31. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 11,22-12,2
Datum: 4. 11. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mdr 11,22-12,2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 11,22-12,2
; 2 Sol 1,11-2,2
; Lk 19,1-10
Datum: 4. 11. 2007
První čtení - perla.
My "lásku" chápeme romanticky a ztotožňujeme ji s city. Biblicky "milovat" znamená přát druhému dobro a usilovat o dobro pro druhého. Proto Bůh může milovat i nepřátele, včetně satana.
(To neznamená, že satan smí do nebe.)
Příběh o Zacheovi je také skvostem. Potřebujeme ho ale slyšet znovu a lépe. Uvědomit si, co se tam odehrálo ...
"Známe" podobenství o ztracené ovci, o nalezeném penízi z roztrženého náhrdelníku, o tátovi marnotratného syna a jeho staršího bratra a podobenství o zbožném člověku a výběrčím daní (kolaborantu) Ale je otázkou co jsme pochopili, zda nepapouškujeme "výsledek".
Podobenství zůstává pro mnohé jen podobenstvím. Jenže událost ze života se strefuje do živého. Lidé byli pochopitelně šokováni Ježíšovým jednáním.
(Udávání, spolupráce s nepřítelem, okrádání zraněných a vylupování hrobů, jsou zvláště odporné zločiny. Výběrčí daní pro okupační moc byli zavrženíhodnými lumpy, okrádali bezohledně i chudé lidi. Zacheus byl jejich šéfem!)
Je dobře si prožít šok z božího jednání a potom hledat, proč tak Bůh jedná. Můžeme pak zažít nový šok z velikosti boží přejícnosti.
Víra je životním postojem, je poznáváním a vztahem.
Někdo má k Bohu vztah jako služebník (zaměstnanec), někdo jako kamarád, někdo je už na úrovni přítele.
Zkusme slovo víra nahradit slovem přátelství. Jenže řadě lidí, kteří nemají přátele, je nesrozumitelné o přátelství mluvit. Kdo má jen kamarády, neví o čem je řeč, zaměňuje přátele za kamarády.
Přátelé pokládám za jeden z největších božích darů.
Přátelství je darem. Nezaslouženým darem.
Nelze si jej koupit, vyžebrat nebo vyprosit.
Na přátelství lze odpovědět přátelstvím.
Profesor a student se mohou stát přáteli. Přesto, že je to nerovnoměrný vztah. (Zkusme popsat za jakých podmínek ...)
Manželé by měli být přáteli. Není to samozřejmé. Je dobře, jsou-li sourozenci přáteli, jsou-li rodiče a děti přáteli.
Mám-li přítele, mohou mi jej druzí právem "závidět".
Mohu-li říci, Bůh mně nabídl přátelstv�, zdaleka se ke mě hlásí (nestydí se za mne), pak jsem získal nabídku největší bohatství.
Ježíš mluví o přátelství Boha k lidem. (To je bohatství křesťanství. V kterém jiném náboženství najdeme něco podobného?)
"Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3,16
Ježíš oznamuje apoštolům, že se vrací, že odchází do Betánie k Lazarovi za přítelem.
"Ježíši, co když tě chytnou?"
"No tak budu chycen, ale děvčata a Lazar mě čekají. Jsme přátelé, nemohu nepřijít." (Srov. J 11,1-16
Bůh nás zve k přátelství.
Starší bratr marnotratného zůstal na úrovni zaměstnance. Proto nedovede pochopit jednání táty, zdá se mu nespravedlivé, absurdní. Je možné, že se dokonce za tátu stydí.
Zatím - na své úrovni zaměstnance - nemůže pochopit přátelské jednání otce. Zatím neví, co je přátelství.
Možná znáte nějakého horlivého a oddaného služebníka.
Mocní mívají takové lidi okolo sebe. (Ale mocní obvykle přátelství neposkytují - sami jej většinou ani nejsou schopni.)
Služebník ovšem může sloužit jen jednomu pánovi. Obvykle tomu, který je nahoře. Služebník často přechází sloužit vítězi nebo tomu, kdo dá více.
Přítel stojí při příteli, i když prohrál. Služebník (zaměstnanec) pracuje pro zisk. Příteli jde o vztah.
Přátelství je náročné. Obyčejně prochází i všelijakými krizemi (viz dobré manželství). Nikdo nejsme neomylní ani bez chyb.
Přátelství s Bohem je nerovnoměrné, ale také vyžaduje "práci".
Lidé výkonu, starší bratr marnotratného syna, dělníci na vinici nezištnost přátelství nechápou. Myslí v jiných souřadnicích: "Přece jsme se tolik namáhali! To vypadá, že moje snaha nemá žádnou cenu, že si ji Bůh necení?
Omyl. Cení.
Ale vztah je více než výkon.
Kdo žije na úrovni práva: "má dáti - dal," nechápe.
Kdo se dostane na úroveň přátel, pochopi, že mezi přáteli se nepočítá. Proto může být přátelství i nerovnoměrné (profesor a student, Bůh a člověk).
Kdo žije v přátelství, pochopitelně ví, že přátelství také není samo sebou. Mnoho stojí. Proto je tak zřídka. Vyžaduje úsilí o porozumění, velkorysost, pokoru - nepovyšovat se, dávat přednost, nepočítat kolik jsem dal a jestli druhý nedává méně.
Staršímu bratru marnotratného syna nešlo na rozum otcovo jednání. Poctivě pracuje, poctivě žije a otec marnotratníkovi "nadržuje". "To je nesrozumitelné!" Pohoršující.
Uvažuje na úrovni zaměstnance. Podobně smýšlejí dělníci na vinici : "Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" (Srov. Mt 20,1-15
Jenže Ježíš jedná na jiné úrovni - na úrovni přítele. "Zacheus je přece synem Abrahamovým" a milovaným synem božím. Tak daleko ještě farizej nemyslí, je zahleděn jen do sebe.
Je nám příjemné, když nás Bůh miluje bezpodmínečně, ale je nám proti srsti, miluje-li Bůh bezpodmínečně druhé lidi, zvláště ty, které nám nevoní.
Farizeové všech dob zůstávají na úrovni zaměstnanců. Pohoršuje je velkorysost a přátelství Boha k lidem, kteří jsou na nižší úrovni výkonu než jsou oni sami.
(Vyznavače jiných náboženství nenapadne kritizovat božstva. Vzduch, moře, měsíc nebo zemskou přitažlivost také nelze kritizovat.
Neuvědomujeme si, co máme, když Hospodin je živou osobností a ne nějakým principem nebo něčím nad námi.)
Lidé s mentalitou žebráků závidí druhým a litují se.
"Ty se máš, kdybych měl peníze jako ty. Kdybych měla děti jako ty, kdybych se vdala jako ty. Ty se máš, ty můžeš chodit... Ty jsi vystudoval... Ty nejsi alkoholik ..."
Závidět lze cokoliv.
Každému z nás nabídl Bůh svou blízkost, své přátelství. Proč nám je tato nabídka často tak málo?
Neumíme rozpoznat perlu? Přitahují nás jen barevná sklíčka?
Ježíš mluvil (a mluví) k zástupu. Zve každého. Každého z nás.
Někteří přišli blíž a stali se učedníky. Z nich někteří patřili mezi Dvanáct, někteří mezi Tři a Jeden se v porozumění dostal nejblíže.
Škoda, že jeden z Dvanácti a někteří andělé odpadli.
"Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." (J 15,15
Je otázkou, zda měl Zacheus kamarády. Přátele těžko. A přece v sobě měl touhu po přátelství, nebyl "vyhaslým člověkem". Proto porozuměl Ježíšově velkorysosti, ocenil ji, stál o Ježíšovo přátelství a po hlavě se vrhl do práce, aby mohl být Ježíšovým přítelem.
-------------------------
Poznámky:
/1 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,9-15
My "lásku" chápeme romanticky a ztotožňujeme ji s city. Biblicky "milovat" znamená přát druhému dobro a usilovat o dobro pro druhého. Proto Bůh může milovat i nepřátele, včetně satana.
(To neznamená, že satan smí do nebe.)
Příběh o Zacheovi je také skvostem. Potřebujeme ho ale slyšet znovu a lépe. Uvědomit si, co se tam odehrálo ...
"Známe" podobenství o ztracené ovci, o nalezeném penízi z roztrženého náhrdelníku, o tátovi marnotratného syna a jeho staršího bratra a podobenství o zbožném člověku a výběrčím daní (kolaborantu) Ale je otázkou co jsme pochopili, zda nepapouškujeme "výsledek".
Podobenství zůstává pro mnohé jen podobenstvím. Jenže událost ze života se strefuje do živého. Lidé byli pochopitelně šokováni Ježíšovým jednáním.
(Udávání, spolupráce s nepřítelem, okrádání zraněných a vylupování hrobů, jsou zvláště odporné zločiny. Výběrčí daní pro okupační moc byli zavrženíhodnými lumpy, okrádali bezohledně i chudé lidi. Zacheus byl jejich šéfem!)
Je dobře si prožít šok z božího jednání a potom hledat, proč tak Bůh jedná. Můžeme pak zažít nový šok z velikosti boží přejícnosti.
Víra je životním postojem, je poznáváním a vztahem.
Někdo má k Bohu vztah jako služebník (zaměstnanec), někdo jako kamarád, někdo je už na úrovni přítele.
Zkusme slovo víra nahradit slovem přátelství. Jenže řadě lidí, kteří nemají přátele, je nesrozumitelné o přátelství mluvit. Kdo má jen kamarády, neví o čem je řeč, zaměňuje přátele za kamarády.
Přátelé pokládám za jeden z největších božích darů.
Přátelství je darem. Nezaslouženým darem.
Nelze si jej koupit, vyžebrat nebo vyprosit.
Na přátelství lze odpovědět přátelstvím.
Profesor a student se mohou stát přáteli. Přesto, že je to nerovnoměrný vztah. (Zkusme popsat za jakých podmínek ...)
Manželé by měli být přáteli. Není to samozřejmé. Je dobře, jsou-li sourozenci přáteli, jsou-li rodiče a děti přáteli.
Mám-li přítele, mohou mi jej druzí právem "závidět".
Mohu-li říci, Bůh mně nabídl přátelstv�, zdaleka se ke mě hlásí (nestydí se za mne), pak jsem získal nabídku největší bohatství.
Ježíš mluví o přátelství Boha k lidem. (To je bohatství křesťanství. V kterém jiném náboženství najdeme něco podobného?)
"Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3,16
)
Ježíš oznamuje apoštolům, že se vrací, že odchází do Betánie k Lazarovi za přítelem.
"Ježíši, co když tě chytnou?"
"No tak budu chycen, ale děvčata a Lazar mě čekají. Jsme přátelé, nemohu nepřijít." (Srov. J 11,1-16
)
Bůh nás zve k přátelství.
Starší bratr marnotratného zůstal na úrovni zaměstnance. Proto nedovede pochopit jednání táty, zdá se mu nespravedlivé, absurdní. Je možné, že se dokonce za tátu stydí.
Zatím - na své úrovni zaměstnance - nemůže pochopit přátelské jednání otce. Zatím neví, co je přátelství.
Možná znáte nějakého horlivého a oddaného služebníka.
Mocní mívají takové lidi okolo sebe. (Ale mocní obvykle přátelství neposkytují - sami jej většinou ani nejsou schopni.)
Služebník ovšem může sloužit jen jednomu pánovi. Obvykle tomu, který je nahoře. Služebník často přechází sloužit vítězi nebo tomu, kdo dá více.
Přítel stojí při příteli, i když prohrál. Služebník (zaměstnanec) pracuje pro zisk. Příteli jde o vztah.
Přátelství je náročné. Obyčejně prochází i všelijakými krizemi (viz dobré manželství). Nikdo nejsme neomylní ani bez chyb.
Přátelství s Bohem je nerovnoměrné, ale také vyžaduje "práci".
Lidé výkonu, starší bratr marnotratného syna, dělníci na vinici nezištnost přátelství nechápou. Myslí v jiných souřadnicích: "Přece jsme se tolik namáhali! To vypadá, že moje snaha nemá žádnou cenu, že si ji Bůh necení?
Omyl. Cení.
Ale vztah je více než výkon.
Kdo žije na úrovni práva: "má dáti - dal," nechápe.
Kdo se dostane na úroveň přátel, pochopi, že mezi přáteli se nepočítá. Proto může být přátelství i nerovnoměrné (profesor a student, Bůh a člověk).
Kdo žije v přátelství, pochopitelně ví, že přátelství také není samo sebou. Mnoho stojí. Proto je tak zřídka. Vyžaduje úsilí o porozumění, velkorysost, pokoru - nepovyšovat se, dávat přednost, nepočítat kolik jsem dal a jestli druhý nedává méně.
Staršímu bratru marnotratného syna nešlo na rozum otcovo jednání. Poctivě pracuje, poctivě žije a otec marnotratníkovi "nadržuje". "To je nesrozumitelné!" Pohoršující.
Uvažuje na úrovni zaměstnance. Podobně smýšlejí dělníci na vinici : "Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" (Srov. Mt 20,1-15
)
Jenže Ježíš jedná na jiné úrovni - na úrovni přítele. "Zacheus je přece synem Abrahamovým" a milovaným synem božím. Tak daleko ještě farizej nemyslí, je zahleděn jen do sebe.
Je nám příjemné, když nás Bůh miluje bezpodmínečně, ale je nám proti srsti, miluje-li Bůh bezpodmínečně druhé lidi, zvláště ty, které nám nevoní.
Farizeové všech dob zůstávají na úrovni zaměstnanců. Pohoršuje je velkorysost a přátelství Boha k lidem, kteří jsou na nižší úrovni výkonu než jsou oni sami.
(Vyznavače jiných náboženství nenapadne kritizovat božstva. Vzduch, moře, měsíc nebo zemskou přitažlivost také nelze kritizovat.
Neuvědomujeme si, co máme, když Hospodin je živou osobností a ne nějakým principem nebo něčím nad námi.)
Lidé s mentalitou žebráků závidí druhým a litují se.
"Ty se máš, kdybych měl peníze jako ty. Kdybych měla děti jako ty, kdybych se vdala jako ty. Ty se máš, ty můžeš chodit... Ty jsi vystudoval... Ty nejsi alkoholik ..."
Závidět lze cokoliv.
Každému z nás nabídl Bůh svou blízkost, své přátelství. Proč nám je tato nabídka často tak málo?
Neumíme rozpoznat perlu? Přitahují nás jen barevná sklíčka?
Ježíš mluvil (a mluví) k zástupu. Zve každého. Každého z nás.
Někteří přišli blíž a stali se učedníky. Z nich někteří patřili mezi Dvanáct, někteří mezi Tři a Jeden se v porozumění dostal nejblíže.
Škoda, že jeden z Dvanácti a někteří andělé odpadli.
"Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce." (J 15,15
) /1
Je otázkou, zda měl Zacheus kamarády. Přátele těžko. A přece v sobě měl touhu po přátelství, nebyl "vyhaslým člověkem". Proto porozuměl Ježíšově velkorysosti, ocenil ji, stál o Ježíšovo přátelství a po hlavě se vrhl do práce, aby mohl být Ježíšovým přítelem.
-------------------------
Poznámky:
/1 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,9-15
);