náboženství," vykládá, jak je "to a to" správně. /6
(Nezapomeňme, že jsme teprve v základním kurzu! Potřebujeme vědět: Až pozorně a poctivě projdu evangelia, pak mohu něco o Ježíši nesuverénně říkat.)
Z této evangelijní události se můžeme mnoho naučit pro řešení svých sporů.
Kdo má pravdu? Jak se jí dobrat a podle koho se budeme řídit?
Nepomohou naše halasná prohlašování: "Ježíš je Mesiáš, syn Boha živého". To tvrdil i svatý Petr a přesto jej Ježíš nazval satanem.
Učedníci, kteří upřímně milovali svého Mistra, měli někdy výpadky v naslouchání Ježíšovi. Ne že by měli poruchu sluchu. Někdy nenaslouchali "svému milovanému Mistrovi," někdy nebyli ochotní "obracet" se k Bohu skrze Ježíše. Následovat Ježíše.
Z dětství se drželi náboženské cestičky svých otců, o které rabíni tvrdili, že vede k Bohu. Už "věděli jak to je". Máme na to přísloví: "Vejce učí slepici".
Bylo by dobré si delší dobu všímat této chyby (nejprve u druhých - tam vidíme chybu nejdříve, ale pak ji hledejme u sebe).
Všimněme si i dvou způsobu odmítání: zdvořilého a hulvátského (oba ovšem vedou ke stejné chybě).
Přichází návštěva. "Koho to sem čerti nesou?
Pojďte dál, pane Nováku, vítám vás!" ("Ten mně mohl být ukradený!")
Na Boha to ale neplatí. Ví, co si myslíme, před ním si nemůžeme hrát na slušně vychovaného člověka, který nesouhlasí s tím, co ten druhý říká.
Říká-li někdo, co druhý považuje za nesmysl, pak "dobře vychovaný člověk", přikyvuje, taktně mlčí, něco k tomu přidá nebo se začne bavit o počasí. Neomalenec, společenský barbar řekne: "A to je hloupost".
My hodnotíme lidi podle společenské stránky. Ale Bůh to hodnotí jinak, Bůh ví, co si myslíme. A z hlediska Božího je úplně jedno, když Petr řekl Ježíšovi: "Ježíši, prosím tě, neboj se, to tě nemůže potkat" nebo "Ježíši, nepovídej hlouposti, vždyť se v tom nevyznáš, pan rabín říká to a to, a pan rabín je vzdělaný, to je teolog. A co jsi ty? Obyčejný tesař!"
Z hlediska toku informace je to naprosto rovnocenné. Pokaždé je to odmítnutí informace. Výsledek je stejný. A to je rozhodující.
Nepřehlédněme ale, že naše zaťatost trvá, stává se procesem a nese další zlé ovoce.
Všimněme si toho opět na apoštolech (ti jsou tak poctiví a velkorysí, že to o sobě nechali rozhlásit - abychom se my co nejdříve "obrátili").
Ježíš poprvé říká: "Jdeme do Jeruzaléma, oni mě zabijí". ("Kdepak, to se ti nestane.")
Druhý případ je "Proměnění na hoře". Ježíš sebou bere Petra, Jakuba a Jana, aby jim to, co odmítli Ježíšovi, řekl Mojžíš a Eliáš, jejich největší autority.
Ježíš samozřejmě ví, že se mu nepodaří s apoštoly v této věci pohnout, ale je to poučení pro nás, poučení o zatvrzelosti člověka, který stojí tváří v tvář vůči Bohu a přesto tvrdí své!
Petr, Jakub a Jan tedy podruhé slyší zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání právě tady a to z úst nejpovolanějších, z úst Mojžíše, Eliáše a Ježíše. Ale Petra, Jakuba a Jana to nebavilo a schrupli si.
Když to skončilo a apoštolové se probrali, začali se svým hurá nadšením: "to je nádhera, postavíme Vám Nejdůstojnější Otcové tři kapličky (tři stany)" - což ovšem Ježíš nemá rád, proto setkání ukončí.
Zde je ukázán problém nebe. Apoštolové chtějí být spolu s Ježíšem, Mojžíše a Eliášem, ale rozhovor s Ježíšem, Mojžíšem a Elijášem je nebaví a usínají.
Jak chceme být v nebi se svými názory? Kdy a jak se TO znění? Samo? Kdy a jak se MY změníme?
Nikdo nás měnit nebude. Do nebe není nikdo tlačen.
Jak stárnu, čím dál častěji přemýšlím, jak se v nebi shodneme? Nic se neudělá samo. Jsme čím dál víc moudřejší a smířlivější nebo čím dál víc rozhádání? Co pozorujte ve svém okolí vy?
Jak to, že apoštolové byli v něčem rozumní a v něčem si nedali říci? Jak to, že některé Ježíšovy názory dokázali rozpoznat coby správné a dobře je slyšeli a jiné jakoby neslyšeli?
Jak to, že pro nás jsou některé stránky nebo místa v evangeliu jakoby bílá?
Kolik lidí z nás by si Ježíš vybral do své party? Kolik z nás by skutečně stálo o jeho blízkost?
Kolik z nás by mu odporovalo a kolik by sice neodporovalo, ale nestálo o jeho názory?
Jak se naučíme řešit naše spory a podle jakého klíče? /7
Dodatek: V Prologu Janově čteme: "Ježíš přichází z náruče otcovy" (srov. J 1,18
----------------------
Poznámky:
/1 Slýcháváme okolo sebe omluvu určitých lidí: "Ale on je o svém názoru upřímně přesvědčen". Kam až někdy vedou upřímně míněné názory vidíme třeba na popravištích. Od Ježíše až po Miladu Horákovou.
Jana Bobošíková hájila upřímnost prokurátorky Brožové a postavila ji na roveň Milady Horákové: "Jedno mají společné: upřímnou víru. V něco věřily" (Metro, 3.8.2007)
/2 Připomenu z 16. kap. Matouše:
"Spor o znamení" - neochota farizeů měnit své náboženské názory (hledat názor Boží).
"Varování před kvasem farizeů" - před svévolným učením farizeů.
"Za koho mě lidé pokládají?" učedníci pak vyprávějí, jak jsou lidé zhlouplí od rabínů, jak nemožné představy mají o Mesiáši. Neuvědomují si ale, že i oni lpí na své představě o Mesiáši.
Petr pak odporuje Ježíšovi ...
/3 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. Lk 9,32
/4 Stalo se mi, že jsem usínal na přednášce, která mě velice zajímala, ale to je něco jiného, byl jsem nevyspalý - řádně jsme se nepřipravil.
/5 Pak nezáleží tolik na délce vyučování. Snoubenci si u nás prodloužili na hodinu a půl "besedy se snoubenci a novomanžely ". Někteří snoubenci nechodí. Každý podle svého gusta.
/6 Josef Zvěřina si stýskal: Bohoslovci, kteří sotva udělali maturitu, si na mě chodili stěžovat panu biskupu Tomáškovi, že učím bludy.
/7 článek z Okénka 2/2008 :
PRAVIDLA K HÁDÁNÍ A SPORŮM
Čtenáře evangelií překvapí, že Ježíš mnoha tazatelům na jejich otázky vůbec neodpověděl. Už jeho předchůdce Jan neodpověděl vyšetřovací komisi, jež měla zjistit, kým Jan je: "To je vedlejší, kdo jsem já". A hned přešel k nejdůležitějšímu: "Já jen připomínám výzvu Izajáše, je třeba si srovnat své názory s Bohem, jinak se mineme s Mesiášem". (Srov. J 1,19n
Písmo nás učí, že se máme ptát, zkoumat a ověřovat, zda je pravda to, co kdo tvrdí.
Podobně nás učí vytřídit podstatné otázky od zbytečných. A rozpoznat hádku od sporu.
Při sporu o něco jde. Chceme spolu třeba hezky strávit večer, ale jeden chce jít do kina a druhý chce zůstat u televize. Jeden by rád koupil ze společně ušetřených peněz fotoaparát a druhý myčku nádobí. Co si počít, nezískáme-li pro svůj návrh většinu hlasů? Dohodneme-li si pro tyto případy nějaké pravidlo (např. hodit si korunou, střídat si právo rozhodujícího hlasu...), dokážeme spor vyřešit.
Při hádce na rozdíl od sporu nejde o řešení něčeho důležitého. Ale mám špatnou náladu a potřebuji si na druhém schladit žáhu, pomstít se mu, ponížit druhého, vybít si agresivitu... Zaútočím na druhého a v okamžiku, kdy se naštve, se mně uleví. Pak ten druhý sbírá munici, zaútočí na mě a když se naštvu já, uleví se jemu. Tak to může pokračovat čtyři hodiny nebo čtyři dny.
Ježíš viděl do lidí, hádkám se úspěšně vyhýbal a šel jen do sporů, které mohl vyhrát. (Není snadné na hádku nepřistoupit; ten, kdo se chce hádat, se ji velice snaží vyvolat.)
Ježíš nám ukazuje jak řešit spory: "Pokud si nevyříkáte, co máte proti sobě, nechci vás vidět v kostele". (Srov. Mt 5,23-26
(To komunisté měli jen prokurátory a soudce a nedodržovali starou pohanskou zásadu: "Nechť je slyšena druhá strana".)
Ježíš rozpoznal ty, kteří hledali pravdu. S některými hříšníky se rychle dohodl (se Zacheem, Samaritánkou, ženou cizoložnou i s lotrem po pravici). Ale neuspěl s těmi, kteří vždy všechno vědí nejlépe.
Mnoho se můžeme naučit hrou. Má svou vlastní hodnotu, ale také nás připravuje na život. Učí nás co je ke hře (a k životu) třeba, aby hráči:
1. chtěli hrát,
2. snažili se ze všech sil vyhrát
3. dodržovali pravidla (včetně výroku soudce, jež není vševědoucí).
Nedospělí (všech věků) neumějí prohrávat, nemohou být partnery. Buď druhá strana přijme jejich názor nebo se do nekonečna hádají.
Kdo nedodržuje pravidla, nepatří ani na hřiště, ani do hlediště. Chce se prát, kazí hru i život.
Je velice poučné si všímat s kým se Ježíš bavil a komu se vyhnul. Komu říká: "Běda vám ...", "Plemeno zmijí ..." a před kým varuje: "Neházejte perly psům ..." (To nejsou nadávky, ale diagnóza). Náboženské násilí často ohrožuje život a zatím nevyhynulo.
Teroristé, kukluxklan, extrémisté a anonymové si zakrývají svou tvář. Nejsou schopni dialogu ani řešení sporu.
Ježíš ale pochválil profesora, který přišel na Ježíše útočit.
"Ježíši, to jsi řekl správně, u mě bys udělal zkoušku z morálky za jedna".
Ježíš mu řekl: "Pane profesore, nejste daleko od božího království. Dokážete uznat, v čem má protivník pravdu". (Srov. Mk 12,28-34
Dospělý člověk snese jiný názor druhého a pokud ten druhý není padouch, může si jej vážit.
My máme tedy velikou výhodu. Máme učitele, jež zná člověka jako nikdo jiný. "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (J 1,1-3
Máme učitele, který zná Boha jako nikdo jiný. "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl." (J 1,1-3.18
Máme přítele, který nás má rád jako nikdo jiný.
Ježíš nepřistoupil na hádky. Šel do některých sporů - všechny čestně vyhrál. Ti co se pokládali za zbožnější, neunesli prohru...
Stále ovšem platí výzva k vycházení z příliš lidských představ o Bohu a ze všelijakých zatížení rodiny a společnosti. I učedníci Ježíše potřebovali "vyjít". V něčem se jim to podařilo, v něčem ne.
I apoštolové se několikrát dostali do sporu s Ježíšem. I my se někdy s Bohem ve svých názorech míjíme. Zřejmě nás ještě spor s Bohem čeká. Bůh má často jiné názory než my, má jinou představu o spravedlnosti, odpuštění, zbožnosti, atd. než my. Písmo nás kolikráte překvapí něčím, co bychom my řešili jinak.
Už vícekrát jsme se zamýšleli nad událostí na hoře Proměnění. Říkali jsme si: pokud čteme pouze Mt 17,1-9
budeme se točit v bludném kruhu. Je důležité nepřehlédnout, co předcházelo - viz celou 16.
kap. Matoušovu. (Je dobré si to vše porovnat s druhými evangelisty.)
Ježíšovi odpůrci nebyli ochotní naslouchat Ježíšovi. /1
Předpokládám znalost toho, co jsme si už o Proměnění Páně říkali. /2
Vyjděme z nenápadné věci - spánku učedníků. /3
Pokud nás něco nebaví, buď lelkujeme nebo pospáváme. Dobře to víme ze školy i z kostela. U napínavého filmu neusneme. Zajímavou knížku musím násilím odložit. /4
Aby se vyučování povedlo, je třeba, aby mezi učitelem a žákem proběhla sympatie, aby spolu ladili a aby žáka zajímalo téma, nejlépe, aby mezi oběma proběhla diskuze. /5
Učedníky nebavilo, co Ježíš projednával s Mojžíšem a Eliášem.
Abychom pochopili o čem byla řeč, je nutné se vrátit zpět :
"Od té doby začal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí do Jeruzaléma, trpět od starších, velekněží, vykladatelů Písma, být zabit a třetí dne vzkříšen." Petr však vzal Ježíše stranou: "Bůh uchovej, to se ti nestane".Ježíš se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane!" ... (Srov. Mt 16,21-23
) V Markově evangeliu Petr Ježíše "kárá." Mk 8,32
).
"Petře, takhle začíná a tak jedná satan. Myslí si, že je chytřejší než Bůh. Jestli ty budeš takhle jednat, stane se z tebe zavrženec jako satan."
Toto je velice kritické místo. Takové jednání je velice nebezpečné. Všimněme si toho. Z této chyby
apoštolů (nejen Petra) se můžeme mnoho naučit. Mnohokráte jednáme podobně.
Ježíšovi učedníci jsou v prvním semestru a už opravují svého profesora. Každou chvíli někdo z křesťanů, který by ani "neudělal základní zkoušku z náboženství," vykládá, jak je "to a to" správně. /6
(Nezapomeňme, že jsme teprve v základním kurzu! Potřebujeme vědět: Až pozorně a poctivě projdu evangelia, pak mohu něco o Ježíši nesuverénně říkat.)
Z této evangelijní události se můžeme mnoho naučit pro řešení svých sporů.
Kdo má pravdu? Jak se jí dobrat a podle koho se budeme řídit?
Nepomohou naše halasná prohlašování: "Ježíš je Mesiáš, syn Boha živého". To tvrdil i svatý Petr a přesto jej Ježíš nazval satanem.
Učedníci, kteří upřímně milovali svého Mistra, měli někdy výpadky v naslouchání Ježíšovi. Ne že by měli poruchu sluchu. Někdy nenaslouchali "svému milovanému Mistrovi," někdy nebyli ochotní "obracet" se k Bohu skrze Ježíše. Následovat Ježíše.
Z dětství se drželi náboženské cestičky svých otců, o které rabíni tvrdili, že vede k Bohu. Už "věděli jak to je". Máme na to přísloví: "Vejce učí slepici".
Bylo by dobré si delší dobu všímat této chyby (nejprve u druhých - tam vidíme chybu nejdříve, ale pak ji hledejme u sebe).
Všimněme si i dvou způsobu odmítání: zdvořilého a hulvátského (oba ovšem vedou ke stejné chybě).
Přichází návštěva. "Koho to sem čerti nesou?
Pojďte dál, pane Nováku, vítám vás!" ("Ten mně mohl být ukradený!")
Na Boha to ale neplatí. Ví, co si myslíme, před ním si nemůžeme hrát na slušně vychovaného člověka, který nesouhlasí s tím, co ten druhý říká.
Říká-li někdo, co druhý považuje za nesmysl, pak "dobře vychovaný člověk", přikyvuje, taktně mlčí, něco k tomu přidá nebo se začne bavit o počasí. Neomalenec, společenský barbar řekne: "A to je hloupost".
My hodnotíme lidi podle společenské stránky. Ale Bůh to hodnotí jinak, Bůh ví, co si myslíme. A z hlediska Božího je úplně jedno, když Petr řekl Ježíšovi: "Ježíši, prosím tě, neboj se, to tě nemůže potkat" nebo "Ježíši, nepovídej hlouposti, vždyť se v tom nevyznáš, pan rabín říká to a to, a pan rabín je vzdělaný, to je teolog. A co jsi ty? Obyčejný tesař!"
Z hlediska toku informace je to naprosto rovnocenné. Pokaždé je to odmítnutí informace. Výsledek je stejný. A to je rozhodující.
Nepřehlédněme ale, že naše zaťatost trvá, stává se procesem a nese další zlé ovoce.
Všimněme si toho opět na apoštolech (ti jsou tak poctiví a velkorysí, že to o sobě nechali rozhlásit - abychom se my co nejdříve "obrátili").
Ježíš poprvé říká: "Jdeme do Jeruzaléma, oni mě zabijí". ("Kdepak, to se ti nestane.")
Druhý případ je "Proměnění na hoře". Ježíš sebou bere Petra, Jakuba a Jana, aby jim to, co odmítli Ježíšovi, řekl Mojžíš a Eliáš, jejich největší autority.
Ježíš samozřejmě ví, že se mu nepodaří s apoštoly v této věci pohnout, ale je to poučení pro nás, poučení o zatvrzelosti člověka, který stojí tváří v tvář vůči Bohu a přesto tvrdí své!
Petr, Jakub a Jan tedy podruhé slyší zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání právě tady a to z úst nejpovolanějších, z úst Mojžíše, Eliáše a Ježíše. Ale Petra, Jakuba a Jana to nebavilo a schrupli si.
Když to skončilo a apoštolové se probrali, začali se svým hurá nadšením: "to je nádhera, postavíme Vám Nejdůstojnější Otcové tři kapličky (tři stany)" - což ovšem Ježíš nemá rád, proto setkání ukončí.
Zde je ukázán problém nebe. Apoštolové chtějí být spolu s Ježíšem, Mojžíše a Eliášem, ale rozhovor s Ježíšem, Mojžíšem a Elijášem je nebaví a usínají.
Jak chceme být v nebi se svými názory? Kdy a jak se TO znění? Samo? Kdy a jak se MY změníme?
Nikdo nás měnit nebude. Do nebe není nikdo tlačen.
Jak stárnu, čím dál častěji přemýšlím, jak se v nebi shodneme? Nic se neudělá samo. Jsme čím dál víc moudřejší a smířlivější nebo čím dál víc rozhádání? Co pozorujte ve svém okolí vy?
Jak to, že apoštolové byli v něčem rozumní a v něčem si nedali říci? Jak to, že některé Ježíšovy názory dokázali rozpoznat coby správné a dobře je slyšeli a jiné jakoby neslyšeli?
Jak to, že pro nás jsou některé stránky nebo místa v evangeliu jakoby bílá?
Kolik lidí z nás by si Ježíš vybral do své party? Kolik z nás by skutečně stálo o jeho blízkost?
Kolik z nás by mu odporovalo a kolik by sice neodporovalo, ale nestálo o jeho názory?
Jak se naučíme řešit naše spory a podle jakého klíče? /7
Dodatek: V Prologu Janově čteme: "Ježíš přichází z náruče otcovy" (srov. J 1,18
). Evangelia pak zvou čtenáře k tomu, aby si
ověřil, zda je to pravda. Bůh má úctu k člověku a nevynucuje si, aby člověk před jeho
pravdou sklonil hlavu. Bůh nemá poddané, ale děti, které vede
k dospělosti.
----------------------
Poznámky:
/1 Slýcháváme okolo sebe omluvu určitých lidí: "Ale on je o svém názoru upřímně přesvědčen". Kam až někdy vedou upřímně míněné názory vidíme třeba na popravištích. Od Ježíše až po Miladu Horákovou.
Jana Bobošíková hájila upřímnost prokurátorky Brožové a postavila ji na roveň Milady Horákové: "Jedno mají společné: upřímnou víru. V něco věřily" (Metro, 3.8.2007)
/2 Připomenu z 16. kap. Matouše:
"Spor o znamení" - neochota farizeů měnit své náboženské názory (hledat názor Boží).
"Varování před kvasem farizeů" - před svévolným učením farizeů.
"Za koho mě lidé pokládají?" učedníci pak vyprávějí, jak jsou lidé zhlouplí od rabínů, jak nemožné představy mají o Mesiáši. Neuvědomují si ale, že i oni lpí na své představě o Mesiáši.
Petr pak odporuje Ježíšovi ...
/3 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. Lk 9,32
)
/4 Stalo se mi, že jsem usínal na přednášce, která mě velice zajímala, ale to je něco jiného, byl jsem nevyspalý - řádně jsme se nepřipravil.
/5 Pak nezáleží tolik na délce vyučování. Snoubenci si u nás prodloužili na hodinu a půl "besedy se snoubenci a novomanžely ". Někteří snoubenci nechodí. Každý podle svého gusta.
/6 Josef Zvěřina si stýskal: Bohoslovci, kteří sotva udělali maturitu, si na mě chodili stěžovat panu biskupu Tomáškovi, že učím bludy.
/7 článek z Okénka 2/2008 :
PRAVIDLA K HÁDÁNÍ A SPORŮM
Čtenáře evangelií překvapí, že Ježíš mnoha tazatelům na jejich otázky vůbec neodpověděl. Už jeho předchůdce Jan neodpověděl vyšetřovací komisi, jež měla zjistit, kým Jan je: "To je vedlejší, kdo jsem já". A hned přešel k nejdůležitějšímu: "Já jen připomínám výzvu Izajáše, je třeba si srovnat své názory s Bohem, jinak se mineme s Mesiášem". (Srov. J 1,19n
)
Písmo nás učí, že se máme ptát, zkoumat a ověřovat, zda je pravda to, co kdo tvrdí.
Podobně nás učí vytřídit podstatné otázky od zbytečných. A rozpoznat hádku od sporu.
Při sporu o něco jde. Chceme spolu třeba hezky strávit večer, ale jeden chce jít do kina a druhý chce zůstat u televize. Jeden by rád koupil ze společně ušetřených peněz fotoaparát a druhý myčku nádobí. Co si počít, nezískáme-li pro svůj návrh většinu hlasů? Dohodneme-li si pro tyto případy nějaké pravidlo (např. hodit si korunou, střídat si právo rozhodujícího hlasu...), dokážeme spor vyřešit.
Při hádce na rozdíl od sporu nejde o řešení něčeho důležitého. Ale mám špatnou náladu a potřebuji si na druhém schladit žáhu, pomstít se mu, ponížit druhého, vybít si agresivitu... Zaútočím na druhého a v okamžiku, kdy se naštve, se mně uleví. Pak ten druhý sbírá munici, zaútočí na mě a když se naštvu já, uleví se jemu. Tak to může pokračovat čtyři hodiny nebo čtyři dny.
Ježíš viděl do lidí, hádkám se úspěšně vyhýbal a šel jen do sporů, které mohl vyhrát. (Není snadné na hádku nepřistoupit; ten, kdo se chce hádat, se ji velice snaží vyvolat.)
Ježíš nám ukazuje jak řešit spory: "Pokud si nevyříkáte, co máte proti sobě, nechci vás vidět v kostele". (Srov. Mt 5,23-26
)
(To komunisté měli jen prokurátory a soudce a nedodržovali starou pohanskou zásadu: "Nechť je slyšena druhá strana".)
Ježíš rozpoznal ty, kteří hledali pravdu. S některými hříšníky se rychle dohodl (se Zacheem, Samaritánkou, ženou cizoložnou i s lotrem po pravici). Ale neuspěl s těmi, kteří vždy všechno vědí nejlépe.
Mnoho se můžeme naučit hrou. Má svou vlastní hodnotu, ale také nás připravuje na život. Učí nás co je ke hře (a k životu) třeba, aby hráči:
1. chtěli hrát,
2. snažili se ze všech sil vyhrát
3. dodržovali pravidla (včetně výroku soudce, jež není vševědoucí).
Nedospělí (všech věků) neumějí prohrávat, nemohou být partnery. Buď druhá strana přijme jejich názor nebo se do nekonečna hádají.
Kdo nedodržuje pravidla, nepatří ani na hřiště, ani do hlediště. Chce se prát, kazí hru i život.
Je velice poučné si všímat s kým se Ježíš bavil a komu se vyhnul. Komu říká: "Běda vám ...", "Plemeno zmijí ..." a před kým varuje: "Neházejte perly psům ..." (To nejsou nadávky, ale diagnóza). Náboženské násilí často ohrožuje život a zatím nevyhynulo.
Teroristé, kukluxklan, extrémisté a anonymové si zakrývají svou tvář. Nejsou schopni dialogu ani řešení sporu.
Ježíš ale pochválil profesora, který přišel na Ježíše útočit.
"Ježíši, to jsi řekl správně, u mě bys udělal zkoušku z morálky za jedna".
Ježíš mu řekl: "Pane profesore, nejste daleko od božího království. Dokážete uznat, v čem má protivník pravdu". (Srov. Mk 12,28-34
)
Dospělý člověk snese jiný názor druhého a pokud ten druhý není padouch, může si jej vážit.
My máme tedy velikou výhodu. Máme učitele, jež zná člověka jako nikdo jiný. "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest." (J 1,1-3
)
Máme učitele, který zná Boha jako nikdo jiný. "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl." (J 1,1-3.18
)
Máme přítele, který nás má rád jako nikdo jiný.
Ježíš nepřistoupil na hádky. Šel do některých sporů - všechny čestně vyhrál. Ti co se pokládali za zbožnější, neunesli prohru...