19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,45-48 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 18,6-9
Datum: 12. 8. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,45-48 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 18,6-9
; Žd 11,1-2.8-19
; Lk 12,32-48
Datum: 12. 8. 2007
Přečetli jsme si úryvky z Písma.
Budu se věnovat jen evangeliu. Kdo tomu rozumí? Kdo nerozumí?
Nemusíme tomu hned rozumět. Já jsem tomu léta nerozuměl. Pokud něčemu trochu rozumím, je za tím dost práce. Nejsem o nic chytřejší než vy.
Ani Ježíšovi posluchači tomu hned nerozuměli. Podobenství nemůže nikdo bez výkladu rozumět. /1
Učit se o Bohu je největším poznáváním. ("Boha nikdo nikdy neviděl")
Mým úkolem je průvodcovství Božím slovem.
Úkolem posluchačů je zájem a píle.
Ježíš o svém úkolu ví a je připraven.
"Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království".
Boží království nemůže nikdo sám získat. Ocenili bychom, kdyby nám někdo bohatý řekl: "Vybral jsem si tě, odkáži ti dům, firmu, auto, adoptuji tě, budeš mým dědicem."
Jde ovšem o to, jestli my o Boží království máme zájem.
To není samozřejmá otázka. O zpustlý zámek nebo klášter, do kterého je třeba strčit desítky miliónů, bychom zájem neměli.
Někdo cizí by se nás mohl zeptat: "V čem je výhodné mít boží království? Co to přináší?"
"Proč máte děti? K čemu to je?" Takové otázky nejsou hloupé.
"Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce". Každý si můžeme promyslet, zda-li je pro nás vztah k Bohu pokladem.
Je rozdíl jít do kostela, abych splnil náboženskou povinnost, nebo jestli mě přitahuje Ježíšovo přátelství, jeho moudrost a jeho způsob jednání.
Rybář nechodí na ryby z povinnosti, táhne jej to k vodě. Mnoho pracovitých žen si nenechá ujít televizní seriál ... Mě nemusí nikdo přemlouvat, abych šel na houby nebo četl knížky.
Někoho zajímají avantýry celebrit a někoho Ježíšovo vyučování.
Je rozdíl, jestli žáci nebo studenti ve škole řeknou: "To zas bude hodina", nebo jestli se na vyučování těší. Měli jsme profesory, na jejichž přednášky chodili studenti i z jiných ročníků.
Hltali jsme každé slovo přednášejícího a psali si poznámky.
Dobrý učitel má studentům ukázat obzor určitého předmětu, má jim poodkrýt určitou krásu. Pak se studenti, kteří mají zájem, mohou nadchnout pro další poznávání.
Ve škole bývala předepsaná povinná literatura. K ničemu to nevede. Když pan profesor Hermach v Litoměřicích začal vyprávět o knize, kterou právě četl nebo z ní kousek přečetl, řada bohoslovců běžela a hned tu knihu sháněla.
Se studenty, kterým literatura nic neříká, se nic nenadělá. Ale ať nesvádějí vinu na učitele a věnují se něčemu jinému.
Občas někdo řekne: "Nerozumím vašemu kázání".
To mě samozřejmě mrzí a nejdříve hledám chybu u sebe.
Na tom člověku ale je, aby se ptal sám sebe jestli jej Boží slovo zajímá a co pro jeho porozumění dělá.
Řada lidí si přeje kázání typu: "Slepičí polévka pro duši". (Inteligentní, vtipné a povzbuzující pohlazení pro duši.) Také mám ty příběhy rád, ale jestli mě navíc zajímá, jak se stanu Božím synem, jak lépe uspořádat společnost, aby bylo ve světě lépe, nepomůže mi k tomu jen "Slepičí polévka pro duši". Je jen moudrostí lidskou.
Podobenství "o služebních čekajících na svého pána" líčí neobvykle dobrého pána, který se vrátí ze svatby ve výborné náladě a zaměstnancům - personálu svého domu - vystrojí hostinu: "Teď si uděláme hostinu tady, sedněte si, já vás obsloužím".
Je to jedno z mála podobenství, které není úplně vzato z běžného života. Takového pána jen tak nenajdeme.
Reportér se ptal jednoho předního muzikanta na jeho profesora, zda byl moc přísný. Muzikant vyprávěl: "Pan profesor byl skvělý pedagog a po hodině mě vždy pozval do restaurace a tam mně u vína dál odkrýval taje muziky."
Co tím podobenstvím Ježíš chce říct?
Upozorňuje nás, jak reagovat na podněty, kterými nás chce životem vést.
Do kostela se chodíme učit, jak Ježíši porozumět - abychom mu jednou s radostí otevřeli jako svému dlouholetému příteli.
Jako každý učitel, tak i Ježíš je rád, jestli jeho učedníci reagují na to, co jim radí a kam je vede. Není mu jedno, jestli se nám nedaří. Přichází nám na pomoc. Je na nás, jestli o jeho radu a pomoc stojíme nebo jestli si vystačíme sami. Jemu můžeme otevřít své nitro. Velice rád nám pomůže.
Učí nás rozumět životu. Jako se učíme např. ve fyzice o odstředivé síle, abychom jeli v zatáčce přiměřenou rychlostí, aby nás rychlost "nevynesla", tak nás Ježíš učí správně reagovat v určitých situacích.
Někdo zhřeší a hledá příčinu a poučení.
Někdo se vymlouvá, svádí chybu na jiného nebo na okolnosti.
Jiný řekne, já už to neudělám, já si dám pozor.
Jestli někdo opakovaně selhává a nemůže s tím pohnout, měl by se zamýšlet právě nad otázkou své citlivosti vůči podnětům.
Ježíš klepe - připomíná nám něco důležitého, jenže my jsme někdy natolik zaujatí svým hříchem a rozhodnutím: "Já se polepším", že vůbec nehledáme a nepřemýšlíme, že příčina našeho chybného jednání může být ve vadné víře, ve vadném postoji vůči sobě samému, ve vadném postoji vůči Bohu.
Odmalička jsme zvyklí prohlašovat: "Já věřím, já miluji, ..."
Ale tato prohlášení mohou být povrchní.
Citlivý člověk na podněty od Boha hledá příčinu chyby a objeví, že jeho vztah k Bohu je slabý a potřebuje posílit.
Kdybychom si dovedli říci: "Já vlastně mnoho Bohu nevěřím. Nejednám s ním ani tak jako se svým sousedem. Vůči tomu se přece neproviňuji tak, jako vůči Bohu, sousedovi nedělám, co by jej mrzelo. Vůči sousedovi držím slovo více než vůči Bohu.
Nemám s Bohem živý vztah. Nevěřím mu, že jeho rada mě dovede k většímu bohatství než moje volba."
Je dobré se ptát a pídit, jak objevit Boha, aby pro mě byl největším bohatstvím. Pak jde vše téměř "samo". Jinak, než jestli se musím nutit do povinnosti. (Kluky honíme od počítače a k počítači.)
Kdo prohlašuje: "Já věřím, já si už dám pozor, abych neopakoval svůj hřích," jedná jako služebník, který neotevírá svému Pánu.
Jen to trochu naznačuji, každý si to může vypozorovat sám; kdo o to stojí.
Kdo chce, může se naučit otevírat na "zaklepání" Ježíše.
Uzná, že se potřebuje dostat blíž k Bohu, aby se jím mohl nechat uchvátit.
Až objevím, že přátelství s Bohem je krásné, zajímavé, užitečné, že Bůh nabízí lidstvu pomoc a řešení pro dnešek i pro budoucnost navěky, až objevím, že Bůh je příjemný, hluboký a zábavný společník, který má ohromné nápady a nezkazí žádnou legraci, pak se pro něj nadchnu.
Setkání s ním pro mě bude víc než rybaření nebo hledání hub.
Ještě jinak, pak budu chytat ryby s ním a hledat houby s ním a vychovávat děti s ním. Budu pracovat i slavit s Bohem. Pak bude mizet hranice mezi modlitbou a životem. Budu vstávat jako člověk milovaný Bohem, budu obědvat, jako ten, kterému Bůh přeje, budu usínat jako ten, kdo ví, že mu Bůh přeje.
V životě to vypadá často naopak. Izraelité toužebně vyhlíželi Mesiáše, a když zaklepal, nejen mu neotevřeli, ale nakonec jej zlikvidovali. /2
Často se k tomu vracíme, protože i my stále trpíme touto chybou. Proto nám čtení v kostele znovu a znovu připomínají, že i apoštolové někdy naráželi svými názory na Ježíše.
Nemáme odzkoušeno, jak zareagujeme my, až se setkáme s Ježíšovými názory. Může to být šok, ale můžeme se správně připravit. Můžeme si osvojit návyk pokorně přiznávat pravdu o sobě, i když jsme šlápli vedle.
Na silnicích bývá označení ÚSEK ČASTÝCH NEHOD. Všimli jste si, že často vypadá velice nevinně? Mnoho lidí to varování podceňuje.
I apoštolové několikráte havarovali ...
Ježíš je příjemný Pán obsluhující své přátele. Slova o zloději nás chtějí probudit.
Kdyby se někdo dozvěděl, že se zloději chystají vyloupit jeho chalupu nebo byt, přichystal by se, zavolal by policii nebo kamarády a počíhali by si na zloděje.
Nečíháme na zloděje, ale učíme se, jak neprohlídat a neminout se s tím, který nás učí rozumět životu a jeho pravidlům. Ježíš je vzácný a laskavý učitel. Ochotně a s radostí nás zve jako své přátele ke stolu. Ježíš uměl ocenil dobré jídlo i víno, ale navíc je Mistrem života, porozumění a přátelství. Učí nás umění života.
---------------------------------------
Poznámky:
/1 Podobenství je geniální způsob výuky. Odradí pyšné a lenochy, ale těm, kteří se ptají a umí přemýšlet, naopak způsobem modelu ukáže cestu k porozumění. Navíc se podobenství dobře pamatují.
/2 Když Ježíš řekl: "Jdeme do Jeruzaléma......", Jan a Jakub si chtěli zajistit první ministerstva a Petr Ježíši tvrdil: "Ježíši, to je nesmysl, aby byl Mesiáš ukřižován. Kam na takové nápady chodíš, to se ti nestane".
Je spousta zbožných lidí, kteří jsou tak zabedněni, že nejsou schopni jakéhokoliv poučení. Kněz se může rozkrájet a nic jim nevysvětlí. Takoví nedali ani na Krista Pána.
Kamenem úrazu není to, že by Bůh skrblil svými dary, ale že se při setkávání s názory božími dostáváme do střetu s Bohem.
Budu se věnovat jen evangeliu. Kdo tomu rozumí? Kdo nerozumí?
Nemusíme tomu hned rozumět. Já jsem tomu léta nerozuměl. Pokud něčemu trochu rozumím, je za tím dost práce. Nejsem o nic chytřejší než vy.
Ani Ježíšovi posluchači tomu hned nerozuměli. Podobenství nemůže nikdo bez výkladu rozumět. /1
Učit se o Bohu je největším poznáváním. ("Boha nikdo nikdy neviděl")
Mým úkolem je průvodcovství Božím slovem.
Úkolem posluchačů je zájem a píle.
Ježíš o svém úkolu ví a je připraven.
"Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království".
Boží království nemůže nikdo sám získat. Ocenili bychom, kdyby nám někdo bohatý řekl: "Vybral jsem si tě, odkáži ti dům, firmu, auto, adoptuji tě, budeš mým dědicem."
Jde ovšem o to, jestli my o Boží království máme zájem.
To není samozřejmá otázka. O zpustlý zámek nebo klášter, do kterého je třeba strčit desítky miliónů, bychom zájem neměli.
Někdo cizí by se nás mohl zeptat: "V čem je výhodné mít boží království? Co to přináší?"
"Proč máte děti? K čemu to je?" Takové otázky nejsou hloupé.
"Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce". Každý si můžeme promyslet, zda-li je pro nás vztah k Bohu pokladem.
Je rozdíl jít do kostela, abych splnil náboženskou povinnost, nebo jestli mě přitahuje Ježíšovo přátelství, jeho moudrost a jeho způsob jednání.
Rybář nechodí na ryby z povinnosti, táhne jej to k vodě. Mnoho pracovitých žen si nenechá ujít televizní seriál ... Mě nemusí nikdo přemlouvat, abych šel na houby nebo četl knížky.
Někoho zajímají avantýry celebrit a někoho Ježíšovo vyučování.
Je rozdíl, jestli žáci nebo studenti ve škole řeknou: "To zas bude hodina", nebo jestli se na vyučování těší. Měli jsme profesory, na jejichž přednášky chodili studenti i z jiných ročníků.
Hltali jsme každé slovo přednášejícího a psali si poznámky.
Dobrý učitel má studentům ukázat obzor určitého předmětu, má jim poodkrýt určitou krásu. Pak se studenti, kteří mají zájem, mohou nadchnout pro další poznávání.
Ve škole bývala předepsaná povinná literatura. K ničemu to nevede. Když pan profesor Hermach v Litoměřicích začal vyprávět o knize, kterou právě četl nebo z ní kousek přečetl, řada bohoslovců běžela a hned tu knihu sháněla.
Se studenty, kterým literatura nic neříká, se nic nenadělá. Ale ať nesvádějí vinu na učitele a věnují se něčemu jinému.
Občas někdo řekne: "Nerozumím vašemu kázání".
To mě samozřejmě mrzí a nejdříve hledám chybu u sebe.
Na tom člověku ale je, aby se ptal sám sebe jestli jej Boží slovo zajímá a co pro jeho porozumění dělá.
Řada lidí si přeje kázání typu: "Slepičí polévka pro duši". (Inteligentní, vtipné a povzbuzující pohlazení pro duši.) Také mám ty příběhy rád, ale jestli mě navíc zajímá, jak se stanu Božím synem, jak lépe uspořádat společnost, aby bylo ve světě lépe, nepomůže mi k tomu jen "Slepičí polévka pro duši". Je jen moudrostí lidskou.
Podobenství "o služebních čekajících na svého pána" líčí neobvykle dobrého pána, který se vrátí ze svatby ve výborné náladě a zaměstnancům - personálu svého domu - vystrojí hostinu: "Teď si uděláme hostinu tady, sedněte si, já vás obsloužím".
Je to jedno z mála podobenství, které není úplně vzato z běžného života. Takového pána jen tak nenajdeme.
Reportér se ptal jednoho předního muzikanta na jeho profesora, zda byl moc přísný. Muzikant vyprávěl: "Pan profesor byl skvělý pedagog a po hodině mě vždy pozval do restaurace a tam mně u vína dál odkrýval taje muziky."
Co tím podobenstvím Ježíš chce říct?
Upozorňuje nás, jak reagovat na podněty, kterými nás chce životem vést.
Do kostela se chodíme učit, jak Ježíši porozumět - abychom mu jednou s radostí otevřeli jako svému dlouholetému příteli.
Jako každý učitel, tak i Ježíš je rád, jestli jeho učedníci reagují na to, co jim radí a kam je vede. Není mu jedno, jestli se nám nedaří. Přichází nám na pomoc. Je na nás, jestli o jeho radu a pomoc stojíme nebo jestli si vystačíme sami. Jemu můžeme otevřít své nitro. Velice rád nám pomůže.
Učí nás rozumět životu. Jako se učíme např. ve fyzice o odstředivé síle, abychom jeli v zatáčce přiměřenou rychlostí, aby nás rychlost "nevynesla", tak nás Ježíš učí správně reagovat v určitých situacích.
Někdo zhřeší a hledá příčinu a poučení.
Někdo se vymlouvá, svádí chybu na jiného nebo na okolnosti.
Jiný řekne, já už to neudělám, já si dám pozor.
Jestli někdo opakovaně selhává a nemůže s tím pohnout, měl by se zamýšlet právě nad otázkou své citlivosti vůči podnětům.
Ježíš klepe - připomíná nám něco důležitého, jenže my jsme někdy natolik zaujatí svým hříchem a rozhodnutím: "Já se polepším", že vůbec nehledáme a nepřemýšlíme, že příčina našeho chybného jednání může být ve vadné víře, ve vadném postoji vůči sobě samému, ve vadném postoji vůči Bohu.
Odmalička jsme zvyklí prohlašovat: "Já věřím, já miluji, ..."
Ale tato prohlášení mohou být povrchní.
Citlivý člověk na podněty od Boha hledá příčinu chyby a objeví, že jeho vztah k Bohu je slabý a potřebuje posílit.
Kdybychom si dovedli říci: "Já vlastně mnoho Bohu nevěřím. Nejednám s ním ani tak jako se svým sousedem. Vůči tomu se přece neproviňuji tak, jako vůči Bohu, sousedovi nedělám, co by jej mrzelo. Vůči sousedovi držím slovo více než vůči Bohu.
Nemám s Bohem živý vztah. Nevěřím mu, že jeho rada mě dovede k většímu bohatství než moje volba."
Je dobré se ptát a pídit, jak objevit Boha, aby pro mě byl největším bohatstvím. Pak jde vše téměř "samo". Jinak, než jestli se musím nutit do povinnosti. (Kluky honíme od počítače a k počítači.)
Kdo prohlašuje: "Já věřím, já si už dám pozor, abych neopakoval svůj hřích," jedná jako služebník, který neotevírá svému Pánu.
Jen to trochu naznačuji, každý si to může vypozorovat sám; kdo o to stojí.
Kdo chce, může se naučit otevírat na "zaklepání" Ježíše.
Uzná, že se potřebuje dostat blíž k Bohu, aby se jím mohl nechat uchvátit.
Až objevím, že přátelství s Bohem je krásné, zajímavé, užitečné, že Bůh nabízí lidstvu pomoc a řešení pro dnešek i pro budoucnost navěky, až objevím, že Bůh je příjemný, hluboký a zábavný společník, který má ohromné nápady a nezkazí žádnou legraci, pak se pro něj nadchnu.
Setkání s ním pro mě bude víc než rybaření nebo hledání hub.
Ještě jinak, pak budu chytat ryby s ním a hledat houby s ním a vychovávat děti s ním. Budu pracovat i slavit s Bohem. Pak bude mizet hranice mezi modlitbou a životem. Budu vstávat jako člověk milovaný Bohem, budu obědvat, jako ten, kterému Bůh přeje, budu usínat jako ten, kdo ví, že mu Bůh přeje.
V životě to vypadá často naopak. Izraelité toužebně vyhlíželi Mesiáše, a když zaklepal, nejen mu neotevřeli, ale nakonec jej zlikvidovali. /2
Často se k tomu vracíme, protože i my stále trpíme touto chybou. Proto nám čtení v kostele znovu a znovu připomínají, že i apoštolové někdy naráželi svými názory na Ježíše.
Nemáme odzkoušeno, jak zareagujeme my, až se setkáme s Ježíšovými názory. Může to být šok, ale můžeme se správně připravit. Můžeme si osvojit návyk pokorně přiznávat pravdu o sobě, i když jsme šlápli vedle.
Na silnicích bývá označení ÚSEK ČASTÝCH NEHOD. Všimli jste si, že často vypadá velice nevinně? Mnoho lidí to varování podceňuje.
I apoštolové několikráte havarovali ...
Ježíš je příjemný Pán obsluhující své přátele. Slova o zloději nás chtějí probudit.
Kdyby se někdo dozvěděl, že se zloději chystají vyloupit jeho chalupu nebo byt, přichystal by se, zavolal by policii nebo kamarády a počíhali by si na zloděje.
Nečíháme na zloděje, ale učíme se, jak neprohlídat a neminout se s tím, který nás učí rozumět životu a jeho pravidlům. Ježíš je vzácný a laskavý učitel. Ochotně a s radostí nás zve jako své přátele ke stolu. Ježíš uměl ocenil dobré jídlo i víno, ale navíc je Mistrem života, porozumění a přátelství. Učí nás umění života.
---------------------------------------
Poznámky:
/1 Podobenství je geniální způsob výuky. Odradí pyšné a lenochy, ale těm, kteří se ptají a umí přemýšlet, naopak způsobem modelu ukáže cestu k porozumění. Navíc se podobenství dobře pamatují.
/2 Když Ježíš řekl: "Jdeme do Jeruzaléma......", Jan a Jakub si chtěli zajistit první ministerstva a Petr Ježíši tvrdil: "Ježíši, to je nesmysl, aby byl Mesiáš ukřižován. Kam na takové nápady chodíš, to se ti nestane".
Je spousta zbožných lidí, kteří jsou tak zabedněni, že nejsou schopni jakéhokoliv poučení. Kněz se může rozkrájet a nic jim nevysvětlí. Takoví nedali ani na Krista Pána.
Kamenem úrazu není to, že by Bůh skrblil svými dary, ale že se při setkávání s názory božími dostáváme do střetu s Bohem.