5. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 12,14-17 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Sk 14,21b-27; Zj 21,1-5a; Jan 13,31-33a.34-35
Datum: 6. 5. 2007
Podobně jako minule je k pochopení dnešního úryvku třeba určité pečlivé práce, návyku k naslouchání a určité znalosti Ježíšových slov i z jiných míst evangelií. (Student, který by se po maturitě cpal hned do 5. ročníku medicíny, by se nám zdál směšný.)

Vraťme se do 1. třídy, aby to bylo pro širší publikum. Všimneme si věty: "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě a hned ho oslaví."

Ptal jsem se řady lidí, o jaké oslavení jde. Téměř všichni si mysleli, že jde o ukřižování.

Poprava oslavou není. (Ježíšova statečnost a obětavost je obdivuhodná!, ale tak si oslavu nepředstavujeme.)

Ježíš mluví o svém vjezdu do Jeruzaléma. "Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku." (Jan 12,15 (najít další))

Jan uvádí, že význam Ježíšova vjezd došel učedníkům až po jeho smrti. ("Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo." J 12,16 (najít předchozí)) /1

Vraťme se před poslední večeři (do 12. kapitoly Janovy). Ježíš chtěl jít do Jeruzaléma, věděl, že to budou jeho poslední Velikonoce a že bude před nimi ukřižován. Tentokrát slavnostně přijel do Svatého města.

Nikdy nepopíral, že je Mesiášem. Jen dával pečlivý pozor, aby mezi lidmi nepropuklo všeobecné nadšení z Mesiáše vedoucí k povstání proti Římanům. (Následkem pokřivených představ očekávali lidé od Mesiáše především osvobození od okupantů.)

Nějaké množství lidí skutečně Ježíše vítalo: "Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: 'Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský." (J 12,12-13)

Osel byl dopravní prostředek chudých. Izraelští králové neměli jezdit na koních, ale na oslu. /2

Ale Izraelští vladaři dávno jezdili na koních a krásných vozech (předchůdců kočárů a limuzín). Předpovědi Mesiáše v Bibli jsou velkolepé, jenže my se raději chytáme vnějšího než vnitřního bohatství. /3 Ježíš vjíždí na oslu jako "Kníže pokoje". Tím se naplňují proroctví, podle toho lidé mohou poznat Mesiáše. Od Ježíše to nebylo žádné prázdné gesto.

Ježíš věděl, a ví, kým je. Přijal svou "roli", své poslání. Dal najevo lidem, kdo k nim přichází, ale zároveň nám ukazuje, že si na parádu nepotrpí. /4

Obstarání osla pro Ježíše je spjato se zázrakem. /5

("Osel" v Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma hraje větší roli, než bychom si mysleli.)

Všimněme si, že se Ježíš nechal provolat za Mesiáše - krále.

Proč?

Důvodů je víc. Jedním z nich je, abychom si uvědomili, jak nebezpečná je povrchní víra. Lidé, kteří křičeli "Ať žije Mesiáš" (Ježíš šel uprostřed zástupu jdoucího do Jeruzaléma a lidé, kteří šli proti a byli okolo, Ježíšovi provolávali slávu a nadšeně jej vítali, coby Mesiáše), tito lidé později křičeli se stejným zápalem: "Ukřižuj". Tak je to, vždy znova a znova.

Druhým důvodem je zveřejnění, kým Ježíš je.

Když se Ježíšova opozice pohoršovala: "Nevidíš, co lidé dělají, že tě prohlašují za Mesiáše". Ježíš označil tuto událost za Bohem "naplánovanou": "Když nebudou mluvit tito lidé, tak bude mluvit kamení". (Srov. J 12,39-40

Ježíš řekl: "Bůh si přeje, aby se vědělo, kdo je Mesiášem". (V této době už měl Ježíš tolik nepřátel mezi představiteli "církve"- synagógy, že nehrozilo povstání.)

"Kdyby toto lidé nemluvili, tak by musel někdo jiný (třeba kamení) "oznamovat", že jsem Mesiáš a vjíždím do Jeruzaléma".

Součástí Božího plánu bylo, aby byl Mesiáš uveden do Jeruzaléma s veškerou "parádou". (Ne však s parádou vnější, ale s "parádou" Boží.)

To je ono: "Nyní je oslaven Syn člověka". Toto je Bohem naplánovaná oslava Mesiáše.

Ježíš není populista, nedělá, co od něj dav očekává, nenechá se nikam tlačit, ale vjezdem do Jeruzaléma dal Bůh lidem najevo: "Toto je Mesiáš  a ne pouze tesař z Nazareta".

V Boží plánu bylo, aby Ježíš byl prohlášen za Mesiáše (to je jeho poslání). Jinak, než jak si přála a představovala lidová víra, kazatelé a učitelé náboženství.

Ježíš žije sjednocen s Otcem. /6

A Otec se Synem. Otec Ježíše poslal, stojí za ním, podporuje jej, zastává se jej, hlásí se k němu ("Toto je můj milovaný syn")

Ježíš své oslavení okamžitě obrací k Otci. "Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví". (To je hezké, že každý chválí a ukazuje na druhého.)

Toto se týká Ježíšova vzkříšení.

(Ukřižování bylo největší pohanou, ponížením v tehdejší době. Podle židovských zákonů měl být rouhač kamenován. Ale náboženští vůdci si na Ježíši smlsli, strašně se mu pomstili. Prokleli jej, zařídili mu uvržení do pekla. /7)

Otec se Ježíše zastal (nikdo jiný).

V nebi (- mezi přáteli Božími) je Ježíš oslaven. Nebeské zástupy přivítaly Ježíše jako Vítěze (nad lhostejností, nepřátelstvím, pomluvami, nepřejícností, záští, nenávistí, pomstychtivostí, krutostí ...), jako Zachránce malých, poní�ených, žen, pohanů, hříšníků, prohraných odepsaných, zkrachovaných ...

Slavnostní uvítání udělalo na apoštoly větší dojem, než si myslíme. My už víme, že to pak skončilo úplně jinak, ale tenkrát byl zážitek apoštolů z vjezdu Ježíše do Jeruzaléma uchvacující. Prožívali jej jako naplnění příslibů o Mesiáši (a Ježíš je nepodvedl, jeho vjezd do Svatého města nebyl fraškou). Učedníci, na rozdíl do nás, znali slavné předpovědi o příchodu Mesiáše. Těšili se z nich, žili očekáváním Mesiáše, to pro ně bylo zdrojem naděje a posily ve víře.

Tohoto zážitku chtěl Ježíš využít k tomu, aby ukázal, kým skutečně je.

(To my ve svém myšlení, na rozdíl od učedníků, počítáme jen s časem na zemi. Věčnost jsme ještě nepustili do svých plánů a očekávání.)

Čteme o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma, ale nám to nijak nepřipadá jako oslava, kříž nám vše zastínil.

Je ovšem třeba si celou událost řádně promyslet, co to znamená, co tím vším Bůh říká všem čtenářům evangelia. Potřebujeme si tam dosadit celou atmosféru očekávání a slavení Velikonoc.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma není nepovedeným plácnutím do vody. Má svou silnou řeč.

Pro učedníky měl být zjevením, jak je jejich Mistr viděn, ceněn a očekáván v nebi. Jaká oslava jej v nebi čeká.  Znovu připomenu, že je to jen jeden z více důvodů, proč Bůh zinscenoval toto slavnostní uvítání.

Už "teď: "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm.".

Při tomto slavnostním vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, byli oponenti a nepřátelé zakřiknutí a bezmocní proti němu.

Pozor! Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je modelem toho, jak je Ježíš oslavován v nebi.

Událost je to stálou výstrahou nám zbožným, kteří si jsme jistí svými názory, "jak to s Bohem je!" a "okřikujeme" ty, kteří mluví o Bohu jinak než my (jde-li o Ježíšova slova, která nám "nesedí, obrátíme stránku.).  

Je varování těm, kteří jednou provolávají: "Hosana , Synu Davidovu" a později se stejným zápalem křičí "Ukřižuj!" 

Často se i nám stává, že naše názory v nás jsou neseny příliš nadšením a ukvapenou zbožností.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma měl (a má) svůj veliký význam.

Zklamání apoštolů, že se podle nich vše zvrtlo, je jinou otázkou. Byli stále v zajetí toho, co se učili v náboženství o Mesiáši (vyhlásí ze střechy chrámu mobilizaci).

I my máme SVÉ představy o druhém příchodu Mesiáše. A slovo Boží s námi nehne a nehne.

Mesiáš přijde s velikou slávou a mocí! Ale my si to představujeme s podobnou chybou jako židé.

Přijde opět ve větší nenápadností než si myslíme. (Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat  - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí. Lk 3,34-35) Přijde ve stejném stylu, aby se vytříbili překabátěnci. 

Až přesto, že nebude po našem, uvěříme, že Ježíš je dobrý pastýř, budeme svobodnější.

--------------------------

Poznámky:

                 /1      Zkusme si představit, jak byli apoštolé nejprve nadšení. Ovšem, když se Ježíš nenechal pomazat za krále (toho nebylo zapotřebí, je poslán od Boha a je jedinečným králem) museli z toho být rozčarovaní, jako z věci, která se nepovedla, nevyšla.  

Někdo může mít dojem, že Syn boží přišel až příliš utajen obyčejnému člověka. To je třeba pozorněji prozkoumat. Obyčejní lidé, i lidé na okraji náboženské společnosti, v Ježíši rozpoznali Mesiáše, přinejmenším proroka. Záleželo (a záleží) na otevřenosti každého.

                /2     Osel je zajímavé zvíře, nesmírně užitečné, ale nelze na něm válčit. (Izraelští králové nesměli vést útočné války. Měli příslib od Hospodina: v případě napadení je bude bránit. K tomu stačí pár vojáků.)  Dnes by se řeklo, král nesmí jezdit ani v bojovém vozidle, ale ani v opancéřovaném. Nemá být v ničem více chráněn než obyčejný občan. Ježíš tak skutečně žil. Nebyl chráněn ani zvláštním rouchem, které by jej chránilo (nenosil kolárek).

Způsobem bytí byl roven Bohu,

a přece na své rovnosti nelpěl,

nýbrž sám sebe zmařil,

vzal na sebe způsob služebníka,

stal se jedním z lidí.

A v podobě člověka se ponížil,

v poslušnosti podstoupil i smrt,

a to smrt na kříži.  (Flp 2,6-8)

             /3     I opat v klášteře žil často jako šlechtic, o biskupech a jejich palácích ani nemluvě.

             /4     Einstein chodil ve větrovce a bez ponožek, ale uměl rozlišit podstatné, uměl pořádně myslet.

Ježíš nebyl v žádném směru podivín, uměl krásně žít. Bez přepychu a zároveň bez puritánství, svobodně. Dnes bychom možná řekli, šetrně k životnímu prostředí, ne na úkor druhých.

             /5      Ježíš poslal učedníky odvázat cizího osla. "Když se vás budou ptát, řekněte: "Pán je potřebuje". 

Představme si tuto situaci v našich poměrech. Přijedeme s autem, zaparkujeme a než zamkneme dveře, přijdou dva cizí chlapi, sednou do auta a chtějí odjet. Na náš dotaz: "Co to děláte?" řeknou: "Pán to auto potřebuje".

Takovýmto způsobem mohl Ježíš lehce poslat učedníky do Herodova nebo Pilátova paláce a vypůjčit si dopravní prostředek odpovídající jeho "vznešenosti": "Přivezte vladařův vůz, nechte zapřáhnout jeho koně ..." 

Toto je jeden z Ježíšových psychologických zázraků. Podobný je v ochrnutí stráže, která Ježíše zatýkala v Getsemanské zahradě.

             /6     Já a Otec jedno jsme. (J 10,30)  

Otče, prosím za ty, kteří ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.

Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. (J 17,21-22)

             /7      Proklet je každý, kdo visí na dřevě.  (Gal 3,13)

Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh.  (Dt 21,22-23);