30. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 35,15b-17.20-22a
Datum: 28. 10. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 21,23-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 35,15b-17.20-22a
; 2 Tim 4,6-8.16-18
; Lk 18,9-14
Datum: 28. 10. 2007
Porozumět tomuto podobenství dá větší práci než bychom si
mysleli.
Ježíš ukazuje rozdíl mezi člověkem, který touží po smilování, i když je hluboce v mínusu, a mezi tím, kdo je sice na vysoké morální úrovni, ale je se sebou spokojen, zakládá si na svém náboženském výkonu a dalších dobrých skutcích a sebezáporech. (Postit se dvakráte do týdne 24 hodin bez jídla a pití je obdivuhodný výkon - ale k čemu to slouží? Proč se raději nepostit od neochoty, nelaskavosti, nepečlivosti atd. U Mojžíše je řečeno: K příkazům od Hospodina nic nepřidáš a nic neubereš.)
Farizej předstoupil před Boha s upřímnou vděčností. (Škoda, že si nekontroloval svou zbožnost třeba s Mojžíšem.)
Ale nepředbíhejme a neodsuzujme rychle farizeje. Ne všichni farizeové byli pokrytci. Možná Ježíš z jejich okruhu sám vyšel.
My sami patříme do této skupiny lidí, kteří se snaží brát Boha vážně. Kdybychom dnes potkali člověka podobného farizeovi z podobenství, možná bychom se jej zastávali - má zdravé sebevědomí.
Co Ježíš na farizeovi z podobenství vidí špatného? Pak si můžeme nechat nastavit zrcadlo a něco důležitého se pro sebe dozvědět.
Potřebovali bychom si nejprve projít všechna Ježíšova: "Běda vám, farizeové ...", pak bychom porozuměli podobenství, o kterém uvažujeme.
Pokusím se alespoň o jakýsi úvod.
Chceme-li být Ježíšovým partnerem, potřebujeme se od něj nechat vyučit velikému umění (to nebude hned). /1
Jsme milované děti boží, ale jsme teprve na začátku. /2
Mnoho z nás by bylo rádo brzy Mistry. /3
Farizeové dosáhli pozoruhodného výkonu v náboženství. Nesuďme je lacině. Ježíš s nimi nepohrdal a nesnižoval jejich výkon (dovedl přece ocenit i znalosti a šikovnost podvodníka. Srov. Lk 16,10-13
Ježíš nás jen důrazně upozorňuje, nejen v podobenství o farizeovi, na povrchní, nebezpečnou a falešnou zbožnost. To vše je velice zákeřné. Jenže my jeho varování: "Běda vám", vztahujeme jen na dávné farizeje a vůbec ne na sebe.
Jenže náboženský výkon je něco jiného než porozumění Bohu a vztah s Bohem.
Často se mluví se o dětech, které se nemohly narodit (o potratech), ale už se nemluví o dětech, které jsou zmrzačeny špatnou výchovou.
Nebo které mrzačíme špatnou náboženskou výchovou!
Ježíšova zbožnost byla cudná a jeho jednání s druhými bylo skvostné.
My máme sklon, to, co nám chybí na pěkném soužití s druhými, vynahrazovat předváděním své zbožnosti. Ježíš tomu říká obílené hroby.
Jsme neupřímní, nesnášenliví, nepracujeme poctivě, neumíme se domluvit a smířit, ale v kostele nás děti nás vidí, jak se zbožně modlíme. Chodíme s dětmi do kostela, učíme je modlitbám, ale méně umění rozhovoru s Bohem? Tatínek v kostele zbožně sepne ruce nebo klečí, aby to i dítě vidělo, ale smysl toho všeho dítěti utíká. Dítě nasává do srdce naši povrchní zbožnost (farizejství).
Jak tomu mají děti správně porozumět? Co si o nás mohou myslet? /4
Sourozenci se dostanou do sporu a my staršímu řekneme: "Moudřejší ustoupí".
Co to znamená? Asi to, že "já jsem chytrý a on hloupý".
Pochopitelně dítěti uniká, co je správné a kdo má pravdu. Neučíme děti řešit spory ani podle spravedlnosti ani podle Ježíše.
Slyšeli jsme: "Nastavte druhou tvář ..." /5 Druhým ta slova citujeme, ale sami jim nerozumíme. Mimo kostel se ovšem např. vehementně bereme o restituce. Namlouváme něco sami sobě, ale druhým nic nenamluvíme, mají svůj zdravý rozum. Myslí si o nás své.
Máme pověst neupřímných farizeů.
Řada lidí obíhá jednoho faráře po druhém se stejnou otázkou, aby konečně slyšeli odpověď, kterou chtějí slyšet. Pokud ji neslyší, označí faráře za špatného.
Poradíte jim: "Zkuste dělat to a to".
Pak se jich zeptáte, zda se to dělají. Tvrdí, že ano.
Když to tvrdí potřetí a odhalíte, že se toho ani nedotkli, zaútočí: "Ale já to chci dělat".
Nevěřili byste, jak mnoho zaměňujeme "Já chci" a "Já dělám".
Ježíš na to má geniální vyučování. Velekněžím a starším lidu dal jednu lekci: "Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!'
On odpověděl: `Nechce se mi.' Ale potom toho litoval a šel.
Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.' Ale nešel.
Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli mu: ,Ten první.' Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království." (Mt 21,29-31
To vyprávění může pochopit každý.
A pak je na každém, jak se zařídí.
Před dvěma týdny jsme si říkali, že jsme odpovědní za to, co slyšíme. Vyučování je darem. Ježíšovo vyučování je velikým darem.
Do omrzení upozorňuji na reakci sv.Petra, který Ježíše kára: "Kdepak, to se ti nestane, aby tě zabili". A Ježíš: "Postav se za mne, satane ! (Buď můj učedník a ne učedníkem farizeů)."
Jenže v tom bodě dal sv. Petr přednost rabínské a farizejské nauce.
Možná, že se sv. Petr styděl za to, co Ježíš říkal (možná mu připadalo, že Ježíš hloupě mluví o popravě, když se přece všichni těší na Mesiáše. I velerada, jen co prokoukne, ráda přijme Ježíše za Mesiáše). Možná Petr chtěl, aby si Ježíš nedělal ostudu.
Stojí za to se nad tím vším zamyslet.
Viděl jsme pokrytectví napřed na druhých, ale už dlouho je nacházím také na sobě.
Jsem vděčný Ježíšovi, že mě upozorňuje na mé chyby. Necítím se před ním zdrceně. Díky němu jsem se dozvěděl, že jsem milovaný syn Boží - učím se to přijímat bez zásluhy a výkonu. Nevadí mně, že jsem stále někde na začátku, Bůh nade mnou nepráská bičem. Není pedant, ale má radost, stojíme-li o pečlivost. (Ani my nemáme rádi odbytou práci. Neznám ani jednoho člověka, který by byl spokojený s povrchním vztahem partnera.)
Už jsme mluvili, co znamená "povyšovat se". Stručně řečeno hrát si na Mistra. Tomu bude řečeno: "Slez dolů. Na Mistra nemáš."
"Ponižovat se" znamená nehrát si na kdovíkoho. Dítě nic nepředstírá. Dobrý učedník může být povýšen.
Farizeové se předváděli a mysleli si, na jak vysoké úrovni už jsou. Víme jak dopadli. Celníci a nevěstky si na nic nehráli a něco se od Ježíše naučili.
Bylo by škoda minout Ježíšovo inteligentní varování - nikdo tady nepere naše prádlo. /6
Bylo by škoda se minout s ospravedlněním ...
---------------------------------------
Poznámky:
/1 S druhými máme vytvořit Nevěstu Mesiáše, ale vyrostli jsme "na ulici". Až později jsme vstoupili do lepší společnosti (božího syna) z ulice. Líza v divadelní hře "Pygmalión"
využila příležitost a vyrostla v dámu. Lepší šaty a zdvižený malíček při pití kávy ovšem z nikoho dámu neudělá.
Jsme sice z královského rodu, ale vyrůstali jsme "v rodině uhlíře", máme pochopitelně návyky a způsoby "uhlířů". Naučit se královským způsobům jednání bude pracné. Ale je to možné.
Bez veliké poctivosti k sobě, nepovyšování se a vytrvalosti se to ale neobejde.
/2 Kdo otevře první dveře nějakého poznání v jakémkoliv oboru, vstoupí do úchvatného prostotu poznání. Rozhlíží se, pozoruje, prohlíží, žasne a časem si všimne, že tam je deset dalších dveří ...
Otevře-li kterékoliv, zjeví se mu opět další úžasný prostor netušené krásy ... a dalších deset dveří ... a za nimi zase tak ... a dál a dál ...
Mnoho vědců je pokorných, od řady v nich jsem slyšel: "My toho ještě mnoho nevíme ..."
To v určitých hospodách najdete odborníky na všechno: politiku, ekonomii, sport, náboženství a v poslední době i na architekturu (studie Kaplického na Národní knihovnu na Letné).
/3 Může být ctí dělat řidiče významnému architektovi, být kulisákem na přední scéně nebo zřízencem na prestižní klinice. Jenže ledaskdo si hraje na to, na co nemá, kdekdo se už cítí architektem, předním hercem, slavným chirurgem nebo významným náboženským vůdcem.
Řada lidí si myslí, že jim snahu o duchovní život nahradí psychoanalýza nebo psychologický výcvik (psychologie si velice vážím, ale nezaměňujme jedno za druhé).
"Světec je člověk, kterým prochází světlo", pravila malá holka. Ne každý vynikající psycholog je světcem.
/4 Kritizujeme faráře nebo učitelky náboženství. ("Děcko to na náboženství nebo v kostele nebaví. Tak nebude chodit." S angličtinou nebo s klavírem se to řeší jinak. Tvrdá rodičovská ruka není řešením.
Nemá-li děcko dobrého učitele ve škole, pomáháme mu doma. Za náboženskou výchovu jsou odpovědní především rodiče.)
/5 Např. "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub'.
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,38-48
/6 My, kněží, už konečně přestáváme být duchovními vůdci a rádci, kteří lidem rádi zjevují co je pro ně boží vůle. (Ježíš říká: "Nikomu neříkejte Mistr, Učitel, Otec ...")
Pro mnoho lidí to bylo pohodlné, tak vyhledávají zbytky těchto vůdců, nebo utíkají k jiným, ještě domýšlivějším. Dnes se vyrojilo mnoho gurů. Ti ochotně každému řeknou, co je trápí, kde je příčina jejich potíží v jejich minulosti a co je čeká v budoucnosti. (Sice to stojí nějakou stovku, ale co by pro sebe člověk neudělal. A je to pohodlné. Nemusím se sebou mnoho dělat.)
Ježíš ukazuje rozdíl mezi člověkem, který touží po smilování, i když je hluboce v mínusu, a mezi tím, kdo je sice na vysoké morální úrovni, ale je se sebou spokojen, zakládá si na svém náboženském výkonu a dalších dobrých skutcích a sebezáporech. (Postit se dvakráte do týdne 24 hodin bez jídla a pití je obdivuhodný výkon - ale k čemu to slouží? Proč se raději nepostit od neochoty, nelaskavosti, nepečlivosti atd. U Mojžíše je řečeno: K příkazům od Hospodina nic nepřidáš a nic neubereš.)
Farizej předstoupil před Boha s upřímnou vděčností. (Škoda, že si nekontroloval svou zbožnost třeba s Mojžíšem.)
Ale nepředbíhejme a neodsuzujme rychle farizeje. Ne všichni farizeové byli pokrytci. Možná Ježíš z jejich okruhu sám vyšel.
My sami patříme do této skupiny lidí, kteří se snaží brát Boha vážně. Kdybychom dnes potkali člověka podobného farizeovi z podobenství, možná bychom se jej zastávali - má zdravé sebevědomí.
Co Ježíš na farizeovi z podobenství vidí špatného? Pak si můžeme nechat nastavit zrcadlo a něco důležitého se pro sebe dozvědět.
Potřebovali bychom si nejprve projít všechna Ježíšova: "Běda vám, farizeové ...", pak bychom porozuměli podobenství, o kterém uvažujeme.
Pokusím se alespoň o jakýsi úvod.
Chceme-li být Ježíšovým partnerem, potřebujeme se od něj nechat vyučit velikému umění (to nebude hned). /1
Jsme milované děti boží, ale jsme teprve na začátku. /2
Mnoho z nás by bylo rádo brzy Mistry. /3
Farizeové dosáhli pozoruhodného výkonu v náboženství. Nesuďme je lacině. Ježíš s nimi nepohrdal a nesnižoval jejich výkon (dovedl přece ocenit i znalosti a šikovnost podvodníka. Srov. Lk 16,10-13
).
Ježíš nás jen důrazně upozorňuje, nejen v podobenství o farizeovi, na povrchní, nebezpečnou a falešnou zbožnost. To vše je velice zákeřné. Jenže my jeho varování: "Běda vám", vztahujeme jen na dávné farizeje a vůbec ne na sebe.
Jenže náboženský výkon je něco jiného než porozumění Bohu a vztah s Bohem.
Často se mluví se o dětech, které se nemohly narodit (o potratech), ale už se nemluví o dětech, které jsou zmrzačeny špatnou výchovou.
Nebo které mrzačíme špatnou náboženskou výchovou!
Ježíšova zbožnost byla cudná a jeho jednání s druhými bylo skvostné.
My máme sklon, to, co nám chybí na pěkném soužití s druhými, vynahrazovat předváděním své zbožnosti. Ježíš tomu říká obílené hroby.
Jsme neupřímní, nesnášenliví, nepracujeme poctivě, neumíme se domluvit a smířit, ale v kostele nás děti nás vidí, jak se zbožně modlíme. Chodíme s dětmi do kostela, učíme je modlitbám, ale méně umění rozhovoru s Bohem? Tatínek v kostele zbožně sepne ruce nebo klečí, aby to i dítě vidělo, ale smysl toho všeho dítěti utíká. Dítě nasává do srdce naši povrchní zbožnost (farizejství).
Jak tomu mají děti správně porozumět? Co si o nás mohou myslet? /4
Sourozenci se dostanou do sporu a my staršímu řekneme: "Moudřejší ustoupí".
Co to znamená? Asi to, že "já jsem chytrý a on hloupý".
Pochopitelně dítěti uniká, co je správné a kdo má pravdu. Neučíme děti řešit spory ani podle spravedlnosti ani podle Ježíše.
Slyšeli jsme: "Nastavte druhou tvář ..." /5 Druhým ta slova citujeme, ale sami jim nerozumíme. Mimo kostel se ovšem např. vehementně bereme o restituce. Namlouváme něco sami sobě, ale druhým nic nenamluvíme, mají svůj zdravý rozum. Myslí si o nás své.
Máme pověst neupřímných farizeů.
Řada lidí obíhá jednoho faráře po druhém se stejnou otázkou, aby konečně slyšeli odpověď, kterou chtějí slyšet. Pokud ji neslyší, označí faráře za špatného.
Poradíte jim: "Zkuste dělat to a to".
Pak se jich zeptáte, zda se to dělají. Tvrdí, že ano.
Když to tvrdí potřetí a odhalíte, že se toho ani nedotkli, zaútočí: "Ale já to chci dělat".
Nevěřili byste, jak mnoho zaměňujeme "Já chci" a "Já dělám".
Ježíš na to má geniální vyučování. Velekněžím a starším lidu dal jednu lekci: "Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!'
On odpověděl: `Nechce se mi.' Ale potom toho litoval a šel.
Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.' Ale nešel.
Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli mu: ,Ten první.' Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království." (Mt 21,29-31
)
To vyprávění může pochopit každý.
A pak je na každém, jak se zařídí.
Před dvěma týdny jsme si říkali, že jsme odpovědní za to, co slyšíme. Vyučování je darem. Ježíšovo vyučování je velikým darem.
Do omrzení upozorňuji na reakci sv.Petra, který Ježíše kára: "Kdepak, to se ti nestane, aby tě zabili". A Ježíš: "Postav se za mne, satane ! (Buď můj učedník a ne učedníkem farizeů)."
Jenže v tom bodě dal sv. Petr přednost rabínské a farizejské nauce.
Možná, že se sv. Petr styděl za to, co Ježíš říkal (možná mu připadalo, že Ježíš hloupě mluví o popravě, když se přece všichni těší na Mesiáše. I velerada, jen co prokoukne, ráda přijme Ježíše za Mesiáše). Možná Petr chtěl, aby si Ježíš nedělal ostudu.
Stojí za to se nad tím vším zamyslet.
Viděl jsme pokrytectví napřed na druhých, ale už dlouho je nacházím také na sobě.
Jsem vděčný Ježíšovi, že mě upozorňuje na mé chyby. Necítím se před ním zdrceně. Díky němu jsem se dozvěděl, že jsem milovaný syn Boží - učím se to přijímat bez zásluhy a výkonu. Nevadí mně, že jsem stále někde na začátku, Bůh nade mnou nepráská bičem. Není pedant, ale má radost, stojíme-li o pečlivost. (Ani my nemáme rádi odbytou práci. Neznám ani jednoho člověka, který by byl spokojený s povrchním vztahem partnera.)
Už jsme mluvili, co znamená "povyšovat se". Stručně řečeno hrát si na Mistra. Tomu bude řečeno: "Slez dolů. Na Mistra nemáš."
"Ponižovat se" znamená nehrát si na kdovíkoho. Dítě nic nepředstírá. Dobrý učedník může být povýšen.
Farizeové se předváděli a mysleli si, na jak vysoké úrovni už jsou. Víme jak dopadli. Celníci a nevěstky si na nic nehráli a něco se od Ježíše naučili.
Bylo by škoda minout Ježíšovo inteligentní varování - nikdo tady nepere naše prádlo. /6
Bylo by škoda se minout s ospravedlněním ...
---------------------------------------
Poznámky:
/1 S druhými máme vytvořit Nevěstu Mesiáše, ale vyrostli jsme "na ulici". Až později jsme vstoupili do lepší společnosti (božího syna) z ulice. Líza v divadelní hře "Pygmalión"
využila příležitost a vyrostla v dámu. Lepší šaty a zdvižený malíček při pití kávy ovšem z nikoho dámu neudělá.
Jsme sice z královského rodu, ale vyrůstali jsme "v rodině uhlíře", máme pochopitelně návyky a způsoby "uhlířů". Naučit se královským způsobům jednání bude pracné. Ale je to možné.
Bez veliké poctivosti k sobě, nepovyšování se a vytrvalosti se to ale neobejde.
/2 Kdo otevře první dveře nějakého poznání v jakémkoliv oboru, vstoupí do úchvatného prostotu poznání. Rozhlíží se, pozoruje, prohlíží, žasne a časem si všimne, že tam je deset dalších dveří ...
Otevře-li kterékoliv, zjeví se mu opět další úžasný prostor netušené krásy ... a dalších deset dveří ... a za nimi zase tak ... a dál a dál ...
Mnoho vědců je pokorných, od řady v nich jsem slyšel: "My toho ještě mnoho nevíme ..."
To v určitých hospodách najdete odborníky na všechno: politiku, ekonomii, sport, náboženství a v poslední době i na architekturu (studie Kaplického na Národní knihovnu na Letné).
/3 Může být ctí dělat řidiče významnému architektovi, být kulisákem na přední scéně nebo zřízencem na prestižní klinice. Jenže ledaskdo si hraje na to, na co nemá, kdekdo se už cítí architektem, předním hercem, slavným chirurgem nebo významným náboženským vůdcem.
Řada lidí si myslí, že jim snahu o duchovní život nahradí psychoanalýza nebo psychologický výcvik (psychologie si velice vážím, ale nezaměňujme jedno za druhé).
"Světec je člověk, kterým prochází světlo", pravila malá holka. Ne každý vynikající psycholog je světcem.
/4 Kritizujeme faráře nebo učitelky náboženství. ("Děcko to na náboženství nebo v kostele nebaví. Tak nebude chodit." S angličtinou nebo s klavírem se to řeší jinak. Tvrdá rodičovská ruka není řešením.
Nemá-li děcko dobrého učitele ve škole, pomáháme mu doma. Za náboženskou výchovu jsou odpovědní především rodiče.)
/5 Např. "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub'.
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,38-48
)
/6 My, kněží, už konečně přestáváme být duchovními vůdci a rádci, kteří lidem rádi zjevují co je pro ně boží vůle. (Ježíš říká: "Nikomu neříkejte Mistr, Učitel, Otec ...")
Pro mnoho lidí to bylo pohodlné, tak vyhledávají zbytky těchto vůdců, nebo utíkají k jiným, ještě domýšlivějším. Dnes se vyrojilo mnoho gurů. Ti ochotně každému řeknou, co je trápí, kde je příčina jejich potíží v jejich minulosti a co je čeká v budoucnosti. (Sice to stojí nějakou stovku, ale co by pro sebe člověk neudělal. A je to pohodlné. Nemusím se sebou mnoho dělat.)