28. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,11-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Král 5,14-17
Datum: 14. 10. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,11-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Král 5,14-17
; 2 Tim 2,8-13
; Lk 17,11-19
Datum: 14. 10. 2007
Biblické příběhy jsou víc než jen pěknými vyprávěními. Je dobré si
projít cestu Námana ...
Kdo touží po moudrosti, může mnoho načerpat.
Buddhisté nemají Boha, jsou přesvědčeni, že co si neudělají sami nebudou mít.
Pohané si váží každého drobtu, hledají kdejaký pramínek síly a pomoci: hvězdy, kameny, vodu, zvláštní místa, obřady ...
My katolíci báváme jako rozmazlené děti bohatých rodičů, všechno čekáme od Boha: "Zařiď". Někteří, neplní-li Bůh jejich projekty, se obrací trucovitě nebo zklamaně ke kdejakým silám. /1
Uzdravení deseti malomocných je velmi zajímavé téma.
Proč vlastně je tolik "malomocných" lidí? Proč Bůh tak málo uzdravuje?
Proč tak málo vyslýchá naše modlitby? Proč máme tolik nezdarů?
Ovšem, to jsou věci, na které přijde člověk až po delším naslouchání a promýšlení slova Božího.
Potřebujeme objevit, jak se lze s Bohem domluvit, co od něj můžeme čekat a co ne. /2
Postihne-li nás nemoc nebo neštěstí a my hned útočíme na Hospodina. Ani nás nenapadne hledat, kde jsme se na předešlých křižovatkách života špatně zařadili. /3
Bůh obdarovává ještě raději než my. Ale je ukázněný, nekazí nás. (Řada bohatých rodičů kazí děti, když jim dávají něco příliš lacino.)
Bůh dělá velice rád zázraky, ale všechno má svá pravidla. Dokud se nesplní podmínky, nejede se dál. (Od počítače se můžeme naučit jednoduchým a nezbytným pravidlům. Staří počítač neměli, říkali: "Dej krávě do dršťky, ona ti dá do dížky".)
Je dobře si o malomocenství tenkrát něco přečíst. /4
Území mezi Samařskem a Galileí byl "Bohem zapomenutý kraj".
Malomocní zůstali stát podle předpisu v odstupu od Ježíše: "Nepřibližuj se, jsme nečistí, ale smiluj se nad námi."
"Jděte a ukažte se kněžím!" Ježíš je neuzdravil hned.
Poslechli a šli ...
Co si asi mysleli, o čem cestou asi mluvili?
Až když ušli určitý potřebný kus cesty, začínali pozorovat, že se cítí lépe. "Mně se nějak dobře dýchá, mně se ... počkej ... lidi, já jsem zdráv!"
"Já taky!"
"Já taky ..."
Je dobře si udělat čas a barvitě si to představit, (bylo by dobré si zrežírovat divadelní scénku, chlapi z našich rituálů vědí, o čem mluvím).
Devět uzdravených Židů se okamžitě naplno rozběhlo za knězem. Budou se moci vrátit ke svým nejbližším, budou moci přijít do synagógy a budou patřit mezi vážené občany. Bůh se nad nimi smiloval!!
Jeden - Samaritán - utíkal za Ježíšem.
Jen jemu došlo, že Ježíš přichází od Boha.
Stál o Ježíšova slova a jeho vyučování.
Toužil být jeho učedníkem.
Nezůstaňme u prvního dojmu - že nás tento příběh a příběh Námana vede k vděčnosti.
I devět ostatních uzdravených šlo poděkovat a přinést na důkaz vděčnosti oběť v jeruzalémském chrámu.
Uzdravených bylo deset, jen jeden z nich byl zachráněn. Objevil, že Ježíš je cestou k záchraně.
Mimo hypochondrů touží každý nemocný po zdraví.
Lékaři, léky, léčitelé, divotvůrci jsou vyhledáváni ... Z nich jen někteří vedou k Bohu, který nabízí víc než jen odstranění potíží, víc než zdraví a dlouhý věk.
Ukázalo se, že těch devět by za Ježíšem vůbec nešlo, kdyby byli zdraví.
Obrátili se na něj, protože jim bylo zle. Když jim bylo dobře, už ho nepotřebovali.
Předtím, když jim nikdo na světě nemohl pomoci od malomocenství (je nevyléčitelné), obrátili se na Ježíše. "Co když je Mesiáš? Za pokus nic nedáme. Co když nás dokáže vyléčit. Náman měl také štěstí." /5
Když byli zdraví, už je otázka Mesiáše nepálila. "Hlavně to zdraví". O víc nestáli.
Jen Samaritán přišel poděkovat Mesiáši.
Už jsme si říkali, že tady ale nejde jen o poděkováni. Samařan byl víc než jen uzdraven, byl zachráněn - zůstal posluchačem Mesiáše.
Porozumíme-li textu (pokud porozumíme) nastává větší část práce - kdo jsem a kde jsem já.
O co stojím a v jaké míře.
Tuto práci za nás nikdo neudělá. Také naše práce neskončí požehnáním na konci bohoslužby.
Vydáme-li se na tuto cestu, pak můžeme porozumět tomu, proč je tolik "malomocných" lidí.
Proč Bůh tak málo uzdravuje.
Proč Bůh tak málo vyslýchá naše modlitby.
---------------------
Poznámky:
/1 Všimněme si, jak tento druh zklamaných přestává čím dál víc hledat chybu u sebe, vymlouvá se na celý svět, předky, zranění ... a hledá pomoc tam, kde se o vlastních chybách nemluví.
/2 Kohn přišel za rabínem: "Rebe, přestávám chodit do synagógy. Končím s Nejvyšším."
"Kohn, co jim Nejvyšší udělal, že se na něj tak rozhněvali?"
"Vědí, rebe, že mi umřela žena, však ji sami pochovávali. Modlil jsme se k Hospodinu, aby mě narostly prsy a mohl kojit svou půlroční dcerušku."
"Kohn, proč to dělali, mají přece dost peněz, aby si zaplatili kojnou."
"Rebe, proč vydávat peníze, když Hospodin může udělat zázrak."
/3 Obviňujeme Boha za svou bídu. Máme mu za zlé, že nám neposkytl "navigaci", krok po kroku: "Tys mě měl zadržet: ,To a to nedělej!" (stejně bychom navigaci vypnuli). Jenže, kdo se nenaučí správně projíždět typem křižovatek, bude si nadále ztěžovat život.
/4 Zjistil-li někdo příznaky malomocenství, byl povinen zajít za knězem k prohlídce. Kněz podezřelého prohlédl a případně jej zařadil do seznamu malomocných. Ukázalo-li se časem, že to byla jenom podobná vyrážka, ne malomocenství, byl ten člověk prohlášen na zdravého. .
Malomocní byli vyloučení ze společenství ostatních lidí, byli kulticky nečistí. Žili mimo lidské společenství. Neměli práci, byli odkázáni jen na milodary. Hnijící a odpadávající maso je děsné. Lék žádný.
Pokud by se někdo k malomocnému přibližoval, musel malomocný volat : "Jsem nečistý! Jsem nečistý!" Slepí malomocní měli na oblečení nebo na holi zvonečky nebo rolničky. Malomocní často trpěli hladem. Ještě více trpěli odloučením od druhých a od svých nejbližších a nejvíce trpěli všeobecně sdíleným názorem, že jsou zavržení od Boha. Byli "syny smrti".
/5 Všimněme si, že jsme ve svém hledání odpovědní za to, co jsme kdy slyšeli dobrého. Slyšeli jsme, že existuje cesta z bryndy ven, slyšeli jsme, že Bůh může vyléčit malomocného, že existuje cesta ke smíření (Josef a bratři), slyšeli jsme, že bylo odpuštěno králi Davidovi, sv. Petrovi, teroristovi na kříži, že mohlo být odpuštěno i Jidášovi, že si řada rozvedených znovu porozuměla ... - to vše je , za určitých podmínek možné. Jsme odpovědní za to, že jsme slyšeli o naději. Někdo ještě neslyšel, ale my jsme slyšeli.
Buď chceme být "zdraví" a jsme ochotní pro nápravu něco udělat nebo přiznejme, že nechceme. Buďme k sobě rovní, jen nelžeme sami sobě a nevymlouvejme se na kdeco.
"Ano, ano, ne, ne. Co je nad to, je ze zlého." (Srov. Mt 5,37
Kdo touží po moudrosti, může mnoho načerpat.
Buddhisté nemají Boha, jsou přesvědčeni, že co si neudělají sami nebudou mít.
Pohané si váží každého drobtu, hledají kdejaký pramínek síly a pomoci: hvězdy, kameny, vodu, zvláštní místa, obřady ...
My katolíci báváme jako rozmazlené děti bohatých rodičů, všechno čekáme od Boha: "Zařiď". Někteří, neplní-li Bůh jejich projekty, se obrací trucovitě nebo zklamaně ke kdejakým silám. /1
Uzdravení deseti malomocných je velmi zajímavé téma.
Proč vlastně je tolik "malomocných" lidí? Proč Bůh tak málo uzdravuje?
Proč tak málo vyslýchá naše modlitby? Proč máme tolik nezdarů?
Ovšem, to jsou věci, na které přijde člověk až po delším naslouchání a promýšlení slova Božího.
Potřebujeme objevit, jak se lze s Bohem domluvit, co od něj můžeme čekat a co ne. /2
Postihne-li nás nemoc nebo neštěstí a my hned útočíme na Hospodina. Ani nás nenapadne hledat, kde jsme se na předešlých křižovatkách života špatně zařadili. /3
Bůh obdarovává ještě raději než my. Ale je ukázněný, nekazí nás. (Řada bohatých rodičů kazí děti, když jim dávají něco příliš lacino.)
Bůh dělá velice rád zázraky, ale všechno má svá pravidla. Dokud se nesplní podmínky, nejede se dál. (Od počítače se můžeme naučit jednoduchým a nezbytným pravidlům. Staří počítač neměli, říkali: "Dej krávě do dršťky, ona ti dá do dížky".)
Je dobře si o malomocenství tenkrát něco přečíst. /4
Území mezi Samařskem a Galileí byl "Bohem zapomenutý kraj".
Malomocní zůstali stát podle předpisu v odstupu od Ježíše: "Nepřibližuj se, jsme nečistí, ale smiluj se nad námi."
"Jděte a ukažte se kněžím!" Ježíš je neuzdravil hned.
Poslechli a šli ...
Co si asi mysleli, o čem cestou asi mluvili?
Až když ušli určitý potřebný kus cesty, začínali pozorovat, že se cítí lépe. "Mně se nějak dobře dýchá, mně se ... počkej ... lidi, já jsem zdráv!"
"Já taky!"
"Já taky ..."
Je dobře si udělat čas a barvitě si to představit, (bylo by dobré si zrežírovat divadelní scénku, chlapi z našich rituálů vědí, o čem mluvím).
Devět uzdravených Židů se okamžitě naplno rozběhlo za knězem. Budou se moci vrátit ke svým nejbližším, budou moci přijít do synagógy a budou patřit mezi vážené občany. Bůh se nad nimi smiloval!!
Jeden - Samaritán - utíkal za Ježíšem.
Jen jemu došlo, že Ježíš přichází od Boha.
Stál o Ježíšova slova a jeho vyučování.
Toužil být jeho učedníkem.
Nezůstaňme u prvního dojmu - že nás tento příběh a příběh Námana vede k vděčnosti.
I devět ostatních uzdravených šlo poděkovat a přinést na důkaz vděčnosti oběť v jeruzalémském chrámu.
Uzdravených bylo deset, jen jeden z nich byl zachráněn. Objevil, že Ježíš je cestou k záchraně.
Mimo hypochondrů touží každý nemocný po zdraví.
Lékaři, léky, léčitelé, divotvůrci jsou vyhledáváni ... Z nich jen někteří vedou k Bohu, který nabízí víc než jen odstranění potíží, víc než zdraví a dlouhý věk.
Ukázalo se, že těch devět by za Ježíšem vůbec nešlo, kdyby byli zdraví.
Obrátili se na něj, protože jim bylo zle. Když jim bylo dobře, už ho nepotřebovali.
Předtím, když jim nikdo na světě nemohl pomoci od malomocenství (je nevyléčitelné), obrátili se na Ježíše. "Co když je Mesiáš? Za pokus nic nedáme. Co když nás dokáže vyléčit. Náman měl také štěstí." /5
Když byli zdraví, už je otázka Mesiáše nepálila. "Hlavně to zdraví". O víc nestáli.
Jen Samaritán přišel poděkovat Mesiáši.
Už jsme si říkali, že tady ale nejde jen o poděkováni. Samařan byl víc než jen uzdraven, byl zachráněn - zůstal posluchačem Mesiáše.
Porozumíme-li textu (pokud porozumíme) nastává větší část práce - kdo jsem a kde jsem já.
O co stojím a v jaké míře.
Tuto práci za nás nikdo neudělá. Také naše práce neskončí požehnáním na konci bohoslužby.
Vydáme-li se na tuto cestu, pak můžeme porozumět tomu, proč je tolik "malomocných" lidí.
Proč Bůh tak málo uzdravuje.
Proč Bůh tak málo vyslýchá naše modlitby.
---------------------
Poznámky:
/1 Všimněme si, jak tento druh zklamaných přestává čím dál víc hledat chybu u sebe, vymlouvá se na celý svět, předky, zranění ... a hledá pomoc tam, kde se o vlastních chybách nemluví.
/2 Kohn přišel za rabínem: "Rebe, přestávám chodit do synagógy. Končím s Nejvyšším."
"Kohn, co jim Nejvyšší udělal, že se na něj tak rozhněvali?"
"Vědí, rebe, že mi umřela žena, však ji sami pochovávali. Modlil jsme se k Hospodinu, aby mě narostly prsy a mohl kojit svou půlroční dcerušku."
"Kohn, proč to dělali, mají přece dost peněz, aby si zaplatili kojnou."
"Rebe, proč vydávat peníze, když Hospodin může udělat zázrak."
/3 Obviňujeme Boha za svou bídu. Máme mu za zlé, že nám neposkytl "navigaci", krok po kroku: "Tys mě měl zadržet: ,To a to nedělej!" (stejně bychom navigaci vypnuli). Jenže, kdo se nenaučí správně projíždět typem křižovatek, bude si nadále ztěžovat život.
/4 Zjistil-li někdo příznaky malomocenství, byl povinen zajít za knězem k prohlídce. Kněz podezřelého prohlédl a případně jej zařadil do seznamu malomocných. Ukázalo-li se časem, že to byla jenom podobná vyrážka, ne malomocenství, byl ten člověk prohlášen na zdravého. .
Malomocní byli vyloučení ze společenství ostatních lidí, byli kulticky nečistí. Žili mimo lidské společenství. Neměli práci, byli odkázáni jen na milodary. Hnijící a odpadávající maso je děsné. Lék žádný.
Pokud by se někdo k malomocnému přibližoval, musel malomocný volat : "Jsem nečistý! Jsem nečistý!" Slepí malomocní měli na oblečení nebo na holi zvonečky nebo rolničky. Malomocní často trpěli hladem. Ještě více trpěli odloučením od druhých a od svých nejbližších a nejvíce trpěli všeobecně sdíleným názorem, že jsou zavržení od Boha. Byli "syny smrti".
/5 Všimněme si, že jsme ve svém hledání odpovědní za to, co jsme kdy slyšeli dobrého. Slyšeli jsme, že existuje cesta z bryndy ven, slyšeli jsme, že Bůh může vyléčit malomocného, že existuje cesta ke smíření (Josef a bratři), slyšeli jsme, že bylo odpuštěno králi Davidovi, sv. Petrovi, teroristovi na kříži, že mohlo být odpuštěno i Jidášovi, že si řada rozvedených znovu porozuměla ... - to vše je , za určitých podmínek možné. Jsme odpovědní za to, že jsme slyšeli o naději. Někdo ještě neslyšel, ale my jsme slyšeli.
Buď chceme být "zdraví" a jsme ochotní pro nápravu něco udělat nebo přiznejme, že nechceme. Buďme k sobě rovní, jen nelžeme sami sobě a nevymlouvejme se na kdeco.
"Ano, ano, ne, ne. Co je nad to, je ze zlého." (Srov. Mt 5,37
)