Slavnost Seslání Ducha Svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 42,1-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; 1 Kor 12,3b-7.12-13; Jan 20,19-23
Datum: 27. 5. 2007
Slavíme Seslání Ducha Svatého. Co znamená slavit? Radovat se z toho, koho nebo co máme, kým a čím jsme bohatí.

V dnešním Janově úryvku jsou důležitá slova, která spolu souvisí: dech, Duch, Pokoj (pokoj je plností darů od Boha, včetně odpuštění).

Otcovo vyučování trvalo řadu století (skrze Hebrejskou bibli).

Synovo vyučování nám nabízí další poznání (skrze evangelia) - trvalo několik měsíců.

Duch boží nám nabízí další osvícení (už 2 tisíce let).

(Kdo chce dosáhnout vysokoškolského vzdělání nemůže přeskočit vzdělávání nižší.)

Když chceme při Slavnosti Seslání Ducha svatého oslavovat, pak tím nejdůležitějším je oslava Boha Tvůrce, toho s kterým se setkáme v nebi.

Když oslavujeme Ježíše, oslavujeme toho, kdo nám o Bohu vypravuje, dává informace, kdo nám řekl, co si Bůh od nás představuje, kdo pro nás umřel na kříži, aby nám ukázal, že je třeba se zamýšlet nad svou představou o Bohu. (Ježíšovi zbožní současníci tuto Ježíšovu výzvu velice podcenili).

Oslavujeme-li Ducha svatého je důležité si připomenout, že je to někdo, kdo nám pomůže porozumět Božímu slovu, ale nebude nám další Boží slova říkat. Ta už byla vyslovena. (To jen někteří netrpěliví a povrchní hledají další a další zjevení.)

Zabýval jsem se teď znovu biblickými texty o působení Ducha svatého a zjistil jsem, že mnohému a mnohému nerozumím. Nevěnujeme Duchu svatému mnoho pozornosti. Kam se hrabeme za prvními křesťany. (Bylo by ale hloupé a nevděčné si vůči Bohu myslet, že nejme schopni Bibli rozumět, nebo naopak se tvářit jak s Duchem božím umíme spolupracovat.)

Zatím řeknu něco z té trošky, které rozumím. 

Duch boží byl u stvoření kosmu (včetně lidstva člověka).

Působil ve starozákonních osobnostech, které se nechávaly Duchem božím vést).

Nabízí pomoc každému, kdo o něj stojí - zasahuje také do vývoje jedince. Ježíš to nazývá zrozením z vody a Ducha.

Zrození z vody ("obrácení") - vidíme-li svoje chyby ve vztahu k Bohu a chceme-li je napravit. (Řekl jsem chyby ne hříchy. Ne každá chyba je hříchem.)

Zrození z Ducha se odehrává v oblasti psychické a je podobné zrození tělesnému.

Duch svatý má ještě další důležitou roli. Ježíš říká: "Duch svatý vás uvede do veškeré pravdy a připomene vám má slova". /1

Duch Sv. je ochoten nám pomoci. Ale ve spolupráci s ním jsme ovšem na začátku a potřebujeme si ujasnit, jakou má roli, co je ochoten pro nás udělat a co je na nás. (Jinak se nehneme z místa.).

Povinností učedníka je znát, co říká Mistr. Přiznejme, že v porozumění evangeliu nejsme u konce.

Duch Svatý nám připomene to, co nám Ježíš řekl. Pomůže nám pochopit boží slovo. Ale jenom tenkrát, budeme-li nad tím přemýšlet, a ne když si budeme vybírat myšlenku na den, a druhý den zas někde úplně jinde a nedáme ty věci dohromady.

Nebo jak nám může Duch Sv. připomenout, co nám Ježíš řekl, když se po jeho názorech nepídíme? Nebo když utíkáme od toho, čemu nerozumíme?

"Kdo hledá najde, kdo tluče bude mu otevřeno, kdo prosí, dostane." /2

Také máte zkušenost, že když narazíte v evangeliu na něco, čemu hned nerozumíme a hledáte a ptáte se, že vám přijde odpověď často naproti? 

Někdy stačí číst o kousek dál, nebo na jiném místě a najednou se to objasní. To může být od Ducha božího.

Můžeme věřit, že jsme při křtu byli obdarováni Duchem božím. Další dary nám jsou zdarma nabízeny. Jen potřebujeme přijmout podmínky Ducha a naslouchat jeho připomínkám.

Samozřejmě, tomu, kdo nechce číst evangelium, tomu Duch sv. nemá co připomenout.

Duch svatý nám bude Ježíšova slova pochopitelně připomínat s velkou chutí a radostí. Nejen při promýšlení textů Bible, ale kdykoliv, i při práci.

Duch nás navede při četbě evangelia. Zasáhne do naší psychiky, napoví a vytvoří nám schopnost myslet a žít novým způsobem. Důležité ale je naslouchat tomu, co nám Duch připomíná. Nemít zavřené oči a uši. Ztišit se, dát Duchu prostor.

Z východních lidí si můžeme brát příklad. Nemají Bibli, ale vědí, že se s Bohem setkáváme v sobě, ve svém nitru. A v tichu dávají prostor Duchu Božímu. My jsme velice neklidní, stále něco děláme, někam pospícháme, něčím se zaměstnáváme.

Setkávání s Duchem má své zákonitosti. Duch svatý je v Bibli popisován jako holubice nebo jako plamen v ohni.

(Holub je inteligentní plachý pták, není to dravec. Oheň - třeba v autogenu, dokáže propálit dosti tlusté železo, ale stačí otočit kohoutkem a plamen zhasne.

Vzpomeňme na setkání Eliáše s Bohem v tichém vánku.

Na služebníka božího, který přichází v plnosti Ducha: "Není hlasitý, nedá se slyšet na ulici") /3

Tichost je důležitým "prostředím" pro setkávání. Jen ten, který se umí setkávat se sebou, snese sebe sama v tichu, jen takový se může ve hlubší rovině setkat s druhým. To platí i o setkávání s Bohem.

A Bůh se nevnucuje, není vlezlý, respektuje člověka

Nejdříve uvedu příklad. Známe pojem "nevyžádaná rada". Pokud se někdo neptá, těžko přijme naši radu. Od některých lidí slyším na svou adresu: "To je nevyžádaná rada, na nic jsme se tě neptal". Nevydržím: "Tak se zeptej".

"Co bych se ptal."

Duch boží je moudrý, nevnucuje se. Každý je odpovědný za svůj život. 

Někteří puberťáci (i přerostlí) zůstávají u svých názorů. Kdo se neptá, nelze mu pomoci. Duch boží nikoho nebude lámat, nemá to zapotřebí.

Takovému člověku ovšem žádná novéna k Duchu svatému nepomůže.

Šťastné děti, které rodiče vedou od mala k odpovědnosti za vlastní život. Šťastné děti, které vidí na rodičích, jak se ptají Boha co dál, co mohou na sobě zlepšit. 

Duch svatý k nám nebude promlouvat tak, že bychom jasně slyšeli nějaká slova, ale přichází v podobě myšlenky, vnuknutí (ne vše, co nás napadne je od ducha Božího, ne každý nápad, reklama, rada ...)

V české Bibli je Duch svatý popisován mimo jiné jako Utěšitel. Co to je?

Někdo je smutný, nebo má starosti a někdo mu řekne: "Víš, já tě lituji, já s tebou cítím, já ti pomohu..." - to je utěšitel.

Jenže v řeckém textu je "Paraklétos". To je průvodce, např. průvodce v horách, ve kterých se vyzná, ukazuje turistovi kudy jít, ukazuje snazší cestu. Ale nedělá nic za turistu, nenese jej na zádech. Turista musí jít po svých nohách, držet se lana, zarážet skoby atd.

Průvodce v horách jde zpravidla napřed, ale Duch svatý je v nás a říká "podívej se sem, teď se podívej napravo ..."

Od Ducha svatého můžeme očekávat rady, ale jeho radu dostaneme až na určitém místě, když dojdeme v Písmu na určité místo.

Většinou až pokročilý člověk je schopen zaslechnout něco od Ducha svatého bez znalostí Boha (Bible), nebo rozpoznat vnuknutí Ducha božího od vnuknutí ducha nebožího. /4

Vzpomínám, jak nás v semináři - jako začátečníky - bez přípravy přivedli k adoraci "Nejsvětější Svátosti Oltářní" a čekalo se, že nás něco osvítí ... Všichni se tváří jako na "Císařovy nové šaty".

Zavádí nás to jen ke "zbožným pocitům". Zamilovaní na sebe často zbožně hledí. Ale potřebují spolu mluvit, potřebují znát názory jeden druhého, potřebují se naučit spolupracovat a řešit spory. 

Koho to může bavit? Na cestě se nedá nějaký větší úsek přeskočit.

Setkávání s Bohem má svá pravidla a určitou posloupnost. Máme výhodu, že Paraklétos je ochoten nás na cestě k Bohu provázet. Bez znalostí Ježíše, ale těžko rozpoznáme Ježíšova Ducha od podvodníků.

A bez dobrých znalostí "Mojžíše" těžko rozpoznat v tesaři z Nazareta Mesiáše.

Kdo si myslí, že si na cestě k Bohu něco nadejde, mýlí se. Zabloudí. Židé nejsou hloupější než my a 2 tisíce let bloudí. Míjejí se s Mesiášem.

Moudrý člověk nepodcení nebezpečí a poučí se z chyb jiných.

Na pochopení, co znamená "Paraklétos", je vidět, jak se neobejdeme bez vzdělávání. Kdo z nás by sám přišel na to, že Paraklétos je průvodce?

Bez určité námahy v porozumění Duchu božímu, ustrneme jen v opakování, že Duch svatý je třetí Božskou osobou. Dál se nedostaneme.

"Paraklétos" nám ukáže cestu k pravdě, ale musíme s ním musíme vést rozhovor. Lze ho však velice snadno umlčet, což se velice často stává. (Holub lehce ulítne, oheň je třeba živit, aby nezhasl.)

Nakonec poznámku o odpouštění. Stručně.

Ježíšova výzva z dnešního úryvku není adresována zpovědníkům, ale každému z nás.

Odpuštění je velice důležité pro život, vztahy a zdraví duchovní, duševní i tělesné.

A nejde jen o to odpustit, ale také hlavně umět vést dialog s tím, kdo mi ublížil. S tím, kdo si myslí, že jedná správně, a já si myslím, že správně nejedná. Umět si to s ním vyříkat, aby spor zmizel.

Stejně je důležité si "vyříkat" s Bohem "sporná" místa v Bibli. Jinak nepokročíme.

V obou případech je nám ochotně Duch svatý k pomoci. Bude nám "Paraklétem".

Každý jsme zvyklí prosit Duchy božího o jeho dary. Ovšem na ochotě řešit spory s druhými si můžeme ověřit, jak daleko jsme ve spolupráci s Duchem svatým.

Je zajímavé (a podezřelé), že jsme ochotní se poradit s kamarádem, ale poradit se s Bohem se nám nechce.

A to nám Paraklétos nic nevezme, ten nám spíše přidá. Je jako někdo velice citlivý, který je nám ochoten pomoci.

Měl bych být rád, jestli mi ten nejlepší kamarád je ochotný poradit a pomoci v porozumění Bohu a v mém životě.

Měl bych být velice rád a ne být otrávený nebo znechucený.

Jestli si rád čtu Bibli, hledám a přicházím do kostela, abych se něco dozvěděl,  pak to pro nás může být dobré znamení ve vztahu s Bohem a Paraklétem.

Pak je co slavit. Pak si nemusíme nic namlouvat. /

-----------------------------

Poznámky:

/1      Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém,

ten vás  naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.  (J 14,26)    

                          Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. (J 16,13)  

                /2   Pravím vám: "Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.  Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?  Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" (Lk 11,9-13)

              //

"Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.

Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici.

Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.

Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon."

Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:

"Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.  (Iz 42,1-7)

Dobré zboží nepotřebuje hlasitou reklamu.

                 /4      Ďábel je inteligentní, mluví velice "zbožně", rád cituje Bibli, je pravidelným návštěvníkem kostelů. Nezapomínejme na jedno z nejdůležitějších podobenství "O jílku mámivém" (Mt 13,24-30.36-43), o nepravé, nebezpečné a jedovaté zbožnosti, která na první pohled dlouho vypadá jako pravá.  

Dnes se vyrojilo tolik náboženských průvodců, kteří vnucují lidem své "pravé" zjevení. Proč se cesty těch průvodců tolik liší?

                          Nenechme se unášet jen svými prožitky. Nemusí být nejobjektivnější. Falešní průvodci nás mohou dovést k prožitkům, které mohou být zavádějící. A nemusí to být jen drogy. Nebuďme naivní. Máme veliké štěstí, že se nám dostalo Biblického zjevení. Život Ježíše a jeho slova jsou pro nás kriteriem pravosti. (Ne automaticky, nebo, že nám někdo řekne, Ježíš je pravý. Říkáme si, že je třeba si nejprve ověřit, zda má tesař z Nazareta pravdu. Neučíme dobře děti, když jim říkáme: "Pán Ježíš je náš Spasitel". On sám takto povrchně nikoho nikam netlačil.)

                   /5     Bohu nic nenamluvíme, práce je buď udělaná nebo není.;