Svátek Křtu Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,2-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-4.6-7
Datum: 13. 1. 2008
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,2-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-4.6-7
; Sk 10,34-38
; Mt 3,13-17
Datum: 13. 1. 2008
Dnešní
text by mohl budit dojem, že je to jen historická zpráva o ponoření Ježíše do Jordánu. Jako
když čteme: "Tehdy byl úrodný rok". "V ten a ten víkend zahynulo 12 lidí".
Kdepak. Mnoho se můžeme naučit.
(Jen se nenechme odradit tím, že jsme to už slyšeli.)
Mimochodem - český název "Křest Páně" nedává smysl. (V češtině to máme tak zavedené, ale jak začneme přemýšlet, vidíme tu nepřesnost.) /1
Jan je pokorný: "Já nejsem hoden Mesiáši zavázat ani kaničku u boty" (v jejich kultuře ta slova mají mnohem hlubší význam než u nás).
Plný klas se vždy sklání.
Jan ví, že je tu ke službám Mesiáše a Boží věci.
"Jane, jen mě ponoř, každý máme dělat svou práci, udělej, k čemu jsi byl poslán".
Ježíš má velikou úctu k Janovi, velice si jej cení. /2
Z našeho textu vyplývá, že Ducha Božího viděl Ježíš.
Jenom Ježíš?
Nehádejme.
(Příště si zkontrolujeme, kdo jsme na co přišli.
Bude to určité cvičení v pozornosti k textu.)
Už jsme si říkali, proč se Ježíš nechal ponořit.
Proč? To je kontrolní otázka. Neměli bychom pokračovat ve čtení, pokud si nenapíšeme na papír odpověď.
Ježíš se nechává ponořit. Jednou provždy dává najevo, že Janovo ponoření potřebuje každý člověk!
Ježíš přece nemusí být ponořen do vody jako hříšník
A nemusí být ponořen do Ducha - je v plném souznění s Otcem i Duchem. ("Toto je můj milovaný syn.") /3
Nám se dostalo ponoření novozákonního, přijali jsme (Ježíšův) křest, to je účinnější ponoření. Jen zapomínáme, že k němu přináleží Janovo ponoření do "obracení se". /4
My říkáme: křtem se nám dostává posvěcující milosti. Kdyby pokřtěné dítě umřelo, jde rovnýma nohama do nebe. Křest máme za mechanismus, který nás vynese do nebe.
Ale nebešťané přijali Ježíšův životní styl. Ježíšův způsob myšlení, mluvení a jednání - chcete-li osvojit si Ježíšovu lásku.
My jsme pokřtění, ale myslíte si, že kdybychom zemřeli, můžeme jít přímo do nebe?
Odpovídáme: nejprve půjdu do očistce (očistec se bere jako vězení k odpykání trestů).
Zůstáváme jen u trestů. Zapomínáme, že do nebe může ten, kdo přijal Ježíšův životní styl!
Potřebujeme dozrát k lidské dospělosti, potřebujeme se získat osobnostní, sociální a náboženskou dovednost. Např. svést jiný názor, naučit se spolupracovat s druhými, vydržet blízkost s Bohem (o tom si něco povíme za týden) ...
Nestačí dítě pouze pokřtít. Je třeba dětem ukázat, jak dospějí v syny boží.
Křtem jsme nemluvňata boží. Potřebujeme přijmout Ducha božího, naučit se mluvit, potřebujeme vstoupit do světa božího, naučit se chodit v božím světě ...
Potřebujeme se naučit "řeč" božího království, abychom se domluvili, aby se nám s druhými v nebi líbilo a aby druhým bylo dobře s námi.
U našeho praktikování křtu a našeho křesťanského života nám schází právě to, na co ukazovalo Janovo ponoření.
Odložit starý způsob myšlení, starý způsob života. Potřebujeme se říci "zastaralého" způsobu náboženského myšlení ("zastaralý" znamená něco z písma, něco z pohanství, něco podle svých názorů).
Nesrozumitelně říkáme "činit pokání". /5
"Obrácení" podle Ježíš je změnou myšlení.
Co znamená změna smýšlení bychom si mohli ukázat na převratných objevech ve fyzice, ale to každý nezná, tak připomenu povědomější příklad, který jsem už někdy uváděl podrobněji.
Před sto lety objevil Pasteur, a potom Koch, bakterie a bacily, jako původce řady infekčních nemoci.
Lékaři naprosto Pasteura a Kocha nechápali. Učení lékaři, členové Akademie, házeli Pasteurovi klacky pod nohy. Nebyli ochotní se podívat do mikroskopu a udělat pár pokusů. Opakovali jen to, co se naučili od svých profesorů.
Nebyli schopní přijmout to, co dnes ví každá žákyně zdravotnické školy nebo leckterý žák 9. třídy.
Jak je to možné?
Když člověk něco přijmeme za své poznání, něco vystuduje, má pocit, že má jasno.
"Ví, jak to je", a je přesvědčen, že se už nemusí hýbat ve svém poznávání.
Mnoho lidí zemřelo zbytečně jen proto, že se vzdělaní lékaři vzpírali změnit své myšlení!
Takových příkladu najdeme v dějinách celou řadu.
My máme výhodu, že nás Jan syn Zachariášův upozorňuje na důležitost pružnosti našeho myšlení.
Bůh je jiný než my a kdo se dívá jen pod nohy, mine se s ním.
Ježíš důležitost Janova objevu potvrzuje tím, že se také nechal ponořit!
Není dobré operovat převzatými náboženskými vědomostmi, kterým nerozumíme.
A je důležité vědět, že nejsme teprve na začátku našeho poznávání.
Platí to obecně a platí to i v náboženském životě a poznávání Boha.
Nespočetné množství umučených včetně Ježíše dokládá, jak je zarytost, hloupost a nesnášenlivost životu nebezpečná.
Jak to začalo? Zdánlivě neviňounce. "Pěkně".
Pan rabín si vybral si určitá místa z Písma. Ne celého Mojžíše a celé proroky.
Nepromyslel pořádně, jak to tam je, ale nadšeně líčil, jaké to bude až přijde Mesiáš.
A jak se budou mít Židé dobře až Mesiáš přijde...
Lidé byli nadšení, těšili, se, byli dojatí, už se nemohli dočkat, až budou nenávidění Římané Mesiášem vyhnáni.
"To bylo kázání!" (Vlastenecké. O pravosti našeho náboženství a naší víry.
"Jak to ten náš pan rabín umí říci, a pan velekněz teprve".)
Slzy dojeti, zaťaté pěstě proti okupantům a hříšníkům, kteří nám to tady kazí.
A pak přijde jeden podivný kazatel (Jan) a všechno bourá.
Ale to nebylo všechno, přišel jeden ještě horší, chodil za hříšníky a už jeho primiční kázání v Nazaretě bylo pobuřující. "Škoda, že se nazaretským tenkráte nepodařilo toho jejich tesaře ukamenovat".
Kolikráte jsme si říkali, jak se nechali židé obalamutit a jak se uvelebili ve své lidové víře, místo aby si vážili proroků. Jak sice šířili úctu k prorokům, ale o boží slovo nestáli.
Nedivme se, že Jan a pak i Ježíš řekli: "Jdete na opačnou stranu. Vždyť vy se od Boha čím dál víc vzdalujete. Musíte se obrátit.
Ježíš nemohl říct, já jsem ten slíbený Mesiáš.
Musel přijít jako tesař. Kázal: "Dokud se nezměníte, jste nepoužitelní".
Ježíš nemohl vyhnat okupanty.
Naopak židé byli časem vyhnáni ze své země.
Staré myšlení je nebezpečné. Zabijácké.
Myšlení lékařů, v době Pasteura bylo zabijácké (dříve ne, to ještě nebyly bakterie objeveny).
Ale pak už byli lékaři odpovědní za informace od Pausteura. Mohli zněmit své názory.
Ti, kteří házeli Pusteurovi klacky pod nohy byli zabijáci.
Způsobili zbytečnou smrt řadě lidí.
Neúmyslně, ale zaviněně.
Židé v době proroků byli zabijáci.
V Janově době se teprve nemohli vymlouvat.
V Ježíšově době jejich nebezpečnost narostla až do té míry, že se stali zabijáky Mesiáše.
Mnohokráte byli i křesťané zabijáky,
Kolikráte jsme dnes těmi, kteří ubližují Božímu slovu a i jejich mluvčím.
Kolikrát házíme klacky pod nohy Ježíši, jeho snaze přivést lidi k Bohu a božímu království.
Jan nás může z tohoto smrtelně náboženského viru dostat.
Příště budeme pokračovat.
-----------------------
Poznámky:
/1 Křtít, znamená z někoho udělat druhého Krista Pána, učedníka Pomazaného (Mesiáše).
Ježíš nebyl pokřtěn, byl ponořen od Jana.
/2 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel. (Mt 11,11
/3 Později uslyší učedníci : "Toho poslouchejte, na toho dejte. A nezůstávejte na cestě farizeů (falešné zbožnosti), která od Boha odvádí. (Srov. Mt 17,5
/4 Abychom šli Ježíšovou cestou k Bohu (farizeové sešli z cesty k Bohu, šli na opačnou stranu) potřebujeme se:
obrátit.
změnit myšlení
učit se od začátku jako malé děti.
Ježíš řekl Nikodémovi: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." J 3,3-8
Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde. (Lk 18,17
Je třeba se začít učit v Ježíšově škole jako malé dítě - "od první třídy".
/5 Naše představy o "pokání" zůstávají u dojmu z barokních obrazů:
Magdaléna s lebkou v ruce kouká do hrobu.
Postit se, jíst kořínky a pít jen vodu, bydlet v jeskyni,
pěstovat sebezápory, odříkat si radosti života - když už se nebičujeme.
To odmítneme, nic jiného nás nenapadne.
Kdepak. Mnoho se můžeme naučit.
(Jen se nenechme odradit tím, že jsme to už slyšeli.)
Mimochodem - český název "Křest Páně" nedává smysl. (V češtině to máme tak zavedené, ale jak začneme přemýšlet, vidíme tu nepřesnost.) /1
Jan je pokorný: "Já nejsem hoden Mesiáši zavázat ani kaničku u boty" (v jejich kultuře ta slova mají mnohem hlubší význam než u nás).
Plný klas se vždy sklání.
Jan ví, že je tu ke službám Mesiáše a Boží věci.
"Jane, jen mě ponoř, každý máme dělat svou práci, udělej, k čemu jsi byl poslán".
Ježíš má velikou úctu k Janovi, velice si jej cení. /2
Z našeho textu vyplývá, že Ducha Božího viděl Ježíš.
Jenom Ježíš?
Nehádejme.
(Příště si zkontrolujeme, kdo jsme na co přišli.
Bude to určité cvičení v pozornosti k textu.)
Už jsme si říkali, proč se Ježíš nechal ponořit.
Proč? To je kontrolní otázka. Neměli bychom pokračovat ve čtení, pokud si nenapíšeme na papír odpověď.
Ježíš se nechává ponořit. Jednou provždy dává najevo, že Janovo ponoření potřebuje každý člověk!
Ježíš přece nemusí být ponořen do vody jako hříšník
A nemusí být ponořen do Ducha - je v plném souznění s Otcem i Duchem. ("Toto je můj milovaný syn.") /3
Nám se dostalo ponoření novozákonního, přijali jsme (Ježíšův) křest, to je účinnější ponoření. Jen zapomínáme, že k němu přináleží Janovo ponoření do "obracení se". /4
My říkáme: křtem se nám dostává posvěcující milosti. Kdyby pokřtěné dítě umřelo, jde rovnýma nohama do nebe. Křest máme za mechanismus, který nás vynese do nebe.
Ale nebešťané přijali Ježíšův životní styl. Ježíšův způsob myšlení, mluvení a jednání - chcete-li osvojit si Ježíšovu lásku.
My jsme pokřtění, ale myslíte si, že kdybychom zemřeli, můžeme jít přímo do nebe?
Odpovídáme: nejprve půjdu do očistce (očistec se bere jako vězení k odpykání trestů).
Zůstáváme jen u trestů. Zapomínáme, že do nebe může ten, kdo přijal Ježíšův životní styl!
Potřebujeme dozrát k lidské dospělosti, potřebujeme se získat osobnostní, sociální a náboženskou dovednost. Např. svést jiný názor, naučit se spolupracovat s druhými, vydržet blízkost s Bohem (o tom si něco povíme za týden) ...
Nestačí dítě pouze pokřtít. Je třeba dětem ukázat, jak dospějí v syny boží.
Křtem jsme nemluvňata boží. Potřebujeme přijmout Ducha božího, naučit se mluvit, potřebujeme vstoupit do světa božího, naučit se chodit v božím světě ...
Potřebujeme se naučit "řeč" božího království, abychom se domluvili, aby se nám s druhými v nebi líbilo a aby druhým bylo dobře s námi.
U našeho praktikování křtu a našeho křesťanského života nám schází právě to, na co ukazovalo Janovo ponoření.
Odložit starý způsob myšlení, starý způsob života. Potřebujeme se říci "zastaralého" způsobu náboženského myšlení ("zastaralý" znamená něco z písma, něco z pohanství, něco podle svých názorů).
Nesrozumitelně říkáme "činit pokání". /5
"Obrácení" podle Ježíš je změnou myšlení.
Co znamená změna smýšlení bychom si mohli ukázat na převratných objevech ve fyzice, ale to každý nezná, tak připomenu povědomější příklad, který jsem už někdy uváděl podrobněji.
Před sto lety objevil Pasteur, a potom Koch, bakterie a bacily, jako původce řady infekčních nemoci.
Lékaři naprosto Pasteura a Kocha nechápali. Učení lékaři, členové Akademie, házeli Pasteurovi klacky pod nohy. Nebyli ochotní se podívat do mikroskopu a udělat pár pokusů. Opakovali jen to, co se naučili od svých profesorů.
Nebyli schopní přijmout to, co dnes ví každá žákyně zdravotnické školy nebo leckterý žák 9. třídy.
Jak je to možné?
Když člověk něco přijmeme za své poznání, něco vystuduje, má pocit, že má jasno.
"Ví, jak to je", a je přesvědčen, že se už nemusí hýbat ve svém poznávání.
Mnoho lidí zemřelo zbytečně jen proto, že se vzdělaní lékaři vzpírali změnit své myšlení!
Takových příkladu najdeme v dějinách celou řadu.
My máme výhodu, že nás Jan syn Zachariášův upozorňuje na důležitost pružnosti našeho myšlení.
Bůh je jiný než my a kdo se dívá jen pod nohy, mine se s ním.
Ježíš důležitost Janova objevu potvrzuje tím, že se také nechal ponořit!
Není dobré operovat převzatými náboženskými vědomostmi, kterým nerozumíme.
A je důležité vědět, že nejsme teprve na začátku našeho poznávání.
Platí to obecně a platí to i v náboženském životě a poznávání Boha.
Nespočetné množství umučených včetně Ježíše dokládá, jak je zarytost, hloupost a nesnášenlivost životu nebezpečná.
Jak to začalo? Zdánlivě neviňounce. "Pěkně".
Pan rabín si vybral si určitá místa z Písma. Ne celého Mojžíše a celé proroky.
Nepromyslel pořádně, jak to tam je, ale nadšeně líčil, jaké to bude až přijde Mesiáš.
A jak se budou mít Židé dobře až Mesiáš přijde...
Lidé byli nadšení, těšili, se, byli dojatí, už se nemohli dočkat, až budou nenávidění Římané Mesiášem vyhnáni.
"To bylo kázání!" (Vlastenecké. O pravosti našeho náboženství a naší víry.
"Jak to ten náš pan rabín umí říci, a pan velekněz teprve".)
Slzy dojeti, zaťaté pěstě proti okupantům a hříšníkům, kteří nám to tady kazí.
A pak přijde jeden podivný kazatel (Jan) a všechno bourá.
Ale to nebylo všechno, přišel jeden ještě horší, chodil za hříšníky a už jeho primiční kázání v Nazaretě bylo pobuřující. "Škoda, že se nazaretským tenkráte nepodařilo toho jejich tesaře ukamenovat".
Kolikráte jsme si říkali, jak se nechali židé obalamutit a jak se uvelebili ve své lidové víře, místo aby si vážili proroků. Jak sice šířili úctu k prorokům, ale o boží slovo nestáli.
Nedivme se, že Jan a pak i Ježíš řekli: "Jdete na opačnou stranu. Vždyť vy se od Boha čím dál víc vzdalujete. Musíte se obrátit.
Ježíš nemohl říct, já jsem ten slíbený Mesiáš.
Musel přijít jako tesař. Kázal: "Dokud se nezměníte, jste nepoužitelní".
Ježíš nemohl vyhnat okupanty.
Naopak židé byli časem vyhnáni ze své země.
Staré myšlení je nebezpečné. Zabijácké.
Myšlení lékařů, v době Pasteura bylo zabijácké (dříve ne, to ještě nebyly bakterie objeveny).
Ale pak už byli lékaři odpovědní za informace od Pausteura. Mohli zněmit své názory.
Ti, kteří házeli Pusteurovi klacky pod nohy byli zabijáci.
Způsobili zbytečnou smrt řadě lidí.
Neúmyslně, ale zaviněně.
Židé v době proroků byli zabijáci.
V Janově době se teprve nemohli vymlouvat.
V Ježíšově době jejich nebezpečnost narostla až do té míry, že se stali zabijáky Mesiáše.
Mnohokráte byli i křesťané zabijáky,
Kolikráte jsme dnes těmi, kteří ubližují Božímu slovu a i jejich mluvčím.
Kolikrát házíme klacky pod nohy Ježíši, jeho snaze přivést lidi k Bohu a božímu království.
Jan nás může z tohoto smrtelně náboženského viru dostat.
Příště budeme pokračovat.
-----------------------
Poznámky:
/1 Křtít, znamená z někoho udělat druhého Krista Pána, učedníka Pomazaného (Mesiáše).
Ježíš nebyl pokřtěn, byl ponořen od Jana.
/2 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel. (Mt 11,11
)
/3 Později uslyší učedníci : "Toho poslouchejte, na toho dejte. A nezůstávejte na cestě farizeů (falešné zbožnosti), která od Boha odvádí. (Srov. Mt 17,5
)
/4 Abychom šli Ježíšovou cestou k Bohu (farizeové sešli z cesty k Bohu, šli na opačnou stranu) potřebujeme se:
obrátit.
změnit myšlení
učit se od začátku jako malé děti.
Ježíš řekl Nikodémovi: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." J 3,3-8
Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde. (Lk 18,17
)
Je třeba se začít učit v Ježíšově škole jako malé dítě - "od první třídy".
/5 Naše představy o "pokání" zůstávají u dojmu z barokních obrazů:
Magdaléna s lebkou v ruce kouká do hrobu.
Postit se, jíst kořínky a pít jen vodu, bydlet v jeskyni,
pěstovat sebezápory, odříkat si radosti života - když už se nebičujeme.
To odmítneme, nic jiného nás nenapadne.