1. neděle postní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 4,10 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Gn 2,7-9
Datum: 10. 2. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 4,10 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Gn 2,7-9
; Řím 5,12-19
; Mt 4,1-11
(najít další)
Datum: 10. 2. 2008
Popeleční středou začala Čtyřicetidenní
příprava na Velikonoce (Český misál používá nešikovný výraz "postní doba"). /1
Na největší svátky se máme připravovat v "radosti a horlivé lásce". Slavíme-li na začátku církevního roku (který je také rokem vyučovacím) narození Ježíše, mělo by svou logiku, kdyby na konci liturgického roku byly Velikonoce. Uspořádání je jiné - Velikonoce jsou na jaře. Každý rok slavíme důkaz boží lásky k nám - aby se pokaždé na jaře znovu rozhořelo naše přátelství k Bohu (a my s novým nadšením mohli naslouchat svému Bratru, Pánu a Učiteli).
K přípravě na Velikonoce slouží i nedělní liturgická čtení "Čtyřicetidenní". Letošní zvláště (cyklus - A- ), jsou přípravou ke křtu katechumenů a jsou nejkrásnějšími perlami Písma.
Velikonoce z naší strany vrcholí obnovou křestního slibu - znovu si "plácneme s Bohem".
Téma dnešních textů jsou zvláště obsáhlá. Je důležité porozumět pojmům užívaným v Bibli (spravedlnost, pokora, Boží hněv, Boží království, milosrdenství, pokušení). Je potřebné rozpoznat, jaké techniky ďábel používá.
Nechceme patřit k těm, co "vychodili náboženství" (jako ti, co "vychodili školu") a myslí si, že už všemu rozumí.
Budeme se věnovat prvnímu čtení. Je prvním ze čtyř veledůležitých obrazů, popisující základní typy hříchu (odpovídají na otázky, kde se bere zlo, hřích.)
Člověk, stvořený k obrazu Božímu, dostal k životu zahradu Eden. Chráněný prostor vybavený velikým bohatstvím (ne jedna řeka, ale čtyři, stromy s ovocem, zlato, drahé kamení, ... a vrcholem všeho je strom života). K výbavě ovšem patří i moudrá rada nezneužívat svobodu. /2
Zkusme si převyprávět stručný text. Jednou se žena procházela zahradou a slyší: "Chudáci lidi...
Já bych nechtěl být člověkem... Kdyby lidi jen věděli ..."
Žena chce vědět, komu hlas patří, pozoruje a uvidí hada: "Cos to říkal"?
"Nic", hraje had svou hru.
"Ne, ne. Já jsem tě slyšela. Cos to říkal?"
"Ale to je jen taková hadí písnička."
"Ne, ne, tys říkal, chudáci lidi."
"No já nevím, jest-li ti to můžu říct ..."
"Já to chci slyšet, proč jsme my lidi chudáci?"
"No jakpak se tady máte? Prý si ani nemůžete utrhnout ze stromů. Prej vám to Bůh zakázal."
"Né, můžeme si trhat, jen z jednoho nesmíme trhat, máme zákaz se jej i dotýkat." (To si žena vymyslela. Už se v ní ujalo podezření a nechtěla před hadem vypadat jako naivka.)
"To je právě ono", pokračoval had ...
"Adame, Evo, kdepak jste?" - Jsou v nouzi - Bůh je sám vyhledává. Dává jim příležitost, aby se mohli svěřit.
"Haló, nikde vás nevidím."
"My jsme tady."
"Kde tady?"
"V roští".
"Co tam děláte, polezte ven."
"Když my nemůžeme. My jsme nahatý ..."
"Poslouchejte, vy jste jedli zakázané ovoce. Copak jsem vám neříkal, že je jedovaté?"
"Adame, slyšel jsi to ode mne?"
"Já za to nemůžu, měla dala jíst Eva."
"Co je vymlouváš na Evu, jsi hlava rodiny a jsi služebně starší."
"Já za to nemůžu, já jsem po tobě chtěl kloudnou manželku a tys mě dal partiovku (nekvalitní zboží). Za to můžeš ty."
"Evo, jak to, žes svedla Adama? Tys nevěděla, že ten strom je jedovatý?"
"Já za to nemůžu, mně říkal had, že budeme jako ty. A tys přece chtěl, abychom ti byli podobní."
"Co se, Evo, vymlouváš na nějakého hada, to je nižší obratlovec. Tys neslyšela zákaz toto ovoce?"
"Bóže, já jsem si myslela, že jsem v Ráji a tobě se tady plazí kdejaký svinstvo. Udělej si tady nejdřív pořádek!"
(Každé nezkažené dítě řekne, když se jej zeptáme, zda mohli lidé zůstat po hříchu v Ráji, že mohli - kdyby přišli a řekli: "Bože, my jsme orvali ten strom, my jsme tě neposlechli, prosíme tě, dalo by se s tím něco udělat? Můžeš nám pomoci?")
Povídali jsme si kdysi o této věci s Bohumilem Bílým. Hledali jsme příčinu, jak to, že lidé dali víc na hada než na Boha?
Ověřoval jsem si výsledek, ke kterému jsme došli. Několika dětí mezi 5 až 6 roky jsem se začal vyptávat:
"Tak co děti, jakpak se máte? Starají se o vás vaši rodiče?"
"Starají".
"Vaří vám maminka? A pere vám?"
"Jo."
"A když máte narozeniny nebo svátek, upeče vám maminka dort?"
"Jistě".
"A na Vánoce dostáváte dárky?"
"Dostáváme."
"No, tak to by vypadalo, že se o vás vaši starají, ale to není všechno."
"Jestlipak vám někdy vaši koupí naukový dort?"
"Koupí."
"No, a v kolipak hodin chodíte večer spát?"
"V sedum už musíme ležet."
"Nó, a to je právě ono. A vaši ještě sedí u televize, žejo?"
"To sedí".
"Tak, a když vy jdete spát ..., vaši si vytáhnou dvouposchoďový dort (bylo mi hnusně, takhle pomlouvat rodiče) - a sami si ho snědí ..."
"To není vůbec pravda!" zakřičela jedno děvče a ostatní děti se přidaly.
(Velice jsem se dětem omlouval, pochválil jsem je, vyprávěl jsem jim "o pádu prvních lidí" a vysvětlil jsem jim, že jsem s nimi dělal pokus a jak skvěle obstáli.)
Kdyby si někdo dovolil pomlouvat našeho přítele nebo milující manželku, to bychom s ním vyběhli.
Ale pomlouvá-li někdo nemilovanou manželku, může se stát, že uslyšíme: "To já ti o ní řeknu ještě jiné věci ..."
Jak to, že Eva neřekla hadovi: "Co si to dovoluješ pomlouvat našeho vzácného přítele? Koukej se neřáde odplazit, nebo ti dupnu na ocas ..."
Jak to? Tam se muselo něco stát. Nebo vlastně nestát. Adam a Eva zanedbali vztah s Hospodinem. Přestali jej budovat. Přátelství něco vyžaduje: vzájemné setkávání, naslouchání, rozhovor, úsilí o porozumění ...
Toto lidé zanedbali. Tak vyhasíná porozumění, přátelství a důvěra. Důvěřovat mohu jen tomu, o kom vím, že mě má rád. Dát na něj víc než na sebe mohu v tom případě, vím-li, že je moudřejší než já.
Prvotním kořenem hříchu je zanedbaný vztah s tím, kdo dává život a kdo náš život udržuje.
Adam a Eva nejedli ze stromu života.
Dobrá zkušenost s Bohem jim časem vybledla. O vztah, o přátelství je třeba pečovat. /3
Nepřiznání provinění bylo a je těžším proviněním než sama neposlušnost. To vede k propadu z Ráje, ne pouhá neposlušnost. Obviněním Boha se nejen dopouštíme nespravedlnosti, ale zavíráme si cestu k odpuštění. Nepoctivost a nepravdivost k sobě a k druhému (člověku i Bohu) vylučuje přátelství. (Obvinění Boha se blíží hříchu proti Duchu svatému.)
Někdy se snad dostaneme k "pokoušení Ježíše" (Mt 4,1-11
Ježíš je pro nás novým Stromem života. Jeho slovo moudrosti, jeho přátelství a jeho Hostina je pro nás ještě větším bohatstvím, než strom života v Ráji. Porozumět tomu všemu a pak se patřičně živit z tohoto zdroje je nutné a Životadárné.
Určitě jste si všimli, že Ježíš nejen dává ďáblovi příležitost k obrácení, ale také reaguje jako ten, kdo nemůže být zviklán v přátelství s Otcem.
Příprava na Velikonoce je pro nás nově darovanou příležitostí k objevení Stromu života.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Viz naše webové stránky: www.letohrad.farnost.cz: "Průvodce liturgickými slavnostmi roku" - "Příprava na velikonoční svátky".
/2 Strom života: Mýty (i některé pohádky) vypravují o prostředí, které si bohové vyhrazují jen pro sebe. V něm se vyskytuje pramen živé vody, strom nebo jiný zdroj života věčného a další bohatství určené jen bohům. Božský prostor je přísně střežen, aby se do něj nikdo ze smrtelníků nedostal.
Lidstvo neustále hledá elixír života, kámen mudrců a bohatství ("jak si vyrobit zlato").
Toto vše nabídl Bůh lidem v Ráji... Hospodin není sobeckým bohem.
Strom poznávání dobrého a zlého: Bůh dal všemu moudrý řád. My lidé máme sloužit životu a respektovat jeho pravidla. Nejsme schopni měnit to, co je dobré a zlé. Nemohu jíst vraní oko bez následků. Potřebuji respektovat odstředivou sílu a jet v zatáčce přiměřenou rychlostí. Lež škodí. Potřebuji se naučit odpovědnosti. Svévole ničí.
/3 Sobota (neděle) je božím darem lidem, abychom měli čas na sebe a na vztahy s druhými. Jako potřebujeme potravu pro tělo, tak potřebujeme pro život radost z přátelství a porozumění s nejbližšími lidmi i s Bohem.
Získávání obživy obojího druhu je třeba se naučit. Jinak hyneme.
Na největší svátky se máme připravovat v "radosti a horlivé lásce". Slavíme-li na začátku církevního roku (který je také rokem vyučovacím) narození Ježíše, mělo by svou logiku, kdyby na konci liturgického roku byly Velikonoce. Uspořádání je jiné - Velikonoce jsou na jaře. Každý rok slavíme důkaz boží lásky k nám - aby se pokaždé na jaře znovu rozhořelo naše přátelství k Bohu (a my s novým nadšením mohli naslouchat svému Bratru, Pánu a Učiteli).
K přípravě na Velikonoce slouží i nedělní liturgická čtení "Čtyřicetidenní". Letošní zvláště (cyklus - A- ), jsou přípravou ke křtu katechumenů a jsou nejkrásnějšími perlami Písma.
Velikonoce z naší strany vrcholí obnovou křestního slibu - znovu si "plácneme s Bohem".
Téma dnešních textů jsou zvláště obsáhlá. Je důležité porozumět pojmům užívaným v Bibli (spravedlnost, pokora, Boží hněv, Boží království, milosrdenství, pokušení). Je potřebné rozpoznat, jaké techniky ďábel používá.
Nechceme patřit k těm, co "vychodili náboženství" (jako ti, co "vychodili školu") a myslí si, že už všemu rozumí.
Budeme se věnovat prvnímu čtení. Je prvním ze čtyř veledůležitých obrazů, popisující základní typy hříchu (odpovídají na otázky, kde se bere zlo, hřích.)
Člověk, stvořený k obrazu Božímu, dostal k životu zahradu Eden. Chráněný prostor vybavený velikým bohatstvím (ne jedna řeka, ale čtyři, stromy s ovocem, zlato, drahé kamení, ... a vrcholem všeho je strom života). K výbavě ovšem patří i moudrá rada nezneužívat svobodu. /2
Zkusme si převyprávět stručný text. Jednou se žena procházela zahradou a slyší: "Chudáci lidi...
Já bych nechtěl být člověkem... Kdyby lidi jen věděli ..."
Žena chce vědět, komu hlas patří, pozoruje a uvidí hada: "Cos to říkal"?
"Nic", hraje had svou hru.
"Ne, ne. Já jsem tě slyšela. Cos to říkal?"
"Ale to je jen taková hadí písnička."
"Ne, ne, tys říkal, chudáci lidi."
"No já nevím, jest-li ti to můžu říct ..."
"Já to chci slyšet, proč jsme my lidi chudáci?"
"No jakpak se tady máte? Prý si ani nemůžete utrhnout ze stromů. Prej vám to Bůh zakázal."
"Né, můžeme si trhat, jen z jednoho nesmíme trhat, máme zákaz se jej i dotýkat." (To si žena vymyslela. Už se v ní ujalo podezření a nechtěla před hadem vypadat jako naivka.)
"To je právě ono", pokračoval had ...
"Adame, Evo, kdepak jste?" - Jsou v nouzi - Bůh je sám vyhledává. Dává jim příležitost, aby se mohli svěřit.
"Haló, nikde vás nevidím."
"My jsme tady."
"Kde tady?"
"V roští".
"Co tam děláte, polezte ven."
"Když my nemůžeme. My jsme nahatý ..."
"Poslouchejte, vy jste jedli zakázané ovoce. Copak jsem vám neříkal, že je jedovaté?"
"Adame, slyšel jsi to ode mne?"
"Já za to nemůžu, měla dala jíst Eva."
"Co je vymlouváš na Evu, jsi hlava rodiny a jsi služebně starší."
"Já za to nemůžu, já jsem po tobě chtěl kloudnou manželku a tys mě dal partiovku (nekvalitní zboží). Za to můžeš ty."
"Evo, jak to, žes svedla Adama? Tys nevěděla, že ten strom je jedovatý?"
"Já za to nemůžu, mně říkal had, že budeme jako ty. A tys přece chtěl, abychom ti byli podobní."
"Co se, Evo, vymlouváš na nějakého hada, to je nižší obratlovec. Tys neslyšela zákaz toto ovoce?"
"Bóže, já jsem si myslela, že jsem v Ráji a tobě se tady plazí kdejaký svinstvo. Udělej si tady nejdřív pořádek!"
(Každé nezkažené dítě řekne, když se jej zeptáme, zda mohli lidé zůstat po hříchu v Ráji, že mohli - kdyby přišli a řekli: "Bože, my jsme orvali ten strom, my jsme tě neposlechli, prosíme tě, dalo by se s tím něco udělat? Můžeš nám pomoci?")
Povídali jsme si kdysi o této věci s Bohumilem Bílým. Hledali jsme příčinu, jak to, že lidé dali víc na hada než na Boha?
Ověřoval jsem si výsledek, ke kterému jsme došli. Několika dětí mezi 5 až 6 roky jsem se začal vyptávat:
"Tak co děti, jakpak se máte? Starají se o vás vaši rodiče?"
"Starají".
"Vaří vám maminka? A pere vám?"
"Jo."
"A když máte narozeniny nebo svátek, upeče vám maminka dort?"
"Jistě".
"A na Vánoce dostáváte dárky?"
"Dostáváme."
"No, tak to by vypadalo, že se o vás vaši starají, ale to není všechno."
"Jestlipak vám někdy vaši koupí naukový dort?"
"Koupí."
"No, a v kolipak hodin chodíte večer spát?"
"V sedum už musíme ležet."
"Nó, a to je právě ono. A vaši ještě sedí u televize, žejo?"
"To sedí".
"Tak, a když vy jdete spát ..., vaši si vytáhnou dvouposchoďový dort (bylo mi hnusně, takhle pomlouvat rodiče) - a sami si ho snědí ..."
"To není vůbec pravda!" zakřičela jedno děvče a ostatní děti se přidaly.
(Velice jsem se dětem omlouval, pochválil jsem je, vyprávěl jsem jim "o pádu prvních lidí" a vysvětlil jsem jim, že jsem s nimi dělal pokus a jak skvěle obstáli.)
Kdyby si někdo dovolil pomlouvat našeho přítele nebo milující manželku, to bychom s ním vyběhli.
Ale pomlouvá-li někdo nemilovanou manželku, může se stát, že uslyšíme: "To já ti o ní řeknu ještě jiné věci ..."
Jak to, že Eva neřekla hadovi: "Co si to dovoluješ pomlouvat našeho vzácného přítele? Koukej se neřáde odplazit, nebo ti dupnu na ocas ..."
Jak to? Tam se muselo něco stát. Nebo vlastně nestát. Adam a Eva zanedbali vztah s Hospodinem. Přestali jej budovat. Přátelství něco vyžaduje: vzájemné setkávání, naslouchání, rozhovor, úsilí o porozumění ...
Toto lidé zanedbali. Tak vyhasíná porozumění, přátelství a důvěra. Důvěřovat mohu jen tomu, o kom vím, že mě má rád. Dát na něj víc než na sebe mohu v tom případě, vím-li, že je moudřejší než já.
Prvotním kořenem hříchu je zanedbaný vztah s tím, kdo dává život a kdo náš život udržuje.
Adam a Eva nejedli ze stromu života.
Dobrá zkušenost s Bohem jim časem vybledla. O vztah, o přátelství je třeba pečovat. /3
Nepřiznání provinění bylo a je těžším proviněním než sama neposlušnost. To vede k propadu z Ráje, ne pouhá neposlušnost. Obviněním Boha se nejen dopouštíme nespravedlnosti, ale zavíráme si cestu k odpuštění. Nepoctivost a nepravdivost k sobě a k druhému (člověku i Bohu) vylučuje přátelství. (Obvinění Boha se blíží hříchu proti Duchu svatému.)
Někdy se snad dostaneme k "pokoušení Ježíše" (Mt 4,1-11
(najít předchozí)). Také je to velice závažný text.
Ježíš je pro nás novým Stromem života. Jeho slovo moudrosti, jeho přátelství a jeho Hostina je pro nás ještě větším bohatstvím, než strom života v Ráji. Porozumět tomu všemu a pak se patřičně živit z tohoto zdroje je nutné a Životadárné.
Určitě jste si všimli, že Ježíš nejen dává ďáblovi příležitost k obrácení, ale také reaguje jako ten, kdo nemůže být zviklán v přátelství s Otcem.
Příprava na Velikonoce je pro nás nově darovanou příležitostí k objevení Stromu života.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Viz naše webové stránky: www.letohrad.farnost.cz: "Průvodce liturgickými slavnostmi roku" - "Příprava na velikonoční svátky".
/2 Strom života: Mýty (i některé pohádky) vypravují o prostředí, které si bohové vyhrazují jen pro sebe. V něm se vyskytuje pramen živé vody, strom nebo jiný zdroj života věčného a další bohatství určené jen bohům. Božský prostor je přísně střežen, aby se do něj nikdo ze smrtelníků nedostal.
Lidstvo neustále hledá elixír života, kámen mudrců a bohatství ("jak si vyrobit zlato").
Toto vše nabídl Bůh lidem v Ráji... Hospodin není sobeckým bohem.
Strom poznávání dobrého a zlého: Bůh dal všemu moudrý řád. My lidé máme sloužit životu a respektovat jeho pravidla. Nejsme schopni měnit to, co je dobré a zlé. Nemohu jíst vraní oko bez následků. Potřebuji respektovat odstředivou sílu a jet v zatáčce přiměřenou rychlostí. Lež škodí. Potřebuji se naučit odpovědnosti. Svévole ničí.
/3 Sobota (neděle) je božím darem lidem, abychom měli čas na sebe a na vztahy s druhými. Jako potřebujeme potravu pro tělo, tak potřebujeme pro život radost z přátelství a porozumění s nejbližšími lidmi i s Bohem.
Získávání obživy obojího druhu je třeba se naučit. Jinak hyneme.