29. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,8-13
Datum: 21. 10. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 17,8-13
; 2 Tim 3,14-4,2
; Lk 18,1-8
Datum: 21. 10. 2007
Samozřejmě, že vítězství nezpůsobily Mojžíšovy ruce ...
/1
Nejprve dvě poznámky.
1. Setkáme-li se s někým novým, někdy trvá nějaký čas než mu začneme rozumět. Ten druhý může mluvit jiným jazykem, má třeba jiný způsob přemýšlení nebo mě něčím provokuje. Neobrátím-li se k němu zády, mohu mu časem přijít na chuť.
Podobně to může být s porozuměním Bibli. Začínající čtenář může být nějaký čas otráven, zdá se mu to příliš složité (raději sahá po zbožné knize), ale vydrží-li v zájmu o porozumění (je dobré mít dobrého průvodce), pak po určitém kusu cesty se mu otevře průzor k porozumění a začne se mu dostávat tolik porozumění, že je ani nestačí zpracovat. Jako když na houbách narazíme v lese na správné místo - pak téměř nestačíme sbírat.
2. Mrzí mě, jak už děti nebo začátečníky v modlitbě mateme. Učíme je odříkávat texty, kterým nerozumí a tvářit se, že rozmlouvají s Bohem. Koho by to bavilo?
Jsme netrpěliví, nerespektujeme stupně modlitby.
Nedávno jsme si říkali, že ve všem potřebujeme nějaký úspěch - pro povzbuzení.
Také jsme si připomínali Ježíšovo moudré podobenství o pokladu nebo perle. Obchodníkovi s perlami i zemědělskému dělníkovi (ten objevil poklad náhodně) zasvítily oči, prodali všechno co měli, jen aby poklad získali.
Dokud nás přátelství s Bohem nepřitahuje, pokud máme z Boha strach nebo "plníme náboženské povinnosti" (tak se to přece dělá, všichni to tak dělají), pak jsme otrávení jako mužský, který si musí vzít ženu proto, že s ní čeká dítě (a všichni na to doplatí).
Podobenství o vdově a soudci a podobenství o neodbytném příteli jsou velmi důležitá k pochopení "novozákonní modlitby". /2
Orientální soudce nevedl spisy a protokoly. Rozhodoval z pozice autority. Nebyl-li odpovědný, rozhodl svévolně, třeba podle své nálady nebo vlastního prospěchu.
Vdova byla s někým ve sporu a ten někdo zřejmě soudce patřičně "ovlivnil". Od vdovy mohl soudce těžko úplatek čekat.
Nakonec ale soudce, i když se o Boha nestaral ("i když se Boha nebál a na lidi nedal"), se vdovy zastal. V některých textech stojí: " ... aby nakonec nepřišla a neztloukla mě".
Ježíš nám předkládá příklad této vdovy. (Soudce samozřejmě nemá s Bohem nic společného. Pochopitelně nelze říct : "Pane Bože, buď mě vyslyšíš nebo uvidíš". Na soudce to může platit, na Boha ne.)
Ježíš nám ukazuje, že při poznávání Boha a domluvě s ním potřebujeme být nejen důslední, ale i houževnatí. Jestli s Bohem komunikuji jen když mě to baví, a pokud nemám náladu, můj zájem končí - pak to svědčí o mé neúctě a povrchnosti. Tak se ale nikam nedostanu, stále budu mít nejasnosti ve víře a s Bohem si neporozumím.
Bůh je Někdo! A ne něco, o co se zajímám podle své náladovosti.
Pokud takto někdo jedná, vůbec neví kdo Bůh je a jakou ctí pro nás je, že se s námi Bůh vůbec baví.
Bůh není bezmocný dědeček na mráčku nebo dobrák z filmu "Anděl Páně".
Za každou vážnou věcí je třeba vytrvale jít. Každý slušný vztah je třeba odpovědně budovat, natož vztah s Bohem.
Na Ježíšově životě vidíme jak vážně nás Bůh bere - na život a na smrt.
I dobří rodiče berou své děti podobně vážně. Bůh ale usiluje o každého z nás - všechny lidi, dobré i zlé, i ďábla.
Pokud tedy stojím o přátelství s někým tak obdivuhodným, velikým a příjemným, pak je třeba tomu věnovat náležitou péči, poctivost a vytrvalost.
Pěkné manželství také nelze postavit na náladovosti. Rozhodl-li jsem se svobodně rozhodl pro partnera, pro dítě nebo i jen pro zvíře, pak odpovědnost za toho druhého stojí i na určité kázni. /3
Už jsme si říkali, že nijak nepokročím, dokud se budu nutit "do chození do kostela".
Potřebuji vědět, co vztah obnáší. Jinak si nepořizuj psa, dítě, ani se nežeň.
I vztah s Bohem něco vyžaduje a obnáší. Potřebuji poznat, jak to chodí ve vztahu s Bohem. Židé se už od časů Mojžíše učili "chodit s Bohem". /4
Biblické příběhy nám to zajímavým a živým způsobem osvětlují.
Tím, jak mluvíme podivnou náboženskou řečí, bohužel dochází k velikému matení lidí.
Podobně jako řada žáků má špatný psychologický přístup ke vzdělávání ve škole, /5
tak bohužel máme špatný psychologický vztah k porozumění Bohu, vztahu s ním a domluvě s ním (k modlitbě).
Místo rozmlouvání s Bohem učíme lidi modlitbám. /6
Zatímco my mluvíme o meditaci, kontemplaci a mystické modlitbě - Ježíš nás učí rozmlouvat s Bohem. "Mluvte s ním jako s tátou". A geniálně na několika jednoduchých příkladech (o dětech, sousedech a vdově) ukazuje to podstatné.
V dnešním podobenství mluví o důslednosti a vytrvalosti.
O umění modlitby mluví na jiných místech. /7
Židé si zakládali na úrovni své modlitby, měli se za veliké Mistry, mysleli si že nepotřebují nějaké další vyučování o dorozumění s Bohem. S božím synem si vůbec neporozuměli!!
Víme kam to došlo - střet, ke kterému došlo, Ježíš nepřežil.
Jakpak asi Ježíš vnímá hloubku našeho zájmu jej poznat, porozumět mu?
Jakpak často se ptáme, jak by jednal on, co si o té a té věci Ježíš myslí nebo co by řekl?
O svých rodičích to umí odhadnout ten, kdo s nimi delší dobu žil a má je rád.
Používat počítač jsem se učil od mladých kluků. Ocenil jsme jejich práci: "Za tím, že rozumíš počítači, stojí tisíce hodin."
Kolik času jsme věnovali umění domluvit se s Bohem - modlitbě?
Ježíš je nejlepší Učitel, jakého můžeme mít. Stačí mít motiv k učení a vytrvat.
----------------------------
Poznámky:
/1 Jen tak na okraj:
Několik kněží podepsalo Chartu 77. Mnoho zkusili. I od pana biskupa Tomáška (svůj názor změnil až za řadu let). Jedna skupila kněží odmítavě prohlásila: "Charta není naše cesta" (přitom chartisté nikoho k podpisu nenutili). Samozřejmě nejvíc vyváděli kolaboranti, komunisté a zbabělci.
Josef Zvěřina ve veřejném dopisu, ve kterém zmínil událost z dnešního prvního čtení napsal: "Když někdo bojuje, mají mu druzí podpírat ruce nebo se modlit, ale nemají mu podrážet nohy".
Platí to každou chvíli při různém díle.
/2 "Pohanská" i "starozákonní modlitba" mají svou cenu, platnost a velikost, ale biblické zjevení Boha z nás už nečiní žebráky a poddané, nýbrž přátele a milované dcery a syny. Jinak se obracíme k tátovi a jinak je třeba se doprošovat přízně Jeho Veličenstva Pana Krále - i když jde o stejnou osobu. A syn může mít větší úctu než poddaný.)
/3 Jestli naši předkové nejprve dali nažrat dobytku, pak v tom byl veliký smysl, odpovědnost a úcta. Tím nedávali přednost zvířeti před člověkem.
/4 Budeš jim vysvětlovat nařízení a řády a učit je znát cestu, po které mají chodit, i skutky, které mají činit. (Ex 18,20
Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma. (Lvi 26,13)
Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás ... ( Dt 6,14
Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát. (Dt 8,6
Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. (Dt 8,19
Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji,... a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát. (Dt 11,26-28
Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu. (Dt 13,6
Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat. (Dt 26,17
Hospodin si tě ustaví za svatý lid, jak ti přisáhl, když budeš na příkazy Hospodina, svého Boha, dbát a chodit po jeho cestách. (Dt 28,9
Jen se usilovně snažte zachovávat přikázání a zákon, které vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, totiž milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše. (Joz 22,5
/5 V některých zemích na západě si studenti velice váží vzdělávání. Neexistuje opisování (v životě také nelze opisovat), velikým trestem na střední škole je několikadenní zákaz návštěvy vyučování.
/6 Copak spolu mohou manželé mluvit tak, že jeden stále opakuje "Máchův Máj" a druhý zpívá "Vyletěla holubička ze skály"? Nikdo nezpochybňuje úroveň obou textů.
/7 Rozmlouvat s druhým je uměním, kterému je třeba se učit. Učený z nebe nespadl.
Modlitba je rozhovorem a má určitá pravidla:
1.) Nejdříve se nauč rozmlouvat s lidmi (a uč to své děti):
Naslouchej pečlivě druhému. Neskákej do řeči. Nestyď se, rovně se postav, podívej se do očí, mluv zřetelně, řekni, co potřebuješ, ptej se a klaď otázky.
Buď vytrvalý, upřímný, poctivý k sobě i k druhému. Neříkej fráze a nepoužívej nadnesené výrazy.
Jednej přímo, na nic si nehraj - nemáš to zapotřebí. Nemanipuluj s druhým, natož s Bohem.
Dítě nejprve vnímá rodiče přes jídlo a libé pocity. Reaguje gesty, úsměvem ...
Později naslouchá řeči a učí se vyjadřovat slovy. Učí se poděkovat a poprosit.
Neuspěchejme své dětství s Bohem.
2.) Dalším stupněm je naslouchání Božímu slovu.
Uprostřed úctyhodných náboženství se nám dostalo veliké výsady a osvícení, že se s námi Bůh baví a vypráví nám o sobě. Má k nám velice osobní a blízký vztah.
Představme si dítě hluchoněmých rodičů. Pečují o dítě, ale nemohou mu vyprávět, kým jejich dítě je, nemohou vyprávět o sobě a o jejich rodu ... Takový je rozdíl mezi úctyhodnými pohany a námi. K nám Bůh mluví! Vypráví, kým pro něj jsme a kým je on pro nás.
K naslouchání Božímu slovu pak patří naše odpověď na slyšené Boží slovo. (To není jen slovní odpověď, ale odpověď svým životem, mluvením, myšlením i činy.)
3.) Až když v nějaké míře rozumím Božím názorům (malé dítě nemá ponětí o vnitřním světě dospělých, ale za pár let do tohoto prostoru může vstoupit), teprve pak mohu poznávat Boha mimo cestu rozumu (druhou půlkou svého mozku). Jinak se mi velice lehce stane, že své pocity a nápady budu vydávat za objektivní pravdu. (Hrozí mi i nebezpečí, že mi někdo rád podstrčí kočičí zlato a já je nerozpoznám od zlata ryzího.)
Nezpochybňuji kontemplaci buddhistů a hinduistů a dalších zbožných a vytrvalých lidí. Ale mnoho lidí vydává tu svou verzi za tu pravou. Proto se poznání těchto jedinců tolik od sebe liší. (I v buddhismu a hinduismu. A v mnoha současných "duchovních" knihách. Každý vydává své názory za ty pravé.)
Poučme se z předvědeckých názorů na svět i z teorií, které přicházejí a odcházejí - "kdo si udělá přítele z pomíjivého majetku, mnoho se naučí".
(Několikráte jsem upozorňoval, že prvním krokem ovšem je ověření si hodnoty Bible. Zda je či není jen jednou z řady posvátných moudrých knih, nebo je zjevením Boha.)
Nezapomeňme, že jsme vůči Bohu slepí (slepci mohou žít a poznávat), ale nehrajme si na vidoucí. (Dnes se množí mnoho "vidoucích". Nemylme se, Bůh nedává někomu mikroskop, kterým by viděl do druhého člověka. Bůh není blázen.)
Rozum je základním darem od Boha. Rozumovým poznáním si kontrolujeme výsledky v matematice, psychologii i v poznávání Boha (podle slova Božího). Nenechme neošálit tvrzeními, že neexistuje chyba, selhání, vina a vše je vlastně dobře. To se vracíme do pohanství - do osudu a karmy.
Dalájláma je úctyhodný a osvícený člověk, ale to neznamená, že ví všechno. Až v dospělosti, skrze západní vědecké poznání rád a vděčně přijal poznání, že země je kulatá. Nerozpoznal to svým bezpochyby velikým osvícením.
Važme si svého rozumu a poznání skrze sdělené slovo Boží. Pak se můžeme užitečně učit i od jiných náboženství třeba meditaci.
Buďme pokorní, jsme teprve začátečníky, ale nemusíme mít komplexy méněcennosti z křesťanství. (Řadu lidí zajímá exotika východních klášterů a vůbec se neptají, co nabízí křesťanství. Rychle s pohorší chybami křesťanů a vylijí se špinavou vodou i dítě. Bible se nepohorší nad zločiny Davida nebo selháním svatého Petra. Pojmenuje je a ukazuje cestu i pro ně. Oceňme takový velerad.. V jiných náboženských systémech neexistuje milosrdenství a odpuštění, jen spravedlnost.
Až poznám a uvěřím, že mě Bůh má rád, pak ke mně bude jinak a úžasně mluvit rozkvetlá louka, jahody na stráni, geniálnost lidské ruky, anomálie mrznutí vody, jinak budu naslouchat muzice nebo žasnout nad životem dítěte. (Doporučuji k tomuto způsobu žasnutí a modlitby knížky Daisy Mrázkové.) Křesťan je na rozdíl od buddhisty při pohledu na jakoukoliv krásu obohacen vědomím, že to vše jsme dostali ze srdečného vztahu milujícího tvůrce.
Proč necvičit pozdrav slunce? Ale jsme snad dál než ten, kdo v něm vidí božstvo. (Srov. báseň o stvoření z 1. knihy Mojžíšovi - slunce není božstvem, ale svítilnou sloužící životu.)
Slunce je úžasným dílem božím, svítí-li, vše má jinou barvu a hned máme lepší náladu. Je nesmírně obrovské oproti malému dítěti, ale nikdy nebude to dítě vnímat. Naopak dítě vyroste a bude umět ocenit krásu a důležitost slunce.
Východ a západ slunce nás lehko inspiruje k vděčnosti Stvořiteli za slunce, který sv. František nazývá Panem Bratem.
Doceňme jako osobní nabídku jedinečnou kulturní a náboženskou perlu - Prolog Janova evangelia:
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo lidí.
To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Nejprve dvě poznámky.
1. Setkáme-li se s někým novým, někdy trvá nějaký čas než mu začneme rozumět. Ten druhý může mluvit jiným jazykem, má třeba jiný způsob přemýšlení nebo mě něčím provokuje. Neobrátím-li se k němu zády, mohu mu časem přijít na chuť.
Podobně to může být s porozuměním Bibli. Začínající čtenář může být nějaký čas otráven, zdá se mu to příliš složité (raději sahá po zbožné knize), ale vydrží-li v zájmu o porozumění (je dobré mít dobrého průvodce), pak po určitém kusu cesty se mu otevře průzor k porozumění a začne se mu dostávat tolik porozumění, že je ani nestačí zpracovat. Jako když na houbách narazíme v lese na správné místo - pak téměř nestačíme sbírat.
2. Mrzí mě, jak už děti nebo začátečníky v modlitbě mateme. Učíme je odříkávat texty, kterým nerozumí a tvářit se, že rozmlouvají s Bohem. Koho by to bavilo?
Jsme netrpěliví, nerespektujeme stupně modlitby.
Nedávno jsme si říkali, že ve všem potřebujeme nějaký úspěch - pro povzbuzení.
Také jsme si připomínali Ježíšovo moudré podobenství o pokladu nebo perle. Obchodníkovi s perlami i zemědělskému dělníkovi (ten objevil poklad náhodně) zasvítily oči, prodali všechno co měli, jen aby poklad získali.
Dokud nás přátelství s Bohem nepřitahuje, pokud máme z Boha strach nebo "plníme náboženské povinnosti" (tak se to přece dělá, všichni to tak dělají), pak jsme otrávení jako mužský, který si musí vzít ženu proto, že s ní čeká dítě (a všichni na to doplatí).
Podobenství o vdově a soudci a podobenství o neodbytném příteli jsou velmi důležitá k pochopení "novozákonní modlitby". /2
Orientální soudce nevedl spisy a protokoly. Rozhodoval z pozice autority. Nebyl-li odpovědný, rozhodl svévolně, třeba podle své nálady nebo vlastního prospěchu.
Vdova byla s někým ve sporu a ten někdo zřejmě soudce patřičně "ovlivnil". Od vdovy mohl soudce těžko úplatek čekat.
Nakonec ale soudce, i když se o Boha nestaral ("i když se Boha nebál a na lidi nedal"), se vdovy zastal. V některých textech stojí: " ... aby nakonec nepřišla a neztloukla mě".
Ježíš nám předkládá příklad této vdovy. (Soudce samozřejmě nemá s Bohem nic společného. Pochopitelně nelze říct : "Pane Bože, buď mě vyslyšíš nebo uvidíš". Na soudce to může platit, na Boha ne.)
Ježíš nám ukazuje, že při poznávání Boha a domluvě s ním potřebujeme být nejen důslední, ale i houževnatí. Jestli s Bohem komunikuji jen když mě to baví, a pokud nemám náladu, můj zájem končí - pak to svědčí o mé neúctě a povrchnosti. Tak se ale nikam nedostanu, stále budu mít nejasnosti ve víře a s Bohem si neporozumím.
Bůh je Někdo! A ne něco, o co se zajímám podle své náladovosti.
Pokud takto někdo jedná, vůbec neví kdo Bůh je a jakou ctí pro nás je, že se s námi Bůh vůbec baví.
Bůh není bezmocný dědeček na mráčku nebo dobrák z filmu "Anděl Páně".
Za každou vážnou věcí je třeba vytrvale jít. Každý slušný vztah je třeba odpovědně budovat, natož vztah s Bohem.
Na Ježíšově životě vidíme jak vážně nás Bůh bere - na život a na smrt.
I dobří rodiče berou své děti podobně vážně. Bůh ale usiluje o každého z nás - všechny lidi, dobré i zlé, i ďábla.
Pokud tedy stojím o přátelství s někým tak obdivuhodným, velikým a příjemným, pak je třeba tomu věnovat náležitou péči, poctivost a vytrvalost.
Pěkné manželství také nelze postavit na náladovosti. Rozhodl-li jsem se svobodně rozhodl pro partnera, pro dítě nebo i jen pro zvíře, pak odpovědnost za toho druhého stojí i na určité kázni. /3
Už jsme si říkali, že nijak nepokročím, dokud se budu nutit "do chození do kostela".
Potřebuji vědět, co vztah obnáší. Jinak si nepořizuj psa, dítě, ani se nežeň.
I vztah s Bohem něco vyžaduje a obnáší. Potřebuji poznat, jak to chodí ve vztahu s Bohem. Židé se už od časů Mojžíše učili "chodit s Bohem". /4
Biblické příběhy nám to zajímavým a živým způsobem osvětlují.
Tím, jak mluvíme podivnou náboženskou řečí, bohužel dochází k velikému matení lidí.
Podobně jako řada žáků má špatný psychologický přístup ke vzdělávání ve škole, /5
tak bohužel máme špatný psychologický vztah k porozumění Bohu, vztahu s ním a domluvě s ním (k modlitbě).
Místo rozmlouvání s Bohem učíme lidi modlitbám. /6
Zatímco my mluvíme o meditaci, kontemplaci a mystické modlitbě - Ježíš nás učí rozmlouvat s Bohem. "Mluvte s ním jako s tátou". A geniálně na několika jednoduchých příkladech (o dětech, sousedech a vdově) ukazuje to podstatné.
V dnešním podobenství mluví o důslednosti a vytrvalosti.
O umění modlitby mluví na jiných místech. /7
Židé si zakládali na úrovni své modlitby, měli se za veliké Mistry, mysleli si že nepotřebují nějaké další vyučování o dorozumění s Bohem. S božím synem si vůbec neporozuměli!!
Víme kam to došlo - střet, ke kterému došlo, Ježíš nepřežil.
Jakpak asi Ježíš vnímá hloubku našeho zájmu jej poznat, porozumět mu?
Jakpak často se ptáme, jak by jednal on, co si o té a té věci Ježíš myslí nebo co by řekl?
O svých rodičích to umí odhadnout ten, kdo s nimi delší dobu žil a má je rád.
Používat počítač jsem se učil od mladých kluků. Ocenil jsme jejich práci: "Za tím, že rozumíš počítači, stojí tisíce hodin."
Kolik času jsme věnovali umění domluvit se s Bohem - modlitbě?
Ježíš je nejlepší Učitel, jakého můžeme mít. Stačí mít motiv k učení a vytrvat.
----------------------------
Poznámky:
/1 Jen tak na okraj:
Několik kněží podepsalo Chartu 77. Mnoho zkusili. I od pana biskupa Tomáška (svůj názor změnil až za řadu let). Jedna skupila kněží odmítavě prohlásila: "Charta není naše cesta" (přitom chartisté nikoho k podpisu nenutili). Samozřejmě nejvíc vyváděli kolaboranti, komunisté a zbabělci.
Josef Zvěřina ve veřejném dopisu, ve kterém zmínil událost z dnešního prvního čtení napsal: "Když někdo bojuje, mají mu druzí podpírat ruce nebo se modlit, ale nemají mu podrážet nohy".
Platí to každou chvíli při různém díle.
/2 "Pohanská" i "starozákonní modlitba" mají svou cenu, platnost a velikost, ale biblické zjevení Boha z nás už nečiní žebráky a poddané, nýbrž přátele a milované dcery a syny. Jinak se obracíme k tátovi a jinak je třeba se doprošovat přízně Jeho Veličenstva Pana Krále - i když jde o stejnou osobu. A syn může mít větší úctu než poddaný.)
/3 Jestli naši předkové nejprve dali nažrat dobytku, pak v tom byl veliký smysl, odpovědnost a úcta. Tím nedávali přednost zvířeti před člověkem.
/4 Budeš jim vysvětlovat nařízení a řády a učit je znát cestu, po které mají chodit, i skutky, které mají činit. (Ex 18,20
)
Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma. (Lvi 26,13)
Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás ... ( Dt 6,14
)
Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát. (Dt 8,6
)
Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. (Dt 8,19
)
Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji,... a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát. (Dt 11,26-28
)
Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu. (Dt 13,6
)
Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat. (Dt 26,17
)
Hospodin si tě ustaví za svatý lid, jak ti přisáhl, když budeš na příkazy Hospodina, svého Boha, dbát a chodit po jeho cestách. (Dt 28,9
)
Jen se usilovně snažte zachovávat přikázání a zákon, které vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, totiž milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše. (Joz 22,5
)
atd.
/5 V některých zemích na západě si studenti velice váží vzdělávání. Neexistuje opisování (v životě také nelze opisovat), velikým trestem na střední škole je několikadenní zákaz návštěvy vyučování.
/6 Copak spolu mohou manželé mluvit tak, že jeden stále opakuje "Máchův Máj" a druhý zpívá "Vyletěla holubička ze skály"? Nikdo nezpochybňuje úroveň obou textů.
/7 Rozmlouvat s druhým je uměním, kterému je třeba se učit. Učený z nebe nespadl.
Modlitba je rozhovorem a má určitá pravidla:
1.) Nejdříve se nauč rozmlouvat s lidmi (a uč to své děti):
Naslouchej pečlivě druhému. Neskákej do řeči. Nestyď se, rovně se postav, podívej se do očí, mluv zřetelně, řekni, co potřebuješ, ptej se a klaď otázky.
Buď vytrvalý, upřímný, poctivý k sobě i k druhému. Neříkej fráze a nepoužívej nadnesené výrazy.
Jednej přímo, na nic si nehraj - nemáš to zapotřebí. Nemanipuluj s druhým, natož s Bohem.
Dítě nejprve vnímá rodiče přes jídlo a libé pocity. Reaguje gesty, úsměvem ...
Později naslouchá řeči a učí se vyjadřovat slovy. Učí se poděkovat a poprosit.
Neuspěchejme své dětství s Bohem.
2.) Dalším stupněm je naslouchání Božímu slovu.
Uprostřed úctyhodných náboženství se nám dostalo veliké výsady a osvícení, že se s námi Bůh baví a vypráví nám o sobě. Má k nám velice osobní a blízký vztah.
Představme si dítě hluchoněmých rodičů. Pečují o dítě, ale nemohou mu vyprávět, kým jejich dítě je, nemohou vyprávět o sobě a o jejich rodu ... Takový je rozdíl mezi úctyhodnými pohany a námi. K nám Bůh mluví! Vypráví, kým pro něj jsme a kým je on pro nás.
K naslouchání Božímu slovu pak patří naše odpověď na slyšené Boží slovo. (To není jen slovní odpověď, ale odpověď svým životem, mluvením, myšlením i činy.)
3.) Až když v nějaké míře rozumím Božím názorům (malé dítě nemá ponětí o vnitřním světě dospělých, ale za pár let do tohoto prostoru může vstoupit), teprve pak mohu poznávat Boha mimo cestu rozumu (druhou půlkou svého mozku). Jinak se mi velice lehce stane, že své pocity a nápady budu vydávat za objektivní pravdu. (Hrozí mi i nebezpečí, že mi někdo rád podstrčí kočičí zlato a já je nerozpoznám od zlata ryzího.)
Nezpochybňuji kontemplaci buddhistů a hinduistů a dalších zbožných a vytrvalých lidí. Ale mnoho lidí vydává tu svou verzi za tu pravou. Proto se poznání těchto jedinců tolik od sebe liší. (I v buddhismu a hinduismu. A v mnoha současných "duchovních" knihách. Každý vydává své názory za ty pravé.)
Poučme se z předvědeckých názorů na svět i z teorií, které přicházejí a odcházejí - "kdo si udělá přítele z pomíjivého majetku, mnoho se naučí".
(Několikráte jsem upozorňoval, že prvním krokem ovšem je ověření si hodnoty Bible. Zda je či není jen jednou z řady posvátných moudrých knih, nebo je zjevením Boha.)
Nezapomeňme, že jsme vůči Bohu slepí (slepci mohou žít a poznávat), ale nehrajme si na vidoucí. (Dnes se množí mnoho "vidoucích". Nemylme se, Bůh nedává někomu mikroskop, kterým by viděl do druhého člověka. Bůh není blázen.)
Rozum je základním darem od Boha. Rozumovým poznáním si kontrolujeme výsledky v matematice, psychologii i v poznávání Boha (podle slova Božího). Nenechme neošálit tvrzeními, že neexistuje chyba, selhání, vina a vše je vlastně dobře. To se vracíme do pohanství - do osudu a karmy.
Dalájláma je úctyhodný a osvícený člověk, ale to neznamená, že ví všechno. Až v dospělosti, skrze západní vědecké poznání rád a vděčně přijal poznání, že země je kulatá. Nerozpoznal to svým bezpochyby velikým osvícením.
Važme si svého rozumu a poznání skrze sdělené slovo Boží. Pak se můžeme užitečně učit i od jiných náboženství třeba meditaci.
Buďme pokorní, jsme teprve začátečníky, ale nemusíme mít komplexy méněcennosti z křesťanství. (Řadu lidí zajímá exotika východních klášterů a vůbec se neptají, co nabízí křesťanství. Rychle s pohorší chybami křesťanů a vylijí se špinavou vodou i dítě. Bible se nepohorší nad zločiny Davida nebo selháním svatého Petra. Pojmenuje je a ukazuje cestu i pro ně. Oceňme takový velerad.. V jiných náboženských systémech neexistuje milosrdenství a odpuštění, jen spravedlnost.
Až poznám a uvěřím, že mě Bůh má rád, pak ke mně bude jinak a úžasně mluvit rozkvetlá louka, jahody na stráni, geniálnost lidské ruky, anomálie mrznutí vody, jinak budu naslouchat muzice nebo žasnout nad životem dítěte. (Doporučuji k tomuto způsobu žasnutí a modlitby knížky Daisy Mrázkové.) Křesťan je na rozdíl od buddhisty při pohledu na jakoukoliv krásu obohacen vědomím, že to vše jsme dostali ze srdečného vztahu milujícího tvůrce.
Proč necvičit pozdrav slunce? Ale jsme snad dál než ten, kdo v něm vidí božstvo. (Srov. báseň o stvoření z 1. knihy Mojžíšovi - slunce není božstvem, ale svítilnou sloužící životu.)
Slunce je úžasným dílem božím, svítí-li, vše má jinou barvu a hned máme lepší náladu. Je nesmírně obrovské oproti malému dítěti, ale nikdy nebude to dítě vnímat. Naopak dítě vyroste a bude umět ocenit krásu a důležitost slunce.
Východ a západ slunce nás lehko inspiruje k vděčnosti Stvořiteli za slunce, který sv. František nazývá Panem Bratem.
Doceňme jako osobní nabídku jedinečnou kulturní a náboženskou perlu - Prolog Janova evangelia:
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo lidí.
To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.