14. neděle v mezidobí

1. čtení pochází z doby návratu Izraele z babylónského otroctví. Navrátilci se velice těšili domů, ale obnova země a hlavně charakteru božího lidu silně drhla.

I dnes je mnoho lidí u nás zklamáno ze současné bídy společnosti. Inu, kde by se mohlo něco podstatně změnit bez obrácení se k Hospodinu? Vnější svoboda nestačí.

Přes všechny nezdary je ovšem dobré poznávat a důvěřovat, že Bůh je dobrý.

Lidé prý běžně využívají mozek na 2-3%, dobří lidé za 4-5% a světci snad na 30-40%.

(Nakolik kdo využíváme možností mobilu nebo počítače?)

Máme nějakou zkušenost s Hospodinem jako jedinci i jako lid Boží. Ale je důležité vědět, že nabídka Božích darů je mnohem a mnohem větší, než kolik jsme zatím přijali. Je důležité to vědět, abychom nebyli z dosavadní Boží pomoci zklamaní. Využíváme ji zatím jen v malinké míře.

Kdo má zkušenost ze svého života s maminkou nebo tátou, nebo s vlastním rodičovstvím ke svým dětem, má ulehčenou cestu k pochopení slov: "Jako matka utěšuje svého syna, tak já potěším vás ..."

Důvěřovat Hospodinu (ne slepě) je čin spravedlnosti vůči Bohu. Je uznáním jeho velikosti a přejícnosti.

Nedávno jsem připomínal, co to znamená věřit, že Bůh je dobrý pastýř. Vzpomeňme na obdivuhodný postoj přátel Daniela: "Králi Nebúkadnesare, náš Bůh je veliký a mocný a samozřejmě je schopný nás vysvobodit z tvé ruky, ale kdo jsme my, aby zrovna pro nás Bůh skákal do ohně". /1

Dnešní čtení z evangelia na nás často dělá dojem, že je pouhým popisem dávné události, která se nás už netýká: "My jsme přece už dál než ti židé tenkráte". Nenechme se obelstít "zbožnými" pocity.

Před týdnem nám Ježíšova slova připomínala, co znamená být jeho učedníkem (nestačí jen být pokřtěn a před smrtí se vyzpovídat). 

Dnešní úryvek už mluví o vyslání učedníků.

Proč děláme zkrat ze slov: "Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň" a vyhlásíme akci modliteb za kněžská a řeholní povolání?

Proč děláme z Boha podivného Nehospodáře, který neví čeho je při hospodaření zapotřebí a co schází?

Proč ze sebe děláme pejska, kterému páníček ukazuje sušenku: "Bobíku, popros! Ne, lépe, popros". A až pěkně poprosí, sušenku mu dá. 

Před týdnem nám evangelium připomnělo, že někteří lidé se hrnou horlivě do práce, ale přitom nevědí, co je čeká, a že jim chybí "potřebná kvalifikace". (Zažili jste, že vám někdo chtěl horlivě pomáhat, ale neměl trpělivost naslouchat co a jak má dělat a svou zbrklostí způsobil  škodu?)

Máme se nechat "přezkoušet"!!

Proč se neptáme:

"Bože, mohu se už oženit, jsem dostatečně připraven?" 

"Mohu už o tobě vyprávět druhým?"

"Ježíši, mohu tě následovat,?"

Pouhé nadšení nestačí. /2

Přece i vykonávání mnoha zaměstnání předpokládá a vyžaduje patřičnou zkoušku způsobilosti.

Ježíš při posílání dvaašedesáti dvojic učedníků přesně řekl, co mají učedníci s lidmi probírat.

Zkusme si položit otázku, co to bylo.

Odpověď nám ukáže nakolik rozumíme Biblickému vyučování. (Živě si dovedu představit, jak by se návštěvníci kostelů tvářili, kdyby měli odpovědět.)

Zkuste přestat číst a přemýšlejte.

...

Nejprve je třeba se připravit na setkání s Ježíšem a teprve potom, když jsme na něj připraveni, můžeme Ježíšovi porozumět.

Bohužel se na to zapomíná. Ježíš nezačal učit nějaká "tajemství" nebo vysokou teologii, něco  náročného na pochopení. Např. nezačal o Nejsvětější Trojici.

Střety mezi ním a jeho posluchači vznikaly z jiných příčin. Ježíš mluvil o věcech, které pokládal za základní a nejdůležitější - ale které ťaly do živého každého posluchače, který tam byl. Např.: "Vzpomeňte si, že když přicházeli proroci, naši předkové je nepřijímali, pronásledovali je a dokonce je zabíjeli." 

Učedníci pochopili a přijali Ježíšův postup vyučování. Byli natolik ukáznění, že nevykládali lidem něco dalšího, velice zajímavého, co je už Ježíš naučil.

Připravenost hledat pravdu na sobě, zamýšlet se nad svým přístupem k Bohu je prvotní.

Kdo to neudělá, nebude si s Ježíšem rozumět a raději se vrhne na "zbožné" knížky nejrůznějších "náboženských" směrů (včetně "křesťanských"). 

Nepodlehněme netrpělivosti, když nám evangelium znovu a znovu připomíná první krok. Rádi bychom pokročili, slyšeli něco dalšího, měli další zážitek, okusili něco nového.

Pokusím se to osvětlit na příběhu.

Kamarád se na studiích přátelil se šlechticem. Jednu neděli vyrazili na dostihy. Jakmile koně vyrazili, šlechtic "neviděl a neslyšel". V týdnu se kamarádi sešli v rodině šlechtice. "Půjdeme zase v neděli na dostihy", ptal se můj kamarád. "Pst", napomenul ho jiný student. V soukromí pak vysvětlil: "Strýc našeho přítele před 70ti léty na dostizích prosázel veliké peníze, tak v jejich rodině je zakázané chodit na dostihy."

Tak to chodí v šlechtických rodinách. Znám několik lidí, kteří zásadně nepijí alkohol, protože zažili alkoholického otce.

Někde se naopak tutlá, že někdo z předků byl na něco zatížený (záletník, karbaník, rozhazovačný, lakomec, násilník, sudič, udavač, kolaborant, drbna ...)

Proto Ježíš podobně připomínal zatížení Izraelitů - nesnášenlivost k prorokům.

Kdo neumí být poctivý sobě a podcení vlastní stín, kdo nenaslouchá a jen se netrpělivě dožaduje  nových objevů, mine se s Ježíšem.

Evangelia nám ukazují příklady těch, kteří si mysleli, že všechno znají. Ale také vypráví o lidech, kteří měli trpělivost a nechali se Ježíšem k porozumění trpělivě vést. 72 učedníků mezi tyto lidi patřilo.

Je proto důležité si kontrolovat své názory s názory Ježíšovými. ("Vy se modlíte a nevíte proč, chodíte do chrámu, nepřemýšlíte, co tam vlastně hledáte,  těšíte se na Mesiáše a vaše představy o Mesiáši jsou nesprávné". 

Jenže mnoho zbožných se urazilo: "Co nám ten tesař bude vykládat. Copak se neumíme modlit? Nám to tak funguje a vyhovuje."

Tak začalo narůstat nepřátelství vůči Ježíšovi a začaly všelijaké útoky proti němu. Ježíš ovšem spory vyhrával. Jenže to je popuzovalo ještě více. Nechtěli si přiznat jakoukoliv chybu ve svém náboženství. Naopak stupňovali útoky na Ježíše. Ten se pokaždé dokázal obhájit.

Přiznat porážku umí jen člověk na úrovni. Poučit se z chyby je umění.

Kdo objeví, že se dopouštíme stejných chyb, jako židé za doby Ježíšovy, je na dobré cestě.

Ježíš znal své současníky a zná také nás. Proto čteme evangelia jako slova k našemu vzdělávání a uzdravování. Proto se znovu a znovu vracíme ke zdánlivě primitivním otázkám a prvotním lekcím. Kolik lidí čte Bibli jako jiné knížky.

Přečtou si evangelium a hned pokračují listy sv. Pavla. 

Nespěchejme!

Nechme se poučit. Dvojice učedníků se nezlobily, když měli lidem vykládat zdánlivě primitivní věci. Upozorňovali: "Dejte si pozor, Ježíš říká zajímavé věci, ale pozor, je třeba pořádně přemýšlet, jinak byste se s ním setkali zbytečně. Ježíš je ochoten každého uzdravit, ale je třeba, abyste mu rozuměli. Nepodceňte, co vám říkáme, bylo by škoda Ježíše nepochopit.

Vypadá to možná primitivně, ale v očích Božích to má velikou důležitost - proto i tyto dvojice dělají zázraky!!  Na podporu významu toho, co učedníci říkají. (Říkají i nám, proto jsem nenapsal "říkali").  

Podle našich představ je vyučování učedníků "chudé". Nezačínali tak, jako naše náboženská výuka: "Bůh je jen jeden. V Bohu jsou tři božské osoby ...

Začali: "Poslouchejte, za námi k vám přijde Ježíš, nepropaste jeho nabídku, protože přináší boží království. Dejte pozor, abyste jej pochopili".

Někteří se ptali: "Co máme dělat?"

"Bude-li se ti zdát divné, co Ježíš říká, ptej se. Pomůže ti. Hlavně se neurážej, přemýšlej, zamysli se, případně se zeptej: "Ježíši, já tomu nerozumím". Nebo řekni: "Já s tím nesouhlasím, vysvětli mi to".

"Možná ti bude Ježíš klást otázky, abys přišel na odpověď. Vydrž, a když ti Ježíšovo vysvětlení nebude stačit, tak odejdeš. Ale nespěchej."

To byla úplně jednoduchá rada.

Pro nás je důležité se vrátit na začátky evangelií a přečíst si znovu texty vyzývající k obrácení a položit si základní otázku: "Co čekáte od Mesiáše?"

Aby nám dal metál za to, že se modlíme a chodíme do kostelíčka?

Aby ocenil, jak dodržujeme "náročná" přikázání a nežijeme jako ti, kteří se ničím neváží?

Nebo chceš, aby ti Mesiáš pomohl porozumět Bohu? Chceš si opravovat své představy o Bohu a božím království? Stojíš o to?"

Toto vše patří do obsahu  výzvy vyjádření jedním slovem. "Obraťte se !"

A pak 72  učedníků školilo posluchače k poctivé diskusi. (To v dnešním úryvku není, to je třeba si vyhledat ve všech úryvcích různých evangelistů o poslání 12 apoštolů po dvojicích. Tam je ledacos řešeno - znamená to, vrátit se i k Ježíšově kázání o obrácení, popsaném na začátku evangelií. Tam je to řečeno nejvýrazněji: "Čas se naplnil, království Boží se přiblížilo, obraťte se, změňte život, věřte evangeliu!"

O tom všem jsme už nejednou mluvili.

Dvojice učedníků opakovaly první Ježíšovo kázání: "Bratři, je třeba se připravit na setkání s Mesiášem. Počítejme s tím, že bychom mu nemuseli rozumět tak, jako nerozuměli naši předkové prorokům. Až přijde Mesiáš, tak se bude leckdo proti němu bouřit, jako se bouřili naši předkové proti prorokům."

Víme, jak to dopadlo. Podceňujeme, jak by dopadl Ježíš mezi námi. Kdopak z nás si řekneme: "Je možné, že já bych se s Ježíšem pohádal?"

Většinou jsme přesvědčeni: "Já věřím", a myslíme si, že mě není třeba se zamýšlet jak budou mé názory ladit s názory Ježíšovými. 

A přitom je to zásadní.

Proto je poslání dvojic učedníků velice důležité i pro nás, abychom pochopili, že se musíme na  setkání s Ježíšem připravit.

Tím více, že nemáme možnost setkat se s Ježíšem tváří v tvář a odzkoušet si, jestli nám Ježíš "poleze na nervy".

Nepřipouštíme si, že my bychom mohli patřit do stejné skupiny "zbožných", které Ježíš silně zneklidňoval. Natolik, že jej nesnesli. /3

Nemáme přímou možnost si zkontroloval jak bychom se s Ježíšem snesli. Ale vyzkoušet si to do značné míry můžeme. /4

Pokud si Ježíšova slova: "Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň", vyložíme tak, že máme prosit za nová kněžská a řeholní povolání, pak nepečlivě nasloucháme a utíkáme od vlastní práce k porozumění Ježíši.

Uvedu příklad:

Také vám vadí malá úroveň mnoha poslanců?

Kdekdo je ovšem přesvědčen, že on sám by také mohl sedět v parlamentu (sedět možná). Jestlipak si alespoň přečetl ústavu nebo Listinu základních práv? Kdekdo volá po referendu - a myslí si, jak on všemu rozumí a jak moudře by svým hlasem rozhodl.

Souhlasíte s tím, že by kandidáti do parlamentu měli nejprve složit zkoušky o své způsobilosti dobře rozhodovat za ostatní obyvatele? 

My jsme zase rychlokvašky křesťanské.

Kdo se zamýšlí nad tím, co znamená "boží království"? Při čtení evangelia spěcháme na další stránky, denně prosíme v Modlitbě Páně: "Přijď tvé království", aniž víme o co jde.

17 biblických hodin jsme procházeli v evangeliích co "boží království" znamená.

Myslíte si, že to jde rychleji?

My pokřtění se máme hlásit o práci na božím království. Slova: "Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň", nás vybízejí, abychom se my nechali přezkoušet pro svou vlastní službu božímu království. (V manželství, rodičovství, kněžství, ale i ve svém zaměstnání ...)

Pokud žebráme, aby Bůh "někoho" poslal na fary nebo do kláštera a myslíme si, že nás se Ježíšova výzva netýká, sedíme si na uších. A nepomohou nám další slova: "Bože dej, ať pochopíme znamení času  a co Duch svatý říká dnešní Církvi".

(Co když Bohu nestačí vybavenost nás, současných kněží, a nebude taková další nedochůdčata k lidem už posílat? To je ovšem kacířská myšlenka. Nevím jestli si tady někdo nekoleduje o upálení.)

-------------------------

Poznámky:

                 /1     Král Nebúkadnesar, rozlícen a rozhořčen, rozkázal přivést Šadraka, Méšaka a Abed-nega. Tito muži byli hned přivedeni před krále. Nebúkadnesar se jich otázal: "Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!" Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: "Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme."

Tu se Nebúkadnesar velice rozlítil a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi změnil. Rozkázal vytopit pec sedmkrát víc, než se obvykle vytápěla ... (Dan 3,13-19

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: V ohnivé peci (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: Svátek Křtu Páně (B) (Václav Vacek) 14. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

)

                /2      Ještě před šedesáti léty jezuité přijímali třetinu z těch, kteří k nim chtěli vstoupit. Někteří lidí namítali: "Proč nevezmete ty ostatní , vždyť to jsou hodní hoši". Novicmistr odpověděl: "Když oni jsou hloupí. Zbožnost vyprchá a hloupost zůstane."

Když za nás v semináři snížili laťku, aby byli alespoň nějací kněží, poukazovalo se na sv. Jana Vianneye, že prý nebyl inteligentní, ale byl svatý. (Nebyl intelektuál, ale byl velice inteligentní. Inteligencí je několik druhů.)

                /3     Jak to, že někoho, kdo uzdravoval nemocné, ukřižovali. Jenže jejich nesnášenlivost, vztek na Ježíše byl silnější, než touha nechat se uzdravit. Spousta lidí se raději nenechala uzdravit, raději žili se svou nemocí, než aby musela poslouchat a přijmout řeči nějakého tesaře z Nazareta.

               /4     Vezmi si do ruky evangelium, ne celou Bibli, a polož si dvě otázky:

1.)  Přemýšlej zda rozumíš všemu tomu, co Ježíš učí.

       Pokud nerozumíš - hledáš, ptáš se, pídíš se, abys porozuměl? 

2.)  Přijímáš všechno, co Ježíš v evangeliu říká, bez vnitřních potíží a plníš to? 

Evangelium nám neřekne nic víc, nic míň, než řekl Ježíš.

Ale pozor! V evangeliích jsou Ježíšova slova.

Budeme-li číst nějaký Ježíšův "životopis" nebo zbožnou knížku o jeho utrpení, tak to nebude zkouška, jak bychom se chovali při Ježíšově kázání. Musí být Ježíšova slova, to co učí on.

Tak si můžeme odzkoušet, jestli se nám bude líbit Ježíšova nauka nebo ne.

Jo, když budeme rozjímat nad zbožnou knihou, jak malý Ježíšek, Panna Maria a sv.Josef šli do Egypta, tak budeme zřejmě souhlasně pokyvovat, ale nebude to setkání s Ježíšovým slovem, které tříbí.

Zbožné knihy nám nepomohou zjistit, jestli jsme Ježíši přišli na chuť a jak se ním snesu, až se s ním setkám tváří v tvář.