21. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 22,1-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 66,18-21
Datum: 26. 8. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 22,1-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 66,18-21
; Žd 12,5-7.11-13
; Lk 13,22-30
Datum: 26. 8. 2007
Dítě se někdy ptá, proč mu něco zakazujeme nebo přikazujeme. Pokud je věc
samozřejmá, neptá se. Ale když není jasné proč, přichází s otázkou.
V evangeliu se ptá jeden z posluchačů, který je lepší než "dav", ale zřejmě není učedníkem.
Pro dav je typické, že po určitém kázání bez přemýšlení říkají: "Jak krásně to říkal". Lidé z davu např. čekají, že budou uzdraveni (neptají se, co mají sami udělat, jen "věří, že se jim "dostane té milosti", nebo si myslí, že si ji vyprosí) nebo čekají, zda-li bude někdo uzdraven nebo se bude konat jiný zázrak. (Při neštěstí dav jen čumí, pravidelně pomáhá jen pár jednotlivců. Čumilové zato všechno vědí a jen kritizují. I tenkráte bylo čumilů hodně.)
Člověk, který se ptal, byl výš. Z Ježíšových kázání si všiml Ježíšova varování, že někteří se minou se spasením (proč používáme slova "spasit"?). Proto se ptal (z toho vidíme, že posluchač nepatřil do nepřemýšlivého davu): "Bude spasených málo?" a čekal odpověď: "Ale ne, kdepak".
Jenže slyšel něco jiného: "Ano, to si piš, bude jich hodně málo!"
Na jednom vikariátním setkání kněží položil vzdělaný a přemýšlivý kolega otázku: "Jak je možné, aby byl někdo v pekle?"
"Ale, Karle, vždyť Bůh je láska!", zvolal předůležitý pan vikář a zamáčkl diskuzi hned na počátku.
Také bychom čekali jinou odpověď.
Ale pokud jsme vzali na vědomí Ježíšovo podobenství o královské svatbě (Mt 22,1-14
To podobenství nás zaráží. Vzpomínáte: všichni pozvaní odmítli pozvání na hostinu, nanejvýš nepatrná menšina, která statisticky nestojí za zmínku, pozvání přijala. Naopak všichni nahnaní pozvání přijali, ale jeden z nich odhodil svatební roucho (které předtím dostal).
Kdo přemýšlí nad Písmem, udělá si už z tohoto podobenství závěr a bude umět správně odpovědět na otázku tázajícího se člověka ze zástupu.
Dobře víme, co vše Ježíš podniká na záchranu lidí. Ale minulou neděli jsme si znovu říkali, že přátelství a spolupráce s Bohem záleží také na každém jednotlivci.
Nám se Ježíšovo ukřižování zdá samozřejmostí.
"Proto přece přišel."
"Byl ukřižován kvůli naší spáse".
Nám je vše jasné! "Vykupitel přece vzal na sebe naše hříchy".
Používáme pár frází, které stále omíláme, ale do hloubky jít neumíme.
Kdybych někomu, kdo si stačí s frázemi, vyprávěl: "Představ si, já znám jednoho chlapa, má 3 syny. Jeden rozbil okno, táta chtěl potrestat druhého, ale když už měl řemen připravený, nabídl se k potrestání třetí syn a tak táta zpráskal toho třetího". - To by se ten člověk zhrozil.
Zeptám-li se jej, zda si takto představuje Boha, tak samozřejmě odmítne.
Ale o Bohu bude dále říkat fráze, kterým nerozumí.
Mnoho lidí tak mluví. Mnoho lidí si myslí, že Ježíšovu ukřižování rozumí.
Jak to bylo s Židy si často připomínáme. V prvním čtení Izaiáš říká: "Lidé všech národů a jazyků přijdou do Jeruzaléma".
Židé si to představovali takto: Přijde Mesiáš, zahájí boj proti Římanům ..., pak přijdou pohané, přijmou Mesiáše, budou se chodit modlit do Jeruzalémského chrámu a židům budou neskonale zavázáni.
Sami sebe si židé představovali na prvních místech. Oni jsou přece vyvoleným národem s patřičnými zásluhami a pohani jsou pouze "přistěhovalci," nad kterými se Mesiáš nezaslouženě! smiloval. Židé si přičítali zásluhy, už jen proto, že Mesiáš vyjde od nich.
Samozřejmě se židé naštvali, když jim Ježíš říkal, že své náboženství mají pokroucené, a proto mnozí z nich Mesiáše nesnesou. (My se také ošíváme, když nám někdo říká něco podobného. A podobně si myslíme, že takové varování se NÁS přece netýká.)
Proto měli zbožní lidé od počátku na Ježíše vztek. Hned z kraje odmítli jeho kázání a další kázání ani neposlouchali. "My mu nerozumíme! Má přece kázat jinak ..."
Nepomohlo jim ani Ježíšovo varování, že jejich tátové také neposlouchali ty, které k nim Bůh posílal a dokonce zabili své proroky. "Co si ten tesař dovoluje navážet se do našich otců!"
Slovy dnešního úryvku Ježíš říká: "Dejte si pozor. Přichází doba Mesiášova (neříká, že on je Mesiáš) a hrozí nebezpečí, že spasených bude málo".
Podcenili Ježíšova slova. Nepomohlo jim varování, že drtivá většina židů bude proti Mesiáši a nakonec jej zabijí.
Pak se to ukázalo - drtivá většina židů Ježíše odmítla a jenom málo židů Ježíše pochopilo. A to dostali po Ježíšově smrti 40 let času na promýšlení a srovnávání.
Všimněme si, jak často o tomto nebezpečí evangelia mluví !!!
Je to známkou toho, jak mnoho Ježíši záleží na záchraně lidí.
Někdo z posluchačů v kostele by mohl dokonce získat alergii na tato varování. Znova a znova o nich podrobně mluvíme.
Povrchně si myslíme, že ve spáse jde jen o vymýcení hříchů a o šťastnou smrt v milosti posvěcující.
Příliš rychle mávneme rukou nad židy: "Nepřijali Krista Pána".
A zapomínáme se ptát, proč se zbožní lidé minuli s Mesiášem.
Vezměme si případ řady rozvedených lidí. Na začátku "velká láska" a časem si přestali rozumět.
A nemuselo mezi nimi ani dojít k nějaké "nevěře" nebo násilí.
Nebo část andělů - na začátku veliká láska a pak odcizení. Totéž Jidáš.
Nebo řada učedníků - kteří později od Ježíše odešli. To neznamená, že se přestali modlit a zaklínat se Bohem.
Ježíšovi odpůrci byli přece zbožní: modlili se, postili se víc než Ježíš, dodržovali více přikázání než Ježíš, ctili tradici více než Ježíš, měli za sebou více horlivosti pro zákon než Ježíš ...
Ale kam jejich "zbožnost" vedla? Čemu sloužila? Jaké ovoce přinesla?
Svou "zbožností" pronásledovali poctivé lidi a Ježíše uhnali k smrti. Pěstovali si svou zbožnost, nad jiné se povyšovali, pomlouvali, lhali, šířili nenávist a dopustili se zločinů.
Ježíšovo upozornění nechtěli slyšet. Měli svou představu o zbožnosti i o Mesiáši.
Až umřeme nemusíme slyšet: "Pojď dál, na tebe jsem čekal, ty jsi jediný pravý křesťan".
Řada zbožných, říká Ježíš, bude překvapena až uslyší: "Prosím tě, co my dva máme společného?"
Máme se učit, jak si zbožnost představuje Ježíš. Kvůli tomu chodíme do kostela, abychom přijali Ježíšovu zbožnost za svou. Jeho způsob myšlení, mluvení a jednání.
Proto je důležité nejdříve najít tu chybu u židů a pak ji hledat u sebe.
Ježíš zdůrazňuje, že právě pohané, na které se židé dívali z patra, zaujmou místo v Božím království vedle Abraháma, Izáka, Jakuba, Mojžíše a proroků.
Je důležité vědět proč. Neodporovali Ježíšovi, byl jim příjemný. Nechali se učit.
Na rozdíl od zbožných, kteří tvrdili: "Víme toho o Bohu dost. Nepoučuj a nebourej nám naše svaté tradice."
"Říkáte: vidíme, proto váš hřích trvá". (Srov. J 9,41
To, co se odehrává v evangeliích později a vrcholí na Golgotě, pochopíme jen pokud pečlivě procházíme všechny předcházející souvislosti. Není dobré je přeskakovat a jen opakovat: Ježíš nás spasil na kříži.
Je důležité se nechat vyučovat krok za krokem a ne si jen přát, aby se v kostele říkalo, jak jsme dobří. Copak je něco důležitějšího, než to, co říká Ježíš?
Trpíme stejným postižením jako židé. Oni naléhali na Ježíše: "Kdy už konečně začneš dělat zázraky, o kterých mluví naši učitelé?
Jsi Mesiáš nebo ne ?"
Nepřehlédněme to. Ježíš nám chce něco říct, jenže i my chceme slyšet něco jiného.
Jenže, pokud neposloucháme a nebereme vážně jeho první kázání, (ne až druhé), tak potom nerozumíme ani tomu desátému, ve kterém je odpověď na naši otázku.
Spousta lidí chtělo být zdrávo. Tak by rádi, aby je Bůh uzdravil, ale jelikož první a druhé Ježíšovo kázání u nich vyvolalo averzi, radši se od Ježíše nedali uzdravit. Natož aby se od něj nechali poučit.
Proto Ježíš v prvním kázání vyzývá: "Obraťte se a opravte své myšlení".
Až opravím své myšlení, bude mi Ježíšova nauka jasná.
Bůh nemá omezený počet míst u stolu v nebi. Každého velice srdečně zve a nabízí mu pomoc. Naše nebezpečí vězí v tom, že si stačíme se svou vírou a Ježíšovy názory a jeho varování nás mnoho nezajímají.
Ale, budu-li dobře přemýšlet, opravím-li své myšlení, Ježíš pro mně nebude nesrozumitelným kazatelem (židům se zdál pomatený).
Budu-li dobře číst, budu rozumět evangeliu a moc věcí mi bude jasných.
Kdo se to nenaučí, nedovede pořádně číst Evangelium. Znova a znova ho bere do ruky, a protože neopravuje svůj způsob myšlení, nemůže mu rozumět.
Evangelium odloží a sáhne po jiné, "srozumitelnější" náboženské knížce.
V evangeliu se ptá jeden z posluchačů, který je lepší než "dav", ale zřejmě není učedníkem.
Pro dav je typické, že po určitém kázání bez přemýšlení říkají: "Jak krásně to říkal". Lidé z davu např. čekají, že budou uzdraveni (neptají se, co mají sami udělat, jen "věří, že se jim "dostane té milosti", nebo si myslí, že si ji vyprosí) nebo čekají, zda-li bude někdo uzdraven nebo se bude konat jiný zázrak. (Při neštěstí dav jen čumí, pravidelně pomáhá jen pár jednotlivců. Čumilové zato všechno vědí a jen kritizují. I tenkráte bylo čumilů hodně.)
Člověk, který se ptal, byl výš. Z Ježíšových kázání si všiml Ježíšova varování, že někteří se minou se spasením (proč používáme slova "spasit"?). Proto se ptal (z toho vidíme, že posluchač nepatřil do nepřemýšlivého davu): "Bude spasených málo?" a čekal odpověď: "Ale ne, kdepak".
Jenže slyšel něco jiného: "Ano, to si piš, bude jich hodně málo!"
Na jednom vikariátním setkání kněží položil vzdělaný a přemýšlivý kolega otázku: "Jak je možné, aby byl někdo v pekle?"
"Ale, Karle, vždyť Bůh je láska!", zvolal předůležitý pan vikář a zamáčkl diskuzi hned na počátku.
Také bychom čekali jinou odpověď.
Ale pokud jsme vzali na vědomí Ježíšovo podobenství o královské svatbě (Mt 22,1-14
), netroufneme si
lacině mluvit za Ježíše.
To podobenství nás zaráží. Vzpomínáte: všichni pozvaní odmítli pozvání na hostinu, nanejvýš nepatrná menšina, která statisticky nestojí za zmínku, pozvání přijala. Naopak všichni nahnaní pozvání přijali, ale jeden z nich odhodil svatební roucho (které předtím dostal).
Kdo přemýšlí nad Písmem, udělá si už z tohoto podobenství závěr a bude umět správně odpovědět na otázku tázajícího se člověka ze zástupu.
Dobře víme, co vše Ježíš podniká na záchranu lidí. Ale minulou neděli jsme si znovu říkali, že přátelství a spolupráce s Bohem záleží také na každém jednotlivci.
Nám se Ježíšovo ukřižování zdá samozřejmostí.
"Proto přece přišel."
"Byl ukřižován kvůli naší spáse".
Nám je vše jasné! "Vykupitel přece vzal na sebe naše hříchy".
Používáme pár frází, které stále omíláme, ale do hloubky jít neumíme.
Kdybych někomu, kdo si stačí s frázemi, vyprávěl: "Představ si, já znám jednoho chlapa, má 3 syny. Jeden rozbil okno, táta chtěl potrestat druhého, ale když už měl řemen připravený, nabídl se k potrestání třetí syn a tak táta zpráskal toho třetího". - To by se ten člověk zhrozil.
Zeptám-li se jej, zda si takto představuje Boha, tak samozřejmě odmítne.
Ale o Bohu bude dále říkat fráze, kterým nerozumí.
Mnoho lidí tak mluví. Mnoho lidí si myslí, že Ježíšovu ukřižování rozumí.
Jak to bylo s Židy si často připomínáme. V prvním čtení Izaiáš říká: "Lidé všech národů a jazyků přijdou do Jeruzaléma".
Židé si to představovali takto: Přijde Mesiáš, zahájí boj proti Římanům ..., pak přijdou pohané, přijmou Mesiáše, budou se chodit modlit do Jeruzalémského chrámu a židům budou neskonale zavázáni.
Sami sebe si židé představovali na prvních místech. Oni jsou přece vyvoleným národem s patřičnými zásluhami a pohani jsou pouze "přistěhovalci," nad kterými se Mesiáš nezaslouženě! smiloval. Židé si přičítali zásluhy, už jen proto, že Mesiáš vyjde od nich.
Samozřejmě se židé naštvali, když jim Ježíš říkal, že své náboženství mají pokroucené, a proto mnozí z nich Mesiáše nesnesou. (My se také ošíváme, když nám někdo říká něco podobného. A podobně si myslíme, že takové varování se NÁS přece netýká.)
Proto měli zbožní lidé od počátku na Ježíše vztek. Hned z kraje odmítli jeho kázání a další kázání ani neposlouchali. "My mu nerozumíme! Má přece kázat jinak ..."
Nepomohlo jim ani Ježíšovo varování, že jejich tátové také neposlouchali ty, které k nim Bůh posílal a dokonce zabili své proroky. "Co si ten tesař dovoluje navážet se do našich otců!"
Slovy dnešního úryvku Ježíš říká: "Dejte si pozor. Přichází doba Mesiášova (neříká, že on je Mesiáš) a hrozí nebezpečí, že spasených bude málo".
Podcenili Ježíšova slova. Nepomohlo jim varování, že drtivá většina židů bude proti Mesiáši a nakonec jej zabijí.
Pak se to ukázalo - drtivá většina židů Ježíše odmítla a jenom málo židů Ježíše pochopilo. A to dostali po Ježíšově smrti 40 let času na promýšlení a srovnávání.
Všimněme si, jak často o tomto nebezpečí evangelia mluví !!!
Je to známkou toho, jak mnoho Ježíši záleží na záchraně lidí.
Někdo z posluchačů v kostele by mohl dokonce získat alergii na tato varování. Znova a znova o nich podrobně mluvíme.
Povrchně si myslíme, že ve spáse jde jen o vymýcení hříchů a o šťastnou smrt v milosti posvěcující.
Příliš rychle mávneme rukou nad židy: "Nepřijali Krista Pána".
A zapomínáme se ptát, proč se zbožní lidé minuli s Mesiášem.
Vezměme si případ řady rozvedených lidí. Na začátku "velká láska" a časem si přestali rozumět.
A nemuselo mezi nimi ani dojít k nějaké "nevěře" nebo násilí.
Nebo část andělů - na začátku veliká láska a pak odcizení. Totéž Jidáš.
Nebo řada učedníků - kteří později od Ježíše odešli. To neznamená, že se přestali modlit a zaklínat se Bohem.
Ježíšovi odpůrci byli přece zbožní: modlili se, postili se víc než Ježíš, dodržovali více přikázání než Ježíš, ctili tradici více než Ježíš, měli za sebou více horlivosti pro zákon než Ježíš ...
Ale kam jejich "zbožnost" vedla? Čemu sloužila? Jaké ovoce přinesla?
Svou "zbožností" pronásledovali poctivé lidi a Ježíše uhnali k smrti. Pěstovali si svou zbožnost, nad jiné se povyšovali, pomlouvali, lhali, šířili nenávist a dopustili se zločinů.
Ježíšovo upozornění nechtěli slyšet. Měli svou představu o zbožnosti i o Mesiáši.
Až umřeme nemusíme slyšet: "Pojď dál, na tebe jsem čekal, ty jsi jediný pravý křesťan".
Řada zbožných, říká Ježíš, bude překvapena až uslyší: "Prosím tě, co my dva máme společného?"
Máme se učit, jak si zbožnost představuje Ježíš. Kvůli tomu chodíme do kostela, abychom přijali Ježíšovu zbožnost za svou. Jeho způsob myšlení, mluvení a jednání.
Proto je důležité nejdříve najít tu chybu u židů a pak ji hledat u sebe.
Ježíš zdůrazňuje, že právě pohané, na které se židé dívali z patra, zaujmou místo v Božím království vedle Abraháma, Izáka, Jakuba, Mojžíše a proroků.
Je důležité vědět proč. Neodporovali Ježíšovi, byl jim příjemný. Nechali se učit.
Na rozdíl od zbožných, kteří tvrdili: "Víme toho o Bohu dost. Nepoučuj a nebourej nám naše svaté tradice."
"Říkáte: vidíme, proto váš hřích trvá". (Srov. J 9,41
)
To, co se odehrává v evangeliích později a vrcholí na Golgotě, pochopíme jen pokud pečlivě procházíme všechny předcházející souvislosti. Není dobré je přeskakovat a jen opakovat: Ježíš nás spasil na kříži.
Je důležité se nechat vyučovat krok za krokem a ne si jen přát, aby se v kostele říkalo, jak jsme dobří. Copak je něco důležitějšího, než to, co říká Ježíš?
Trpíme stejným postižením jako židé. Oni naléhali na Ježíše: "Kdy už konečně začneš dělat zázraky, o kterých mluví naši učitelé?
Jsi Mesiáš nebo ne ?"
Nepřehlédněme to. Ježíš nám chce něco říct, jenže i my chceme slyšet něco jiného.
Jenže, pokud neposloucháme a nebereme vážně jeho první kázání, (ne až druhé), tak potom nerozumíme ani tomu desátému, ve kterém je odpověď na naši otázku.
Spousta lidí chtělo být zdrávo. Tak by rádi, aby je Bůh uzdravil, ale jelikož první a druhé Ježíšovo kázání u nich vyvolalo averzi, radši se od Ježíše nedali uzdravit. Natož aby se od něj nechali poučit.
Proto Ježíš v prvním kázání vyzývá: "Obraťte se a opravte své myšlení".
Až opravím své myšlení, bude mi Ježíšova nauka jasná.
Bůh nemá omezený počet míst u stolu v nebi. Každého velice srdečně zve a nabízí mu pomoc. Naše nebezpečí vězí v tom, že si stačíme se svou vírou a Ježíšovy názory a jeho varování nás mnoho nezajímají.
Ale, budu-li dobře přemýšlet, opravím-li své myšlení, Ježíš pro mně nebude nesrozumitelným kazatelem (židům se zdál pomatený).
Budu-li dobře číst, budu rozumět evangeliu a moc věcí mi bude jasných.
Kdo se to nenaučí, nedovede pořádně číst Evangelium. Znova a znova ho bere do ruky, a protože neopravuje svůj způsob myšlení, nemůže mu rozumět.
Evangelium odloží a sáhne po jiné, "srozumitelnější" náboženské knížce.