4. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sof 2,3 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sof 2,3
Datum: 3. 2. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sof 2,3 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sof 2,3
; Sof 3,12-13
; 1 Kor 1,26-31
; Mt 5,1-12a
Datum: 3. 2. 2008
O způsobu Ježíšova kázání máme zkreslenou představu. Čteme, že
někdy kázal velmi dlouho.
Jak to vypadalo? Že by najednou řekl několik stránek evangelia, jako když my si někdy čteme Písmo?
Kdepak. Vyprávěl třeba jedno podobenství nebo mluvil jen o jednom blahoslavenství. Vysvětloval to několik hodin, ukazoval to lidem z několika pohledů, aby probírané látce mohli porozumět.
V několika nedělích jsme mluvili o "obrácení" - co to znamená. (Někteří lidé z toho byli otrávení - tenkrát i dnes. Chtěli něco záživnějšího, akčního. Jiní - tenkráte stejně jako dnes - odcházeli k jiným pramenům.)
"Blahoslavenství" jsou velice důležitým přístupovým textem. Napsané jsou na pár řádcích. Ale porozumět jim a zapracovat je do svého života dá ale víc práce.
Trápil jsem se kolik dní, jak a co mám k blahoslavenství povědět.
Ani Ježíš by to nestihl v čase, který nám já vyměřen.
Vloni jsme si udělali asi tři biblické hodiny na jedno blahoslavenství: "Blahoslavení chudí duchem."
Nedá se nic dělat, blahoslavenství budeme muset probírat v "jiném kurzu". /1
Pokusím se trochu poodhalit důležitost Ježíšových slov. Jako ochutnávku, jako když žena pozvedne dlouhou sukni a poodhalí kotník. Víc nestihnu a nenechám si stále nadávat za to, že mám dlouhé kázání.
(Jestlipak si pamatujete, co Ježíš míní slovem: "Blahoslavení jste"? /"Šťastní" by bylo matoucí./
Zatím jsem nedošel k lepšímu popisu než: "Gratuluji vám, jste-li ...". Přišel někdo na něco přesnějšího, výstižnějšího? Ale žádné hádání od boku.)
"Blahoslavení chudí." /2
Pro někoho to bude opakování, někdo to už zapomněl, někoho to třeba povzbudí k chuti jako ochutnávka něčeho dobrého a lákavého.
Ukažme so to na něčem známém, na bohatém mládenci, který přišel za Ježíšem. Bylo by dobré si uvědomit šok, který zažil mladík i apoštolové.
Hoch se léta modlil a žil vzorným životem (zřejmě i po setkání s Ježíšem pokračoval ve své zbožnosti) a Ježíš o něm nakonec řekl": "Nevejde! (do božího království)"
To je hrozné zbourání našich představ, škoda, že to neslyšíme a nechceme slyšet.
"Jestli chceš vejít do nebe, rozdej všechno, co máš a staň se mým učedníkem (ne "svým" učedníkem nebo učedníkem zbožných rabínů).
A bohatý mládenec odešel smutný, nechtěl se zbavit svého majetku (své zbožnosti). (Peníze tam hrály pouze roli důkaznou.)
Lidé (i apoštolové), kteří mladíka znali byli úplně vyvedeni ze svých souřadnic o zbožném životě. Byli naprosto přesvědčení, že mladík je zbožný člověk. "Počkej, Ježíši, ty ho neznáš, ale my ano. Kam já se na něj hrabu. To je laskavý a milý člověk, každý den je v kostele ... To je opravdu svatý člověk ..."
"Spíše projde velbloud uchem jehly.....".
Ježíš je tak "protivný člověk", říkali.
My si něco takového nedovolíme říci.
Škoda. Možná bychom pak přišli na to, že my jsme protivní - my se protivíme, my jsme proti Bohu.
Apoštolové Ježíši častěji odporovali, ale často se nechali Ježíšem přesvědčit. Hledali a ptali se: "Vysvětli nám to, Ježíši".
První, komu "svitlo" byl Petr: "Ježíši, to je ale divný člověk, když jsi nám řekl, pojď ke mně do učení, my jsme byli nadšení.
Jak to, že tento odchází tak smutný. My jsme měli ohromnou radost, my jsme okamžitě všeho nechali a šli za tebou."
Mládenec se zbožně připravoval na nebe, na Mesiáše. Ledasčeho se vzdal ..., jenže to bylo podle jeho měřítek o zbožnosti.
Ježíš to vše prohlásil za nekvalitní zbožnost.
KDO TO MÁ SNÉST!?
Také my povětšině utíkáme. (My jsme přece v Novém zákoně! Máme tolik světců a autorit...!
My jsme učedníci Ježíšovi!
Opravdu? Židé se dušovali, že jsou "učedníky Mojžíše" a "synové Abrahámovi".
Uvidíme, jestli nás Ježíš označí za své učedníky.
Nemusíme ale trnout jak dopadneme, můžeme si každou chvíli udělat test - jako když se měří krevní tlak nebo dělá rozbor krve. )
Mladík už odmala chodil do synagógy. Petr s náboženstvím moc nenadělal dokud nezačal kázat Jan. Matouš se s náboženstvím úplně rozešel už před tím, než se stal výběrčím daní.
Matouš, když šel na pohřeb, nanejvýš postával vzadu u dveří kostela - řeknu řečí našich poměrů.
Ani Petr si nemohl sednout do první lavice v kostele.
Jenže, když Ježíš řekl Matoušovi: "Pojď za mnou", začal Matouš vykřikovat radostí, pozval všechny do hospody a celou živnost výběrčího, kterou před časem za veliké peníze koupil, nechal být (ne že by ji prodal jinému).
Petr a Jan zanechali lodě a sítě a šli za Ježíšem.
Bohatý mládenec odešel smutný.
Už víme, že to nebylo jenom tím majetkem, majetek sám o sobě nemusí být kamenem úrazu.
Mladík byl jednak lichotník - "Mistře dobrý", jednak se předváděl - "Vše jsem zachovával" a předstíral, že pro boží království je ochoten udělat vše - pokud by mu ještě snad něco zbývalo.
"Rozdej vše", řekl Ježíš jen proto, aby splaskla jeho zbožná bublina.
Lazar byl bohatý a nemusel všechno rozdat. Ale byl poctivý, možná právě kvůli sestře, která měla se zvrhla, možná právě proto se nad obsahem jejich zbožnosti zamýšlel a byl Ježíšovi velice vděčný, že mu objevil "jiné víno".
Když Zacheus řekl Ježíšovi: "Pane, polovinu majetku, dám chudým, abych vynahradil škodu, kterou jsem způsobil lidem", Ježíš po Zachovi nevyžadoval, aby rozdal i druhou půlku, celý majetek.
Mládenec měl "svou zbožnost" za veliký majetek. Jistě, dalo mu to práci. Snažil se být dokonalý. (Máme se snažit! a ne že nemáme.)
Matouš si byl vědom své hříšnosti.
Bohatý mládenec žil v domnění, že celý život žije zbožně. Jenže jeho zbožnost byla nekvalitní a on o tom nechtěl ani slyšet. Podle svého měřítka celý život věnoval službě Bohu. Držel se svého "bohatství zbožnosti" za každou cenu. Ježíšovy řeči mu byly pochopitelně nepříjemné. Nevydržel je. Možná šel za rabínem, který mu potvrdil správnost jeho zbožnosti a přihlásil se na nejbližší pouť do Jeruzaléma. /3
To, že Ježíš řekl mládenci "nevejdeš", nebylo to kvůli tomu, že mladík nešel za Ježíšem, ale kvůli nefungujícímu svědomí. Nebyl člověkem "obrácení", neobracel se k slovu božímu, aby si kontroloval, zda jeho zbožnost ladí s představou Boha o naší zbožnosti.
Mladík si své zbožnosti velice považoval, byl přesvědčen, že dělá dobré skutky a přitom nevěděl o své povrchnosti. Odmítl kontrolu a změnu směru k Bohu. Neobrátil se.
Proč Ježíš neřekl mládenci: "Stačí, rozdáš-li polovici majetků jako Zacheus"?
Zacheus si byl vědom své hříšnosti a věděl, že jeho (minimální zbožnost) nestojí za řeč.
Lazar byl zbožnější člověk než Zacheus, ale dobře věděl, že jich dosavadní zbožnost je nekvalitní (jeho sestra Marie se odmala modlila stejně jako Lazar a Marta, stejně chodila do kostelíčka, ale ta zbožnost ji netáhla víc než ji později táhli chlapi).
Lazar se rád stal Ježíšovým učedníkem, byl soudný o své zbožnosti, měl fungující svědomí.
Mladík měl svá měřítka o zbožném životě. Nestál o Ježíšovo "zpovědní zrcadlo" - o evangelium.
"Měl knížečku od svatého pana rabína jak se správně zpovídat.".
Podle svých měřítek si myslel, že plní všechny náboženské povinnosti a zachovává náboženské předpisy.
Je třeba si ještě uvědomit, že Ježíš dělal zázraky, nebyl jen tak nějakým rabínem ...
Stát se Ježíšovým učedníkem znamenalo přinejmenším stát se učedníkem proroka.
Výzvu: "Pojď za mnou", nám říká někdo, kdo dělá zázraky. (Škoda, že my nebereme Ježíšovy nabídky a jeho slova tak vážně, jako Ježíšovi učedníci. Vlastně nevíme, kdo je Ježíš.)
Mladík mohl být nejenom svědkem Ježíšových zázraků, ale mohl "se je také naučit" dělat sám.
Ale jemu stačila jeho zbožnost.
Matouš zajásal, když viděl, že může chodit s Ježíšem, může s ním povídat, ptát se ho, vidět zázraky...
Bohatý mládenec zřejmě došel k závěru, že ten tesař je nějaký divný a znechuceně odešel. Určitě si neřekl: "Ano, ten Ježíš má pravdu".
Hříšníci řekli: "Ano, Ježíš má pravdu".
Bohatý mládenec si myslel, že je pokročilý ve zbožnosti a čekal, že jej Ježíš přijme s otevřenou náručí.
Byl zvyklý si přečíst jednu větu z Písma a pak se dlouho modlíval.
Ježíš nevedl lidi k dlouhým modlitbám, ale nabízel pořádné přemýšlení o Bohu, abychom byli schopní si s Bohem porozumět.
Blahoslavení, kteří vědí, že jsou na začátku cesty s Bohem,
blahoslavení, kteří si nezakládají na své zbožnosti, na svých modlitbách a na svém výkonu,
blahoslavení, kteří umí ocenit Ježíšovu nabídku a stojí o Ježíšovo vykládání o Bohu.
------------------------------------------------------
Poznámky:
/1 Práci s počítačem nelze uspěchat, dovednost řídit autu nikdo nestihne za jedinou hodinu. Kdo chce porozumět a stojí mu to za to, ať přijde na biblické hodiny.
/2 "Blahoslavení chudí (v kapse)" a "blahoslavení chudí v duchu" jsou jednou kategorií (i když forma je pokaždé jiná).
/3 I Ježíš chodil do jeruzalémského chrámu. Ale dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž.
Jak to vypadalo? Že by najednou řekl několik stránek evangelia, jako když my si někdy čteme Písmo?
Kdepak. Vyprávěl třeba jedno podobenství nebo mluvil jen o jednom blahoslavenství. Vysvětloval to několik hodin, ukazoval to lidem z několika pohledů, aby probírané látce mohli porozumět.
V několika nedělích jsme mluvili o "obrácení" - co to znamená. (Někteří lidé z toho byli otrávení - tenkrát i dnes. Chtěli něco záživnějšího, akčního. Jiní - tenkráte stejně jako dnes - odcházeli k jiným pramenům.)
"Blahoslavenství" jsou velice důležitým přístupovým textem. Napsané jsou na pár řádcích. Ale porozumět jim a zapracovat je do svého života dá ale víc práce.
Trápil jsem se kolik dní, jak a co mám k blahoslavenství povědět.
Ani Ježíš by to nestihl v čase, který nám já vyměřen.
Vloni jsme si udělali asi tři biblické hodiny na jedno blahoslavenství: "Blahoslavení chudí duchem."
Nedá se nic dělat, blahoslavenství budeme muset probírat v "jiném kurzu". /1
Pokusím se trochu poodhalit důležitost Ježíšových slov. Jako ochutnávku, jako když žena pozvedne dlouhou sukni a poodhalí kotník. Víc nestihnu a nenechám si stále nadávat za to, že mám dlouhé kázání.
(Jestlipak si pamatujete, co Ježíš míní slovem: "Blahoslavení jste"? /"Šťastní" by bylo matoucí./
Zatím jsem nedošel k lepšímu popisu než: "Gratuluji vám, jste-li ...". Přišel někdo na něco přesnějšího, výstižnějšího? Ale žádné hádání od boku.)
"Blahoslavení chudí." /2
Pro někoho to bude opakování, někdo to už zapomněl, někoho to třeba povzbudí k chuti jako ochutnávka něčeho dobrého a lákavého.
Ukažme so to na něčem známém, na bohatém mládenci, který přišel za Ježíšem. Bylo by dobré si uvědomit šok, který zažil mladík i apoštolové.
Hoch se léta modlil a žil vzorným životem (zřejmě i po setkání s Ježíšem pokračoval ve své zbožnosti) a Ježíš o něm nakonec řekl": "Nevejde! (do božího království)"
To je hrozné zbourání našich představ, škoda, že to neslyšíme a nechceme slyšet.
"Jestli chceš vejít do nebe, rozdej všechno, co máš a staň se mým učedníkem (ne "svým" učedníkem nebo učedníkem zbožných rabínů).
A bohatý mládenec odešel smutný, nechtěl se zbavit svého majetku (své zbožnosti). (Peníze tam hrály pouze roli důkaznou.)
Lidé (i apoštolové), kteří mladíka znali byli úplně vyvedeni ze svých souřadnic o zbožném životě. Byli naprosto přesvědčení, že mladík je zbožný člověk. "Počkej, Ježíši, ty ho neznáš, ale my ano. Kam já se na něj hrabu. To je laskavý a milý člověk, každý den je v kostele ... To je opravdu svatý člověk ..."
"Spíše projde velbloud uchem jehly.....".
Ježíš je tak "protivný člověk", říkali.
My si něco takového nedovolíme říci.
Škoda. Možná bychom pak přišli na to, že my jsme protivní - my se protivíme, my jsme proti Bohu.
Apoštolové Ježíši častěji odporovali, ale často se nechali Ježíšem přesvědčit. Hledali a ptali se: "Vysvětli nám to, Ježíši".
První, komu "svitlo" byl Petr: "Ježíši, to je ale divný člověk, když jsi nám řekl, pojď ke mně do učení, my jsme byli nadšení.
Jak to, že tento odchází tak smutný. My jsme měli ohromnou radost, my jsme okamžitě všeho nechali a šli za tebou."
Mládenec se zbožně připravoval na nebe, na Mesiáše. Ledasčeho se vzdal ..., jenže to bylo podle jeho měřítek o zbožnosti.
Ježíš to vše prohlásil za nekvalitní zbožnost.
KDO TO MÁ SNÉST!?
Také my povětšině utíkáme. (My jsme přece v Novém zákoně! Máme tolik světců a autorit...!
My jsme učedníci Ježíšovi!
Opravdu? Židé se dušovali, že jsou "učedníky Mojžíše" a "synové Abrahámovi".
Uvidíme, jestli nás Ježíš označí za své učedníky.
Nemusíme ale trnout jak dopadneme, můžeme si každou chvíli udělat test - jako když se měří krevní tlak nebo dělá rozbor krve. )
Mladík už odmala chodil do synagógy. Petr s náboženstvím moc nenadělal dokud nezačal kázat Jan. Matouš se s náboženstvím úplně rozešel už před tím, než se stal výběrčím daní.
Matouš, když šel na pohřeb, nanejvýš postával vzadu u dveří kostela - řeknu řečí našich poměrů.
Ani Petr si nemohl sednout do první lavice v kostele.
Jenže, když Ježíš řekl Matoušovi: "Pojď za mnou", začal Matouš vykřikovat radostí, pozval všechny do hospody a celou živnost výběrčího, kterou před časem za veliké peníze koupil, nechal být (ne že by ji prodal jinému).
Petr a Jan zanechali lodě a sítě a šli za Ježíšem.
Bohatý mládenec odešel smutný.
Už víme, že to nebylo jenom tím majetkem, majetek sám o sobě nemusí být kamenem úrazu.
Mladík byl jednak lichotník - "Mistře dobrý", jednak se předváděl - "Vše jsem zachovával" a předstíral, že pro boží království je ochoten udělat vše - pokud by mu ještě snad něco zbývalo.
"Rozdej vše", řekl Ježíš jen proto, aby splaskla jeho zbožná bublina.
Lazar byl bohatý a nemusel všechno rozdat. Ale byl poctivý, možná právě kvůli sestře, která měla se zvrhla, možná právě proto se nad obsahem jejich zbožnosti zamýšlel a byl Ježíšovi velice vděčný, že mu objevil "jiné víno".
Když Zacheus řekl Ježíšovi: "Pane, polovinu majetku, dám chudým, abych vynahradil škodu, kterou jsem způsobil lidem", Ježíš po Zachovi nevyžadoval, aby rozdal i druhou půlku, celý majetek.
Mládenec měl "svou zbožnost" za veliký majetek. Jistě, dalo mu to práci. Snažil se být dokonalý. (Máme se snažit! a ne že nemáme.)
Matouš si byl vědom své hříšnosti.
Bohatý mládenec žil v domnění, že celý život žije zbožně. Jenže jeho zbožnost byla nekvalitní a on o tom nechtěl ani slyšet. Podle svého měřítka celý život věnoval službě Bohu. Držel se svého "bohatství zbožnosti" za každou cenu. Ježíšovy řeči mu byly pochopitelně nepříjemné. Nevydržel je. Možná šel za rabínem, který mu potvrdil správnost jeho zbožnosti a přihlásil se na nejbližší pouť do Jeruzaléma. /3
To, že Ježíš řekl mládenci "nevejdeš", nebylo to kvůli tomu, že mladík nešel za Ježíšem, ale kvůli nefungujícímu svědomí. Nebyl člověkem "obrácení", neobracel se k slovu božímu, aby si kontroloval, zda jeho zbožnost ladí s představou Boha o naší zbožnosti.
Mladík si své zbožnosti velice považoval, byl přesvědčen, že dělá dobré skutky a přitom nevěděl o své povrchnosti. Odmítl kontrolu a změnu směru k Bohu. Neobrátil se.
Proč Ježíš neřekl mládenci: "Stačí, rozdáš-li polovici majetků jako Zacheus"?
Zacheus si byl vědom své hříšnosti a věděl, že jeho (minimální zbožnost) nestojí za řeč.
Lazar byl zbožnější člověk než Zacheus, ale dobře věděl, že jich dosavadní zbožnost je nekvalitní (jeho sestra Marie se odmala modlila stejně jako Lazar a Marta, stejně chodila do kostelíčka, ale ta zbožnost ji netáhla víc než ji později táhli chlapi).
Lazar se rád stal Ježíšovým učedníkem, byl soudný o své zbožnosti, měl fungující svědomí.
Mladík měl svá měřítka o zbožném životě. Nestál o Ježíšovo "zpovědní zrcadlo" - o evangelium.
"Měl knížečku od svatého pana rabína jak se správně zpovídat.".
Podle svých měřítek si myslel, že plní všechny náboženské povinnosti a zachovává náboženské předpisy.
Je třeba si ještě uvědomit, že Ježíš dělal zázraky, nebyl jen tak nějakým rabínem ...
Stát se Ježíšovým učedníkem znamenalo přinejmenším stát se učedníkem proroka.
Výzvu: "Pojď za mnou", nám říká někdo, kdo dělá zázraky. (Škoda, že my nebereme Ježíšovy nabídky a jeho slova tak vážně, jako Ježíšovi učedníci. Vlastně nevíme, kdo je Ježíš.)
Mladík mohl být nejenom svědkem Ježíšových zázraků, ale mohl "se je také naučit" dělat sám.
Ale jemu stačila jeho zbožnost.
Matouš zajásal, když viděl, že může chodit s Ježíšem, může s ním povídat, ptát se ho, vidět zázraky...
Bohatý mládenec zřejmě došel k závěru, že ten tesař je nějaký divný a znechuceně odešel. Určitě si neřekl: "Ano, ten Ježíš má pravdu".
Hříšníci řekli: "Ano, Ježíš má pravdu".
Bohatý mládenec si myslel, že je pokročilý ve zbožnosti a čekal, že jej Ježíš přijme s otevřenou náručí.
Byl zvyklý si přečíst jednu větu z Písma a pak se dlouho modlíval.
Ježíš nevedl lidi k dlouhým modlitbám, ale nabízel pořádné přemýšlení o Bohu, abychom byli schopní si s Bohem porozumět.
Blahoslavení, kteří vědí, že jsou na začátku cesty s Bohem,
blahoslavení, kteří si nezakládají na své zbožnosti, na svých modlitbách a na svém výkonu,
blahoslavení, kteří umí ocenit Ježíšovu nabídku a stojí o Ježíšovo vykládání o Bohu.
------------------------------------------------------
Poznámky:
/1 Práci s počítačem nelze uspěchat, dovednost řídit autu nikdo nestihne za jedinou hodinu. Kdo chce porozumět a stojí mu to za to, ať přijde na biblické hodiny.
/2 "Blahoslavení chudí (v kapse)" a "blahoslavení chudí v duchu" jsou jednou kategorií (i když forma je pokaždé jiná).
/3 I Ježíš chodil do jeruzalémského chrámu. Ale dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž.