Svátek Svaté rodiny
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 7,24n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-17a
Datum: 30. 12. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 7,24n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-17a
; Kol 3,12-21
; Mt 2,13-15.19-23
Datum: 30. 12. 2007
Nejdříve dodatečně něco přidám k "Poznámkám 4. neděle adventní". O
Josefovi a "o královské roli a umění prohrávat".
Říkali jsme si, co představuje Josefova "spravedlnost". Jak Josef pečlivě hledal, aby Marii neublížil, když zjistil, že je v jiném stavu.
Kamarád mně vyprávěl o svém dědečkovi, který pro něj mnoho znamenal a znamená. /1
Dnes budu k úryvku evangelia mluvit spíše obecně. (Vlastní text evangelia je opravdu pozoruhodný, ukazuje na citlivost Josefa k Božím pokynům a jeho vysokou úroveň. Pracovat dobře se sny od Boha dokáže jen ten, který už zná boží názory a necpe k výkladu snů kdeco.)
Na Boží Hod jsme uvažovali o výchově Ježíšově.
Říkali jsme si, že častokrát oslavujeme a zdůrazňujeme na P. Marii a sv. Josefu to, o čem nejsou v Písmu vůbec žádné zmínky. Dovoláváme se něčeho, co je často výsledkem našich představ, ale opomíjíme skutečnou velikost Ježíšových rodičů.
Mariinou zásluhou bylo, že byla dobrou matkou a Josefovou zásluhou, že byl Ježíšovi skvělým tátou.
My jsme zvyklí všechno strkat na Pána Boha, myslíme si, že Maria všechno dostala od Boha. Vymysleli jsme si, že se P. Maria za nás jednou přimluví, aby nás Bůh pustil do nebe. Svatí naopak řeknou: "Kdepak, nebudeme si snižovat úroveň nebe. Jen ať se každý poctivě naučí to, co jsme dokázali zvládnout i my."
Maria a pak i Josef se poctivě připravovali na své rodičovství, aby dobře vedli svého syna k pěknému lidství a nezanedbali nic ve výchově. /2
Stejně poctivě promýšleli, jak povedou Ježíše k Bohu. To se ví, že kluk nezačal druhý den, co ho přivezli z porodnice odříkávat "Otčenáš".
Opět řeknu - nic ve výchově syna (ani v sebevýchově) nepodcenili.
Máma má nezastupitelný úkol v náboženské výchově. A i táta má nezastupitelný úkol v náboženské výchově!
Muž i žena přistupují k Bohu každý z "jiné strany". Doplňují tak jeden druhému pohled na boží přátelství a později zvou děti, aby se "podívaly" na Boha z jejich místa, mají děti upozorňovat na projevy Boží přízně. Potřebují se naučit dětem sdělit, jaká pravidla Boží přátelství nese a jak lze s Bohem komunikovat.
O Josefovi a Marii jsou v evangeliích jen malé zmínky, ale zato velice významné. Važme si jich, promýšlejme je.
Už jsem se zmínil, že Ježíšovi rodiče byli velice pozorní k božím projevům, nejen k Božím slovům. (Kdysi jsme si říkali o pravidlech Boží komunikace skrze posly Boží.)
To, že Josef porozuměl správně snu a dobře a rychle zareagoval, svědčí o jeho vysoké duchovní úrovni. Správným vyhodnocením snu a svou rozhodností zachránil kloučkovi život. /3
I nám Bůh svěřuje to nejcennější co má - děti.
A i nám Bůh nabízí cenné informace pro nás a pro naše děti. I nám chce pomáhat a zachraňovat nás.
I k nám se dostala zpráva o nabídce Božího přátelství, a my máme své děti k této nabídce dovést a ukázat jim, jak nám boží přátelství funguje a co nám přináší.
Ukázat dětem cestu k Bohu je přinejmenším tak důležité, jako to ostatní, co je učíme.
Po sv. Štěpánu mi napsala jedna paní:
"Na Štědrý den jsi hned na začátku mše řekl, že od té doby, co přišel Ježíš na svět, už nic není stejné a už nikdy nebude stejné jako předtím.
Čekala jsem celou mši, kdy se k tomu vrátíš a byla jsem zklamaná, že jsi k tomu už nic neřekl. Přemýšlela jsem o tom a vlastně o tom přemýšlím ještě stále. Co se změnilo, nebo v čem by byl můj život jiný, kdyby se Ježíš ještě nenarodil?
Opravdu nevím a obávám se, že by jiný nebyl.
Jo, uvědomuji si dosah toho, kým je a co udělal, ale život člověka mění "jenom" v tom, že mu něco otevírá k chápání a otevírá obzory, ale mění to nějak život, konkrétně můj život?
Mění se způsob víry, ale marně přemýšlím, co ještě.
Necítím se spasená, spíš ztracená, ale to už s tím nesouvisí."
Tu paní chválím, že klade otázky. A že se nábožensky "nenatřásá", netváří se jako by všechno věděla. Je poctivá!
Ale v kostele o tom všem často mluvíme.
Přece si například říkáme, kdo je spasený (odhlížím od zastaralého výrazu).
Zachráněný je ten, kdo ví, že může Bohu důvěřovat víc než sobě a kdo na Boží rady dá.
Jak to, že nejsme schopni odpověď vysypat z rukávu? Co kdyby se nás někdo zeptal? Třeba naše děcko?
Jak jsme bez toho poznání schopni se učit žít své přátelství s Bohem? (Zpovídáme se z kdečeho, ale ne z ignorace k Božím slovům.)
Je to tím, že nepokládáme poznání o božím přátelství za něco cenného?
Nebo je možné, že já v kostele špatně učím!
Chci se s vámi domluvit. Možná bych měl vždy v neděli položit pár otázek, zda jste všemu rozuměli. Někteří mí kolegové to tak dělají.
Nejde o zkoušení. Ale jsme vzájemně odpovědní za slovo Boží. Já za to, jak a kolik toho vysvětlím, a my všichni (i vy), co s tím uděláme, jak to vše přijmeme do svého života a Ježíšova programu ve světě.
Opakovaně si spolu říkáme, že si nejprve každý potřebujeme ujasnit, jak to s Bohem je a proč do kostela chodíme.
Pak máme s Bohem uzavřít poctivou dohodu.
Do té doby nemáme klást další nepodstatné otázky. To zamilovaní, neukáznění a přelétaví jsou netrpěliví, jsou splašení, ale daleko nedojdou.
Znám řadu lidí, kteří ve svém neklidu hledají chaoticky nové a nové informace, další modlitbičky a zbožná prohlášení. /4 Ale jejich vztah k Bohu je bez pořádných základů. /5
Máme promyslet třeba poctivost Prologu Janova evangelia (to nevadí, že třeba hned všemu úplně nerozumím.) A pak se třeba touto cestou, pokud se mi zdá poctivá, vydat.
Také jsme svěřili třeba na léta svůj život rodičům, škole, učiteli, lékaři, partnerovi. Časem jsme se něco naučili, možná je i přerostli, ale je-li někdo přelétavý jako motýl, těžko se někam dostane.
Lépe je vykopat jednu hlubokou studnu než řadu mělkých.
Přidám konkrétní příklad pro setkávání s Bohem (1. stupeň v modlitbě).
Rodiče s dětmi určitého věku večeří. Po večeři řekne tatínek:
"Za co Bohu poděkujeme?
Co kdybychom řekli, Bože my si tě vážíme ...
Ale nebudeme spěchat. Nesmíme říkal laciná slova. Za co si Boha vážíme?
Boha nevidíme a neslyšíme jeho hlas, tak co kdybychom si dnes zkusili říci, za co si vážíme naší maminky?"(Sám jim pomůže objevovat, co je na jejich mamince cenné a jedinečné. Každá generace děti bere za samozřejmost, to co doma dostávají. Neboť, co pamatují, vždy o ně rodiče pečovali.)
První den tedy poděkují za maminku.
Druhý den řekne maminka: "Čeho si vážíme na tatínkovi ..."
Třetí den: "Proč si vážíme dědečka a babičky ..."
Čtvrtý den: "Čeho si vážíme u druhého dědy a babičky ..."
Pátý den budou rodiče vyprávět, proč si oni váží Boha, za co.
Šestý den zkusí děti říci, čeho si všimli z Božího přátelství.
A jestli sedmý den všichni řeknou: "Bože, my si tě vážíme". Pak jejich slova budou mít jinou váhu, než kdyby je vyslovili hned první den.
Na takové modlitbě není nic těžkého. To zvládne každý. Třeba tak ukážeme dětem cestu k Bohu. Taková modlitba je základním programem na celý život v komunikaci s Bohem. Tak spolu přece mluví přátelé a pokud mají živý vztah, nikdy to nemusí být nuda. Odpadá nějaká "roztržitost v modlitbě".
Nikdy mě to neomrzí. A je to jen pár poctivých (chlapských) slov.
Máme dětem ukázat, jak se mluví s druhými. Rovně se postavit, nekroutit se, ruce z kapes, nehuhňat, podívat se druhému do očí a říci co potřebuje. Neříkal fráze a nelichotit, nevymýšlet si a nelhat. Nebát se zeptat čemu nerozumím a říci slušně svůj názor. Nepomlouvat bokem a neodsuzovat druhého, když má jiný názor.
Jednání s Bohem je stejné.
------------------------------
Poznámky:
/1 Jeden tesař, otec tří dětí, narukoval na frontu první světové války. Za několik měsíců mu umřela žena. O jeho děti se začala pečlivě starat sestra nebožky. Vzal si ji za manželku.
Když se vrátil domů, jeho nová žena měla malého chlapečka (s někým jiným)...
Prohlásil: "S pomocí boží ho taky uživíme".
S druhou ženou měl pak osm vlastních děti.
Na hypotéku koupil statek. Aby splatil dluhy, vedle práce na poli si založil školky s lesními stromky. Byl to statečný, pracovitý, poctivý a velice dobrý člověk.
/2 Maria se poctivě připravovala na své mateřství (nemáme nikde ověřeno, že by chtěla být svobodná, to u Židů nebylo zvykem) a zřejmě si jako mnoho židovských děvčat přála, kdyby se jí narodil Mesiáš. (Už malé holčičky si hrají na mámu.)
A od začátku těhotenství zřejmě mnoho přemýšlela, co je třeba k výchově Mesiáše. Co je
třeba, aby ze syna byl pořádný mužský a dobrý král.
Nevzdychala jen zbožně při modlitbách, ale také si všímala výchovy jinde. Určitě měla řadu věcí promyšlených. Právě proto to všechno jí byl svěřen Mesiáš do výchovy. (Srov. Lk 8,19-21
Kdyby Marie žila v běžném manželství, byla by dobrou matkou.
Ty malinkaté zmínky o ní v evangeliu jsou velice závažné a ukazují ji (i Josefa) v dobrém světle.
Marii anděl neřekl, jak má kloučka vychovávat, aby z něj byl dobrý člověk a statečný a přitom jemný muž. To vše si musela najít a promyslet sama.
No, ne jen sama, ale s Josefem. A spolupracovat na výchově s druhým vyžaduje veliké umění spolupráce. (Řada manželství se dokonce pro neshody při výchově dětí rozpadne. Známe to: "Špatně jsi je vychovala ...")
Maria a Josef se velice snažili, nic nepodcenili - proto jim byla výchova Mesiáše svěřena.
Na každém člověku záleží, jak bude a zda bude vychovávat děti lépe, než jeho rodiče.
My dnes máme spoustu dobrých knih o výchově děti. Máme mnohem větší možnosti se vzdělat, než měla kterákoliv generace rodičů před námi.
I pro toho, kdo má děti odrostlé, je přínosem číst si něco moudrého o výchově dětí. Přispívá k to k naší sebevýchově a moudrosti a hodí se nám to pro nebeský pobyt (i když "tam" už další děti zřejmě mít nebudeme).
To, v čem nám Bůh nabízí pomoc, si nemůžeme obstarat nebo si nahradit sami.
Ale potřebujeme také vědět, že to, co má být naším podílem práce, naším rozhodováním, a to za nás nikdo dělat nebude - ani Bůh.
/3 Představte si, že máte sen, nemávnete nad ním rukou, vzbudíte manželku: "Běž balit, já jdu sedlat, skočím k sousedovi (třeba jej poprosit, aby dořešil zrušení nedodělané zakázky Josefovy stavení firmy) ...
Pokud se Josef s Marií nepohádali, pak to svědčí o jejich vysoké úrovni, i duchovní - uvěřit pokynu ve snu (pověrčiví rozhodně nebyli a nehledali si každé ráno ve snáři).
/4 Kolikrát jsme uvažovali o důležitosti prvních kroků:
1. Nejprve si zkontrolovat své myšlení.
2. Zjistit, nakolik je Bible hodnověrná.
3. Prověřit si, kdo je tesař z Nazareta. (Podvodník, blázen nebo má pravdu.
On sám nás učí, abychom se neptali, kdo "to a to" řekl, ale zda je "to" pravda.)
/5 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. (Mt 7,24-27
Říkali jsme si, co představuje Josefova "spravedlnost". Jak Josef pečlivě hledal, aby Marii neublížil, když zjistil, že je v jiném stavu.
Kamarád mně vyprávěl o svém dědečkovi, který pro něj mnoho znamenal a znamená. /1
Dnes budu k úryvku evangelia mluvit spíše obecně. (Vlastní text evangelia je opravdu pozoruhodný, ukazuje na citlivost Josefa k Božím pokynům a jeho vysokou úroveň. Pracovat dobře se sny od Boha dokáže jen ten, který už zná boží názory a necpe k výkladu snů kdeco.)
Na Boží Hod jsme uvažovali o výchově Ježíšově.
Říkali jsme si, že častokrát oslavujeme a zdůrazňujeme na P. Marii a sv. Josefu to, o čem nejsou v Písmu vůbec žádné zmínky. Dovoláváme se něčeho, co je často výsledkem našich představ, ale opomíjíme skutečnou velikost Ježíšových rodičů.
Mariinou zásluhou bylo, že byla dobrou matkou a Josefovou zásluhou, že byl Ježíšovi skvělým tátou.
My jsme zvyklí všechno strkat na Pána Boha, myslíme si, že Maria všechno dostala od Boha. Vymysleli jsme si, že se P. Maria za nás jednou přimluví, aby nás Bůh pustil do nebe. Svatí naopak řeknou: "Kdepak, nebudeme si snižovat úroveň nebe. Jen ať se každý poctivě naučí to, co jsme dokázali zvládnout i my."
Maria a pak i Josef se poctivě připravovali na své rodičovství, aby dobře vedli svého syna k pěknému lidství a nezanedbali nic ve výchově. /2
Stejně poctivě promýšleli, jak povedou Ježíše k Bohu. To se ví, že kluk nezačal druhý den, co ho přivezli z porodnice odříkávat "Otčenáš".
Opět řeknu - nic ve výchově syna (ani v sebevýchově) nepodcenili.
Máma má nezastupitelný úkol v náboženské výchově. A i táta má nezastupitelný úkol v náboženské výchově!
Muž i žena přistupují k Bohu každý z "jiné strany". Doplňují tak jeden druhému pohled na boží přátelství a později zvou děti, aby se "podívaly" na Boha z jejich místa, mají děti upozorňovat na projevy Boží přízně. Potřebují se naučit dětem sdělit, jaká pravidla Boží přátelství nese a jak lze s Bohem komunikovat.
O Josefovi a Marii jsou v evangeliích jen malé zmínky, ale zato velice významné. Važme si jich, promýšlejme je.
Už jsem se zmínil, že Ježíšovi rodiče byli velice pozorní k božím projevům, nejen k Božím slovům. (Kdysi jsme si říkali o pravidlech Boží komunikace skrze posly Boží.)
To, že Josef porozuměl správně snu a dobře a rychle zareagoval, svědčí o jeho vysoké duchovní úrovni. Správným vyhodnocením snu a svou rozhodností zachránil kloučkovi život. /3
I nám Bůh svěřuje to nejcennější co má - děti.
A i nám Bůh nabízí cenné informace pro nás a pro naše děti. I nám chce pomáhat a zachraňovat nás.
I k nám se dostala zpráva o nabídce Božího přátelství, a my máme své děti k této nabídce dovést a ukázat jim, jak nám boží přátelství funguje a co nám přináší.
Ukázat dětem cestu k Bohu je přinejmenším tak důležité, jako to ostatní, co je učíme.
Po sv. Štěpánu mi napsala jedna paní:
"Na Štědrý den jsi hned na začátku mše řekl, že od té doby, co přišel Ježíš na svět, už nic není stejné a už nikdy nebude stejné jako předtím.
Čekala jsem celou mši, kdy se k tomu vrátíš a byla jsem zklamaná, že jsi k tomu už nic neřekl. Přemýšlela jsem o tom a vlastně o tom přemýšlím ještě stále. Co se změnilo, nebo v čem by byl můj život jiný, kdyby se Ježíš ještě nenarodil?
Opravdu nevím a obávám se, že by jiný nebyl.
Jo, uvědomuji si dosah toho, kým je a co udělal, ale život člověka mění "jenom" v tom, že mu něco otevírá k chápání a otevírá obzory, ale mění to nějak život, konkrétně můj život?
Mění se způsob víry, ale marně přemýšlím, co ještě.
Necítím se spasená, spíš ztracená, ale to už s tím nesouvisí."
Tu paní chválím, že klade otázky. A že se nábožensky "nenatřásá", netváří se jako by všechno věděla. Je poctivá!
Ale v kostele o tom všem často mluvíme.
Přece si například říkáme, kdo je spasený (odhlížím od zastaralého výrazu).
Zachráněný je ten, kdo ví, že může Bohu důvěřovat víc než sobě a kdo na Boží rady dá.
Jak to, že nejsme schopni odpověď vysypat z rukávu? Co kdyby se nás někdo zeptal? Třeba naše děcko?
Jak jsme bez toho poznání schopni se učit žít své přátelství s Bohem? (Zpovídáme se z kdečeho, ale ne z ignorace k Božím slovům.)
Je to tím, že nepokládáme poznání o božím přátelství za něco cenného?
Nebo je možné, že já v kostele špatně učím!
Chci se s vámi domluvit. Možná bych měl vždy v neděli položit pár otázek, zda jste všemu rozuměli. Někteří mí kolegové to tak dělají.
Nejde o zkoušení. Ale jsme vzájemně odpovědní za slovo Boží. Já za to, jak a kolik toho vysvětlím, a my všichni (i vy), co s tím uděláme, jak to vše přijmeme do svého života a Ježíšova programu ve světě.
Opakovaně si spolu říkáme, že si nejprve každý potřebujeme ujasnit, jak to s Bohem je a proč do kostela chodíme.
Pak máme s Bohem uzavřít poctivou dohodu.
Do té doby nemáme klást další nepodstatné otázky. To zamilovaní, neukáznění a přelétaví jsou netrpěliví, jsou splašení, ale daleko nedojdou.
Znám řadu lidí, kteří ve svém neklidu hledají chaoticky nové a nové informace, další modlitbičky a zbožná prohlášení. /4 Ale jejich vztah k Bohu je bez pořádných základů. /5
Máme promyslet třeba poctivost Prologu Janova evangelia (to nevadí, že třeba hned všemu úplně nerozumím.) A pak se třeba touto cestou, pokud se mi zdá poctivá, vydat.
Také jsme svěřili třeba na léta svůj život rodičům, škole, učiteli, lékaři, partnerovi. Časem jsme se něco naučili, možná je i přerostli, ale je-li někdo přelétavý jako motýl, těžko se někam dostane.
Lépe je vykopat jednu hlubokou studnu než řadu mělkých.
Přidám konkrétní příklad pro setkávání s Bohem (1. stupeň v modlitbě).
Rodiče s dětmi určitého věku večeří. Po večeři řekne tatínek:
"Za co Bohu poděkujeme?
Co kdybychom řekli, Bože my si tě vážíme ...
Ale nebudeme spěchat. Nesmíme říkal laciná slova. Za co si Boha vážíme?
Boha nevidíme a neslyšíme jeho hlas, tak co kdybychom si dnes zkusili říci, za co si vážíme naší maminky?"(Sám jim pomůže objevovat, co je na jejich mamince cenné a jedinečné. Každá generace děti bere za samozřejmost, to co doma dostávají. Neboť, co pamatují, vždy o ně rodiče pečovali.)
První den tedy poděkují za maminku.
Druhý den řekne maminka: "Čeho si vážíme na tatínkovi ..."
Třetí den: "Proč si vážíme dědečka a babičky ..."
Čtvrtý den: "Čeho si vážíme u druhého dědy a babičky ..."
Pátý den budou rodiče vyprávět, proč si oni váží Boha, za co.
Šestý den zkusí děti říci, čeho si všimli z Božího přátelství.
A jestli sedmý den všichni řeknou: "Bože, my si tě vážíme". Pak jejich slova budou mít jinou váhu, než kdyby je vyslovili hned první den.
Na takové modlitbě není nic těžkého. To zvládne každý. Třeba tak ukážeme dětem cestu k Bohu. Taková modlitba je základním programem na celý život v komunikaci s Bohem. Tak spolu přece mluví přátelé a pokud mají živý vztah, nikdy to nemusí být nuda. Odpadá nějaká "roztržitost v modlitbě".
Nikdy mě to neomrzí. A je to jen pár poctivých (chlapských) slov.
Máme dětem ukázat, jak se mluví s druhými. Rovně se postavit, nekroutit se, ruce z kapes, nehuhňat, podívat se druhému do očí a říci co potřebuje. Neříkal fráze a nelichotit, nevymýšlet si a nelhat. Nebát se zeptat čemu nerozumím a říci slušně svůj názor. Nepomlouvat bokem a neodsuzovat druhého, když má jiný názor.
Jednání s Bohem je stejné.
------------------------------
Poznámky:
/1 Jeden tesař, otec tří dětí, narukoval na frontu první světové války. Za několik měsíců mu umřela žena. O jeho děti se začala pečlivě starat sestra nebožky. Vzal si ji za manželku.
Když se vrátil domů, jeho nová žena měla malého chlapečka (s někým jiným)...
Prohlásil: "S pomocí boží ho taky uživíme".
S druhou ženou měl pak osm vlastních děti.
Na hypotéku koupil statek. Aby splatil dluhy, vedle práce na poli si založil školky s lesními stromky. Byl to statečný, pracovitý, poctivý a velice dobrý člověk.
/2 Maria se poctivě připravovala na své mateřství (nemáme nikde ověřeno, že by chtěla být svobodná, to u Židů nebylo zvykem) a zřejmě si jako mnoho židovských děvčat přála, kdyby se jí narodil Mesiáš. (Už malé holčičky si hrají na mámu.)
A od začátku těhotenství zřejmě mnoho přemýšlela, co je třeba k výchově Mesiáše. Co je
třeba, aby ze syna byl pořádný mužský a dobrý král.
Nevzdychala jen zbožně při modlitbách, ale také si všímala výchovy jinde. Určitě měla řadu věcí promyšlených. Právě proto to všechno jí byl svěřen Mesiáš do výchovy. (Srov. Lk 8,19-21
, Lk 11,27-28
)
Kdyby Marie žila v běžném manželství, byla by dobrou matkou.
Ty malinkaté zmínky o ní v evangeliu jsou velice závažné a ukazují ji (i Josefa) v dobrém světle.
Marii anděl neřekl, jak má kloučka vychovávat, aby z něj byl dobrý člověk a statečný a přitom jemný muž. To vše si musela najít a promyslet sama.
No, ne jen sama, ale s Josefem. A spolupracovat na výchově s druhým vyžaduje veliké umění spolupráce. (Řada manželství se dokonce pro neshody při výchově dětí rozpadne. Známe to: "Špatně jsi je vychovala ...")
Maria a Josef se velice snažili, nic nepodcenili - proto jim byla výchova Mesiáše svěřena.
Na každém člověku záleží, jak bude a zda bude vychovávat děti lépe, než jeho rodiče.
My dnes máme spoustu dobrých knih o výchově děti. Máme mnohem větší možnosti se vzdělat, než měla kterákoliv generace rodičů před námi.
I pro toho, kdo má děti odrostlé, je přínosem číst si něco moudrého o výchově dětí. Přispívá k to k naší sebevýchově a moudrosti a hodí se nám to pro nebeský pobyt (i když "tam" už další děti zřejmě mít nebudeme).
To, v čem nám Bůh nabízí pomoc, si nemůžeme obstarat nebo si nahradit sami.
Ale potřebujeme také vědět, že to, co má být naším podílem práce, naším rozhodováním, a to za nás nikdo dělat nebude - ani Bůh.
/3 Představte si, že máte sen, nemávnete nad ním rukou, vzbudíte manželku: "Běž balit, já jdu sedlat, skočím k sousedovi (třeba jej poprosit, aby dořešil zrušení nedodělané zakázky Josefovy stavení firmy) ...
Pokud se Josef s Marií nepohádali, pak to svědčí o jejich vysoké úrovni, i duchovní - uvěřit pokynu ve snu (pověrčiví rozhodně nebyli a nehledali si každé ráno ve snáři).
/4 Kolikrát jsme uvažovali o důležitosti prvních kroků:
1. Nejprve si zkontrolovat své myšlení.
2. Zjistit, nakolik je Bible hodnověrná.
3. Prověřit si, kdo je tesař z Nazareta. (Podvodník, blázen nebo má pravdu.
On sám nás učí, abychom se neptali, kdo "to a to" řekl, ale zda je "to" pravda.)
/5 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. (Mt 7,24-27
);