25. neděle v mezidobí

Porozumět podobenství o podvodníkovi není těžké, ale může mnoha lidem dělat potíže. Nejsme zvyklí na Ježíšův způsob výuky. Naučili jsme se příliš moralizovat, stále hodnotíme: "To je dobré a to je zlé".

Dává-li nám Ježíš za vzor podvodníka, to je provokující, ne?

Jistě, můžeme mít výhrady - proč nám nedává za vzor někoho vzorného?

Jenže, co jestli Ježíš bdí nad tím, abychom jen automaticky nekývali a jeho vyučování nás bavilo?

Ježíš samozřejmě neříká: "Aby ses dostal do nebe, buď nejdříve tunelářem a podvodníkem".

.

Správce majetku byl obviněn, že si ulejvá věci pro sebe. Pán mu říká: "Správcovat už nebudeš, připrav se na inventuru". Majitel se dozvěděl, že jej správce opravdu okrádá.

Jenže inventura dopadla dobře. Správce byl sice zloděj, ale dobře se vyznal v účetnictví. Všimněme si i toho detailu, jak byl chytrý, nekrátil všechny dluhy napůl, když úpisy přepisoval.

Revize tedy nenašla v účetnictví žádné pochybení. A pán si řekl: "Škoda, že takového šikovného člověka musím propustit. Je sice zloděj, ale je dobrý účetní". Musíme porozumět v čem je podobenství modelem.

Ježíš nás chce upozornit na zvláštní jev: " Bohužel, lidé nejsou v náboženských věcech tak čilí a podnikaví, jako v běžném životě (nebo dokonce v nepravostech)".

To je smutná pravda. Když mladík sedí u svého počítače nebo rybář u svého prutu, těžko se od toho odtrhávají. Náboženství nás ale netáhne.

Jenže to není chyba koníčků. Chyba není v tom, že rybář místo do kostela jde na ryby. Rybaření za to nemůže. Nebylo by řešením, kdyby prohlásil: "Tak a teď zlomím rybářský prut a začnu chodit do kostela". Stejně ten, kterému se nechce vstát od počítače, protože řeší zajímavý problém, ten to také nevyřeší tím, že rozbije počítač a půjde na bohoslužby. Chyba není v udici, v počítači, ve fotbale ... nebo v autě (kterým chceme jet na výlet), ale v našem vztahu k Bohu. A to nám chce Ježíš tímto podobenstvím říci.

Dobře víme, že při sledování sportovního utkání nebo při četbě zajímavé knížky roztržití nejsme. Jo, pokud nás knížka nebaví, bez problému ji odložíme.

Pochopitelně, pokud nevím, co mám v kostele dělat nebo dokud náboženství nerozumím, budu se v kostele nudit, otravovat nebo budu roztržitý. Jenže tam si na začátku nepřiznám, že jsem otrávený jako v případě té odložené knížky. Odložit náboženství se jen tak lehce nedovolíme (zvláště, pokud jsme byli k náboženství vedeni). Ale důsledky se mohou projevit časem. (Proto nemalá část lidí přestala chodit do kostela. Nesoudím je, jen popisuji příčinu.) 

Běžně ovšem roztržitost v modlitbě řešíme tím, že začneme roztržitost potlačovat. Jenže to není řešení příčiny.

Podobenství jde ale ještě dál. Vezměme si  za příklad třeba muzikanta. Má-li nadání, sedí dlouho u klavíru, hraje a těžko jej dostaneme na ryby nebo na houby.

Obráceně to platí také. Rybáře nechytnete na klavír, pro něho jsou voda a ryby velikým zážitkem.

Mě také lehce nedostanete od dobré knížky k televizi.

To, že má být náboženství pro nás přitažlivé, je jedna vrstva toho podobenství.

Teď ta druhá vrstva.

Aby rybáře bavilo chytat ryby, musí občas něco chytit.

Ovšem k tomu, aby něco chytil, potřebuje vědět, jak se ryby chytají. Bude-li rybář dlouho sedět u vody a nic nechytí, tak ho to za čas přestane bavit.

Podobně, jestli někdo chce jezdit na výlety a auto má v tak špatném stavu, že každou chvilku někde uvízne, bude také z výletů za chvíli otrávený.

Aby mně něco bavilo, potřebuji tu věc znát a potřebuji mít nějaké výsledky. Nebaví mě, co mě neuspokojuje.

Každý, kdo vaří, může potvrdit, jakou má radost podaří-li se mu něco slavnostního, co všem chutná a naopak, jak je zklamán, pokud se něco nepovede. Baví nás to, co se nám daří.

Jsem-li v modlitbě roztržitý, je to něco podobného, jako když se mi něco nedaří.

Jenže chyba je v tom, jak to dělám. Nedaří se mi to proto, protože to neumím. A k nápravě nestačí jen zbožné přání.

Pokud bych chtěl já péci buchty a neobstaral bych si dost informací, to by to dopadlo (a to jsem tolikrát viděl, jak maminka buchty pekla).

Když něco umíme, může se nám dařit a pak máme z výsledku radost.

V běžných věcech života tento základní sled známe. Jen vztah k Bohu jsme oddělili někam jinam.

Není to zvláštní?

Poslyšte, je možné, že do nás Ježíš vidí? Že by nám proto vyprávěl toto zvláštní podobenství, které člověka přemýšlivého vede k zastavení a uvažování ... ?

Pokud ovšem vím, jak to ve vztahu s Bohem chodí, pak mne bude přitahovat, abych se něco dalšího o Bohu dozvěděl. Pak mě bude bavit se s ním setkávat. Odpadne mi roztržitost a přátelství s Bohem pro mne bude něčím pěkným a cenným.

A teď k tomu nejpodstatnějšímu, co nám chce Ježíš říci:  

Jak to, že někdo je dobrý klavírista a druhý není?

"No, protože má nadání".

"A druhý nadání nemá".

Dobrá, tak proč dva muzikanti, kteří oba mají talent, nejsou stejně dobrými muzikanty? Stává se to. Někteří lidé, kteří sice mají nadání, alepodcení nutnost každodenní práce k získání vlastní dovednosti. Nestačí, abych si jen přečetl nějakou knížku  o muzice a myslel si, že ze mne bude kdovíjaký muzikant. Musí zkoušet hrát. Cvičit a cvičit. Potřebuji se učit zvládnout hraní tak, jako jsme se každý učili chodit. (Úspěšní umělci tvrdí: "Talent je jedna desetina k úspěchu, ale k devět desetin je poctivá a vytrvalá práce.)

Stejně tak ten, kdo chce chytat ryby se musí smířit s tím, že se mu mockrát  nepodaří nic chytit, že se bude muset ptát ostatních rybářů: "Poslouchejte jak to děláte?"

"Podívej se, na tuhle rybu musíš tak a na jinou jinak. Tato bere na těstíčko a jindy na kroupu nebo třešni, tahle na mouchu. Každá ryba ráda něco jiného."

Každý víme, že k tomu, abychom se naučili nějakou dovednost, musíme v první řadě u učení vydržet a učit se z chyb. A chybuji-li, potřebuji dohledat, kde jsem udělal chybu.

Tak je to s vařením, s řemeslem, s řízením auta i s počítačem.

Někdy můžeme mít i dobrý pocit, jak se nám to povedlo a pak se třeba objeví nějaký zádrhel.

A někdy chybu najdeme třeba další den, nebo dokonce za čas. Účetní to znají, zahradníci to znají, rybáři, programátoři, vědci, kdekdo.

V manželství, ve vztazích, to teprve platí.

A najdeme-li chybu, někdy si řekneme, jak to, že jsem mohl takhle jednoduchou věc nevidět?

Že to znáte?

Ti, co si myslí, že věc, kterou se chtějí naučit, půjde sama, se za 14 dní otráví a nechají všeho.

To platí všude. A platí to i v porozumění Bohu.

ALE ČÍM TO JE, ŽE VE VZTAHU S BOHEM NEUMÍME PROHRÁVAT?

Proviníme se (zhřešíme), ale zapomínáme se zamýšlet, proč se mi to stalo, proč jsem to udělal, co mě k tomu táhlo, co mi chybí. A co mám udělat, abych posílil svůj vztah s Bohem.

Místo toho hned slibujeme: "Já už to víckrát neudělám."

Nutím se do určitého jednání a nepočítám s tím, že příčina mého selhání (hříchu) je často skryta. Dokonce bývá někdy zahalena v rouchu dobrého úmyslu.

Pokud se chci něco nového naučit, je nutné se naučit prohrávat. Potřebuji se učit i z chyb. Nenechat se odradit, když se mi něco nepodaří.

Potřebuji přemýšlet, abych přišel na to, co mám udělat.

Toto nám je už jasné v běžných záležitostech život, ale je potřeba si stejně počínat ve vztahu s Bohem.

Předně potřebuji vědět, co křesťanství obnáší. K čemu a kam mě Bůh zve.

A jak se to dělá, abych já - člověk - porozuměl Bohu.

To vše je možné, ale chce to své. Potřebuji vědět, že se některé věci budu muset znova a znova učit.

Cokoliv nám může být modelem. Soužití v manželství je velice dobrým trenažérem.

Někteří lidé si před svatbou malovali vzdušné zámky. Pak zatrpkli, vzdali to, svádějí chybu na druhého, jsou otrávení. Jiní mají peklo, jiní zkoušejí další vztah.

Někteří se ptají, hledají, krok za krokem se učí. Zajímají se, kdo by jim poradil a kde se něco mohou naučit.

V Ježíšově době vypadalo manželství jinak než dnes, proto nám Ježíš nemohl uvést manželství jako příklad. A na koníčky tenkráte běžní lidé neměli čas. Rybařina byla tvrdým řemeslem, nebylo obvyklé, aby rybáři šli lovit jen pro potěchu. Když Petr nachytal ryby, byl rád, že si může chvilku odpočinout.

Dnes by nám Ježíš dal za příklad třeba nějakého mladíka, který něco řeší na počítači. Tenkrát ale neměl mnoho modelů (a podvodník nám alespoň vrtá v hlavě).

Ježíš říká, podívej se, než ten podvodník provedl ten svůj kousek (samozřejmě špatný), musel nejdříve něco umět. Musel přemýšlet a udělat to šikovně. Musel vědět, jak to v účetnictví chodí, aby jeho podvod byl nenápadný a inventura neodhalila jeho podvod. A protože něco znal a něco uměl, podvod se mu povedl. Inventura mu nic nedokázala a jemu zůstaly plné kapsy.

Dokázal myslet na zadní kolečka, na budoucnost. A ještě si zavázal spolupachatele.

Vyznal se ve spravování majetku (Podvodně, špatně, ale něco znal a nepodcenil.)

Ježíš nás tedy učí: "Člověče, než vezmeš do ruky Bibli, dřív než začneš přemýšlet o Bohu, nauč se pořádně přemýšlet v nějaké obyčejné práci, něco se nauč. Pak se teprve budeš umět dostávat k Bohu. (Proto musel mít každý rabín nějaké řemeslo.)

Proč se na tuto jednoduchou věc o zapomíná?

Často se v duchovním životě vznášíme někde u stropu a přitom neznáme základní jednoduché věci.

"Pán  pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. A já vám říkám, že děti tohoto světa  jsou navzájem prozíravější než děti světla."

Ježíš si stěžuje vytýká nám, že v náboženství nejsme tak pracovití jako v běžných dovednostech svého života nebo u svých "koníčků".

Pokud si někdo nezvykne pořádně dělat aspoň něco, tak ani nebude rozumět tomuto Ježíšovu způsobu výuky. A přitom to je docela jednoduché.

Pokud  má někdo nějakého koníčka, okamžitě mu to bude jasné. "Kdo má, bude mu dáno a přidáno."

Pokud někdo nedělá věci pořádně, tak toto povídání je pro něj naprosto nesrozumitelné. Nevidí ten propastný rozdíl mezi věcí, kterou dělám s chutí a věcí, kterou dělám, že "musím". (Vzpomeňme na lekce minulých nedělí. Vidíte, jak ty lekce Ježíšova vyučování souvisí a navazují jedna na druhou.)

To je to "Udělejte si přátele z klamného mamonu".

Už jen stručně. Ale nejprve si musíme něco objasnit.

Některé překlady říkají: "Získávejte si přátele nespravedlivým majetkem". - To je ale úplně zavádějící. .

Slovo: "mamon" má negativní nádech. "Nespravedlivý mamon (majetek), to jsou dnes např. "špinavé peníze", s tím by slušný člověk přece neměl mít vůbec nic společného.

Přesnější je: "Udělejte si přítele z pomíjivého majetku" (Mám toto místo velice rád, je to "chvála majetku".)

"Udělej si ze své práce a majetku přítele (ne otrokáře), aby tě bavila.

Pozor, nesmíme práci propadnout, nedá se sloužit dvěma pánům, Bohu a majetku.

Ale z toho, co nás baví, z "koníčků", z počítače, kluk z kola nebo z koně si máme udělat "přítele" - "aby nás přijali do nebeské vlasti".     To není ironie.

Člověče, nauč se dělat aspoň něco pořádně! a potom budeš moci poznat, jestli pořádně pracuješ na vztahu s Bohem a umíš s ním spolupracovat. Porovnávej to se svým "koníčkem", s tím, co tě táhne.

Lajdákovi ovšem poradit nelze.

K dalšímu podrobněji někdy jindy, už tak je to zase dlouhé. Ale, co říkáte? Není Ježíšovo vyučování zajímavé a objevné?