Slavnost Ježíše Krista Krále

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 10,34a.37-43 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Sam 5,1-3; Kol 1,12-20; Lk 23,35-43
Datum: 25. 11. 2007
V 19. stol. upadal ve velké míře respekt světa k Církvi a ke křesťanství. Jako lék byl zaveden ideový svátek Krista Krále (v r.1925).

Nám nedělá potíže prohlásit Ježíše za Krále. Ale nejprve je třeba se ptát, na co přistoupí Ježíš a na co ne. Jak rozumět Ježíšovu kralování. /1

Dnešní úryvek evangelia ukazuje, jak rozdílně viděli Ježíše dva "synové smrti".

Posměšný nápis na kříži "Ježíš král" byl Pilátovou zlomyslností vůči Židům. Jeden ze zločinců se k tomuto posměchu přidal. Druhý zahlédl Ježíše v hlubší rovině.  Klobouk dolů před ním.

I terorista se může stát Ježíšovým učedníkem. Mnoho zbožných židů o Ježíšovo učednictví nestálo. Ne každý z nás pokřtěných jsme Ježíšovým učedníkem.

Židé byli nemocní. Především nábožensky - ve svých představách o Bohu.

Někteří marodi za Ježíšem přišli. Z těch, co byli uzdraveni, byli někteří i zachráněni.

Mnoho židů se s Ježíšem minulo. Jen někteří přijali jeho životní styl. (Některé zájemce o učednictví Ježíš předem odmítl.)

Skličuje mě, jak otázce "Ježíše Krále" nerozumíme.

Zkusme si přečíst několik vět:

Apoštol Petr po uzdravení chromého v chrámě říká Izraelitům: "Bůh našich otců oslavil svého Syna Ježíše, kterého jste usmrtili a vzkřísil jej z mrtvých.

Čiňte tedy pokání (změňte smýšlení) a obraťte se, aby byly shlazeny vaše hříchy! Pak přijdou časy občerstvení před Pánem a On pošle Krista Ježíše, kterého vám předurčil. Jeho musí přijmout nebe až do časů obnovy všech věcí, jak o tom mluvil Bůh ústy všech svých svatých proroků odvěkých. Mojžíš pravil: ,Proroka jako mne vzbudí vám Hospodin, Bůh váš, z vašich bratří. Toho poslouchejte ve všem, co k vám bude mluvit. Kdo však toho proroka neposlechne,ten bude vyhlazen z lidu'."

                                                                                                                                (srov. Sk 3,13-23)

Věta: " Ježíše musí přijmout nebe až do časů obnovy všech věcí", dost uniká naší pozornosti. Přitom zásadně ukazuje k přijetí Ježíšova kralování.

Abychom si objasnili Ježíšovu pozici, použili jsme už kdysi tři postavy z českých dějin: krále Jana Lucemburského, krále Karla IV. a biskupa sv.Vojtěcha.

Jan Lucemburský pobýval v cizích zemích a Čechy zanedbával. Jeho syn Karel IV. naopak postavil Čechy na nohy.

Položíme-li si otázku, zda je Ježíš králem jako Karel IV. nebo jako Jan Lucemburský, automaticky nadšeně prohlásíme, Ježíš je král, který nás staví na nohy. Ježíš chodil mezi lidmi, uzdravoval nemocné, pomáhal, těšil, křísil ... Přišel, aby zbudoval boží království.

Jak to je dnes? Je dnes Ježíš mezi námi? Uzdravuje, pomáhá, křísí mrtvé tak jako kdysi...?

Není z tohoto hlediska "mimo nás", není spíše jako Jan Lucemburský, který se nacházel mimo své území?

Samozřejmě se Ježíš netoulá. Tak si pomůžeme postavou sv. Vojtěcha. Jeho péčí Čechové pohrdli. Překážel jim. Sami vzali svou vlády pevně do svých rukou.

Proto Vojtěch "vysypal prach ze svých bot" a odešel na misie k Prusům.

Nemocní židé měli kdysi příležitost Ježíšovy péče. A některé marody Ježíš uzdravil.

Jenže v dalších záležitostech se na Ježíše téměř neobraceli.

Naši nemocní nejsou horší než židovští. Kdo z nás by si nepřál, aby mezi námi Ježíš působil jako kdysi v Izraeli.

Tak proč nemohl Ježíš po vzkříšení zůstat mezi lidmi? (Jednou přece stejně přijde.)

Proč? Vystrnadili jsme jej. Nestojíme o něj. /2

Židé nebyli nemocní jen slepotou, malomocenstvím, zchromnutím a dalšími nemocemi.

Trpěli také duchovní slepotou, ale tvrdili, že vidí Boha přesněji než Ježíš a nenechali se uzdravit. Volali po Mesiáši, ale v ničem Ježíšovi nepředali kormidlo. Kolikpak lidí jej přijalo jako toho, kdo ví a vidí dál než oni?

Sv. Petr po Ježíšově nanebevstoupení říká: "Změňte smýšlení, obraťte se a pak přijdou časy občerstvení před Pánem. Jeho musí nebe až do času obnovy všech věcí přijmout. "

Co z toho plyne? Z nějakých důvodů Ježíš musel přerušit kontakt s lidstvem a jednou zase kontakt s lidstvem naváže.

A to není věc, kterou určují v nebi: "Ježíši, pošleme tě do služby tam a tam". V nebi nepíší umístěnky. My rozhodujeme, kdy bude Ježíš moci přijít.

Až o něj budeme stát, rád přijde.

Proto se potřebujeme obrátit k Bohu a k jeho slovu. Dokud budeme setrvávat ve svých názorech, co by Ježíš mezi námi hledal. Nevnucuje se.

Až se naučíme číst pořádně Bibli, brát doslova to, co Ježíš říká, do té doby musí zůstat mimo nás. Pakliže chceme, aby Ježíš žil v exilu jako sv. Vojtěch, a aby se k nám navrátil, pak musíme napřed uznat, že jej potřebujeme.

Kdypak my se na Ježíše obracíme? V jakých záležitostech?

Je snadné se nechat "povznést" písní Ježíši Králi. Náročnější je přiznat v čem Ježíše potřebujeme a v čem se na něj obracíme nebo neobracíme.

Budujeme vztahy podle jeho pravidel? Radíme se s ním, jak dnes vychovávat děti? Jak slavit neděli? Ptáme se, zda je spokojen s naší prací, s naším jednáním, s naší upřímností a držením slova?

Ptáme se, jak by se zachoval on, když hledáme čemu dát přednost, ptáme se, co by nám poradil při volbě školy, partnera, povolání? Obracíme se něj o radu, když jsme se dostali do nedorozumění, sporu nebo selhání?

Nejprve je třeba začít od poctivého a upřímného rozhovoru s nejbližšími. Umět druhého vyslechnout, neskákat mu do řeči a neprotlačovat svůj nápad za každou cenu.

To bude příprava ke čtení Bible, k naslouchání slovu Božímu. Nepřeskakovat, nevybírat si jenom myšlenku na den, která se mi líbí. Učit se naslouchat i tomu, čemu nerozumím (některým slovům druhých také porozumíme třeba až za pár let). Naslouchat i tomu, co mi z božích slov není zrovna příjemné.

Ježíš není Jan Lucemburský, který se z kdovíjakých důvodů potulovat po dalekých bojištích.

Ale Ježíš s námi není jako Karel IV, pozvedající blahobyt v zemi (to by to u nás jinak vypadalo).

Ježíšův osud je podobný osudu sv.Vojtěcha, prvního biskupa z české krve, kterému domácí rodáci házeli klacky pod nohy.

Vojtěcha po jeho odchodu Češi přemlouvali, aby se vrátil. Uvěřil jim, že stojí o jeho službu. Když se dozvěděl o vyvraždění svého příbuzenstva (Slavníkovců), znovu odešel na misie k pohanským Prusům.

Na osudech židovského národa vidíme tragédii neschopnosti vést dialog s Ježíšem.

I sv. Petr na Ježíšova slova: "Jdeme do Jeruzaléma, Syn člověka bude

vydán...", odpověděl (v řeckém originále stojí: "káral"): "Co takhle mluvíš!?"

V takovýchto chvílích se rozhodujeme zda bude Jeruzalémský chrám zničen nebo ne. A rozhodujeme to my, lidé.

Ježíš plakal nad Jeruzalémem, neboť se od něj lidé nechtěli nechat zachránit.

Ale ani apoštolové se neptali, co by mohli pro záchranu města udělat. Byli "chytřejší" než Ježíš.

Nestáli o vysvětlení, k čemu by bylo Ježíšovo ukřižování dobré. Místo toho stále tvrdili: "To je nesmysl, nic takového se ti, Ježíši, nestane!" (Tolikrát jsme si o tom říkali.)

Při zatýkání Ježíše se Petr pokoušel svého Mistra bránit. Ale bránil jej podle svého, ne podle Ježíše. Ježíš mu musel nařídit, aby odhodil zbraň.

Pak se Ježíše nikdo nezastal. Pak mu už ani nejbližší nevěřili, že je Mesiášem.

Ve více věcech si apoštolové nenechali od Ježíše říci. Do novozákonní doby vstupovali s celou řadou rabínských deformací. /3

Jak by mohl Ježíš zůstat mezi lidmi?

Nakolik my stojíme o jeho druhý příchod? Mlhavě mluvíme, o očekávání jeho 2. příchodu, až přijde jako král. Čekáme nanejvýš jako v čekárně nádraží, až přijede vlak a tajně doufáme, že vlak s Ježíšem bude mít velké zpoždění.

Naše představa o jeho příchodu je spíše děsivá. (Proč nečteme Písmo pečlivěji?)

V čem se my na Ježíše obracíme?

Když jsme někdo marod nebo když se kluk neučil a maturita je přede dveřmi. Nebo při nějakém dalším karambolu.

Ale v ostatních záležitostech si stačíme sami. V zaměstnání a našem přístupu k práci, v držení (nebo nedržení) slova, při výchově dětí, si myslíme, že jsme dost chytří, při spravování města, řešení sporů, usmiřování (neusmiřování), při hospodaření (nebo nehospodaření) se vztahy, s časem, se slovem Božím ....

Když slyšíme slovo: "Prokletý, kdo spoléhá na člověka", zdá se nám to přehnané.

Ale copak nespoléháme na své vůdce, na své duchovní rádce, na své faráře, na své rodiče, šéfy, na svou stranu, doktora, léčitele ... Nebo na sebe?

"Co nám bude kdo vykládat?" 

A na druhou stranu stále nadáváme na poměry. (Inu, nejsou podle Ježíšova kralování.)

Židé toužebně očekávali příchod Mesiáše (zbožnými skutky se snažili jeho příchod uspíšit). Když přišel, nepřijali jej.  Otec nebeský mu poskytl asyl.

Je důležité si přiznat, že ani my zatím o Ježíše mnoho nestojíme.

Ježíš slíbil, že přijde podruhé.

Jeho království znamená uspořádání sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel. (Nebešťané si už takovéto jednání osvojili.) Až budeme o takovýto způsob života stát, Mesiáš přijde podruhé a dopomůže nám k tomu svou blízkostí. Zatím nás nezanechal jako sirotky a bez úplné pomoci, ale jeho plná přítomnost samozřejmě udělá své.

Nemáme jen memorovat: "Přijď království tvé." Druhý Ježíšův příchod máme ze všech sil připravovat. (Nejsme v čekárně na nádraží.)

Ale nejprve potřebujeme vědět, co boží království obnáší. To je další objevování (krásné).

--------------------

Poznámky:

                   /1      Heslovitě:

Porozumět tomu, co znamená Ježíšovo (boží) království dá určitou práci.

Prosazení pozemského krále v Izraeli bylo pohrdnutím Hospodinem. Nakonec se izraelité lidských králů přejedli. Proto tolik očekávali nového - božího krále.

Je třeba přesně znát, proč se Ježíš nenechal od zbožných Židů prohlásit králem.

V r. 1935 byl v Praze slaven Eucharistický kongres a Kristus tam byl velkolepě oslavován jako Král. Vyšla o tom representační publikace a je zajímavé si ji prohlédnout a ptát se, nakolik naši předkové porozuměli, jakým Králem je Kristus.

Kdo nejsme sváděni ke shlížení se v lesku zlata, vznešenosti kadidla a drahocennosti myrhy?

Ovšem v obdobích veliké moci církve, kdy si církev hrála na representantku Kristova Království, křesťané napáchali mnoho svévole a způsobili mnoho trápení.

                    /2       Na více místech je o tom řeč.

Např.:  Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: "Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu"'Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: "Nechceme tohoto člověka za krále!" (Srov. Lk 19,11n)

                   /3      Ukazovali jsme si, jak Ježíšovo jasné nařízení: "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého". (Mt 28,19), zůstalo apoštolům cizí.  /

Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. (Srov. Lk 24,44-49)

Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým ... dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Sama�sku a až na sám konec země." (Srov. Sk 1,4-9)

Při zjevení v Joppe slyšel Petr Ježíše: "Petře, zabíjej a jez (živočichy, kteří byli v jakési veliké plachtě)!"

"Ani za nic, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje."

"Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."

A Petr třikráte odporoval.

O tom jsme mluvili podrobněji, i o okolnostech následného pokřtění Kornelia. I o tvrdé kritice apoštolů za Petrovo jednání v Ceasarei. (srov. Sk 10,13-11,18).;