22. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 14,1.7-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,19-21.30-31; Žd 12,18-19.22-24a; Lk 14,1-14
Datum: 2. 9. 2007
Bylo by škoda v dnešním čtení z evangelia vynechat uzdravení člověka postiženého vodnatelností. Je úvodem k následujícímu podobenství.

Jde o podobenství a ne o poučení. Podobenství má širší dosah. Kdybychom to brali jako poučení, byl by to jenom návod, jak se chovat na hostině a jak si získat uznání a čest před ostatními.

Pamatuji dřívější zvyky - hostitel měl co nejvíce nabízet a host se měl upejpat.

Jenže hrozilo, že se pak řeklo, buď: "Cpal se jako nenajedenej" nebo naopak: "Nebral si, je z lepší rodiny, štítí se nás".   

Ježíšovi nejde o řešení takovýchto společenských záležitostí. Jeho slova mají daleko hlubší význam, jsou podobenstvím.

Zkusme se podívat, v čem má podobenství širší dosah.

Jeden z předních farizejů pozval Ježíše na hostinu. Ale pozval jej, ne aby se něco dozvěděl a poučil se, ale aby Ježíše zapletl do nějaké teologické diskuse a dokázal, že Ježíš je jen obyčejný tesař, nevzdělaný člověk, který nemůže obstát v debatě o náboženských otázkách. Takovýchto rafinovaných léček je v evangeliích popsáno více.

Všimněme si, jak lidé, kteří se pro svou "zbožnost" povyšovali nad druhé, číhali na Ježíše, aby jej chytili za slova. Nepřehlédněme, že nebyli schopni Ježíšovi přiznat jedinou dobrou vlastnost.

Všimněme si, že majitelé pravdy mají zlé srdce. Obojí spolu jde ruku v ruce.

V tom čase obviňovali Ježíše kvůli porušování soboty. Uzdravování je přece práce - a v sobotu je práce zakázaná! To tedy ukazuje, že Ježíš je neznaboh!

Ježíš věděl, co má hostitel "za lubem", ale pozvání přijal. Nečekal na předem promyšlené (teologické) chytáky, ale sám se pustil do řešení důležitých otázek. Neprovokoval, ale zastával se Otce, sobota je přece božím darem člověku.

"Smím uzdravit tohoto nemocného v sobotu nebo ne?" (Něco jiného je bavit se o uzdravování obecně a něco jiného je, je-li to konkrétní člověk z farnosti stojící před námi.)

Páni mlčeli.

Ježíš uzdravil nemocného a nejen pádně zdůvodnil otázku uzdravovaní, ale samotným uzdravením ukázal, že za ním stojí Hospodin. Mluvil a jednal podporován Bohem. Ukázal smysl soboty.

Jestli je Ježíš schopen uzdravovat, pak má (podle smyslu o účelu soboty) nejen právo uzdravovat v sobotu, ale je to dokonce jeho povinnost, které se nemůže vyhnout.

Ježíšovo podobenství zdánlivě hovoří o svatbě a chování hostů, ale ve skutečnosti upozorňuje hostitele na jeho chybu. "Když dáváš oběd nebo večeři, nevolej své přátele, ani své bratry, ani své sousedy ... pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé ..."

Co chce Ježíš tím podobenstvím říct?  "Milej zlatej, já vím proč jsi mně pozval.

Pozval jsi na hostinu řadu lidí, to by mohl být dobrý čin ("dobrý skutek"), ale mě jsi chtěl ponížit, zesměšnit mě, udělat mi ostudu."

K dobrému jednání (skutku) patří nejenom vnější stránka, ale i úmysl.

Kdyby ten zbožný muž (farizej) pozval Ježíše proto, aby se něco dověděl, mohlo mít pozvání Ježíše charakter dobrého skutku. Jenže on pozval Ježíše z vadného úmyslu. Provinil se proti hostu. I když navenek vypadá pozvání ke stolu jako projev štědrosti.

My se takovýmhle způsobem s Ježíšem nesetkáváme. Ale všimněme si svého jednání. Někdy jednáme podle: "Co by tomu lidé řekli?"

"Toho pozveme, ten má známosti, ten má možnosti", atd.

Zamyslíme-li se nad tím, proč tak jednáme, zjistíme, že řadu těchto věcí děláme s postranním  úmyslem. (Pokud se chci dostat dál, potřebuji si na pohnutky svého jednání posvítit.)

Ježíš podobenstvím upozorňoval hostitele na jeho špatný úmysl. "Podívejte, vy jste si mě sem pozvali a říkali jste si: "Vždyť to je tesař, copak ten tesař ví o náboženských otázkách. Toho rozcupujeme na cucky. Tomu položíme pár šikovných otázek, on se zamotá a bude vyřízen".

Dívali se na Ježíše s despektem: "My to známe, my jsme dobří a tamto je jen tesař".

Vybírání míst v podobenství - není ani tak pravidlem správného chování na hostině, ale především ukazuje, že se vůči Pánu Bohu! a k náboženským hodnotám stavíme přezíravě! TO JE TŘEBA PROMYSLET.

Podobně se stavíme přezíravě vůči lidem.

Jsme často namyšlení.

(V české kotlině napáchaly dost zla pohádky o Českém Honzovi - byl líný, nevzdělaný, ale stal se králem. Nakonec jsme to dovršili pasováním Švejka na národního hrdinu.)

Samozřejmě, že nemá smysl v kdejakém hlupákovi vidět génia, ale na druhé straně je bláhové si myslet, že nějaký tesař z Nazareta, mi nemá co říci.

Vina těch, kteří přehlédli Ježíše, byla v tom, že nehledali.

Všimněme si, jak často lidé nejdou do diskuze proto, aby se případně něco dověděli.

A ještě častěji, jelikož oni už přece mají ten správný názor. Ani nepotřebují vyslechnout argumenty druhého. (Vzpomeňme třeba na Masarykovu obhajobu Hilsnera proti všem.)

Podívejme se, jak praktické a důležité věci se v kostele učíme.

Umění naslouchat, hledat, se člověk musí dlouho a pracně učit než se naučí v těchto věcech obstát podle Ježíšova vkusu.

Těžké to není, ale počítejme s tím, že se nám to nepodaří napoprvé. Poučme se od dětí, mnohokráte upadnou než se naučí chodit, ale nevzdychají a nevzdají svůj úmysl pohybovat se po zadních.

Proč si to říkáme? Rádi bychom byli v náboženských věcech hned hotoví. Ale to se nám nepodaří hned zvládnout. Máme si říci: "Přesto, že budu dělat chyby, se chci naučit jednat dobře, rovně, upřímně a moudře.

Je dobré mít mezi svými kamarády někoho, kdo je vzdělanější a ušlechtilejší než já. Proč by to nemohl být i mladší člověk. (Ježíš byl zřejmě mladší než farizej, který jej pozval na hostinu.)

Je-li někdo dál než já, je-li lepší, to mě nemusí srážet. I já se chci naučit dobře chodit v životě. Já také půjdu za Ježíšem.

Kdokoliv - i hříšník - může poprosit: "Ježíši, prosím tě, tys něco řekl, ale já tomu nerozumím".

A Ježíš nám rád pomůže. (Koho to zajímá, ten se třeba zeptá, jak to Ježíš dělá, jak nám pomůže.)

To podobenství má veliký dosah a máme moc a moc co dohánět. S tím musíme počítat.

Naučme se padat, abychom neměli moc modřin a také pokaždé vstávat. Prohra nás nemá odradit od dalšího pokusu a zároveň nás může mnoho naučit. (O takových věcech bychom se měli bavit.)

Moudrost toho podobenství nám pomůže na mnoha místech. Samozřejmě v zaměstnání, při práci i v soužití doma, v sebevýchově i při výchově dětí. Nepodcenit názor druhého, ověřovat si, hledat a nemyslet si, kolik toho už znám. (V zaměstnání to někoho už učí konkurence.)

Ještě se to potřebujeme naučit v náboženství a v jednání s druhými. Jednat s druhým s úctou a rovně. A vědět v čem se opravdu vyznám a v čem už odborník nejsem. (To nám velice chybí, všimněme si, kolik lidí mluví do věcí, ve kterých se nevyzná.)

Vzdělanému i nevzdělanému v náboženství hrozí, že si myslí, jak všemu rozumí..

Před časem jsme si říkali, co to znamená být "chudý duchem" (a na třech biblických hodinách jsme o tom mluvili) - znamená to být ochotný přijímat nové poznatky a revidovat staré, neustále si opravovat svou představu o Bohu, hledat správné poznání.

V opačném případě se tento proces uzavírá, zastavuje.

Je příjemné se scházet s kamarády, je dobře, když je veselo. Ježíš ale hostiteli nakonec radí nezapomínat na vyšší hodnoty. Na to, čím rosteme do podoby božích dětí.

Ježíš se rád účastnil hostin - až mu to někteří vytýkali - ale také se věnoval potřebným, aby se mohli povznést. A v Ježíšově radě není myšleno jen materiální obdarování. Ježíš přece vyniká nad ostatní v tom, jaký je učitel moudrosti.

Máme k moudrosti nejen spět a pohybovat se ve společnosti na určité úrovni (třeba lidí, kteří s námi chodí do kostela), ale máme tu být i pro ty další.

Ježíš se neštítil Samaritánek, pohanek, nevěstek, nečistých, malomocných a kolaborantů. Nepovyšoval se ani nad vzdělaného farizeje.  (Všimněme si, že s ním "nezametl", neponížil jej). 

Jen ještě připomenu, co znamená: "kdo se povyšuje".

Kdo se tváří, že ví - povyšuje se.

Kdo "opisuje" od druhého, kdo říká náboženské a jiné fráze, aniž jim rozumí - povyšuje se.

Kdo si neověřuje tvrzení druhého a nechá se podvést je hloupý.

Kdo si neověřuje tvrzení druhého a myslí si, že je chytřejší - ten se povyšuje.

Kdo si neporovnává své názory s názory Ježíšovými - povyšuje se. 

Kdo mávne rukou nad Ježíšovými slovy - povyšuje se.

Kdo nad Ježíšovými slovy nepřemýšlí - povyšuje se.

Nikdo neřekneme, že jsme chytřejší než Ježíš, ale často podle něj nejednáme. Neptám-li se jaký názor má on, pak mohu jednat jinak než on - a to je povyšování.

Kdo se nenaučí přiznávat pravdu o sobě, hrozí mu, že nepřijme názory Boží. Bude odhaleno, že se povyšoval a bude "ponížen".

Kdo může být povýšen?

Ten, který se ptá, když neví.

Ten, kdo se učí "odstydět se", aby se odvážil zeptat.

Ten, kdo umí přiznat chybu nebo nevědomost.

Ti všichni, pokud hledají, mohou být obdarováni, mohou se něco nového dozvědět a pokud s tím budou pracovat, mohou se něčemu novému naučit.

Každý, kdo si všimne potřebného nebo se skloní k někomu dole, bude oceněn.

Každý, kdo naslouchá druhému, otevírá dveře možnosti obdarovat nebo být obdarován.