3. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,1-6a.10
Datum: 16. 12. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 11,1-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,1-6a.10
; Jak 5,7-10
; Mt 11,2-11
Datum: 16. 12. 2007
Stejně jako obraz o pokojném soužití "predátorů s kořistí" (Iz 11,1-10
Proto Ježíš žádá Janovy učedníky, aby svému učiteli dosvědčili, co "vidí a slyší". /1
Můžeme čekat, že se Ježíš opět výrazně projeví (Myslím tím jeho druhý příchod.) Písmo to jednoznačně říká.
Zrovna nedávno mi kdosi říkal: "Bylo by výborné, kdybych si mohl konzultovat některé otázky přímo s Ježíšem a nebyl odkázán jen na jeho napsaná slova". /2
Někteří lidé i dnes touží po "uzdravení" - po "otevření očí a uší" a po umění "chodit s Bohem a s druhými" jako přátelé.
Bylo by velice zajímavé si všimnout Janovy "krize víry".
Kdepak, o žádnou krizi nešlo.
Janova (a i Ježíšova) výzva k "obrácení" není něčím, co by bylo jednorázovou akcí na začátku našeho vztahu s Bohem. Má být celoživotním procesem. /3
Stejně i Ježíšovo ponořování do Ducha a do ohně má být naším celoživotním procesem. /4
Jsme na cestě.
Na cestě, zvláště nevede-li rovinou, nevidíme cíl. Ani největším světcům nebylo vše jasné (to by je ani nebavil život).
Přepočítává-li si Jan v kriminále znovu jak to s Ježíšem je - je to ctností!
Více - až někdy.
"Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Baptista. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on".
Janovi se nedostalo většího poznání než "starozákonního". Nebešťané přijeli Ježíšovo vyučování. To Jen za pozemského života nestihl. Jan nebyl Ježíšovým učedníkem.
Ježíš se na Jana obrátil s prosbou: "Jane, vím o tvé veliké touze být učedníkem Mesiáše. Ale tys přesně odhalil, jak je třeba se na setkání s Mesiášem připravit. (My už víme, jak málo židů přijalo Ježíše a jak málo z nás křesťanu si rozumíme s Ježíšem.)
Jane, vím, že bys byl vynikajícím "vysokoškolským profesorem". Ale, víš, jak je důležitý dobrý začátek. Výtečným způsobem připravuješ lidi na Mesiáše.
Víš, jak je důležitý dobrý učitel v prvních ročnících školy. Buď naučí žáky dobře myslet a poctivě hledat nebo je zkazí a žáci budou papouškovat něco, čemu nerozumí.
Jane, prosím tě, mohl bys dál vést svou přípravku na Mesiáše? Neboj se, já si tě velice vážím a vše ti vynahradím. O nic nepřijdeš."
Řada vašich předků na tom možná byla jako náš děda. Byl nadaný a velice šikovný, ale měl jen obecnou školu. Nemohl se ani vyučit řemeslo. Hravě by zvládl vysokou školu, byl by z něj vynikající konstruktér...
Jenže, aby někdo uspěl na vysoké škole, potřebuje být na střední škole výtečný v klíčových oblastech, alespoň v tom oboru, který chce studovat.
Mezi chlapy se učíme, jak je třeba udělat správně začátek.
Doposud jsme byli učeni, jak je třeba udělat dobře konec (umřít smířen s Bohem a s lidmi).
Ale pokud se dobře nezačne, chyby se táhnou celý život. /5
.
Mojžíšův zákon nám nedává věčný život, ale učí nás správným způsobem zacházet s určitými věcmi, pomáhá nám vytvořit si určité psychické vlastnosti, přístupy a dovednosti, které jsou nutné, abychom rozuměli Ježíšovi. (Např. neumím-li jednat upřímně, řešit spory, smířit se s druhými, nebudu mít a neudržím si dlouhodobě vztahy a neporozumím si s druhým. )
Ježíš říká: "Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně. Říkáte, naším učitelem je Mojžíš, naším otcem je Abraham, ale přitom se vaše učení a život úplně rozchází s Mojžíšem". To máme v evangeliích.
Kdyby to nebylo v evangeliích tak podrobně popsáno, nikdy bychom nevěřili, že někdo, kdo je velice zbožný, je schopen tak zrůdného jednání, jako např. Kaifáš.
Když Kaifáš odsuzoval Ježíše, byl zřejmě přesvědčen, že chrání Boží lid pro království Mesiáše a slouží Bohu. Pro něj byl Ježíš nebezpečný. Ježíš vyhrával všechny náboženské diskuse. "Pokaždé nás utluče svými argumenty", říkali.
Podle mínění těchto zbožných byl Ježíš nebezpečný bludař. Proto ho tak nenáviděli.
Došlo to tak daleko, že po vzkříšení Lazara rozhodl Nejvyšší církevní soud (velerada) zlikvidovat Lazara a potom i Ježíše: "Nemáme jiné řešení. To Ježíš nás nutí k takovému činu, nedá a nedá si říci. Zkoušeli jsme to pod dobrém i po zlém. Nedá si říci."
To je ta nechuť uznat skutečnost!
Kaifáš věděl, že ve Veleradě hraje divadlo, ale pokládal to za nutné pro záchranu národa. "Až přijde Mesiáš, pak mu odevzdám vládu a nabídnu mu své skromné služby". Tak to zřejmě měl velekněz srovnané. Jenže podle svého. Nekontroloval si své postoje podle Mojžíše a podle proroků - "neobracel se" k jejich slovům. Neporovnával si své názory s názorem Božího slova.
Jan byl už v rodině veden k Písmu. Prokoukl, jak rabínská teologie nabyla vrchu nad Mojžíšem (slovem Božím). Rabíni se oháněli více "církevními" učiteli než slovem Božím. /6
Jan je veliký tím, že pochopil nutnost opravy myšlení podle Mojžíšova zákona. Opustit rabínské myšlení, které lidem zkreslovalo představu o Mesiáši.
Jan jako kněžský prvorozený syn měl být také knězem. Ale odešel do samoty (na poušť), věděl, že až přijde Mesiáš, tak se to všechno sesype.
"Napřed musíme pořádně naslouchat Mojžíšovi, potřebujeme opravit způsob myšlení, obrátit se."
Jan viděl, jak je židovský způsob náboženského myšlení neprůstřelný a neopravitelný. (Ježíš později také řekl: "Staré a nové se nesnáší, staré šaty nelze opravit novým kusem látky." /7
Židé byli vůči Mojžíšovi imunizováni rabínskou zbožností, "lidovou" vírou (povídačkami, "teologií"). Jan znovu promyslel "Mojžíše" a srovnal si své názory podle Písma.
Pak byl poslán /8
a začal lidi připravovat: "Udělejte Bohu přímé cesty, aby se k vám dostal. Takto byste jej k sobě vůbec nepustili."
Jan ani neudělal žádný zázrak, aby lidi nerozptyloval (i tak si někteří mysleli, zda snad není Mesiášem). Naprosto se soustředil na jedno potřebné: "Je nutno se obrátit o 180 stupňů. Jdeme na opačnou stranu, vzdalujeme se Bohu.
Je třeba si opravit myšlení, abychom věděli k čemu slouží Mojžíšův zákon. Až porozumíme Mojžíšovi - duchu Mojžíšova vyučování, pak porozumíme duchu Mesiáše."
Zásady správného myšlení musíme vyřešit dřív, než se pustíme do čtení Bible. Nejdříve musíme odložit slepou víru, neříkat náboženské fráze, nepapouškovat něco, čemu nerozumíme. Odstydět se, a ptát se jako malé děti (nebudete-li jako dítě, do božího království nevstoupíte - to je tedy první krok).
Nejprve se potřebujeme vyučit základním věcem u Mojžíše, poslechnout Ježíšovy výzvy k obrácení, pak se věnovat horské řeči a až potom přistoupit k další lekcím Ježíšova vyučování.
Rádi bychom byli pořádnými křesťany, ale ...
Kaifáš chtěl být také dobrým židem.
Proto je důležité zamyslet se nad tím, k čemu nás nabádá Jan. (A Ježíš potvrzuje jeho velikost! Minulou neděli jsme si všimli, že Janovu lekci nelze přeskakovat.)
Je třeba pokorně začít od začátku. /9
Bez pořádného porozumění Mojžíši nepochopíme Proroky, natož Mesiáše.
"Blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší" - nevysměje se mi, neodsoudí, neopovrhne mnou.
To se stalo mnoha zbožným židům.
Ale pozor: pro nás "nepohorší se ", neznamená, že bychom se nad Ježíšem ušklíbli.
"Nepohoršit se" také znamená, nepodcenit Ježíšovu (a Janovu) výzvu k obrácení. Nepřeskočit první a základní kroky k Mesiáši, o kterých jsme mluvili. Nemávnout nad tím rukou, nemyslet si, že se obejdeme bez Janovy "přípravky".
Jestli zanedbám něco na základní škole, chyby se potáhnou i na vyšších školách, neporozumím další látce. A v životě nelze opisovat.
------------------------------------
Poznámky:
/1 Často čteme Písmo jako něco neskutečného "pohádkového".
Před sto lety i vážní biblisté tvrdili, že přísliby o novém království v Izraeli jsou obrazem nebeského království. Nikdo bychom si tenkráte nedovedli představit, že by Židé mohli mít znovu svůj stát - a ještě na historickém místě.
Proroci v době babylonského zajetí tvrdili, že Bůh znovu shromáždí svůj lid. Po babylonském zajetí se tak stalo. Pak byli izraelité vyhnáni na 19 století. Teď jsou znovu přes půl století v zemi, kterou dal Hospodin jejich otcům. Něco "nemožného a neuvěřitelného" se stalo.
/2 Neřekl by nám vše "polopatě", vedl lidi k objevování, neprozradil dopředu to, co můžeme a máme objevit sami. Je vynikajícím učitelem národů.
/3 Ve svém vztahu a poznávání s Bohem se máme k čemu obracet. Nnejme odkázáni jen na své osvícení v modlitbě a meditaci, ale můžeme si a máme si porovnávat své názory s názorem Ježíše (ve slovu Božím). Máme tak kontrolu. (Jinak bychom se ptali: "Které poznání je pravé, Dalajlámy nebo Kateřiny Emerichové?"
Ještě důležitější než Tvoje a moje mínění je to, co si o určité věci myslí Ježíš.
/4 Jan říkal: "Já vás ponořuji jen do vody, ale za mnou přichází někdo větší, ten vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně".
/5 Proč něco nechávat na konec? A je otázkou, zda jde někdy dobře udělat dobrý konec? Jak někdo bude např. schopen přiznat chybu, není-li toho celý život schopen? Jak se špatně založí základ domu nebo začne špatně plést svetr nebo začne špatně vařit jídlo nebo program v počítači ... dílo se nedaří a nepodaří. Chyba se stále objevuje. Nelze ji přeskočit
/6 Nám hrozí něco podobného. Více citujeme své učitele než slovo Boží.
/7 Ježíš řekl podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Nové víno se musí dát do nových měchů.
Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.'" (Lk 5,36-39
/8 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: "Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého". (srov. J 1,33
/9 Slovem pokora se u nás často šermuje. U Jana můžeme vidět, co pokora znamená. - "Jsem začátečník, neumím Mesiáši ani boty zavázat (zatím neumím vyřešit ani nejjednodušší rovnici. Nejdříve se musím naučit abecedu a sčítat a odčítat v Mojžíšově "základní škole". Pak si budu moci troufnout na vyšší matematiku.) Pokora neznamená mít mindrák, nebo si nepřiznat, co umím. ;
), je i dnešní Izajášovo líčení příslibem, který není jen básnickou metaforou o
nebeské blaženosti někdy v budoucnu na onom světě. Izajášovo proroctví se plní už zde na
zemi - to dokazuje i Ježíšovo uzdravování.
Proto Ježíš žádá Janovy učedníky, aby svému učiteli dosvědčili, co "vidí a slyší". /1
Můžeme čekat, že se Ježíš opět výrazně projeví (Myslím tím jeho druhý příchod.) Písmo to jednoznačně říká.
Zrovna nedávno mi kdosi říkal: "Bylo by výborné, kdybych si mohl konzultovat některé otázky přímo s Ježíšem a nebyl odkázán jen na jeho napsaná slova". /2
Někteří lidé i dnes touží po "uzdravení" - po "otevření očí a uší" a po umění "chodit s Bohem a s druhými" jako přátelé.
Bylo by velice zajímavé si všimnout Janovy "krize víry".
Kdepak, o žádnou krizi nešlo.
Janova (a i Ježíšova) výzva k "obrácení" není něčím, co by bylo jednorázovou akcí na začátku našeho vztahu s Bohem. Má být celoživotním procesem. /3
Stejně i Ježíšovo ponořování do Ducha a do ohně má být naším celoživotním procesem. /4
Jsme na cestě.
Na cestě, zvláště nevede-li rovinou, nevidíme cíl. Ani největším světcům nebylo vše jasné (to by je ani nebavil život).
Přepočítává-li si Jan v kriminále znovu jak to s Ježíšem je - je to ctností!
Více - až někdy.
"Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Baptista. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on".
Janovi se nedostalo většího poznání než "starozákonního". Nebešťané přijeli Ježíšovo vyučování. To Jen za pozemského života nestihl. Jan nebyl Ježíšovým učedníkem.
Ježíš se na Jana obrátil s prosbou: "Jane, vím o tvé veliké touze být učedníkem Mesiáše. Ale tys přesně odhalil, jak je třeba se na setkání s Mesiášem připravit. (My už víme, jak málo židů přijalo Ježíše a jak málo z nás křesťanu si rozumíme s Ježíšem.)
Jane, vím, že bys byl vynikajícím "vysokoškolským profesorem". Ale, víš, jak je důležitý dobrý začátek. Výtečným způsobem připravuješ lidi na Mesiáše.
Víš, jak je důležitý dobrý učitel v prvních ročnících školy. Buď naučí žáky dobře myslet a poctivě hledat nebo je zkazí a žáci budou papouškovat něco, čemu nerozumí.
Jane, prosím tě, mohl bys dál vést svou přípravku na Mesiáše? Neboj se, já si tě velice vážím a vše ti vynahradím. O nic nepřijdeš."
Řada vašich předků na tom možná byla jako náš děda. Byl nadaný a velice šikovný, ale měl jen obecnou školu. Nemohl se ani vyučit řemeslo. Hravě by zvládl vysokou školu, byl by z něj vynikající konstruktér...
Jenže, aby někdo uspěl na vysoké škole, potřebuje být na střední škole výtečný v klíčových oblastech, alespoň v tom oboru, který chce studovat.
Mezi chlapy se učíme, jak je třeba udělat správně začátek.
Doposud jsme byli učeni, jak je třeba udělat dobře konec (umřít smířen s Bohem a s lidmi).
Ale pokud se dobře nezačne, chyby se táhnou celý život. /5
.
Mojžíšův zákon nám nedává věčný život, ale učí nás správným způsobem zacházet s určitými věcmi, pomáhá nám vytvořit si určité psychické vlastnosti, přístupy a dovednosti, které jsou nutné, abychom rozuměli Ježíšovi. (Např. neumím-li jednat upřímně, řešit spory, smířit se s druhými, nebudu mít a neudržím si dlouhodobě vztahy a neporozumím si s druhým. )
Ježíš říká: "Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně. Říkáte, naším učitelem je Mojžíš, naším otcem je Abraham, ale přitom se vaše učení a život úplně rozchází s Mojžíšem". To máme v evangeliích.
Kdyby to nebylo v evangeliích tak podrobně popsáno, nikdy bychom nevěřili, že někdo, kdo je velice zbožný, je schopen tak zrůdného jednání, jako např. Kaifáš.
Když Kaifáš odsuzoval Ježíše, byl zřejmě přesvědčen, že chrání Boží lid pro království Mesiáše a slouží Bohu. Pro něj byl Ježíš nebezpečný. Ježíš vyhrával všechny náboženské diskuse. "Pokaždé nás utluče svými argumenty", říkali.
Podle mínění těchto zbožných byl Ježíš nebezpečný bludař. Proto ho tak nenáviděli.
Došlo to tak daleko, že po vzkříšení Lazara rozhodl Nejvyšší církevní soud (velerada) zlikvidovat Lazara a potom i Ježíše: "Nemáme jiné řešení. To Ježíš nás nutí k takovému činu, nedá a nedá si říci. Zkoušeli jsme to pod dobrém i po zlém. Nedá si říci."
To je ta nechuť uznat skutečnost!
Kaifáš věděl, že ve Veleradě hraje divadlo, ale pokládal to za nutné pro záchranu národa. "Až přijde Mesiáš, pak mu odevzdám vládu a nabídnu mu své skromné služby". Tak to zřejmě měl velekněz srovnané. Jenže podle svého. Nekontroloval si své postoje podle Mojžíše a podle proroků - "neobracel se" k jejich slovům. Neporovnával si své názory s názorem Božího slova.
Jan byl už v rodině veden k Písmu. Prokoukl, jak rabínská teologie nabyla vrchu nad Mojžíšem (slovem Božím). Rabíni se oháněli více "církevními" učiteli než slovem Božím. /6
Jan je veliký tím, že pochopil nutnost opravy myšlení podle Mojžíšova zákona. Opustit rabínské myšlení, které lidem zkreslovalo představu o Mesiáši.
Jan jako kněžský prvorozený syn měl být také knězem. Ale odešel do samoty (na poušť), věděl, že až přijde Mesiáš, tak se to všechno sesype.
"Napřed musíme pořádně naslouchat Mojžíšovi, potřebujeme opravit způsob myšlení, obrátit se."
Jan viděl, jak je židovský způsob náboženského myšlení neprůstřelný a neopravitelný. (Ježíš později také řekl: "Staré a nové se nesnáší, staré šaty nelze opravit novým kusem látky." /7
Židé byli vůči Mojžíšovi imunizováni rabínskou zbožností, "lidovou" vírou (povídačkami, "teologií"). Jan znovu promyslel "Mojžíše" a srovnal si své názory podle Písma.
Pak byl poslán /8
a začal lidi připravovat: "Udělejte Bohu přímé cesty, aby se k vám dostal. Takto byste jej k sobě vůbec nepustili."
Jan ani neudělal žádný zázrak, aby lidi nerozptyloval (i tak si někteří mysleli, zda snad není Mesiášem). Naprosto se soustředil na jedno potřebné: "Je nutno se obrátit o 180 stupňů. Jdeme na opačnou stranu, vzdalujeme se Bohu.
Je třeba si opravit myšlení, abychom věděli k čemu slouží Mojžíšův zákon. Až porozumíme Mojžíšovi - duchu Mojžíšova vyučování, pak porozumíme duchu Mesiáše."
Zásady správného myšlení musíme vyřešit dřív, než se pustíme do čtení Bible. Nejdříve musíme odložit slepou víru, neříkat náboženské fráze, nepapouškovat něco, čemu nerozumíme. Odstydět se, a ptát se jako malé děti (nebudete-li jako dítě, do božího království nevstoupíte - to je tedy první krok).
Nejprve se potřebujeme vyučit základním věcem u Mojžíše, poslechnout Ježíšovy výzvy k obrácení, pak se věnovat horské řeči a až potom přistoupit k další lekcím Ježíšova vyučování.
Rádi bychom byli pořádnými křesťany, ale ...
Kaifáš chtěl být také dobrým židem.
Proto je důležité zamyslet se nad tím, k čemu nás nabádá Jan. (A Ježíš potvrzuje jeho velikost! Minulou neděli jsme si všimli, že Janovu lekci nelze přeskakovat.)
Je třeba pokorně začít od začátku. /9
Bez pořádného porozumění Mojžíši nepochopíme Proroky, natož Mesiáše.
"Blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší" - nevysměje se mi, neodsoudí, neopovrhne mnou.
To se stalo mnoha zbožným židům.
Ale pozor: pro nás "nepohorší se ", neznamená, že bychom se nad Ježíšem ušklíbli.
"Nepohoršit se" také znamená, nepodcenit Ježíšovu (a Janovu) výzvu k obrácení. Nepřeskočit první a základní kroky k Mesiáši, o kterých jsme mluvili. Nemávnout nad tím rukou, nemyslet si, že se obejdeme bez Janovy "přípravky".
Jestli zanedbám něco na základní škole, chyby se potáhnou i na vyšších školách, neporozumím další látce. A v životě nelze opisovat.
------------------------------------
Poznámky:
/1 Často čteme Písmo jako něco neskutečného "pohádkového".
Před sto lety i vážní biblisté tvrdili, že přísliby o novém království v Izraeli jsou obrazem nebeského království. Nikdo bychom si tenkráte nedovedli představit, že by Židé mohli mít znovu svůj stát - a ještě na historickém místě.
Proroci v době babylonského zajetí tvrdili, že Bůh znovu shromáždí svůj lid. Po babylonském zajetí se tak stalo. Pak byli izraelité vyhnáni na 19 století. Teď jsou znovu přes půl století v zemi, kterou dal Hospodin jejich otcům. Něco "nemožného a neuvěřitelného" se stalo.
/2 Neřekl by nám vše "polopatě", vedl lidi k objevování, neprozradil dopředu to, co můžeme a máme objevit sami. Je vynikajícím učitelem národů.
/3 Ve svém vztahu a poznávání s Bohem se máme k čemu obracet. Nnejme odkázáni jen na své osvícení v modlitbě a meditaci, ale můžeme si a máme si porovnávat své názory s názorem Ježíše (ve slovu Božím). Máme tak kontrolu. (Jinak bychom se ptali: "Které poznání je pravé, Dalajlámy nebo Kateřiny Emerichové?"
Ještě důležitější než Tvoje a moje mínění je to, co si o určité věci myslí Ježíš.
/4 Jan říkal: "Já vás ponořuji jen do vody, ale za mnou přichází někdo větší, ten vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně".
/5 Proč něco nechávat na konec? A je otázkou, zda jde někdy dobře udělat dobrý konec? Jak někdo bude např. schopen přiznat chybu, není-li toho celý život schopen? Jak se špatně založí základ domu nebo začne špatně plést svetr nebo začne špatně vařit jídlo nebo program v počítači ... dílo se nedaří a nepodaří. Chyba se stále objevuje. Nelze ji přeskočit
/6 Nám hrozí něco podobného. Více citujeme své učitele než slovo Boží.
/7 Ježíš řekl podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Nové víno se musí dát do nových měchů.
Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.'" (Lk 5,36-39
)
/8 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal ponořovat do vody, mi řekl: "Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého". (srov. J 1,33
)
/9 Slovem pokora se u nás často šermuje. U Jana můžeme vidět, co pokora znamená. - "Jsem začátečník, neumím Mesiáši ani boty zavázat (zatím neumím vyřešit ani nejjednodušší rovnici. Nejdříve se musím naučit abecedu a sčítat a odčítat v Mojžíšově "základní škole". Pak si budu moci troufnout na vyšší matematiku.) Pokora neznamená mít mindrák, nebo si nepřiznat, co umím. ;