2. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 3,7-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 11,1-10; Řím 15,4-9; Mt 3,1-12
Datum: 9. 12. 2007
Nejprve k 1. čtení. (Pak bude trochu opakování.)

Z některých pařezů vyrážejí výhonky /1

Izrael byl vyťat na pařez. Babylóňané zničili královský rod, obyvatele podrobili a zotročili. Z čeho by mohlo vyrazit nové obrození a nový král?

A přesto Izraelité slyšeli neuvěřitelný příslib - od toho, který drží slovo.

Abychom mohli trochu prožít důležitost tohoto příslibu, aby nám biblické texty nepřipadaly vzdálené a nezáživné, připomenu některé věci, které tíží i nás.

Nejprve si trochu představme, v jakých násilnostech a ponížení žili Izraelité v babylónském otroctví.

Ale i dnes existuje řada trápení.

Co s tím? Existuje řada řešení.

Před léty, při přípravě rodičů na křest dítěte, jsem mluvil o tehdejším násilí v Jugoslávii a paní mně řekla: "Pane faráři, ale vy musíte myslet pozitivně."

Zmlkl jsem.

Jak mají myslet pozitivně ti strašně ponížení?

Zkuste to říci vaší mamince, když jí zemřel manžel.

Víme, že stále dějí hrozné věci. Na vraždu děvčete někteří lidé řeknou: "Ano, ti rodiče v minulém životě zabili někomu děcko, tak si musí prožít trápení, když někdo jiný zabil jejich dceru".

Zeptáte-li se: "A co to děvče?"

"Ta má zřejmě také někoho na svědomí".

Přesně to ti lidé vědí.

Řekli mi: "Umučení Židé za války v předchozím převtělení někoho strašně umučili, tak si museli prožít své umučení. A je možné, že to budou  muset prožít několikrát znova."

"Proč jsem neumřela? Proč mě Bůh nepomohl, když jsem ho tolik prosila, aby mě zachránil?" řeklo mi znásilněné děvče.

Řekl jsem: "To je velice vážná otázka. Kdyby ti táta nebo kamarád nepomohli, těžko bys jim mohla odpustit. 

A Boha by ta pomoc nestála víc než kdyby pohnul nehtem. Nezapomeň na tu otázku.

Buď se odvrátíš od "lhostejného" Boha nebo budeš léta hledat, dokud neobjevíš "odpověď", která tě osvobodí od pocitu, že tě Bůh nechal samotnou v tak strašné bezmoci a ponížení."

Někteří lidé říkají: "Pro to děvče je to nejlepší cesta k jejímu osobnostnímu růstu. Ona si o to vlastně koledovala."

Podle těchto lidí neexistuje chyba, natož hřích. Nic není špatně. Vše je dobře.

Na zabití na silnici někdo řekne: "Byla to boží vůle".

Písmo mluví jinak. Naštěstí!

Biblické zprávy ale nemají laciná řešení.

Vrátím se k Izajášovu textu.

Někteří lidé si myslí, že se obraz pokojně žijících zvířat vedle sebe doslova naplní. (To by se ale musela šelmám prodloužit střeva, aby mohly trávit rostlinnou stravu.)

Biblický obraz má mnohem větší a mnohem důležitější význam. Používá zvířata, tak jako bajky, k vykreslení různých lidských povah.

Kdosi se u nás zeptal pana Dr. Leo Pavláta na jeho přednášce: "Co říkáte na Ježíše Nazaretského?"

Odpověděl: "My jej nepokládáme za Mesiáše, přece se nenaplnilo Izajášovo proroctví o soužití predátorů a jejich kořisti."

To je námitka, jíž máme brát vážně, pokud nám záleží na Mesiášově díle.

Židům jsme mnoho neumožnili přijmout Ježíše za Mesiáše. Křesťané s Židy často jednali špatně. Ježíšovu království jsme tak prokázali medvědí službu.

Šalom a Boží království nepřijde k člověku zvenku, silou, nýbrž zvnitřku. Ježíš k tomu mnoho řekl. Boží království už ale (v některých lidech) začalo.

Např. mezi učedníky byli nejrůznější lidé, z nichž by se někteří kdysi pozabíjeli. /2 

Slova z Izajáše jsou životním programem Mesiáše a jeho lidí.

(Až tento Ježíšův přístup k lidem přijmeme za svůj, pak se Mesiáš viditelně postaví do našeho čela, pak přijde podruhé. Zatím je v exilu, zatím jsme jej vytlačili nebo nepřijeli do svého života. Zatím se Ježíšem jen někdy drze chlubíme nebo oháníme.)

Proto je náš svět málo Ježíšovým učením dotčen. (Jeden požírá druhého a jde po něm. Jako šelmy, štíří, hadi, jedovatí pavouci, pijavice, vši, pávi, tupé ovce ...

(K jakému zvířeti byste připodobnili mě? Nebo XY?

Jenže každý máme hledat svou podobu.

K Janovi u Jordánu přicházeli ti, kteří se nedělali lepší a stáli o radu.)

Mesiáš nenastolí pokoj tím, že se prohlásí za krále a vynutí si poslušnost svými sankcemi. Nebude chytat špatné řidiče akcí "Krištof". /3

K pokoji můžeme dojít, pokud objevíme a přijmeme Mesiášovu: 

moudrost,

poznání, které nám nabízí, 

krásu jeho zbožnosti

a jeho sílu (až objevíme, v čem spočívá a jak ji lze použít). 

Ježíšova moudrost nás může nadchnout, poznání, jež nám nabízí, nás povznáší, jeho zbožnost nás osvobozuje a jeho síla chrání. 

Tyto krásné oblasti života máme na dosah.

I v době Izajáše lidé toužili po Božím pokoji. Mohli jej obdržet hned po návratu do své otčiny... Bůh se svou pomocí neváhá.

Jan Baptista (Ponořovatel) ohlašoval před dvěma tisící roky další (z řady) příležitost: "Obraťte se, boží království se přiblížilo." /4

(Připomínám, že Jan nekřtil, ale ponořoval.)

Kázal: "Mesiáš přichází vyhlásit ,milostivé léto Páně', velikou amnestii a pomoc od Boha."

My to už známe dál z Ježíšova života.

Hříšníci jásali a s vděčností a se slzami v očích děkovali Bohu za to Ježíšovo jednání s nimi.

Ale překvapivý je postoj zbožných lidí (farizeů a saduceů). Souhlasili, že hříšníci mají obrátit.

Ale na Jana žárlili - přece oni už dávno hrozili hříšníkům božími tresty, jenže ti se stále k ničemu neměli. "Až teď dávají na nějakého podivína, který si hraje svým ustrojením na Eliáše."

Ti "kosteloví" lidé si mysleli, že oni sami už ve své zbožnosti potřebují vylepšit jen malé kosmetické vady.

Dosaďme si tam to, že tito lidé později prohlásili Ježíše za největšího vyvrhele a zákeřně jej nechali zabít od Římanů.

Nekřivděme Janovi. Nepřeháněl. Viděl jim "do duše".

Kdo nečte pečlivě Písmo, mívá dojem, že Jan některé věci přehnal, byl tvrdý ("starozánonní") a neviděl Mesiáše přesně. Přece Pán Ježíš je laskavý a "nedolomil nalomenou třtinu a neuhasil doutnající uhlík".

To jsou povrchní názory.

Ježíš si prožil obrovské trápení, větší než umučení na kříži. Chtěl zachránit Izrael. Plakal "bezmocí", protože si židé nechtěli nechat pomoci. Krví se potil z hrůzy nad tím, co Izraelity čeká, pokud se neobrátí.

Dosaďme si do Janova (a Ježíšova) kázání celé 1. století po Kr., se zkázou Jeruzaléma a vyhnání Židů z jejich země.  Jan nepřeháněl. Viděl věci přesně!

My máme falešný dojem, že Jan ukazuje jen na Ježíše: "Hle beránek Boží", a tím jeho úloha končí. Janova slova jsou i dnes stejně důležitá jako tenkráte!!

Jan neříká: "Mesiáš už má v ruce sekeru a bude kácet suché stromy na oheň". 

Ani Otec, ani Ježíš, neposlal římské vojáky zabíjet, znásilňovat, loupit a vypálit chrám za trest, že mu židé zabili syna. Ani Ježíš neposílal nějaké mstitele na Jeruzalém. Nenechme se mýlit slovy: "Mesiáš má v ruce lopatu a plevy bude pálit ohněm neuhasitelným". /5

O zkáze Jeruzaléma se nerozhodlo v nebi, rozhodli o něm sami židé. Nedali na Ježíšovu radu, jak se zachránit. /6

Janovo ponoření dodneška upozorňuje: "Člověče, máš určité zkreslené názory o Bohu, a o tom, co je dobré, a co špatné. Dej si pozor na to, aby ses snesl s Bohem."

Malachiáš říká: "Mesiáš přijde, ale kdo snese jeho příchod" /7

A Ježíš řekl: "Mám vám mnoho co říct, ale moje slovo nemá ve vás místa, nesnesli byste je." (Srov. J 16,4)

Kdo se nesnesl s Mesiášem, nemůže být v nebi.

Kdo nesnese Ježíšovu nauku, nemůže být od Ježíše vyučen a nemůže se stát nebešťanem.

Jan vyzýval k vyrovnání cest, aby nebylo překážek mezi člověkem a Bohem, aby Mesiáš mohl s lidmi bez překážek mluvit a učit je, aby jej přijali bez potíží.

Symbolem ochoty odložit starý život je Janovo ponoření do vody.

Jan vyzýval k úplně novému začátku, k získání nových návyků.

Nechám-li si staré představy o Bohu, budou mi brzdou k pochopení Mesiáše. (Sv. Petr nepochopil úplně Ježíše: "Co to říkáš za nesmysly, že bude Mesiáš ukřižován, to bychom nikdy nedovolili".) 

Janovo ponoření je velice důležité. Proto se i Ježíš nechal od Jana ponořit, aby nám ukázal jeho nutnost. Jde o získání nového způsobu myšlení, chápání věcí.

K tomu má sice každý možnosti, ale ne každý do toho má chuť. Každý z nás to potřebuje, ale ne každý je ochoten to provést.

Po hříchu často slibujeme: "Já to už neudělám". Jenže to je lítost, ale ne Janovo "ponoření".

Každý hřích, každ� chyba nás upozorňuje na nesprávný způsob myšlení, chápání Boha, s kterým je třeba skoncovat a začít s novou ucelenou soustavou Ježíšova vyučování.

Nelze opravovat jen něco. Je třeba opravit celý způsob myšlení, četby Bible, způsob vyhodnocování, co je dobré a co je špatné.

Janovo "ponoření" patří podstatně k našemu křtu a je předpokladem k pochopení Ježíše!!

K Janovým slovům: "Mesiáš vás ponoří do Ducha svatého a do ohně", povím alespoň malinko. K pochopení nám pomohu třeba Malachiášova slova. /7

Tavením (ohněm) získává surové zlato na ceně a kvalitě. Louhem získává plátno bělost. 

Ti, co přijali Ježíše, byli nadšeni tím, čeho je zbavil. Odpustil jim, pozvedl je, vrátil jim důstojnost, pozval je ke stolu jako své přátele.

Mnoho zbožných se naopak na Ježíše naštvalo. Ježíš pro ně byl ze známých důvodů nepřijatelný.

Ježíšovým tříbením a soudem nejsou trápení, která nás potkávají (ta jsou následkem našich špatných voleb). Soudem a tříbením je náš postoj k Ježíšově nabídce. My rozhodujeme (jako rozhoduje soudce), zda přijmeme Ježíšovu nabídku pomoci nebo ne. Nepřijmeme-li, sami se "odsoudíme", "vyřkneme nad sebou soud" k živoření. Přijmeme-li Ježíše, dostane se nám záchrany a nového života. /8

Nechat se ponořit do Ducha je teprve úžasné. Z Bible víme, co vše Duch působí a jak pozvedá a proměňuje člověka.

Ti, kdo Janovi otevřeně naslouchali, věděli, že se mají na co těšit. Mohli Janovi porozumět na základě svých biblických znalostí. Víme, že už v Hebrejské bibli (Starém zákoně) existovalo očekávání vylití Ducha na všechny. /9

------------------------------

Poznámky:

                 /1      U nás takto obráží např. pařez jasanu, břízy, švestky... (Naši dávní předkové tímto způsobem těžili takovéto mladé stromky na palivové dříví. Rozřezat veliké kmeny by obnášelo příliš mnoho práce.).

                /2      S  Ježíšem vedle sebe žili Šimon Zélota, dříve partyzán a Matouš původně kolaborant a výběrčí daní pro cizího diktátora.

Ježíš "Syny hromu" (Jakuba a Jana, ohnivé lidi, kteří mimo jiné chtěli vypálit jistou Samaritánskou vesnici nebeským napalmem) spřátelil se Samařany.

Apoštol Pavel, dříve bijec křesťanů později pečoval o svou dřívější kořist.

Ovšem navzdory Ježíšovu učení řada význačných "křesťanských" osobnosti schvalovala šíření víry mečem a ohněm ("dobové myšlení" tomu pokrytecky říkáme).

               /3      Bylo by velice zajímavé si udělat samostatnou lekci na větu: "Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů". Třeba k tomu někdy bude čas.

              /4       Vícekrát jsme mluvili o obsahu Janova kázaní: "Potřebujete v sobě udělat cestu, aby k vám mohl Bůh přijít.

Bůh se nezdráhá, ale vy se úporně držíte "svých" přestav o Bohu. Vy jste živý vztah nahradili plněním náboženských povinností.

              /5     To "náboženští sadisté" čtou Písmo povrchně a vyžívají se ve straší druhých, zatímco svou zbožnost pokládají za spravedlivou.

�            /6       Až uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. (Lk 21,20-24)

              /7    Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.

Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.

Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.  Předtím vás však přijdu soudit ...  (Mal 3,1-5a

            /8        Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé." (J 3,19)  

                      Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,22-24)

                      Přímluvce přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří;spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. (J 16,8-11)

                    Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.

A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.

Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.

Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.

(J 12,44-49)

               /9       I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.

Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.

Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.

Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.

Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá. (Jl 3,1-5)  ;