Slavnost Těla a Krve Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 11,27-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 14,18-20
Datum: 17. 6. 2007
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 11,27-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 14,18-20
; 1 Kor 11,23-26
; Lk 9,10-17
Datum: 17. 6. 2007
Rozmnožení chlebů přímo nesouvisí s Ježíšovou hostinou (Tělo a Krev
Páně).
Budeme-li se ale události nasycení zástupu věnovat, můžeme dojít k velmi závažnému objevu, na který bychom měli myslet, kdykoliv budeme ke Stolu Páně přistupovat.
O potížích apoštolů při nasycení zástupů jsme mluvili přinejmenším vloni na 17. neděli v mezidobí.
Pro pochopení "učednictví" je důležité znát příběhy Eliáše a Elíši. /1
Při povrchním čtení by nám snadno utekl význam Ježíšovy výzvy: "Vy jim dejte jíst". Kdyby to řekl Ježíš řekl nám, přemýšleli bychom, zda a jak by to šlo zařídit. /2
Učedníci přemýšleli podobně, jenže oni měli zareagovat jinak.
Proč? Kdo čte jenom holý úryvek, který čteme v kostele, na nic nepřijde. (Uvádím dnešní úryvek od 10. verše!)
Koho zajímá Ježíšovo vyučování a dá si s tím trochu práce, všimne si, že krátkou dobu před nasycením, Ježíš poslal učit učedníky po dvou na různá místa. Oni sami pak Ježíšovi vyprávěli, jak se jim dařilo uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy.
Kdo si porovná nasycení zástupu s ostatními evangelisty, dojde k 6. kapitole Janově a tam si všimne, jak po nasycení zástupů začal Ježíš o sobě mluvit jako o "Chlebu" (ještě ne Eucharistickém). O kousek dál se pak dočteme o významu a účelu Eucharistie. (To už je přímá souvislost s dnešním svátkem.)
Nejprve je ovšem dobře promyslet vlastní "nasycení zástupů" a nespěchat.
Všimněme si Ježíšova záměru. Něco z toho bude pro nás malým opakováním, můžeme si porovnat, kam jsme došli a co nám vešlo pod kůži.
Už víme, že apoštolové mohli říci: "Ježíši, je tu trocha jídla, jestli Eliáš a Elíša z malého množství potravin "dokázali udělat" mnoho jídla, co je to pro tebe? Ty jsi větší prorok než Eliáš a Elíša dohromady" - říkali jsme si, to bylo "na dvojku".
"Jedničku" by dostali za nápad: "Ježíši, když se Elíša vyučil od Eliáše rozmnožovat potravu, mohli bychom se to my naučit od tebe?" (Několik apoštolů přece bylo svědky proměnění vody ve víno.)
Zde můžeme objevit Ježíšův záměr při vyučování svých učedníků.
Ježíš by byl rád, kdyby někdo z jeho učedníků řekl: "Ježíši naučil jsi nás uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy, já zkusím udělat to, co Elíša". /3 (Při Ježíšově chůzi na jezeře Petr pohotově zareagoval: "Ježíši, můžu si to také zkusit?")
Toto chtěl Ježíš vyprovokovat. Samozřejmě, dokud čteme pouze úryvky z Bible, nedostaneme se k těmto souvislostem. /4
Z evangelia Janova víme, že nepochopení apoštolů hodně narušilo Ježíšův plán. Škoda, že apoštolové nerozmnožili chleby a ryby. Když to udělal Ježíš, působilo to jako roznětka na mesiánské nálady davu. (Lidé se silně připravovali na povstání proti okupantům. Rabíni barvitě líčili, jak mesiáš bude zázračně sytit své lidi. Satanovo navádění Ježíše, aby z kamení udělal chléb, není náhodné.)
Po nasycení zástupů poslal Ježíš ostentativně učedníky pryč. Ti odjeli na loďce, Ježíš na oko zůstal s lidmi, a v noci přešel pěšky přes rozbouřené Genesaretské jezero.
Lidé ho ovšem na druhý den vyhledali na druhé straně jezera: "Mistře, jak jsi se sem dostal?" Chtěli ho udělat králem: "Hurá půjdeme na Římany". (Nepřehlédněme jejich povrchnost. Možná pak odkryjeme povrchnost vlastní. ) Nato Ježíš začal: "Jako je pro váš (pozemský) život důležitá potrava, tak se pro získání života věčného neobejdete beze mne (bez Chlebu života).
Pak začal mluvit o významu a potřebě Eucharistie.
A výsledek? Odešla nemalá část jeho učedníků a samozřejmě spousta hurá-nadšenců.
Toto je třeba si uvědomit v celé souvislosti.
Kdyby učedníci nasytili zástup, lidé by zírali, ale nevznikla by ta exploze davového nadšení: "Hurá, Ježíš je Mesiáš, půjde se na Římany". Kdyby to byli udělali učedníci, nedošlo by k spojení "rozmnožení chlebů" s myšlenkou "to je Mesiáš". Spíše by se lidé divili, co Ježíšovi učedníci dovedou. Spíše by lidé mohli začít toužit "stát se učedníkem Ježíšovým".
Opět si můžeme všimnout, jak je třeba naslouchat biblickým textům a Ježíšovi.
Promýšlet události okolo Ježíše a jeho vyučování. Nespěchat, v tichu se otevírat a ne hned valit modlitby. V Ježíšově škole nejde o známky, ale o pečlivé naslouchání tomu, co pro nás Bůh nechal napsat. Máme si také vážit evangelistů (psát je veliký výkon) a máme si vážit apoštolů, že se nedělají lepšími.
Nemá nám uniknout, jak je bláhové, stačíme-li si se svým školáckým poznáním.
Máme si porovnat, zda i my neopakujeme chyby povrchního "zbožného" davu.
Tenkráte chtěli Ježíše prohlásit za krále, ale jakmile začal Ježíš mluvit o důležitosti "Eucharistie", dělalo se jim z toho nanic. Jejich původní nadšení se otočilo úplně jiným směrem. Už to nebylo: "Hurá, půjdeme na Římany", ale: "Co ten chlap povídá za nesmysly a hlouposti?"
Toto si potřebujeme uvědomit a poučit se z toho. /5
Samozřejmě pochopení významu a účelu Ježíšovy hostiny (Těla a Krve Páně) je náročné, je pro pokročilé a nestačí nám k tomu výbava, jíž se nám dostalo před prvním svatým přijímáním.
Kdyby nás někdo přezkoušel, jak známe 6. kapitolu Janova evangelia a nakolik rozumíme Ježíšovým slovům o Eucharistii, téměř na 100 % bychom jako celek dopadli špatně. Nic si nenamlouvejme. Kdo nám zaručí, že my se svým nadšením nemůžeme dopadnout jako lidé u "nasycení zástupu", když jim Ježíšova slova nepadla do noty?
Ježíš ovšem o naší povrchnosti ví moc dobře a nemá v úmyslu ty "zklamané" posluchače přitáhnout zpátky. Neprosí je, aby se vrátili. Naopak, rázně se obrací i k těm nejbližším a říká: "Tak co, chcete jít? Můžete." /6
Význam Eucharistie je závažný a není lacinou záležitostí. Ani její nauka, ani její přijímání (nespraví se to zbožným polknutím nebo zbožnými pocity). /7
Ježíš také v pozvání k Eucharistii a učednictví nedělá vemlouvavou politiku. Z lidského hlediska jedná netakticky, vůbec nevyužije obrovského nadšení zástupu. Proč ? Protože o to nestojí. Toto nadšení totiž nikam nevede.
Jak to, že Ježíš mluvil k obrovskému množství lidí, pak je pohostil a nakonec je opustil?
Čekali bychom od Ježíše možná lepší pastorační taktiku, větší shovívavost, my bychom možná snížili laťku (dnes se říká: "Být křesťanem vždy znamenalo, být pokřtěn a být pochován na křesťanském hřbitově"). Není to překvapivé? My místo přemýšlení raději mluvíme "O Božím milosrdenství".
Ježíš nám nabízí a dává mnoho! Ale určité nároky má. Jestlipak víme proč?
Má s námi veliké plány. A své spolupracovníky patřičně vybavuje a nabízí jim úžasnou blízkost. Nemá nás jen pro práci. Ale ne každý je použitelný.
Už jsme někdy mluvili o Ježíšově opakování této vyučovací lekce ("příklad" měl jen trochu jiné "zadání", jiné počty chlebů, mužů, případně košů)). Učedníci jej "nevypočítali" ani napotřetí. Ani v jednom případě si učedníci neřekli: "Já to zkusím". Znovu připomenu, že měli za sebou uzdravování nemocných, vyhánění zlých duchů atd. Viděli první (a pak druhé) rozmnožení chlebů - a nezareagovali.
Z dnešního textu si můžeme všimnout důležité věci. Nechceme se moc hýbat. Nechceme opouštět své vyježděné koleje. Nechceme riskovat blamáž z nových kroků.
Proč raději mluvíme, než nasloucháme?
Jak jsme pokročili v porozumění Eucharistii od školních let?
Proč raději klečíme než se znovu a znovu pokoušet o osobní průvod s "Božím tělem" od oltáře do svých domovů?
Jakpak rozumím Ježíšovým slovům:
"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne." (J 6,54.56
Mít "nadšení" je málo. Z čeho jsme u Eucharistie nadšení?
Zástup byl také nadšen z Ježíše. Chtěli jej udělat králem. Ale při otázce o "Chlebu života" byla nálada tatam. Dokonce i mnozí z učedníků odešli pryč, byl to na ně příliš silný "tabák".
Jejich srdce bylo zaslepeno. To nejsou moje slova, to říká apoštol.
(My jsme si Ježíše Krista za Krále prosadili před celým světem -"Ať lidi vidí, kdo náš Pán Ježíš Kristus je!")
V porozumění "Chlebu života" můžeme pokročit, podstata dnešní slavnosti, i sám Hostitel, nás k tomu osobně zve.
-----------------------------
Poznámky:
/1 Elíša si velice přál být učedníkem Eliáše.
Z evangelií vyčteme, že Ježíš o Eliášovi a Elíšovi vícekrát mluvil.
Pro porozumění znamení (zázraků) je třeba znát klíč k jejich pochopení. Znamením se prorok má prokázat, že přichází od Boha. Povinností proroka je - legimovat se, povinností adresáta - vyžadoval legitimaci posla.
/2 Jaká obec ve vašem okolí má tolik obyvatel jako bylo nasycených? Jak byste zorganizovali pohoštění pro tolik lidí?
/3 Eliáš se naučil zázrakům od Boha sám, bez učitele.
Všimněme si, že Eliáš převyšoval apoštoly, byl větší osobností. Jak to, že v litanii ke všem svatým neuvádíme Abraháma, Jákoba, Mojžíše, Davida, Eliáše a Elíšu, a další proroky? Neumíme rozpoznat velikost jejich osobností?
Proč už nedáváme svým dětem jména těchto velikánů? Naši předkové tak činili.
Proč si myslíme, že Starý zákon nepotřebujeme?
Proč si neceníme toho, co jsme dostali od židů?
/4 Každý, kdo chodil do nějaké vyšší školy si všiml, že existují dav typy studentů. Jedněm jde jen o známky, druhým o porozumění předmětu a zvládnutí oboru. První se ohání vysvědčením nebo titulem. Druzí jsou schopni samostatné práce, dalšího poznávání a objevování. Ti posunují úroveň společnosti. Takovým studentům se má vyučující více věnovat. "Kdo má, bude mu dáno a bude mu přidáno", říká náš učitel.
Elíša i Ježíšovi učedníci stáli o vyučování, ale Elíša nedosáhl úrovně Eliáše a apoštolové také neuspěli ve všem.
/5 V druhém tisíciletí křesťanství přestali lidé přistupovat ke Stolu Páně. Neodvažovali se, zapomněli, že je to hostina hříšníků (kteří chtějí být lepší). Kněz stál při mši zády k lidem a bohoslužba se říkala nesrozumitelným jazykem. Nesrozumitelnost je ovšem živnou půdou pro "tajemství" a je pohrdáním božím pedagogickému úsilím (i dnes). Křesťané málo naslouchali Ježíšovým slovům o Eucharistii. Vymysleli si svá vylepšení: "pozdvihování" a později průvody Božího Těla. Když se neúčastnili Hostiny, chtěli Tělo Páně a Kalich alespoň vidět, a zahlédnutí připisovali veliké účinky milostí. Obíhali kostely, aby stihli co nejvíce "pozdvihování" a získali milostí co nejvíce.
Když pro ně Večeře Páně nevrcholila "přijímáním", vymysleli časem slavnost "Božího Těla". Průvod a čtyři pobožnosti u čtyř oltářů. Kvalitu nahradili množstvím. Místo snahy porozumět Ježíšovu záměru si ulevili pořádáním velkolepé a krásné podívané. Nemá-li užitek duše, ať má alespoň oko.
/6 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (Jan 6,60-65
/7 "Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají." (1 Kor 11,26-30
Pozor, nejde o povrchní pohled, nejde o víru, že už to není obyčejný chléb nebo víno, ale Tělo a Krev Páně. Pavlova slova mají mnohem hlubší význam. (Více jsme o tom mluvili v Cyklu "O Večeři Páně".)
Budeme-li se ale události nasycení zástupu věnovat, můžeme dojít k velmi závažnému objevu, na který bychom měli myslet, kdykoliv budeme ke Stolu Páně přistupovat.
O potížích apoštolů při nasycení zástupů jsme mluvili přinejmenším vloni na 17. neděli v mezidobí.
Pro pochopení "učednictví" je důležité znát příběhy Eliáše a Elíši. /1
Při povrchním čtení by nám snadno utekl význam Ježíšovy výzvy: "Vy jim dejte jíst". Kdyby to řekl Ježíš řekl nám, přemýšleli bychom, zda a jak by to šlo zařídit. /2
Učedníci přemýšleli podobně, jenže oni měli zareagovat jinak.
Proč? Kdo čte jenom holý úryvek, který čteme v kostele, na nic nepřijde. (Uvádím dnešní úryvek od 10. verše!)
Koho zajímá Ježíšovo vyučování a dá si s tím trochu práce, všimne si, že krátkou dobu před nasycením, Ježíš poslal učit učedníky po dvou na různá místa. Oni sami pak Ježíšovi vyprávěli, jak se jim dařilo uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy.
Kdo si porovná nasycení zástupu s ostatními evangelisty, dojde k 6. kapitole Janově a tam si všimne, jak po nasycení zástupů začal Ježíš o sobě mluvit jako o "Chlebu" (ještě ne Eucharistickém). O kousek dál se pak dočteme o významu a účelu Eucharistie. (To už je přímá souvislost s dnešním svátkem.)
Nejprve je ovšem dobře promyslet vlastní "nasycení zástupů" a nespěchat.
Všimněme si Ježíšova záměru. Něco z toho bude pro nás malým opakováním, můžeme si porovnat, kam jsme došli a co nám vešlo pod kůži.
Už víme, že apoštolové mohli říci: "Ježíši, je tu trocha jídla, jestli Eliáš a Elíša z malého množství potravin "dokázali udělat" mnoho jídla, co je to pro tebe? Ty jsi větší prorok než Eliáš a Elíša dohromady" - říkali jsme si, to bylo "na dvojku".
"Jedničku" by dostali za nápad: "Ježíši, když se Elíša vyučil od Eliáše rozmnožovat potravu, mohli bychom se to my naučit od tebe?" (Několik apoštolů přece bylo svědky proměnění vody ve víno.)
Zde můžeme objevit Ježíšův záměr při vyučování svých učedníků.
Ježíš by byl rád, kdyby někdo z jeho učedníků řekl: "Ježíši naučil jsi nás uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy, já zkusím udělat to, co Elíša". /3 (Při Ježíšově chůzi na jezeře Petr pohotově zareagoval: "Ježíši, můžu si to také zkusit?")
Toto chtěl Ježíš vyprovokovat. Samozřejmě, dokud čteme pouze úryvky z Bible, nedostaneme se k těmto souvislostem. /4
Z evangelia Janova víme, že nepochopení apoštolů hodně narušilo Ježíšův plán. Škoda, že apoštolové nerozmnožili chleby a ryby. Když to udělal Ježíš, působilo to jako roznětka na mesiánské nálady davu. (Lidé se silně připravovali na povstání proti okupantům. Rabíni barvitě líčili, jak mesiáš bude zázračně sytit své lidi. Satanovo navádění Ježíše, aby z kamení udělal chléb, není náhodné.)
Po nasycení zástupů poslal Ježíš ostentativně učedníky pryč. Ti odjeli na loďce, Ježíš na oko zůstal s lidmi, a v noci přešel pěšky přes rozbouřené Genesaretské jezero.
Lidé ho ovšem na druhý den vyhledali na druhé straně jezera: "Mistře, jak jsi se sem dostal?" Chtěli ho udělat králem: "Hurá půjdeme na Římany". (Nepřehlédněme jejich povrchnost. Možná pak odkryjeme povrchnost vlastní. ) Nato Ježíš začal: "Jako je pro váš (pozemský) život důležitá potrava, tak se pro získání života věčného neobejdete beze mne (bez Chlebu života).
Pak začal mluvit o významu a potřebě Eucharistie.
A výsledek? Odešla nemalá část jeho učedníků a samozřejmě spousta hurá-nadšenců.
Toto je třeba si uvědomit v celé souvislosti.
Kdyby učedníci nasytili zástup, lidé by zírali, ale nevznikla by ta exploze davového nadšení: "Hurá, Ježíš je Mesiáš, půjde se na Římany". Kdyby to byli udělali učedníci, nedošlo by k spojení "rozmnožení chlebů" s myšlenkou "to je Mesiáš". Spíše by se lidé divili, co Ježíšovi učedníci dovedou. Spíše by lidé mohli začít toužit "stát se učedníkem Ježíšovým".
Opět si můžeme všimnout, jak je třeba naslouchat biblickým textům a Ježíšovi.
Promýšlet události okolo Ježíše a jeho vyučování. Nespěchat, v tichu se otevírat a ne hned valit modlitby. V Ježíšově škole nejde o známky, ale o pečlivé naslouchání tomu, co pro nás Bůh nechal napsat. Máme si také vážit evangelistů (psát je veliký výkon) a máme si vážit apoštolů, že se nedělají lepšími.
Nemá nám uniknout, jak je bláhové, stačíme-li si se svým školáckým poznáním.
Máme si porovnat, zda i my neopakujeme chyby povrchního "zbožného" davu.
Tenkráte chtěli Ježíše prohlásit za krále, ale jakmile začal Ježíš mluvit o důležitosti "Eucharistie", dělalo se jim z toho nanic. Jejich původní nadšení se otočilo úplně jiným směrem. Už to nebylo: "Hurá, půjdeme na Římany", ale: "Co ten chlap povídá za nesmysly a hlouposti?"
Toto si potřebujeme uvědomit a poučit se z toho. /5
Samozřejmě pochopení významu a účelu Ježíšovy hostiny (Těla a Krve Páně) je náročné, je pro pokročilé a nestačí nám k tomu výbava, jíž se nám dostalo před prvním svatým přijímáním.
Kdyby nás někdo přezkoušel, jak známe 6. kapitolu Janova evangelia a nakolik rozumíme Ježíšovým slovům o Eucharistii, téměř na 100 % bychom jako celek dopadli špatně. Nic si nenamlouvejme. Kdo nám zaručí, že my se svým nadšením nemůžeme dopadnout jako lidé u "nasycení zástupu", když jim Ježíšova slova nepadla do noty?
Ježíš ovšem o naší povrchnosti ví moc dobře a nemá v úmyslu ty "zklamané" posluchače přitáhnout zpátky. Neprosí je, aby se vrátili. Naopak, rázně se obrací i k těm nejbližším a říká: "Tak co, chcete jít? Můžete." /6
Význam Eucharistie je závažný a není lacinou záležitostí. Ani její nauka, ani její přijímání (nespraví se to zbožným polknutím nebo zbožnými pocity). /7
Ježíš také v pozvání k Eucharistii a učednictví nedělá vemlouvavou politiku. Z lidského hlediska jedná netakticky, vůbec nevyužije obrovského nadšení zástupu. Proč ? Protože o to nestojí. Toto nadšení totiž nikam nevede.
Jak to, že Ježíš mluvil k obrovskému množství lidí, pak je pohostil a nakonec je opustil?
Čekali bychom od Ježíše možná lepší pastorační taktiku, větší shovívavost, my bychom možná snížili laťku (dnes se říká: "Být křesťanem vždy znamenalo, být pokřtěn a být pochován na křesťanském hřbitově"). Není to překvapivé? My místo přemýšlení raději mluvíme "O Božím milosrdenství".
Ježíš nám nabízí a dává mnoho! Ale určité nároky má. Jestlipak víme proč?
Má s námi veliké plány. A své spolupracovníky patřičně vybavuje a nabízí jim úžasnou blízkost. Nemá nás jen pro práci. Ale ne každý je použitelný.
Už jsme někdy mluvili o Ježíšově opakování této vyučovací lekce ("příklad" měl jen trochu jiné "zadání", jiné počty chlebů, mužů, případně košů)). Učedníci jej "nevypočítali" ani napotřetí. Ani v jednom případě si učedníci neřekli: "Já to zkusím". Znovu připomenu, že měli za sebou uzdravování nemocných, vyhánění zlých duchů atd. Viděli první (a pak druhé) rozmnožení chlebů - a nezareagovali.
Z dnešního textu si můžeme všimnout důležité věci. Nechceme se moc hýbat. Nechceme opouštět své vyježděné koleje. Nechceme riskovat blamáž z nových kroků.
Proč raději mluvíme, než nasloucháme?
Jak jsme pokročili v porozumění Eucharistii od školních let?
Proč raději klečíme než se znovu a znovu pokoušet o osobní průvod s "Božím tělem" od oltáře do svých domovů?
Jakpak rozumím Ježíšovým slovům:
"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne." (J 6,54.56
) (Pokud by někdo chtěl, mohu mu k tomu poslat
pár řádek.)
Mít "nadšení" je málo. Z čeho jsme u Eucharistie nadšení?
Zástup byl také nadšen z Ježíše. Chtěli jej udělat králem. Ale při otázce o "Chlebu života" byla nálada tatam. Dokonce i mnozí z učedníků odešli pryč, byl to na ně příliš silný "tabák".
Jejich srdce bylo zaslepeno. To nejsou moje slova, to říká apoštol.
(My jsme si Ježíše Krista za Krále prosadili před celým světem -"Ať lidi vidí, kdo náš Pán Ježíš Kristus je!")
V porozumění "Chlebu života" můžeme pokročit, podstata dnešní slavnosti, i sám Hostitel, nás k tomu osobně zve.
-----------------------------
Poznámky:
/1 Elíša si velice přál být učedníkem Eliáše.
Z evangelií vyčteme, že Ježíš o Eliášovi a Elíšovi vícekrát mluvil.
Pro porozumění znamení (zázraků) je třeba znát klíč k jejich pochopení. Znamením se prorok má prokázat, že přichází od Boha. Povinností proroka je - legimovat se, povinností adresáta - vyžadoval legitimaci posla.
/2 Jaká obec ve vašem okolí má tolik obyvatel jako bylo nasycených? Jak byste zorganizovali pohoštění pro tolik lidí?
/3 Eliáš se naučil zázrakům od Boha sám, bez učitele.
Všimněme si, že Eliáš převyšoval apoštoly, byl větší osobností. Jak to, že v litanii ke všem svatým neuvádíme Abraháma, Jákoba, Mojžíše, Davida, Eliáše a Elíšu, a další proroky? Neumíme rozpoznat velikost jejich osobností?
Proč už nedáváme svým dětem jména těchto velikánů? Naši předkové tak činili.
Proč si myslíme, že Starý zákon nepotřebujeme?
Proč si neceníme toho, co jsme dostali od židů?
/4 Každý, kdo chodil do nějaké vyšší školy si všiml, že existují dav typy studentů. Jedněm jde jen o známky, druhým o porozumění předmětu a zvládnutí oboru. První se ohání vysvědčením nebo titulem. Druzí jsou schopni samostatné práce, dalšího poznávání a objevování. Ti posunují úroveň společnosti. Takovým studentům se má vyučující více věnovat. "Kdo má, bude mu dáno a bude mu přidáno", říká náš učitel.
Elíša i Ježíšovi učedníci stáli o vyučování, ale Elíša nedosáhl úrovně Eliáše a apoštolové také neuspěli ve všem.
/5 V druhém tisíciletí křesťanství přestali lidé přistupovat ke Stolu Páně. Neodvažovali se, zapomněli, že je to hostina hříšníků (kteří chtějí být lepší). Kněz stál při mši zády k lidem a bohoslužba se říkala nesrozumitelným jazykem. Nesrozumitelnost je ovšem živnou půdou pro "tajemství" a je pohrdáním božím pedagogickému úsilím (i dnes). Křesťané málo naslouchali Ježíšovým slovům o Eucharistii. Vymysleli si svá vylepšení: "pozdvihování" a později průvody Božího Těla. Když se neúčastnili Hostiny, chtěli Tělo Páně a Kalich alespoň vidět, a zahlédnutí připisovali veliké účinky milostí. Obíhali kostely, aby stihli co nejvíce "pozdvihování" a získali milostí co nejvíce.
Když pro ně Večeře Páně nevrcholila "přijímáním", vymysleli časem slavnost "Božího Těla". Průvod a čtyři pobožnosti u čtyř oltářů. Kvalitu nahradili množstvím. Místo snahy porozumět Ježíšovu záměru si ulevili pořádáním velkolepé a krásné podívané. Nemá-li užitek duše, ať má alespoň oko.
/6 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" (Jan 6,60-65
)
/7 "Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají." (1 Kor 11,26-30
)
Pozor, nejde o povrchní pohled, nejde o víru, že už to není obyčejný chléb nebo víno, ale Tělo a Krev Páně. Pavlova slova mají mnohem hlubší význam. (Více jsme o tom mluvili v Cyklu "O Večeři Páně".)