Slavnost Narození Jana Křtitele
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,68-80 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 49,1-6
Datum: 24. 6. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,68-80 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 49,1-6
; Sk 13,22-26
; Lk 1,57-66.80
Datum: 24. 6. 2007
Co nám "narozeniny" Janovy sdělují? Po vrcholných slavnostech liturgického
roku?
Jana máme spíše spojeného s Adventem.
Jenže Jan není odbytou postavou. Ježíš jej cení (pro nás) překvapivě vysoko. Už jen nad tím bychom měli zpozornět. My jsme tak zaměřeni dopředu, tíhneme po nových věcech, objevech, technologiích, že šmahem podceňujeme minulost.
V našem chápání se Janovo působení jakoby smrsklo na ukázání Mesiáše a výzvu k obrácení - kterou často chápeme jako pouhý úvod k tehdejšímu vystoupení Ježíše.
Čím jsem starší, tím víc vidím jak obrácení, ke kterému Jan vyzývá (a Ježíš je potvrzuje) je základním a nutným celoživotním postojem. Nedá se odbýt jednorázovou akcí, má být stálým procesem.
Jan měl vynikající rodiče, kteří mu dali mu výbornou výchovu. (Nenechme se zmást tím, že jeho otec složil "maturitní zkoušku až na podruhé", o tři čtvrtě roku později. Kéž bychom byli tak "špatní" jako Zachariáš.)
Jan rodiče přerostl, "vystudoval s červeným diplomem". "Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel" (Mt 11,11
Zachariáše zpráva od anděla zaskočila. Celý život čekal potomka, ale nakonec svou naději pohřbil, myslel si, že se modlil marně (neplodnost byla tenkráte navíc hanbou). Zachariáš se lekl anděla, ale ve věci potomka byl s andělem rychle hotový. Převedeno do dnešní řeči, ironicky odsekl: "Hele, s tím jste měli přijít dříve. Teď, když jsem tak starý, by si myslela, že jsem starý blázen. Dej mi pokoj."
Anděl na to: "Abys věděl, že s Božím slovem nejsou žádné žerty, budeš němý."
Zachariáš vyšel z chrámu a lidé se divili, že nemůže mluvit. Manželce mohl něco sdělit pouze, když to napsal. /1
Zachariáš se při setkání s andělem zachoval jinak než Marie. Ta požadovala po poslovi legitimaci (o tom jsme už mluvili). Zachariáš to nepožadoval, ale naopak ve své rezignaci vůči Bohu byl už dost rozjetý. Přestal věřit v možnosti Boží a zájem Boha o člověka.
Jakpak asi staré manželé ovlivnil pobyt Marie v jejich domě? /2
Při narození syna bylo dohadování okolo jména, Alžběta trvala na Janovi a Zachariáš to napsáním na tabulku potvrdil.
Pak mohl mluvit a vyprávět, jak to bylo v chrámu.
Postava Jana je nesmírně důležitá. Víme, že Ježíš odmítl, aby se Jan stal jeho učedníkem: "Jane, ty mne ponoř".
Jan nekřtil, ale ponořoval, není Křtitel, ale Ponořovatel, Baptista. (viz Poznámky k 2. neděli adventní 2006)
V dnešním druhém čtení je také ta matoucí nepřesnost: "Jan hlásal všemu izraelskému lidu křest obrácení". Správně je: "Jan hlásal všemu izraelskému lidu ponoření do obrácení". (Při ponoření nastává obklopení kolem dokola.)
Jan hlásal: "Vyrovnejte cestu Pánu, učiňte ji přímou", atd.
Hlásal obrácení. Obraťte směr, obraťte se k Hospodinu. Změňte smýšlení.
Bez tohoto poznání, že se sami míjíme s Bohem, je totiž setkání s Bohem hrozným nárazem (viz střet židů, kteří Ježíše nesnesli).
Malachiášova slova jsou cennou radou, která stále platí: "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro." (Mal 3,1-3
Ježíš potřeboval, aby Jan lidem i nadále vysvětloval důležitost "obrácení". Proto Jana požádal, aby pokračoval ve své "přípravce" před vyučování Ježíšovým. (Kvůli tomu se Jan nemohl účastnit Ježíšova vyučování, nemohl se stát Ježíšovým učedníkem, ač po tom velice toužil a byl by učedníkem vynikajícím nad jiné.)
"Obracení" je podstatně důležité pro každého. Pro lidi, kteří od Boha odešli, ale i pro "věřící" - my se rádi stále stáčíme stranou, z cesty k Bohu; aniž si to uvědomujeme.
Jan mluvil jednak k hříšníkům, kteří Boha opustili (velcí hříšníci, kolaboranti, žoldnéři, nevěstky), ale i k "zbožným" lidem, kteří byli přesvědčeni, že jsou Bohu blízko.
Výraz "obracet se" je výstižnější než vracet se.
Všichni se stále potřebujeme obracet k Bohu.
Na lodi se každý den opravoval kurz, správný směr (dnes mají zřejmě už dokonalejší automatickou navigaci, musím se přeptat).
Mylně se často domníváme, že jsme docela v pořádku (až na naše hříchy), myslíme si, že se k Bohu přibližujeme, myslíme si, že víme, kde a jak se s Bohem setkat.
Po pročtení evangelií, po poznání, jak Ježíš dopadl a dopadá mezi svými (neřekl jsem mezi Židy), bychom měli být obezřetnější.
Abychom vyšli z vyučování, které máme probrané, uvedu příklad, který jsme si už promysleli.
Nedávno jsme si znovu připomněli, jak i sv. Petr dlouhou dobu po Seslání Ducha svatého odporoval Ježíši. "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!"
Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje."
Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."
To se opakovalo třikrát. (Sk 10,13-16
(Biřmování není konečná akce Ducha, v dalších letech zřejmě Petr získal ještě další obdarovaní Ducha svatého, ale vůbec nečekal, že by mohl Ježíši odporovat. Napadlo by vás to? Předpokládali byste to u svatého apoštola a prvního papeže?
Jenže, stalo-li se to Petrovi - tak mně se nemůže stát, že odporuji Bohu? /4
Jan stále volá k přípravě volné cesty Božímu slovu v nás. K návratu k Bohu, k obracení se Bohu čelem.
Tak jako se každý nový překlad Bible pořizuje z původních textů (hebrejských a řeckých), tak se má každý jednotlivec a každá generace křesťanů v církvi neustále obracet ke Kristu (on je jediný Učitel a Mistr.) Je např. zavádějící lpět na předešlých dobových vyjádřeních a zvycích. Vracejme se k prameni, tam je voda nejčistší.
POZNÁMKA PRO CHLAPY:.
Před druhou světovou válkou spoléhali křesťané, židé a ostatní evropané na humanismus, demokracii, technický rozvoj a vědění ("Ve vědění je naše spasení", hlásaly nápisy na některých školách.) Většina obyvatelstva byla pokřtěná, ale "musely" přijít hrůzy druhé světové války, /5
aby se ukázala nedostatečnost a povrchnost tehdejších křesťanů a aby se zjevilo, že humanismus a demokracie nepodrží slušné lidi proti zlu lidskému i nelidskému. /6
Nikdo z nich si ani nepřipustil, že by se mohlo něco podobného v osvícené Evropské kultuře přihodit.
Křesťané se ale po válce neobrátili k Bohu podle Předchůdce Páně.
A neukázali cestu ostatním. Pominuli i Ježíšova slova: "Nebude-li vaše spravedlnost (vůči Bohu!!) o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského." (Mt 5,20
Nedošlo k "obrácení" podle Bible (jako třeba po návratu Izraelitů z babylonského otroctví)
Evropští křesťané ani nerozpoznali příčinu válečné tragédie, natož aby přiznali svou chybu.
Nedošlo k církevnímu sněmu o této otázce nebo k rokování o příčinách krize.
Počítali jsme své mučedníky, aby dopředu vystoupilo utrpení křesťanů. (To vždy příliš rychle a povrchně prohlašujeme za zásluhy. Lacině si hrajeme si na Krista na kříži a "vykupujeme" svět. Mimochodem: válka neskončila díky utrpení koncentráčníků, ale obětavostí bojovníků.)
Neuvědomili jsme si povrchnost našeho křesťanství, svůj antisemitismus nebo přinejmenším svou zbabělost a lhostejnost. Snažili jsme se zachránit vlastní kůži a kůže druhých nás - na rozdíl od Ježíše - nezajímala. To je pochopitelně lidské, ale ne křesťanské.
Evropa si myslela, že nacionální socialismus a komunismus byly jen jakýmsi vykolejením a nepřiznala si, že to byla dítka humanismu.
Nestačíme na život jen se svými lidskými silami.
Ani křesťané se po válce neobrátili k Bohu podle biblického receptu, jen dále chodili stejným způsobem do kostela a stejným způsobem se dál modlili.
A na kus Evropy přišla metla komunismu.
(Byl jsem překvapen, že Židé, kteří získali v koncentráku vytříbený "čuch" na lidi, skočili komunistům na špek. Opatrně jsem se několika z nich ptal. Přiznali: "Po té hrůze ... a po otřesu
z návratu (v jejich bytech často bydleli jiní ... a kdyby se jen nevraživě dívali na koncentráčnické navrátilce ...), jsme chtěli věřit komunismu, velice jsme si přáli, aby existoval nějaký ráj. Prokoukli jsme až při tažení komunistů "proti sionismu".)
Židé dostali po válce stát v Izraeli. Byli časem blízko pokojnému soužití s Araby, ale teď se míru vzdalují. I oni potřebují obrácení. Obrácení alespoň podle Ezdráše a Nehemiáše. Pak podle Malachiáše a následně podle Předchůdce Páně. Na druhých vidíme chyby lehčeji.
Ale ani my nechceme vidět krizi společnosti (a církví).
Demokracie je těžkopádná, nedokonalá (většina nemusí mít pravdu) a dlouhodobě nefungující. Prostor spravovaný muži nefunguje - bezpečnost, právní jistota, obrana proti zlu,ochrana postižených, obětí a slabých, nefunguje ale ani otcovství a chlapi v manželství).
(Ženský svět funguje o něco lépe - rozpadne.li se rodina, žena se postará ...)
Společnost se nechává bavit a mnoho lidi i živit. Důležité jsou peníze, sláva a moc. V mediích je v největší míře předváděna "zábava", "úspěch", bohatství, loterie a reklamy.
O krizi , natož o hledání cesty k uzdravení už vůbec není řeč.
Ani církve nemluví o obrácení. Vybízí jen k modlitbám, k dodržování morálky.
Jsme např. přesvědčení, že rozumíme Bohu a tomu, co si od nás Bůh přeje.
(Např. kolik lidí si myslí, že modlitba a návštěva kostela je záslužná před Bohem. Přitom si nikdo nemyslí, že by děti měly zásluhu za to, když doma jedí nebo když jim rodiče něco vysvětlují.)
Předchůdce Páně nám ukazuje jak máme v sobě připravit cestu Bohu k nám, aby se k nám mohl vůbec dostat.
-----------------------
Poznámky:
/1 Bylo by dobré promyslet, k čemu měla Zachariášovi posloužit nemožnost mluvit.
(Třeba se pak neučíme rozpoznávat naše "vyřazení z provozu".)
Znovu promyslet, jak je řeč a domluva důležitá.
Promyslet, že modlitba sloužit k dorozumění s Bohem a ne k žebrání. Jak nutné je pro porozumění správné naslouchání druhému. (Od počítače se můžeme naučit základním pravidlům domluvy).
/2 O čem si ženské mohly povídat? A co Zachariáš?
Nic o tom nevíme, odhadnout se dá jen něco a samozřejmě pravděpodobnost správného odhadu narůstá s poznáním evangelií a jednotlivých postav.)
/3 "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (Jan 14,23
/4 K porozumění Bohu a sobě, k následování Krista nestačí jen Katechismus, "Věřím v Boha" a pár míst z Bible připomínaná v růženci. Kdybychom zůstali jen u tajemství: "Který jsi Ducha svatého seslal", vůbec se nedozvíme varování sv. Petra o našem stálém vnitřním vzpírání se Bohu.
/5 (podobně je vyjádřena "nutnost" ukřižování Mesiáše: "Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný".
/6 Kdopak by se třeba zamýšlel nad slovy apoštola Pavla: "Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12
Jana máme spíše spojeného s Adventem.
Jenže Jan není odbytou postavou. Ježíš jej cení (pro nás) překvapivě vysoko. Už jen nad tím bychom měli zpozornět. My jsme tak zaměřeni dopředu, tíhneme po nových věcech, objevech, technologiích, že šmahem podceňujeme minulost.
V našem chápání se Janovo působení jakoby smrsklo na ukázání Mesiáše a výzvu k obrácení - kterou často chápeme jako pouhý úvod k tehdejšímu vystoupení Ježíše.
Čím jsem starší, tím víc vidím jak obrácení, ke kterému Jan vyzývá (a Ježíš je potvrzuje) je základním a nutným celoživotním postojem. Nedá se odbýt jednorázovou akcí, má být stálým procesem.
Jan měl vynikající rodiče, kteří mu dali mu výbornou výchovu. (Nenechme se zmást tím, že jeho otec složil "maturitní zkoušku až na podruhé", o tři čtvrtě roku později. Kéž bychom byli tak "špatní" jako Zachariáš.)
Jan rodiče přerostl, "vystudoval s červeným diplomem". "Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel" (Mt 11,11
)
Zachariáše zpráva od anděla zaskočila. Celý život čekal potomka, ale nakonec svou naději pohřbil, myslel si, že se modlil marně (neplodnost byla tenkráte navíc hanbou). Zachariáš se lekl anděla, ale ve věci potomka byl s andělem rychle hotový. Převedeno do dnešní řeči, ironicky odsekl: "Hele, s tím jste měli přijít dříve. Teď, když jsem tak starý, by si myslela, že jsem starý blázen. Dej mi pokoj."
Anděl na to: "Abys věděl, že s Božím slovem nejsou žádné žerty, budeš němý."
Zachariáš vyšel z chrámu a lidé se divili, že nemůže mluvit. Manželce mohl něco sdělit pouze, když to napsal. /1
Zachariáš se při setkání s andělem zachoval jinak než Marie. Ta požadovala po poslovi legitimaci (o tom jsme už mluvili). Zachariáš to nepožadoval, ale naopak ve své rezignaci vůči Bohu byl už dost rozjetý. Přestal věřit v možnosti Boží a zájem Boha o člověka.
Jakpak asi staré manželé ovlivnil pobyt Marie v jejich domě? /2
Při narození syna bylo dohadování okolo jména, Alžběta trvala na Janovi a Zachariáš to napsáním na tabulku potvrdil.
Pak mohl mluvit a vyprávět, jak to bylo v chrámu.
Postava Jana je nesmírně důležitá. Víme, že Ježíš odmítl, aby se Jan stal jeho učedníkem: "Jane, ty mne ponoř".
Jan nekřtil, ale ponořoval, není Křtitel, ale Ponořovatel, Baptista. (viz Poznámky k 2. neděli adventní 2006)
V dnešním druhém čtení je také ta matoucí nepřesnost: "Jan hlásal všemu izraelskému lidu křest obrácení". Správně je: "Jan hlásal všemu izraelskému lidu ponoření do obrácení". (Při ponoření nastává obklopení kolem dokola.)
Jan hlásal: "Vyrovnejte cestu Pánu, učiňte ji přímou", atd.
Hlásal obrácení. Obraťte směr, obraťte se k Hospodinu. Změňte smýšlení.
Bez tohoto poznání, že se sami míjíme s Bohem, je totiž setkání s Bohem hrozným nárazem (viz střet židů, kteří Ježíše nesnesli).
Malachiášova slova jsou cennou radou, která stále platí: "Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro." (Mal 3,1-3
) Do každého z nás (do chrámu) přece touží Ježíš vstoupit a
s Otcem v nás přebývat. /3
Ježíš potřeboval, aby Jan lidem i nadále vysvětloval důležitost "obrácení". Proto Jana požádal, aby pokračoval ve své "přípravce" před vyučování Ježíšovým. (Kvůli tomu se Jan nemohl účastnit Ježíšova vyučování, nemohl se stát Ježíšovým učedníkem, ač po tom velice toužil a byl by učedníkem vynikajícím nad jiné.)
"Obracení" je podstatně důležité pro každého. Pro lidi, kteří od Boha odešli, ale i pro "věřící" - my se rádi stále stáčíme stranou, z cesty k Bohu; aniž si to uvědomujeme.
Jan mluvil jednak k hříšníkům, kteří Boha opustili (velcí hříšníci, kolaboranti, žoldnéři, nevěstky), ale i k "zbožným" lidem, kteří byli přesvědčeni, že jsou Bohu blízko.
Výraz "obracet se" je výstižnější než vracet se.
Všichni se stále potřebujeme obracet k Bohu.
Na lodi se každý den opravoval kurz, správný směr (dnes mají zřejmě už dokonalejší automatickou navigaci, musím se přeptat).
Mylně se často domníváme, že jsme docela v pořádku (až na naše hříchy), myslíme si, že se k Bohu přibližujeme, myslíme si, že víme, kde a jak se s Bohem setkat.
Po pročtení evangelií, po poznání, jak Ježíš dopadl a dopadá mezi svými (neřekl jsem mezi Židy), bychom měli být obezřetnější.
Abychom vyšli z vyučování, které máme probrané, uvedu příklad, který jsme si už promysleli.
Nedávno jsme si znovu připomněli, jak i sv. Petr dlouhou dobu po Seslání Ducha svatého odporoval Ježíši. "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!"
Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje."
Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."
To se opakovalo třikrát. (Sk 10,13-16
)
(Biřmování není konečná akce Ducha, v dalších letech zřejmě Petr získal ještě další obdarovaní Ducha svatého, ale vůbec nečekal, že by mohl Ježíši odporovat. Napadlo by vás to? Předpokládali byste to u svatého apoštola a prvního papeže?
Jenže, stalo-li se to Petrovi - tak mně se nemůže stát, že odporuji Bohu? /4
Jan stále volá k přípravě volné cesty Božímu slovu v nás. K návratu k Bohu, k obracení se Bohu čelem.
Tak jako se každý nový překlad Bible pořizuje z původních textů (hebrejských a řeckých), tak se má každý jednotlivec a každá generace křesťanů v církvi neustále obracet ke Kristu (on je jediný Učitel a Mistr.) Je např. zavádějící lpět na předešlých dobových vyjádřeních a zvycích. Vracejme se k prameni, tam je voda nejčistší.
POZNÁMKA PRO CHLAPY:.
Před druhou světovou válkou spoléhali křesťané, židé a ostatní evropané na humanismus, demokracii, technický rozvoj a vědění ("Ve vědění je naše spasení", hlásaly nápisy na některých školách.) Většina obyvatelstva byla pokřtěná, ale "musely" přijít hrůzy druhé světové války, /5
aby se ukázala nedostatečnost a povrchnost tehdejších křesťanů a aby se zjevilo, že humanismus a demokracie nepodrží slušné lidi proti zlu lidskému i nelidskému. /6
Nikdo z nich si ani nepřipustil, že by se mohlo něco podobného v osvícené Evropské kultuře přihodit.
Křesťané se ale po válce neobrátili k Bohu podle Předchůdce Páně.
A neukázali cestu ostatním. Pominuli i Ježíšova slova: "Nebude-li vaše spravedlnost (vůči Bohu!!) o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského." (Mt 5,20
) Nenaslouchali jim.
Nedošlo k "obrácení" podle Bible (jako třeba po návratu Izraelitů z babylonského otroctví)
Evropští křesťané ani nerozpoznali příčinu válečné tragédie, natož aby přiznali svou chybu.
Nedošlo k církevnímu sněmu o této otázce nebo k rokování o příčinách krize.
Počítali jsme své mučedníky, aby dopředu vystoupilo utrpení křesťanů. (To vždy příliš rychle a povrchně prohlašujeme za zásluhy. Lacině si hrajeme si na Krista na kříži a "vykupujeme" svět. Mimochodem: válka neskončila díky utrpení koncentráčníků, ale obětavostí bojovníků.)
Neuvědomili jsme si povrchnost našeho křesťanství, svůj antisemitismus nebo přinejmenším svou zbabělost a lhostejnost. Snažili jsme se zachránit vlastní kůži a kůže druhých nás - na rozdíl od Ježíše - nezajímala. To je pochopitelně lidské, ale ne křesťanské.
Evropa si myslela, že nacionální socialismus a komunismus byly jen jakýmsi vykolejením a nepřiznala si, že to byla dítka humanismu.
Nestačíme na život jen se svými lidskými silami.
Ani křesťané se po válce neobrátili k Bohu podle biblického receptu, jen dále chodili stejným způsobem do kostela a stejným způsobem se dál modlili.
A na kus Evropy přišla metla komunismu.
(Byl jsem překvapen, že Židé, kteří získali v koncentráku vytříbený "čuch" na lidi, skočili komunistům na špek. Opatrně jsem se několika z nich ptal. Přiznali: "Po té hrůze ... a po otřesu
z návratu (v jejich bytech často bydleli jiní ... a kdyby se jen nevraživě dívali na koncentráčnické navrátilce ...), jsme chtěli věřit komunismu, velice jsme si přáli, aby existoval nějaký ráj. Prokoukli jsme až při tažení komunistů "proti sionismu".)
Židé dostali po válce stát v Izraeli. Byli časem blízko pokojnému soužití s Araby, ale teď se míru vzdalují. I oni potřebují obrácení. Obrácení alespoň podle Ezdráše a Nehemiáše. Pak podle Malachiáše a následně podle Předchůdce Páně. Na druhých vidíme chyby lehčeji.
Ale ani my nechceme vidět krizi společnosti (a církví).
Demokracie je těžkopádná, nedokonalá (většina nemusí mít pravdu) a dlouhodobě nefungující. Prostor spravovaný muži nefunguje - bezpečnost, právní jistota, obrana proti zlu,ochrana postižených, obětí a slabých, nefunguje ale ani otcovství a chlapi v manželství).
(Ženský svět funguje o něco lépe - rozpadne.li se rodina, žena se postará ...)
Společnost se nechává bavit a mnoho lidi i živit. Důležité jsou peníze, sláva a moc. V mediích je v největší míře předváděna "zábava", "úspěch", bohatství, loterie a reklamy.
O krizi , natož o hledání cesty k uzdravení už vůbec není řeč.
Ani církve nemluví o obrácení. Vybízí jen k modlitbám, k dodržování morálky.
Jsme např. přesvědčení, že rozumíme Bohu a tomu, co si od nás Bůh přeje.
(Např. kolik lidí si myslí, že modlitba a návštěva kostela je záslužná před Bohem. Přitom si nikdo nemyslí, že by děti měly zásluhu za to, když doma jedí nebo když jim rodiče něco vysvětlují.)
Předchůdce Páně nám ukazuje jak máme v sobě připravit cestu Bohu k nám, aby se k nám mohl vůbec dostat.
-----------------------
Poznámky:
/1 Bylo by dobré promyslet, k čemu měla Zachariášovi posloužit nemožnost mluvit.
(Třeba se pak neučíme rozpoznávat naše "vyřazení z provozu".)
Znovu promyslet, jak je řeč a domluva důležitá.
Promyslet, že modlitba sloužit k dorozumění s Bohem a ne k žebrání. Jak nutné je pro porozumění správné naslouchání druhému. (Od počítače se můžeme naučit základním pravidlům domluvy).
/2 O čem si ženské mohly povídat? A co Zachariáš?
Nic o tom nevíme, odhadnout se dá jen něco a samozřejmě pravděpodobnost správného odhadu narůstá s poznáním evangelií a jednotlivých postav.)
/3 "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (Jan 14,23
)
/4 K porozumění Bohu a sobě, k následování Krista nestačí jen Katechismus, "Věřím v Boha" a pár míst z Bible připomínaná v růženci. Kdybychom zůstali jen u tajemství: "Který jsi Ducha svatého seslal", vůbec se nedozvíme varování sv. Petra o našem stálém vnitřním vzpírání se Bohu.
/5 (podobně je vyjádřena "nutnost" ukřižování Mesiáše: "Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný".
/6 Kdopak by se třeba zamýšlel nad slovy apoštola Pavla: "Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (Ef 6,12
)