32. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 15,54-58 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Mak 7,1-2.9-14; 2 Sol 2,16-3,5; Lk 20,27-38
Datum: 11. 11. 2007
Ve starověkém Egyptě se bohaté vrstvy snažily zajistit si posmrtnou budoucnost (uchování těla a bohatou výbavu - pyramidy a balzamování).

Izraelitům proto bylo řečeno: nestarej se o budoucnost a minulost svěř milosrdnému Hospodinu. Pečuj o "teď a tady", o dobrý život a vztahy s druhými. (Ježíš říká: "Nestarejte se příliš...")

Proto také v hebrejské bibli (Starém zákoně) najdeme zmínky o vzkříšení až v posledních knihách ( 1. čtení je toho příkladem).

K evangelijnímu úryvku musím nejprve něco předeslat.

Víte, že si říkáme: Nejprve je třeba zjistit, jaké postavení a hodnověrnost má Bible uprostřed jiných textů náboženství. Mnoho se dá ověřit.

Pak je třeba ověřit hodnověrnost tesaře z Nazareta. Byl blázen, podvodník nebo má pravdu?

Jaký rozdíl je mezi Ježíšem, Budhou, Konfuciem, Mohamedem ... ?

Jen nezačínat nejdříve Spasitelem. /1

Každý je odpovědný za svůj život a za to, co s ním udělá a za možnosti, kterých se nám dostalo.

Bylo by škoda se připravit o biblické poselství.

Patřím mezi kritické lidi. Jsem zvyklý na jakékoliv otázky a útoky. Jakákoliv upřímná otázka je dovolena. Hledání jsem věnoval tisíce a tisíce hodin. Ani na fakultě jsem nikdy neopakoval nic, o čem jsme nebyl přesvědčen. (Ani při marxismu.) Neoháním se autoritami, leda poukazuji na jejich objevy. Každý se můžeme mýlit. Odvolávám se na hledání a ověřování.

Chci varovat před moderní gnosí (tajné vědění, které je prý některým lidem zjeveno). Vlny gnose přicházejí už od starověku znova a znova.

Několik lidí mně např. vážně tvrdilo, že křesťanství původně hlásalo převtělování, ale že pak na některém koncilu církev tuto věc zakázala.

Dobře, kdo a kde? Co o tom kdo ví? Pojďme to zkoumat. /2

To církev přepsala úryvky dnešních čtení a mnoha dalších míst Bible?

Kdo to tvrdí? Ať to řekne nahlas. Nic se mu nestane, ani vlásek mu nikdo nezkřiví.

Mnohokrát jsem pozvedl svůj hlas (za minulého režimu to bylo někdy i nebezpečné - netýkalo se to ale Bible).

Také jsem se někdy mýlil. - A žiju.

O čemkoliv můžeme mluvit, ale je důležité si vše ověřovat.

Každý dostal svobodu, každý jsme odpovědní za svůj život, za to, co s ním uděláme a za možnosti, kterých se nám dostalo.

Byl Ježíš vzkříšen nebo ne? To je pro nás důležité. Ale neopakujme něco lacině, ať tvrzení jedné nebo druhé strany. Ledacos si můžeme ověřit.

Bohem jsme byli vždy vedeni k přemýšlení. Opakuji tři nutné kroky vedoucí k víře: poznat (co je tvrzeno) ověřit (zda to opravdu tak je) a přitakat (pokud to je pravda) /3

Vážím si náboženství a kultury buddhismu i hinduismu. Vážím si současného Dalajlámy. Je to vzdělaný, příjemný a duchovní člověk. (S některými buddhisty jsem si povídal o modlitbě jako s málokterými křesťany.) Ale proč se lacině šidit o křesťanské poznání, že člověk je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí, které Bůh nabízí nejen milosrdenství, ale především osobní a živé přátelství. To je mnohem elegantnější řešení života než tvrdé a kruté převtělování.

Pojďme se bavit o zkušenostech a zážitcích těch, co jsou přesvědčeni, že už někdy žili jiné životy. Pojďme o tom solidně mluvit a zkoumat, zda na tom není něco pravdy.  

Litujeme lidi, kteří o někoho přišli (smrtí, rozvodem).

Lituji lidi pomýlené komunistickou propagandou, kteří si myslí, že po smrti nic není (jakpak asi přežívají smrt svých blízkých).

Podobně lituji lidi, kteří se podle převtělování musí vzdát svého zesnulého manžela nebo dítěte. Musí se smířit s tím, že už není - je z něj někdo jiný nebo něco jiného.

Nikomu nic nevnucuji, jen lituji každého, kdo se ošidí o přátelství nabízené nám Bohem. (Několik lidí mně řeklo: "Závidím ti přátelství s Bohem".)

Podobně lituji manžele žijící jen vedle sebe, nebo lidi bez přátel.

Lituji lidi, kteří bláhově zaměnili křesťanské poznání za převtělování.

Podobáme se někdy bláhovému muži z pohádky, jež našel hroudu zlata a měnil a měnil až vyměnil ...

Ale také mě vadí, co lidová víra říká o "dušičkách".

Jsme někdy líní se namáhat porozumět Božímu slovu.  Pak se nedivme, že se inteligentní lidé od něčeho takového instinktivně odvracejí.

Vadí mně, co děláme z Boha.

Chci o tom mluvit.

Většina našich drahých zemřela jako nedokonalí lidé. Jak jim co nejvíce pomoci?

Nejsem člověkem, který moc chodí na hroby, ale hrob a hřbitov přece něco znamená. /4

Ale nespokojme se s lidovou vírou. Je důležité promýšlet slovo Boží. (Každé poznávání vyžaduje námahu.)

Právnická představa si myslí, že budeme platit do posledného haléře ...

Jsou lidé "právnického myšlení", kteří si vymysleli teorii zadostiučiní a odpustků. Bude ti odpuštěno, ale zaplatíš do posledního haléře.

Evangelia říkají něco jiného. Je na každém, jak si to porovná.

Někdo si myslí, že nám Bůh sčítá už od dětství všechny naše trestné body a pak nás čeká trest za každé naše provinění.

(Docela se mi zamlouvá, když soud v některých zemích vyměří někomu za jeho zločiny třeba 400 let vězení. Ale v nebi to tak není. Bůh je milosrdný.) Potkávám některé staré lidi, kteří se bojí setkání s Bohem. Strach je zbavuje radosti z přátelství s Bohem. /5

Jsme zvyklí modlit se za zemřelé, ale potřebujeme si udělat pořádek ve svých představách.

Představme si, že by váš syn rád studoval vysokou školu - jenže lajdá na gymnáziu... A nakonec propadne u maturity.

Svoláte rodinnou radu: "Jestli neuděláš maturitu na podzim, ztratíš nejméně rok. Doučování by stálo mnoho peněz, jenže koho obtěžovat, každý učitel má prázdniny. Co dělat?"

Máte bratra, který je vysokoškolským profesorem, ten by mohl by klukovi pomoci. Jenže to má háček. Donedávna si váš syn s tímto strýcem rozuměl, ale v poslední době má váš syn na strýce dopal, jelikož strýc si dovolil synovce nabádat k učení a milostpánovi se to nelíbilo.

Šlo by požádat o pomoc tohoto strýce: "Náš kluk propadl u matury. Nedal na nás, ani na tebe. Víme, že máš prázdniny a právo na své volno, ale, prosíme tě, mohl by ses klukovi o prázdninách věnovat?"

Ale - je třeba, aby se váš syn přemohl, zašel za strýcem a poprosil jej o pomoc. A aby se pustil do učení.

Přijde-li váš kluk za strýcem: "Strejdo, tys měl pravdu, já jsem lajdačil, nedal jsem na rodiče ani na tebe, prosím tě, mohl bys mi pomoci se naučit, co jsem zanedbal", nepochybujete o tom, že se váš bratr bude klukovi ochotně a zadarmo věnovat.

A bude-li kluk chtít, nakonec může odmaturovat i na výbornou.

Ale koho bude třeba více přemlouvat? Syna nebo strýce?

Je možné, že kluk bude trvat na svém, že ho strýc sekýroval, aby se učil a na školu se syn nedostane.

Evangelia nás připravují na setkání s Bohem. Máme být psychicky a osobnostně zralí.

Máme stát o přátelství a osvojit si pravidla přátelství. /6

.

V nebi bude ledacos jinak.

Potřebujeme snést nápor toho, co bude jinak než jsme si mysleli.

Zatím Boha vidíme jen matně. Izraelité s Ježíšem tvrdě narazili. Přesto, že se těšili na Mesiáše. (I apoštolové měli někdy potíže dát ve všem na Ježíše.

Pubertální mládež nemůže vše odkývat rodičům.)

Máme se připravovat na náraz při setkání s Bohem. /7

Každý si může spočítat, že v mnoha věcech nejsme připraveni na setkání s Bohem.

Např. tomu, kdo se vyzpovídal nebo přijal pomazání nemocných, se sice něčeho dostalo, ale to nestačí. Potřebuji mít nejenom odpuštěné hříchy, ale potřebuji vyrůst na úroveň nebešťanů (osvojit si Ježíšův životní styl) a být připraven na setkání s Bohem, jinak mě čeká "očistec".

Řada lidí jde ke zpovědi, slibují, že už více nezhřeší, a přesto zhřeší. Pak jdou znova ke zpovědi, slibují, že nezhřeší, a přesto opět zhřeší. Z toho plyne, že ta "zpověď" má nějakou chybu. Bude-li se takový člověk takto "zpovídat" na konci života, odchází s něčím nedořešeným.

Toto platí stejně o pomazání nemocných a o "svatém přijímání". U takového člověka "zpověď" nefunguje tak, jak by měla, "sv. přijímání" nefunguje tak, jak by mělo. 

Naštěstí je Ježíš učitelem ochotným nás doučovat, je jako ten strýc. A "očistec" není být po škole, ale to: "Milej zlatej, žádné prázdniny, žádné nebe, musíš dohnat, co jsi prolajdačil".

Pokud se student smíří se svým strýcem, zjistí, že strýc je příjemnou osobností, začne si jej vážit, objeví jeho obětavost a přátelství, dožene to zanedbané. Ano, prázdniny budou jiné, než na jaké se těšil, bude se několik hodin denně učit, ale nakonec prohl�sí, že to byl zajímavý čas, a bude strýci vděčný, že mu pomohl někam dorůst.

Jestli kluka doučování "chytne" a bude spolupracovat, bude se rychle učit a strýc se s ním půjde třeba k večeru na hodinku vykoupat do rybníka. Kluk objeví, že má skvělého str�ce a naváže s ním větší vztah než jaký s nim měl v dětství. A dostane se na vysokou školu.

Měli bychom pochopit, že v "očistci" bude záležet už jen na nás. Ježíš je ochoten nám "očistec" zpříjemnit. Ale bude záležet na naší připravenosti, na tom zda pro nás bude vztah s Bohem pokladem, jestli nás začne naše dorůstání a naše porozumění Bohu bavit a jestli nás bude těšit Ježíšův způsob myšlení, jednání a mluvení. /8

Je důležité pochopit a poznat, že budeme-li vnitřně ztuhlí, nepružní, může být "očistec" tvrdou dřinou. Pak u "duší v očistci" může docházet, a dochází, ke konfliktu s Bohem. I apoštolé se dostali do konfliktu s Ježíšem. Nás setkání s Ježíšem tváří v tvář teprve čeká. Nevíme jak dopadneme. /9

Co tedy můžeme dělat pro své zesnulé?

Samozřejmě je přinejmenším slušností prosit Boha.

"Prosím tě, Bože, mohl by ses věnovat našemu tatínkovi navíc?"

Stačí poprosit jednou (Bůh není sklerotický, i když je starší než my, a není horší než my).

Ale je třeba "zapřísahat" své zesnulé a připomenout jim: "Tati, prosím tě, já tě mám rád, jsem ti vděčný za to a to ... Tolik jsem se od tebe naučil ... a záleží mi na tobě.

Prosím tě, všímej si, jak nás má Bůh rád, jak má rád tebe.

Tolik stojím o nové setkání s tebou - i proto jsem byl u svátosti smíření - pracuji na sobě, abych se neminul s Bohem a s tebou.

Prosím tě, ty sis někdy nedal říci, urážel ses, když ti maminka něco vytkla. Prosím tě, dej si na to pozor, ať na to v očistci nedoplatíš. Řada svatých se nejdříve těžce provinila, než objevili velikost božího milosrdenství. Někteří spáchali dokonce veliké zločiny (lotr na kříži, Zacheus, David, Josefovi bratři, apoštol Pavel ...) V nouzi poznáváme přítele ..."

Pokud se někomu toto uvažováním nelíbí, ať hledá sám, nebo si ponechá své názory.

Evangelia jsou hřivnou, je na nás, co z nich vytěžíme nebo zda hřivnu zakopeme,

Vyprávěl jsem vám, jak holčička řekla: "Bůh je táta, který nás má rád jako maminka".

Ježíše jsme si přirovnali tomu strýci.

Ježíš pro nás umřel na kříži, abychom si všimli, co vše pro nás dělá.

Je třeba Boha poprosit o milosrdenství, ale je třeba (a někdy důrazně) "domluvit tomu chlapci".

Prosit Boha o pomoc je zdvořilé, ale Bůh je ochoten vždy pomoci.

Ale je nutné domluvit těm, co od nás odešli.

"Milá manželko, vidíš, jak se mě po tobě stýská, mrzí mě, co jsem ti zůstal dlužen, ale jestli mě máš ráda, nehádej se s Bohem, jako jsi se hádala se mnou. Já se taky na starý kolena učím vycházet s mladými. Vidím, jak je to důležité a beru to jako trénink, abych se jednou, až umřu, uměl dohodnout s Ježíšem."

S Mesiášem se každý setkáme. Při každého člověka ale také platí: "Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. kdo snese jeho příchod" (Mal 3,2)

Kdybych  řekl: "Po mši se budeme Pána Boha prosít za spásu našich zemřelých a trvalo by to třeba půl hodiny (tak to bylo v kostele za mého mládí) určitě by mnozí ochotně zůstali. Ale to, co jsme si řekli o prosbě k našim zemřelým, je ještě důležitější. I pro nás, pro naši přípravu na věčnost a pro naše vzájemné vztahy s pozemšťany, nebešťany a s těmi, kteří dorůstají v "očistci".

Ano, modleme se za zemřelé. Jenže to, jak je vidět, není všechno.

Máme možnost se připravit na setkání s Bohem. Ježíš nás na to upozorňuje a připravuje.

Např. říká:  "Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře."

Buďme připravení, mějme otevřená srdce, když nám Ježíš chce něco říci nebo něco poradit.

Máme-li "zavřeno",  nemůže nic dělat a je mu to líto.

Pokud ale "otvíráme" , Ježíš "sám nás bude obsluhovat". Bude nám pomáhat, bude nám sloužit.

Všimněme si této jeho neslýchané lásky. (Srov. Lk 12,35-39 )  

Jen je třeba se učit připravenosti přijmout jej kdykoliv. Ovšem přijmout Ježíše není jen tak. Nepodceňujme to. Nešiďme se.

K dnešnímu úryvku evangelia stačím říci jenom: Nemusíme mít starost o vztahy v nebi. Nepřijdeme o své nejbližší. Všechny budou umocněny (pokud o to budeme stát a pracovat na nich.)

Ale první je otázka, kdo byl Ježíš a zda byl vzkříšen. Jinak jsme mluvkové, jak říká sv. Pavel.

Nebo je i Pavlova řeč také přepsaná? /10

-------------------------------

Poznámky:

                /1      Kdo podcení tyto otázky, staví na vodě a bude ohrožen kdejakým tvrzením. Jako kdysi od nějaké autority přijal, že "Pán Ježíš je Vykupitelem", tak snadno přitaká jiné autoritě, třeba: "Ježíš, nezemřel, ale měl s Magdalénou děti" (zvlášť bude-li to pohodlnější).

Často nekriticky, bez ověřování, přebíráme kdejaký drb. (Podobně někdo popírá holocaust, počet obětí komunistického režimu nebo naopak věří Protokolům siónských mudrců, výmyslům o zednářích, nebo "vypočítanému" datu konce světa.)

               / 2      Mnoho podvodů vyšlo najevo. Je dobře, že církev má své velké! oponenty. Bible je prozkoumána jako žádná jiná literatura na světě. To mohu dokázat (přijďte). 

Starší z vás si pamatují, jak komunisté falšovali dějiny. Přepisovali knihy a na fotografiích vyretušovali některé lidi (např. z fotografického záběru Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí v r. 1948 odstranili Clementise).

                 /3      Např. Syrský Náman slyšel od otrokyně, že prý u nich je boží muž schopný jej uzdravit z malomocenství. Riskl to, vydal se na cestu (tonoucí se stýbla chytá). Když mu kluk vyřizoval, že má sestoupit do Jordánu, potichu zuřil: "Já vůl, na co jsem naletěl ..."

Když lezl do vody, vůbec nedoufal, že by mohl být uzdraven.

Ale pak přitakal a nevykládal nic o náhodě, léčivé vodě, léčiteli atd.

                         Jiní potkávali vzkříšeného Lazara a Ježíši nepřitakali. Nechtěli. 

"Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."  J 10,37-38  (Srov. také J 5,31-47)

                  /4       Měli bychom v listopadové dny navštěvovat hroby, setkávat se s příbuznými a přátely, vyprávět si o našich zesnulých, ukazovat dětem, co jsme se od předků naučili a za co jim vděčíme.

Máme slavit, že jsme byli pozváni do společenství nebešťanů (ti už přijali Ježíšův životní styl). Ježíš

Nám nabízí, že nám pomůže dorůst na tuto úroveň.                                                                  

                 /5      Mrzí mě, že tito lidé na stará kolena nejsou už schopni vyjet ze svých vyježděných kolejí a změnit způsob svého uvažování. (Obrácení - měnit smýšlení má být naším celoživotním procesem.)

                 /6        Přátelství unese ledacos a vše se dá spravit, pokud se postavíme poctivě ke svému selhání. Přítel nepočítá a neskrblí. 

Ale je třeba být poctivý (nejdříve k sobě). Přátelství je schopen jen dospělý (dospělost znamená přijetí odpovědnosti nejprve za sebe (za své myšlení, svá s slova a činy) a pak za druhého. /7

                  /7       "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,8-9)

nám nabízí, že nám pomůže na tuto úroveň dorůst.

                 /8      Ještě jsem neviděl otráveného člověka na fotbalovém hřišti. Ale viděl jsem řadu otrávených lidí při studiu, v kostele i při práci.

Jsou i tací, které baví fotbal, ale nedali by mu přednost před studiem, prací nebo bohoslužbami. (Co to je platné, když někdo získá na olympiádě zlatou medaili, ale rodina si jej neužije a nemá čas si vytvořit přátelství s Bohem?)

                 /9      Potřebujeme se naučit řešit konflikty, přijímat i nepříjemnou pravdu o sobě, poučit se z chyb, naučit se přemýšlet a získávat nové dovednosti (např. se neurážet, přiznávat chybu, učit se od druhých, třeba i od dětí). Nikdo nespadl učený z nebe.

                /10      "Chci vám bratří připomenout evangelium ...

Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel pro nás podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.  

Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu,    někteří však již zesnuli.

Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat,

že není zmrtvýchvstání?

Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.

Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

A jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

Až nastane konec, Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.

Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.

Až bude Bohu všechno podřízeno, pak bude Bůh všecko ve všem." (srov. 1 Kor 15 )