18. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,13-21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2
Datum: 5. 8. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,13-21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2
; Kaz 2,21-23
; Kol 3,1-5.9-11
; Lk 12,13-21
Datum: 5. 8. 2007
V ekumenickém překladu je místo "marnost" použit lepší výraz:
"pomíjivost".
Naše čtení potřebují vyjít z širších souvislostí, jinak by první čtení a evangelium mohlo někomu znít jako nepřejícnost pozemského bohatství.
Pozorný čtenář Bible ví, že sám Hospodin nabídl Izraeli i hmotný blahobyt. /1
Pozorný čtenář evangelií ví, že Ježíš uměl žít, nepotřeboval být asketou a uměl ocenit dary pozemského života.
Víme o veliké přejícnosti Boha a zakoušíme ji. /2
Dostáváme a přijímáme. Sami chceme dávat a sloužit. Potvrzujeme, že blaženější je dávat než brát. /3
Staráme se o děti, aby v ničem nestrádaly, ale pečujeme o ně i tím, že je učíme, aby se uměli rozdělit, vzájemně si přáli a přijímali odpovědnosti za sebe navzájem.
Podobně už Hospodin vedl Izraelity k solidaritě mezi sebou, s lidmi sociálně slabšími ("sirotky a vdovami"), s otroky a lidmi na okraji společnosti ("cizinci a přistěhovalci"). Dostávali od Hospodina tolik, že měli z čeho dávat potřebným.
V sobotu se v 1. čtení čte o "milostivém létě". To byl "vynález"!!
V ten rok bylo nařízeno propouštět všechny otroky (židovští otroci měli být propouštěni každý sedmý rok). Pozemky se navracely původním rodinám (majitelům). Tak byli lidé na jedné straně vedeni (stimulování) k dobrému hospodaření na svém a přitom bylo zabráněno vzniku velkostatků na jedné straně a na druhé straně bezzemků - chudiny bez možností obživy. /4
Žádný král nemyslel na své poddané tak, jako Hospodin na své děti.
My křesťané právem tvrdíme, že jsme byli obdarováni Bohem víc než starý Izrael.
Právem můžeme být hrdí na biblickou výchovu k sociálnímu cítění. Ledacos jsme z toho už přijali za vlastní.
Pokud tedy zakoušíme bohatství plynoucí z přátelství s Bohem a jsme solidární s potřebnými, můžeme naslouchat slovům dnešního úryvku Lukášova evangelia.
Na rabíny se lidé obraceli lidé v různých potřebách. Rabíni usmiřovali rozvaděné strany. Stejným způsobem se na Ježíše obrátil ukřivděný.
Ježíš podobenstvím otevírá otázku k čemu má majetek sloužit.
Sedlák z podobenství poctivě pracoval, bylo dobré počasí a požehnaně se urodilo. Co s úrodou?
Jsme rádi, že Ježíš netrpěl hladem a nebyl nemocný. Doma měli hezké vztahy, nezažil sociální nejistotu, ponižování ani šikanu (ponižování se mu dostalo až v dospělosti od "kostelových" lidí). Ježíš nebyl nuzný, jeho rodina patřila do středního stavu, měli stavební firmu. Uměl se radovat ze všeho co dostával a co poskytoval jiným.
Nemusíme si vyčítat své bohatství (stojí-li na pečlivé a poctivé práci). Je příjemné být bohatý.
To je dobře, že u nás nikdo neumírá hlady.
V evangeliích nikde není psáno, že by Ježíš někomu poskytl almužnu. Nepochybujeme, že by nerozdával, ale nedovolil o tom psát. "Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí". (Mt 6,3-4
Bída ponižuje. (Nemluvím o dobrovolné nouzi lenochů.) Důstojnost bývá často jediným bohatstvím potřebného. Darem můžeme nuzného ponížit. (Na druhé straně platí, že nevděčnost /nejen k Bohu/ je hříchem.)
Ježíšovi učedníci nejdříve krmí hladové a léčí nemocné. (Tak vždy začínaly misie. Hluboce strádající nemá většinou pomyšlení na hledání smyslu života.) Křesťanská kultura přinesla dobrodiní nemocnic, chudobinců, sociálních a zdravotních pojištění, všeobecného školství ...
Jsme rádi, že celá západní (občanská) společnost přijala tuto péči za svou. To je úspěch křesťanství.
Ale zároveň přiznáváme, že jsme mohli dát světu mnohem více, než jsme dali. V mnohém jsme nabídku dobrodiní Božího uspořádání společnosti, např. "milostivého léta", nepřijali.
Zadělali jsme si na obrovské a nekonečné sociální problémy. Kolik slz vyplakali rodiče, když neměli jídlo pro své děti? Kolik vzpour a násilí bylo vyprovokováno velikou nouzí jedněch a přepychem druhých?
(Jak to, že si otroci a nevolníci museli po staletí těžce vybojovávat svá práva a svobodu? Jak to, že ti druzí - ti nad nimi, často se hlásící k Bohu - necítili povinnost se za ponížené brát?)
Jak to, že my křesťané pomíjíme řadu přikázání Božích? (Místo nich máme jen okleštěné Desatero.) Jak to, že jsme nepřijali dobrodiní "milostivého léta"?
Jak to, že se po staletí nečetli v kostele "sociální proroci"?
Jak to, že dodneška ignorujeme řadu Ježíšových přikázání? (Např. o platných "starozákonních" přikázáních.) /5
Pozemského bohatství si vážíme. Je příjemné (od jídla, muziky až po přátelství), ale přece jen je ohrožené (nemocí, strachem, nebezpečím, selháním, smrtí blízkého člověka ...). Boží království nás zve dál. Ten, kdo o této nabídce ví, a spokojí se jen s tím pomíjivým, jedná nemoudře.
Solidarita s potřebnými je v Bibli od začátku ceněna. K ní jsme vedeni. Péčí o druhé se blížíme do podoby Boží.
"Svět" (biblicky "svět" značí vše to, co žije podle vlastního programu, mimo program Boží) a jeho trh, včetně reklamy, brnká na strunu naší "dychtivosti" a "žádostivosti".
Ježíš gratuluje těm, jež dokáží myslet na druhé a mají milosrdné srdce. (Srov. Mt 5,7
Téma dnešního úryvku pokračuje dále. Až k výzvě a příslibu: "Hledejte Boží království a to ostatní vám bude přidáno." (Lk 12,31
Bylo by přinejmenším neprozíravé myslet jen na úzké osobní zájmy. Je-li uspořádání soužití s druhými vratké, lehce můžeme přijít o jakékoliv bohatství. (V televizi ukazovali dokument o Goebelsovi.) Nechat si poradit od Boha a uspořádat sebe i vztahy s druhými podle jeho moudrosti je prozíravé a vede až za pozemské trvání.
---------------------------
Poznámky:
/1 "Bude se vám dařit lépe než ostatním národům a budete mít hojnost všeho - pokud na mě dáte". Srov. text smlouvy s Hospodinem.
/2 Učíme se vnímat všechny krásy života jako osobní pozornost od Boha. Nebereme nic jako samozřejmost nebo náhodu. Víme, že Boží láska je velkorysejší než naše. (První otázka Boha člověku zní: "Jak se máš? Jak se ti daří?")
Nejsme škarohlídy, radujeme se ze života, těšíme se ze všeho příjemného a nestydíme se za své bohatství.
/3 "Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: `Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere." (Skt 20,35)
/4 Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci. (Lv 25,23
/5 "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým." (Mt 5,17-19
Naše čtení potřebují vyjít z širších souvislostí, jinak by první čtení a evangelium mohlo někomu znít jako nepřejícnost pozemského bohatství.
Pozorný čtenář Bible ví, že sám Hospodin nabídl Izraeli i hmotný blahobyt. /1
Pozorný čtenář evangelií ví, že Ježíš uměl žít, nepotřeboval být asketou a uměl ocenit dary pozemského života.
Víme o veliké přejícnosti Boha a zakoušíme ji. /2
Dostáváme a přijímáme. Sami chceme dávat a sloužit. Potvrzujeme, že blaženější je dávat než brát. /3
Staráme se o děti, aby v ničem nestrádaly, ale pečujeme o ně i tím, že je učíme, aby se uměli rozdělit, vzájemně si přáli a přijímali odpovědnosti za sebe navzájem.
Podobně už Hospodin vedl Izraelity k solidaritě mezi sebou, s lidmi sociálně slabšími ("sirotky a vdovami"), s otroky a lidmi na okraji společnosti ("cizinci a přistěhovalci"). Dostávali od Hospodina tolik, že měli z čeho dávat potřebným.
V sobotu se v 1. čtení čte o "milostivém létě". To byl "vynález"!!
V ten rok bylo nařízeno propouštět všechny otroky (židovští otroci měli být propouštěni každý sedmý rok). Pozemky se navracely původním rodinám (majitelům). Tak byli lidé na jedné straně vedeni (stimulování) k dobrému hospodaření na svém a přitom bylo zabráněno vzniku velkostatků na jedné straně a na druhé straně bezzemků - chudiny bez možností obživy. /4
Žádný král nemyslel na své poddané tak, jako Hospodin na své děti.
My křesťané právem tvrdíme, že jsme byli obdarováni Bohem víc než starý Izrael.
Právem můžeme být hrdí na biblickou výchovu k sociálnímu cítění. Ledacos jsme z toho už přijali za vlastní.
Pokud tedy zakoušíme bohatství plynoucí z přátelství s Bohem a jsme solidární s potřebnými, můžeme naslouchat slovům dnešního úryvku Lukášova evangelia.
Na rabíny se lidé obraceli lidé v různých potřebách. Rabíni usmiřovali rozvaděné strany. Stejným způsobem se na Ježíše obrátil ukřivděný.
Ježíš podobenstvím otevírá otázku k čemu má majetek sloužit.
Sedlák z podobenství poctivě pracoval, bylo dobré počasí a požehnaně se urodilo. Co s úrodou?
Jsme rádi, že Ježíš netrpěl hladem a nebyl nemocný. Doma měli hezké vztahy, nezažil sociální nejistotu, ponižování ani šikanu (ponižování se mu dostalo až v dospělosti od "kostelových" lidí). Ježíš nebyl nuzný, jeho rodina patřila do středního stavu, měli stavební firmu. Uměl se radovat ze všeho co dostával a co poskytoval jiným.
Nemusíme si vyčítat své bohatství (stojí-li na pečlivé a poctivé práci). Je příjemné být bohatý.
To je dobře, že u nás nikdo neumírá hlady.
V evangeliích nikde není psáno, že by Ježíš někomu poskytl almužnu. Nepochybujeme, že by nerozdával, ale nedovolil o tom psát. "Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí". (Mt 6,3-4
) Anonymní dar nesvazuje obdarovaného
vděčností a nesvádí dárce k povýšenosti.
Bída ponižuje. (Nemluvím o dobrovolné nouzi lenochů.) Důstojnost bývá často jediným bohatstvím potřebného. Darem můžeme nuzného ponížit. (Na druhé straně platí, že nevděčnost /nejen k Bohu/ je hříchem.)
Ježíšovi učedníci nejdříve krmí hladové a léčí nemocné. (Tak vždy začínaly misie. Hluboce strádající nemá většinou pomyšlení na hledání smyslu života.) Křesťanská kultura přinesla dobrodiní nemocnic, chudobinců, sociálních a zdravotních pojištění, všeobecného školství ...
Jsme rádi, že celá západní (občanská) společnost přijala tuto péči za svou. To je úspěch křesťanství.
Ale zároveň přiznáváme, že jsme mohli dát světu mnohem více, než jsme dali. V mnohém jsme nabídku dobrodiní Božího uspořádání společnosti, např. "milostivého léta", nepřijali.
Zadělali jsme si na obrovské a nekonečné sociální problémy. Kolik slz vyplakali rodiče, když neměli jídlo pro své děti? Kolik vzpour a násilí bylo vyprovokováno velikou nouzí jedněch a přepychem druhých?
(Jak to, že si otroci a nevolníci museli po staletí těžce vybojovávat svá práva a svobodu? Jak to, že ti druzí - ti nad nimi, často se hlásící k Bohu - necítili povinnost se za ponížené brát?)
Jak to, že my křesťané pomíjíme řadu přikázání Božích? (Místo nich máme jen okleštěné Desatero.) Jak to, že jsme nepřijali dobrodiní "milostivého léta"?
Jak to, že se po staletí nečetli v kostele "sociální proroci"?
Jak to, že dodneška ignorujeme řadu Ježíšových přikázání? (Např. o platných "starozákonních" přikázáních.) /5
Pozemského bohatství si vážíme. Je příjemné (od jídla, muziky až po přátelství), ale přece jen je ohrožené (nemocí, strachem, nebezpečím, selháním, smrtí blízkého člověka ...). Boží království nás zve dál. Ten, kdo o této nabídce ví, a spokojí se jen s tím pomíjivým, jedná nemoudře.
Solidarita s potřebnými je v Bibli od začátku ceněna. K ní jsme vedeni. Péčí o druhé se blížíme do podoby Boží.
"Svět" (biblicky "svět" značí vše to, co žije podle vlastního programu, mimo program Boží) a jeho trh, včetně reklamy, brnká na strunu naší "dychtivosti" a "žádostivosti".
Ježíš gratuluje těm, jež dokáží myslet na druhé a mají milosrdné srdce. (Srov. Mt 5,7
)
Téma dnešního úryvku pokračuje dále. Až k výzvě a příslibu: "Hledejte Boží království a to ostatní vám bude přidáno." (Lk 12,31
)
Bylo by přinejmenším neprozíravé myslet jen na úzké osobní zájmy. Je-li uspořádání soužití s druhými vratké, lehce můžeme přijít o jakékoliv bohatství. (V televizi ukazovali dokument o Goebelsovi.) Nechat si poradit od Boha a uspořádat sebe i vztahy s druhými podle jeho moudrosti je prozíravé a vede až za pozemské trvání.
---------------------------
Poznámky:
/1 "Bude se vám dařit lépe než ostatním národům a budete mít hojnost všeho - pokud na mě dáte". Srov. text smlouvy s Hospodinem.
/2 Učíme se vnímat všechny krásy života jako osobní pozornost od Boha. Nebereme nic jako samozřejmost nebo náhodu. Víme, že Boží láska je velkorysejší než naše. (První otázka Boha člověku zní: "Jak se máš? Jak se ti daří?")
Nejsme škarohlídy, radujeme se ze života, těšíme se ze všeho příjemného a nestydíme se za své bohatství.
/3 "Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: `Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere." (Skt 20,35)
/4 Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci. (Lv 25,23
)
/5 "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým." (Mt 5,17-19
)